Pro vyhodnocení hypotéz bylo nezbytné zpracovat relativní četnosti odpovědí respondentů z řad žáků i pedagogů, poněvadž počty oslovených respondentů na obou školách nebyly jednotné.
H1: Na základní škole praktické v sociálně nevyloučené lokalitě existuje intenzivnější spolupráce s rodiči na řešení rizikových jevů než na základní škole praktické v sociálně vyloučené lokalitě.
Graf č. 17: Porovnání kvantifikovaných součástí dokumentů zaměřených na prevenci
ZŠP SVL ZŠP BL
počet metod a forem práce se žáky včetně prostředků počet manuálů s konkrétními postupy
Typy základních škol praktických
Absolutní četnost
Procentuální vyjádření spolupráce pedagogů s rodiči
Pro ověření této hypotézy byla využita data z položky č. 8 v dotazníku pro pedagogy.
Z grafu č. 18 je patrné, že 100 % pedagogů ze ZŠP SVL již spolupracovalo s rodiči na řešení rizikových jevů jejich dětí, avšak na ZŠP BL spolupracovalo s rodiči na řešení těchto jevů 71 % pedagogů z celkového počtu pedagogů.
Hypotéza H1 nebyla potvrzena pravděpodobně z toho důvodu, že v sociálně vyloučené lokalitě se nevyskytuje takový počet obyvatel, jako v běžné lokalitě, vzájemné vztahy zde bývají více provázány, většina žáků s rodiči bydlí v příslušném městě a existuje větší pravděpodobnost, že se učitelé s rodiči znají osobně.
Odmítáme hypotézu H1.
H2: Prevence na základní škole praktické v sociálně nevyloučené lokalitě je zajištěna více způsoby, než na základní škole praktické v sociálně vyloučené lokalitě.
Pro ověření hypotézy H2 byla využita především výzkumná metoda obsahové analýzy textu, které byla podrobena Školní preventivní strategie pro školní rok 2014/2015 ze ZŠP BL a Školní preventivní program na školní rok 2014/2015 ze ZŠP SVL. Z grafu č. 17 vyplývá, že v dokumentu ZŠP BL je uvedeno využívání 11 metod, forem či prostředků k zajištění
Graf č. 18: Data k vyhodnocení hypotézy H1
ZŠP SVL (6) ZŠP BL (7)
prevence, což je oproti uvedeným 5 metodám, formám a prostředkům k zajištění prevence uvedených v dokumentu ZŠP SVL o 120 % více. Z vyhodnocení položky č. 14 v dotazníku pro pedagogy je patrné, že 100 % učitelů ze ZŠP BL se shoduje, že prevence na jejich škole je zajištěna dostatečně, kdežto na ZŠP SVL tento názor zastává 67 % pedagogů – dalších 33 % pedagogů uvedlo, že preventivních aktivit by mohlo být více.
Hypotéza H2 byla potvrzena pravděpodobně z toho důvodu, že v sociálně vyloučené lokalitě nejsou vytvořeny takové podmínky pro rozvoj preventivních aktivit, jako je tomu v lokalitě sociálně nevyloučené.
Přijímáme hypotézu H2.
H3: Na základní škole praktické v sociálně vyloučené lokalitě je více žáků, kteří kouří, užívají alkohol a experimentují s drogami, než na základní škole praktické v sociálně nevyloučené lokalitě.
Procentuální vyjádření výskytu kouření, užívání alkoholu a drog u respondentů ZŠP SVL
Graf č. 19: Data k vyhodnocení hypotézy H3 od respondentů ZŠP SVL
kouření alkohol drogy
Procentuální vyjádření výskytu kouření, užívání alkoholu a drog u respondentů ZŠP BL
Podkladem pro ověření hypotézy H3 byla položka č. 3 z dotazníku pro žáky.
Hypotéza H3 byla potvrzena pravděpodobně z toho důvodu, že dle zjištěných dat je prevence zajištěna více způsoby na ZŠP BL než na ZŠP SVL a také z důvodů specifik prostředí, ze kterého žáci pochází.
Přijímáme hypotézu H3.
Graf č. 20: Data k vyhodnocení hypotézy H3 od respondentů ZŠP BL
kouření alkohol drogy
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
65%
52%
16%
35% 48%
84%
ne ano
ZŠP BL (31)
Relativní četnost odpovědí
H4: Na základní škole praktické v sociálně nevyloučené lokalitě je více žáků, kteří uváději, že se setkali se šikanou, než na základní škole praktické v sociálně vyloučené lokalitě.
Procentuální vyjádření zkušeností s výskytem šikany u respondentů obou škol
Podkladem pro ověření hypotézy H4 byla položka č. 11 z dotazníku pro žáky.
Hypotéza H4 byla potvrzena pravděpodobně z důvodu bližších sociálních vazeb respondentů ze sociálně vyloučené lokality a možným důvodem může být také zjištěná intenzivnější spolupráce rodičů a pedagogů na řešení rizikových jevů jejich dětí.
Přijímáme hypotézu H4.
Graf č. 21: Data k vyhodnocení hypotézy H4
ZŠP SVL (14) ZŠP BL (31)
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
71%
87%
29%
13%
ne ano
Typy základních škol praktických
Relativní četnost odpovědí
6 Diskuze
V této kapitole budou dosažené výsledky při výzkumném šetření srovnány s jinými odbornými pracemi, dále bude poukázáno na možná vylepšení či zdroje chyb a dosažené výsledky budou zasazeny do širšího kontextu poznatků k tématu. Teoretická část bakalářské práce se zabývala rizikovými jevy tak, jak je popisuje současná odborná literatura, byly vybrány konkrétní rizikové jevy, dále popsány činitelé ovlivňující jejich vznik a bylo také popsáno fungování základní školy praktické. V empirické části práce byly získány prostřednictvím dotazníkového šetření potřebné informace od žáků a učitelů základních škol praktických, přičemž jedna ze škol se vyskytuje v sociálně vyloučené lokalitě a druhá v lokalitě běžné – sociálně nevyloučené. Bylo využito také dokumentů těchto škol, které se zaměřují na zajištění prevence.
Na základě vyhodnocení výzkumných dat došlo k odmítnutí hypotézy H1 – bylo prokázáno, že na ZŠP SVL existuje intenzivnější spolupráce rodičů a pedagogů, než na ZŠP BL. Ostatní hypotézy byly přijaty – bylo zjištěno, že prevence na ZŠP BL je zajištěna více způsoby, než na ZŠP SVL, výskyt třech vybraných jevů – kouření, užívání alkoholu i experimentování s drogami byl v každém případě vyšší u respondentů ZŠP SVL a bylo také zjištěno, že na ZŠP BL větší relativní četnost respondentů, kteří v dotazníkovém šetření uvedli, že se setkali se šikanou, než na ZŠP SVL. Důležité a jistě přínosné je tyto výsledky srovnat s výsledky výzkumů jiných odborných prací – díky tomu mohou být také odhaleny případné chyby či nedostatky ve výzkumné části práce.
Čechová (2010, s. 46–51) ve svém výzkumu poukazuje na výskyt rizikových jevů ve sledovaném období u žáků ZŠP – nejvíce rozšířeným jevem na konkrétní ZŠP je šikana (65 %), dále záškoláctví (20 %) a domácí násilí (15 %) – vyšší procento existence šikany na ZŠP bylo zjištěno i na obou ZŠP, ve kterých byl prováděn výzkum pro tuto práci – na ZŠP SVL se se šikanou setkalo 71 % žáků a na ZŠP BL 87 % žáků. Záškoláctví se objevilo na obou školách v menším počtu případů – na ZŠP SVL u 14 % žáků a u ZŠP BL u téměř 13 % žáků. Užší spektrum výskytu rizikových jevů u výzkumu Čechové bylo pravděpodobně dáno zřetelně ohraničeným sledovaným obdobím – výzkum byl tedy zaměřen na skutečně aktuální výskyt rizikových jevů, v čemž může spočívat limit výzkumu v této práci, která byla zaměřena na výskyt rizikových jevů na škole z dlouhodobého hlediska. Zajímavé výsledky svého výzkumu uvedla také Lišková (2011, s. 56–61) – autorka provedla dotazníkové šetření
u žáků 8. a 9. ročníků ZŠ z měst Mostu a Zlína, u nichž srovnávala trávení volného času, přičemž město Most je charakteristické svými sociálně vyloučenými lokalitami. Z výzkumu je patrné, že kouření, užívání alkoholu a zkušenosti s drogovými experimenty uvedlo překvapivě větší procento žáků z města Zlín než z města Most, ovšem u všech tří rizikových jevů existuje ve městě Most oproti Zlínu větší intenzita výskytu u žáků, u kterých se tyto jevy projevují. Ve výzkumném šetření empirické části této práce bylo potvrzeno, že tyto tři konkrétní rizikové jevy mají větší četnost výskytu u žáků ZŠP SVL, než u žáků ZŠP BL. Výskyt konzumace alkoholu a kouření ve svém výzkumu uvádí také Dubská (2012, s. 45–47), která dotazníkové šetření provedla u žáků ZŠ a ZŠP v 7. až 9. ročnících – z tohoto výzkumu vyplynulo, že na ZŠP mělo 100 % žáků zkušenosti s návykovými látkami (kouřením či alkoholem), kdežto na ZŠ 13 % žáků tuto zkušenost nemělo. Nejvíce se vyskytujícím jevem je konzumace alkoholu, tabakismus je na druhém místě. Zajímavým faktem je, že ve výzkumu Dubské (2012, s. 52) se na ZŠP se šikanou setkalo 44 % žáků, 39 % žáků se se šikanou na ZŠP nesetkalo a 17 % žáků uvedlo, že neví, což může být způsobeno tím, že pojmu šikana žáci nerozumí – tato položka v dotazníkovém šetření u výzkumu v naší práci absentovala, což může být i příčinou toho, že výsledky jsou částečně zkreslené. Výzkum Dubské (2012, s. 55) také poukázal na skutečnost, že na ZŠ se se šikanou svěřili někomu všichni žáci, kdežto na ZŠP se 17 % žáků nikomu nesvěřilo, což je v rozporu s minimálním preventivním programem školy. V našem výzkumném šetření se se šikanou na ZŠP SVL nesvěřil nikdo z žáků, který se s ní setkal a na ZŠP BL se nesvěřilo 48 % žáků, kteří se se šikanou setkali – tyto výsledky jsou velmi znepokojivé. Při zvažování příčin těchto výsledků výzkumného šetření je možné zmínit fakt, že na obou školách byli mezi respondenty zastoupení ve větší míře chlapci. Michlovská (2012, s. 41–54) se ve svém výzkumu zaměřuje právě na chlapce, na to jak jsou ovlivňováni nepříznivým rodinným prostředím a jak se se situací vyrovnávají – v kvalitativních studiích se u konkrétních chlapců nejčastěji objevují rizikové jevy jako užívání alkoholu, drog a záškoláctví. Barcuchová (2011, s. 65) ve svém výzkumu, který prováděla u žáků 6. až 9. ročníku ZŠ došla k závěru, že šikana se objevuje více u chlapců (jako obětí) – ve srovnání se objevuje u 13 % chlapců a 3 % dívek. Výzkumné šetření Bratekové (2009, s. 29–41) bylo zaměřeno na žáky základní školy, konkrétně na žáky 8. a 9. ročníků – autorka chtěla porovnat výsledky svého výzkumu s tezí Karla Nešpora (in Brateková 2009, s. 30), který uvádí, že nejčastější a nejužívanější drogou je alkohol, dále tabák a pak marihuana. Výsledky výzkumu potvrdily tvrzení K. Nešpora. Výsledky našeho výzkumu nejsou zcela tak jednoznačné – na
ZŠP BL se výsledky shodují s tvrzením K. Nešpora, přičemž stejně, jako se objevuje experimentování s drogami, se objevují také problémy s policií. U respondentů na ZŠP SVL se objevuje více žáků, kteří mají zkušenosti s alkoholem, na druhém místě je u respondentů kouření, pak problémy s policií a dále užívání drog. Danečková (2008, s. 46–50), která se ve své odborné práci zaměřila na přimární prevenci rizikových jevů, získávala data pro výzkum od žáků dotazníkovým šetřením, od učitelů strukturovaným rozhovorem a také využila metody analýzy dokumentů, které podrobila minimální preventivní program a záznamy z mimořádných pedagogických rad, během kterých se řešily aktuální rizikové jevy na školách – tímto způsobem lze zjistit, jaké rizikové jevy se objevily ve sledovaném období.
Prostřednictvím analyzování zápisů pedagogických rad lze také získat širší perspektivu náhledu na daný problém a mnoho cenných informací – tato metoda by mohla být využitelná i v našem výzkumu. Zajímavé je také srovnání pubescentů s mentální retardací a bez ní v oblasti rizikových jevů – Turnbullová a Emerson (in Lečbych 2008, s. 45) na toto téma zaměřili svůj výzkum na věkové rozmezí respondentů od 11 do 15 let. Bylo zjištěno, že mezi oběma skupinami neexistuje statisticky významný rozdíl. Rozdíl však spočívá v tom, jak s oběma cílovými skupinami pracovat, např. v oblasti prevence.
Závěr
Rizikové jevy jsou v českém školství stálým a aktuálním tématem – mínění, že se tyto jevy ve speciálním školství neobjevují, by bylo mylné. Jedinci, kteří navštěvují základní školy praktické, se odlišují od intaktní populace, avšak rizikovými jevy jsou ohroženi ve stejné, možná i ve větší míře. Tito jedinci potřebují speciální a individuální přístup ve všech oblastech svého života, mj. také v oblasti rizikových jevů a jejich prevence.
Bakalářská práce se zabývala rizikovými jevy u žáků základních škol praktických.
Hlavním cílem práce bylo charakterizovat a porovnat problematiku rizikových jevů na základní škole praktické v sociálně vyloučené lokalitě a na základní škole praktické v běžné – sociálně nevyloučené lokalitě. Práce byla rozdělena na část teoretickou a empirickou – v teoretické části byla uvedena terminologie a poznatky o vybraných rizikových jevech, jak je o nich pojednáno v aktuální odborné literatuře. Pozornost byla věnována také činitelům, které ovlivňují vznik rizikových jevů a také fungování základních škol praktických. Empirická část se zaměřovala na výzkumné šetření prostřednictvím dotazníků pro žáky a učitele a také byla využita metoda obsahové analýzy dokumentů obou škol vztahujících se k prevenci. Z výsledků výzkumu je patrné, že rizikové jevy se objevují na obou základních školách praktických – nejvíce je mezi nimi zastoupeno kouření, užívání alkoholu, experimentování s drogami a delikvence. Při porovnání výsledků výzkumu z obou škol je zřejmé, že na základní škole praktické v sociálně vyloučené lokalitě existuje intenzivnější spolupráce s rodiči na řešení rizikových jevů, prevence je zajištěna méně způsoby, je zde více žáků, kteří kouří, užívají alkohol a experimentují s drogami a méně žáků uvádí, že se setkali se šikanou – jedna hypotéza byla falzifikována a ostatní tři verifikovány.
Výsledky výzkumu byly také podrobeny diskuzi, ve které byly srovnány s uvedenými skutečnostmi v odborné literatuře či s výzkumy jiných odborných prací, jež se zabývaly podobnými tématy a bylo také poukázáno na limity výzkumu a navržené jiné možnosti.
Při výskytu jakýchkoliv rizikových jevů ve škole je důležité nastolit kroky řešení či ustálené postupy, kterými se mohou pedagogové řídit. Efektivnější je však rizikovým jevům předcházet, než je následně řešit. Zajištění prevence je záležitostí každé základní školy – ve školské legislativě je uveden povinný základ preventivních opatření, který by měla splňovat každá škola – je jím např. tvorba preventivních strategií. Každá škola k tomuto úkolu přistupuje jiným způsobem – některé školy nahlížejí na tvorbu těchto strategií jako na nutnou
povinnost a jejich preventivní programy jsou strohé a obsahují jen základní informace.
V některých školách je však nahlíženo na preventivní strategii jako na prostředek ke skutečnému zlepšení situace v oblasti rizikových jevů – takové preventivní programy jsou pestré, bohaté na praktické informace a mohou být velmi prospěšné a podpůrné pro pedagogy, kteří vkládají úsilí do prevence a řešení rizikových jevů.
Doporučení pro speciálněpedagogickou praxi
V následující kapitole jsou uvedena doporučení pro speciálněpedagogickou praxi.
Podkladem pro tato opatření byla fakta, zjištěná během výzkumného šetření empirické části práce. Můžeme se domnívat, že využití těchto doporučení vytvoří dobrý základ pro zlepšení situace v oblasti rizikových jevů a jejich prevence na základních školách praktických.
Jednou ze základních možností prevence rizikových jevů je obecně investice do zlepšení školního klimatu a prostředí nejen v úrovni materiální, ale také vztahové – tuto oblast lze rozvíjet skrze vytvoření atmosféry důvěry a komunikace mezi pedagogy a žáky.
Zcela zásadní roli ve vytváření takovéto atmosféry mají pedagogové jako jedinci i jako pedagogický sbor. Na učitele jsou kladeny v tomto ohledu velké nároky v oblasti jejich kompetencí – musí zvládat vzdělávací i výchovný proces, který probíhá souběžně a mj. by měli být vybavení kompetencemi pro zvládání skupinové dynamiky a práce se školní třídou.
Přístup pedagogů by měl být individuální i skupinový, poněvadž rizikové jevy jsou záležitostí jedinců, u kterých se lze zaměřovat na větší resilienci, ale také skupiny, ve které působí skupinová konformita na její členy. Je třeba také nezapomínat na to, že zvláště u jedinců s lehkou mentální retardací jsou důležité autority, ze kterých si žáci často tvoří své osobní vzory.
Důležitou součástí dobrého fungování školy je nastavení pevných a jasných pravidel, které jsou v konečném důsledku jistotou pro žáky, určitým opěrným bodem. Tato pravidla jsou součástí školního řádu, ale mohou také vycházet ze strategie prevence (programů prevence) – pro zajištění skutečně efektivní prevence je nutný jednotný přístup celého kolektivu pedagogů, k němuž může velkou měrou přispět. Tyto strategie je vhodné rozpracovat do takové podoby, ve které budou přínosem všem pedagogům pro řešení a předcházení rizikovým jevům. Prostřednictví výzkumu v empirické části byl zjištěn poměrně vysoký výskyt šikany na obou školách, přičemž velmi znepokojující je také zjištěná skutečnost, že mnoho žáků se s tím, že se se šikanou setkávají, nikomu nesvěřují, což s sebou nese velká rizika. Prospěšné by mohlo být zpracování jednotného, praktického a přehledného postupu pro zjišťování a řešení šikany – každý nejčastěji se vyskytující rizikový jev by mohl být tímto způsobem zpracován, čímž by se strategie prevence stala jakýmsi manuálem vytvořeným konkrétně pro každou školu v oblasti řešení rizikových jevů, namísto nutné administrativní povinnosti. Součástí strategie prevence by měl být v určitých
předem stanovených intervalech prováděný monitoring rizikových jevů – tímto způsobem by mohla být např. šikana odhalena již v počátečních fázích jejího vzniku a zastavena ve svém rozrůstání a prohlubování.
Neméně důležité je využívat celé dostupné spektrum způsobů zajištění prevence, přičemž je podstatné nezapomínat na to, že prevencí je také posilování sebehodnoty, sebepojetí a obecně podpory žáků i jejich resilienci. Vhodnou volbou je zpracovat plán preventivních aktivit na celý rok a ke každé jednotlivé aktivitě uvést období či konkrétní datum, kdy by měla být uskutečněna a zodpovědnou osobu – tímto způsobem je možné minimalizovat riziko, že preventivní aktivity zůstanou naplánované, ale nezrealizované.
Při doporučeních pro speciálněpedagogickou praxi je nutno také uvést, že ani výborně zajištěná prevence není zárukou absolutního vymýcení rizikových jevů ze škol. Je však zodpovědné a poctivé udělat co je v silách pedagogů pro to, aby k výskytu a rozvoji těchto jevů docházelo v co možná nejmenší míře.
Seznam použitých zdrojů
BARCUCHOVÁ, F., A., 2011. Sociálně patologické jevy ovlivňující kvalitu života dětí na základních školách. In: Portál UTB [online]. [vid. 8. 6. 2015]. Dostupné z:
https://portal.utb.cz/wps/PA_StagPortletsJSR168/KvalifPraceDownloadServlet?
typ=1&adipidno=18951
BRATEKOVÁ, J., 2009. Problematika sociálně patologických jevů. In: Informační systém Masarykovy univerzity [online]. [vid. 8. 6. 2015]. Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/189629/pedf_b/bakalarka.pdf
ČECHOVÁ, J., 2010. Prevence sociálně patologických jevů na základní škole praktické. In: Informační systém Masarykovy univerzity [online]. [vid. 7. 6. 2015]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/135454/pedf_m/diplomka.pdf
DANEČKOVÁ, J., 2008. Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků základní školy. In: Informační systém Masarykovy univerzity [online]. [vid. 8. 6. 2015].
Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/53905/pedf_m/1._Primarni_prevence_socpat_jevu_na_zakladni_skole.doc DUBSKÁ, D., 2012. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u žáků ZŠ. In:
Digitální knihovna Univerzity Pardubice [online]. [vid. 8. 6. 2015]. Dostupné z:
http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/45971/3/Dubsk%C3%A1D_Anal
%C3%BDzaaprevence_ME_2012.pdf
FISHER, S., ŠKODA, J., 2008. Speciální pedagogika: Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-014-0.
FISCHER, S., ŠKODA, J., 2014. Sociální patologie. 2. rozšř. a aktual. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-5046-0.
GAVORA, P., 2000. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. ISBN 80-85931-79-6.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H., 2000. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-303-X.
HELUS, Z., 2007. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-1168-3.
HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKY, 2013. 64/13 Návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek. In:
Hospodářská komora České republiky [online]. 14. 5. 2013 [vid. 15. 3. 2015]. Dostupné z:
http://www.komora.cz/pro-podnikani/legislativa-a-normy/pripominkovani-legislativy/nove- materialy-k-pripominkam/64-13-navrh-zakona-o-ochrane-zdravi-pred-skodlivymi-ucinky-tabaku-alkoholu-a-jinych-navykovych-latek-t-14-5-2013.aspx
JANDOUREK, J., 2003. Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-749-3.
KABÍČEK, P., CSÉMY, L., HAMANOVÁ, J., aj., 2014. Rizikové chování v dospívání a jeho vztah ke zdraví. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-793-4.
KOLÁŘ, M., 2011. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-871-5.
KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J., 2007. Sebevražedné chování. 2. vyd. Praha:
Portál. ISBN 978-80-7367-349-9.
KRAUS, B., 2008. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-383-3.
KRIEGELOVÁ, M., 2008. Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. 1. vyd.
Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2333-4.
KYRIACOU, CH., 2005. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-945-3.
LEČBYCH, M., 2008. Mentální retardace v dospívání a mladé dospělosti. 1. vyd.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-2071-4.
LIŠKOVÁ, I., 2011. Volnočasové aktivity pro děti jako nástroj primární prevence sociálně patologických jevů. In: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně [online]. [vid. 8. 6. 2015].
Dostupné z: http://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/15655/li%C5%A1kov
%C3%A1_2011_bp.pdf?sequence=1&isAllowed=y
LOVASOVÁ, L., HANUŠOVÁ, J., HELLEBRANDOVÁ, K., eds., 2005. Děti a jejich problémy. Praha: Sdružení Linka Bezpečí. ISBN 80-239-4482-7.
MARTÍNEK, Z., 2009. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-2310-5.
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A., 1998. Mládež a delikvence: situace, východiska, programy. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-226-2.
MICHLOVSKÁ, R., 2012. Problematika rizikové mládeže a sociálně patologické jevy. In: Vysokoškolské kvalifikační práce [online]. [vid. 8. 6. 2015]. Dostupné z:
MICHLOVSKÁ, R., 2012. Problematika rizikové mládeže a sociálně patologické jevy. In: Vysokoškolské kvalifikační práce [online]. [vid. 8. 6. 2015]. Dostupné z: