Finanční služby pro zajištění stáří
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management
Studijní obor: 6208R175 – Ekonomika a management služeb - Finanční a pojišťovací služby
Autor práce: Petr Hejl
Vedoucí práce: Ing. Karina Tatek Benetti, Ph.D.
Liberec 2019
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
17. 4. 2019 Petr Hejl
Finanční služby pro zajištění stáří
Anotace
Bakalářská práce je zaměřena na finanční služby pro zajištění stáří, jejich charakteristiku a zhodnocení jejich použitelnosti pro člověka. V první kapitole bude čtenářovi představena teorie finančních trhů, význam finančního systému a jeho funkce. V následující kapitole budou popsány vybrané produkty na finančním trhu, sloužící k zajištění stáří a ke spoření, kterými jsou spořicí účty, termínované vklady, stavební spoření, životní pojištění a doplňkové penzijní spoření. Třetí kapitola seznamuje čtenáře s důchodovým systémem v České republice a jeho třemi pilíří, kterými jsou důchodové pojištění, dnes už nefungující důchodové spoření a již zmíněné doplňkové penzijní spoření. Poslední kapitola, tedy praktická část bakalářské práce se zabývá případovými studiemi zahrnujícími rozdílné vybrané finanční služby pro zajištění stáří u tří pojišťoven na českém pojistném trhu. U každé z těchto pojišťoven jsou představeny dva sestavené produkty, životní pojištění s investiční složkou a doplňkové penzijní spoření. Závěrem bakalářská práce zhodnocuje sestavené produkty a vybírá z nich ty nejvýhodnější na základě metody multikriteráního hodnocení.
Klíčová slova
zajištění stáří, důchodový systém, životní pojištění, doplňkové penzijní spoření, multikriteriální hodnocení
Financial services to cover retirement
Annotation
Bachelor thesis aims at financial services provided to ensure secure old age, their characteristics, as well as the range of application. First chapter focuses on the theory of financial markets, significance of financial system and its functions. The following chapter defines selected products adopted on financial market for covering retirement and for savings, which are saving accounts, fixed-term deposits, building saving accounts, life insurance and complementary pension savings. The third chapter describes the pension system applied in the Czech republic and its three pillars, which are pension insurance, pension savings, that is no longer concerned and complementary pension savings. The practical part of the bachelor thesis deals with case studies that include various financial services to cover retirement provided by three insurence companies functioning on the Czech insurence market. For the needs of bachelor thesis, each of these companies is represented by two products, that are the life insurence with investment consituent and the complementary pension savings. These products are subsequently evaluated and the most favourable ones are determined based on multicriterial evaluation method.
Key Words
covering retirement, pension system, life insurence, complementary pension savings, multicriterial evaluation
Obsah
Seznam zkratek ... 9
Seznam tabulek ... 10
Seznam obrázků ... 11
Úvod ... 12
1. Úvod do teorie finančních trhů ... 13
1.1 Význam finančního systému ...13
1.2 Funkce finančního systému ...14
2. Vybrané produkty na finančním trhu ... 15
2.1 Spořicí účty ...15
2.2 Termínované vklady ...16
2.2.1 Výpovědní lhůty a úročení termínovaných vkladů ... 17
2.2.2 Dělení termínovaných vkladů ... 17
2.3 Stavební spoření ...18
2.4 Životní pojištění ...19
2.4.1 Kapitálové životní pojištění ... 20
2.4.2 Investiční životní pojištění ... 20
2.5 Penzijní společnosti, fondy a penzijní spoření ...21
3. Důchodový systém v České republice ... 23
3.1 I. pilíř, důchodové pojištění ...25
3.1.1 Vkládané prostředky ... 27
3.1.2 Poskytované dávky ... 28
3.2 II. pilíř, důchodové spoření ...30
3.3 III. pilíř, doplňkové penziní spoření ...31
4. Případové studie zahrnující rozdílné finanční služby pro zajištění stáří ... 33
4.1 Česká pojišťovna a. s. ...34
4.1.1 Životní pojištění Můj život 2 ... 35
4.1.2 Doplňkové penzijní spoření u České pojišťovny ... 39
4.2 Kooperativa, a. s., Vienna Insurance Group ... 40
4.2.1 Životní pojištění Perspektiva ... 41
4.2.2 Doplňkové penzijní spoření u pojišťovny Kooperativa ... 43
4.3 Allianz pojišťovna, a. s. ... 45
4.3.1 Životní pojištění Allianz život ... 45
4.3.2 Doplňkové penzijní spoření u pojišťovny Allianz ... 49
4.4 Komparace případových studií vybraných finančních služeb pro zajištění stáří .... 50
Závěr ... 55
Seznam použité literatury ... 57
Seznam zkratek
ČAP Česká asociace pojišťoven
ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČSÚ Český statistický úřad
Seznam tabulek
Tabulka 1: Věk odchodu do důchodu ... 29
Tabulka 2: Potřebná doba pojištění ... 30
Tabulka 3: Podíly pojišťoven na českém trhu vzhledem k předepsanému smluvnímu pojistnému ... 33
Tabulka 4: Rizika krytá pojištěním Můj život 2 ... 37
Tabulka 5: Předpokládaná výše pojistného plnění při dožití u pojištění Můj život 2 ... 37
Tabulka 6: Měsíční pojistné u pojištění Můj život 2 ... 38
Tabulka 7: Naspořená částka na penzijním spoření u České pojišťovny ... 39
Tabulka 8: Rizika krytá pojištěním Perspektiva ... 42
Tabulka 9: Předpokládaná výše pojistného plnění při dožití u pojištění Perspektiva ... 42
Tabulka 10: Měsíční pojistné u pojištění Perspektiva ... 43
Tabulka 11: Naspořená částka na penzijním spoření u pojišťovny Kooperativa ... 44
Tabulka 12: Rizika krytá pojištěním Allianz život ... 47
Tabulka 13: Vývoj pojistné částky u rizika invalidity u pojištění Allianz život ... 48
Tabulka 14: Měsíční pojistné u pojištění Allianz život ... 49
Tabulka 15: Státní příspěvek a daňové odpočty vzhledem k měsíčnímu příspěvku ... 49
Tabulka 16: Naspořená částka na penzijním spoření u pojišťovny Allianz ... 50
Tabulka 17: Znormované váhy kritérií ... 51
Tabulka 18: Scoringový model ... 53
Tabulka 19: Předpokládané zhodnocení vkládaných peněžních prostředků u doplňkových penzijních spoření ... 54
Seznam obrázků
Obrázek 1: Průměrná výše starobního důchodu v České republice ... 24
Úvod
Téma důchodů a zajištění stáří se dotýká každého člověka a nikdo by k němu neměl být lhostejný. V dnešním světě se zvláště mladí lidé často domnívají, že stáří je pouze vzdálený strašák, se kterým se vypořádají později. Tento přístup je ale chybný a člověk by se měl začít zajišťovat na stáří již na začátku svého produktivního věku. Nicméně vzhledem ke zvyšujícímu věku odchodu do důchodu bude nutné, aby lidé začali spořit dříve a více.
Možností přípravy na stáří jsou mimo podpory státu v podobě důchodového systému, hlavně finanční produkty poskytovány na českém finančním trhu. Nelze však využívat jen jeden produkt nebo se spoléhat pouze na podporu státu. Je nutné vytvořit si komplexní plán zajištění stáří, aby byl člověk v důchodovém věku schopen vyrovnat schodek potřebných příjmů. Úvodní problematikou práce, tedy finančními trhy se zabývá kniha Finanční trhy od prof. Oldřicha Rejnuše. Tato publikace nabízí vysvětlení fungování jednotlivých okruhů finančního trhu, řadu definic a funkcí jednotlivých produktů na finančním trhu. K pochopení důchodového systému v České republice posloužila publikace od Ing. Lucie Rytířové Důchodový systém v České republice. K objasnění komplexní problematiky zajištění stáří pomohli převážně knihy Investor 21. století od Ing. Davida Havlíčka a Ing. Michala Stupavského a Zajištění na stáří od Josefa Jandy.
Cílem bakalářské práce je na základě multikriteriální analýzy vybrat nejvhodnější produkty zajišťujících stáří na českém pojistném trhu. Práce je založena na metodice vícekriteriálního hodnocení, pomocí kterého plní hlavní cíl bakalářské práce, tedy vybírá tu nejvýhodnější ze zvolených produktů pro fiktivní subjekt. Měla by čtenáři pomoci pochopit způsob fungování finančních trhů a popsat produkty na něm dostupné. Vysvětluje také fungování důchodového systému v České republice, jeho tři pilíře a jejich funkce. Pro účely bakalářské práce byly sestaveny případové studie zahrnující vybrané produkty pro zajištění stáří na fiktivním modelu u tří předních pojišťoven, působících na českém pojistném trhu. Zvolené pojišťovny byly vybrány proto, že si už více jak deset let udržují nejvyšší podíly na českém pojistném trhu v hodnotách předepsaného smluvního pojistného. To evokuje jistou dlouhodobou finanční stabilitu, která je ve věci zajištění stáří velmi důležitá. Vybranými produkty jsou životní pojištění s investiční složkou a doplňkové penzijní spoření. Uzavřením celé bakalářské práce je porovnání těchto produktů a jejich zhodnocení pomocí metody vícekriteriálního hodnocení.
1. Úvod do teorie finančních trhů
Běžným stavem v každé ekonomice je, že se ekonomické subjekty dostávají do situace, kdy mají buďto přebytek nebo naopak nedostatek peněžních prostředků, který jim brání v realizaci činností, které by chtěly vykonat. Stejně tak, jako jednotlivci, mohou peněžní prostředky potřebovat i firmy, např. na realizaci svých podnikatelských záměrů, či stát na opravy pozemních komunikací, výstavby škol, nemocnic apod. (Rejnuš, 2016).
Je tedy posláním finančních trhů přemisťovat peněžní prostředky od přebytkových subjektů k deficitním subjektům, a to především těm, jež pro ně mají nejefektivnější využití. Není možné, aby finanční trh fungoval samostatně. Funguje pouze v rámci celého finančního systému, který je nedílnou součástí celé ekonomiky, „nelze teorii finančního trhu chápat odděleně od jiných oblastní finanční teorie, ani od ekonomie jako vědní disciplíny, za jejíž součást je možno finanční teorii – nazývanou též „peněžní ekonomie“ – považovat“ (Rejnuš, 2016).
1.1 Význam finančního systému
Prostřednictvím finančního trhu se peníze dostávají k těm subjektům, které je potřebují a chtějí získat. Finanční trh je tedy souhrnem všech dílčích segmentů finančního trhu, tak i všech na nich obchodovaných finančních nástrojů a všech ekonomických subjektů, které s nimi obchodují nebo jejich poskytování napomáhají k plynulému fungování finančního systému. Díky tomuto probíhajícímu obchodování dochází k tomu, že peněžní prostředky investorů jsou směňovány za různé druhy nároků, představovaných finančními investičními instrumenty, což umožňuje soustřeďování dočasně volných peněžních prostředků a jejich následnou alokaci, s čímž je spojené i jejich pružné přelévání za účelem přeměny úspor v investice. Určuje také jaké množství peněz je v dané době k dispozici pro platby za zboží, výrobní faktory nebo služby a určuje tzv. „cenu úvěrů“ (Rejnuš, 2016).
1.2 Funkce finančního systému
Mimo tuto přeměnu plní finanční systém i celou řadu funkcí, první z nich je potom depozitní funkce. U té se jedná o možnost ukládání úspor formou bankovních vkladů nebo také o možnost provádět finanční investice, neboli přeměňovat peníze na finanční kapitál. Díky tomu dochází k akumulaci peněžních prostředků především pro investiční, ale i ostatní výdaje státu, firem a domácností (Rejnuš, 2016).
Další funkcí je funkce kreditní, která umožňuje domácnostem, firmám a státu získávat potřebné peněžní prostředky. To napomáhá zvyšování spotřebních výdajů domácností (to se odráží ve zvyšování poptávky po zboží a službách, což je pro ekonomiku žádoucí) a urychluje realizaci investic prováděných podnikatelskými subjekty, čímž je podporován i ekonomický růst (Rejnuš, 2016).
Prostřednictvím finančních investičních nástrojů mohou ekonomické subjekty také uchovávat a zhodnocovat svou kupní sílu, což vede k minimalizaci důsledků inflace (Chang, 2017). Funkce likvidity značí přeměnu jednotlivých druhů finančních nástrojů na peněžní hotovost. Obecně platí, že hotové peněžní prostředky oproti většině ostatních druhů finančních nástrojů sice vykazují téměř nulovou výnosnost, avšak jejich likvidita je nejvyšší.
Další je platební funkce, která umožňuje ekonomickým subjektům provádět prostřednictvím vytvořených mechanismů, zejména platebních systémů obchodních bank, všechny druhy plateb mezi subjekty. Tyto platby jsou právně prokazatelné a také transparentní. Funkce ochrany proti riziku poté zajišťuje jednotlivým ekonomickým subjektům, tedy domácnostem, firmám a státu ochranu proti různým druhům rizika prostřednictvím např.
pojistných smluv. Mimo to finanční systém umožňuje jednotlivým subjektům vytvářet diverzifikovaná majetková portfolia, která rozkládají rizika případných stagnací cen jejich jednotlivých aktiv. Jako poslední je zde politická funkce zajišťovaná státem, který pomocí monetární politiky centrální banky a fiskální politiky zasahuje do fungování finančního systému, čímž ovlivňuje celý ekonomický systém za účelem prosazování vlastních cílů.
Z náplní těchto funkcí vyplývá, že základními funkcemi jsou především depozitní a kreditní funkce. Všechny zmíněné funkce finančního systému však působí společně a navzájem se podmiňují, a pokud by neexistovaly, nemohl by dobře fungovat ani finanční trh a finanční systém (Rejnuš, 2016).
2. Vybrané produkty na finančním trhu
Při budování finanční rezervy na stáří lze na spoření nahlížet ze dvou hledisek. Prvním z nich je uložení peněžních prostředků za účelem uchování jejich hodnoty a současně eliminování možných rizik ze ztráty výnosů. Druhým hlediskem je poté takové uložení finančního majetku, aby odolávalo inflaci. Tento konzervativní způsob zhodnocování peněz je vhodný zejména pro subjekty, které neradi riskují a jsou schopni střádat peněžní prostředky po delší dobu. Na českém trhu si lze vybrat z mnoha spořících produktů, které se liší výší úrokových sazeb, poplatkovými strategiemi, bonusy nebo odměnami (Janda, 2012).
Největší produktovou skupinou v česku jsou osobní účty, které mají svou nezastupitelnou roli v akumulaci příchozích plateb v podobě mzdy, renty apod. Plní také roli pro odchozí platby, jako jsou například splátky hypoték, nájemného, úvěrů apod. (Janda, 2012).
2.1 Spořicí účty
Jedním z nejrozšířenějších vkladových produktů v tuzemsku jsou právě spořicí účty. Jejich největší rozvoj přišel po roce 2000, zejména díky produktu ING Konto do ING Bank. Dnes lze na trhu nalézt přes 70 spořicích účtů, produktů jim podobných nebo hybridů mezi běžnými a spořicími účty (Tůma, 2019). Na spořicí účty lze pohlížet jako na pravé a falešné spořicí účty (Janda, 2018).
Do skupiny pravých spořicích účtů lze řadit ty, které nabízejí vyšší úrokové sazby než běžné účty a podmínky, kdy platí jedna úroková sazba pro celý vklad a na účet se nevztahují žádné výpovědní lhůty (Janda, 2018).
Falešné spořicí účty jsou shodné s těmi pravými pouze ve vysoké úrokové míře. V mnoha ohledech se poté podobají termínovaným vkladům, nejčastěji používají pásmové úročení podle výše uloženého vkladu a délky trvání vkladu (Janda, 2018).
Využití spořicího účtu najdeme zejména v uložení peněz v rámci finanční rezervy, lze ho však i použít jinak, např. k dočasnému uložení větší částky peněžních prostředků. Vhodným příkladem je třeba prodej nemovitosti, při kterém má subjekt k dispozici poměrně velkou sumu peněz. Uložením takové částky na spořicí účet může subjekt s vkladem kdykoliv
manipulovat, přičemž se tento vklad i trochu zhodnocuje. Spořicí účet lze takto využít i v případě, že subjekt shromažďuje větší objem peněžních prostředků např. na koupi bytu či zajištění na stáří a zdroje mu přicházejí postupně po delší dobu. V tuto situaci je výhodné využít spořicí účet kvůli snadné manipulaci s penězi a zhodnocení (Janda, 2018).
Úročení na spořicích účtech je o něco vyšší než na osobních kontech. Někdy jsou účty schopny držet krok s inflací nebo se k ní svou úrokovou sazbou alespoň přiblížit. Spořicí účet má několik druhů úročení, první z nich je pásmové úročení, které sice je hlavně doménou terminovaných vkladů, ale využívá se i u spořicích účtů. Výchozí hodnotou pro pásmové úročení je výše vkladů a dělíme ho na pásmové úročení vzestupné, sestupné a kombinované (Janda, 2018).
Vzestupné úročení nabízí vyšší úrokovou sazbu, tudíž i větší zhodnocení peněžních prostředků, ale pouze za předpokladu, že na spořicí účet klient uloží předem danou částku, která na něm i zůstane. Pokud ale subjekt část peněz z nějakého důvodu vybere, spadá automaticky do nižší úrokové sazby (Janda, 2018).
Naopak se sestupným úročením s rostoucím vkladem klesá úroková sazba, přičemž spořicí účet je rozdělen do několika pásem podle výše vkladu a každé pásmo je jinak úročeno (Janda, 2018).
Další možností úročení spořicího účtu je kombinované úročení. To v sobě zahrnuje jak vzestupné, tak sestupné úrokové sazby. Vklad může být například rozdělen do tří úrokových sazeb, přičemž první a poslední část vkladu je úročena stejně a prostřední část vkladu jinak.
2.2 Termínované vklady
Termínované vklady jsou v posledních letech spíše na ústupu. Oproti spořicím účtům jsou pro dlouhodobější spoření vhodnější, protože nabízejí o něco výhodnější úrokovou sazbu.
Termínované vklady mají taky vyšší šanci, že během spořicího cyklu ochrání peníze před působením inflace. Zdanění je stejné u termínovaných i spořicích účtů, přičemž finanční instituce, u které tento produkt subjekt využívá, odvádí srážkovou daň v okamžiku, kdy se k jistině připisuje úrok. V případě termínovaných vkladů lze využít i tzv. revolvingové termínované vklady, které značí prodloužení termínovaných vkladů, přičemž v době mezi
ukončením trvání původního cyklu a začátku nového, může klient s vkladem manipulovat (Janda, 2018).
2.2.1 Výpovědní lhůty a úročení termínovaných vkladů
Na rozdíl od spořicích účtů k termínovaným vkladům patří výpovědní lhůty, ve kterých je možné vybrat z termínovaného vkladu již zhodnocené peněžní prostředky. Pokud by klient chtěl vybrat peníze předčasně, riskuje sankci z předčasného výběru. Délku výpovědní doby je možné sjednat od 14 dnů až po pět let, přičemž platí, že čím delší je výpovědní doba, tím vyšší je úroková sazba. Z délky výpovědní lhůty plyne výhoda i slabina. Pokud chce klient překonat inflaci, potřebuje získat co nejvyšší úrokovou sazbu. S vyšší úrokovou sazbou se však prodlužuje výpovědní lhůta, takže v případě nahodilé události, při které bude klient potřebovat vybrat tento vklad, bude riskovat ztrátu výnosu z termínovaného vkladu (Janda, 2018).
Úročení termínovaných vkladů probíhá podobně jako u spořicích účtů, je buďto stanovená nebo tzv. vyhlašovaná míra, při které má finanční instituce právo do jisté míry upravovat úrokovou míru i během trvání vkladu. Dále je možné využít kombinaci těchto dvou typů, přičemž část vkladu je úročena jedním způsobem a část vkladu druhým (Janda, 2018).
2.2.2 Dělení termínovaných vkladů
Termínované vklady můžeme rozdělit na vklady bonusové, garantované, kombinované, prémiové a strukturované.
Bonusový termínovaný vklad vychází z předpokladu, že banka vyplatí klientovi po předem stanovené době určitý bonus. Může to být např. část výnosu předem, nebo možnost úročení části vkladu vyšším úrokem pro vyšší zhodnocení (Janda, 2018).
U garantovaného termínovaného vkladu jsou finanční prostředky bankou investovány do některého investičního nástroje, přičemž banka klientovi garantuje, že mu zhodnotí vklad během předem stanovené lhůty o předem stanovenou částku a to i v případě, že samotné
finanční instituci se nepodaří zhodnotit peníze. Na klienta se se tedy vztahuje mechanismus pojištění vkladů (Janda, 2018).
V případě kombinovaných termínovaných vkladů banka část vkladu zhodnocuje jako běžný termínovaný vklad a část investuje, přičemž u investované části vkladu je garantován výnos i lhůta (Janda, 2018).
Banka v případě prémiových termínovaných vkladů investuje celou získanou částku od klienta do nástrojů kapitálového trhu. Banka se zavazuje vyplatit klientovi po uplynutí předem stanovené doby celý vklad i s výnosy, které jsou závislé na výkonnosti podkladových aktiv a jejich výše je neomezená. Od běžného investování se prémiové vklady liší právě závazkem banky o vyplacení celé původní části vkladu a proto nemá příliš prostoru k riskantnímu investovaní (Janda, 2018).
Posledním typem termínovaných vkladů jsou strukturované vklady. Jsou rozděleny do více částí, případně i úročeny různými sazbami. Strukturovaný termínovaný vklad má buďto pevný výnos po celou dobu trvání nebo jen po část trvání vkladu. V druhém případě lze vklad například první rok úročení nastavit s vyšším počátečním výnosem a následující roky poskytnout vklad bance ke zhodnocení jako u prémiového termínovaného vkladu (Janda, 2018).
2.3 Stavební spoření
Stavební spoření je finanční produkt, který v česku funguje od devadesátých let minulého století. Je to jeden z nejbezpečnější investičních produktů a umožňuje klientovi spoření dostatečné částky na budoucí výstavbu, rekonstrukci nebo úpravu nemovitosti. Částku lze vybrat nejdříve po šesti letech. Pokud chce klient ukončit spoření dříve, přichází o nárok na státní příspěvek a úrok (Janda, 2018).
Účet pro stavební spoření si klient založí u vybrané finanční instituce a stanoví si cílovou částku, kterou chce naspořit. Měsíčně poté přispívá na účet stanovenou částkou a současně mu stát poskytuje příspěvek. Vklady jsou zpravidla úročeny sazbou 1 – 2 % podle finanční instituce a vkládané měsíční částky. V momentě, kdy klient spoří alespoň 24 měsíců a dosáhne alespoň 40% cílové částky, může čerpat i tzv. levný úvěr na bytové potřeby. Po
započtení státní příspěvku se poté klient dostane na 4% zhodnocení vkládané částky.
Výhodou stavebního spoření je také možnost přispívat nárazově a libovolnými částkami, přičemž není zcela nutné přispívat každý měsíc. (Janů, 2019)
Státní příspěvek pro stavební spoření činí 10% z vkladu, klient tak může mít na jednu smlouvu nárok na dotaci ve výši 2000 Kč, což je také maximální podpora za rok. Pro získání této podpory musí klient uložit alespoň 20000 Kč za rok. Jak už bylo řečeno, po uplynutí 6ti let, může klient s naspořenou částkou libovolně nakládat a to včetně státní podpory, přičemž tuto částku není nutné využít k investici do bydlení. (Janů, 2019)
2.4 Životní pojištění
Životní pojištění lze charakterizovat jako pojistný produkt, jehož cílem je jak chránit blízké osoby pojištěného před finančními důsledky možné negativní nahodilé události, tak finančně pomoci samotnému pojištěnému, pokud dojde k závažné změně jeho postavení ve společnosti, díky čemuž by mu klesly příjmy (Rejnuš, 2016).
Pojišťována jsou dvě základní rizika, riziko smrti a riziko dožití, jež jsou často vzájemně kombinována, přičemž do pojistného rizika často bývají zahrnována i další rizika, např.
riziko úrazu nebo invalidity (Rejnuš, 2016).
Pojištění pro případ smrti kryje riziko úmrtí. Jeho podstata spočívá v tom, že pokud by v době platnosti pojistné smlouvy pojištěný zemřel, bude osobám, které určil v pojistné smlouvě, vyplaceno pojistné plnění. Toto pojištění nezahrnuje tzv. spořící složku, takže pokud pojištěný v době platnosti pojistné smlouvy nezemře, pojištění zanikne bez výplaty pojistného plnění (Rejnuš, 2016).
U pojištění pro případ dožití pojišťovna poskytuje pojistné plnění v případech, pokud pojištěný dožije předem stanoveného věku. Klient toto pojištění uzavírá, pokud se chce do budoucna finančně zajistit, zejména po opuštění produktivního věku, kdy dochází k riziku snížení stávající životní úrovně. Je to tedy druh pojištění, u kterého nemusí dojít k výplatě pojistného plnění, nicméně pojišťovna musí s výplatou pojistného plnění počítat po celou dobu pojištění. Jedná se o rezervotvorné pojištění založené na spořící složce, jejíž velikost
musí odpovídat dohodnutému pojistnému plnění v případě dožití. Pojistné plnění je vypláceno buď jednorázově, nebo ve formě doživotní měsíční renty (Rejnuš, 2016).
Smíšené životní pojištění je spojením dvou předešlých pojištění, z čehož vyplývá, že pojišťovna bude muset realizovat pojistné plnění, takže na každou pojistnou smlouvu tvoří zvláštní finanční rezervu. V současné době má smíšené životní pojištění dvě základní formy, a to kapitálové a investiční životní pojištění (Rejnuš, 2016).
2.4.1 Kapitálové životní pojištění
Kapitálové životní pojištění představuje klasickou formu smíšeného životního pojištění, jeho základním charakteristickým rysem je především to, že pojišťovna garantuje určitou minimální výnosnost vkládaných prostředků, klient však nemůže investování svých dočasných volných peněžních prostředků nijak kontrolovat. Protože cílem investiční strategie pojišťovny je u tohoto druhu pojištění především bezpečnost investičního portfolia, investuje pojišťovna spíše do méně výnosných, ale i méně rizikových dlouhodobých státních oblikací (Rejnuš, 2016).
2.4.2 Investiční životní pojištění
Investiční životní pojištění se od toho kapitálového liší v tom, že klient si sám volí investiční strategii a tím ovlivňuje výnosnost spořící složky svého pojištění. To znamená, že pojišťovna negarantuje minimální výši zhodnocení spořící složky a investiční riziko tak přechází na klienta. Výše vypláceného pojistného plnění v případě dožití pojištěného se odvíjí od aktuálního zůstatku jeho podílového účtu, ze kterého si pojišťovna kromě správních poplatků za jeho vedení strhává i pojistné pro případ jeho smrti, přičemž toto pojištění pro případ smrti bývá sjednáváno na pevnou částku a tak bývá ze spořící složky vyňato. Nicméně aby pojišťovna zabránila příliš rizikovým operacím klientů, bývá investování u většiny pojistníků omezeno pouze na nákup podílových listů předem určených fondů kolektivního investování, z nichž si klient zvolí, který mu vyhovuje nejvíce (Rejnuš, 2016).
Životní pojištění je zpravidla dlouhodobé. Bývá sjednáváno buď na určitou dobu, nebo do určitého věku klienta, který si určuje vzájemný poměr mezi složkou pojistné ochrany a spořící složkou, přičemž se tento poměr může i měnit v čase (Rejnuš, 2016).
Poskytování životního pojištění je založeno na skutečnosti, že riziko, které je nepředvídatelné pro jednoho pojistníka, může být kvantifikováno pro dostatečně velkou masu lidí s podobnou charakteristikou. Za tohoto předpokladu mohou pojišťovny poměrně přesně předpovídat své budoucí příjmy a výdaje, které z životního pojištění plynou. To vede k orientaci na dlouhodobé investice, přičemž nejobjemnější z nich směřují do státních obligací, čímž se podílejí na krytí státního dluhu. Dále se investuje například do bankovních obligací nebo obligací velkých společností. Výhodou investic do státních dluhopisů je, že jsou vysoce likvidní a tak mohou být v případě potřeby téměř okamžitě prodány. Postupně získávají na významu také investice do akcií, především těch, které jsou obchodovatelné na prestižních burzách. Dalším rozvíjejícím se produktem životních pojišťoven je poskytování úvěrů samotným pojištěným, jímž bývá umožněno si vypůjčit peníze proti akumulované hodnotě jejich spořící složky pojištění, přičemž úrokové míry těchto úvěrů bývají poměrně nízké, a to díky téměř nulovému riziku (Rejnuš, 2016).
2.5 Penzijní společnosti, fondy a penzijní spoření
Penzijní společnosti a fondy slouží k penzijnímu spoření neboli k ukládání, shromažďování a následnému umisťování úspor občanů do různých druhů investičních nástrojů za účelem jejich dodatečného zhodnocení a pozdějšího vyplácení starobních penzí (Rejnuš, 2016).
Význam těchto fondů a společností závisí hlavně na druhu zavedeného penzijního systému ve státě. V praxi se totiž využívají tři různé systémy penzijního zabezpečení občanů a to bezfondové penzijní zabezpečení, fondové penzijní zabezpečení a kombinované penzijní zabezpečení (Rejnuš, 2016).
Systém bezfondového penzijního zabezpečení využívá vyplácení penzí ze státního rozpočtu, z průběžně placených příspěvků zaměstnavatelů a zaměstnanců. V tomto případě tedy penzijní společnosti a fondy nejsou potřeba. Systém fondového penzijního zabezpečení vyžívá právě penzijních společností a fondů k obhospodařování nashromážděných
peněžních prostředků pro zajištění stáří. Státní pomoc v těch případech směřuje do daňových úlev nebo se poskytují přímé dotace. Kombinované penzijní zabezpečení využívá aspektů obou předešlých systémů (Rejnuš, 2016).
Penzijní společnosti a fondy tedy slouží ke shromažďování a zhodnocování peněžních prostředků produktů penzijních spoření a doplňkových penzijních spoření (Rejnuš, 2016).
Dříve penzijní připojištění, dnes už doplňkové penzijní spoření je další státem podporovaný produkt, pomocí kterého lze zajistit finanční prostředky pro zajištění stáří. Spadá do III.
důchodového pilíře a lze ho charakterizovat jako odkládání části příjmu do penzijních fondů, přičemž je tento produkt podporovaný státem i zaměstnavatelem (Škvára, 2016).
Minimální výše příspěvku od státu je 90 Kč za měsíc a to v případě, že klient na spoření vkládá alespoň 300 Kč měsíčně. Pokud je vklad vyšší než 1000 Kč, příspěvek se zvýší o dalších 230 korun, což je i maximální výše příspěvku od státu (Janů, 2019).
Pokud jde o příspěvek na penzijní spoření od zaměstnavatele, jeho výše záleží právě na zaměstnavateli, není nijak regulovaná státem. Výhodou pro obě strany je, že do výše 50 000 Kč ročně nepodléhá příspěvek platbám zdravotního a sociálního pojištění a pro zaměstnavatele jsou tyto příspěvky daňově uznatelným nákladem. Nutno říci, že státní podpora se vztahuje pouze na částku vloženou zaměstnancem, nikoliv na tento příspěvek od zaměstnavatele (Janů, 2019).
Poslední aspektem penzijního spoření jsou daňové výhody. Při měsíčním vkladu 1000 Kč a více, je možné uplatnit slevu na dani z příjmu, která od 1. 1. 2019 může snížit daňový základ až o 24000 Kč za rok, což ve výsledku znamená daňovou úsporu až 3600 Kč za rok (Janů, 2019).
Práce podrobněji rozebírá doplňkové penzijní spoření v dalších kapitolách.
3. Důchodový systém v České republice
Momentálně se důchodový systém v České republice skládá ze tří pilířů: důchodového pojištění, důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření. Několik desetiletí byl postaven pouze na prvním zmíněném pilíři, než v roce 1994 přibylo penzijní připojištění se státním příspěvkem, které je označováno jako třetí pilíř. Od roku 2013 poté přibyl poslední prvek, a to důchodové spoření. V závislosti na tuto změnu byl i výrazně upraven třetí pilíř, a to změnou penzijního připojištění se státním příspěvkem na doplňkové penzijní spoření, které bylo už přiblíženo v předchozí kapitole. V důchodovém systému však i přes přidání dalších pilířů zůstává stěžejním státem spravované důchodové pojištění (Rytířová, 2013).
Experti se shodovali na tom, že předešlý důchodový systém byl neudržitelný a vedl by ke značným deficitům důchodového účtu, ve kterých se začínal nacházet. To bylo zapříčiněno především propadem příjmové strany účtu, který nešel považovat pouze cyklický, a bylo tedy třeba reformovat celý systém (Prachař, 2013).
Trendem posledních let bylo spíše snižování penzí vzhledem k inflaci a vývoji ekonomiky, přesto rok 2019 přinese důchodcům rekordní nárůst penzí. Bude se jednat o nejmarkantnější zvýšení za poslední 20 let. Průměrná starobní penze vzroste o devět set korun, penzisté starší osmdesáti pěti let budou dostávat ještě o tisíc korun navíc (Veselíková, 2019).
Obrázek 1: Průměrná výše starobního důchodu v České republice Zdroj: (ČSÚ, 2018)
Prognóza dalších desetiletí však není tak pozitivní, důchody by se měly spíše snižovat a mohou dokonce přestat stačit pro plnohodnotný život. Nabízejícím se řešením je tedy využít ostatní pilíře důchodového systému a vytvořit si tak další finanční zdroje na dobu po odchodu do důchodu. První pilíř tedy představuje podporu od státu. Druhý pilíř spočívá ve vlastním zajištění účastníků s výraznou faktickou podporou od státu, který jim umožní vyvést 3% ze státního prvního pilíře na soukromé účty v důchodovém spoření. Třetí a poslední pilíř je poté čistě soukromý a stát jej podporuje pomocí státních příspěvků. Jak už bylo řečeno v předchozí kapitole, mohou zde přispívat i zaměstnavatelé (Rytířová, 2013).
První pilíř je nejvíce ovlivňován demografickou situací a těžce na něj dopadá stárnutí populace, tedy rostoucí podíl osob ve vyšších věkových skupinách a s tím spojené snižování podílu aktivní populace. První pilíř je postaven na průběžném financování, přičemž peněžní prostředky na výplatu penzí jsou financovány z pojistného vybraného od výdělečně činných osob pomocí sociálního pojištění. Prognóza vycházející z minulého desetiletí říká (duchodova-komise.cz, 2018), že bez podstatných změn v důchodovém systému by se
deficit tzv. státního důchodového účtu postupně navyšoval: v příštích dvaceti letech by mohl přesáhnout až 4% hrubého domácího produktu, a proto je nutné tento pilíř upravit tak, aby byl finančně udržitelný (Rytířová, 2013).
Jednou z reakcí na zvyšující se podíl starších osob v populaci a prodlužující se věk dožití je postupné navyšování věku odchodu do důchodu. Např. osoba narozena v roce 2013 půjde do důchodu až v 73 letech. Sjednocuje se také věk odchodu do důchodů mužů a žen, přičemž počet narozených dětí se zohledňuje pouze u žen narozených před rokem 1975 (Rytířová, 2013).
V roce 2011 se také změnil způsob výpočtu dávek důchodového pojištění, a to zrušením ustanovení určujícího výpočtový základ, z něhož je odvozována výše dávek. Podle Ústavního soudu totiž dané ustanovení negarantovalo ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení a vedlo k nerovnosti mezi různými skupinami pojištěnců a to hlavně ke znevýhodnění osob s vyššími příjmy. Způsob výpočtu důchodů se změnil tak, aby nově přiznávané důchody z nadprůměrných příjmů rostly a z průměrných příjmů se nepatrně snížily. I přes tyto změny zůstal náhradový poměr v prvním pilíři výrazně vyšší u osob s příjmy pod průměrnou mzdou ve srovnání s osobami dosahujícími vyšších příjmů (Rytířová, 2013).
Celkově lze říci, že nejvýhodnější je kombinace všech pilířů důchodového systému tak, aby byly co nejvíce využity jejich výhody a co nejvíce potlačeny jejich nevýhody. Úkolem prvního pilíře by mělo být zajištění základních prostředků ve stáří, přičemž poskytované dávky budou postupně snižovány. Druhý pilíř se nejvíce vyplatí mladším lidem s vyššími příjmy. Třetí pilíř je poté plně dobrovolný a to, jak účast na něm, tak výše poskytovaných příspěvků. Je také výrazně daňově zvýhodněn, což je výhodné zejména pro zaměstnavatele, který zaměstnanci přispívá. Nelze také zapomenout na s ním spojenou státní podporu (Rytířová, 2013).
3.1 I. pilíř, důchodové pojištění
I. pilíř neboli důchodové pojištění je základním kamenem důchodového systému v České republice, neboť účast na něm je zcela povinná podle podmínek stanovených zákonem.
V návaznosti na možnost vyvést část příspěvků důchodového pojištění do důchodového spoření je třeba si uvědomit jeho hlavní principy (Rytířová, 2013).
Prvním z nich je ekvivalence, která značí, že výše starobního důchodu do značné míry závisí na příjmech důchodce, z nichž během svého produktivního věku odváděl pojistné. Dalším principem je sociální solidarita, která znamená, že osoby s vyššími příjmy dostávají nižší důchody než by odpovídalo odváděnému pojistnému. Pomocí redukce vyměřovacího základu jsou příjmy, z nichž žadatel o důchod odvedl pojistné pro účely výpočtu důchodu, nivelizovány. Výpočet dávky je dále nastaven zákonem pomocí dvou složek. Základní výměra je stejná pro všechny, procentní výměra se liší podle doby pojištění a výše dosažených příjmů. Princip průběžného financování znamená, že veškeré důchody by měly být vypláceny z prostředků, které do systému v daném okamžiku plynou. Účast na důchodovém pojištění je, jak už bylo řečeno, povinná, takže všechny ekonomicky aktivní osoby se při splnění stanovených podmínek musejí důchodového pojištění zúčastnit.
Poslední principem je, že důchody nahrazují příjem v případě stáří, invalidity nebo úmrtí živitele (Rytířová, 2013).
Důchodové pojištění je plně spravováno a financováno státem. Výdaje na důchody patří mezi povinné výdaje státního rozpočtu, jejich vyplacení tedy nemůže být pozastaveno. Výše důchodů je však státem upravována tak, aby byla zajištěna finanční udržitelnost prvního pilíře. Hlavními důvody jsou postupně se prodlužující průměrný věk dožití a snižování porodnosti, což vede k úbytku ekonomicky aktivního obyvatelstva. I přesto, že by aktuálně vybírané pojistné mělo stačit na plné pokrytí dávek stávajících důchodců, převyšují již několik let rostoucí výdaje tohoto systému nad jeho příjmy (Rytířová, 2013).
Dávky poskytované z I. pilíře představují dnes pro mnoho obyvatel jediný zdroj příjmů ve stáří, proto je jedním z hlavních cílů důchodové reformy z roku 2011 zvýšit zapojení obyvatelstva tak, aby nespoléhali pouze na zajištění státem, ale zajistili se i jiným způsobem.
Plánem je, aby důchodové pojištění bylo i nadále významnou součástí důchodového systému, ale aby se jeho podíl vůči ostatním zdrojům snižoval (Rytířová, 2013).
3.1.1 Vkládané prostředky
Účast na důchodovém pojištění s sebou nese povinnost platit pojistné, které je vypočtené podle Zákona o pojistném sociálním zabezpečení (Rytířová, 2013).
Zaměstnanci platí pouze pojistné na důchodové pojištění, i když se účastní nemocenského pojištění a vztahuje se na ně státní politika zaměstnanosti. Prostředky do ostatních podsystémů, tedy pojistného na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, za ně odvádí pouze zaměstnavatel. Základem pro výpočet pojistného zaměstnance je veškerý zdanitelný příjem zúčtovaný zaměstnanci jeho zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním zakládajícím účast na nemocenském pojištění. Definice zúčtování příjmů je velmi široká: jedná se v podstatě o cokoliv, co zaměstnavatel zaměstnanci poskytne (Rytířová, 2013).
Základ pojistného nesmí překročit maximální výši stanovenou jako 48násobek průměrné mzdy, která se od 1. 1. 2019 zvýšila na 13 350 Kč (Liskova, 2018). Přesáhnou-li příjmy zaměstnance tuto hranici, nepodléhají pojistnému. Pokud má tedy zaměstnanec s vysokými příjmy během roku více zaměstnavatelů, a z jeho příjmů je proto odvedeno pojistné přesahující maximální vyměřovací základ, může během následujících pěti let požádat Správu sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku. Pojistné vypočítá zaměstnavatel a strhává ho zaměstnanci z jeho mzdy a odvádí ji spolu se svou částí pojistného Správě sociálního zabezpečení (Rytířová, 2013).
Osoby samostatně výdělečně činné účastné důchodového pojištění platí povinně pojistné na důchodové pojištění, příspěvek na státní podporu zaměstnanosti a pojistné na nemocenské pojištění. Základ pro pojistné na důchodové pojištění si mohou osoby samostatně výdělečně činné určit samy, jsou vázány zákonným minimem a maximem. Nejnižší vyměřovací základ za rok 2018 je stanovený na 50% daňového základu podle § 7 Zákona o daních z příjmu, po úpravě podle §5 a § 23 Zákona o daních z příjmu. Maximální vyměřovací základ je poté 48 násobek průměrné mzdy (ČSSZ, 2018). Sazba pojistného za rok 2018 činí 29,2 % vyměřovacího základu, částka se zaokrouhluje nahoru (Rytířová, 2013).
Z daňového pohledu je pro zaměstnavatele pojistné placené za jeho zaměstnance obecně daňově uznatelným nákladem. Pro zaměstnance se ale toto pojistné stává součástí základu
Daně z příjmu fyzických osob, protože tato daň je počítána ze superhrubé mzdy. Daňové zvýhodnění není ani pojistné na důchodové pojištění placené osobou samostatně výdělečně činnou, tudíž si jej nemůže uplatnit jako daňově uznatelný výdaj (Rytířová, 2013).
3.1.2 Poskytované dávky
Starobní důchod je nejčastěji vyplácenou dávkou. Další jsou invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Všechny důchody se skládají z tzv. výměry, tedy pevné částky, a procentní výměry, tedy částky vypočtené podle délky doby pojištění a výše výdělků (Rytířová, 2013).
Základní výměra je totožná pro všechny, kdo mají nárok na důchod a to bez ohledu na dobu jejich pojištění nebo jejich příjmy. Výše základní výměry je stanovena pro příslušný kalendářní rok vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí a v roce 2019 činí 3 270 Kč (ČSSZ, 2018).
Procentní výměra zohledňuje získanou dobu pojištění a dosažené příjmy, ovšem nejdříve příjmy získané od roku 1986. Tyto příjmy se pomocí koeficientů stanovených vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí pro příslušný rok přepočtou na roční vyměřovací základ, z něhož se určí tzv. osobní vyměřovací základ. Tento vyměřovací základ se dále upravuje tak, že příjmy nad určité částky jsou zohledňovány pouze stanoveným procentem. Celkově lze říci, že důchody osob s nižšími příjmy více odpovídají jejich skutečným příjmům, zatímco osoby s vyššími příjmy se v souladu s principem solidarity podílejí na zajištění osob s nižšími příjmy (Rytířová, 2013).
Výše starobního důchodu přiznaného podle § 29 odst. 1, 2 ,3 zdp určuje, že výše procentní výměry starobního důchodu pojištěnců, kteří nezvyšují výši procentní výměry důchodu výkonem výdělečné činnosti nároku na důchod, činí každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod (ČSSZ, 2018):
1,5 % výpočtového základu měsíčně, pokud se nekryje s dobou účasti pojištěnce na důchodovém spoření,
1,2 % výpočtového základu měsíčně, pokud se kryje s dobou účasti na důchodovém spoření v období let 2013 až 2015.
Tabulka 1: Věk odchodu do důchodu
Zdroj: (ČSSZ, 2018)
Rok narození
0 1 2 3 - 4 5 a více
1936 60r+2m 57r 56r 55r 54r 53r
1937 60r+4m 57r 56r 55r 54r 53r
1938 60r+6m 57r 56r 55r 54r 53r
1939 60r+8m 57r+4m 56r 55r 54r 53r
1940 60r+10m 57r+8m 56r+4m 55r 54r 53r
1941 61r 58r 56r+8m 55r+4m 54r 53r
1942 61r+2m 58r+4m 57r 55r+8m 54r+4m 53r 1943 61r+4m 58r+8m 57r+4m 56r 54r+8m 53r+4m 1944 61r+6m 59r 57r+8m 56r+4m 55r 53r+8m 1945 61r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 54r 1946 61r+10m 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 54r+4m
1947 62r 60r 58r+8m 57r+4m 56r 54r+8m
1948 62r+2m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m 55r 1949 62r+4m 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m 55r+4m 1950 62r+6m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 55r+8m 1951 62r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 56r 1952 62r+10m 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 56r+4m
1953 63r 62r 60r+8m 59r+4m 58r 56r+8m
1954 63r+2m 62r+4m 61r 59r+8m 58r+4m 57r 1955 63r+4m 62r+8m 61r+4m 60r 58r+8m 57r+4m 1956 63r+6m 63r+2m 61r+8m 60r+4m 59r 57r+8m 1957 63r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 59r+4m 58r 1958 63r+10m 63r+10m 62r+8m 61r+2m 59r+8m 58r+4m 1959 64r 64r 63r+2m 61r+8m 60r+2m 58r+8m 1960 64r+2m 64r+2m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 59r+2m 1961 64r+4m 64r+4m 64r+2m 62r+8m 61r+2m 59r+8m 1962 64r+6m 64r+6m 64r+6m 63r+2m 61r+8m 60r+2m 1963 64r+8m 64r+8m 64r+8m 63r+8m 62r+2m 60r+8m 1964 64r+10m 64r+10m 64r+10m 64r+2m 62r+8m 61r+2m
1965 65r 65r 65r 64r+8m 63r+2m 61r+8m
1966 65r 65r 65r 65r 63r+8m 62r+2m
1967 65r 65r 65r 65r 64r+2m 62r+8m
1968 65r 65r 65r 65r 64r+8m 63r+2m
1969 65r 65r 65r 65r 65r 63r+8m
1970 65r 65r 65r 65r 65r 64r+2m
1971 65r 65r 65r 65r 65r 64r+8m
Legenda:
Důchodový věk činí u
mužů
žen s počtem vychovaných dětí
m= měsíců r = roků
Z tabulky č. 1 je zřejmé, že věk odchodu do důchodu se každým rokem zvyšuje. Dlouhodobě je tento trend takřka neudržitelný. Zvyšuje se také potřebná doba pojištění:
Tabulka 2: Potřebná doba pojištění
Zdroj: (ČSSZ, 2018)
Jak už bylo řečeno, za každý celý získaný rok doby pojištění je účastníkovi připočteno k základní výměře 1,5 % z jeho výpočtového základu, v případě účasti na důchodovém spoření poté 1,2 %. Snížení důchodu z prvního pilíře bude významnější pro ty, kdo se budou velkou část své aktivní kariéry účastnit důchodového spoření, protože u nich se větší část procentní výměry důchodu bude počítat nižší sazbou (Rytířová, 2013).
3.2 II. pilíř, důchodové spoření
Důchodové spoření představující druhý pilíř důchodového systému bylo zavedeno v rámci druhé fáze důchodové reformy od 1. 1. 2013. Jeho základem bylo dobrovolné fondové penzijní spoření u vybrané penzijní společnosti. Do tohoto pilíře vstoupilo zhruba 84 tisíc lidí, což je méně než se očekávalo. II. pilíř byl proto v postupných krocích zrušen a od roku 2016 již nefunguje (Gola, 2016).
Tento pilíř byl tvořen důchodovými fondy penzijních společností, které nabízely investiční strategie. Do fondů lidé neukládali měsíční dobrovolné příspěvky, ale odváděli procenta ze svých příjmů, čím se tento pilíř podobal I. pilíři důchodového systému. Peníze se v II.
důchodovém pilíři zhodnocovaly, přičemž jeho účastníci si mohli zvolit penzijní společnost Dosažení důchodového věku potřebná doba pojištění činí:
před rokem 2010 25 let
v roce 2010 26 let
v roce 2011 27 let
v roce 2012 28 let
v roce 2013 29 let
v roce 2014 30 let
v roce 2015 31 let
v roce 2016 32 let
v roce 2017 33 let
v roce 2018 34 let
po roce 2018 35 let
i investiční strategii. Při dobrovolném vstupu do II. pilíře zaměstnanci odváděli na povinném důchodovém pojištění 3,5 % z hrubé mzdy a na důchodovém spoření 5 % z hrubé mzdy. Pro zaměstnavatele se vzhledem k odvodům nic nezměnilo, stále platil 25 % za zaměstnance na sociální pojištění, vyřizoval však veškeré administrativní povinnosti za zaměstnance (Gola, 2016).
Co se týče OSVČ, odváděly na povinném důchodovém pojištění 26,2 % a na důchodovém spoření 5 % z vyměřovacího základu, kterým je 50 % daňového základu. Povinné důchodové pojištění za rok se vypočítalo v tzv. Přehledu o příjmech a výdajích, důchodové spoření se vypočítávalo v tzv. Pojistném přiznání (Gola, 2016).
3.3 III. pilíř, doplňkové penziní spoření
Jak už bylo zmíněno v druhé kapitole bakalářské práce, doplňkové penzijní spoření je staronová možnost spoření se státním příspěvkem. Podle zákona 42/1994 Sb. O penzijním připojištění se státním příspěvkem ke konci roku 2012 spořilo přes 4,5 milionů lidí. Toto spoření se od 1. 1. 2013 přeměnilo a vyčlenilo v jednotlivých penzijních společnostech do tzv. Transformovaných fondů (Rubeš, 2013).
Spořící fázi tohoto spoření mají na starosti penzijní společnosti. Pravidelné spoření klienta je i nadále zvýhodněno státními příspěvky a daňovým zvýhodněním klienta, jak už bylo vysvětleno v předešlé kapitole. Na spoření může zaměstnanci přispívat i jeho zaměstnavatel, přičemž jeho vklady jsou daňově zvýhodněny. Vklady jsou investovány do různých účastnických fondů s různými investičními strategiemi, které si klient sám volí. Zpravidla jsou nabízeny tři základní investiční strategie (Rubeš, 2013):
konzervativní;
vyvážená;
dynamická.
Konzervativní strategie se zaměřuje na zmírnění rizik spojených s investováním, pojí se s ní však také nižší výnos. Dynamická se naopak zaměřuje na vyšší výnos, investuje se tedy často např. do rizikovějších cenných papírů, jako jsou akcie. Vyvážená investiční strategie kombinuje jak konzervativní přístup, tak dynamický. Možností výběru strategie tak dochází
k zásadním změnám při zhodnocování úspor, ale i požadované doby spoření, způsobu výplaty úspor, včetně tzv. předdůchodu. Toto dobrovolné spoření je variabilní a klient tak v průběhu platnosti smlouvy může měnit výši měsíční vkládané částky. Spořicí smlouvu lze v případě nutnosti i předčasně ukončit. Po dosažení důchodového věku klient získává možnost výplaty svých celoživotních úspor od pojišťovny, kterou si zvolí (Rubeš, 2013).
Účastníkem doplňkového penzijního spoření může být pouze fyzická osoba starší 18 let. Pro přesnost – smlouvu může uzavřít pouze osoba, která dosáhla 18. narozeniny nejpozději přede dnem uzavření smlouvy. Na uzavření a platnost smlouvy nemá vliv bydliště klienta, placení sociálního či zdravotního pojištění a podobné podmínky vyžadované dříve u penijního připojištění. Tyto skutečnosti mají vliv na čerpání státních příspěvků, nikoli na sjednání, trvání smlouvy ani nemohou být příčinou jejího vypovězení (Rubeš, 2013).
4. Případové studie zahrnující rozdílné finanční služby pro zajištění stáří
Praktická část bakalářské práce zahrnuje případové studie rozdílných finančních služeb pro zajištění stáří u tří různých pojišťoven, působících na českém pojistném trhu. Konkrétně jde o dva produkty, a to životní pojištění s investiční složkou a doplňkové penzijní spoření. Jako sledované pojišťovny byly zvoleny Česká pojišťovna a. s. (dále jen „Česká pojišťovna“), Kooperativa, a. s., Vienna Insurance Group (dále jen „Kooperativa“) a Allianz, a. s. (dále jen „Allianz“). Důvodem je, že tyto pojišťovny podle České asociace pojišťoven (dále jen
„ČAP“) měly na konci roku 2018 nejvyšší podíl na českém pojistném trhu.
Tabulka 3: Podíly pojišťoven na českém trhu vzhledem k předepsanému smluvnímu pojistnému
Zdroj: (ČAP, 2019)
Pojišťovny s největším podílem na trhu byly zvoleny proto, že jejich velikost a tradice indikuje určitou finanční stabilitu a vzhledem k tomu, že tématem mé bakalářské práce jsou Finanční služby pro zajištění stáří, je nutné, aby zvolené finanční instituce byly dlouhodobě stabilní a poskytovaly produkty, na které se může klient dlouhodobě spolehnout. Pojišťovny si navíc udržují nejvyšší podíly na trhu od roku 2006 (ČAP, 2019).
Za účelem sestavení pojistných produktů pro zajištění stáří byl vytvořen profil fiktivního subjektu, nazvaného Jan Novák, který byl sestaven na základě rozhovoru s konzultantem bakalářské práce a manažerem obchodní skupiny v České pojišťovně, Zdeňkem Polákem.
Předepsané smluvní pojistné za rok
2018 (tis. Kč) Podíl (%)
1 Česká pojišťovna, a. s. 27 762 736 21,5
2 Kooperativa, a. s., Vienna Insurance Group 24 771 713 19,2
3 Allianz, a. s. 13 018 967 10,1
4 ČSOBP Pojišťovna, a. s. 10 147 576 7,8
5 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.,
Vienna Insurance Group 9 079 813 7,0
6 Generali Pojišťovna a.s. 8 983 880 6,9
7 Pojišťovna České spořitelny 7 076 139 5,5
8 UNIQA pojišťovna, a.s. 6 945 320 5,4
9 NN Životní pojišťovna N.V. 3 793 619 2,9
10 MetLife, Inc. 2 577 119 2,0
Pojišťovna
Podle něj je daný věk subjektu častým milníkem startu přípravy na stáří u jeho klientů.
Zvolené povolání patří do 1. rizikové skupiny, do které podle něj patří i majorita jeho pojištěnců. Mzda fiktivního subjektů poté vychází z čisté průměrné mzdy na konci 3.
čtvrtletí roku 2018 (ČSÚ, 2018). Základní údaje o fiktivním subjektu:
jméno – Jan Novák;
narozen – 15. 5. 1986 (32 let);
stav – svobodný;
povolání – administrativa;
zdravotní stav – zdravý;
čistá měsíční mzda – 23 774 Kč;
měsíční výdaje domácnosti – 11 700 Kč.
Aby byla zachována výpovědní hodnota výsledků bakalářské práce, byly zvolené produkty pro zajištění vytvořeny tak, aby kromě investiční složky zahrnovaly i krytí všech rizik, která jsou nejčastěji pojišťována, a to na základě veřejně dostupnému dokumentu České pojišťovny a. s., tzv. „Plánu života bez starostí“, který by měl člověka zajistit v jakékoli životní situaci, která by mohla poškodit jeho zdraví nebo zastavit jeho příjmy, ať už krátkodobě, či dlouhodobě
4.1 Česká pojišťovna a. s.
Česká pojišťovna je univerzální pojišťovna s více než 190letou tradicí poskytování životního i neživotního pojištění. Stanovy pojišťovny byly schváleny už v roce 1827, od té doby si drží jasné postavení na českém trhu (ANON., 2019).
Celé jméno pojišťovny v době jejího založení znělo „Císařsko-královský, privilegovaný, český, společný náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav“. Jak vyplývá z názvu, pojišťovna se tehdy zabývala pouze pojištěním proti požáru. Postupem času se po zavedení dalších produktů měnil i její název. Mezi největší likvidované pojistné události z té doby patří požár Žehušického panství v roce 1828, nebo také požár Národní divadla v roce 1881, na jehož obnovu tehdy vyplatila téměř 300 000 zlatých (ANON., 2019).
Po zestátnění pojišťovnictví v roce 1948 vznikla na našem území jedna pojišťovna, které po pár změnách nakonec zůstane jméno Česká státní pojišťovna. Po znovuzavedení konkurenčního prostředí v roce 1991 zůstává největší pojišťovnou na českém pojistném trhu. Momentálně má přibližně 3 900 zaměstnanců, 5 600 obchodních zástupců na více než 4 500ti obchodních místech (ANON., 2019).
Poskytuje jak individuální životní a neživotní pojištění, tak i pojištění pro malé, střední a velké podniky v oblasti průmyslových, podnikatelský rizik a zemědělství. Založila také několik dceřiných společností, jako např. ČP INVEST nebo Českou pojišťovnu zdraví. Od roku 2008 je Česká pojišťovna, společně se svými dceřinými společnostmi, součástí pojišťovací skupiny Generali a PPF group (ANON., 2019).
4.1.1 Životní pojištění Můj život 2
Při sjednávání životního pojištění u České pojišťovny je nutné udat řadu osobních údajů pro sestavení ideální pojistné smlouvy pro klienta. Důležité jsou samozřejmě základní údaje, tedy datum narození, rodné číslo, adresa, kontaktní údaje apod. Dalšími důležitými faktory jsou rodinný stav nebo povolání, které se udává k určení rizikové skupiny subjektu, od které se částečně odvíjí i výše pojistného, pojistná částka apod. Důležité jsou také měsíční příjmy a přibližné měsíční výdaje. Určuje se také zaměstnanecký stav, tedy zda je pojištěný zaměstnanec, osoba samostatně výdělečně činná, důchodce, student, matka na mateřské dovolené nebo nezaměstnaný. Pojištěný musí také dodat zdravotní dotazník k určení jeho zdravotního stavu.
První zvolený produkt, zajišťující stáří je Investiční životní pojištění Můj život 2 od České pojišťovny, který obsahuje jak investiční složku, sloužící k zajištění na stáří, tak kryje různá rizika. Bakalářská práce se řídí již zmiňovaným „Plánem života bez starostí“, který kryje následující rizika:
pracovní neschopnosti;
doby nezbytného léčení úrazu s progresí;
závažného onemocnění; rozšířená a základní varianta;
hospitalizace ve zdravotnickém zařízení;
hospitalizace následkem úrazu;
závažného poranění; rozšířená i základní varianta;
invalidity I., II. a III. stupně;
invalidity II. a III. stupně;
invalidity III. stupně;
trvalých následků úrazu;
smrti;
smrti následkem úrazu;
dožití (investiční složka).
Součástí pojistné smlouvy jsou také bonusy, které za určitých podmínek Česká pojišťovna poskytuje svým klientům. První z nich je program proti rakovině, který pojištěný získá s pojištěním krytí závažných onemocnění nad určitou pojistnou částku. Program zahrnuje pojištění operace ženských a mužských orgánů v důsledku nádorového onemocnění. Druhý benefit je tzv. neplánovaný adrenalin s obnovou jeden rok, který lze uplatnit, pokud pojištěný podstoupí rizikovou činnost, který není součástí pojištění, např. hloubkové potápění, či tandemový seskok z letadla. Poslední benefit se týká investiční složky pojištění, a je jím věrnostní bonus. Pokud klient dodrží všechny podmínky smlouvy, při jejím ukončení získává pojištěný nárok na peněžitý bonus k vyplacené investiční složce.
Tabulka č. 4 znázorňuje krytá rizika, pojistné částky a měsíční pojistné fiktivního subjektu spolu s investiční složkou pojištění.
Tabulka 4: Rizika krytá pojištěním Můj život 2
Zdroj: (vlastní zpracování na základě pojistné smlouvy České pojišťovny, 2019)
Jako investiční strategii životního pojištění pro testovací subjekt lze volit z možností konzervativní, u které jsou rizika nejmenší, ale také je zde nejnižší zhodnocení finančních prostředků. Dále je zde možnost dynamická, u které se z větší míry investuje do rizikovějších produktů s vyšším možným zhodnocením, např. do akcií. Poslední možností je vyvážená investiční strategie, která byla shledána pro účely vypovídací hodnoty bakalářské práce jako nejvíce odpovídající. Tabulka č. 5 znázorňuje předpokládanou výši pojistného plnění při dožití, tedy hodnotu podílových fondů ke konci pojištění:
Tabulka 5: Předpokládaná výše pojistného plnění při dožití u pojištění Můj život 2
Zdroj: (vlastní zpracování na základě pojistné smlouvy České pojišťovny, 2019)
Krytá rizika Pojistná částka (Kč) Měsíční pojistné (Kč) Pracovní neschopnost (od 15. dne pracovní
neschpnosti) 262 442
Doba nezbytného léčení úrazu s progresí, DNL - 8 300 218
Závažná onemocnění, rozšířená varianta 250 000 239
Závažná onemocnění, základní varianta 250 000 152
Hospitalizace ve zdravotnickém zařízení 500 132
Hospitalizace následkem úrazu 500 23
Závažná poranění, rozšířená varianta 250 000 190
Závažná poranění, základní varianta 250 000 71
Invalidita I., II. a III. stupeň, měsíční renta 4 240 589 Invalidita II. a III. stupeň, měsíční renta 2 120 126
Invalidita III. stupeň, měsíční renta 4 240 146
Trvalé následky úrazu od 0,01 %, včetně
progresivního plnění 1 500 000 372
Smrt následkem úrazu 1 000 000 38
Smrt, pevná pojistná částka (sjednávaná současně
s pojištěním s investiční složkou 100 000 37
Pojištění pro případ smrti nebo dožití s investiční
složkou s hodnotou podílových jednotek 600
532 745 Kč
hodnota podílových jednotek 363 856 Kč
věrnostní bonus 168 889 Kč
z toho:
Přepodkládaná výše pojistného plnění při dožití
