REKREAČNÍ POTENCIÁL PŘÍMĚSTSKÉ KRAJINY V MODELOVÉM ÚZEMÍ OBCE RÁDLO

REKREAČNÍ POTENCIÁL PŘÍMĚSTSKÉ KRAJINY V MODELOVÉM ÚZEMÍ OBCE RÁDLO

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obor: 1301R022 – Aplikovaná geografie

Autor práce: Zuzana Fólová

Vedoucí práce: Ing. Pavel Branda, Ph.D.

Liberec 2014

Poděkování

Tímto bych ráda poděkovala Ing. Pavlu Brandovi, Ph.D. za odbornou pomoc při vedení bakalářské práce. Především děkuji za správné nasměrování a přísun interních informací obce Rádla. Dále děkuji RNDr. Branislavu Nižnanskému, CSc. za cenné připomínky a především za jeho věnovaný čas. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině, která mě během studia ve všech ohledech plně podporovala.

Anotace

Práce je zaměřena na využití příměstské krajiny v těsné blízkosti statutárních měst Jablonce nad Nisou a města Liberce, přesněji na přilehlém území obce Rádlo. Využitím těchto ploch k rekreačnímu účelu se naskýtá možnost rozvoje území v oblasti cestovního ruchu a s tím spojených doprovodných jevů. Práce obsahuje nejprve všeobecnou teoretickou část, kde se zabývám důležitými pojmy a jejich definováním se zaměřením na krajinu kulturní, příměstskou a její využití včetně definování pojmů zaměřených na rekreaci a volný čas. Další část je již praktickou analýzou území, v níž hodnotíme biotické a abiotické prvky krajiny zájmového území. Vyhodnocuji současné zastoupení prvků rekreace v zájmovém území a navrhuji nové druhy volnočasových aktivit, které budou vyhovovat potenciálním rekreantům i samotné obci.

Nedílnou součástí práce je dotazníkový průzkum, na jehož základě je analyzován zájem veřejnosti.

Klíčová slova: Rekreační potenciál, rekreace, volnočasový areál, sekundární krajina, využití krajiny, příměstská krajina, Rádlo.

Annotation

This project focuses on using suburban landscape in the vicinity of statutory towns Jabonec nad Nisou and Liberec, more specifically at adjacent area of Rádlo. There is a possibility of development of the tourism area and other related accompanying phenomena by using these areas for recreational purpose. The project firstly contains the general theoretical part, which deals with important concepts and their defining focused on cultural landscape, suburban landscape and its use, including defining of concepts focused on a recreation and free time. Next part is practical analysis of the area in which we rate biotic and abiotic elements of landscape of the specific area. I rate the current representation of recreational elements in the specific area and suggest new types of leisure activities that will satisfy potential vacationers and also the village. An integral element of the project is a questionnaire survey about the interest of public.

Key words: Recreational potential, recreation, leisure complex, secondary landscape, use of land, suburban landscape, Rádlo.

6

Obsah

ÚVOD ... 11

1 VYUŽITÍ PLOCH A REKREACE V SUBURBÁNNÍM PROSTŘEDÍ ... 12

1.1 Geografie a využití krajiny ... 12

1.1.1 Krajinná sféra a krajina ... 13

1.1.2 Kulturní krajina ... 13

1.1.3 Využívání krajiny ... 14

1.2 Charakteristika příměstské krajiny ... 15

1.3 Volnočasové aktivity a rekreace ... 16

1.3.1 Rekreace ... 16

2 VYMEZENÍ A GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ... 20

2.1 K metodice ... 20

2.1.1 Zájmové území ... 20

2.1.2 Geografická charakteristika ... 21

2.1.3 Charakteristika potenciálu ... 21

2.2 Fyzickogeografická analýza zájmového území ... 22

2.2.1 Geologická stavba a geodiverzita území ... 22

2.2.2 Geomorfologická charakteristika území ... 22

2.2.3 Půdy... 24

2.2.4 Vodstvo ... 25

2.2.5 Podnebí ... 25

2.2.6 Rostlinstvo a fytocenózy ... 27

2.2.7 Ochrana přírody a krajiny ... 28

2.3 Humánně geografická analýza ... 29

2.3.1 Historie obce ... 29

2.3.2 Současný stav obce ... 30

2.4 Krajina v zájmovém území ... 36

2.4.1 CORINE Land Cover ... 36

2.4.2 Druhotná krajinná struktura ... 38

2.4.3 Výpočet rekreačního potenciálu lesa ... 38

2.4.4 Lesní porosty ... 42

2.4.5 Střet zájmů v studovaném území ... 42

7

3 ANALÝZA A NÁVRH MOŽNOSTÍ VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT V ZÁJMOVÉM

ÚZEMÍ ... 45

3.1 Současný stav rekreace v obci Rádlo a jejím zázemí ... 45

3.1.1 Multifunkční magistrála – Nová Hřebenovka... 45

3.1.2 Naučná stezka Rádlo ... 46

3.1.3 Naučná stezka Mojžíšův pramen – Císařský kámen ... 47

3.1.4 Cyklostezka Odra – Nisa ... 47

3.1.5 Turistické značení ... 47

3.1.6 Informační tabule a odpočinková místa ... 47

3.1.7 Bike park Jablonec nad Nisou... 48

3.1.8 Koupaliště a sportovní hřiště Rádlo ... 48

3.1.9 Motokrosový areál ... 50

3.1.10 Císařský kámen ... 50

3.1.11 Srnčí důl ... 52

3.1.12 Sportovní areál Vesec ... 52

3.2 Navrhované druhy sportovního vyžití v zájmovém území ... 52

3.2.1 Navrhované sportovní aktivity ... 53

3.2.2 Financování a trvalá udržitelnost ... 59

3.2.3 Dopady projektu na obec ... 60

3.2.4 Průzkum zájmu ... 61

3.2.5 SWOT analýza volnočasového areálu ... 72

4 DISKUZE ... 73

5 ZÁVĚR ... 75

6 ZDROJE ... 77

7 SEZNAM PŘÍLOH ... 81

8 PŘÍLOHY ... 82

8

Seznam obrázků

Obr. 1 Pyramida závislosti prvků v kulturní (sekundární) krajině ... 15

Obr. 2 Členění krajiny a krajinného rázu dle Atlasu krajiny ČR ... 37

Obr. 3 Výpočet faktoru bioklimatu ... 39

Obr. 4 Určení faktoru diverzity porostu ... 40

Obr. 5 Určení faktoru přístupnosti ... 41

Obr. 6 Kategorizace lesních porostů ... 42

Obr. 7 Prioritní osy CR... 44

Obr. 8 Dřevěná turistická lávka nad silnicí číslo ... 46

Obr. 9 Povalový chodník v PR Rádlo ... 46

Obr. 10 Příklad informační tabulky (Císařský kámen) ... 48

Obr. 11 Nově zrekonstruované koupaliště na Rádle ... 49

Obr. 12 Nové dřevěné dětské hřiště ... 49

Obr. 13 Pohled na koupaliště a přilehlý svah s parkem ... 49

Obr. 14 Fotbalové hřiště na Rádle ... 50

Obr. 15 Balvan s pamětní deskou na Císařském kameni ... 51

Obr. 16 Rozhledna na Císařském kameni ... 51

Obr. 17 Severozápadní příkré svahy Císařského kamene ... 51

Seznam tabulek

Tab. 2: Teplotní poměry v obci Rádlo 2013 ... 27

Tab. 3: Počet a věkové složení obyvatel Rádla k 31. 12. 2012 ... 31

Tab. 4: Stanovení rekreačního potenciálu lesních porostů ... 41

Tab. 5: SWOT analýza volnočasového areálu na Rádle ... 72

9

Seznam grafů

Graf 1 Vývoj počtu obyvatel v obci Rádlo v letech 1994 –2012 ... 31

Graf 2 Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 2008 –2011 ... 32

Graf 3 Procentuální zastoupení ploch v zájmovém území dle CORINE Land Cover 2006 ... 37

Graf 4 Genderové zastoupení respondentů ... 63

Graf 5 Místo bydliště respondentů ... 63

Graf 6 Věkové složení respondentů ... 65

Graf 7 Průzkum zájmu o volnočasový areál ... 65

Graf 8 Dostupnost do volnočasového areálu ... 66

Graf 9 Důvody nedostupnosti ... 67

Graf 10 Zájmové složení jednotlivých druhů sportu ... 68

Graf 11 Jiné druhy sportovních aktivit ... 68

Graf 12 Zájem o oddechové a kulturní aktivity ... 69

Graf 13 Jiné aktivity ... 69

Graf 14 Návštěvnost sportovních a oddechových areálů ... 70

Graf 15 Sportovní a oddechové aktivity vnitřní a venkovní ... 71

10

Seznam použitých zkratek

AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

CASI – Computer Assisted Self-Interviewing (počítačem podporovaná anketa) CR – cestovní ruch

DKS – druhotná krajinná struktura

EIA – Enviromental Impact Assesment (posuzování vlivů na životní prostředí) EVL – Evropsky významná lokalita

FIS – federation international de ski (mezinárodní lyžařská federace) GIS – geografický informační systém

CHKO – chráněná krajinná oblast

INSPIRE – Infrastructure for Spatial Information in Europe (evropská infrastruktura pro prostorové informace)

JH – Jizerské hory JV – jihovýchod JZ – jihozápad

MHD – městská hromadná doprava

MZCHÚ – maloplošná zvláště chráněná území MŽP – ministerstvo životního prostředí PP – přírodní památka

QR kód – Quick Response (rychlá reakce) S – sever

SV – severovýchod

SWOT – Strenghts Weaknesses Opportunities Threats (silné, slabé, příležitosti, hrozby) SZ – severozápad

ÚSES – územní systém ekologické stability VKP – významný krajinný prvek

ZM10 – Základní mapa České republiky

11

ÚVOD

Výběr tématu bakalářské práce je výsledkem mého tříletého studia na Technické univerzitě v Liberci a důkladného poznání mnoha aspektů geografie od fyzické přes humánní až po územní plánování. Velkou roli také hraje kladný vztah k přírodě a především znalost území blízkého mému bydlišti. Zkoumaná lokalita je výškově členitá, vegetačně rozmanitá, s výhodnou polohou mezi dvěma velkými městy (Jabloncem nad Nisou a Libercem), v blízkosti rychlostní silnice spojující hlavní město Prahu s Libercem a téměř před branou do Jizerských hor. Uvedené faktory zaručují vysokou atraktivitu a snadnou dostupnost lokality, v níž se nabízí mnoho příležitostí k rozvoji rekreačního potencionálu, který na území již v malé formě existuje.

V práci se zaměřím na návrh využití přírodních ploch a zhodnocení potenciálu krajiny pro sportovní využití ve formě volnočasového rekreačního areálu. Je snahou navrhnout takové sportovní účely, které s sebou přináší co nejmenší zásah do přírodní složky, avšak s maximálním využitím přírodních i kulturních atraktivit lokality. Tedy aby s minimálními zásahy do krajiny byl vytvořen takový sportovní areál, který přispěje nejen obci, ale i kraji a blízkým městům k jejich rozvoji a obyvatelům, potažmo návštěvníkům, k dobré fyzické a psychické kondici.

Cíl práce je zhodnocení potenciálu pro sportovní volnočasový areál na území obce Rádlo a jeho přilehlého okolí. Dílčími cíli je zhodnocení geografických podmínek a navržení takového sportovního vyžití v krajině, které nebude ve střetu s limity přírody a zároveň bude vyhovovat potenciálním návštěvníkům.

Hodnotu obce stručně vystihují slova náměstka ministra pro místní rozvoj Ing. Michaela Janeba: „Obce jsou základními územními jednotkami, od kterých je odvozen rozvoj regionů i celého státu.“ Pokud chce Česká republika dosáhnout udržitelného rozvoje, je nezbytné začít od těch nejmenších složek, tedy obcí. Právě k této rovině je celková koncepce práce směřována.

Každé místo má své originální seskupení specifických vlastností, které vytvářejí určité potenciály pro směřování rozvoje. V případě obce Rádlo je to využití přírodní a rekreační atraktivity území na pomezí dvou velkých měst. Využitelnost těchto potenciálů je přímo závislé na aktivitě správy obce, potažmo samotných obyvatel a velikosti kapitálu. Právě snaha a zaujetí vedení obce o její rozvoj je motivací pro návrh nového volnočasového areálu, jenž obci přinese pozitivní změnu v podobě šetrné formy cestovního ruchu. Současně nabídne jednoduché řešení problému, s nímž se potýkají správy mnoha měst a obcí, tedy zajištění infrastruktury volného času, jenž je svou kvalitou, rozložením a množstvím u většiny sídel naprosto nedostačující.

12

1 VYUŽITÍ PLOCH A REKREACE V SUBURBÁNNÍM PROSTŘEDÍ

1.1 Geografie a využití krajiny

Abychom mohli identifikovat možná stávající a budoucí rizika vývoje zájmového území, je třeba zpracovat analýzy současných přírodních poměrů. Jedná se o geologické, geomorfologické, pedologické, klimatické, hydrologické a biogeografické poměry, ochranu přírody, ale i humánně-geografické složky v podobě obyvatelstva, ekonomické situace obce, občanské vybavení, infrastruktury a v neposlední řadě historie obce. Všechny zmíněné prvky jsou nezbytné k celkovému posouzení a pochopení řešené krajiny, tedy nejen k povrchové, viditelné, části přírody, ale i té skryté části pod povrchem. Evokujeme, že i plochy o malé rozloze dokážou být vysoce členité a složené z mnoha různých typů hornin, půd či bioty. Právě tyto rozličné faktory dělají samotné území velice pestrým a pro rekreaci atraktivním.

Pro zachování celistvé struktury je využita metodika geografické charakteristiky regionu známá z klasických geografických prací, v nichž bylo použito Hettnerovo schéma jako například u významného slovenského geografa Prof. RNDr. Michala Lukniše, DrSc., jenž ve svém díle s názvem „Geografia krajiny Jura pri Bratislave“ (1977) podává jakýsi vzor základní charakteristiky regionu pro Slovensko. Podobné struktury se drží Doc. RNDr. Rudolf Novodomec, CSc. a RNDr. Branislav Nižnanský, CSc. v příspěvku sborníku z konference Krajiny východního Slovenska v odborných a vědeckých pracích z roku 1997. Toto tradiční schéma popisující region vychází z logického uspořádání dílčích složek a jeho vývoje, tedy od složky „nejnižší“ (reprezentováno litosférou) až po „nejvyšší“ složku (kulturní nadstavba společnosti). Jedna složka by bez druhé neexistovala, tedy je mezi nimi úzká, křehká vazba a každá změna se projeví ať už negativně, tak pozitivně (Mečiar 2005, str. 44). Mimo zmiňované akademiky a jejich práce je schématu využito v upravené struktuře iniciativou evropské komise „INSPIRE“ či ministerstvem životního prostředí a jeho oddělení „EIA“ pro jednotlivé analýzy regionů.

Pro definování dílčích složek je ve fyzickogeografické části využito mapových portálů, především národního geoportálu „INSPIRE“ a jeho jednotlivých mapových databází, z nichž jsou v programu ArcGIS vytvořené přehledové mapy, které jsou v kapitole 3.2. popsány. V části o ochraně přírody jsou využity informace z „AOPK ČR“, konkrétně dostupné z webového serveru mapy.nature.cz. Pro humánně geografickou analýzu zájmového území je využito návrhu územního plánu obce Rádlo z roku 2011 a programu rozvoje obce Rádlo na období 2013–2017.

Nedílnou součástí analýzy území je publikace Marka Řeháčka a Jana Pikouse (2013), kteří napsali jednu z prvních knih o samotné obci Rádlo a jejím přilehlém okolí. Zaobírají se jak

13

historií, jednotlivými památkami, obyvateli či pověstmi, tak zjednodušenou fyzickogeografickou analýzou prostředí. Publikace byla nápomocna především pro historickou analýzu území, k pochopení celkového vývoje obce a identifikaci původních sportovních aktivit v území. Pro seznámení s řešeným územím z pohledu krajinného rázu je využito informací z diplomové práce s názvem „Hodnocení krajinného rázu oblasti Císařský kámen na Liberecku“

napsané Kamilou Průchovou roku 2007 v Praze na ČZU, Fakultě lesnické a environmentální.

1.1.1 Krajinná sféra a krajina

Krajinnou sféru můžeme dle Prof. RNDr. Huberta Hilberta, PhD. (2010, s. 3–4 ) zkoumat na základě dvou rozličných modelů studia chápání krajinné struktury. Zaprvé monosystémový model, v němž se studium zaměřuje na jednotlivé dílčí složky a jejich vzájemné vazby, tedy celkové prostorové souvislosti. Zadruhé polysystémový model, jenž studuje krajinnou sféru jako soubor jednotlivých dílčích subsystémů, v níž sledujeme různé hierarchické úrovně.

Polysystémový model konkretizuje Miklós a Izakovičová (1997), kteří uvádí, že základními stavebními součástmi modelu jsou prostorové jednotky nižšího řádu. Jde tedy o úroveň krajiny a její organizaci prostředí v holistickém pojetí hierarchicky uspořádaného světa (King in Kolejka 2013, s. 45).

Profesor Hilbert (2010, s. 6) též rozděluje a charakterizuje jednotlivé geografické dimenze – topickou, chórickou, regionální a planetární. Pro účely zkoumání zájmového území je nutno charakterizovat odpovídající dimenzi daného prostranství. V případě oblasti Rádlo se řeší krajinná úroveň v chórické dimenzi (používán termín geokomplex = fyzickogeografický komplex). Ta je tvořená malými přírodními komplexy složenými z prvků topické dimenze či jejich typů. Vzájemné vazby, vztahy mezi sousedními a vzdálenějšími geokomplexy jsou na rozdíl od nižší (topické) dimenze horizontální. Geosystém je dle Sočavy (1974) systém složený ze vzájemně propojených složek přírody, podléhajících zákonitostem působícím v krajinné sféře. Isačenko (1981) hodnotí geosystém jako časoprostorový, složený z geografických prvků čili komponent, které jsou vzájemně propojeny a podmíněny ve svém vývoji i prostorovém rozmístění. Tedy jsou to jednotlivé prvky na sebe vzájemně působící, ovlivňující a fungující.

1.1.2 Kulturní krajina

Jedním ze základních kroků při teoretických úvahách o možném využití krajinných prostorů je dle Bičíka (2010, str. 43) stanovení vhodných a nevhodných přírodních podmínek pro jednotlivé způsoby užití. Při této průvodní analýze se vychází z vymezení přírodních limitů, vyhodnocení potenciálu, kapacity krajiny a z přírodních rizik. Je nezbytné respektovat přírodní

14

podmínky a ekologické zákonitosti, neboť vychází ze samotné filozofie trvale udržitelného rozvoje.

Dle uvedeného autora lidé v krajině vytváří sekundární krajinu, tedy kulturní krajinu tvořenou mozaikou umělých a napůl přirozených systémů, využívaných člověkem, který je hlavním strůjcem prostorového rozmístění. Vlivem viditelných aktivit a činností lidí v zájmové lokalitě je krajina právě řazena do výše uvedeného typu. V kulturní krajině však primární (přírodní) krajinná struktura nezmizí, je zde stále přítomna, a to v podobě geologického podloží, půdního pokryvu, tvaru reliéfu, hydrologických prvků či klimatických podmínek. Kulturní krajina dle Kolejky (s. 112) disponuje čtveřicí vzájemně provázaných krajinných struktur a to přírodní neboli primární, ekonomickou jinak řečeno sekundární či Land use, humánní (terciérní) a v poslední řadě duchovní strukturu, tedy kvartérní, zaobírajíc se spiritualitou, estetikou a percepcí. Dále definuje (s. 108) samotný vznik kulturní krajiny jako postupné přetváření jednotlivých složek a prvků přírodní krajiny člověkem. Do své teorie zahrnuje i globální změny klimatu, ovzduší a v neposlední řádě globalizaci celé lidské společnosti. Též uvádí, že pravá přírodní krajina již na naší planetě v podstatě neexistuje, avšak souhlasí s Bičíkem (2010, s. 43), že podstatou kulturní krajiny je stále krajina přírodní.

Sekundární (námi vytvořená a upravovaná) krajina má dominantní vliv na vnímání krajiny a krajinný ráz. Kulturní krajina je však přímo závislá (Obr. 1) na primární krajině a to jak pozitivní stránkou, tak negativní v podobě limitů. Každá změna ve využívání krajiny má své přímé následky. Dochází ke změně energomateriálových toků v krajině, změně ekologické stability, krajinného rázu či biodiverzity (Bičík 2010, s. 43). Naše společnost má tak neuvěřitelný vliv vytvářet a měnit sekundární krajinnou strukturu dle svého uvážení, avšak tato moc s sebou nese zodpovědnost za stav a fungování krajiny.

1.1.3 Využívání krajiny

Pojem využití krajiny lze dle Kolejky (2013, s. 193) nahradit pojmem krajinná pokrývka, respektive vegetační pokrývka. Právě výrazu krajinná pokrývka bývá přiřazováno anglické spojení „Land Cover“, které slovy Kolejky „…není nejvhodnějším výrazem, neboť vyvolává dojem něčeho, co krajinu pouze pokrývá, ale co k ní harmonicky nepatří. Lepším výrazem jsou formy využití krajiny. Obecně je však pojem krajinná pokrývka hojně používán a jeho zdůvodnění je spíše lingvistické než faktogeografické.“. Land Cover představuje antropogenní nadstavbu tvořenou mozaikou forem využití ploch představující se v ekonomické (sekundární) struktuře. Podstatu Land Cover dokládají prostorově uspořádané plochy lesa, pastvin, luk, orné půdy, zástavby, trvalé kultury a další formy využití ploch.

15

Obr. 1 Pyramida závislosti prvků v kulturní (sekundární) krajině (zdroj: Müchra a kol. 2003)

1.2 Charakteristika příměstské krajiny

Území je vzhledem k jeho poloze definováno jako příměstská krajina, a to z důvodu těsné blízkosti dvou velkých měst, která přerůstají v aglomeraci. Zkoumané plochy jsou protkané stezkami a ze všech stran ohraničeny zástavbou či komunikací, tedy je na ně kladen vysoký nápor ze strany lidí.

Jak z názvu příměstská krajina vyplývá, jedná se o přechodové území mezi městem a volnou krajinou. Vlivem této polohy je krajina neustále vystavována silnému tlaku člověka. Je silně heterogenní s vysokou vegetační mozaikovostí, která je směsicí ploch vzniklých introdukcí a zbytkovými ploškami původní vegetace. Druhová rozmanitost bývá v tomto území vysoká, obvykle vyšší než rozmanitost přírodní krajiny. K druhové bohatosti přispívají rostliny pěstované v lesních a zahradních školkách. V zastavěných částech příměstské krajiny se vyskytuje mnoho nepůvodních druhů, včetně škůdců, parazitů a plevelů (Forman et Gordon 1993, s. 289–299). Dle Lipského (1999) je příměstská krajina čtvrtým základním typem antropogenní přeměny. Jedná se o krajinu hustě osídlenou s prvky heterogenní mozaiky zastavěných ploch, hustou sítí koridorů, zbytků izolovaných přírodních ekosystémů a obdělávaných prostorů. Krajinu specifikuje jako jemně zrnitou s maximální hodnotou

16

fragmentace a mozaikovosti. Subjektivně vidím příměstskou krajinu jako místo v přímé návaznosti městu, tvořenou zelení a s téměř nulovou zástavbou. Marie Jelínková (1988) vystihuje současný trend příměstské zóny v závislosti na městech. Tedy, že se města rozvíjí na úkor krajiny, přírodní prvky jsou přeměňovány či přímo likvidovány tak, aby byly v pozdější době v různé kvalitě znovu uměle zakládány. Tato smutná pravda je patrná v každém větším či menším městě. Často jsou vynaloženy nemalé finanční prostředky na likvidaci zeleně a vzápětí opět na rekultivaci.

1.3 Volnočasové aktivity a rekreace

V práci je hojně využito slov volnočasový či rekreační, proto je nezbytná jejich definice.

Volnočasovými aktivitami se rozumí obecně činnosti, které vykonávají lidé mimo své zaměstnání, a základní povinnosti v rámci volného času. Pojem rekreace lze zjednodušeně popsat jako oddych či odpočinek. Mezi těmito na první pohled odlišnými slovy je úzká vazba a je předpokládáno, že jedno s druhým přímo souvisí. Odborněji řečeno je rekreace dle Schneidera, aj. (2008) činnost člověka v krajinném prostředí, kterou realizuje ve svém volném čase, slouží k regeneraci fyzických a duševních sil a k uspokojování jeho obecných zájmů (Schneider, aj. 2008). Rada pro životní prostředí při vládě ČSR (1981, s. 10) hodnotí rekreaci jako jeden z nejvýznamnějších a nejkomplexnějších součástí volna, jenž je různorodým celkem a zahrnuje velké množství rozmanitých činností. I přes rozličnou různorodost však mají všechny rekreační činnosti svá společná ohraničení, z nichž jsou určujícími prostor a čas.

Vzhledem k tematickému zaměření práce je důležité definovat pojem krajinná rekreologie.

Podle uvedeného autora studuje krajinná rekreologie účinky krajinného porostu, řeší rekreační potenciál krajiny a rekreační požadavky společnosti na jeho využívání. Dále hodnotí limity rekreačního využívání krajiny a zabývá se trvale udržitelným rozvojem rekreačního potenciálu.

Všechny zmíněné faktory je nezbytné pro dobré fungování volnočasového areálu dále rozvést a uvědomit si důležitost každého z nich.

1.3.1 Rekreace

Je dělena do několika specifických kategorií. První zakládá na časové kategorizaci, a to krátkodobé rekreaci (max. jeden den) a dlouhodobé (více jak 3 dny). Krátkodobou dále dělíme na každodenní (popracovní 2–3 hodiny), polodenní (víkendová), jednodenní (víkendová) a vícedenní (1–3 dny). Další kategorizace je dle prostorovosti, a to na příměstskou (každodenní až jednodenní), ve volné krajině (krátkodobá i dlouhodobá), střediskovou (rekreační oblasti a zařízení) a pobytovou individuální (chatová, chalupářská apod.). Dále je rozdělena podle

17

druhu činnosti na procházky a klidový odpočinek, pohybovou rekreaci, rekreační sportování, myslivost a rybaření a sběr přírodnin (Schneidera, aj. 2008).

V rámci námi řešeného rekreačního areálu je zaměření na cílovou skupinu dle časové kategorizace na popracovní či polodenní. Tedy především pro místní obyvatelé a obyvatele liberecké aglomerace. Ze specifikace časové rekreace vyplývá i prostorová, tedy spadá především pod příměstskou. Z hlediska druhu rekreace jsou v lokalitě umožněny téměř všechny výše zmíněné činnosti mimo rybaření. Jedinci si tak mohou vybrat na základě svého duševního a fyzického rozpoložení.

Vztah přírody a člověka účelně vystihuje Rada pro životní prostředí při vládě (1981), kdy v publikaci Rekreace v krajině říká, že „…žádná doba v minulosti se tolik nesoustředila na racionalismus a technizaci jako epocha naše. Z toho však nelze paušálně usuzovat, že by dnešní racionální člověk, opět jen z racionálních důvodů, vyhledával určité typy krajiny. Přesto, nebo právě proto, potřebuje člověk v tomto světě kus světa jiného, kontrastního, kde by mohl být více sám sebou, kde tak striktně nepůsobí zákony racionálna.“ Tento výrok, i přes dobu minulého režimu, shledávám stále aktuálním i v éře naší. Neustále narůstá potřeba trávit volný čas mimo domov, na nových, neokoukaných místech. Místech, kde převládá přírodní složka a člověk tak může zapomenout na starosti a ruch města, zklidnit myšlenky a dopřát tělu relaxaci.

Rekreační potenciál území udává souhrn ekologických, kulturních, vegetačních a sociálních faktorů určujících maximální schopnosti působení území na rekreační aktivity člověka. Na tento pojem se vážou další jako například rekreační atraktivita území neboli souhrn rekreačně vysoce vhodných přírodních, historických, kulturních a sociálních podmínek území či rekreační dostupnost území udávající vzdálenost místa rekreace vzhledem k jejímu času omezení. Důležitým prvkem je samotná atraktivita území. V podstatě se jedná o souhrn rekreačně vysoce vhodných přírodních, historických, kulturních a sociálních podmínek území.

Dále pak rekreační kapacita území (únosnost krajiny podle jejího rekreačního zatížení) a rekreační efekt území (míra vytížení potenciálních rekreačních schopností území).

V obdobném duchu se definuje rekreační únosnost území, tedy schopnost území unést reprezentativní soubor na ní provozovaných rekreačních aktivit. Právě rekreační únosnost území je nezbytný faktor při plánování sportovních areálů. Cílem je stanovení únosnosti odhadem mezní hodnoty počtu osob provozující formy rekreace pro danou lokalitu. Únosnost rozdělujeme do pěti složek - fyzicky únosná, ekologicky únosná, ekonomicky únosná, socio- kulturně únosná a psychologicky únosná kapacita (Schneider, aj. 2008).

Množství osob a jeho omezení v podobě maximálního počtu pro dané prostranství a jeho využívání limituje fyzicky únosná kapacita. Zabraňuje fyzické destrukci místa vlivem neuspořádaného, nekontrolovaného a přesyceného užívání. Je specifikována konkrétním počtem

18

osob, který snese daný systém jak nárazově, tak při pravidelném opakování, a během něhož nevzniknou nenávratné škody. Pro volné otevřené prostory je obtížné určit přesný počet maximálního využívání. Především protože se jedná o neohraničené, nekontrolované území, kde se nevybírá vstupné a ve kterém je pohyb osob svévolný. Ekologicky únosná kapacita vymezuje maximální úroveň dlouhodobé turistické zátěže, ze které vyjdou dotčené ekosystémy bez trvalých následků. Výsledná hodnota této kapacity je směrodatnou při zřizování parkovacích ploch v místech nástupu do řešené oblasti. Ekonomicky únosná kapacita je hodnota vycházející z Paretova optima a pomocí optimalizační rovnice určí dlouhodobě udržitelný kompromis mezi ekonomickou vytížeností a kvalitou ŽP v řešené lokalitě. Určuje také míru maximálního ekonomického přínosu cestovního ruchu pro řešenou oblast.

Sociokulturně únosná kapacita udává hranici rozvoje cestovního ruchu. Pokud je překročena, aktivita cestovního ruchu způsobuje negativní a nevratné změny v místě v podobě narušení lokálního životního stylu, ztrátě identity či změny v hodnotové hierarchii. Aby se této negativní změně zabránilo, je žádoucí zjistit maximální počet návštěvníků daných prostranství, při kterém rekreace nebrání výkonu životních potřeb místních obyvatel. Psychologicky únosná kapacita indikuje pomocí subjektivních ukazatelů maximální stupeň rozvoje cestovního ruchu v podobě intenzity návštěvnosti, která je stále kompatibilní s daným typem turistického vyžití, vyhledávaným v dané lokalitě. Tato kapacita koresponduje s dosavadními zkušenostmi a očekáváním návštěvníků. (Schneider, aj. 2008, s. 15–17)

Pro využívání krajiny k rekreačním účelům je nutné určit limity užití dané krajiny.

V primární rovině je nezbytné specifikovat velikost dotčeného segmentu krajiny. Dále posuzujeme fakt, zda se jedná o limity přímo tvořící rekreační potenciál krajiny (limity vnitřní) nebo limity, které jsou následkem jiných prvků v krajině a ovlivňují rekreační využitelnost krajiny (limity vnější). Vnitřní limity je možno názorně specifikovat jako například již vybudované rekreační areály, v soukromém vlastnictví, oplocené a zpoplatněné (památkové zóny, skalní města, části pláže). Oproti tomu limity vnější jsou rozšířenější a jsou přímo závislé na přírodních poměrech a lidských požadavcích. Pod tento druh limitů spadají ochranná pásma vod, zemědělská půda, ochrana přírody, dálnice, železniční koridory apod. Limity ve využívání krajiny jsou mimo zmiňované omezení přístupnosti či technického rozvoje i v estetickým narušení krajinného rázu a rekreačního potenciálu. Na základě impaktů rekreační využitelnosti krajiny a turismu jsou vytvořena nezbytná omezení, která se musí pro vhodný chod rekreace v území dodržovat. Koherentní složky úzce spjaté s rekreací popisuje Schneider, aj. (2008, s. 21-24), kdy určuje jednotné parametrizace příměstské rekreace na základě funkčních prostorových limit, limit dostupnosti a únosnosti.

S rostoucím zájmem obyvatel měst o krátkodobou rekreaci se klade stále větší postulát na kvalitní dopravní podmínky a vhodnou dopravní obslužnost. Vzdálenost mezi sídlem a místem

19

k příměstské rekreaci se zvětšuje s množstvím obyvatel v daném městě. Tedy čím větší počet obyvatel, tím je přípustná větší dopravní vzdálenost. Například pro město Jablonec nad Nisou (45 305 obyvatel k 31. 12. 2012) je navržená maximální dopravní dojezdová vzdálenost pro polodenní rekreaci 6 km, jednodenní 12 km a vícedenní až 25 km. Pro město Liberec (102 113 obyvatel k 31. 12. 2012) narůstá dopravní vzdálenost u polodenní na 11 km, u jednodenní 22 km a vícedenní 45 km (Schneider, aj. 2008, s. 23). Pro řešení dopravy u rátkodobé rekreace vyplývají přednostně dva požadavky, a to včasná příprava zajištění potřebných dopravních podmínek individuálního motorismu a současně zabezpečení ochrany ŽP a krajiny v lokalitách exponovaných rekreačním zájmem před negativními důsledky rozvoje silniční dopravy.

Neméně důležitou složkou využití území pro rekreační účely je identifikování rekreačních účinků lesních porostů. Ty jsou v zájmovém území hojně zastoupeny masou jehličnatých různověkých porostů. Jedním z pojmů, pevně spjatých s účinky lesních porostů, je rekreační potenciál lesa, tedy souhrn ekologických, vegetačních a hospodářských podmínek lesa, určujících maximální schopnosti jeho působení na rekreační aktivity člověka. Rekreační funkce lesa udává syntetické působení hygienických, zdravotních, léčebných, estetických a psychoemociálních účinků lesa na regeneraci fyzických a psychických sil člověka. Rekreační efekt lesa určuje stupeň využití potenciálních rekreačních schopností lesa pro požadované potřeby rekreace. Konkrétní specifikace na jednotlivé porosty v lese opět zkoumají potenciály ekologických, vegetačních a hospodářských faktorů, struktury a vlastnosti porostu určujících jeho maximální schopnosti rekreačního působení nebo stejně jako u lesů míru využití potenciálních rekreačních schopností porostu pro konkrétní rekreační činnosti (Schneider, aj., 2008). Pro určení a specifikaci vhodnosti lesů k rekreačnímu využití je nezbytné vypočítat dle poněkud složitějších vzorců rekreační potenciál lesních porostů. V tomto případě se vychází z grafů funkcí, které vytvořil Ústav tvorby a ochrany krajiny LDF MZL v Brně (viz kapitola 3. 4).

20

2 VYMEZENÍ A GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ

2.1 K metodice

Kromě rešeršních postupů použitých v předchozí kapitole, tvorby map s využitím GIS a jednoduchého třídění získaných dat je nutno blíže objasnit metodické postupy vymezení zájmového území, metodiku geografické charakteristiky a metodiku výpočtu rekreačního potenciálu.

2.1.1 Zájmové území

Prvním metodickým problémem je odlišení a vymezení zájmového území vzhledem k suburbánnímu charakteru krajiny, kde není možné vzít za základ vymezení hranice katastrálního území obce. Po terénní rekognoskaci a prostudování map (ZM10, letecké snímky, lesnické, katastrální a turistické mapy) se ukázalo jako nejvhodnější odlišit ty plochy, ve kterých je potenciál pro rekreační funkci a nejsou v soukromém vlastnictví. Výsledkem je mapa (příloha

„Vymezení zájmového území 2014“), korigovaná vypracováním terénního a kamerálního výzkumu. Zájmové území, jak je již výše zmíněno, není striktně vymezeno pouze katastrálním územím obce Rádlo, ale částečně k.ú. Vratislavice nad Nisou a k.ú. Jablonec nad Nisou. Toto rozšíření má hned dva významy. Jedním z nich je významný turistický prvek rozhledna Císařský kámen (637 m n. m.), která leží již na území libereckých Vratislavic, a přilehlé členité svahy s poměrně silnou říční a hustou cestní sítí. Zmíněné faktory jsou pro sportovní areál vysoce atraktivní, výše uvedená fakta jsou zjištěny z turistické mapy. Druhým důvodem je ekonomická stránka projektu. Obec Rádlo má velmi nízké finanční prostředky, a tak je v jeho zájmu zahrnout do projektu větší města jako Liberec a Jablonec nad Nisou s tím, že by v jejich těsné blízkosti byla vytvořena nástupní místa a areál by se tak stal dobře dostupným obyvatelům těchto dvou velkých měst.

Samotné území v širším spektru vyčlenily antropogenní prvky, které ohraničují zkoumanou lokalitu ze všech světových stran a zabraňují tak možnému rozšiřovaní přírodní složky, ba naopak s postupem času bude lidská činnost svůj tlak na krajinu neustále zvyšovat. Pomyslné hranice tvoří silnice I. třídy, rychlostní silnice R35 a města Jablonec nad Nisou a Liberec. Avšak konkrétně je řešené území v severní části vymezeno většinou hranicí lesa, severovýchodní hranici tvoří kompaktnější zástavba města Jablonce nad Nisou. Tato liniová hranice byla určena z leteckých snímků, lesnických map, ve kterých jsou znázorněny porosty, a z map katastrálních, v nichž je možnost zjištění vlastnických vztahů pozemků. Východní, jižní a západní hranice kopírují hranice katastrálního území obce Rádlo. Severozápadní část se napojuje na liberecký

21

areál Vesec. Celková výměra kompaktního vymezeného území činí 15,1 km². Mapy zobrazující lokalizaci zájmového území včetně širších vztahů, leteckého snímku či přesného vymezení hranice viz příloha s názvem „Širší vztahy zájmového území (2014)“, str. 81 „Letecký snímek zájmového území (2012)“, str. 82 a „Vymezení zájmového území“ (2014), str. 83.

2.1.2 Geografická charakteristika

Geografická charakteristika zájmového regionu je nezbytnou dílčí částí pro zhodnocení potenciálu území a jeho dalšího využití. Samotná charakteristika je založena na identifikaci regionu, uspořádání a individuálním výběru údajů podle Hettnerova schématu. V práci je vycházeno z příspěvku Doc. RNDr. Rudolfa Novodomce, CSc. a RNDr. Branislava Nižnanského, CSc., kteří se ve sborníku z konference Krajiny východního Slovenska v odborných a vědeckých pracích (1997) zaobírají geografickou charakteristikou území a uvádí regionálně geografické vzorové schéma rozčleněné do třech kategorií. První se věnuje identifikaci regionu, druhá rozlišuje fyzickogeografickou charakteristiku regionu v analytické a syntetické části a v poslední kategorii je humánně geografická charakteristika, která je opět rozlišena do analytické a syntetické části. Informací bylo z velké míry využito, avšak v práci nedošlo ke striktnímu dodržení stejného schématického složení a obsahu, ze kterého bylo vycházeno. Dodržení jednotlivých bodů schéma by bylo velice obsáhlé a stačilo by samotné na jednu kompaktní akademickou práci.

2.1.3 Charakteristika potenciálu

Třetí metodický okruh, který explicitně popíšeme, je zaměřen na nastínění práce s dostupnými informacemi na charakterizování potenciálu a pro návrh možného využití.

Důležitým prvkem pro charakterizování potenciálu je samotné zjištění, zdali je území, převážně tvořené lesním porostem, vhodné pro rekreaci. Abychom tento fakt zjistili, je využito výpočtů, na základě kterých můžeme stanovit velikost rekreačního potenciálu lesa. Pro výpočet je nezbytné zjištění několika faktorů působících v území, jako stanovení porostního bioklimatu, porostní diverzity a porostní přístupnosti. Tyto faktory nám po sečtení dají výslednou hodnotu, ze které určíme stav rekreačního potenciálu. Bioklima vychází z počtu dní „teplotní pohody“, tlaku vzduchu a tlaku vodních par. Faktor diverzity porostu vyjadřuje psychoemociální účinky porostu (zápoj, průhlednost, barevnost, radiace, světelné efekty apod.) a poslední faktor přístupnosti vyjadřuje podmínky ekotopu porostu (sklonitost, zamokření, kvalita povrchu, kamenitost). Prakticky je hodnota vyjádřena sklonitostí a kamenitostí. Výsledná hodnota z každého faktoru je zjištěna pomocí grafů funkcí, v nichž stačilo znát jeden či dva prvky.

Mimo průměrnou teplotu, která byla zapotřebí ve výpočtu bioklimatu a byla zjištěna dle ročního měření v obci (přístupné z www.radlo.cz), a sklonitost terénu (dle ZM10) jsou ostatní hodnoty

22

zjištěny odhadem vizuální percepce jevu v terénu. Tedy výpočty nejsou založeny na podložených faktech, jelikož jsou zjištěny laickým průzkumem, tedy osobou, která v tomto hledisku nemá dostatečné, odborné vzdělání. Výpočty viz kapitola 3.4.

Mimo zmíněný rekreační potenciál bylo nezbytné zjištění vhodných podmínek k rekreaci, tedy například jak hustá je cestní síť, kolik je vodních ploch a toků, které lokalitu zpestřují, v jakém stavu je dopravní infrastruktura a dojezdové vzdálenosti do větších měst, kolik je v území ubytovacích jednotek, či jaké je zastoupení stávajících prvků cestovního ruchu a určení, zdali je možnost jejich rozvoje. Uvedené dílčí faktory jsou výsledkem rekognoskace terénu a využití dostupných webových serverů, ucelující představu o specifických složkách terénu.

2.2 Fyzickogeografická analýza zájmového území

2.2.1 Geologická stavba a geodiverzita území

Celé zkoumané území spadá do soustavy Českého masivu, přesněji do Krkonošsko- jizerského žulového plutonu vzniklého důsledkem variského vrásnění v prvohorách mladších přibližně před 320 – 305 mil. let. Lokalita je, co se hornin týče, dosti pestrá. Například se zde vyskytuje kvarcit, který není příliš typickou horninou Jizerských hor a jeho výskyt je zde spíše raritou. Území je rozděleno do dvou hlavních horninových pásů. V severní části je tvořen granity až granodiority, horninou typickou pro Jizerské hory, tedy středně zrnitou muskovit- biotickou žulou (tzv. Tanvaldská žula). Jižní část (jižní svahy) utváří metamorfovaná vrstva fylitů s přechody do zelenošedého chlorit-muskovitického svoru. Tyto pásy protínají vodní toky, které mají specifické podloží tvořené nezpevněnými sedimenty, jako jsou hlíny, písky, štěrky či kamení. Východní částí probíhají magmatické hematitové křemenné žíly a ve východní části žíly tvořené lamprofyry (Řeháček 2013). Přehledová mapa všech hornin viz příloha

„Geologická stavba zájmového území“.

2.2.2 Geomorfologická charakteristika území

Zkoumaná lokalita se rozkládá mezi nejnižší nadmořskou výškou okolo 400 metrů (u řeky Mohelka) až po nejvyšší bod v území, vrch jménem Císařský kámen o výšce 637 m n. m. Jedná se o tzv. Dobrovodský hřeben táhnoucí se ve směru SZ-JV, jenž je výběžkem Černostudničního hřebene. Z hlediska geomorfologického členění (Demek 1987) spadá území do provincie České vrchoviny, subprovincie Krkonošsko-jesenické (dříve tzv. Sudetské). Vzhledem k větší rozloze se rozkládá hned na několika jednotkách.

23 IV KRKONOŠSKO-JESENICKÁ SOUSTAVA

IVA Krkonošská oblast (podsoustava) IVA-4 Žitavská pánev (celek)

IVA-4A Liberecká kotlina (podcelek)

IVA-4A-a Vratislavická kotlina (okrsek) IVA-4A-b Jablonecká kotlina (okrsek) IVA-6 Jizerské hory (celek)

IVA-6B Jizerská hornatina (podcelek)

IVA-6B-f Maršovická vrchovina (okrsek) IVA-8 Krkonošské podhůří (celek)

IVA-8A Železnobrodská vrchovina (podcelek) IVA-8A-b Rychnovská kotlina (okrsek)

Vratislavická kotlina – Ve střední a SZ části Liberecké kotliny. Tektonická sníženina mezi Jizerskou hornatinou a Ještědským hřbetem. Tvořena převážně porfyrickým granodioritem a dvojslídnou žulou krkonošsko-jizerského masívu, v pruhu při Ještědském hřbetu proterozoickými a ordovickými fylitickými drobami a fylity s vložkami kvarcitů. Území charakterizováno erozně denudačním pahorkatinným reliéfem se zarovnanými povrchy typu echtplén a pediplén, drobnými suky a žulovými vrchy, odkryté bazální zvětrávající plochy a rozevřenými údolími konsekventních a subsekventních vodních toků v povodí Lužické Nisy.

Místy vznikly rozsáhlé proluviálně fluviální kužely, přecházející do říčních teras. 4.–

5. vegetační stupeň. Nepatrně až převážně zalesněná smrkovými porosty s borovicí a bukem, místy čisté borové i bukové porosty. Většinu území zaujímá aglomerace Liberce a přilehlých sídel (Demek 1987).

Jablonecká kotlina – Na JV Liberecké kotliny, tvoří úzký výběžek tektonické sníženiny při Lužické Nise, obklopený vyšším reliéfem Jizerské hornatiny a ležící ve visuté poloze vzhledem k Vratislavické kotlině. Na porfyrickém adamellitu až žule krkonošsko-jizerského masívu vznikl plochý povrch mezi-údolních hřbetů s plošinami na žulových zvětralinách, mělkých údolí, na Z s erozním zářezem Lužické Nisy. Kotlinu na SZ uzavírá úzká hrásť prosečského hřebene (593 m, nejvyšší bod) s tvary zvětrávání o odnosu žuly. 4.–5. vegetační stupeň, nepatrně až převážně zalesněn, smrkové porosty. Na většině území zástavba města Jablonce n.

N. (Demek 1987).

Maršovická vrchovina – Při J okraji Jizerské hornatiny. Tvoří členitou kernou až klenbovou vrchovinu při hlavním evropském rozvodí na J od Jablonecké kotliny. Složená převážně z dvojslídné žuly, z části z výrazně porfyrického granodioritu až adamellitu a kontaktně metamorfovaných ordovických sericitických fylitů. Vyznačuje se erozí málo porušenými strukturně denudačními hřbety menších rozměrů a plochými vrchy se zbytky sníženého třetihorního zarovnaného povrchu. Na svazích místy vznikla kamenná moře a balvanové a blokové sutě zabořené do hlubokých zvětralin žuly. Nejvyšší bod Maršovický vrch 743 m,

24

významný bod Císařský kámen 637 m. Vegetační stupně jsou totožné s předcházejícími okrsky.

Převážně zalesněná, smrkové porosty s příměsí borovice (Demek 1987).

Rychnovská kotlina – Na SZ Železnobrodské vrchoviny. Malá tektonická sníženina v úzkém výběžku mezi Jizerskou hornatinou a Ještědským hřbetem. Tvořená ordovickými sericitickými fylity s vložkami metadiabasů a kvarcitů, s tektonicky zakleslým reliktem neogenních jezerních sedimentů. Dno má ráz členité pahorkatiny se zbytky zarovnaných povrchů v několika výškových úrovních a s rozevřenými údolími pravoúhlé vodní sítě v povodí horní Mohelky. 4.–

5. vegetační stupeň, středně zalesněná, smrkové porosty s příměsí borovice (Demek 1987).

Geologická stavba má základní vliv na geomorfologické tvary na povrchu. V případě řešeného území se zde nachází mnoho skalních útvarů např. skalní výchozy, balvany či drobné skalky tvořené tvrdou a zvětrávání odolnou žulou. Jedná se především o severní část území, kde jsou tyto skalní tvary hojně zastoupeny. V jižní části, tvořené měkčími fylity, nejsou až na dvě výjimky žádné skalní výchozy či tvary. Krajina tvořená fylity je, co se sklonitosti svahů týče mírnější, oproti tomu severní část tvořena žulovým podložím je vysoce členitá s příkrými svahy.

Stejně jako v blízkosti měst Jablonce a Liberce, které jsou též tvořeny žulovým podloží, jsou i zde viditelné antropogenní tvary reliéfu v podobě lomů. V katastru obce Rádla byla žula intenzivně těžena, kamenicky zpracovávána a vyvážena v poměrně velkém množství.

V současné době jsou však lomy nevyužívány (Řeháček 2013). Tato stará antropogenní díla tvoří v území nevšední a zajímavé prvky, kterých bude využito pro zpestření bike trialových stezek.

Povrchové tvary vzniklé působením vnějších geomorfologických činitelů (fluviální, kryogenní, svahovými, biogenními, antropogenními a dalšími pochody) jsou převládajícími prvky reliéfu. Na území je středně hustá stromovitá (dendritická) říční síť se zaříznutými údolími, které mají svahy se sklony 15–20 a více stupňů a s relativními výškami 100–200 m.

Údolí potoku Bílá Nisa s mírným spádem je vyplněno říčními sedimenty domácího původu.

Území se nachází v chladném až mírně teplém podnebí a bývá zde velké množství dešťových srážek, a to i sněhových. Reliéf je z velké části zalesněný nebo obydlený (Jablonec nad Nisou, Rádlo, Liberec).

2.2.3 Půdy

Z pedologického hlediska převažují půdy typické pro svažité podmínky, kambizemě dystrické, které jsou dominantní především v centru území. Tento typ přechází na sušších a teplejších místech při okraji území do kambizemě mesobazické. V nivách vodních toků je souvisle vyvinut pás fluvizemí, v akumulačních polohách též kambizemě oglejené. Ve východní části

25

území (okolí Dobré Vody) se vyskytují silně kyselé půdy typu kryptopodzol modální. Půdy jsou kyselé a chudé na živiny, tyto faktory se zřetelně odráží ve složení fytocenóz (Průchová 2007).

Díky absenci jílovitého podloží zde není i přes vysoký sklon severních svahů okolo 20% tak vysoká hrozba sesuvů půd, a tedy mohou zde vést jednotlivé trailové a turistické stezky bez větších obav před svahovými pochody. Přehledová mapa půdní stavby území viz příloha „Půdní stavba zájmového území“.

2.2.4 Vodstvo

Území je tvořeno středně hustou stromovitou (dendritickou) říční sítí. Nenachází se zde žádný větší či významnější tok, pouze při jižní hranici říčka Mohelka. Jsou zde spíše menší potoky a ptůčky. Nejvýznamnější tok území je Luční potok, pramenící v blízkosti Milířů, vybíhá u Horního Podlesí mimo řešené území a opět se vrací v blízkosti Vesce. Tento tok je v určitém úseku předmětem ochrany „NATURA 2000“. Nejdelším vodním tokem je Rádelský potok, který pramení východně od Milířů. Právě tento tok zásobuje vodou místní koupaliště a v jižní části obce dva větší rybníky, následně se vlévá do řeky Mohelky. Severní a západní část území je poměrně hustě protkaná velkým množství bezejmenných potoků, které jsou zařezány do příkrých svahů. Z hydrologického hlediska tyto toky spadají do povodí Lužické Nisy. Do území je zahrnut Vesecký rybník lidově nazývaný „Tajch“. Tato vodní plocha je začleněna do území především kvůli rekreačnímu využívání, které by bylo vhodné k relaxaci po sportovních aktivitách. Území je i při absenci větších toků z hydrologického hlediska velmi eminentní, zkoumanou lokalitou prochází významné rozvodí mezi Severním (jižní svahy Dobrovodského hřebenu) a Baltským mořem (severní svahy). Horninové podloží vykazuje propustnost pro vodu hlavně v pásmu jejich přípovrchového rozpojení s obvykle volnou hladinou podzemní vody (Ulmann 1993). Přehledová mapa hydrologické sítě viz příloha s názvem „Hydrologické poměry v zájmovém území (2014)“.

2.2.5 Podnebí

Podnebí je charakterizováno na základě Quittovi klasifikace (1971). Území se nachází v oblasti MT4, tedy v mírně teplé oblasti. Je zde typicky krátké léto, mírné, mírně suché až suché, přechodné období s mírným jarem a podzimem. Zimní období bývá normálně dlouhé, mírně teplé a suché s krátkým trváním sněhové pokrývky (Tab. 1).

26

Tab. 1: Klimatická charakteristika rajónů dle Quitta (1971)

Klimatická charakteristika rajónů dle Quitta (1971)

Oblast MT4

Počet letních dnů 20-30

Počet dnů s teplotou > 10 °C 140-160

Počet mrazových dnů 110-130

Počet lednových dnů 40-50

Průměrná teplota v lednu -2 až -3 Průměrná teplota v červenci 16-17

Průměrná teplota v dubnu 6-7 Průměrná teplota v říjnu 6-7 Počet dnů se srážkami >= 1mm 110-120 Úhrn srážek ve vegetačním období 350-450 Úhrn srážek v zimním období 250-300 Počet dnů se sněhovou pokrývkou 60-80

Počet zamračených dnů 150-160

Počet jasných dnů 40-50

(Zdroj: QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa, Studia Geographica 16, Brno.)

Mikoláš Konček (1958) v Atlase podnebí Československé republiky obecně charakterizuje území mimo mírně teplou oblast také jako velmi vlhké s průměrnou roční teplotou mezi 7–8 °C s průměrným ročním úhrnem srážek okolo 900 mm.

Obec Rádlo na svých internetových stránkách uveřejňuje každodenní údaje z meteorologické stanice včetně rosného bodu, aktuální vlhkosti a teploty. Tedy mimo zmiňované obecné charakteristiky území dle Quitta a Končeka jsou k dispozici reálná, konkrétní data. Obec toto měření zavedla od října roku 2012, a proto zatím nejsou vhodná data pro korektní srovnání a dlouhodobé statistiky. Průměrná teplota hraje důležitou roli pro vyhodnocení potenciálu území k rekreačním účelům.

27

Tab. 2: Teplotní poměry v obci Rádlo 2013

Teplotní poměry Obec Rádlo 2013

minimální teplota -8,7°C

maximální teplota 35,1°C

průměrná teplota 9,1°C

nejteplejší měsíc červen (⌀ 21,4°C)

nejstudenější měsíc leden (⌀ -0,9°C)

nejsušší měsíc srpen (⌀ 61,5%)

nejvlhčí měsíc prosinec (⌀ 92,4%)

(zdroj: www.radlo.cz/aktualni-teplota/#rocni)

2.2.6 Rostlinstvo a fytocenózy

Z fytogeografického hlediska náleží řešené území do obvodu Českomoravského mezofytika.

Rozkládá se na rozhraní tří různých fytogeografických okresů, a to z největší části Liberecké kotliny, dále pak Železnobrodského podkrkonoší a z nejmenší části Ještědského hřbetu. Dle Culka (1995) se zkoumaná lokalita rozprostírá do tří biogeografických regionů, a to Jizerskohorského, Žitavského a Železnobrodského.

Na základě mapového portálu „Natura 2000“ byl popsán výskyt biotopů, zmapovaných AOPK ČR (2006) v letech 2002 až 2004. Celkově je na území zaznamenáno 22 biotopů, z nichž se některé vyskytují spíše výjimečně a některé jsou převládajícími. Více jak polovinu území zaujímají lesní porosty, ovlivněné hospodářskou činností s převahou smrku, monokultury smrku či geograficky nepůvodních druhů v podobě modřínu a borovice vejmutovky.

Zkoumané plochy se nachází ve 4. až 5. vegetačním stupni, tedy ve stupni bučin, které jsou převládajícím přírodním typem. Vzhledem ke geologickému podloží a poměrně časté degradaci květnatých bučin je nejčastěji vyskytovanou lesní jednotkou biotop L5.4, tedy acidofilní bučiny.

Dle Chytrého a kol. (2001) se jedná o listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním a příměsí dalších listnáčů. Keřové patro většinou chybí nebo má malou pokryvnost. Pokud je vyvinuto, zmlazují se v něm dřeviny stromového patra. Bylinné patro bývá druhově dosti chudé a zpravidla nepřesahuje 50% pokryvnosti. Na tzv. nahých bučinách může i chybět. Převládají

28

v něm běžné acidofilní lesní druhy a pravidelně se vyskytují druhy vázané na bučiny. Mimo zmiňované acidofilní bučiny jsou lesní složky zastoupeny i mokřadními olšinami, jasanovo- olšovými luhy, hercynskými dubohabřinami či borovými a acidofilními doubravami. Při horním prameništi toků nalezneme rašelinné a podmáčené smrčiny. Poměrně častý je výskyt podmáčených luk T1.5 s převládajícím biotopem vlhké pcháčové louky s výskytem především na vlhčích místech v terénních sníženinách, kolem lučních pramenišť a podél vodotečí. Často až plynule přechází do T1.6 – vlhké tužebníkové lady. Biota ve vodních nádržích je klasifikována jako makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod. Sekundární trávníky a vřesoviště jsou zastoupeny mezofilními ovsíkovými loukami a poháňkovými pastvinami s vydatnějším zastoupením spíše v jižnější části území. Výjimečné je zastoupení brusnicové vegetace skal a drolin. Při pramenech toků je patrná přítomnost lučních a lesních pramenišť popřípadě přechodových rašelinišť. Při jihovýchodních svazích se vyskytuje na kamenitém a skalním podloží štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin.

2.2.7 Ochrana přírody a krajiny

V dané lokalitě se nevyskytuje příliš mnoho prvků, které jsou předmětem ochrany.

Nejvýznamnější z nich se nachází při severozápadní hranici, kdy územím protéká Luční potok, spadající pod EVL. Je zde pouze jeden památný strom, významné krajinné prvky (dále jen VKP), prvky ÚSES a plošně nejrozsáhlejší MZCHÚ – PP Rádlo nad koupalištěm. Skutečnost, že do řešeného území nezasahuje velkoplošné chráněné území či jiný významný prvek ochrany usnadňuje vznik sportovního areálu a snižuje množství střetů s limity krajiny.

EVL Luční potok – EVL není vymezena na celé délce toku, ale pouze od rybníku u Horního Podlesí k Vesci. Celkový úsek je tak 3,6 km dlouhý. V zájmovém území se nachází pouze začátek EVL a dolní část u Vesce. Na loukách a mokřadech nivy toku se vyskytuje několik ohrožených a vzácných druhů rostlin, jako například vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), mochna bahenní (Petentilla palustris) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata). Vyskytují se zde i vzácné druhy hmyzu např. vážka klínatka obecná (Gomphus vulgatissmus) či páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltonii). Od roku 2007 je na toku prováděn monitoring ryb. Nad soutokem s Veseckým rybníkem se vyskytuje pouze pstruh obecný (Salmo trutta), mřenka mramorová (Brabetula barbetula) a mihule potoční (Lampetra planeri) vyskytující se v celé délce toku, která je hlavním předmětem ochrany.

Přírodní památka Rádlo nad koupalištěm – Toto maloplošné chráněné území, vyhlášené roku 1989 a nacházející se v blízkosti centrální části katastrálního území obce Rádlo, čítá 3,42 ha. Dominantou přírodní památky je mozaika stanovišť v potoční nivě s břehovým porostem, přilehlými rašeliništi, druhotnou olšinou se zbytky lužní vegetace a dominantní

29

sečenou orchidejovou loukou, která je v jarních měsících turistickým lákadlem. V lokalitě nalezneme hned několik významných zvláště chráněných druhů rostlin jako např. prstnatec (Dactylorhzia spp.), všivec bahenní (Pedicularis palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a další. PP je od roku 1995 zpřístupněna návštěvníkům pomocí naučné stezky tvořené povalovými chodníčky (Obr. 9) a informačními dvojjazyčnými tabulemi, které seznamují návštěvníky s flórou a faunou rádelské památky (Modrý a Sýkorová 2004).

Památný strom Buk na Rádle – Významný solitérní památný buk lesní (Fagus sylvatica) nacházející se u silnice III. třídy v blízkosti odbočky na Milíře má výšku 20 m a obvod kmene 393 cm. Odhadované stáří stromu je 150 let. Právě stáří a zajímavý tvar koruny byl důvodem k vyhlášení (www.mestojablonec.cz).

Významné krajinné prvky (VKP) – V území se nachází tzv. VKP „ze zákona“(tj. dle

§ 3 zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny). K nim lze obecně v podmínkách řešeného území přiřadit veškeré lesy, vodní toky a plochy přírodního charakteru, rybníky a údolní nivy. Registrované VKP (dle § 6 zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny) se v řešeném území nenachází.

Územní systém ekologické stability (ÚSES) – Systém je v řešeném území tvořen systémem nadregionálního biogeografického významu (biokoridory), systémem nadregionálního významu (vložená místní biocentra), systémem regionálního biogeografického významu (biocentrum) a systémy místního biogeografického významu (biocentra a biokoridory) (ÚP 2011). Trailové a turistické trasy areálu budou navrženy v souladu s prvky ÚSES tak, aby nedošlo ke střetům.

Při plánování stezek se klade důraz na minimální zásahy do krajiny a nenarušování lokálních ekosystémů.

2.3 Humánně geografická analýza

Rádlo je méně rozlehlá, avšak polohou překrásná obec ležící na pomezí řeky Nisy a říčky Mohelky, mezi hustými lesy a luční krajinou, mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem, mezi Jizerskými horami a Ještědsko-kozákovským hřbetem. I přes blízkost dvou velkých měst si tato obec zachovala svou původní tvář s převládající přírodní složkou.

2.3.1 Historie obce

První písemná zmínka o obci je z roku 1419 ve spojení s původními majiteli obce, kdy klášter v Mnichově Hradišti prodal Jindřichovi z Valdštejna vsi Rychnov a Rádlo za 500 kop českých grošů. Na přelomu 16. a 17. století byla obec osídlena především českými vesničany, avšak postupně docházelo ke stále stupňujícímu vlivu německých sedláků. Toto období mělo

30

značný vliv na současnou strukturu krajiny. Vlivem činnosti hospodářů docházelo k mohutnému mýcení lesů a následnou proměnou krajiny v pole a louky, zachované na mnoha místech dodnes. Roku 1675 existovala na území obce na řece Mohelce papírna a několik mlýnů. Od 18.

století byla obec téměř „ovládnuta“ německy mluvícími obyvateli, a to až do jejich odsunu.

Roku 1771 byly dle nařízení Marie Terezie poprvé očíslovány všechny chalupy v obci.

Výsledné číslo bylo tehdy 137, avšak roku 1807 to již bylo 235 a roku 1864 pak 249 chalup. Ze své výhodné polohy (jazyková hranice a pomezí mezi podhůřím s rozvíjejícími se řemesly a zemědělsky rozvíjeným vnitrozemím) těžila obec v počátcích 19. století, když fungovala jako překladiště a tržiště s obilím pro rozlehlé okolí. Rozvoj obce v tomto období dokazuje nejen navyšující se počet chalup, ale i rozvoj služeb, společenského života a živností. Do první poloviny téhož století získávali obyvatelé obživu v tkalcovství a přadláctví, později rádelští podnikatelé propadli kouzlu rozvíjející se výroby bižuterie, především se zde rozšířilo foukání perel. V době rozkvětu obec čítala 1 800 obyvatel, tedy největší počet v celé historii obce.

V letech 1910 až 1921 došlo následkem válečných událostí, hladu a nemocí k výraznému úbytku obyvatel. Tento propad se neustále zvyšoval s příchodem nových událostí jako například 2. světová válka a následně odsun německých obyvatel (Řeháček a Pikous 2013, s. 63–65).

Informace o vzniku názvu jsou dosti rozporuplné. Dle Scheybala a Scheybalové (1998) vznikl název ze staročeského slova „bradlo“, tedy tzv. skalní útes či skála. Ernst Schwartz (Řeháček 2013, str. 35) určil původ názvu ze slovanského slovesa „mít rád“.

2.3.2 Současný stav obce

Obec se nachází v jádrovém území Liberecké aglomerace. I přes jeho zcela autonomní postavení leží ve spádové oblasti statutárního města Jablonce nad Nisou, které má na obec dominantní vliv v podobě dopravních vazeb a dojížďkou obyvatel za prací. Samotná obec se dělí na dvě části, Rádlo a výše položenou část Milíře. Katastrální území obce Rádlo má rozlohu 9,6 km² a více jak polovinu území tvoří lesní půda (58 %), na jižních stráních je patrné mírné zastoupení orné půdy (9,6 %).

K 31. 12. 2012 (SLDB) žilo v obci 749 obyvatel (Tab. 3). Pozitivní realitou pro rozvoj obce je každoroční nárůst obyvatel (Graf 1). Jedná se především o mladší rodiny, které preferují život v blízkosti přírody, avšak s dobrou dostupností do větších měst především kvůli větší koncentraci pracovních příležitostí. Obec je v tomto směru lidem otevřená a nabízí pozemky pro výstavbu rodinných domů. Z grafu číslo 1 vyplývá, že počet obyvatel má od roku 2004 stoupající tendenci, s příchodem mladých rodin se zvyšuje počet narozených dětí o zhruba 9 dětí ročně a tato hodnota stále stoupá. Z Tab. 3 je patrné, že počet obyvatel 0–14 let převyšuje obyvatele nad 65 let, tedy obec se v dobrém významu vymyká celorepublikovému průměru,

31

jenž se vyznačuje úbytkem dětské složky a navyšujícím se počtem postproduktivní složky vedoucímu k vymírání populace. S nárůstem obyvatel v obci však nepřichází pouze pozitivní doprovodné jevy, ale i hrozby v podobě přeměny kulturní obce na satelitní oblast bez vlastního života. V současné době vzhledem k umístění v příměstské zóně aglomerace dvou velkých měst slouží velké procento objektů jako „druhé bydlení“.

Tab. 3: Počet a věkové složení obyvatel Rádla k 31. 12. 2012

Název obce

Počet obyvatel celkem

V tom V tom ve věku Průměrný věk

muži ženy 0-14 let

15-64 let

65 a více let

celkem muži ženy

Rádlo 749 377 372 138 505 106 39,0 38,5 39,5

(zdroj: ČSÚ)

Graf 1 Vývoj počtu obyvatel v obci Rádlo v letech 1994 –2012

Sdružení v obci

Ze sociálního hlediska je situace v obci relativně stabilní a nenachází se zde žádné přímo vyloučené lokality ani problém s uživateli návykových látek. V obci nežijí žádné národnostní menšiny a pouze 1–2 % obyvatel spadá pod statut sociálně slabých, tedy s nízkými či žádnými příjmy. Je pravděpodobné, že s nárůstem populace bude postupem času stoupat počet obyvatel v důchodovém věku a budou tak kladeny vyšší nároky na kvalitní nabídku sociálních služeb.

V současné době na Rádle působí čtyři spolky a jedno občanské sdružení. Občanské sdružení nese název „Rádelské maminy“, a spolky jsou TJ Sokol Rádlo, Hasiči, Chovatelé a Myslivecké sdružení „Zelené údolí“. Zmíněné spolky dostaly roku 2013 ocenění v soutěži Vesnice Libereckého kraje, a to bílou stuhu za činnost mládeže, tedy ocenění za aktivní podílení spolků

(Zdroj: ČSÚ)