Zaměstnavatelé jsou povinni u míst oznamovaných úřadu práce podle § 35 označit, zda se jedná o pracovní místa vyhrazená pro osoby se zdravotním znevýhodněním, informovat úřad práce o volných pracovních místech vhodných pro osoby se zdravotním znevýhodněním.
Podle svých podmínek rozšiřovat spolupráci s lékařem závodní preventivní péče, který má možnost posoudit zdravotní stav osoby se zdravotním znevýhodněním.
8 Výklad § 67 zákona č. 435/2004 Sb.
9 Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
20
Zaměstnavatelé jsou povinni individuálnímu přizpůsobování pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním znevýhodněním, jsou povinni spolupracovat s úřadem práce při zajišťování pracovní rehabilitace, vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním znevýhodněním. Evidence obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním znevýhodněním, vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním znevýhodněním. 10
2.3.1 Stanovení povinného podílu zaměstnanců se zdravotním postižením
Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činní 4 %.
Zaměstnavatelé tuto povinnost plní, pokud zaměstnávají osoba zdravotně postižené v pracovním poměru, odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním znevýhodněním, nebo odebíráním výrobků chráněných dílen provozovaných občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo obecně prospěšnou společností, nebo zadáváním zakázek těmto subjektům nebo odebírání výrobků nebo služeb od osob se zdravotním znevýhodněním, které jsou osobami samostatně výdělečné činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadávání zakázek těmto osobám, nebo, odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací uvedených způsobů.11
2.3.2 Daňové úlevy při zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním
Jednou z výhod velkých zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním znevýhodněním jsou výhody v oblasti daňové. Zaměstnavatelům zaměstnávajícím osoby zdravotně postižené se snižuje základ daně o částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením, s výjimkou zaměstnance s těžším zdravotním postižením, nebo o částku 60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením, nebo polovinu daně u poplatníků zaměstnávajících nejméně 25 zaměstnanců, u nichž podíl zaměstnanců,
21
2.3.3 Sociálně-psychologické faktory uplatnění osob se zdravotním postižením
Na pracovníka, jemuž je přiznáno zdravotní postižení nemůžeme pohlížet pouze jako na objekt zmiňovaný v zákonech, který stanoví podmínky jeho zaměstnávání a určí výhody a nevýhody obou stran – zaměstnance i zaměstnavatele. Je nutné si uvědomit, že se jedná o člověka zdravotně znevýhodněného, který má potíže nejen v zaměstnání, ale často i v ostatních oblastech života. Pokud se na tento problém podíváme z hlediska Maslowovy
teorie potřeb12, můžeme podrobněji určit pravděpodobné obtíže takto znevýhodněných lidí.
Poznaný problém je potom snadnější řešitelný.
Obrázek č. 1. Maslowova pyramida potřeb
Potřeba je prožívána jako nelibě pocitový stav napětí, který vyvolává tendence k odstranění tohoto napětí a vede zpravidla k činnosti směřující k odstranění příslušného nedostatku.
12Maslowova teorie potřeb tvrdí, že lidé jsou poháněni dosáhnout svého maximálního potenciálu, ovšem pokud se jim do cesty nepostaví překážky. Tato překážky zahrnují hlad, žízeň, finanční problémy a vůbec všeho, co lidem brání v jejich plném rozvoji.
Potřeba seberealizace
Potřeba uznání a úcty (sebeúcta, uznání, status) Potřeby sounáležitosti (pocit potřeby, láska, citu) Potřeby pocitu bezpečí, jistoty (pocit jistoty, ochrany, stability) Biologické potřeby
(hlad, žízeň, sex, spánek)
22
Je-li člověku znemožněno dosáhnout uspokojení určité potřeby mohou být jeho reakce různé.
Od smíření se s daným omezením, přes snahu najít si jiný cíl, který by mu neuspokojení kloubními, srdečními nebo cévními chorobami, nekvalitní odpočinek z důvodu bolestí apod.
Vzhledem k nižšímu příjmu mohou být někteří lidé nuceni spokojit se např. s méně kvalitními potravinami.
K potřebám bezpečí a jistoty patří potřeba vyhnout se neznámému, nezvyklému, nebezpečnému, event. potřeba obnovení jistoty a bezpečí. V tomto případě dochází k nejistotě a pocitu ohrožení z důvodu horšího zdraví. Zároveň může dojít k ohrožení pracovní pozice,
což způsobí stres, pocit nejistoty a obavy o budoucnost, které jsou daleko větší než u zaměstnance bez zdravotního znevýhodnění.
Potřeby sounáležitosti (a lásky), neboli potřeby někam patřit, nebo k někomu patřit, být pozitivně přijímán. Uspokojení těchto potřeb je v případě dlouhodobých zdravotních potíží pro člověka velmi problematické. Pracovní kolektiv je pro dospělého člověka velmi důležitá sociální skupina, v níž si obvykle získává nejvíce známých, přátel a kamarádů. Vyřazení z této skupiny, často po dlouholeté spolupráci, např. při přeřazení na jiné pracovní místo ze
zdravotních důvodů, či při změně výrobního programu, může vést k pocitu osamění a odvržením okolím. Zároveň díky svému zdravotnímu znevýhodnění a pracovním
komplikacím s ním spojeným nemusí být pracovník v novém kolektivu kladně přijat a toto může ještě zhoršit a vystupňovat jeho znevýhodnění.
Potřeba uznání a úcty, potřeba býti druhými lidmi ceněn a uznáván, potřeba pozitivního hodnocení druhými lidmi i pozitivního sebehodnocení jsou u lidí se zdravotním znevýhodněním narušeny nutností spoléhat na své okolí a někdy i potřebu cizí pomoci.
23
Pro mnoho z nich je to nová zkušenost (mnoho osob získává zdravotní znevýhodnění v středním věku) a mohou se s ní těžko smiřovat. Velice záleží nejen na reakci okolí, ale i na ochotě znevýhodněné osoby se ke svým problémům postavit čelem a řešit je. Pokud se ke svému znevýhodnění postaví kladně a racionálně, získají tím ztracené sebevědomí nejen ve svých očích, ale také u ostatních osob jak v zaměstnání, tak i ve svém okolí a jsou hned lépe a pozitivně hodnoceni a oceněni. Naopak při přílišném poddávání se pocitu, že je „člověk k ničemu“ a negativistickému postoji, je možné
Potřeba seberealizace, tj. potřeba stát se tím, čím se jedinec stát může, naplnit a realizovat své sny a cíle nepotřena poznávání, porozumění podstatě věci, potřeba estetických prožitků je podle Maslowovy teorie hierarchicky nejvyšší potřebou člověka. Protože činnost je přirozeným projevem člověka a obvykle nejzávažnější ze všech aktivit je činnost pracovní, je to nejlogičtějším prostředkem seberealizace. I když metody této seberealizace mohou být různé – pro někoho je nejdůležitější postavení, pro jiného plat, pro dalšího získávání nových možností seberealizace, rozvoje psychiky a osobnosti člověka což má jistě velmi negativní dopad. I když je možná i opačná situace, kdy díky zhoršenému zdraví jsou někteří pracovníci okolnostmi nuceni k dalšímu sebevzdělávání. Jak se k novým požadavkům a nárokům postaví, je obvykle věcí jejich osobních kvalit. A od jejich postoje se později odvíjí i pozitivní či negativní pohled společnosti na ně.