Jedná se o tiskovou metodu, která je nejstarší a také nejrozšířenější. Tisk z výšky spočívá v tom, že místa, která se nemají tisknout, se z povrchu vyhloubí. Na zbylá nevyhloubená místa se nanese barva a tato vyvýšená místa se pod tlakem otisknou. K tomuto způsobu tisku se používá jako materiál dřevo, kov, kámen, hlína, linoleum, těsto a podobně.
Volba materiálu i způsob zpracování má vliv na výsledný otisk. Tisk lze provést ručně, nebo pomocí lisu. Výsledný otisk je charakteristický tím, že má ohraničené plochy. Navíc tlakem v lisu se papír mírně protlačuje a na rubu papíru vzniká reliéf (Krejča 1994, s. 21).
2.1.1 Ruční tisk
U tisku z výšky je možný tisk i bez lisu. Stačí tiskařská barva, která je hustá a lepivá, papír, váleček, sklo nebo jiná hladká plocha na naválení barvy a knihařská kostice (lze nahradit lžičkou, či jiným předmětem). Na skle, nebo jakékoliv hladké ploše rozválíme rovnoměrně barvu, kterou poté nanášíme válečkem na připravenou matrici – štoček.
Na štoček, který je naválený barvou, položíme papír a poté přejíždíme knihařskou kosticí po rubu papíru. Nadzvednutím papíru lze zjistit, zda je otisk dobrý. Ruční tisk je ale namáhavý a není snadné udržet u všech tisků stejnou kvalitu.
Pro ruční tisk lze také použít šroubový lis, který používají knihaři. Tlak ale není rovnoměrný, a tak je možné dobře vytisknout jen menší formáty. Někteří používají hydraulický zvedák, který vyvine velký tlak, ale takový tisk je vhodný spíše pro tisk ocelorytiny (Odehnal 2005, s. 16–17).
13 2.1.1.1 Kuličkový lis
Kuličkovým lisem, neboli kulískem se nahrazuje tiskařský lis. Tento lis funguje na principu kuličkového ložiska. Tiskne se krouživým pohybem s přítlakem. Kulísek má takový tvar, že pohodlně padne do ruky, je lehký a přenosný a lze ho použít i na větší formáty. Je vhodný na linoryt, mědiryt, slepotisk, papírořez nebo otisk koláží a přírodnin.
Lze s ním tisknout na papír i textil. Není vhodný na tisk měkkých materiálů, kde může zanechat vytlačené stopy po kuličkách (Marxová Kvochová 2015).
2.1.1.2 Váleček
Pro tisk z výšky lze místo grafického lisu použít také tvrdý gumový váleček.
Je to jednoduchá a přenosná varianta, která je vhodná pro děti. Charakteristickým znakem těchto tisků je matricí mírně protlačený papír. Tisk je možné opakovat znovu (Galerie Hollar 2020).
2.1.1.3 Tříčový tisk
Pokud není k dipozici žádný lis, lze si vyrobit tříč. Může to být například plochý kámen, který je obalený vatou a svázaný v plátně. Je možné také použít lžičkový tisk, kdy se lžičkou krouživým pohybem přejíždí po tiskové desce. Je to ale zdlouhavější způsob (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 9).
2.1.2 Dřevořez
Jako štoček pro dřevořez se používá deska ze dřeva uříznutá po délce vláken.
Zpracování, tedy druh dřeva a způsob povrchové úpravy, má vliv na výsledek. Pro jemnou kresbu se používá hruškové, třešňové či jiné tvrdé dřevo. Dřevo musí být suché, bez trhlin a suků. Rozdíly v letokruzích by neměly být příliš velké, protože by nůž nebo rydlo při přejíždění poskakovaly. Pokud není kresba jemná, ale jsou tam větší plochy, lze použít lipové, topolové, nebo jiné měkčí dřevo. Deska se musí zhoblovat a při použití tiskařského stroje musí mít určenou velikost (23,56 mm). Před řezáním je dobré dřevo zpevnit pomocí slabého roztoku klihu, nebo bezbarvým lakem. Je také možnost to zpevnit do hotové řezby před tiskem. Nenapuštěné dřevo by odsávalo z tiskové barvy pojidlo (Odehnal 2005, s. 20).
Kresba na dřevěné desce se může rozvrhnout tužkou nebo tuší. Pokud je kresba připravená na papíře, je možné ji na dřevěnou desku přenést pomocí kopírovacího papíru.
14
Při překreslování kresby na desku je ale důležité myslet na to, že otisk bude zrcadlově převrácený.
Linie kresby, které jsou na desce nakreslené, se opatrně obřezávají ostrými ocelovými noži s krátkou čepelí, která je zasazená v dřevěném držátku pro lepší držení. Těmto nožům se říká rydla. Nože mají různé tvary, a tak je možné provedení i nejtenčích linií. Řez je vedený vždy shora dolů, směrem k sobě. Místa, která nemají být otištěná, musí být vydlabaná více do hloubky, aby na nich nezůstala žádná barva. Na okraji desky se po obvodu nechává rám, který chrání větší plochy před zašpiněním a také plní estetickou funkci (Krejča 1994, s. 33–34).
2.1.3 Dřevoryt (xylografie)
Tato technika se vyvinula z dřevořezu, ale na rozdíl od něho se používá tvrdé dřevo, například zimostrázové nebo hruškové. Dřevo je nařezané napříč přes léta, ne podélně jako u dřevořezu. K rytí se nepoužívají nože, ale různé typy rydel, kterými se vydrolí jemný dřevěný prášek z vyhlazeného povrchu (Bauer 1999, s. 13–14).
Destičky musí být vysušené a po stranách zhoblované. Destičky se sklíží do hranolu asi 40–60 cm tak, aby středy a kraje letokruhů vždy přišly k sobě. Tento blok se znovu po zaschnutí rozřeže na podélné plochy v pravém úhlu k původnímu řezu. Plochy desek se znovu zhoblují a sklíží a jsou posunuté tak, že vytváří šachovnici. Takto upravená plocha je odolná proti zkroucení nebo změnám objemu. Konečným rozřezáním a srovnáním v hoblovací fréze na stejnoměrnou výšku 23,5 mm se získá několik stejných destiček.
Destičky se brusným papírem vyhladí, následně napustí vlažným lněným olejem a nechají zaschnout. Pokud destičky poprášíme jemnou mletou pemzou s několika kapkami politury (roztok 5 dag) šelaku v 500 cm3 denaturovaného lihu) a plátěným tampónem budeme pohybovat krouživými pohyby, destička dosáhne vysokého lesku (Krejča 1994, s. 41).
K rytí se používají nože, dlátka a rýtka. Nůž se používá k vyřezání obrysů. Dřevo se odrývá dlátkem. Dlátkem a rydlem se pracuje ve směru vlákna. Dlátko vytváří zaoblené rýhy, rydla vytváří ostřejší vrypy. Rydla zařezávají ostřeji a stopa po nich je užší a hlubší než po dlátku (Smith 2000, s. 260).
2.1.4 Rytina do Mässrovy desky (křídové desky)
Tato technika je velmi podobná dřevorytu. Jedná se o papírový kartón, na který
15
se nanese vrstva směsi plavené křídy a klihu, do které se po zaschnutí ryje (Bauer 1999, s. 14).
Pracuje se stejnými nástroji jako u dřeva – dřevoryteckými rydly a rycí jehlou, protože křída neklade takový odpor jako dřevo. Hotová rytina se zpevní roztokem šelaku.
Kresba vyrytá do Mässrovy desky může také sloužit jako předloha pro zinkografický stoček v tiskárně. Napodobuje tak původní dřevoryteckou ilustraci. Tato technika se používá pro drobnější práci, jako jsou novoročenky nebo ex libris (Krejča 1994, s. 47).
2.1.5 Linoryt a linořez
Tato technika je na stejném principu jako dřevořez a dřevoryt, ale cenově vyjde levněji a rytí je snazší. Linoleum má měkčí povrch, a proto se s ním pracuje snáz než se dřevem. Linorytecká rydla, které se u této techniky používají, jsou z tenké lisované oceli a mají různé tvary ve tvaru V a U. Vrypy vypadají stejně čistě jako u dřeva, ale velmi rychle se tupí. Pokud rydla nejsou perfektně ostrá, okraje vrypů se drobí a na tisku se to projeví jako přerušované čáry (Smith 2000, s. 264).
2.1.6 Olovoryt
Technika, která se snáz zpracovává než rytina do mědi, je rytina do olověných desek.
Zpracovává se dřevoryteckou metodou. Tato technika se používá na drobné typografické doplňky, nebo na volné grafické listy. Pro rytí je vhodné naředěné olovo (85% olovo, 10% antimon a 5% cín), protože je slitina měkčí. Deska se vyrábí odlitím do formy v libovolném formátu a v síle asi 4,5 mm. Vyrovná se a zbrousí. Kresba se kreslí přímo na kov, nebo se přenáší pomocí průsvitného papíru. K práci se používají dřevorytecká rýtka a dlátka. Pestré barvy při dotyku s olovem černají, a tak je potřeba odmaštěnou desku přetřít šelakovým lakem. Pro tisk většího množství nákladu se může nechat deska pomědit, poniklovat nebo poocelit (Krejča 1994, s. 51).
2.1.7 Techniky tisku z výšky pro předškolní děti 2.1.7.1 Tisk z koláže
Koláž spočívá ve vrstvení ploch. K vrstvení se používá silnější papír – karton. V této technice lze používat i strukturu různých papírů (karton, lepenka, toaletní papír), textilií (krajka, gáza, manšestr, nitě a provázky), nebo další předměty (dráty, smirkový papír, přírodniny – rostliny, listy, peří). Vrstvy se musí dobře lepit (doporučuje se lepidlo Herkules),
16
aby se při navalování barvy nepřilepily na váleček. Pro koláž jsou charakteristické bílé okraje vedle nalepených částí. Před tiskem se doporučuje natřít matrici fermeží nebo terpentýnem, aby se promastila a přijala rychleji barvu, kterou nevpije. Fermež se nechá zaschnout a poté se válečkem naválí barva (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).
2.1.7.2 Tisk z papírové šablony, vystřihovánky
Tato technika je podobná tisku z koláže. Šablony by měly mít jednoduchý tvar a tisknou se jednotlivě. Mohou se vystřihovat, vytrhávat, prořezat nebo děrovat. Šablony se tisknou jednotlivě, a tak je u každého tisku možné šablony posunout, nebo změnit – lze vytvořit cyklus posunem a otisk získává dojem pohybu (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).
2.1.7.3 Tisk z muchláže
Muchláž je technika, při které se papír zmuchlá a natře barvou, což po vyrovnání vytváří kresbu připomínající praskliny. Další možností je například tisk tímto zmuchlaným a natřeným papírem jako tiskátkem. Muchláž funguje i v prostoru jako reliéf (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 13).
2.1.7.4 Papírořez
Do kartonu se prořezají prvky, nebo ornamenty a papír se napustí fermeží, naválí barvou a tiskne se. Tuto techniku lze použít v technikách tisku z koláže a ze šablon. Karton se prořezává ostrým řezacím nožem. Pod papírem je potřeba mít desku, aby nedošlo k poškození stolu. Řeže se tak, že plochy, které se mají tisknout, nesmí vypadnout, a tak se nechávají „spojovací proužky“. Vnitřní a obrysové linie musí být propojené, například před tiskem zpevněné lakem (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 14).
2.1.7.5 Slepotisk
Tisk je bez použití barvy, ale tisk je viditelný díky světlu a stínu. Na hluboko vyleptanou, vyrytou matrici se položí vlhký papír a pod větším tlakem se protáhne lisem. Jiná možnost je na papír rozložit různé předměty a ty poté pomocí tlaku vmáčknout, čímž vznikne reliéfní obraz (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 14).
17 2.1.7.6 Plastelínoryt
Na papír se rozetře 1,5–2 cm silná vrstva plastelíny, do které se vyrývá dřívkem, hřebíkem či jinými předměty. Plastelína se nechá ztuhnout, aby nelepila. K tisku se mohou používat temperové, olejové i tiskařské barvy, které se nanáší tamponem nebo válečkem (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 15).
2.1.7.7 Otisk předmětů, přírodnin, lidského těla
K tomuto tisku lze použít jakékoliv předměty podle potřeby a představivosti.
Lze vytvořit tiskátka z brambor pomocí vykrajovátek na cukroví, korkové zátky, přírodniny, gumy, podrážky bot, prsty, dlaně a mnoho dalšího. Lze graficky zaznamenat pohyb, například kutálející se kamínek, papírová kulička, pohyb obarvené nitě. Tento tisk lze kombinovat s dalšími tisky, kresbou, inkousty a také lze sestavovat různé kompozice (Škaloudová Puchmajerová, Valešová 2003, s. 15).
2.1.7.8 Tisk z pěnové hmoty
Tento tisk je na podobném principu jako linoryt. Místo linolea se používá deska z pěnové hmoty. Pěnová hmota je lehká a měkká. Nejsou potřeba rydla, protože se neryje, ale do pěnové hmoty se vytlačuje. Je to bezpečnější a snazší varianta (Artikon 2020).