Případovou konferenci nejčastěji svolávají pracovníci sociálně právní ochrany dětí. O svolání konference může požádat i kterýkoliv jiný odborník, který s dítětem pracuje. Případovou konferenci je možné svolat například v případě, že je dítě odebráno z rodiny na základě předběžného opatření a umístěno do zařízení pro výkon ústavní výchovy. V průběhu tohoto pobytu se uvažuje, kdy je dítě připravováno na návrat do rodiny, nebo při umístění do náhradní rodinné péče (Bechyňová, Konvičková 2011, s. 91).
Hlavními principy všech druhů případových konferencí je dodržování určité skladby a struktury. Patří sem: příprava, úvod, zpráva svolavatele k současnému stavu, diskuse (řízená nebo věcná), souhrnné vyhodnocení, plánování, kontrola plánu,
informace a podněty k motivaci dětí a rodičů k součinnosti na výstupech případové konference a závěr (Bechyňová, 2012, s. 63).
Přednost případové konference spočívá především v možnosti účasti všech odborníků společně na jednom místě, kde se mohou vzájemně domlouvat a sdělovat si své poznatky a názory osobně. Výhodou případové konference je i možná účast rodiče a dítěte, kteří zde mohou vyjádřit své názory a potřeby.
Nevýhodou případové konference je náročnost vedení. Ani převažující přítomnost odborníků vůči rodičům nebo zákonným zástupcům není příliš dobrá. Ti si sice mohou pozvat někoho, kdo je podpoří, ale i tak si mohou připadat
Patnáctiletý chlapec byl do zařízení náhradní výchovy přijat na základě žádosti matky, kterou odůvodnila tím, že chlapec ji přestal respektovat jako výchovnou autoritu, nedochází do školy, začal se stýkat s partou, která zneužívá návykové látky a páchá trestnou činnost.
Rodiče chlapce nebyli nikdy oddáni a žili v partnerském vztahu. Zpočátku byl nezletilý několik let ve výchově matky. Později si podal žádost o svěření do péče otec, kde byl chlapec asi dva roky a poté se vrátil zpět do péče matky. Chlapec má starší sestru, která rovněž žije doposud v rodině a ke které má velmi pěkný vztah. Matka vystřídala několik partnerů a v současnosti žije již delší dobu s partnerem, se kterým si chlapec příliš nerozumí. Materiální zabezpečení rodiny bylo na nízké úrovni. Matka byla vedena na úřadě práce a její současný partner neměl trvalý pracovní poměr, ale pouze příležitostné brigády. Rodina byla doplácena dávkami hmotné nouze. Často střídali místa pobytu, v době před umístěním žili v ubytovně.
K nástupu do zařízení přivedla chlapce matka společně s kurátorem z městského úřadu. Adaptace nezletilého na zařízení byla zpočátku opatrná, držel se stranou kolektivu, potřeboval určitý čas, aby si zvykl. Autoritu dospělých akceptoval, i když se u něho občas projevil pubertální vzdor. Ve skupině patřil k oblíbeným a spolehlivým
které proběhly 1-2x do týdne, vycházek a víkendových pobytů. Zpočátku víkend doma nezletilý sám odmítal, jindy zase odmítla bez uvedení důvodu matka, z jednoho víkendu se po hádce s matkou vrátil předčasně. Biologický otec se za celou dobu pobytu o syna nezajímal
S matkou i jejím partnerem proběhlo několik setkání, někdy i za přítomnosti nezletilého. Dvakrát se setkání zúčastnila i jeho starší sestra. Chlapci byla ve druhé polovině pobytu umožněna docházku do školy mimo zařízení včetně kroužku florbalu a byl přemístěn na samostatnou budovu mimo areál zařízení, aby bylo možno vyzkoušet jeho spolehlivost s docházkou. Rodině se postupně podařilo vyřešit problémy s bydlením, matka sehnala stálou práci. V závěru pobytu proběhla případová konference, kde byla přítomna matka, pracovnice OSPOD, učitel z kmenové školy, psycholog, speciální pedagog, sociální pracovnice DDÚ a ke konci konference i chlapec. Matka sdělila, že se rodině postupně podařilo vyřešit problémy s bydlením a ona sehnala stálou práci. Všichni účastníci konference se shodli na návratu nezletilého zpět do rodiny. Matce bylo doporučeno, aby chlapci více kontrolovala volný čas a umožnila docházku do kroužku florbalu. Byla dohodnuta rovněž následná ambulantní docházka chlapce do zdejšího zařízení jednou za 14 dní až měsíc, která trvala asi půl roku.
PRAKTICKÁ ČÁST 9 Cíle a hypotézy
Základním cílem průzkumu je přiblížit náplň sociální práce v dětském diagnostickém ústavu. Jedním z dílčích cílů je přiblížit dobrovolné pobyty v diagnostickém ústavu jako preventivní opatření před nařízením ústavní výchovy.
Provedeným šetřením mapujeme důvody umístění, pro které jsou děti na dobrovolný pobyt přijímány. Zároveň je průzkum zaměřen i na rodinu, ve které dítě vyrůstá, na délku jeho pobytu v zařízení i na samotné zhodnocení efektivnosti pobytu.
Současný trend sociální práce je zaměřen především na sanaci rodiny a úpravu poměrů dítěte neinstitucionální formou. Možnost využití časově ohraničeného pobytu dítěte v zařízení na základě sepsané dohody s lidmi odpovědnými za výchovu, zařízením a nakonec i samotným dítětem je jednou z možností řešení krizové situace v rodině.
Než jsme přistoupili k samotnému šetření, položili jsme si několik otázek, které se týkaly problematiky dobrovolných pobytů:
Jakou úlohu má sociální práce v diagnostickém ústavu? Jaké jsou hlavní důvody umísťování dětí na dobrovolný pobyt? Z jakých rodin děti nejčastěji přicházejí?
Bývá dodržena délka pobytu? Jaká je spokojenost s poskytovanou péčí? Je forma dobrovolného pobytu dostatečnou prevencí pře ústavní výchovou?
Uvedené otázky, které jsme si položili, nám budou tvořit výchozí strukturu pro stanovení hypotéz:
H1: Děti bývají umísťovány na dobrovolný pobyt častěji z důvodů vztahových problémů v rodině než pro samotné poruchy chování.
Myslíme si, že na dobrovolný pobyt do diagnostického ústavu přicházejí častěji děti, které obtížně komunikují se svými rodiči a často nerespektují autority. Nedokáží smysluplně trávit volný čas, který je prevencí sociálně patologického chování.
H2: Na dobrovolný pobyt přichází více dětí z neúplných nebo doplněných rodin než dětí z rodin úplných.
Domníváme se, že na dobrovolný pobyt přichází větší procento dětí z rodin
patří Česká republika mezi země s nejvyšší rozvodovostí v zemích EU. V ČR dochází k rozpadu téměř 49 % manželství a spousta párů ani manželství neuzavře (Eurostat, 2016). Úplnost rodiny velmi významně ovlivňuje nejen materiální a sociální podmínky v rodině, ale také přístup rodičů k výchově dětí.
Úplnost rodiny velmi významně ovlivňuje nejen materiální a sociální podmínky v rodině, ale také přístup k výchově dětí. Je velký rozdíl pokud děti vychovávají oba
Tato skutečnost by mohla sehrávat důležitou roli v problematice předčasných ukončení dobrovolných pobytů.