Posudek na diplomovou práci
Bc. Daniela Hakulína
zpracovanou v letním semestru akademického roku 2017/18
Diplomant zpracoval práci na téma
„Art Museum and Cultural Quarter in Kristiansand“
K zadání diplomové práce a povaze úkolu
Zadání práce vycházelo z tématu, navrženého diplomantem a opíralo se o programové požadavky z již proběhlé mezinárodní architektonické soutěže. Diplomant také řešené místo v minulosti navštívil.
K průběhu práce
Diplomant pracoval na projektu samostatně a odevzdal práci ve stanoveném termínu.
Komentář k řešení
Norsko je za poslední dvě dekády plné pozoruhodných staveb různého poslání, charakteru, velikosti a umístění. Objekty pro kulturní využití mezi nimi hrají významnou roli. Vedle nové opery v hlavním městě představuje i divadelní centrum Kilden v periferním Kristiansandu mimořádně zajímavou ukázku objevné a expresivní architektury.
Diplomantovým úkolem bylo navrhnout v těsné blízkosti této po všech stránkách dominantní budovy objekty muzea výtvarného umění a umělecké školy. Daniel Hakulín nechtěl konkurovat Kildenu jeho vlastními zbraněmi. Zvolil proto méně agresivní výrazové prostředky. Architektonický jazyk jeho staveb se odvolává na nedávnou industriální minulost daného místa. I když odstraňuje téměř veškerou stávající stavební substanci s výjimkou jediného z původních třiceti tubusů přístavního sila, je v objemech a fasádách jeho muzea a školy přítomna neokázalá a civilní atmosféra přístavních budov.
Sázka na industriální civilnost zní jako rozumná volba. Umožňuje uvolněně pracovat s poměrně rozsáhlým a různorodým stavebním programem. Ten je logicky rozdělen do dvou budov, umístěných hierarchicky s ohledem na jejich významnost. Prominentní místo u přístavní hrany je věnováno muzeu umění, zatím co umělecká škola je upozaděna.
Objekt muzea má sloužit dvěma sbírkám. Jedna z nich je stávající kolekce současného a moderního umění, druhá je dar od norského mecenáše Nicolai Tangena. Stávající sbírka je v návrhu umístěna v přízemí, nové akvizici jsou pak věnovány prostory ve vrchní části stavby.
Obě části sbírek a servis pro návštěvníky jsou dostupné ze vstupní haly u mořské promenády.
Zásobovací uzel muzea je umístěn na zadní straně budovy. Na něj vertikálně navazují depozitáře a restaurátorská pracoviště. Samostatný blok tvoří dvoupodlažní část, věnovaná místnostem pro workshopy a správu muzea, zasunutá z boku pod výstavní prostory. Tato základní rozhodnutí hodnotím jako správná.
Většina výstavních ploch muzea pracuje s umělým světlem. Výjimkou je velká hala pro dočasné výstavy a jeden ze sálů nové sbírky. Ostatní otvory ve střeše prosvětlují spíše jen komunikační
1
prostory. Tento osvětlovací koncept je z provozního hlediska jistě možný, předpokládám ale, že jeho volba bude při obhajobě práce diplomantem zdůvodněna.
Členění výstavních ploch v obou hlavních úrovních muzea nabízí sérii různě velkých sálů, včetně několika komorních prostor. To umožňuje jistou míru variability uspořádání a zpřístupnění expozic. Řešení centrálního schodiště, vedoucího ke sbírkám, se mně ale jeví jako poněkud rozpačité. U jeho paty je umístěna skříňková šatna, degradující tento jinak potenciálně zajímavý a výrazný prostor s horním osvětlením.
Zatím, co fasády členité hmoty muzea pracují hlavně s uzavřenými povrchy, doplněnými kompaktními plochami prosklení v parteru a občasnými okny v nezbytných místech, prozrazují fasády školy její účel a život zřetelněji. Její sedmipodlažní objekt je navíc v posledních dvou úrovních zřetelně výškově členěn a materiálově odlišen. Nejasný je význam a provedení vodorovných linií, oddělujících jednotlivá podlaží školy v její dolní části. Tyto linky jsou sice zakresleny v pohledech, nevyskytují se ale vůbec na vizualizacích.
K
obsahu a provedení práce
Základní výkresy sice sdělují nezbytné informace, postrádají ale sílu a přesvědčivost potřebnou pro podtržení jedinečné atmosféry, o kterou autor jistě usiluje. Celkově pak působí zbytečně nevýrazně a práci spíš ubližují, než pomáhají.
Schematicky pojaté vizualizace kolísají mezi mystickou prázdnotou na obrazech Giorgio de Chirica a pouhou nedodělaností.
Hodnocení
Diplomová práce Daniela Hakulína plní beze zbytku programové zadání, převzaté z již proběhlé soutěže a nabízí provozuschopné řešení. Myslím, že mu i podařilo čestně obstát v těsném sousedství architektonicky mimořádně výrazného Kildenu. Nemohu ale přehlédnout celkovou fádnost doložené výkresové dokumentace. Očekávám, že prezentace práce při její obhajobě přesvědčí modelem a případnými dalšími doplňky a potvrdí, že si autor zaslouží udělení magisterského titulu. Osobně o tom nepochybuji.
Na základě odevzdaného portfolia ale práci Daniela Hakulína přijímám s mírnými rozpaky a navrhuji její klasifikaci známkou
C – velmi dobře V Liberci 7. 6. 2018
prof.ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel vedoucí diplomové práce
2
