Posudek na diplomovou práci Moniky Švorcové
zpracovanou v zimním semestru akademického roku 2011/12
K zadání diplomové práce a povaze úkolu Studentka zpracovala návrh na téma
„Alternative Car Park, Hong Kong“.
Jejím úkolem bylo ve smyslu vypsané mezinárodní soutěže navrhnout parkovací budovu s kapacitou 1500 aut. Cílem vypisovatele soutěže bylo získat návrh ikonické stavby, nabízející kromě parkování aut různé možnosti pořádání různých společenských akcí, koncertů, uměleckých výstav, módních přehlídek, slavnostních obědů, filmových projekcí atd. Stavby, která svým řešením dokáže vyvrátit obvyklou fobii z parkovacích domů.
K průběhu práce
Studentka pracovala na projektu zcela samostatně a práci odevzdala ve stanoveném termínu.
Součástí návrhu bylo i získání potřebných doplňujících informací.
Komentář k řešení
Řešená lokalita leží na břehu moře v oblasti největších a nejrenomovanějších staveb Hong Kongu. V její blízkosti je například ikonická budova Hongkong and Shanghai Bank od Normana Fostera či Bank of China od I.M. Peie. Významná a charakteristická je i silueta města, vyrostlého ve stísněných podmínkách mezi horami a mořem. Na toto dramatické okolí reaguje autorka tvarově jednoduchým objektem.
Práci uvádí rekapitulace údajů o Hong Kongu a o řešeném místě. Je doprovázena řadou fotografií, včetně přehledu architektonicky zajímavých a významných budov v okolí. Z tohoto přehledu je zřejmé, že si je autorka vědoma exponované polohy a estetických požadavků, kladených na novou budovu parkovacích garáží v této lokalitě.
Reaguje na ni návrhem ve tvaru rotačního hyperboloidu. Své rozhodnutí opírá o kruhově uspořádaný mechanický systém parkování aut. Zvolený tvar pak logicky rozvádí v konstrukčním řešení do systému diagonálních vzpěr, předložených po obvodu budovy před její lehkou fasádu.
Zhruba polovinu objemu budovy zabírá prostor pro uložení aut. Druhá polovina je věnována doplňkovým (ve smyslu soutěžního zadání alternativním) funkcím. Rozmístění těchto dvou diametrálně odlišných světů je ale svérázné a vyžaduje při obhajobě práce vysvětlení a zdůvodnění. V horní polovině věže, v části s nesporně nejzajímavějším výhledem, jsou totiž umístěna auta. Prostory pro stálý či dočasný pobyt osob jsou naopak situovány dole. Ačkoliv se díky uzavřenému a velmi podobně řešenému povrchu obou částí budovy toto rozhodnutí prakticky nepromítá do jejího vzhledu, pokládám ho za problematické. Kavárna s vyhlídkovou zahradou na vrcholu věže je sice umístěna logicky, tato skutečnost ale nemění nic na mé výhradě.
Proměnlivá velikost jednotlivých podlaží, daná tvarem budovy, je v úrovních věnovaných doplňkovým programům snadno využita, jak dokládají jednotlivé půdorysy. V parkovacích etážích ale nejsou tyto rozdíly dokumentovány. Předloženo je jen řešení nejmenšího, 16.NP. Není jasné, zda je postupně narůstající zbytková plocha po obvodu ve vyšších podlažích nějak využita nebo nechána volná či vůbec podlahou nevyplněna.
1
Barevné diagramy půdorysů a řezu přehledně vysvětlují navržené provozní řešení. To je pak dobře posouditelné z půdorysů. Provozně nejnáročnější část budovy je její přízemí a podzemní podlaží. Tudy je veden příjezd a odjezd všech 1 500 aut, zde jsou auta odevzdávána do automatizovaného mechanického parkovacího systému a opět z něj odebírána. Nutně tu proto dochází k největšímu pohybu osob i aut. Dvě jednopruhové rampy (vždy jedna pro vjezd a výjezd) jsou dostatečně šířkově dimenzovány. Poněkud stísněnější poměry ale jsou v 1. a 2.PP, kde se mísí provoz přijíždějících a odjíždějících aut a lidí navíc s provozem aut jedoucích do 3. a 4.PP ke krátkodobému parkování. Z půdorysů není dostatečně zřejmé, jak je řešen problém čekání většího počtu aut na odbavení v provozní špičce a jak je zajištěna průjezdnost kolem točen. Parkovací kapacita 3. a 4.PP není ve vztahu k jejich půdorysné velikosti nijak velká.
Povšimnutí si zaslouží i organizace výtahů. V budově jsou (kromě tří výtahů pro auta) dva výtahové systémy, stýkající se ve vstupní hale.
První systém odsud obsluhuje čtyři podzemní podlaží. Děje se tak dvěma protilehlými výtahy. U nich by bylo jistě vhodné (a snadno proveditelné) zdvojení.
Druhý systém obsluhuje nadzemní část budovy. Tvoří ho čtyři osobní a jeden nákladní výtah.
Osobní výtahy jsou uspořádány do dvou od sebe vzdálených dvojic. Jedna dvojice prochází celou budovou a obsluhuje všechna návštěvníkům přístupná nadzemní podlaží. Druhá dvojice ale obsluhuje jen čtyři podlaží, označená jako konferenční. Pěti kancelářským a třem výstavním podlažím spolu s vyhlídkovou kavárnou a zahradou na vrcholku věže tak musí stačit jen jedna dvojice výtahů. To je, obávám se, poněkud málo. Obdobně problematické je pouze jediné únikové schodiště u 46-podlažní budovy.
Konstrukčnímu řešení budovy je věnována zřetelná a dostatečná pozornost. Jak nosné konstrukce, tak opláštění má jasnou logiku a působí harmonicky ve vztahu ke tvaru budovy. Ta se díky své figuře jasně odlišuje od ostatních budov v okolí a má tak všechny předpoklady uspět v náročné architektonické konkurenci.
Obsah a rozsah odevzdaného elaborátu
Celkově je práci možno hodnotit jako pečlivě zpracovanou a systematicky uspořádanou. Vyznění práce ale oslabují interiérové vizualizace. Jejich schématické provedení myslím spíš ubližuje, než by pomáhalo vyvolat potřebný dojem. Podobná schematičnost exteriérových vizualizací není ale ke škodě věci. Zejména zákres do nočního panoramatu města působí přesvědčivě.
Hodnocení
Velmi zřetelně koncipovaná a tvarovaná budova je jako celek dobrou odpovědí na dané místo a zadání soutěže. Slabiny řešení jsou ale uvnitř budovy. Vzhledem k jejich povaze navrhuji ohodnocení diplomové práce Moniky Švorcové známkou
velmi dobře V Liberci 25.1.2012
prof.ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel vedoucí diplomové práce
2
