Logopedická problematika u dětí předškolního věku Bakalářská práce

Logopedická problematika u dětí předškolního věku

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy

Autor práce: Nela Jirsová

Vedoucí práce: PhDr. Simona Kiryková, Ph.D.

Katedra pedagogiky a psychologie

Liberec 2020

Zadání bakalářské práce

Logopedická problematika u dětí předškolního věku

Jméno a příjmení: Nela Jirsová Osobní číslo: P16000446

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy Zadávající katedra: Katedra primárního vzdělávání Akademický rok: 2018/2019

Zásady pro vypracování:

Zjistit a popsat možnosti logopedické pomoci poskytované v rámci běžné mateřské školy.

Teoretická analýza pojmových znaků vybraných dětí s logopedickými problémy.

Anketní šetření.

Vyhodnocení anketního šetření.

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování práce: tištěná/elektronická

Jazyk práce: Čeština

Seznam odborné literatury:

[1] KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie: narušení komunikační schopnosti, logopedická prevence, logopedická intervence v ČR, příklady z praxe. Praha: Grada, 2006. Pedagogika (Grada). ISBN 80-247-1110-9.

[2] KUTÁLKOVÁ, Dana. Budu správně mluvit: chodíme na logopedii. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3687-7.

[3] LECHTA, Viktor. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5.

[4] SOVÁK, Miloš. Logopedie předškolního věku. V Praze: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

Knižnice speciální pedagogiky.

[5] VYŠTEJN, Jan. Dítě a jeho řeč. Praha: Baroko & Fox, 1995. ISBN 80-85642-25-5.

Vedoucí práce: PhDr. Simona Kiryková, Ph.D.

Katedra pedagogiky a psychologie

Datum zadání práce: 1. prosince 2018 Předpokládaný termín odevzdání: 1. prosince 2019

prof. RNDr. Jan Picek, CSc.

děkan

L.S.

PhDr. Jana Johnová, Ph.D.

vedoucí katedry

V Liberci dne 18. prosince 2018

Prohlášení

Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s ve- doucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

19. května 2020 Nela Jirsová

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí práce PhDr. Simoně Kirykové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a odborné vedení bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině, která mě podporovala po celou dobu studia.

Anotace

Tématem bakalářské práce je logopedická problematika u dětí předškolního věku.

Cílem bakalářské práce je zjistit a popsat možnosti logopedické pomoci poskytované v rámci běžné mateřské školy.

Teoretická část bakalářské práce se zabývá vývojem řeči, narušenou komunikační schopností, teoretickou analýzou pojmových znaků vybraných dětí s logopedickými problémy a logopedickou prevencí v mateřských školách.

Praktická část je zaměřena na formy a metody logopedické prevence poskytované učitelkami v mateřských školách. Anketního šetření se zúčastnilo 53 učitelek mateřských škol Libereckého kraje, které odpovídaly na 26 otázek.

Klíčová slova: mateřská škola, logopedická prevence, řeč, komunikace, narušená komunikační schopnost

Annotation

The topic of the bachelor thesis is speech therapy problematics in preschool aged children. The aim of the bachelor's thesis is to find out and describe the possibilities of improving speech therapy provided within common kindergartens.

The theoretical part of the bachelor's thesis focuses on speech development, impaired communication skills, theoretical analysis a selection of children with speech disorders and speech therapy prevention in kindergartens.

The practical part is focused on the forms and methods of speech therapy prevention provided by kindergarten teachers. The 26 question survey was done by 53 kindergarten teachers in the Liberec region.

Key words: kindergarten, speech therapy prevention, speech, communication, impaired communication ability.

Obsah

ÚVOD ... 11

1 VÝVOJ ŘEČOVÝCH SCHOPNOSTÍ ... 12

1.1 SLOŽKY ŘEČI ... 12

1.1.1 Receptivní složka řeči ... 12

1.1.2 Expresivní složka řeči ... 12

1.2 KOMUNIKACE ... 14

1.3 MYŠLENÍAVÝVOJ ŘEČI ... 15

1.4 SLUCHAVÝVOJ ŘEČI ... 15

2 VÝVOJ ŘEČI V ONTOGENEZI ... 16

3 JAZYKOVÉ ROVINY ... 19

3.1 FONETICKO-FONOLOGICKÁ ROVINA ... 19

3.2 MORFOLOGICKO-SYNTAKTICKÁ ROVINA ... 19

3.3 L^EXIKÁLNĚ-SÉMANTICKÁ ROVINA ... 19

3.4 PRAGMATICKÁ ROVINA ... 20

4 NARUŠENÁ KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOST ... 21

4.1 TEORETICKÁ ANALÝZA POJMOVÝCH ZNAKŮ VYBRANÝCH DĚTÍ SLOGOPEDICKÝMI PROBLÉMY .... 22

5 LOGOPEDIE ... 25

5.1 LOGOPEDIE VE ŠKOLSTVÍ ... 25

6 LOGOPEDICKÁ INTERVENCE ... 27

6.1 LOGOPEDICKÁ DIAGNOSTIKA ... 27

6.2 DIAGNOSTICKÉ METODY... 28

6.3 METODY PRO ÚSPĚŠNOU LOGOPEDICKOU PREVENCI ... 29

6.4 LOGOPEDICKÉ POMŮCKYAPŘÍSTROJE ... 32

7 SYSTÉM LOGOPEDICKÉ PÉČE VE ŠKOLSKÉM ZAŘÍZENÍ ... 33

7.1 LOGOPEDICKÝ ASISTENT: ... 33

7.2 KRAJSKÝ KOORDINÁTOR LOGOPEDICKÉ PÉČE ... 34

7.3 SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ CENTRA ... 35

7.4 LOGOPEDICKÁ PÉČE VREZORTU PRÁCEASOCIÁLNÍCH VĚCÍ ... 35

7.5 LOGOPEDIE VE ZDRAVOTNICTVÍ ... 36

8 KAZUISTIKA DĚTÍ S NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ ... 37

9 LOGOPEDICKÁ PREVENCE V MŠ ... 40

9.1 PARALINGVISTICKÉ ASPEKTY ŘEČI ... 41

9.2 UČITEL JAKO MLUVNÍ ŘEČOVÝ KOMUNIKAČNÍ VZOR ... 42

10 NÁMĚTY PRO LOGOPEDICKOU PREVENCI V MŠ ... 43

10.1 ARTIKULAČNÍ CVIČENÍ ... 43

10.2 DECHOVÁ CVIČENÍ ... 43

10.3 ROZVOJ SLUCHU ... 43

10.4 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ ... 45

10.5 GRAFOMOTORIKAAJEMNÁ MOTORIKA ... 45

10.6 HRUBÁ MOTORIKA... 46

11 PRAKTICKÁ ČÁST BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ... 48

11.1 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI ... 48

11.2 POUŽITÉ METODY ... 48

11.3 REALIZACE ANKETNÍHO ŠETŘENÍ ... 48

ZÁVĚR ... 77

12 SEZNAM ZDROJŮ ... 79

SEZNAM PŘÍLOH ... 82

Seznam grafů

Graf č. 1: Jak dlouho pracujete ve sféře předškolního vzdělávání? ... 49

Graf č. 2: Nabízí vaše mateřská škola logopedické kurzy? ... 50

Graf č. 3: Zaměstnává vaše mateřská škola logopedické pracovníky nebo spolupracuje s logopedickými odborníky? ... 51

Graf č. 4: S jakými logopedickými odborníky spolupracuje vaše MŠ? ... 52

Graf č. 5: Zařazujete ve vaší MŠ logopedickou prevenci? ... 53

Graf č. 6: Jak často zařazujete logopedickou prevenci? ... 54

Graf č. 7: Realizujete logopedickou prevenci ... 55

Graf č. 8: Kolik dětí máte ve třídě? ... 56

Graf č. 9: Jaký typ třídy máte ve vašich MŠ? ... 57

Graf č. 10: Jakým formám logopedické prevence se věnujete?... 58

Graf č. 11: Jak často zařazujete artikulační cvičení? ... 59

Graf č. 12: Jak často zařazujete dechová cvičení? ... 60

Graf č. 13: Jak často zařazujete rytmizaci slov? ... 61

Graf č. 14: Jak často zařazujete jemnou a hrubou motoriku? ... 62

Graf č. 15: Jak často zařazujete grafomotorická cvičení? ... 63

Graf č. 16: Jak často zařazujete zpěv? ... 64

Graf č. 17: Jak často zařazujete sluchové vnímání? ... 65

Graf č. 18: Jak často zařazujete zrakové vnímání? ... 66

Graf č. 19: Jaké činnosti zařazujete při artikulačních cvičení? ... 67

Graf č. 20: Jaké činnosti zařazujete při dechových cvičení? ... 68

Graf č. 21: Jaké činnosti zařazujete při rozvoji rytmizace slov? ... 69

Graf č. 22: Jaké činnosti zařazujete při rozvoji grafomotoriky? ... 70

Graf č. 23: Jaké činnosti zařazujete při rozvoji jemné a hrubé motoriky? ... 71

Graf č. 24: Jaké činnosti zařazujete při rozvoji sluchového vnímání? ... 72

Graf č. 25: Jaké činnosti zařazujete při rozvoji zrakového vnímání? ... 73

Graf č. 26: Zajímají se rodiče o logopedickou prevenci ve vašich MŠ? ... 74

11

Úvod

Řeč je důležitým faktorem pro začlenění dítěte do společnosti. Kvalita a vývoj řeči závisí na mnoha aspektech, každé dítě se jinak rozvíjí, a tak se můžeme u některých dětí setkat s narušenou komunikační schopností. Pokud u dítěte zjistíme narušenou komunikační schopnost, je nutné začít s logopedickou terapií co nejdříve. Logopedická terapie zmírňuje nebo eliminuje narušenou komunikační schopnost dítěte. V mateřské škole by měly učitelky sledovat a rozvíjet řečové dovednosti dítěte a předejít tak narušené komunikační schopnosti logopedickou prevencí. Před nástupem do školy by dítě mělo mít správně rozvinuté řečové dovednosti.

Tématem bakalářské práce je logopedická problematika u dětí předškolního věku.

Při praxi bylo zaznamenáno, že ve většině mateřských škol je logopedická prevence realizována v malé míře.

Cílem bakalářské práce je zjistit a popsat možnosti logopedické pomoci poskytované v rámci běžné mateřské školy a zjistit jaké formy a metody jsou využívány pro logopedickou prevenci v mateřské škole.

Práci je rozdělena na dvě části, a to na teoretickou a praktickou. V teoretické části je analyzována řeč jako komunikační prostředek spolu s jazykovými rovinami a narušenou komunikační schopností. Druhy narušených komunikačních schopností jsou dále jednotlivě a stručně popsány. Stejně tak je v teoretické části věnována pozornost logopedické péči v jednotlivých rezortech, na kterou dále navazuje teoretická analýza pojmových znaků dětí s narušenou komunikační schopností. Teoretickou část práce uzavírá nejdůležitější kapitola, zaměřena na celkovou logopedickou prevenci, která je poskytována učitelkami v běžných mateřských školách. Oblasti logopedické prevence poskytovány učitelkami v běžných mateřských školách jsou dále využity při anketním šetřením, kde je hlavním úkolem zjistit na jaké úrovni je logopedická prevence poskytována a na základě výsledků tohoto anketního šetření je vypracována praktická část.

12

1 Vývoj řečových schopností

Řeč je významnou složkou pro správný vývoj dítěte. Zprostředkovává rozvoj myšlení a zásadně ovlivňuje kvalitu učení a poznávání. Řeč slouží k dorozumění, dále také určuje postavení dítěte ve skupině a vnímání dítěte druhými lidmi. Utváří sociální vztahy, které jsou důležité pro další rozvoj dítěte. Řeč má důležité propojení s myšlením, bez řeči by nemohlo fungovat myšlení.

Kvalita a úroveň řeči závisí na mnoha aspektech. Je ovlivněna sociálním prostředím, motorikou a vnímáním. Hrubá a jemná motorika umožňuje dítěti zkoumat okolí, sluchové a zrakové vnímání je při vývoji řeči nedílnou součástí. Pomocí zvuků, které dítě obklopuje je schopno slova napodobovat a upevnit si tak svůj mateřský jazyk (Bednářová, 2010).

Řečové dovednosti rozdělujeme do několika kategorií. Řeč mluvená je hodnocena během komunikace. Tuto řeč dále rozdělujeme na receptivní, zde hovoříme o celkovém porozumění řeči a expresivní, zahrnuje artikulaci, slovní zásobu, gramatickou kategorii, vybavování slov, tempo a plynulost řeči. Řeč psaná je rozdělena do dvou kategorií, psaní a čtení. Při psaní také dbáme na písemný projev dítěte (Zelinková, 2007).

1.1 Složky řeči

1.1.1 Receptivní složka řeči

Vnímání řeči a porozumění řeči, jsou dvě důležité složky, které určují úroveň porozumění a pochopení mluveného projevu dítěte. Ovlivňujícími faktory porozumění řeči jsou slovní zásoba, sluchová percepce, vnější okolí a duševní klid dítěte. Důležitá je motivace a projevený zájem dítěte. Pokud to tak není, dítě nemá zájem o to, co se ve třídě děje, a tudíž nerozumí například pohádce, která se četla. Dále je důležité soustředění dítě si hraje s hračkou nebo myslí na něco jiného a následně nerozumí dalším pokynům. Další složky jsou rozumové schopnosti, dlouhodobá a krátkodobá paměť a rozpětí pracovní paměti. Učitel by měl být správným mluvním příkladem pro dítě. Správná artikulace je u malých dětí velmi důležitá (Zelinková, 2007).

1.1.2 Expresivní složka řeči

U dětí bychom se měly soustředit na zvukový i obsahový způsob vyjadřování. Při obsahu projevu sledujeme slovní zásobu, gramatickou stránku řeči ale také schopnost vyjadřování myšlenek. Kolem pátého roku je dítě schopno poznat množné a jednotné

13

číslo, dokáže skloňovat a časovat a ve větách používá slovní druhy. U dětí bychom měly vyhodnotit, zda chápe vtip a význam slov, která používá.

Při zvukové stránce řeči bychom měli posuzovat tempo, výslovnost a způsob, kterým je hlas užíván. Učitelky v základních školách tvrdí, že do prvních ročníků přicházejí děti, které mají vadu výslovnosti. Nejvíce problematické hlásky bývají R, Ř, L. S příchodem do školy se výslovnost dítěte často spontánně upraví dozráním dítěte a samotnou školní výukou. Učitelka v mateřské škole by měla mít všeobecný přehled o vývoji řeči dítěte a jednotlivých hlásek odpovídající věku. V období roku až dvou let jsou děti schopny vyslovovat hlásky B, P, M, A, E, I, O, U. Kolem tří let je dítě schopno vyslovovat hlásky J, D, T, N, L tyto hlásky ovlivňují vývoj hlásky R. Dále také pozorujeme rozvoj výslovnosti OU, V, H, F, G, K. Čtvrtým rokem se dále rozvíjí Ď, Ť, Ň, BĚ, PĚ, MĚ, VĚ. Do pěti let by měla být výslovnost hlásek obohacena o Č, Š, Ž. Pětileté dítě vyslovuje hlásky C, S, Z, R a v šesti letech by dítě mělo dokázat rozlišit hlásky Č, Š, Ž, C, S, R (Otevřelová, 2016).

Artikulace

Dítě předškolního věku by mělo umět správně vyslovit všechny hlásky. Pokud dítě špatně vyslovuje hlásku, setkáváme se i s nesprávným psaním. Správná výslovnost dítěte je ovlivněna mnoha faktory. Prvním velmi důležitým faktorem, je správný mluvní vzor lidí, se kterými dítě vyrůstá. Druhým faktorem je dostatečně rozvinuté sluchové vnímání.

Narušené sluchové vnímání neumožňuje dítěti slyšet rozdíl mezi správnou a nesprávnou výslovností a dítě si tak neuvědomuje chyby. Třetím faktorem je správně rozvinutá motorika artikulačních orgánů.

Slovní zásoba

Slovní zásobu dělíme na aktivní a pasivní. Prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, působí na slovní zásobu dítěte. Ve dvou letech dítě zná 200–300 slov, ve třech letech 700–900 s nástupem do školy je slovní zásoba bohatší a obsahuje až několik tisíc slov. U dětí mladšího předškolního věku můžeme provádět cvičení na diagnostiku dítěte názornými předměty nebo běžnými situacemi. U dětí předškolního nebo školního věku by učitel měl praktikovat cvičení, kde děti říkají, co nejvíce předmětů, které naleznou v různých místnostech domu, hledání protikladů, nebo tvoření zdrobnělin. Tyto cvičení by měl učitel praktikovat v rámci výuky.

14 Mluvní pohotovost

Schopnost jedince pohotově si vybavit slova se nazývá mluvní pohotovost. Dítě by mělo mít slova upevněna v aktivní i pasivní slovní zásobě. Mluvní pohotovost je z větší části vrozená, zlepšení však lze očekávat při mluvním cvičení.

Tempo řeči a plynulost mluvního projevu

Plynulost a tempo řeči je u každého dítěte individuální. U pomalého tempa řeči lze předpokládat, malou slovní zásobu, sníženou mluvní pohotovost nebo obavu z chyby, kterou by dítě mohlo při slovním projevu udělat. Rychlé tempo může vést až k breptavosti, většinou nám také značí menší schopnost sebekontroly (Zelinková, 2007).

Jazyk

Za hlavní prostředek komunikace myšlenek považujeme jazyk. Jedná se o specifický znak skupiny lidí, která si za pomocí zvuků nebo písemného projevu předává informace.

Jazyk, který přísluší určité skupině lidí, má jasné sémantické, gramatické, fonologické, ale také fonetické zákony, které se musí dodržovat (Bytešníková, 2012).

1.2 Komunikace

Komunikaci chápeme jako vzájemné sdělování a přijímání informací. Ovlivňuje rozvoj osobnosti člověka a buduje mezilidské vztahy. Základy komunikace tvoří čtyři složky, které jsou vzájemně ovlivňovány. Komunikátor je osoba, která sděluje informace.

Komunikant je osoba, která informace přijímá a reaguje na ně. Komuniké je sdělující obsah. Dále tu je komunikační kanál, zde je důležité, aby došlo ke správné výměně informací a proto musí mít obě strany dohodný kód (Klenková, 2006).

Verbální komunikace

Za verbální komunikaci je považována psaná a mluvená řeč. Vyjadřovací schopnost je důležitým předpokladem pro řeč, pokud člověk neumí správně vyjádřit svou myšlenku, může dojít k nepochopení nebo nedorozumění při rozhovoru. Na verbální komunikaci se podílejí tři mluvní orgány: dechové ústrojí, hlasové ústrojí a ústrojí artikulace.

Neverbální komunikace

Neverbální komunikace je označena jako soubor mimoslovních sdělení (miminka, gesta, pozice těla). Z neverbálních projevů dítěte bychom měli vyčíst jeho duševní pohodu, nebo zda má dítě nějaký problém. Pokud je dítě v duševní pohodě má vždy uvolněný postoj, jeho gesta nejsou přehnaná. V opačném případě pozorujeme na dítěti

15

nepřiměřená gesta, dítě je neklidné. Verbální a neverbální komunikace by nikdy neměla být v nesouladu, tj. dítě chválím, ale koukám se mu do očí, nepohladím ho (Doležalová, 2010).

1.3 Myšlení a vývoj řeči

Podle Vygotského je řeč velmi důležitá pro správný vývoj dítěte. Vztah mezi myšlením a řečí uvádí jako jednu z nejtěžších oblastí experimentální psychologie.

Primární funkcí řeči je dorozumívání, ale jejím prostřednictvím i probíhá myšlení. Vztah mezi myšlením a řečí je zkoumám již od středověku. Myšlení a řeč k sobě neodmyslitelně patří. Na začátku života jsou slova spíše citově zabarvené zvuky, zvolání, mohli bychom je nazvat citoslovci. Postupně slova začínají pojmenovávat předměty a později označují abstraktní pojmy. Roční batole je schopno jednoduchých myšlenkových operací. Děti ve 2–3 letech přichází na to, že spojení předmětů je možné, i když předmět nevidí a objevují se první monology a egocentrická řeč. Kolem třetího roku života nastává zlom ve vývoji řeči a myšlení. Dítě poznává předměty a postupem času si názvy předmětů upevňuje. U dítěte předškolního věku dochází ke konkrétnímu myšlení. Vstupem do základní školy dítě chápe podstatné znaky předmětů a dokáže utvořit i speciální pojmy např. červená a modrá jsou barvy. Ve školním věku se také přechází egocentrická řeč do řeči vnitřní (Vygotskij, 1976).

1.4 Sluch a vývoj řeči

Sluch je důležitým aspektem pro správný vývoj řeči dítěte. Umožňuje mu rozpoznávat zvuky, které nás obklopují. Problémy se sluchem se výrazně odráží na rozvoji řeči, a proto řeč nastupuje v pozdějším věku. Dítě, které má správně rozvinutý sluch se naučí mluvit tak, že řeč u lidí vidí a slyší, důležitá je tak správná artikulace hlásek. Při nástupu do školy je sluch velmi podstatný, dítě sluchem přijímá informace, komunikuje s ostatními dětmi a učí se číst a psát. Sluchem rozpoznáváme slabiky, hlásky, slova, celé věty nebo příběhy (Tomášková, 2015).

16

2 Vývoj řeči v ontogenezi

Text o vývoji řeči je čerpán převážně z knihy od Kutálkové (2014).

Období křiku

První zvukový projev dítěte při příchodu na svět je pláč. Jde o neurčitý křik, který považujeme za reflexní činnost miminka. Pokud jde o hlasový projev je v tomto období opravdu velký rozdíl mezi miminky. Některá miminka mohou proplakat celý den a některá jsou naopak hodná a zvukově se neprojevují. Křik v tomto období nemusí znamenat projev nespokojenosti, okolí ale tento projev tak brát může. Dítě si velmi rychle zvykne na to, že pokud se projeví, vždy ho začne někdo konejšit a pohupovat. Tento fakt si dítě dovede rychle uvědomit a pláče častěji, tím vyžaduje pozornost okolí. Tělesný kontakt je pro dítě velmi podstatný. Potřebuje cítit pocit bezpečí a jistoty, tyto dvě složky jsou důležitým faktorem pro další vývoj dítěte. Šestým týdnem se nevýrazný hlasový projev dítěte velice mění. Rozsah hlasu i jeho intenzita se začne zvětšovat a narůstá schopnost vyjádřit své pocity. Dokáže tedy dát najevo svou nespokojenost i spokojenost.

Období žvatlání

V tomto období je dokonalejší používání mluvidel, také se rozšiřuje zásoba zvuků.

Dítě dokáže změnit výšku i sílu hlasu. Pudově si broukají i neslyšící děti, toto období trvá půl roku a označujeme ho názvem žvatlání pudové. Dítě dále začíná napodobovat slyšené zvuky, grimasy a pohyby. Hláska a jde dětem nejčastěji, potom také hlásky artikulačně nejsnadnější B, M, P, T a slova „tata“, „baba“, „mama“, „papa“. Začátkem prvního roku života má dítě jasnou snahu napodobivého žvatlání.

Snaží se nápodobou gestikulovat, mění výrazy obličeje a napodobuje i to co slyší.

V tomto období hraje velkou roli sluch i zrak. Dítě se snaží napodobit slova.

Gestikulací a melodií řeči dává dítě jasně najevo své pocity. Miminka milují rytmus. Před nástupem řeči začínají spojovat předměty a situace se slovy.

Období rozumění

V tomto období se děti pomalu začínají učit první jednoduché básničky (Paci paci pacičky). Dítě reaguje na otázky (Kde máš pusinku? Jak jsi veliký?) odpovídá spíše gestem či zvukem. Období rozumění je velmi důležité, dítě vyrůstá do kulturního prostředí. V tomto období je nejpodstatnější, aby dítě mělo příležitost komunikovat ve společnosti dospělých. Pro správný vývoj řeči je důležité, aby se dítě cítilo v bezpečí a mělo podměty ke komunikaci.

17 První slovo

Hovoříme o prvním slově, které bylo vědomě vyslovené s pochopením jeho významu. První slovo je většinou krátké, jednoslabičné nebo dvouslabičné. Většinou jde o první slůvko toho, co dítě nejvíce zaujalo (ham, noha, auto). Slovo musí projít prahem pochopení, ale také prahem proslovení. Dochází k rozšiřování slovní zásoby. Slovo nejdříve zastupuje celou větu. Poté už nestačí jednotlivá slova.

Rozšířená slovní zásoba vede ke spojování slov, začínají vznikat první věty. První věty bývají jednoduché (mámo ee). Rozdíly mezi dětmi jsou velké. Dívky začínají mluvit dřív než chlapci. Kolem třetího roku považujeme za pomezí období fyziologické nemluvnosti. Dítě do této doby má nárok málo mluvit. Mělo by být ale zřejmé, že se slovní zásoba zvětšuje a vývoj řeči postupuje.

Rozvoj řeči

Není to jen počet slov a délka věty. Slovní zásoba neroste rovnoměrně, může přijít období, kdy se nic neděje a dítě neumí nová slova, toto období se může změnit a nárůst slovní zásoby je velký. Slovní zásobu rozdělujeme na aktivní a pasivní. U pasivní slovní zásoby hovoříme o slovech, které dítě zná, u aktivní slovní zásoby dítě samo používá slova. Pasivní slovní zásoba se začíná budovat dřív, než dítě řekne první slovo.

Důležitou roli při zapamatování slov hraje počet opakování slov, ale také situace a citový doprovod slova a jeho zvuková nápadnost. Uvádí se, že kolem třetího roku se aktivní slovní zásoba pohybuje kolem 400 slov. Slovní hrátky jsou oblíbenou činností malých dětí. Děti přehazují slabiky a hlásky a vznikají tak nová slova, kterým se říká neologismy. Idioglosie je vlastní jazyk dítěte, kterému rozumí pouze sourozenci nebo rodina. Postupem věku tento vývojový jev mizí. Vyjadřovací schopnosti dítěte se také vyvíjí. Dítě dokáže pojmenovat věci na obrázku a později dovede popsat děj delší větou.

Gramatická struktura jazyka

Tvoří se v době, kdy dochází k používání vět. Objevuje se skloňování a časování sloves (pejsek papá). Dítě si gramatické struktury osvojuje analogicky, má cit pro časování a skloňování slov, které slyší poprvé. Tímto vznikají gramatické patvary (půjdu k mámě a tátě). Do pěti let se vyvíjí gramatika jazyka, nedostatky v tomto období naznačují potíže ve vývoji řeči.

18 Vývoj výslovnosti

Samohlásky není nutné sledovat. Správný mluvnický vzor je velmi důležitý a rozhoduje o jejich kvalitě. Správný vývoj souhlásek závisí na mnoha faktorech.

Souhlásky se postupně objevují. První obvykle bývají hlásky retné P, B, M a F. Nebývá problém ani u hlásek T, D, N. Dále se objevují sykavky, děti v tomto věku většinou sykavky ještě neumí, řeč označujeme jako šišlavou. U každého jedince je pořadí objevování sykavek individuální. Schopnost sluchové diferenciace a fonetický sluch je nutný pro správný rozvoj sykavek. Sykavky bývají v pořádku po pátém roce.

Měkčení sykavek: dítě nerozlišuje zvuky tak podobné jako T a Ť, používá všude T, D, N (tycho, kotátko). Ovládání mluvidel a fonetický zvuk se postupně začíná zdokonalovat a měkčení v řeči se dostaví ve čtvrtém roce. Hlásky L, R, Ř se objevují po pátém roce. Diferenciace hlásek: v průběhu vývoje se velmi často stává, že dítě umí vyslovovat slova jako je sobota, šaty, šála, ale slovo sušenka mu dělá výrazný problém.

Rodiče si myslí, že se dítě málo snaží, ale jde o přirozený vývoj a některé děti potřebují více času. Tato situace může nastat i u tvrdých a měkkých hlásek, dítě správně řekne slovo „dělá“ a „deska“, ale slovo děda vysloví jako „deda“, „děďa“. Schopnost diferencovat hlásky a umět je i použít ve slovech je ukončena většinou kolem 6 let, kdy se dítě sem tam splete, ale dokáže se opravit. Postupem vývoje výslovnosti se mění srozumitelnost slova.

Období otázek

Dítě se nová slova učí natřikrát. Postupujeme následovně: dítěti věc ukážeme a seznámíme ho s ní. Např.: to je auto. Dítě převezme tuto skutečnost a dále je schopno hračku podat nebo na ni ukázat, pokud mu položíme otázku „kde je auto?“. Poté časem pokládáme další otázky „co to je?“ dítě odpoví „auto“. V tomto období vývoje se ptáme my a dítě odpovídá. Toto období se však začne brzy měnit a začíná se ptát dítě nás.

Co je to? A proč? Toto jsou velice oblíbené otázky, na které musíme dítěti odpovídat. Dítě si v tomto období rozšiřuje slovní zásobu a ujasňuje si gramatické struktury. Jazyk začíná používat jako prostředek sociálního kontaktu (Kutálková, 1996).

19

3 Jazykové roviny

Řeč dělíme do několika jazykových rovin. V ontogenezi řeči se jazykové roviny prolínají.

3.1 Foneticko-fonologická rovina

U foneticko-fonologické roviny hovoříme o sluchovém rozlišování hlásek a jejich výslovnosti. Dítě obklopují zvuky, podle kterých dokáže vyčleňovat hlásky mateřského jazyka. Okolo šestého až sedmého měsíce se tato schopnost může začít projevovat.

Sluchové rozlišování je v blízkém vztahu k výslovnosti. Pro správnou výslovnost je velmi důležité, aby dítě dokázalo rozlišovat hlásky a jejich správné a nesprávné znění. Při vývoji výslovnosti jsou nejlehčí artikulační hlásky P, B, M, T, D, N. Nejtěžší artikulační hlásky jsou R, Ř, Z, S, C, Ž, Š, Č. Do pěti let dítěte můžeme pozorovat nesprávnou výslovnost (dyslálii) za normální.

3.2 Morfologicko-syntaktická rovina

Užívání slovních druhů, tvarosloví a větosloví, to vše zahrnuje morfologicko- syntaktická rovina. Zastoupení jednotlivých slovních druhů se mění. Jako první dítě pozná podstatná jména, slovesa, přídavná jména, číslovky. Ve 4 letech by dítě mělo používat všechny slovní druhy. Dítě kolem prvního roku tvoří jednoslovné věty „haf“, vyjadřuje tím psa. Dvouslovné věty jsou užívány od 1,5 roku až do 2 let. Od 2,5 do 3 let dítě utvoří víceslovné věty. Souvětí dítě dokáže používat v období 3–4 let. Neobratnost v tvarosloví dítěte do 4 let považujeme za přirozenou. Přetrvávající dysgramatismy mohou signalizovat opožděný intelektový nebo řečový vývoj.

3.3 Lexikálně-sémantická rovina

Zabývá se vývojem slovní zásoby. Hovoříme zde o aktivním i pasivním slovníku dítěte. Dítě začíná rozumět řeči a reaguje na pokyny, např. otočí se, dokáže ukázat na věc.

Pomocí znaků označuje předměty a osoby. Rodiče by pro správný rozvoj řeči dítěte měli vše pojmenovávat. Díky pojmenování dochází ke spojení mezi předmětem a znakem a rozšíření slovní zásoby dítěte (Bednářová, 2014).

20 3.4 Pragmatická rovina

Hovoříme o užívání řeči ke komunikaci s okolním prostředím (vyjádření pocitů a potřeb). Dítě chápe roli komunikačního partnera a reaguje na určité situace (Klenková, 2006).

21

4 Narušená komunikační schopnost

Základním termínem logopedie je narušená komunikační schopnost (NKS). Lechta (2003, s. 17) uvádí: „Komunikační schopnost jednotlivce je narušena tehdy, když některá rovina (nebo několik rovin současně) jeho jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k jeho komunikačnímu záměru. Může jít o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i grafickou formu komunikace, její expresivní i receptivní složku."

Narušenou komunikační schopnost je důležité vnímat v celém jejím rozsahu. Není možné se zabývat pouze foneticko-fonologickou stránkou řeči. Kontrolují se i další jazykové roviny, lexikálně-sémantická (obsahová), morfologicko-syntaktická (gramatická), ale také pragmatická rovina.

Formulovat narušenou komunikační schopnost není jednoduché. Velmi složité je definování normality, tj. stanovit, kdy se jedná o normu a kdy hovoříme o narušení. Za narušenou komunikační schopnost nejsou považovány náznaky, které jsou fyziologickými jevy.

Odborník-logoped, rozhoduje, kdy se jedná o narušenou komunikační schopnost a kdy hovoříme o nedostatku v komunikaci dopadem fyziologického jevu (Klenková 2006, s. 52–53).

Z lokačního hlediska se mezi příčiny řadí:

 Genové mutace,

 aberace chromozomů,

 vývojové odchylky,

 orgánová poškození receptorů (receptivní nebo impresivní poruchy, poruchy porozumění řeči),

 poškození centrální části (poruchy fatické, narušení nejvyšších řečových funkcí),

 poškození efektorů (narušení expresivní složky řečí, poruchy řečové produkce),

 působení nevhodného, nepodnětného, nestimulujícího prostředí (příčina opoždění ve vývoji řeči dítěte).

22 Z časového hlediska mohou být příčiny:

 Prenatální (v období vývoje plodu, před narozením),

 perinatální (v průběhu porodu),

 postnatální (po narození) (Klenková 2006, s. 54).

Lechta (2003) uvádí symptomatickou klasifikaci NKS:

 Vývojová nemluvnost (vývojová dysfázie),

 získaná orgánová nemluvnost (afázie),

 získaná psychogenní nemluvnost (mutismus),

 narušení zvuku řeči (rinolalie, palatolalie),

 narušení plynulosti řeči (balbuties, tumultus sermonis),

 narušení článkování řeči (dyslalie, dysartrie),

 narušení grafické stránky řeči,

 symptomatické poruchy řeči,

 poruchy hlasu,

 kombinované vady a poruchy řeči (Klenková 2006).

4.1 Teoretická analýza pojmových znaků vybraných dětí s logopedickými problémy

Pro lepší porozumění uvádím dále bližší definice uvedených logopedických problémů.

Afázie jedná se o získanou organickou nemluvnost na základě lokálního poškození mozku. Afázii rozdělujeme do několika skupin. Příčinou afázie bývají zánětlivá onemocnění, cévní mozkové příhody nebo může vzniknout důsledkem úrazu. Terapie tohoto onemocnění je velmi individuální, každý logoped by měl k pacientovi přistupovat jinak dle typu afázie. Velmi podstatnou roli hraje také čas, čím dříve se začne s pacientem terapie tím lépe. Další fáze terapie také záleží na tom, zda je pacient pohyblivý či ne.

Proto se s terapie nejčastěji začíná již v nemocnicích.

Breptavost, tak nazýváme enormně rychlé tempo řeči. Děti, které breptavost postihne, velmi špatně artikulují. Logoped provádí celkovou diagnostiku, setkáme se zde s volným čtením, recitováním, opakování vět, zaměřujeme se i na celkovou rytmizaci a vyšetření jemné a hrubé motoriky. Lidé si velmi často breptavost pletou

23

s koktavostí. Pokud člověk trpí koktavostí, většinou si to sám uvědomuje a snaží se vyhledat odbornou pomoc. Je vhodné začít s terapií v útlém věku, abychom předešli případnému posměchu, který by mohlo dítě deprimovat. U dětí předškolního věku je velmi důležité spolupracovat s MŠ a rodiči.

Koktavost je celkové narušení mluvních orgánů, koktavost může být doprovázena tiky a záškuby. Příčiny koktavosti jsou různé, velký podíl zde má genetika. Setkáváme se zde ale také s koktavostí, která je způsobena osobnostními rysy. Při tomto problému bychom v žádném případě neměli dítěti říct, aby zpomalilo svou řeč, uklidilo se a začalo mluvit znovu. Dítě bychom měli naopak vyslechnout a poskytnout mu dostatek času k vyjádření myšlenky. Je důležité neskákat dítěti do řeči. Dítě se bez ohledu na jeho poruchu snažíme zapojovat do všech činností. Při koktavosti bychom měli spolupracovat s foniatrem a neurologem.

Vývojová dysfázie, dítě nezvládá formování myšlenek do vět, neumí poskládat větu dle slovosledu. Tato porucha se častěji objevuje u chlapců. V předchozích letech se terapie zaměřovala především na rozvoj komunikačních schopností dítěte. V této době se zaměřujeme na celkový rozvoj dítěte, a to v oblasti motorických dovedností, sluchu, zraku, paměti a pozornosti ale také řeči a myšlení. Pokud má dítě vývojovou dysfázii je vhodné doporučit rodičům, aby dítě chodilo do speciální MŠ, která je zaměřena na děti s vadou řeči.

Mutismus, takto se nazývá úplná ztráta řeči, jejím původem bývá většinou duševní trauma. Nejvhodnější terapií pro děti bývají skupinové terapie, dítě má možnost adaptace mezi ostatní děti. Při individuální skupinové logopedické péči by dítěti nemusela úplně svědčit. Je vhodné na dítě mluvit, dítě by nám mělo alespoň neverbálně odpovídat. Velkou motivací pro dítě je chvála.

Palatolalie tuto vadu nejčastěji doprovází rozštěp patra dítěte. V současnosti díky odborným zákrokům chirurgů či plastických chirurgů je zaručen správný řečový vývoj, velmi důležitou a podstatnou složkou je pravidelná návštěva logopeda.

Logoped a pacient (dítě) by si k sobě měli vytvořit přátelský vztah. Rodič dostává od logopeda přesné instrukce, jak s dítětem pracovat. Dechová cvičení, artikulační cvičení, jsou velmi podstatnou složkou. Každé sezení s logopedem probíhá formou hry. Rodič by s dítětem měl pracovat každý den.

24

Dyslalie je nesprávná výslovnost a špatné tvoření hlásek. Při tomto problému musí logoped dbát na individuální přístup s jedincem a měli by se dodržovat určité zásady.

S dítětem cvičíme víckrát denně, a to v nejdelším časovém intervalu max. 5 min. Je to z toho důvodu, že dítě neudrží pozornost delší dobu. S dítětem také děláme vyvozování hlásek, např. C je vyvozováno z hlásky T. Terapii s dítětem provádíme klidně a potichu.

Logopedická péče o dítě s dyslálii vyžaduje velkou trpělivost, terapie mohou trvat měsíce, ale také roky.

Dysartrie je motorická porucha řeči, hovoříme zde o celkovém narušení artikulace.

Ve většině případů se projevuje narušenou artikulací jednotlivých hlásek. Při logopedické péči musíme vycházet z možností a diagnózy dítěte. K dítěti přistupujeme individuálně.

Je velmi důležité, zda za tímto problémem stojí i další věci jako například zrakové nebo sluchové postižení či mentální retardace. Dysartrie je nemoc, která vyžaduje celkovou péči logopeda a rozvoj řečových dovedností, mezi tyto dovednosti řadíme rozvoj slovní zásoby, zrakové vnímání a držení očního kontaktu, dále také sluchové vnímání zda dítě dokáže rozlišit určité zvuky (Logopedonline).

25

5 Logopedie

Název logopedie pochází z řeckého slova logos (slovo) a paidea (výchova).

Logopedie je obor, zabývající se vzděláváním a výchovou osob s narušenou komunikační schopností a prevencí tohoto narušení. Tento vědní obor začal pronikat až v první polovině 20. století, tudíž se stále mění a rozvíjí (Klenková 2006).

Lechta (1990, s. 15) ve své knize uvádí: „Logopedie zkoumá narušení komunikační schopnosti z aspektu příčin, průběhu, frekvence výskytu, následků, možností diagnostikování, odstraňování, prevence a určování prognózy. Zkoumá i možnosti rozvíjení komunikační schopnosti jako takové.“

Současná logopedie se netýká pouze osob v dětském věku, jak se široká veřejnost domnívá. Problematika zahrnuje všechny věkové kategorie: děti, adolescenty, dospělé i lidi ve stáří. Zakladatel logopedie v Čechách byl pan Miloš Sovák, tvůrce logopedické teorie i praxe, lékař a foniatr. Založil Českou logopedickou společnost a v roce 1946 Logopedický ústav v Praze. Miloš Sovák se stal prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (Klenková, 2006).

5.1 Logopedie ve školství

Logopedická péče je zaměřena na žáky s narušenou komunikační schopností, a měla by zlepšovat podmínky pro vzdělávání těchto žáků. Je poskytována žákům mateřských, základních a středních škol, ale také žákům se zdravotním postižením. Jedním z hlavních poskytovatelů logopedické péče jsou speciální pedagogická centra a školská poradenská zařízení. Poradenská centra pracují se školami a zařizují individuální vzdělávací plán pro žáky s vadami řeči a zajišťují jejich integraci a inkluzi.

Logoped je absolvent speciálně pedagogického studia s úspěšně ukončenou státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie. Stejné vzdělání můžeme považovat po absolvování tříletého doplňujícího studia speciální pedagogiky, které je navazující na magisterské studium speciální pedagogiky. Ukončené státní závěrečnou zkouškou z logopedie, a to u pedagogických pracovníků, u kterých bylo zahájení studia do 31. 7.

1998. Dětem s narušenou komunikační schopností, které nemohou v rámci svého postižení navštěvovat běžnou mateřskou školu, jsou nabízena tato školská zařízení např.

mateřská logopedická škola nebo logopedická třída v rámci mateřské školy. Mateřskou logopedickou školu navštěvují děti se závažnějším typem postižení. Těmto dětem je

26

velmi důležité se věnovat a soustavně se snažit o logopedickou prevenci v delším časovém období.

Při zařazení dítěte do logopedické třídy v rámci běžné mateřské školy, bychom měli brát ohled na navazování sociálních vazeb. Děti školního věku s narušenou komunikační schopností navštěvují základní logopedickou školu. Tyto školy fungují dvojím typem, každodenní docházkou nebo internátním typem.

Internátní typ logopedického zařízení je nabízen především žákům, u kterých je logopedická pomoc důležitá a potřebují ji velmi intenzivně. Základní školy logopedické nabízí žákům obsahově stejnou výuku jako v běžných základních školách, ale je rozšířena o logopedické hodiny. Ve třídách se také setkáme s menším počtem žáků, tudíž se jim učitelé mohou věnovat intenzivněji. V internátním zařízení se v odpoledních hodinách speciální pedagogové věnují především procvičování učiva a snaží se rozvíjet komunikační dovednosti. Po absolvování terapie se žáci vrací do svých škol v místě bydliště.

Základních logopedických škol v České republice je velmi málo a rodiče si často nepřeji být odloučení od svých dětí na delší dobu, zde nastává situace, že se dětí s narušenou komunikační schopností snaží zařadit do běžné základní školy, kde můžeme hovořit o individuální integraci žáka. Pro takového žáka je zřízen individuální vzdělávací plán. Pokud se na základní škole nachází více žáků s narušenou komunikační schopností, může ředitel školy nabídnout logopedickou třídu, ve které dochází ke skupinové integraci a do třídy dochází speciální pedagog nebo logoped (Klenková, 2006).

Způsobilost logopeda ve školství:

 Provádí celkové vyšetření žáka s narušenou komunikační schopností.

 Konzultuje s rodiči celkovou integraci žáka s narušenou komunikační schopností a snaží se naleznout řešení pro budování komunikační kompetence.

 Zajišťuje podmínky pro nejlepší vzdělávání těchto dětí a zpracovává logopedické vyšetření.

 Zabezpečuje logopedickou výuku.

27

6 Logopedická intervence

Logopedickou intervenci lze chápat jako specifickou aktivitu, kterou vykonává logoped s cílem, identifikovat, vyloučit nebo předejít narušené komunikační schopnosti dítěte. Můžeme se setkávat s termíny, jako je logopedická péče, terapie nebo výchova řeči (Klenková, 2006).

Většina rodičů používá termín „náprava řeči“ tento termín však přesně nespecifikuje logopedickou intervenci.

Lechta určil tři cíle, které by logoped měl při své práci využívat:

 Identifikovat problém.

 Dokázat zmírnit narušenou komunikační schopnost.

 Zlepšit komunikační schopnost a předejít narušené komunikační schopnosti.

Dosažení těchto cílů řadíme do třech úrovní:

 Logopedická diagnostika,

 logopedická terapie,

 logopedická prevence.

6.1 Logopedická diagnostika

Hlavním cílem logopedické diagnostiky je určení diagnózy dítěte. Je velmi podstatné určit, jaký cíl si u diagnózy stanovíme a co nejpřesněji zajistit dítěti s narušenou komunikační schopností plán logopedické intervence, kterým se bude dítě a logoped řídit.

Logopedickou diagnostiku rozdělujeme do třech úrovní. Jako první je orientační vyšetření dítěte. Toto vyšetření provádíme za pomoci screeningu a zjišťujeme, zda má dítě narušenou komunikační schopnost nebo ne. Druhé je základní vyšetření, zde hovoříme o konkrétním druhu narušené komunikační schopnosti. Třetí úroveň je speciální, zde je cílem co nejpřesněji identifikovat zjištěnou narušenou komunikační schopnost. Základem úspěchu při logopedické diagnostice dítěte je komplexní vyšetření.

Logoped by se neměl zaměřovat pouze na komunikační schopnost dítěte, ale také na všechny roviny jazykového projevu, verbální a neverbální projevy. Lechta dále také vytvořil model logopedického vyšetření. Je však důležité přistoupit k dítěti individuálně dle jeho narušené komunikační schopnosti. Logopedické vyšetření by dle Lechty mělo

28

postupovat následujícími kroky. Jako první by měl logoped navázat vřelý kontakt s dítětem. Zjistit anamnézu, jak rodinou tak osobní. Rodinná anamnéza může logopedovi hodně napovědět při dalším vyšetření dítěte. Dalšími kroky by měli být vyšetření sluchu, porozumění řeči, určení laterality, řečovou produkci ale také vyšetření celkové motoriky, logoped by měl zohlednit také sociální prostředí dítěte (Klenková, 2006).

6.2 Diagnostické metody

Pozorování: u dětí s narušenou komunikační schopností je účinná metoda pozorování, pozorování může být krátkodobé a dlouhodobé. Při pozorování využíváme záznamové archy, tabulky nebo diagnostické listy. Jedná se o obecnou metodu sběru dat, při níž ovšem můžeme získat nejen informace z prožívání dítěte, ale z jeho vyjadřování také jeho logopedické schopnosti.

Metoda explorační: touto metodou zjišťujeme rodinné a osobní údaje, vedou se jako dotazník nebo anamnestický rozhovor.

Diagnostické zkoušení: u dítěte je vyšetřována jeho výslovnost a zvuk řeči.

Testová metoda: jsou zde zahrnuty testové baterie, u nichž zjišťujeme lateralitu dítěte.

Kazuistická metoda: jedná se o rozbor lékařského výsledku a dalších vyšetření dítěte.

V dalším bodě se zmiňuji o logopedické terapii, kterou charakterizujeme jako aktivitu specifického charakteru. Je realizována specifickými metodami.

Metody logopedické terapie dělíme na:

Stimulační metoda: tato metoda je aplikována především při nerozvinuté, opožděné řečové funkci.

Korigující metoda: je aplikována na dítě s dyslálii, napravuje vadou řečovou funkci.

Reedukační metoda: afázie je jednou z narušených komunikačních schopností, při které se používá tato metoda, nastává zde reedukace ztracené řečové funkce (Klenková, 2006).

29

6.3 Metody pro úspěšnou logopedickou prevenci

Cílem logopedické prevence je, aby dítě dokázalo komunikovat bez ostychu ve společnosti. Komunikace by měla probíhat verbálně i neverbálně. Dítě by se mělo rozvíjet v oblasti vnímání, obratnosti a koordinace. Pro úspěšnou prevenci nám napomáhají metody dle Kutálkové.

Realita

Prvním nejdůležitějším zdrojem informací pro dítě je svět kolem nás. Dítě rádo prozkoumává své okolí, které je mimo byt nebo jeho rodinu. Později se okolí dítěte rozšiřuje, chodí na pískoviště, do parku, na zahradu, na hřiště. Dítě by mělo dobře znát okolí svého bydliště. Dítě, které hodně cestuje do všech možných zemí světa, často ví, jak vypadá velbloud, ale krávu nepozná. V těchto případech je důležité, aby dítě mělo vždy u sebe rodiče, nebo dospělého člověka, který dítěti dokáže vysvětlit situaci a představí svět. Za těchto předpokladů můžeme očekávat správný rozvoj poznání a řeči. Dítě na začátku manipuluje s předměty, zkouší, jak která věc funguje a spoustu předmětů strká do úst. Dítě vnímá zrakem, sluchem, hmatem, ale také chutí. Dalším krokem je jednoduchá práce, kterou dítěte vykonává pomocí hry, získává tak základní sociální návyky, ale také musí při práci komunikovat (co, jak a proč udělat).

Obrázky a knížky

Čtení a prohlížení knih či obrázků je důležitou součástí pro vývoj dítěte. Se zrychlujícím se tokem času se stále méně v rodinách dětem předčítá. Často jsou zvoleny jiné metody jako třeba televize či videa na YouTube. Při čtení knih se dítěti rozšiřuje jak aktivní, tak pasivní slovní zásoba. Čtení dětem by mělo být již od útlého věku. Obrázkové knihy neslouží pouze ke hře, ale také k rozšíření znalostí. Knihy velmi pomáhají k rozvoji zrakového vnímání. Při práci s obrázky bychom měli dodržovat určité postupy, dítě není schopné samo rozpoznat realitu, která mu je nová. Například ilustrace pejska, dítěti řekneme: „To je pejsek“. Následovat by měl pokyn: „ukaž mi pejska“ a poté: „Kde je pejsek? Řeč se v předškolním věku zdokonaluje, poslechem četby, rozhovorem. U starších dětí přibývá vlastní četba.

Pohádky a příběhy

Ve dvou letech by již dítě mělo vydržet vnímat krátké pohádky, které se také stávají rituálem před spaním. Tříleté dítě rádo poslouchá delší pohádku, pokud je čtena jedna

30

pohádka dokola, dítě si text velmi snadno zapamatuje a dokáže ho odříkat nazpaměť. Při změně pohádky, vynechání textu, nebo jeho samotné pozměnění nás dítě dokáže opravit.

Pohádky patří ke kulturnímu dědictví národa a měli bychom dodržovat základní pravidla, která si dítě uloží do vědomí. Při čtení je důležité udržování osobního kontaktu a velkého citového náboje.

Říkadla a básničky

Velkou řadu básniček doprovází pohybové hry (zlatá brána otevřena). Básniček není třeba učit nazpaměť, ale porozumět textu a dokázat spojit básničku s obrázky. Můžeme tímto způsobem procvičovat hlásku, která dětem dělá problém. Při nácviku básní je důležité tempo řeči a stále opakování. Pokud má báseň více slok, ke vhodné rozdělit si sloky na dny. Děti si tak báseň pamatují lépe.

Písně

Písně jsou důležité stejně jako básně. Zpěv je stejně jako běžné mluvení přirozenou aktivitou člověka, díky níž se člověk může projevit, vyjádřit. Pro dítě je také známá již od útlého věku, kdy matka zpívá ukolébavky. Každá píseň má obsah, rytmus, melodii a své tempo. Zpěv je pro děti nejen přirozenou, ale velmi oblíbenou činností.

Zpěv se dá ozvláštnit, není ani nutno umět hrát na hudební nástroj, existuje již spousta nahrávek, které dětem můžeme pouštět. Měli bychom především myslet na to, s jak starým dítětem pracujeme. Pokud je dítě mladšího věku, měli bychom vybírat písně s menším hlasovým rozsahem, jednoduchou melodií také jednoduchým snadno zapamatovatelným obsahem. Pokud pojíme zpěv s logopedií, je důležité zvolit píseň na základě cvičení zvoleného problému, ať jde o trénink výslovnosti jakékoli hlásky či artikulaci celých slov. Například při nácviku písmene „r“ můžeme zvolit oblíbenou píseň Zdeňka Svěráka a Jiřího Uhlíře Krávy, krávy. Písní je široké spektrum, proto není obtížné najít několik písní pro jakékoli téma.

Kresba

Za dorozumívání nepovažujeme jen řeč, ale také čtení a psaní. Důležitým předpokladem pro správné psaní je dětská kresba. Z dětské kresby můžeme vyčíst, jak se dítě cítí, obsah kresby nám také může prozradit, vlastnosti a schopnosti dítěte. Rozbor dětské kresby se velmi často používá při informacích o rodině a dítěti. U nejmenších dětí pozorujeme čmáranice, děti si musí vyzkoušet, co vše s tužkou dovedou, ruka ještě není

31

zcela obratná. Pro nejmenší děti jsou vhodné voskovky. Pokroky v kresbě můžeme zaznamenat při kresbě postavy. V kresbě se meze nekladou, dítě bychom neměli při jeho výtvarné tvorbě kritizovat. Dítě by se mělo naučit kreslit štětcem, vodovkami, pastelkami, křídami. Od samého začátku je důležité dbát na správný úchop tužky a formát papíru.

Mělo by se začínat od velkých formátu k malým.

Mluvní vzor a komunikace v rodině

Správná kvalita mluvního vzoru je pro dítě velmi důležitá. Spolu s výslovností je důležitá také hlasitost projevu, kterou se dítě snaží později napodobovat.

Čtyři příklady pro význam komunikace v rodině:

Monolog 1: Rodič k dítěti směřuje především rozkazy, příkazy nebo dobře míněné rady. Dítě, které je neustále vychovávané a usměrňované ztrácí postupem času svou bezprostřednost a nechce projevit svůj názor. Akceptuje pouze pasivní názory jiných lidí.

Monolog 2: Nedostatečná interakce mezi dítětem a rodičem. Může přicházet s nadbytkem práce rodiče, nedostatečným zájmem, časem a podobně. Rodiče hodně pracují a na dítě nemají čas, dítě je pak nezkušené v sociálních vztazích. Často nastává situace, kdy je těžké prohloubit vzájemné vztahy s rodiči. Nedostatečná interakce vede i ke snížené slovní zásobě. V důsledku toho jsou výrazové prostředky dítěte předškolního věku velmi chudé.

Dialog 1: V období dětského negativismu se setkáváme s tím, že dítě se snaží prosazovat pouze svůj názor a rodiče takřka neposlouchá. Rodiče ve většině případů vždy ustoupí a dítě postupem času nedokáže přijmout racionální argument. Vyjadřovací schopnosti tohoto dítěte bývají velmi dobré, avšak schopnost naslouchat je omezena.

Dialog 2: Zde je veden rozhovor, kde se rodiče s dětmi snaží, naleznou společně odpověď na nejrůznější problémy. Názory dítěte jsou vždy vyslechnuty a hledají přiměřené řešení. Nadřízenost nebo podřízenost zde není, dítě dokáže formulovat své myšlenky a nebojí se udělat chybu. Důležité věci jsou dítěti předloženy jako fakt, o kterém se nediskutuje. Zásadní a jistý řád dává dítěti jistotu při komunikaci, jak v rodině, tak v neznámém prostředí.

32 Divadlo

Představení v divadle bývá pro dítě slavnostní situací. Jestliže se dítěti představení líbí, nechá se vtáhnout do děje, pokud ne začne vyrušovat a najde si kde jakou činnost.

Pokud se dítěti divadlo líbilo, dokáže o něm vyprávět nebo představení dokonce přehrát.

Je velmi dobré zapojit do činností ve školce dramatickou výchovu. Děti velice baví, je ale pouze na dospělém, jak dokáže improvizovat. Divadlo můžeme hrát improvizovaně nebo s přípravou, zapojit můžeme také pantomimu, tóny hlasu, pohyby, pocity, ale také nonverbální složku komunikace.

Využití masmédií

Masmédia slouží jako sdělovací prostředek, jsou schopna nám poskytnout divadla, koncerty, výstavy, či další kulturní akce, kterých se nemůžeme zúčastnit. Měli bychom dbát na to, kolik času trávíme u obrazovek a zda je to pro nás efektivní nebo ne. V dnešní době je kvůli masmédiím rozvoj řeči velmi špatný.

Nácvik

Součástí prevence je také nácvik, kterému přesněji říkáme průpravné cvičení. Pokud pozorujeme odchylku od běžného vývoje dítěte, ale není jasné, zda jde o prokázanou poruchu, je lepší určité části nacvičit a za rok určit diagnózu dítěte. Průpravná cvičení mají stanovená pravidla, podle kterých se musíme řídit. Cvičení musí být systematická, nenápadná, ale také trpělivá. Měla by vždy respektovat specifičnost dítěte. Systematické odborné vedení je velmi důležité (Kutálková, 1996).

6.4 Logopedické pomůcky a přístroje

Logopedické pomůcky se stále zdokonalují, jsou nedílnou součástí mateřských škol nebo logopedických ambulancí. Nalezneme je také ale v některých domácnostech. Pro domácí procvičování slouží také aplikace, které jsou u dětí velmi oblíbené, najdeme zde spoustu logopedických cvičení, které si děti mohou doma procvičit s rodiči. Velmi důležité je, aby při každém logopedickém cvičení, které je realizováno doma byl rodič a případné chyby, které dítě udělá, opravil. Existují spousty dalších pomůcek, které využívají logopedi.

33 Pomůcky jsou rozděleny do několika skupin.

Motivační: jsou to hry nebo hračky, které logoped uplatňuje k motivaci dítěte a jeho spolupráci

Stimulační: řadí se k nim hudební nástroje, zvukové hračky atd. Stimulační pomůcky mají sloužit k nenásilnému napodobení zvuku.

Derivační: tato pomůcka slouží k odvedení pozornosti od mluvního projevu dítěte s narušenou komunikační schopností např. metronom.

Didaktické: zde hovoříme o básních, čtecích tabulkách, logopedických říkankách, které slouží k procvičení výslovnosti.

Podpůrné: patří k nim pomůcky, které napomáhají k nácviku orální řeči např.

logopedická sonda

Registrační: jsou to nejrůznější archy, zvukové záznamy ale také videozáznamy.

Názorné: jednou z hlavních názorných pomůcek je logopedické zrcadlo. Logopedická zrcadla mají různé velikosti. Od malých zrcadel, kde dítě sleduje pouze svá ústa až po zrcadla, kde dítě sleduje pohyby celého těla (Klenková, 2006).

7 Systém logopedické péče ve školském zařízení

7.1 Logopedický asistent:

Logopedický asistent pracuje pod vedením logopeda ze speciálně pedagogického centra a měl by mít takto získané odborné předpoklady:

Absolvování bakalářského studia speciální pedagogiky, které je ukončeno státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie. Dále pak také vzděláním, které je určeno pro učitele mateřské, základní nebo střední školy, kteří nevykonávají přímou pedagogickou činnost, která je řízena pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

34

Vzdělání je doplněno absolvováním celoživotního vzdělání realizováno vysokou školou se zaměřením na speciální pedagogiku-logopedii, nebo absolvováním kurzu, který je zaměřen na logopedickou prevenci v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Kurz je akreditován MŠMT.

Způsobilost logopedického asistenta:

 Pozoruje a vyhledává žáky s narušenou komunikační schopností.

 Provádí logopedickou prevenci u žáků s vadou výslovnosti.

 Řídí logopedem dané reedukační cvičení se žáky.

 Podává rodičům u dětí s narušenou komunikační schopností informace o logopedické péči.

Zaměřuje se především na:

 Prevenci vzniku poruchy řeči.

 Podporuje přirozený vývoj dítěte a jeho komunikačních schopností a dovedností, jedná se zejména u dětí v předškolním zařízení.

7.2 Krajský koordinátor logopedické péče

Je velmi důležité, aby logopedická péče po celé České republice byla dostupná jak kvalitou, tak i rozsahem, který bude vhodně odpovídající potřebám žákům s narušenou komunikační schopností a dále také školským zařízení a státní správě.

Kompetence koordinátora logopedické péče:

Kompetence jsou směřovány především k zabezpečení spolupráce s odborem školství, při kterých pracuje se zřizovateli škol a školských poradenských zařízení, které zjišťují prevenci poruch na školách. Dále také propojuje poskytovatele logopedických služeb ve školství. Zařizuje logopedickou péči žákům s komunikační schopností.

Sjednocuje postupy při prošetřování speciálních vzdělávacích potřeb žáků. Poskytuje kontrolní vyšetření žáků s narušenou komunikační schopností a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Koordinátor zpracuje návrhy poradenských služeb ve školství a optimalizuje struktury a sítě těchto služeb. Navazuje spolupráce s poskytovateli nejrůznějších vzdělávacích kurzů, které jsou zaměřeny na žáky s narušenou komunikační schopností a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (Metodické doporučení č. j. 14 712/2009–61 k zabezpečení logopedické péče ve školství).

35 7.3 Speciálně pedagogická centra

Speciálně pedagogická centra zajišťují metodickou pomoc školským pracovníkům, z mateřských, základních a speciálních škol a rodičům dětí s postižením. Tyto centra se zaměřují především na integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Hlavní úlohou těchto center je celková diagnostika dítěte a to jak stránce speciálně pedagogicko logopedické, tak i po stránce psychologické. Určují se zde nejvhodnější reedukační a edukační logopedické postupy, dále také je velmi podstatná spolupráce s rodiči a pedagogy škol, kteří jsou hlavním zprostředkovatelem individuálního vzdělávacího plánu pro děti, které mají narušenou komunikační schopnost. Velmi podstatnou složkou je také integrace dítěte, do běžného kolektivu. Integrace u dítěte s narušenou komunikační schopností může být zprostředkována dvěma způsoby a to formou individuální integrace nebo skupinové integrace. Pracovníci ze speciálně pedagogického centra spolupracují s lékaři. S foniatry, pediatry, neurology, stomatology nebo otorinolaryngology, záleží na individuálních potřebách dítěte ze speciálně pedagogického centra.

Učitel seznámí rodiče s narušenou komunikační schopností, kterou na dítěti vypozoroval. Se souhlasem rodičů musí učitel vytvořit PPP (plán pedagogické podpory), který je realizován po dobu 3 měsíců. Jestliže plán pedagogické podpory není přínosný, obrací se rodiče na speciálně pedagogická centra nebo na pedagogicko-psychologické poradny. Do těchto poraden dítě objednává rodič, učitelka posílá plán pedagogické podpory, kde jsou informace o dítěti a je zde zmiňován problém, který dítě má. Dítě se vyšetřuje dvojfázově, následně se volá do školské instituce, kde je podstatné se domluvit na podmínkách, které škola umožňuje dítěti. Po měsíci by rodič měl dostat zprávu a škola doporučení, toto doporučení je pro školu závazné a do čtyř měsíců by mělo být vše připraveno. Škola musí zrealizovat vše, co žádá speciálně pedagogické centrum. Pokud něco škola nemá, obrací se zpět do speciálně pedagogického centra a hledají společně jiné řešení.

7.4 Logopedická péče v rezortu práce a sociálních věcí

V tomto rezortu školství hovoříme o celkové péči v ústavech, která je nabízena dětem s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením. Logopedi nebo speciální pedagogové se zabývají logopedickou prevencí, která je zahrnuta do celkové rehabilitace

36

dítěte. Logopedi se snaží rozvíjet komunikační schopnosti u dětí s těžkým postižením.

Rozvoj komunikačních schopností velmi záleží na schopnostech a možnostech dítěte a je důležité se dítěti intenzivně věnovat (Klenková, 2006).

7.5 Logopedie ve zdravotnictví

Klinické logopedy nejčastěji nalezneme v logopedických ambulancích nebo na soukromých klinikách. Jsou ale také v nemocnicích: psychiatrie, neurologie, rehabilitace, interna či foniatrie. Vykonávají poradenskou činnost nejen pro děti s narušenou komunikační schopností, ale také pro dospělé a osoby staršího věku.

Klinický logoped a logoped musí v tomto resortu absolvovat studium logopedie nebo speciální pedagogiky se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie.

Klinický logoped musí také absolvovat atestace. Atestace je podmínkou pro otevření vlastní soukromé ordinace a spojení se zdravotní pojišťovnou.

Logopedické ordinace ve zdravotnictví navštěvují také herci, pedagogové či moderátoři. Jedná se o mluvní profesionály, u kterých je jasné, že jejich mluvní projev je v pořádku jak z pohledu artikulační, tak i akustické stránky jazyka (Klenková 2006).