Fenomén bezdomovectví jako existence mladých lidí

(1)

Fenomén bezdomovectví jako existence mladých lidí

Bakalářská práce

Studijní program: B7508 – Sociální práce

Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče

Autor práce: Lucie Kretschmerová Vedoucí práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.

Liberec 2017

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Velice děkuji PhDr. Janu Sochůrkovi, Ph.D. za poskytnutí cenných rada připomínek při tvorbě mé bakalářské práce, dále Mgr. Květuši Slukové, Ph.D. za odborné konzultace, které mi rozšířily můj obzor bádání, klientům zařízení Naděje, kteří byli ochotni spolupracovat na výzkumu, ale především děkuji své rodině a svým blízkým, kteří mě podporovali při psaní této práce.

(6)

Anotace

Bakalářská práce se zabývá problematikou bezdomovectví u mladých lidí a skládá se z teoretické a empirické části.

Teoretická část je věnována popisu, charakteru bezdomovectví mladých lidí v komparaci dvou skupin bezdomovců. Skupiny jsou vymezeny věkovým faktorem. Dále se práce zabývá základními pojmy, příčinami a faktory bezdomovectví, na které je nahlíženo z různých úhlů pohledu a to především sociologického, psychologického a kriminologického.

Empirická část je věnována výzkumnému šetření, které je zaměřeno na zjištění příčin sociálního vyloučení mladých lidí nebo naopak motivace ke změně jejich postavení ve společnosti.

Klíčová slova

Bezdomovectví, příčiny bezdomovectví, komparace, prevence bezdomovectví, sociální vyloučení, sociální služby

(7)

Annotation

The Bachelor thesis deals with the issue of homelessness among young people and consists of a theoretical and an empirical part.

The theoretical part is devoted to the description, the nature of homelessness among young people in the comparison of two groups of homeless people. Groups are defined by the age factor. Furthermore, the work deals with the basic concepts, causes and factors of homelessness, which are seen from different points of view, mainly sociological, psychological and criminological.

The empirical part of the research is devoted to the investigation, which is focused on the identification of the causes of social exclusion of young people or, on the contrary, the motivation to change their position in the society.

Keywords

Homelessness, the causes of homelessness, comparison, the prevention of homelessness, social exclusion, social service

(8)

OBSAH

OBSAH ... 7

Seznam obrázků ... 9

Seznam zkratek ... 10

ÚVOD ... 11

I. TEORETICKÁ ČÁST ... 13

1 Základní pojmy, dělení a faktory bezdomovectví ... 13

1.1 Vybrané typy bezdomovců ... 14

1.2 Některé názory na vývoj bezdomovectví ... 15

2 Příčiny bezdomovectví ... 18

2.1 Rodina a vztahy ... 20

2.2 Vzdělanost, profesní činnost ... 21

2.3 Bezdomovci a vztah k alkoholu a drogám ... 22

2.4 Zadluženost ... 22

3 Charakter bezdomovectví mladých lidí v komparaci s bezdomovci jiné věkové skupiny ... 23

3.1 Periodizace období dospělosti ... 24

3.2 Zdržování se bezdomovců na nejčastějších místech ... 24

4 Osoby ohrožené bezdomovectvím ... 26

4.1 Sociologické hledisko ... 26

4.2 Kriminologické hledisko ... 27

4.3 Psychologické hledisko bezdomovectví ... 29

4.4 Adiktologické hledisko ... 29

5 Problémy bezdomovců a právo ... 31

5.1 Bydlení ... 31

5.2 Ztráta osobních dokladů ... 31

5.3 Zaměstnání ... 32

5.4 Zdravotní stav ... 33

5.5 Bezdomovectví a právo ... 33

6 Prevence, pomoc, služby a organizace ... 35

6.1 Prevence bezdomovectví ... 35

6.1.1 Koncepce prevence bezdomovectví v ČR ... 35

6.2 Služby ... 36

6.2.1 Vybrané organizace v ČR ... 38

II. EMPIRICKÁ ČÁST ... 40

7 Úvod do výzkumu, cíl a výzkumné otázky ... 40

7.1 Vybrané deﬁnice pojmu kvalitativní výzkum ... 40

7.1.1 Metoda sběru dat ... 41

7.2 Popis prostředí výzkumu ... 42

7.3 Popis respondentů a jejich výběr ... 42

7.3.1 Seznámení s konkrétními respondenty ... 43

8 Zpracování získaných dat ... 48

8.1 Sumarizace kategorií ... 48

8.2 Výstupy z kategorií ... 49

8.2.1 Jak mladí bezdomovci hodnotí svou životní situaci, ve které se právě nachází? ... 49

8.2.2 Čím jsou ovlivňováni lidé bez domova k setrvání v sociálním vyloučení? ... 55

(9)

8.2.3 Co je motivací pro mladé bezdomovce, aby se navrátili

zpět do společnosti? ... 57

8.2.4 Žijí mladí lidi, kteří jsou bez domova pouze přítomností či hledí i do budoucna a v jaké míře? ... 59

8.3 Diskuze ... 61

ZÁVĚR ... 63

Literatura a prameny ... 65

Přílohy ... 68

(10)

Seznam obrázků

Obrázek 1 Příčiny bezdomovectví ... 18 Obrázek 2 Model procesu změny ... 30 Obrázek 3 Stupně ambulantních a pobytových služeb ... 38

(11)

Seznam zkratek

apod. – a podobně atd. – a tak dále ČR – Česká republika

ETHOS – Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení

EU – Evropská unie

FEANTSA – Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí

např. – například popř. – popřípadě s. – strana

tzv. – takzvaný

VO – výzkumná otázka

(12)

ÚVOD

Když jsem se rozhodovala nad tématem mé bakalářské práce, věděla jsem s jistotou, že bych chtěla psát o osudech lidí bez domova, jelikož pracuji jako pracovník v sociálních službách v neziskové organizaci, která poskytuje sociální práci ve vícestupňové sociální službě, která pracuje právě s bezdomovci, tudíž mám k této cílové skupině velice blízko a mohlo by se říci, že vidím pod pokličku dané problematiky. V této organizaci pracuji přes dva roky a nikdy bych neměnila své rozhodnutí, když mi volal vedoucí střediska a tuto pozici mi nabídnul, protože jsem úspěšně prošla přijímacím pohovorem. Dříve bych si ani nepomyslela, že bych s touto skupinou lidí mohla pracovat a být s nimi téměř denně v kontaktu, ale opak je pravdou.

Získala jsem pracovní místo, které mě naplňuje a na klientelu se těším, jelikož každý den získávám díky nim nové poznatky a zkušenosti a vždy Vás dokáží překvapit, samozřejmě na kladné i záporné škále. Určitě by neměli být zatracovány většinovou společností i přesto, že z většiny případů si mohou za sociální vyloučení sami, vlivem závislosti, špatnému chování a podobně, ale určitě by měla být zachovaná lidská důstojnost každého jedince i právě bezdomovců, což mi často ve společnosti schází, jelikož často je na ně hleděno skrz prsty a pomoci se jim moc nedostává.

Otázkou zůstávalo, jak toto téma uchopit, protože v obecné rovině je mnoho textů, publikací a prací, které se zabývají bezdomovectvím obecně, ale zaměřit se na nějakou určitou skupinu lidí bez domova, toho už je méně.

Po zvažování různých aspektů jsem dospěla k názoru, že sepíši práci, kde se zaměřím na skupinu mladých lidí do 35 let v komparaci s bezdomovci nad 45 let, kteří jsou na ulici již řadu let, protože po revoluci tento jev společnost začala tolerovat a oni zjistili, že nemusí „nic dělat“ a tento životní styl, který si částečně sami vybírají, jim vyhovuje. Mladých lidí bez domova je mnoho a z mého úhlu pohledu jich stále bohužel přibývá, a dalo by se tomu zabránit? To je otázka, která se mi honí hlavou při práci s nimi, protože mladý člověk plný síly a energie se přeci nemůže nechat společností odepsat do konce života a nevěřím tomu, že by tito bezdomovci chtěli žít na ulici, bez střechy nad hlavou do konce svého života. Jen je potřeba najít

(13)

či vymyslet postup, jak s takovými lidmi pracovat a začlenit je zpět do společnosti. Myslím, že v organizaci, ve které pracuji by se našla síla, jak lidi bez domova motivovat a znovu je navrátit do společnosti. Naučit je hospodařit s penězi, majetkem a vážit si nejen svého života, ale i životů ostatních lidí.

Teoretický text, může některým připadat nezáživně, ale pokusím se psát s určitou jiskrou, aby byl pro čtenáře záživný a přinesl jim nové poznatky. Teoretický základ osvěží část empirická, kde pomocí polostrukturovaného interview přiblížím čtenářům mé práce, jaký je život na ulici, co jednotlivé respondenty vede k tomuto „životnímu stylu“

a či nemají na výběr, jak jinak žít? Jaká jsou možná východiska, aby se navrátili zpět do společensky uznávaného života? Jak se vše v jejich životě změnilo a oni se ocitli bez střechy nad hlavou? To vše a spoustu dalšího se dozvíte na dalších stranách. Text se bude opírat o odbornou literaturu, fakta, právní normy a o zkušenosti lidí bez domova a samozřejmě se pokusím promítnout do práce i poznatky z mé praxe, z organizace pro lidi bez domova.

Doufám, že se mi podaří poodkrýt pokličku tohoto tématu a čtenáři této bakalářské práce se dozvědí více o této problematice více a poznají nejrůznější faktory, příčiny bezdomovectví především u mladých lidí.

(14)

I. TEORETICKÁ ČÁST

1 Základní pojmy, dělení a faktory bezdomovectví

Neustále přibývá více jedinců do 35 let, kteří jsou na okraji společnosti, proto se na tento narůstající problém zaměříme na následujících stranách tohoto textu, jelikož se z tohoto jevu stává tzv. fenomén, kdy více lidí se k takovému způsobu života přiklání a snaží se žít „bohémským“ životem, který není až tak růžový, jak si představovali než se touto trnitou cestou vydali.

Jejich existence, mohli bychom říci přežívání, je závislé na přítomnosti, kdy se neohlíží ani zpět a nekoukají ani vpřed, že by mohlo být lépe, nebo že by se viděli jinde za určitý časový úsek. Existencí je zamýšlen popis něčeho, co je skutečně ve fyzickém světě. Z latinského originálu slova existentia chápeme význam slova existence jako spočívat vně, vyskytovat se.

Tento pojem je ale častěji užíván jen jako synonymum pojmu bytí.¹

Chudoba je stav, kdy jedinec není schopen uspokojovat své základní životní potřeby na přiměřené úrovni z důvodu nedostatku prostředků. Tento jev doprovází deprivace a je také výsledkem materiálního vývoje společnosti.

Jako příklad můžeme uvést situaci, kdy chudému Afričanovi se chudý Evropan jeví jako boháč, což způsobuje migrační tlaky a také ekonomické emigrace.

Příkladem extrémní chudoby je bezdomovec. Chudobou jsou nejvíce ohroženy tyto vybrané skupiny lidí: děti, především v neúplných rodinách nebo rodinách se třemi a více dětmi, dále rodiče samoživitelé, staří lidé, lidé dlouhodobě nemocní a lidé s handicapem, dlouhodobě nezaměstnaní, osoby s nízkým stupněm vzdělání a kvalifikace, ženy, přistěhovalci, příslušníci národnostních a etnických minorit. Tyto skupiny doprovází určité příčiny vzniku chudoby jako majetkové rozdíly, nízké příjmy ze zaměstnání, nezaměstnanost, sociální vyloučení, nízká úroveň vzdělaní. Za důsledek považujeme organizování společností, neboť ve společnosti špatně fungují mechanismy, které by měly přílišnou chudobu či nerovnost odbourat, např. chudí lidé jako oběti společnosti, která je soutěživá. Hranici chudoby můžeme stanovit mezi

1 Filosofický slovník 2009, s. 95

(15)

čtyři body, kterými jsou stav hmotné nouze, stav životního minima, stav existenčního minima a stanovení minimální mzdy.

Definici jevu bezdomovectví můžeme vyčíst z nejrůznější literatury, kdy se nejčastěji uvádí definice od manželů Hradeckých, dále je spojována s českým právním řádem a se zákonem o sociálních službách, který definuje například osoby společensky nepřizpůsobivé. Bezdomovectví je situace bezprostřední nouze, kdy se jedinec ocitá bez trvalého domova, střechy nad hlavou, ale na druhé straně se nejedná o dobrovolnou volbu životního stylu jako v případě tuláka.² Bezdomovectví je stav relativně nový, který se v České republice, dříve Československé republice začal vnímat až po roce 1989, kdy naše společnost byla uvolněná po revoluci a právo na práci tudíž i na bydlení zaniká. Nepřizpůsobiví občané jsou v každé společnosti.

Hovoříme o jedincích, kteří nedodržují pravidla a normy dané společnosti, žijí odlišným způsobem života, než je běžné. Majoritní společnosti se nedokáží přizpůsobit, a proto převážně žijí na jejím okraji. Lidé bez domova spadají, jak už bylo zmíněno, do skupiny občanů společensky nepřizpůsobivých společně s dalšími skupinami jako např. osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody, osoby závislé na alkoholu a jiných návykových látkách, osoby zletilé propuštěné z ústavní nebo ochranné výchovy. Takovým jedincům chybí sociální vazby nebo jsou často narušené. Dalšími faktory jsou chybějící či narušené vazby při hledání zaměstnání, chybějící nebo narušené bytové zázemí.

1.1 Vybrané typy bezdomovců

Mapovat bezdomovectví se začalo až v 90. letech 20. století, kdy dle manželů Hradeckých se poukazuje na problematiku náhlé změny životního stylu, na kterou nebyla společnost připravena a tudíž hovoříme o celospolečenském rozsahu této problematiky.³ Dle Štěchové došlo k nárůstu bezdomovectví po roce 1989, kdy přispěla v určité míře amnestie prezidenta.⁴ Sociální politika také neuměla reagovat ihned na vzniklé změny, neboť chyběly informace, odpovídající služby, koncepce apod.

2 Hradečtí 1996, s. 27-28

3 Hradečtí 1996, s. 23-24

4 Štěchová 2009, s. 1

(16)

Ve většině literatury se dočteme o třech základních typech bezdomovectví, kdy hovoříme o bezdomovectví zjevném, skrytém nebo potenciálním. Mezi bezdomovectví zjevné se řadí osoby, o kterých se ví, že jsou bez domova a současně tito lidé sami svou situaci vnímají jako ohrožující a stávají se klienty sociálních služeb. O bezdomovectví skrytém hovoříme tehdy, když společnost jedince vidí jako bezdomovce, ale on sám se tak nevidí a není klientem sociálních služeb. Příkladem skrytého bezdomovce můžeme v podstatě chápat tuláka, ale s tím rozdílem, že tulák si svou cestu vybral dobrovolně jako životní styl. Lidé, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení, příkladem nám mohou posloužit obyvatelé domů k demolici, squateři atd. Takovou skupinu nazýváme bezdomovci potenciálními.

Manželé Hradečtí rozlišují ještě nově tvořící se skupinu velmi mladých lidí, kteří jsou charakterističtí odmítáním občanských povinností, dále rozlišují jedince, kteří mají antisociální charakter, delikventy a poslední skupinu tvoří i rodiny či „celé vesnice“ cizinců, kteří přicházejí do naší vlasti.⁵

Dle definice ETHOS jsou vytvořeny další kategorie, které můžeme rozlišovat u bezdomovců. Do těchto kategorií zařazujeme lidi bez střechy (spaní na veřejných místech či ulici), bez domova (život v různých institucích, ubytovnách), jedince s nejistým a nevyhovujícím bydlením (squat, bydlení bez smlouvy), nevyhovující bydlení a sociální izolace v legálně obývaném obydlí, nejisté bydlení, které je vhodné k obývání a poslední kategorii tvoří sociální izolace, která je v kontextu jistého a vhodného bydlení.⁶

1.2 Některé názory na vývoj bezdomovectví

Skutečný počátek bezdomovectví můžeme hledat již na počátku světa dle Bible, kdy Bůh vyhnal z ráje Adama a Evu, to by se dalo chápat jako první vyloučení, ale z Bible by se dalo čerpat více příkladů například o žebrácích a tulácích. Z toho vyplývá, že lidé bez domova tu byli po celou dobu existence lidstva, jen se jejich vyloučení ze společnosti lišilo formou, rozsahem či příčinou. Postupem času se začalo lidem na okraji společnosti, bez domova a v těžké krizi, kterou neuměli sami zvládnout pomáhat. Pomáhala obec, církev a další organizace a instituce. Bezdomovectví nabírá na síle, jelikož

5 Hradečtí 1996, s. 29

6 Hradecký a kol. 2007, s. 10

(17)

se do měst stěhují lidé z vesnic, častěji jsou vidět na ulicích žebráci, tuláci, bezdomovci. Časté v té době byly drobné krádeže. V 19. století vzniká sociálně tržní stát, který již poskytuje sociální zabezpečení a také vznikají nejrůznější charitativní aktivity. V Evropě došlo k rapidnímu nárůstu bezdomovectví v 90. letech, kdy byl nárůst lidí bez střechy nad hlavou či jejich bydlení bylo dost nejisté.

Dříve byly totiž podniky povinné zaměstnávat pracovníky a zřizovat pro ně ubytovny. Nezaměstnanost nebyla totiž viditelná stejně jako bezdomovectví. Lidé, kteří se nechtěli zapojit do pracovního procesu, bývali často odsouzeni za trestný čin příživnictví. V Československu vše začalo po revoluci v roce 1989, kdy došlo k politickým a společenským změnám, protože do té doby bylo přímo ústavou uzákoněno, že každý občan musí pracovat. Zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, Čl. 19, odst. 2, říká:„… proto je práce ve prospěch celku přední povinností a právo na práci předním právem každého občana.“⁷ Předtím musel každý alespoň formálně být zaměstnán a bydlet, z toho důvodu bezdomovectví v totalitním režimu nebylo známo. Nyní bychom hovořili jinak, bezdomovectví existovalo, ale ve skryté podobě (skrytí bezdomovci) a hovoříme o lidech, kteří žili na ubytovnách, byli ve výkonu trestu či v léčebnách.⁸

V roce 1990 se první významnou skupinou stali propuštění vězni po amnestii prezidenta a tito lidé často zůstali na ulici a stahovali se do větších měst, na nádraží, kdy poprvé byli zaznamenáni společností jako bezdomovci viditelní. Tehdy začala vznikat úplně nová věc, a to péče o bezdomovce, kdy především v křesťanských organizacích začaly vznikat služby pro bezdomovce, které měly jasný cíl a tím byla pomoc potřebným.

Ku příkladu organizace Naděje je založená v křesťanském duchu a posláním je uplatňovat a šířit evangelium, to znamená, že pomáhají lidem, kteří to potřebují, v rozhodování je přednější soucit a křesťanská láska než praktické překážky a peníze, a nevyhýbají se pomoci lidem, které již ostatní zavrhli pro jejich nouzi, nemoc, slabost či barvu pleti.

7 Zákon č. 100/1960 Sb., čl. 19, odst. 2

8 Průdková, Novotný 2008, s. 9

(18)

Při posledním sčítání lidu bylo v České republice spočítáno 11 496 bezdomovců. Při sčítání bezdomovců v Praze roku 2004 byl celkový počet bezdomovců 3096, z toho mužů bylo 85,99 % a žen 14,01 %. Dále sčítací komisaři dělili bezdomovce do tří věkových kategorií a to na mladé bezdomovce do 25 let, bezdomovci středního věku od 25 do 60 let a poslední skupinu tvořili bezdomovci vyššího věku a tam byla hranice nad 60 let.

Nejvíce jich spadalo do kategorie středního věku a to 72,78 %, v kategorii do 25 let byl počet 14,20 % a v poslední kategorii nad 60 let bylo 8,48 % a u 140 lidí nebyl zjištěn věk, tato skupina tvoří 4,53 %.⁹

Od roku 2004 se počet mladých bezdomovců razantně zvýšil, jak je možné vyčíst v publikaci od Vágnerové, Csémyho a Marka, kde se uvádí, že skupina lidí bez domova do 26 let tvoří téměř polovinu z celkového počtu bezdomovců, ale u části této skupiny se jedná pouze o ujasňování si svých hodnot, ale samozřejmě se jedná o značný risk.¹⁰ Lidí bez domova přibývá, zvětšuje se i počet osob, kterým ztráta domova reálně hrozí. Tento stav utvrzuje i britská studie, která uvádí, že 53 % tvoří mladí bezdomovci (překlad L. K.).¹¹ Dle britské studie je také možné vidět, že poskytovatelé sociálních služeb pro bezdomovce vidí nárůst mladých lidí, ale naopak úřady vidí oproti loňskému roku pokles mladých bezdomovců (překlad L. K.).¹² Tento jev je viditelný i v naší zemi, kdy výše uvedeným datům můžeme přidat čísla ze studie MPSV, která tvrdí, že odhadem je méně než 15 % bezdomovců, kteří tvoří mladí lidé, ale zároveň dávají najevo, že chybí přesná evidence.¹³

9 Hradecký et. al. 2004, s. 12

10 Vágnerová, Csémy a Marek 2013, s. 10

11 Policy Team 2014, s. 13-14

12 Policy Team 2015, s. 15

13 MPSV 2013, s. 15

(19)

DOMOV BEZDOMOVECTVÍ REINTEGRACE

Primární příčiny Proč se lidé na ulici

dostávají?

Otázka prevence

Sekundární příčiny Proč se lidé na ulici

zůstávají?

Otázka ambulantních služeb

Terciární příčiny Proč se lidé na ulici

vrací?

Otázka sociální práce

2 Příčiny bezdomovectví

Obrázek 1 Příčiny bezdomovectví¹⁴

Sociální problémy kumulují, zejména dlouhodobě neřešené nebo nezvládnutelné. Mezi stěžejní prvky začarovaného kruhu bezdomovectví je ztráta zaměstnání a „vhodného“ bydlení. Většina osobností, kteří se zabývají bezdomovectvím se shodují, že příčin vzniku bezdomovectví je mnoho, ale jedná se převážně o souhru několika negativních faktorů, díky kterým se prohlubuje stav nouze a jedinec zůstává ve stavu extrémního vyloučení, tudíž nelze s přesností určit, které z příčin pokaždé vedou k bezdomovectví, ale můžeme vytvořit výčet faktorů, které se nejčastěji opakují při vzniku bezdomovectví.

Manželé Hradečtí dělí příčiny na objektivní a subjektivní, kdy mezi objektivní řadí takové příčiny, které souvisí se sociální politikou, jedná se například o politiku zaměstnanosti, bytovou politiku, postavení etnických minorit nebo postoj většinové společnosti k marginálním skupinám. Mezi subjektivní příčiny zařazují rodinné zázemí, osobnost bezdomovce, zdravotní postižení, úroveň vzdělání.¹⁵ Subjektivní příčiny dělí dále na čtyři skupiny, kdy hovoří o materiálních subjektivních faktorech, kam řadíme například ztrátu bydlení či bydlení nejisté, ztrátu zaměstnání, nízké příjmy a další.

Subjektivní faktory vztahové se týkají např. znásilnění a sexuálního zneužívání, psychického týrání, násilí v rodině, rodinných nebo manželských problémů, porušených vztahů mezi partnery, v rodině mezi rodiči a dětmi,

14 Marek, Strnad, Hotovcová 2012, s. 19

15 Hradečtí 1996, s. 33-34

(20)

mezi sourozenci, rozvodu či rozpadu rodiny. Nesamostatnost, osamělost, fyzická či psychická choroba, závislost na alkoholu či toxikománie, patologické hráčství a další řadíme do skupiny subjektivních faktorů osobních.

Poslední dělení subjektivních faktorů, které v této práci zmiňujeme jsou faktory institucionální, kam můžeme zařadit pro příklad propuštění jedince z dětského domova, ústavu či vězení a podobně. Manželé Hradečtí se také ve své publikaci zabývají specifickými rozdíly mezi muži, ženami, dětmi a mladistvými.¹⁶

V dalších zdrojích je také možné, dočíst se o dělení příčin na objektivní a subjektivní, kdy toto dělení popisuje Štěchová nebo Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004-2006. Objektivní příčiny ovlivňují subjektivní, o tom pojednává výzkum z Velké Británie z roku 2012. Průdková a Novotný dělí příčiny bezdomovectví na vnitřní (subjektivní) a vnější (objektivní).¹⁷ Zaměřují se na mladé jedince, kteří touží po svobodě, kdy většinou jsou propuštěni z ústavní péče, kde režim je velice přísný.

Vágnerová popisuje určité omezené kompetence, ať vrozené, tak získané (př. mentální retardace, porucha osobnosti, důsledky zneužívání alkoholu, drog, duševní onemocnění).¹⁸ Tento případ vystihuje následující příběh o mladé dívce, kdy během pobytu v psychiatrické léčebně se jí matka odstěhovala do Velké Británie a otec měl již „novou“ rodinu. Když byla dívka propuštěna z léčby, neměla se zprvu kam vrátit, ale nakonec našla zázemí na chvíli u prarodičů, ale těm brzy došla trpělivost a přišli s ní do sociální služby, konkrétně azylového domu Naděje, kdy byla domluva s vedoucím, že se může pokusit poskytnout pomoc v rozsahu, která bude možná. Zjistilo se, že prarodiče si ponechávají téměř celý důchod pro sebe a vnučku nechají živořit téměř na ulici, proto sociální pracovníci neváhali a pomocí kompetentních osob z magistrátu a sociální správy tento problém vyřešili, ale vzhledem ke zdravotnímu stavu dívky požádali o omezení svéprávnosti, které se řeší. Toto je pouze jeden příklad z mnoha dalších, kdy tento případ má relativně šťastný konec, ale pravdou zůstává, že člověk dokud má kolem sebe

16 Hradečtí 1996, s. 34-35

17 Průdková, Novotný 2008, s. 15-16

18 Vágnerová 2004, s. 749

(21)

rodinu, přátele a lidi, kteří jsou mu oporou, má svoji postel, do které může ulehnout si neuvědomuje, jak málo stačí, aby se stal bezdomovcem.

S příčinami bezdomovectví souvisí i dva známé termíny, kterými jsou hmotná nouze a nouze sociální. Pod pojmem hmotná nouze si můžeme představit stav, kdy chudoba překročila únosnou hranici a člověk je tudíž ohrožen na životě, zdraví a jsou ohroženy jeho oprávněné zájmy. Sociální nouze je chápána také jako určitý stav, kdy občan není schopen dostát běžným zvyklostem, to znamená, že není schopen se postarat např. o domácnost, což ho vylučuje z komunity sousedů, známých, obce až se dostane na úplný okraj společnosti.

Dle výzkumů z Velké Británie a Spojených států amerických se uvádí, že ekonomické vlivy odpovídají přibližně 13 % bezdomovcům.¹⁹ Mezi ekonomické vlivy můžeme zařadit nezaměstnanost, bídu nebo nedostatečný počet tzv. sociálních bytů.

2.1 Rodina a vztahy

V životě jedince hraje velkou roli rodina, jelikož právě rodina ovlivňuje jeho psychosociální vývoj nejvíce ze všech sociálních skupin. Utváření osobnosti jedince a nastavení následující cesty života ovlivňuje kvalita vztahů v rodině, celková atmosféra, láska, respekt. Tyto návyky si jedinec v rodině buduje a na jejich základě poté zakládá v dospělosti vlastní rodinu. Tradiční rodina upadá, zvyšuje se počet rozvodů, uzavírání prvního sňatku se odkládá, a také se odkládá na později početí prvního potomka, kdy jsou lidé, kteří si nejprve budují kariérní dráhu a až po sléze zakládají rodinu, popř. manželský život.

Pojem tradiční rodina v posledních letech upadá, přitom rodina tvoří základ naší společnosti, proto bychom o ní měli pečovat a udržovat ji. Dříve rodina měla formu monogamní, kdy muž a žena ve společném soužití vychovávali po sňatku své děti a muž zaujal roli živitele rodiny a žena se starala o domácnost. V současnosti vnímáme rodinu různými způsoby, kdy tradiční rodina upadá do krize, která je prohlubována. V tradičním pojetí rodiny byly role muže a ženy jasně rozdělené, ale nyní je na manželech, popř. partnerech, jak si role rozdělí a vyhraní. Partneři, kteří spolu žijí,

19 Koukolník, Drtilová 1996, s. 223

(22)

jak se lidově říká na tzv. psí knížku, vychovávají děti, jsou v dnešním světě vnímáni také jako rodina. Často se setkáváme s rodinou neúplnou nebo s rodinou jednorodičovskou. Z pohledu bezdomovectví se uvádí jako jedna z příčin vzniku izolace, opuštění apod. Tato příčina může postihnout i rodinu tradiční, kdy je jeden z rodičů pracovně vytížený a přes týden je dítě doma pouze např. s matkou, která chce být s dítětem za dobře, ale vždy když se vrátí otec po týdnu domů, protože jezdí kamiónem, tak dítěti vynadá za špatné známky či mu dokonce dá pohlavek, aby si to pro příště pamatoval.

Pokud v rodině určité úlohy nefungují a dochází k selhávání, tudíž nelze očekávat, že dítě, které vyrůstalo například v rodině, kde otec páchal trestnou činnost (př. kradl) a bylo jeho chování vnímáno jako „normální“

v dané rodině, je velká pravděpodobnost, že v dospělosti bude jedinec vyrůstající v této rodině taky provádět trestnou činnost, jelikož má vzorec chování zakódovaný již z dětství v sobě. Tyto dysfunkční rodiny jsou jednou z příčin vzniku bezdomovectví. Hradečtí ve své monografii uvádí přehled rizikových rodin, u kterých je velká pravděpodobnost, že někteří členi rodiny mohou upadnout do vyloučení ze společnosti, nebo se stanou bezdomovcem.²⁰ Mezi tyto rizikové skupiny patří například rodiny s dospělým alkoholikem, se závislým na drogách, s dospělými či mladistvými delikventy, se zanedbávanými či týranými dětmi a další.

U jedinců, kteří rodinu, která byla plně funkční nezažili vůbec, protože vyrůstali v dětských domovech či ústavních zařízení, může nastat nejen určité citové strádání, neboli deprivace. O tomto termínu pojednává Koukolník a Drtilová, kteří definují deprivanty jako lidi, kteří z biologických, psychologických nebo sociokulturních důvodů nedosáhli lidské normality či o ni přišli. Ve vztahu k normalitě jsou to lidé v různém stupni a rozsahu

„nepovedení“ nebo „zmrzačení“, nikoli nemocní.²¹

2.2 Vzdělanost, profesní činnost

Většina bezdomovců je z hlediska vzdělání na nízké úrovni.²² Setkáváme se výjimečně i s osobou bez domova, která má vysokoškolské vzdělání. Mezi bezdomovci nejčastěji nalezneme osoby, které jsou vyučené,

20 Hradečtí 1996, s. 39

22 Štěchová, Luptáková, Kopoldová 2008, s. 26

(23)

následují je lidé se základním vzděláním, dále ti kteří mají středoškolské vzdělání s maturitou.

Od vzdělanosti se odvíjí profesní činnost, kdy nejčastěji tito jedinci zaměstnání stálého charakteru nemají či vykonávají nekvalifikované, pomocné práce. Někteří bezdomovci svoji finanční situaci řeší příležitostními brigádami.

Z toho je zřejmé, že jednou se ocitají nahoře a pak zase dole, protože nemají pravidelný příjem. Většina bezdomovců vykonává práci tzv. na černo. Takové zaměstnání se jim mnohdy nevyplatí, jelikož často nedostanou zaplaceno nebo pouze formou záloh. I přes tuto skutečnost většina takových lidí nepobírá sociální dávky, protože někteří jedinci nejsou schopni zařídit si své záležitosti na úřadech.²³ Mezi nejčastější profese patří pomocný dělník, uklizečka, strážný u bezpečností agentury apod.

2.3 Bezdomovci a vztah k alkoholu a drogám

Společnost si pod pojmem bezdomovec představuje zanedbaného jedince, který bývá neupravený, zarostlý, špinavý a zapáchající. Vysedávající na nádražích, lavičkách a pije alkohol a vybírá kontejnery. Bezdomovci často přičítají svou situaci někomu nebo něčemu jinému. Oni se vnímají jako oběť a jejich životní cesta měla překážky, kvůli kterým se ocitli na ulici, protože je neuměli zvládnout. Alkohol nebyl prvotní příčinou, protože za jejich situaci může partnerka, která je opustila a chtěli na ni zapomenout, proto se začali utápět v alkoholu a následně ztratili zaměstnání, bydlení i rodina takové jedince hodila přes palubu.²⁴ Zůstali na vše sami a bez ničeho. Bezdomovci holdují i drogám, kdy kvůli touze po droze jsou schopni všeho např. prodat všechen majetek, páchat trestnou činnost či provozovat prostituci.

2.4 Zadluženost

Zadluženost je další příčinou vzniku bezdomovectví. Pokud je jedinec utápěn v dluzích, dochází následně ke ztrátě bydlení, zaměstnání, kdy se mnohdy nabalují další problémy a svět se takovému jedinci zhroutí jako domeček z karet. Často svůj žal, problémy utápí v alkoholu, a propadá se stále hlouběji. Pokud se jedinec ocitne na ulici a není evidovaný na úřadu práce, který by za něho platil státu zákonné pojištění, tak dotyčnému dluh narůstá

24 Keller 2014, s. 44-45

(24)

a může tak vyšplhat do vysokých výšek. Člověk bez domova ztrácí motivaci

„navrátit se zpět“ do společnosti, protože si je vědom svých chyb, kdy dluhy jedince „odsoudily“ k setrvání ve vyloučení ze společnosti. V dnešní době mají nejen jedinci bez domova dluhy a exekuce. Sociální pracovník lidem bez domova může pomoci sepisovat dluhy a exekuce a rozepisovat jednotlivé splátkové kalendáře.²⁵ Pro nedostatek informací a zároveň širokou nabídku, kdy nabudou velmi rychle peněz jsou půjčky lákavé. Dalšími věřiteli jsou často dopravní podniky, jelikož bezdomovci často cestují bez jízdenky, tzv. „na černo“.²⁶ Účinnou pomocí se jeví učení hospodaření s penězi za pomoci rozpočtu, který se rozepisuje do posledních detailů.

3 Charakter bezdomovectví mladých lidí v komparaci s bezdomovci jiné věkové skupiny

Jelikož je bezdomovec také živá bytost, má určitou osobnost, pro kterou jsou nejčastěji charakteristické následují rysy. Snížené schopnosti postarat se o sebe sama. Mnohdy potřebují pomoc jiného člověka, jelikož jim chybí základní kompetence, kdy nedovedou účelně jednat. Nejsou dostatečně vytrvalí, proto se nedovedou ovládat a selhávají pak v oblasti socializace. Nedokáží se adekvátně orientovat ve světě, protože nechápou pravidla a normy společnosti a mnohdy nejsou schopni se poučit ze zkušenosti.

Nemají potřebu získávat nové zkušenosti, jejich potřeby jsou neuspokojivé.

Rezignace na změnu je viditelná. Je neuspokojena také potřeba citového vztahu, jistoty, bezpečí. U takových lidí nacházíme i emoční deprivaci, kdy citovou vazbu mají na zvíře (nejčastěji psa). Potřebu seberealizace potlačují nebo jim schází. Jejich sebevědomí bývá nízké a podobně jsou na tom se sebeúctou. Vše rychle vzdávají, protože přetrvává pocit, že je již nic nečeká. Tento jev nazýváme syndromem naučené bezmocnosti, kdy ani nechtějí plánovat budoucnost. Vinu za svoje selhání přisuzují okolnostem nebo jiným lidem. Většinou převažují náhodné kontakty s podobnými lidmi, kdy je sdružování účelové. Bývají agresivní proti lidem

(25)

v lepší sociální pozici. U některých jedinců bez domova se objevuje jev žebrání.²⁷

3.1 Periodizace období dospělosti

Dospělost vnímáme jako vrcholnou etapu lidského života, kdy v tomto období by měl být jedinec na vrcholu a plný síly. Samozřejmě nemůžeme mít rozmezí přesně definované, jak tvrdí Vágnerová, jelikož záleží na individuálních faktorech a individuálním vývoji jedince a záleží na tělesné i psychické stránce každého jedince.²⁸

V publikaci Šimíčkové Číškové a kol. můžeme vyčíst vybrané dělení dospělosti od různých autorů jako např. Nakonečný rozlišuje dospělost na fáze mladší dospělost od 19 do 30 let, střední dospělost do 45 let a dospělost starší do 60 let.²⁹ Příhoda obdobně jako Nakonečný definuje tři fáze dospělosti (mecítma, adultium, interevium), oproti tomu Hurlocková popisuje pouze dvě stádia dospělosti a to rannou dospělost od 21 do 40 let a tu následně rozděluje na explorativní stadium a stadium selektivní. Střední věk označuje do 60 let.³⁰

3.2 Zdržování se bezdomovců na nejčastějších místech

Všechny skupiny, které se potulují po nádraží mají něco společného.

Mají pocit vyloučenosti, zranitelnosti, jak psychické, tak fyzické. Nově se tvoří skupiny velmi mladých lidí, kdy charakteristiku tvoří odmítání občanských povinností, ale musíme oddělit i jedince antisociálního charakteru, dále delikventy a přicházející cizince.³¹

Lidé bez domova hledají nejrůznější místa k odpočinku, aby se střetli s jinými lidmi, našli útočiště či pocit bezpečí a ten jim dává často prostor nádraží. Hradečtí píšou, že všichni mladší i starší, kteří jsou přitáhnuti světly do velkoměsta, mají nejistou budoucnost a pro dané nádraží představují sisyfovský balvan k neunesení.³² Co bezdomovce a jiné skupiny na okraji společnosti přitahuje právě k nádraží, vysvětlují Hradečtí pomocí pyramidy

27 Vágnerová 2004, s. 748-750

28 Vágnerová 2007, s. 9-11

29 Šimíčková Čížková a kol. 2005, s. 118

30 Šimíčková Čížková a kol. 2005, s. 118

31 Hradečtí 1996, s. 29

32 Hradečtí 1996, s. 29

(26)

potřeb člověka, kterou sestavil americký humanistický psycholog A. H. Maslow, který žil v letech 1908-1970). Na hodnotovou orientaci, motivaci každého jedince je napojen životní styl. Nejdůležitější je vztah vnitřního vyladění člověka s vnější situací. Potřeby Maslow dělí na základní a metapotřeby. Základními potřebami chápeme potřeby fyziologické, kam patří voda, potrava, pocit hladu, žízně, spánek a další a druhým dělením základních potřeb jsou potřeby psychologické, kam řadíme lásku, pocit bezpečí a jistoty, sounáležitost, sebeúctu a tak dále. Pokud neuspokojujeme do jisté míry potřeby základní, nemůže dojít k uspokojení vyšších potřeb neboli metapotřeb, které jsou výsledkem učení. Může se stát, že metapotřeby u daného jedince zcela chybí. Příkladem metapotřeb můžeme uvést potřebu krásy, pořádku, spravedlivosti, cti, ale také seberealizace.

Lidé bez domova se nezdržují pouze na nádražích, ale často jsou více vídáni ve městech. Tento úkaz popisuje Štěchová, kdy uvádí, že ve městech mají lidé bez domova větší zázemí, protože jsou zde sociální služby pro takové jedince či pomáhají církve.³³ Z toho vyplývá další důvod, kdy jedinci bez domova můžou mít pocit větší jistoty, bezpečí a sounáležitosti mezi skupinou bezdomovců, kdy vidí ostatní jedince, kteří jsou v obdobné situaci jako on.

(27)

4 Osoby ohrožené bezdomovectvím

Schwarzová říká, že mezi občany ohrožené bezdomovectví patří lidé dlouhodobě nezaměstnaní, zdravotně postižení, senioři, lidé propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody nebo z ústavní či ochranné výchovy po dosažení zletilosti, příslušníci etnických minorit, migranti. Dále tato autorka uvádí, že menší podíl žen mezi bezdomovci je tím, že ženy mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopné se obrátit na někoho, kdo se o ně postará.³⁴ Muži, kteří bývají osamoceni, protože se méně orientují na vztahy, často proklouznou svojí sociální sítí. Mezi skupinu, která je ohrožená bezdomovectvím také patří závislí na alkoholu a návykových látkách.

4.1 Sociologické hledisko

Společnost se na lidi bez domova dívá často skrz prsty, protože se domnívá, že za svoji situaci si můžou jedinci sami a často ji připisují také závislosti na alkoholu a poflakování se na ulicích. Postoj společnosti je kombinací odporu a soucitu. Vágnerová říká, že selhání v oblasti socializace je projevem bezdomovectví.³⁵ Jsou závislí na společnosti a institucích, které takovým lidem podávají pomocnou ruku. Kontakty bezdomovců jsou často omezené spíše převládají náhodné kontakty s podobnými lidmi jako jsou oni.

Tímto způsobem jejich izolace se prohlubuje o to více. Celkový úpadek osobnosti takového jedince se projevuje na jeho vzhledu, kdy jim jejich vzhled v určitých případech pomáhá něco získat (např. při žebrání).

Koukolník a Drtilová uvádějí, že více než polovina mužů bez domova byla odloučena již v dětství od rodičů nebo trpěla poruchou osobnosti a u žen bez domova byla zjištěna asi třetina, která byla v dětství zneužívána.³⁶ Ve 42 % britských bezdomovců jsou sociální vztahy narušené do takové míry, že je nechce ubytovat ani jejich rodina, přátelé či známí, to uvádí britská studie, která zkoumala příčiny bezdomovectví.³⁷

Rozlišovacím znakem bezdomovce je bez pochyby jeho vzhled, neboť pokud někdo žije na ulici, je těžké dbát o osobní hygienu. Dokonce někteří

34 Schwarzová In: Matoušek 2005, s. 316

(28)

jedinci mají svoji hrdost a nechtějí využívat sprchy v organizacích, protože by ji museli s někým sdílet a to se jim nelíbí. Raději spoléhají na své známé, kteří je nechají u sebe vykoupat, upravit apod. Vzhled a hygiena bezdomovce se také odvíjí od délky pobytu na ulici. Ti, kteří jsou na ulici krátce, se snaží být neustále upravení, protože se nechtějí ztotožňovat se subkulturou bezdomovců. Mladí lidé bez domova a bezdomovci, kteří páchají trestnou činnost dbají o svůj zevnějšek, aby nebudili pozornost a mohli tak páchat trestnou činnost, nejčastěji krádeže. Rozdělení bezdomovců dle vzhledu a hygieny můžeme dělit na ty, kteří chtějí skrýt své bezdomovectví a na ty, kteří již nad svým stavem rezignovali a veřejně demonstrovali svůj stav.³⁸ Setkáváme se i s jedinci, kteří vlivem buď psychické poruchy nebo vlivem návykových látek mají tzv. fobii ze sprchy. Se vzhledem souvisí neodmyslitelně i oblečení, kdy mladí bezdomovci dbají na to, aby měli značkové oblečení, které nacházejí v kontejnerech či v charitativních organizacích. Tímto se snaží oddělit od ostatních, ale neliší se od ostatní mladé generace.³⁹ Starší generace bezdomovců ráda nosí saka, vojenský oblek, zkrátka oděv, který je praktický, dá se vrstvit, aby jim v zimě bylo tepleji a nelpí na tom, aby části oděvu k sobě ladili. Součástí jejich vzhledu bývají igelitové tašky nebo batohy.

4.2 Kriminologické hledisko

O kriminalitě a viktimizaci bezdomovců není příliš velký zástup literatury, přestože tato skupina je možná více ohrožena než jiné skupiny a to jako pachatelé, tak i jako oběti. Mezi bezdomovci se často vyskytují propuštění vězni. V britské studii je uvedeno, že u 22-37 % mužů, kteří se stali bezdomovci bylo zjištěno kriminální chování, kdy rok před studií bylo 18 % z těchto mužů ve výkonu trestu. Celkově se do výkonu trestu odnětí svobody dostává 40 % mužů, 20 % žen a 13 % žen s dětmi.⁴⁰ Kroky, které vedou k omezování bezdomovectví, jsou vnímány jako součástí prevence kriminality.⁴¹

41 Štěchová, Luptáková, Kopoldová 2008, s. 49-50

(29)

U lidé bez domova, kteří ještě trestáni nebyli, je zvýšené riziko, že se stanou pachatelem trestného činu, protože se pohybují v kriminogenní zóně. Ke spáchání trestného činu je může vést také např. hmotná nouze, kdy už sami nebudou vědět, jak jinak uspokojit své životní potřeby. Jedinci, kteří žijí v komunitě bezdomovců delší dobu, se přizpůsobují jejím

„zvyklostem“, kdy je zvýšené riziko výskytu trestné činnosti. Z takových jedinců často opadá strach z ostudy, že spáchají trestný delikt a navíc dostanou to, co jim nejvíce chybí, jako je jídlo, střechu nad hlavou, postel apod.

Oběťmi, právem nebo neprávem, se cítí i mnozí lidé žijící na okraji společnosti, ať si svoji situaci zavinili sami či nikoliv.⁴² Nejvyšší počet útoků je na bezdomovce, kteří se pohybují na veřejných místech a přespávají na ulici.

O bezdomovcích jako obětech vypovídají spíše média, neboť chybí atribut

„bezdomovectví“ v trestních statistikách, ze stejného důvodu není objektivní přehled o skutečné situaci.⁴³ Mezi vybranými nejčastějšími pachateli trestních deliktů, jsou příslušníci policie či příslušníci etnických a národnostních menšin. Většina bezdomovců neví, jak se v takové situaci zachovat, na koho se obrátit nebo ku příkladu neumějí přijmout pomoc druhých, proto pachatelé často zůstanou bez trestu. V nedávné době se řešil případ, kdy příslušník policie bezdůvodně fyzicky napadnul na nádraží bezdomovce, který v poklidu seděl na lavičce. K tomuto případu bylo hned několik svědků a i ze strany bezdomovců, kteří byli následně zkontaktováni generální inspekcí bezpečnostních sborů, kdy se s jednotlivými svědky domlouvali na termínu výslechu. Ze strachu vypovídat proti příslušníkovi policie, se jeden z bezdomovců nedostavil. V organizaci, do které docházel na denní centrum uvedl: „Proč bych tam chodil, když bych si akorát zavařil u policajtů a měl pak jenom problémy.“

Štěchová, Luptáková, Kopoldová uvádí, že vztah mezi bezdomovci a policií je důležitým prvkem z hlediska redukce bezdomovectví, policie je často první a často jedinou institucí, se kterou jedinec na ulici komunikuje a která mu zprostředkovává přístup většinové společnosti k němu.⁴⁴ Názory policistů, kteří hovořili o problematice bezdomovectví uvedli, že bezdomovci

42 Sochůrek, Sluková 2013, s. 8

(30)

sice zvyšují kriminalitu, ale jedná se o kriminalitu nezávažnou, kdy vychází pouze z antisociální motivace.⁴⁵

4.3 Psychologické hledisko bezdomovectví

Mladí lidé bez domova neradi navštěvují sociální služby, jelikož se setkávají se staršími lidmi bez domova a to vyvolává mezi nimi napětí.

Častěji je jejich volbou zařízení pro drogově závislé než zařízení pro lidi bez domova. Mezi mladými lidmi bez domova je relativně málo alkoholiků, ale to je také z toho důvodu, že závislost na alkoholu se tvoří až po několika letech nadměrného užívání. Mladí nehledí na budoucnost jako starší generace, ale řeší pouze svobodu, kterou chtějí mít naplněnou na maximum. Život si raději chtějí užívat, proto dochází k oslabení hodnotového systému. V určité fázi jsou mladí lidé na ulici svobodní a cítí se šťastní, ale toto riskantní chování má také následky. Dochází např. k prohlubování závislosti, doživotnímu zadlužení nebo předčasně ukončené vzdělání, které vede k nižšímu uplatnění na trhu práce. Mladí bezdomovci neztrácejí vybudovaný domov, ale zázemí, ve kterém byli vychováváni, ale to si nevybrali. Z tohoto důvodu nestrádají tak jako starší bezdomovci, kteří své zázemí ztratili.⁴⁶

4.4 Adiktologické hledisko

S problematikou bezdomovectví mají delší zkušenosti např. Velká Británie a Spojené státy americké než Česká republika. Podle výzkumů z těchto zemí, kde zjišťovali příčiny bezdomovectví, se uvádí, že duševní nemocí nebo alkoholismem je postižena přibližně polovina bezdomovců.⁴⁷ Na veřejných místech (parky, nádraží apod.) se můžeme setkávat s různými skupinami závislých, ať už se jedná o uživatele drog, skupinky nebo jednotlivce, kteří jsou pod vlivem alkoholu. Hradečtí uvádí, že mezi lidmi bez domova je to spíše starší generace bezdomovců, která je viděna s lahví alkoholu, protože mladá generace dává přednost spíše drogám, mezi kterými se nejčastěji vyskytuje pervitin.⁴⁸ Mezi těmito skupinami lze spatřit ještě skupinu, která holduje obojímu, kdy při nedostatku alkoholu kombinují

46 Marek, Strnad, Hotovcová 2012, s. 92-94

47 Koukolník, Drtilová 1996, s. 221-222

48 Hradečtí 1996, s. 51-52

(31)

hypnotika, analgetika s alkoholem apod., aby se dostali do určité euforie.

Takovým způsobem nejčastěji zapomínají na své každodenní starosti, které je trápí při životě na ulici. Jsou také známí jedinci, kteří pijí okenu nebo čichají ředidla, protože to jsou látky, které jsou pro ně cenově dostupné. Hradečtí píší, že mladší populace bezdomovců (z 80 %) má zkušenost nebo užívá nějakou drogu.⁴⁹ Tuto problematiku závislostí popisují nejenom manželé Hradečtí, ale i např. Štěchová nebo Skála, který ve své monografii popisuje studii o alkoholu, kterou se zabýval.

Nízkoprahové denní centrum je službou sociální prevence podle zákona o sociálních službách, kdy se jedná o službu ambulantní, popř. terénní. Služba je poskytována lidem bez přístřeší, v tíživé situaci. Je v této službě poskytováno např. sociální poradenství, obstarávání osobních záležitostí, potravinová pomoc atd. Právě jednou ze služeb je také pomoc při vyřizování nástupu na léčení. Sociální pracovník zprostředkuje kontakt mezi klientem a zařízením podle typu závislosti. Jedinec, který se pro léčbu rozhodne se musí aktivně podílet na přípravách než bude umístěn do léčebného zařízení a to především v době, kdy je zapsán do pořadníku. Čekací doba bývá zhruba jeden měsíc. Před nástupem je nutné, aby měl vyřízené osobní doklady, dávky hmotné nouze, aby byl osvobozen od poplatků. Další možností při léčbě závislostí je možné využít komunity, které léčí závislost na návykových látkách.⁵⁰

Trvalá změna

Prekontemplace

Obrázek 2 Model procesu změny⁵¹

49 Hradečtí 1996, s. 52

51 Marek, Strnad, Hotovcová 2012, s. 31 udržování

akce

kontemplace

rozhodování relaps

(32)

5 Problémy bezdomovců a právo

Lidé bez domova se potýkají s mnoha problémy, se kterými se buď umí či neumí vypořádat nebo potřebují pomoc druhých. Mezi nejčastější problémy patři ztráta osobních dokladů, kdy je v jejich situaci velice obtížné je získat zpět a zachytit se opět v sociální síti, kterou propadli na dno a začlenit se zpět do společnosti.

5.1 Bydlení

Pokud jedinec přijde o bydlení a nemá kam jít a ocitne se na ulici, tak často z počátku noc přečkává v parcích, na lavičkách apod. Jako uspávací prostředek používají alkohol, protože spánkový deficit narůstá a strach z okradení je taktéž veliký. Takový jedinci svůj stav vnímají jako přechodný, kdy nebude dlouho trvat a navrátí se zpět do společnosti a získají zpátky bydlení. Následně vyhledávají nádraží, které je známé jako místo pouliční subkultury. Bezdomovci buď přespávají na nejrůznějších veřejných místech (nádraží, hala v metru, obchodní centra apod.) nebo přespávají v opuštěných domech, kdy obyvatelé těchto budov jsou nazýváni squateři. Ve squarech přebývají více mladší lidé, kteří bojkotují pravidla společnosti. Policie taková místa jezdí kontrolovat a jedincům často vypisují pokuty. Lidé bez domova také využívají sociálních služeb ambulantních (př. noclehárny) nebo pobytových (př. azylové domy), ale takové služby jsou poskytovány za úplatu.

Lidé, kteří nechtějí být vídáni společností, aby je na lavičkách ve městě pozorovali kolemjdoucí, tak ti se ukrývají v přírodě. Přespávají v jeskyních nebo stanech. ⁵²

5.2 Ztráta osobních dokladů

S problematikou bezdomovectví dosti souvisí ztráta osobních dokladů, kdy lidé bez domova často přichází o vše (střechu nad hlavou, ošacení, veškeré dokumenty a doklady). Vzhledem k tomu, že pokud ztratí doklady, je jejich situace obtížně řešitelná, jelikož bez dokladů nemohou převzít důchod, popř. dávky. Nemohou být zaměstnáni. U bezdomovce bez dokladů se zvyšuje riziko, že situaci bude řešit jinými způsoby. V těchto situacích se obtížně

(33)

bez pomoci druhých z tohoto dna sbírají a nabírají další dech, aby se dostali ze sociálního vyloučení. Podle zákona je každý občan povinen vlastnit platný občanský průkaz a chránit ho před zneužitím, ale to pro lidi bez domova není snadné, když často nemají zázemí, kde by měli soukromý a bezpečný prostor.

Nejprve je potřeba vyřídit si rodný list, kdy musí být zaplacen správní poplatek a vyhotovení trvá přibližně měsíc, poté s rodným listem a dalším poplatkem se dá zařídit občanský průkaz. Otázkou zůstává, kde člověk bez domova má vzít peníze na správní poplatky? Někdy si je dokáže vydělat, jindy za pomoci sociálního pracovníka je vyřízena dávka hmotné nouze a to ve formě mimořádné okamžité pomoci.

5.3 Zaměstnání

Bezdomovectví většinou doprovází ztráta zaměstnání. Po revoluci v roce 1989 byl zrušen trest za příživnictví a zaniká povinnost být zaměstnán.

Z toho nám vyplývá, že práci si najde pouze takový člověk bez domova, který chce pracovat a tak zlepšit svou životní situaci. Hradečtí ve své monografii uvádí, že mezi registrovanými nezaměstnanými jsou především lidé, kteří nejsou pro trh práce zajímaví.⁵³ Mezi takovými jedinci jsou zařazeni zdravotně postižení, matky s malými dětmi, lidé propuštění z výkonu trestu, absolventi.

Dále osoby, které hledají práci s malou intenzitou, lidé společensky nepřizpůsobiví, ale také lidé, u kterých se kumuluje více handicapů. Úřad práce může jedincům, kteří aktivně hledají zaměstnání pomoci zprostředkovat i nejrůznější kurzy pro zvýšení kvalifikace. Lidé bez domova často vykonávají veřejně prospěšné práce, které jsou organizované nejčastěji obcí.

U mladých lidí může selhání v zaměstnání být důvod, proč opustí rodinu.

Rodiče vyvíjí nátlak, aby vykonávali zaměstnání, do kterého se jim nechce.

Následně se stěhují do velkých měst s vědomím, že si novou práci obstarají sami, ale to se často vymyká kontrole a určitá hrdost a pohodlný přístup v dané situaci brání jedincům návratu k rodině. Končí na ulici, kde je nikdo nepřemlouvá, aby šli pracovat a cítí se být svobodní.

53 Hradečtí 1996, s. 17-18

(34)

5.4 Zdravotní stav

„Ubohé a slabé, chatrné a oslabené - to je všeobecná charakteristika tělesného a mentálního zdraví bezdomovců.“⁵⁴

Zdravotní stav lidí bez domova bývá špatný, nechtějí se léčit, protože se na ně mnohdy i lékařský personál dívá skrz prsty nebo nemají doklady či zdravotní pojištění. Svůj stav také tito lidé zhoršují konzumací alkoholu či užíváním návykových látek, kdy ke všemu nemají dostatečnou ani vyváženou stravu. Jejich zdravotní stav bývá zhoršován také v důsledku kouření. Někdy jsou jedinci odkázáni na život na ulici vzhledem ke své psychické nemoci a tím je dle Vágnerové zvýšené riziko sebevražedného chování.⁵⁵

Jako velmi potřebná se ukazuje ordinace praktického lékaře v rámci kontaktních center. Bezdomovci nejsou zpravidla žádoucími pacienty klasické zdravotní péče, nemají osobní doklady, nejsou zdravotně pojištěni, jejich zdravotní stav je špatný.

5.5 Bezdomovectví a právo

V Ústavě České republiky ani v jiném ústavním zákoně nenalezneme, že každý má právo na bydlení. V Listině základních práv a svobod je pouze obsaženo, že každý má právo na pomoc při zajištění základních životních podmínek, ale to není záruka bydlení, a jedná se pouze o právo na pomoc.⁵⁶ V právním řádu není upraveno bezdomovectví jako takové, ale vystihuje jeho obsah, např. začlenění takové skupiny do „běžné“ společnosti. Další předpisy se vážou především na úpravu sociálního zabezpečení a jeho organizaci.⁵⁷

Sociální zabezpečení, tudíž i bezdomovectví jsou především upravovány těmito zákony. Zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení,vyhláška MPSV č.182/1991 Sb., zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Problematiky bezdomovectví se týká i správní oblast, kde je zahrnuta především evidence obyvatel, kterou upravuje zákon č. 133/2000 Sb. Z tohoto zákona vyplývá, že každý, kdo je označen za bezdomovce je někde hlášen

54 Hradečtí 1996, s. 49

(35)

k trvalému pobytu, ale někdy se jedná o adresu, která již neexistuje nebo se jedná o adresu ohlašovny. O skupinu lidí společensky nepřizpůsobivých, do kterých řadíme i bezdomovce se dle zákona má starat obec, která má za úkol pečovat o své území a potřeby svých občanů.

Několik dalších zákonů upravují bezdomovectví, jedná se o zákon č. 110/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, zákon č. 111/2006 Sb., o životním minimu a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Sociální služby jsou dále členěny na sociální poradenství, služby sociální péče a sociální prevence.

Pro bezdomovectví je důležitá oblast sociální prevence. Tyto služby mají zabraňovat sociálnímu vyloučení osob, kteří se ocitají v krizové situaci.

(36)

6 Prevence, pomoc, služby a organizace 6.1 Prevence bezdomovectví

Prevence bezdomovectví je důležitou součástí této problematiky, která ještě není na takové úrovni a neustále se na ní musí pracovat. Jedná se o nejúčinnější a nejlevnější způsob řešení této problematiky.⁵⁸ Dle Štěchové je důležité zaměřit se v prevenci bezdomovectví na dvě oblasti, kdy v prvním případě se jedná o omezení faktorů, které vedou k bezdomovectví a za druhé navrátit lidi bez domova zpět do společnosti.⁵⁹

Mezi faktory, které bezdomovectví omezují patří tyto vybrané příklady, které řadíme mezi primární a sekundární prevenci. Jedinci, kteří dlouhodobě neplatí nájemné. Lidé, kteří byli propuštěni z ústavních zařízení jako jsou např. léčebny, dětské domovy. Dále k těmto faktorům řadíme jedince, kteří mají absenci rodiny, sociálních vazeb a neodmyslitelně do této oblasti patří jedinci dlouhodobě nezaměstnaní.

V oblasti prevence terciární by měli figurovat v hlavní roli instituce, které mají jedincům bez domova pomoci se znovu začlenit do společnosti a tudíž jejich pomoc by měla být co nejrychlejší, protože jak je známo, tak čím déle je jedinec na ulici, tím obtížnější je reintegrace do společnosti.

Hradečtí vidí prevenci bezdomovectví již ve funkční rodině, kdy by měla být posilována tradiční forma rodiny, která již není tak častá.⁶⁰ K prevenci může být ku prospěchu i pomoc ze strany obce. Ku příkladu v Jablonci nad Nisou město spolufinancuje pobočku neziskové organizace Naděje, která je pro lidi v krizi a bez přístřeší, aby měli snadnější cestu a dostali se zpět do společnosti a nesetrvávali na jejím okraji.

6.1.1 Koncepce prevence bezdomovectví v ČR

Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 je první národní koncepcí ČR, která má bojovat s bezdomovectvím a navrhuje opatření v oblasti prevence ztráty bydlení a v přístupu osob bez domova k bydlení, protože jsou mezi námi jedinci, kteří

60 Hradečtí 1996, s. 54-55