Skladování je nedílnou součásti logistického procesu. Zabývá se uchováváním potřebného materiálu, polotovarů nebo výrobků, a to mezi místem jejich vzniku a místem spotřeby. Je tak mezičlánkem mezi výrobci a cílovými zákazníky. V podnikové praxi slouží k uchování zásob, které zabezpečují plynulost výroby (Sixta, 2005).
Během let se funkce skladů výrazně změnila. Jako staré pojetí se bere především využití skladů jako zásobníku. Zde dochází k uskladnění vyrobených výrobků a produktů. Této metodě se říká princip tlaku. Jako nové pojetí se bere využití principu tahu. Ten funguje tak, že společnosti skladují podle požadavků od zákazníků. Každá metoda je realizovatelná v odlišném způsobu výroby. V praxi však často dochází k propojení těchto dvou principů (Gros, 2016).
Skladování plní především tři základní funkce. Přesun zboží, produktů a výrobků, jejich uskladnění a přenos informací. K přesunu patří příjem, činnosti s tím spojené jako je vyložení a kontrola, ukládání, překládání, kompletace a expedice materiálu, výrobků a zboží.
Samotné uskladnění je buď přechodné nebo časově omezené. Přechodné slouží k doplnění zásob základních, časově omezené se využívá při speciálních podmínkách. Těmi jsou rozhodnutí mají interní a externí faktory. Do interních potřeb podniku patří vlastnosti a druh skladované položky nebo velikost udržovaných zásob. Tím se rozumí především různé potřebné podmínky pro jejich skladování, jako jsou například teplota nebo vlhkost prostředí.
Důležitým faktorem také je, jak dlouho je danou položku možné skladovat, aby nedošlo k její poškození. Do externích potřeb dalších článků logistického řetězce patří samotný zákazník, doprava, přeprava nebo manipulace (Jurová, 2016).
3.1 Velikost skladu
Faktorů, které ovlivňují velikost skladů, je celá řada. Základní faktory jsou například typ skladované položky, její rozměry, počet položek, které jsou skladované, jakým způsobem jsou skladované položky rozmístěny. Dále také vybavenost skladu, doba výroby, prostor nutný pro manipulaci a také to jaký zákaznický servis daná společnost poskytuje. To znamená, jestli dochází k principu tlaku nebo tahu. Tedy k výrobě na sklad nebo k výrobě na zakázku (Lambert, 2000).
Dalším podstatným vlivem na velikost skladu je poptávka. Její výkyvy nutí k udržování vyšší úrovně zásob. To vede k potřebě větší skladové plochy, respektive kapacity (Sixta, 2005).
Velikost skladu také souvisí s manipulační technikou, která je používána. Využívání správného zařízení může vést k úspoře potřebného prostoru. Výběr této techniky je důležitým rozhodnutím, které může mít na společnost velký dopad. Musí se zvážit, jestli investice do dalších manipulačních zařízení je výhodná. Tedy jestli úspora skladové plochy vynahradí vyšší investici do dražších manipulačních zařízení (Lambert, 2000).
Samotná velikost skladu se dá vyjádřit několika způsoby. Nejčastěji používanou metodou je vyjádření velikosti skladové plochy uvedené v m2. To ovšem není úplně vypovídající údaj.
S rozšiřováním moderních technologií dochází stále častěji ke skladování položek ve vertikálním směru. Proto má vyšší vypovídající hodnotu uvádění v m3 (Sixta, 2005).
3.2 Skladovací náklady
Proces skladování umožňuje pozdější spotřebu zboží než v době jeho produkce. Společnosti tak mohou získat užitek ze zboží až po jisté době. Tento postup však s sebou přináší náklady, které společnosti musí na skladování vynaložit (Sixta, 2005).
pomůcky pro pracovníky. Naopak variabilní náklady zde představují vyplacené přesčasy a bonusy. Další skupinou je vybavení skladu. Do této skupiny se řadí provozní náklady, ale také palety regály a manipulační zařízení (Richards, 2011).
Struktura nákladů na skladování je velmi odlišná podle odvětví, ve kterém daná společnost působí nebo podle stupně automatizace. U společností, ve kterých se nevyskytuje automatizace, ale je využívána stále především lidská síla, se udává, že až polovina nákladů připadá na mzdy pracovníků skladu. Druhou největší nákladnou položkou jsou samotné prostory. Ať už se jedná o nájem, opotřebení nebo služby s provozem spojené v podobě spotřebovaného světla, tepla a elektřiny. Náklady na vybavení skladu v podobě manipulační techniky nebo informačních technologií se udávají mezi 10-20 %. U skladů s vyšším stupněm automatizace bude především položka vybavení skladu značně vyšší. Nicméně tyto údaje ukazují důležitost řízení pracovníků a využívání skladovacích prostorů (Rushton, 2010).
Běžným řešením problematiky nákladů na skladování je řízení toku materiálu. Tedy aby nedocházelo ke zbytečným přesunům a manipulaci s materiálem. Dochází tak ke snaze o minimalizaci skladovaných položek a odstraňování úzkých míst (Sixta, 2005).
V podnikové praxi dochází při skladování k neustálému opakování stejných chyb. Tato neefektivita přináší zbytečné náklady a snižuje rentabilitu společností. Mezi nejběžnější chyby patří především chybná manipulace, tedy zbytečné a nadměrné posuny materiálu a zboží, neefektivní využívání skladových prostorů nebo využívání zaostalých postupů, systémů a zařízení (Sixta, 2005).
K popisu efektivity skladových operací se používá zejména produktivita. Zvyšováním produktivity při obsluze skladů společnosti snižují své náklady. Obecně je produktivita popsána jako reálné výstupy, které vycházejí z reálných vstupů (Lambert, 2000).
Při volbě každé investice je nutné zjistit, jak efektivní je. Při výpočtu se využívá návratnost investice neboli ROI (return on investment). Tento výpočet pomáhá společnostem určit, zda je investice výhodná a umožňuje také porovnat více investicí mezi sebou. Pro výpočet se využívá vzorec (5):
ROI = Výnos z investice – náklady na investici
náklady na investici (5)
(Richards, 2011).
3.3 Vybavení skladů
Sklady lze rozlišovat podle mnoha měřítek. Může se jednat o rozdělení podle druhů, tedy podle fáze hodnotového procesu, stupně centralizace, podle správy skladu nebo například podle kompletace (Sixta, 2005).
Typové rozdělení skladů se dělí na podlažní skladování a regály. Podlažní skladování se dále dělí na blokové a řádkové sklady. V obou případech se skladují položky přímo na podlaze skladu a jedná se buď o zarovnání do bloků nebo řad (Sixta, 2005).
Daleko rozsáhlejší skupinou jsou sklady vybavené regálovými systémy. Těch existuje široká skupina. Nejpoužívanějšími jsou zejména policové a paletové. Každý typ je vhodné využívat při jiné situaci, ať už kvůli položkám, které jsou skladovány nebo manipulačnímu prostoru (Gros, 2016).
Při využívání regálových systémů je potřeba zvážit mnoho faktorů při jejich výběru.
Především se musí dbát na základní vlastnosti skladovaných položek, jako je velikost nebo hmotnost a přizpůsobit tomu výběr regálů či palet s dostatečnou nosností a kapacitou. Dále je třeba brát v úvahu manipulační techniku, která bude pro manipulaci s položkami využívána. Tedy zda má vlastnosti (například zdvih) pro bezpečnou a vhodnou manipulaci (Emmet, 2008).
Nejzákladnějším a nejjednodušším využitím regálových systémů jsou policové regály.
Používají se především pro kusové položky menších velikostí. Mezi výhody patří například nízká finanční náročnost, přizpůsobit širokému spektru položek a častá lze
Paletové regály jsou vůbec nejrozšířenější skupina regálů, které lze využít pro jakékoliv položky. Oproti policovým regálům je zde snadnější možnost automatizace. Ta může vést k vyšší produktivitě (Gros, 2016).
Stále více společností se snaží využívat plně automatizované sklady. Tyto systémy se týkají jak samotného uskladňování, tak i vyhledávání položek. Hlavním motivem pro zavádění těchto automatizovaných systémů je zvýšení produktivity a efektivnosti (Lambert, 2000).