V dávných časech, tak dávných, že tam nikdo nedohlédne, žila Janinka, děvčátko bez matky. Ta zemřela ve stejný den a stejnou hodinu, kdy se dítě narodilo. Otec se po čase znovu oženil a přivedl do domu macechu.
Macecha byla ještě mladá a hezká, ale sama děti neměla. Lpěla jen na své kráse, denně leštila zrcadlo a o dceru svého muže se nestarala. Janinka rostla jako mlází v lese a přišel čas, kdy z děvčátka je dívka. A byla to dívka krásná, krásnější než její druhá matka.
Sama to ještě nevěděla, ale macecha byla den ode dne nerudnější a ne-myslela na nic jiného, než jak se nevlastní dcery zbavit.
Jednou ve zlosti popadla cedník a přikázala: „Seber se a dojdi pro vodu.
Ale musí to být voda ze studny na konci světa a přinést ji musíš v téhle nádo-bě. Jinak se domů nevracej!“
Strádání naučilo Janinku poslušnosti. Šla pro vodu a cestou se vyptáva-la, kde najde studnu na konci světa. Potkávala jenom lidi laskavé a ochotné, ale nikdo z nich jaktěživ o takové studni neslyšel. Cestou pila vodu ze stu-dánek, ale žádná z nich nebyla na konci světa. A jedla, co jí les nebo pole nabídlo.
Jednou k poledni potkala stařenku. Tehdy jí v kapsičce zástěry zbyla jen hrstka pšeničných zrnek. Došla k chudému zoranému políčku. Stařenka tu smutně stála, protože neměla co do políčka nasít. Dívka jí dala svá zrnka a stařenka se odměnila radou. Ukázala jí cestu ke studni na konci světa.
Voda v ní byla chladná a jasná jako křišťál, ale kdyby jí nabírala ru-kou s roztaženými prsty, nabrala by tolik jako macešiným cedníkem. Sotva cedník pozvedla, voda se vrátila zase do studny. Janinka to zkoušela znovu a znovu a nakonec do studny přidala své slzy. Plakala a plakala, a nepřišel nikdo, kdo by ji utišil. Až najednou ze studny vyskočil ošklivý žabák a zeptal se lidským hlasem: „Proč pláčeš, má milá?“
Dívka si otřela slzy a bez údivu odpověděla: „Macecha mne poslala pro vodu. A místo putýnky mi dala cedník. Když teď vodu nenaberu, nesmím se domů vrátit.“
„Poradím ti,“ řekl žabák. „Poradím ti z lásky. Ale ty musíš slíbit, že mne ve všem poslechneš.“
Janinka si tím slibem hlavu nelámala a radostně přikývla. Žabák skře-hotavě pravil:
„Dej trochu mechu a hlíny na dno, pak vodu ze studny doneseš snadno!“
A sotva to dořekl, hop a skok! ponořil se znovu do studánky.
Janinka se poohlédla po mechu a vymazala dno cedníku hlínou. A když tentokrát zkusila nabrat vodu, voda z cedníku neutíkala a dívka se mohla vrátit domů.
Šlo se jí líp než do světa, protože čekala vlídné přivítání. Ale macecha byla ještě zlostnější, ani se na vodu ze studny na konci světa nepodívala.
Janinka si ustlala v koutě a zanedlouho ji vzbudilo bouchání a skřeho-tavý hlas, který volal:
„Otevři dveře, nevěsto malá,
otevři dveře, jinak jsi lhala večer u studny na konci světa, kde jsi mi srdce navždycky vzala!“
I macecha slyšela to volání a dívka musela s pravdou ven. „Slušné děvče musí plnit své sliby,“ řekla macecha a měla radost, že se její nevlastní dcera zavázala nějakému šerednému žabákovi. „Seber se a jdi otevřít!“
Janinka sešla do chodby. A opravdu, ve dveřích stál žabák ze studny na konci světa. Hop a skok! po schodech až do sednice. Zadíval se na dívku a zaprosil skřehotavým hlasem:
„Vezmi mě na klín, nevěsto malá, vezmi mě na klín, jinak jsi lhala večer u studny na konci světa, kde jsi mi srdce navždycky vzala!“
Janinka se otřásla ošklivostí, ale macecha jí přikázala: „Hned svého nápadníka poslechni! Slušné děvče musí plnit své sliby.“
Tak dívka vzala žabáka na klín. Žabák chvíli odpočíval a pak požádal skřehotavým hlasem:
„Přines večeři, nevěsto malá, přines večeři, jinak jsi lhala večer u studny na konci světa, kde jsi mi srdce navždycky dala.“
Janinka se otřásla nevolí, ale macecha jí přikázala: „Udělej, co si tvůj ženich přeje. Slušné děvče musí trvat na svém slově.“
Tak dívka přinesla na misce mléko, namočila v něm kousek střídy chle-ba a žabák, když se najedl, povídal skřehotavě:
„Ulož mě k spánku, nevěsto malá, ulož mě k sobě, jinak jsi lhala večer u studny na konci světa, kde jsi mi srdce navždycky vzala!“
Janinka se otřásla nelibostí, ale macecha jí přikázala: „Hned svého mi-láčka poslechni, jinak půjdete z domu oba dva! Slušné děvče musí splnit, co slíbilo!“
Tak dívka ustlala žabákovi v koutě na pytlích a hadrech, které měla sama místo lůžka. Macecha už dávno spala, když žabák skřehotavě zašeptal:
„Setni mi hlavu, nevěsto malá, setni mi hlavu, jinak jsi lhala večer u studny na konci světa, kde jsi mi srdce navždycky dala!“
Janinka se otřásla hrůzou, ale žabák tak dlouho naléhal, až ho upo-slechla. Vzala nůž, zavřela oči a šmik! – když je otevřela, stál před ní krásný mládenec!
Mládenec jako obrázek a přitom žádný ledajaký. Byl to skutečný princ ze vzdálené země, kterého zlé uřknutí proměnilo v žabáka. A že Janinka kletbu prolomila, zanedlouho svatba byla. Svatba s tím princem v daleké zemi, tak slavná, že o ní povídal hluchému němý.
Činnost po přečtení: Děti mají za úkol samostatnou práci s pracovním listem.
12.4.1 Úkoly pro samostatnou práci (individuální pracovní list č. 1)
1) Uvědomte si, jaké postavy v pohádce vystupují a napište, jaké mají vlastnosti.
2) Existuje v příběhu nějaká postava, která v něm nevystupuje?
3) Zkus se zamyslet a napiš, proč se z prince (mládence) stal žabák.
4) Proč macecha poslala Janinku pro vodu ze studny na konec světa?
5) Znáš nějakou pohádku, ve které vystupuje jedna z postav v příběhu?
Následuje prezentace a krátká diskuze a poté přejdeme k práci ve dvojicích.
12.4.2 Úkoly pro práci ve dvojicích (pracovní list č. 2)
1) Zamyslete se a napište, jakým způsobem mohl do příběhu zasáhnout otec Janinky a jak by se potom příběh změnil
2) „Svatba s tím princem v daleké zemi, tak slavná, že o ní povídal hluchému němý“. Co autor zamýšlel čtenáři touto větou říci?
3) Která postava hovoří v pohádce ve verších a která v běžné řeči?
4) Co by se mohlo stát, kdyby Janinka nakonec žabáka neposlechla a hlavu mu neusekla?
5) Co všechno Janince pomáhalo na cestě ke studně, aby nezahynula hlady?
6) Jak by se mohla pohádka jmenovat jinak?
7) Co si Janinka asi myslela a jaké otázky si kladla, když nesla vodu v ced-níku ze studny zpátky domů?
8) Podtrhni kaž dou větu, o které si myslíš, že je pravdivá
a) Stařenka byla zlá čarodějnice, která chtěla, aby Janinku žabák zahubil.
b) Otec Janinky se bál své ženy (macechy) a Janinky se nezastal c) Janinka radostně vyhověla všem žabákovým přáním
d) Macecha byla ráda, že se Janinka vrátila a nakonec se z ošklivého žabáka vyklubal princ.
e) Janinka předem určitě věděla, jak příběh na konci dopadne a pro-to se nebála
f) Janinka byla poslušná, ale také odvážná a dobrosrdečná
Následuje reflexe a přestávka před dalším blokem.
Po práci ve dvojicích se děti rozdělí do skupin po čtyřech a v kaž dé skupině si všichni vylosují papír s jednou ze čtyř rolí: Janinka, macecha, stařenka, žabák. Na dramatizaci ne-cháme dostatek času, aby žáci mohli roli zvládnout.
12.4.3 Úkoly pro práci ve skupině (skupinový pracovní list č. 3)
1) Doplň pětilístek ke své postavě.
Postava (JANINKA, MACECHA, ŽABÁK, STAŘENKA) Jaká je
Co dělá Věta o 4 slovech Shrnutí (1 slovo)
2) Přečti si znovu text a podtrhni v něm věty a slova v přímé řeči, které pro-náší tvá postava.
3) Porovnej si výsledek s ostatními ve skupině a kaž dý se naučte svoji roli, tak abyste mohli pohádku zahrát jako v divadle.
Učitel bude pomáhat s přehráním pohádky jako vypravěč a bude tak pomáhat v přípa-dě, že někdo z role vypadne.
Nakonec následuje postupná dramatizace pohádky po skupinách s reflexí a diskuzí.
Reflexe: Tento metodický materiál jsem nestihla uskutečnit.
12.5 Co vyprávěla Dlouhá chvíle– Viola Fischerová, kniha pohádek
Autorkou závěrečné pohádky v rámci tohoto metodického materiálu je Viola Fischerová, česká básnířka a překladatelka. Autorka píše bohatým, přesto však velmi srozumitelným jazykem. V jejích pohádkách jsou neustále přítomny fantazie, klid a zamyšlení a dětský čtenář se tak může ponořit do textu plného metafor, obohatit si slovní zásobu, kultivovat vy-jadřovací schopnosti a zamyslet se i nad vážnějšími tématy. „Co vyprávěla dlouhá chvíle“ je úvodní kapitolou stejnojmenné knihy pohádek, ve které jsou další čtyři pohádky, tématicky a myšlenkové lehce provázané.
Dílčí cíl: rozvoj čtenářské gramotnosti prostřednictvím čtenářských strategií (vizualizace, uspořádání textu, vytváření souvislostí), napsat stručný pohádkový text
Časová dotace: 2–3 vyučovací hodiny Kde: ve třídě
Pomůcky: pastelky, psací potřeby, pracovní listy, text s pohádkou, hrací kostky
Činnost před čtením: Otázky – Měli jste někdy dlouhou chvíli? Podle čeho ji poznáte? Jak se při ní cítíte? Co můžete udělat, abyste ji neměli? Jak často ji míváte?
Další možnost: Děti v předchozí hodině dostanou domů list s úvodní kapitolou „Co vy-právěla dlouhá chvíle“ s tím, že si ji mají přečíst a zapamatovat tak, aby byly samostatně schopny úvodní text převyprávět.
Čtení: Děti si samostatně přečtou text pohádky, kaž dý svým tempem.