PĚSTOUNSKÁ PÉČE
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče
Autor práce: Veronika Vašátková, DiS.
Vedoucí práce: Mgr. Andrea Brožová Doubková
Liberec 2014
Poděkování:
Děkuji všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na vzniku této práce, především Mgr. Andree Brožové Doubkové za odborné vedení této práce, poskytnutí cenných rad a důležitých připomínek. Dále děkuji sociální pracovnici Mgr. Veronice Pourové za spolupráci a poskytnutí zajímavých informací.
Název bakalářské práce: Pěstounská péče
Jméno a příjmení autora: Veronika Vašátková, DiS.
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2013/2014 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Andrea Brožová Doubková
Anotace:
Bakalářská práce se zabývala problematikou pěstounské péče. Jejím cílem bylo nastínit problematiku pěstounské péče v rámci systému náhradní rodinné péče v České republice a představit relativně nový institut, jímž je pěstounská péče na přechodnou dobu.
Práci tvořily dvě stěžejní oblasti. Jednalo se o část teoretickou, která pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů popisovala a objasňovala základní pojmosloví z oblasti pěstounské péče a pěstounské péče na přechodnou dobu. V části praktické bylo zjišťováno, jak vnímají „dlouhodobí“ pěstouni institut pěstounské péče na přechodnou dobu. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, že respondenti akceptují myšlenku PPPD, avšak nemají povědomí, jak je tento institut zakotven v legislativě. Na finančním ohodnocení pěstounů na PPPD se shodují, ale změnili by délku PPPD u jednoho dítěte. Dále dle výpovědi respondentů bylo zjištěno, že není důležité vzdělání pěstouna na PPPD, ale stěžejní je jeho zodpovědnost a ztotožnění se s rolí pěstouna. Zjištění vyústila v konkrétní navrhovaná opatření ve smyslu lepší informovanosti o institutu pěstounské péče na přechodnou dobu.
Klíčová slova: náhradní rodinná péče, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu
Title of the Bachelor thesis:Foster parent Care Name and surname:Veronika Vašátková, DiS
Academic year of submission of the thesis:2013/2014 Thesis Supervisor: Mgr. Andrea Brožová Doubková
Annotation:
Bachelor thesis dealt with the issues of foster parent care. Its aim was to focus on the issues of foster parent care in the foster parent care system in the Czech Republic and to introduce a relatively new institution, which is the temporary foster parent care. The work consisted of two key areas. First, the theoretical part, which described the basic terminology in the field of foster parent care and the temporary foster care by the help of processing and presentation of expert sources. Second, the practical part, which looked into how the "long-term" foster parents perceive the institution of the temporary foster parent care ("PPPD"). The results of the survey showed that respondents accept the idea of PPPD, but they are unaware of how this institution is enacted. They agree with the financial evaluation of the PPPD foster parents, but they would the change the time that the child spends in the PPPD. Furthermore, according to the respondents´ answers the education of the foster parents for PPPD is not important but the crucial element is his/her responsibility and the identification with the role of the forest parent. The findings resulted into specific measures in the terms of better information regarding the temporary foster parent care.
Keywords:foster parent, foster parent care, temporary foster parent care
7
Obsah
Seznam tabulek ... 9
Seznam grafů ... 9
Seznam zkratek ... 10
Úvod ... 11
I. Teoretická část ... 13
1 Rodina ... 13
1.1 Rodičovství ... 13
2 Náhradní výchova ... 15
2.1 Náhradní rodinná péče ... 15
2.2 Svěření do péče jiné osoby ... 16
2.3 Pěstounská péče ... 16
2.4 Poručenství ... 17
2.5 Opatrovnictví ... 17
2.6 Osvojení ... 18
3 Pěstounská péče ... 20
3.1 Počátky pěstounské péče ... 20
3.2 Pěstounská péče v období první republiky ... 21
3.3 Charakteristika pěstounské péče v současnosti ... 22
3.3.1 Základní pojmy ... 23
3.3.2 Práva a povinnosti pěstouna ... 24
3.3.3 Finanční zajištění pěstounské péče ... 26
4 Pěstounská péče na přechodnou dobu ... 30
4.1 Kritéria výběru pěstounů pro pěstounskou péči na přechodnou dobu ... 31
4.2 Postup při svěření dítěte do PPPD ... 33
4.3 Dávky pěstounské péče u PPPD ... 35
4.4 Přechod do další péče ... 36
4.5 Ukončení a vyhodnocení cyklu PPPD, supervize ... 36
4.6 Názory na potřebnost institutu přechodné pěstounské péče ... 37
4.7 Možná úskalí PPPD... 38
II. Empirická část ... 40
5 Dotazníkové šetření ... 40
5.1 Stanovení předpokladů ... 40
8
5.2 Charakteristika respondentů ... 41
5.3 Organizace a průběh výzkumného šetření ... 41
5.4 Výsledky dotazníkového šetření ... 41
5.5 Ověření předpokladů ... 49
5.6 Shrnutí výsledků praktické části a diskuze ... 51
Závěr ... 53
Navrhovaná opatření ... 54
Seznam použitých zdrojů ... 56
Seznam příloh ... 59
9
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Jak je ukotvena PPPD v zákoně?
Tabulka č. 2: Považujete finanční odměnu pěstounů na přechodnou dobu za odpovídající 20 000Kč – 24 000Kč)?
Tabulka č. 3: Jaká by měla být dle Vašeho názoru optimální délka PPPD?
Tabulka č. 4: Domníváte se, že pěstouni na PPPD dokážou zajistit kvalifikovanou zdravotní péči rizikovému dítěti jako v kojeneckých ústavech?
Tabulka č. 5: Hrozí riziko při nedostatečné kontrole pěstounů, že pěstouni nebudou dodržovat podmínky PPPD?
Tabulka č. 6: Přináší PPPD nějaká negativa?
Seznam grafů
Graf č. 1: Souhlasíte s preferencí pěstounské péče na přechodnou dobu před umisťováním dětí do ústavní péče?
Graf č. 2: Jaký by měl mít pěstoun na přechodnou dobu vystudovaný obor?
Graf č. 3: Jaké by měl mít pěstoun vlastnosti?
Graf č. 4: Co bude s dítětem po skončení PPPD?
Graf č. 5: Jaká vidíte pozitiva PPPD?
10
Seznam zkratek
NRP – náhradní rodinná péče
OSPOD – orgán sociálně-právní ochrany dětí PP – pěstounská péče
PPPD – pěstounská péče na přechodnou dobu
11
Úvod
Je společností stanoveno, že základem státu je rodina. Dobře fungující rodina zajišťuje výchovné a životní prostředí pro děti, kde mají svá nezastupitelná místa a kde získávají emocionální a praktické zkušenosti do jejich života. Každé dítě má právo na své rodiče, výchovu, vývoj, vzdělání. Každý má právo založit rodinu a vychovat v ní své děti.
Bohužel v dnešní uspěchané době se stává, že děti o své rodiče přicházejí z různých důvodů, anebo naopak mnozí mladí lidé, kteří chtějí založit rodinu, často z důvodu neplodnosti nemohou. Pro tyto situace existuje náhradní rodinná péče, jež pomáhá tyto děti a bezdětné páry spojit v celky. Pomáhá najít dětem vlastní domov a budoucím rodičům najít smysl života. Náhradní rodinná péče je upřednostňována před ústavní, kde jsou děti, které na „svou“ rodinu čekají nebo z nějakého důvodu nemohou být do nové rodiny začleněny.
Česká republika se stále řadí mezi země, která umisťuje nejmladší děti do ústavní péče. Nacházíme se v situaci, kdy nemáme dostatek služeb pro rodiny a děti, ale jsou hojně využívaná ústavní zařízení. Ministerstvo práce a sociálních věcí vyvinulo snahu rozvíjet alternativní odborné formy péče, mezi něž se řadí i pěstounská péče na přechodnou dobu.
Právě pěstounská péče na přechodnou dobu by měla zkvalitnit systém péče o ohrožené děti. V rámci zkvalitnění výše jmenovaného systému, by mělo dojít k odzkoušení systému příprav, vyhledávání náhradních rodičů, nastavení odborných doprovázejících služeb a práci s dětmi v kontextu pěstounské péče na přechodnou dobu.
Bakalářská práce se skládá z části teoretické a praktické. Teoretická část stručně pojednává o formách náhradní rodinné péče z důvodu, že většina populace, která se podrobněji nezajímá o systém náhradní rodinné péče, velmi často zaměňuje osvojení a pěstounskou péči, což jsou dva rozdílné instituty. Více se pak zaměřuje na jednu formu náhradní rodinné péče, a to na pěstounskou péči. Krátce je popsána její historie, vysvětlena podstata pěstounská péče a pojmů s ní spojených, práva a povinnosti zúčastněných osob a finanční zajištění těchto osob. V poslední části se zabývá institutem pěstounské péče na přechodnou dobu (dále jen „PPPD“). I když je tento systém v České republice právně zakotven již několik let, stále ještě není v povědomí naší společnosti. Teprve od ledna 2013 je PPPD v legislativě více propracovaná. Autorka se snaží vysvětlit pojem PPPD, uvádí její specifika, kritéria výběru pěstounů, postup při svěření dítěte do této péče, finanční zajištění
12
účastníků, v neposlední řadě názory a možná úskalí, která tento institut s sebou přináší. Na problematiku PPPD je zaměřena také praktická část bakalářské práce.
Praktická část stanovuje výzkumné předpoklady, které jsou ověřeny pomocí dotazníkového šetření. Prostřednictvím provedeného kvantitativního průzkumu jsou zjišťovány názory stávajících dlouhodobých pěstounů na pěstounskou péči na přechodnou dobu. Dotazníkové šetření bylo provedeno v Královéhradeckém kraji, v městech Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř, Trutnov a Hradec Králové.
Cílem bakalářské práce je nastínit problematiku pěstounské péče v rámci systému náhradní rodinné péče v České republice.
13
I. Teoretická část
1 Rodina
Rodina je nejstarší lidskou společenskou institucí. Důvodem jejího vzniku nebylo pouze plození a rozmnožování, ale především své potomstvo ochraňovat, učit, vzdělávat, připravovat pro život. Na otázku, co je rodina, odpoví jinak právník, jinak sociolog či demograf. Definice rodiny není nikde ukotvena. Ale jak je všeobecně známo, tak rodina je základní jednotkou lidské společnosti, jež vytváří jedince, formuje ho a zprostředkovává mu kontakt s kulturou a společností. S rodinou jako modelem společnosti se dítě setkává jako první. Rodina dítě orientuje na určité hodnoty, podporuje ho. Dá se říci, že určuje jeho vývoj a vztah k druhým lidem. Pokud společnost chce, aby se dítě vyvíjelo v osobnost zdravou, společnosti užitečnou, potřebuje vyrůstat v prostředí stálém, citově příznivém, vřelém a přijímajícím. Takovým prostředím by měla být především rodina. Dítě za své rodiče přijímá především ty, kdo se k němu chovají mateřsky nebo otcovsky.
(Matějček 1994, s. 15).
1.1 Rodičovství
V poslední době se diskutuje stále častěji o tom, zda je vhodné nebo nutné právní zakotvení rodiny ve společnosti. Tyto diskuze vyplývají ze skutečnosti, že příbuzenský i rodinný vztah může být založen pouze na právních základech, které nevyplývají z biologického rodičovství, jako je tomu například u osvojení (Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti 2011, s. 9).
S rodičovstvím souvisejí biologické, psychologické a společenské faktory, které se navzájem nevylučují. Ale rodičovství biologické, kdy rodiče dítě počnou a matka porodí, bez psychologického rodičovství, kdy si nevytvoří citový vztah, dítěti k zdravému vývoji nestačí. Psychický vývoj dítěte probíhá v interakci s jeho sociálním prostředím, zde jsou rozhodujícími činiteli „jeho lidé“, tj. lidé, kteří dítě bezvýhradně přijímají, a dítě bez výhrad přijímá je. Pro dítě je významná rodina v širším smyslu, tedy vztahy všech příbuzných v přímé i nepřímé linii (Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti 2011, s. 9).
14
Psychologické rodičovství, kdy jsou náhradní rodiče schopni interakce s dítětem, může být i bez biologického rodičovství pro dítě rodičovstvím pravým. Podstatou rodičovství není poskytování výživy a dalších věcných potřeb nutných pro udržení života, které lze technicky dokonale podávat i bez citového vztahu. Podstatou rodičovství je poskytování opory, jistoty a důvěry v poznávání neznámého a tudíž nebezpečného světa (Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti 2011, s. 9).
15
2 Náhradní výchova
Pokud dítě nemůže vyrůstat v původní rodině, má právo vyrůstat v náhradní výchově. Matějček a kol. (1999) ve své knize užívá dva odlišné pojmy. Pod pojmem Náhradní výchovná péče se skrývá forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině. Existují různá zařízení: zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let věku, dětská centra, diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, domovy pro osoby se zdravotním postižením. Pojem Náhradní rodinná péče (dále jen NRP) znamená formu péči o děti, kdy dítě je vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. U nás je to zejména pěstounská péče (Matějček a kol., 1999). Do roku 2013 patřilo do náhradní rodinné péče i osvojení (adopce).
Podle nového Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je osvojení nově vnímáno jako forma rodičovství. Náhradní rodinná péče by měla mít přednost před ústavní výchovou. V České republice je bohužel pro mnoho dětí konečným řešením ústavní výchova nebo příliš dlouho trvající přechodné řešení.
2.1 Náhradní rodinná péče
V současné době řeší systém náhradní rodinné péče pouze ojediněle případy skutečně osiřelých dětí, kterým jeden z rodičů nebo oba rodiče zemřeli. V naprosté většině se setkáváme s životními osudy takzvaně sociálně osiřelých dětí. Jde o děti, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat (Matějček a kol., 2002, s. 20). Tyto děti jsou přednostně svěřovány do péče širší rodiny nebo do péče osob, které dítě zná. Teprve na druhém místě je hledání osob, které dítě nezná a které jsou ochotny a schopny dítě přijmout do své rodiny (Středisko náhradní rodinné péče: Náhradní rodinná péče 2013).
Jednou z forem NRP je pěstounská péče, jež je tématem BP. Považuji za důležité krátce pojednat o dalších formách NRP. Ve své podstatě je PP podobná jako poručenství nebo svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby. Pracovníci zabývající se NRP se setkávají s tím, že lidé jednotlivé formy NRP zaměňují. Je tedy důležité zabývat se i dalšími formami NRP a jejich odlišnostmi.
16
2.2 Svěření do péče jiné osoby
Ve chvíli, kdy se rodiče o dítě z různých důvodů nestarají, prvním z institutů náhradní rodinné péče, který přichází v úvahu, je svěření do péče jiné osoby. Soud dává zpravidla přednost při výběru vhodné osoby příbuznému dítěte, ale může to být i někdo jiný, kdo je dítěti blízký, k němuž má dítě vytvořený citový vztah. Dítě tak zůstává v původní rodině nebo u známých osob. Tato forma péče o dítě má přednost před péčí ústavní (Zákon č. 89/2012 Sb., § 953, odst. 2).
Pečující osoba musí splňovat podmínky (Zákon č. 89/2012 Sb., § 954):
· záruku řádné péče,
· bydliště na území České republiky,
· a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče.
Osoba, která chce dítě do péče svěřit, může podat k soudu návrh na svěření do péče.
Řízení o svěření do péče může soud zahájit i bez návrhu, například z podnětu obce s rozšířenou působností.
Práva a povinnosti pečující osoby jsou vymezeny soudním rozhodnutím.
K nejdůležitějším patří především výchova. U práv a povinností rodičů trvá vyživovací povinnost, rodičovská zodpovědnost je omezena soudním rozhodnutím v tom rozsahu, v jakém právo a povinnost pečovat o dítě a další práva a povinnosti přešly na jinou osobu (Středisko náhradní rodinné péče: Náhradní rodinná péče 2013).
2.3 Pěstounská péče
Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče. Zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se dítěte ujali.
Pěstounská péče má přednost před ústavní výchovou. Do pěstounské péče může být dítě svěřeno pěstounovi nebo do společné pěstounské péče manželů.
Vznik a zrušení pěstounské péče je na základě rozhodnutí soudu. Soud tak činí pouze ze závažných důvodů. Dosažením zletilosti dítěte, nebo pokud dítě dosáhne plné svéprávnosti, pěstounská péče zaniká (Zákon č. 89/2012 Sb., § 970).
17
Pěstouni nejsou zákonnými zástupci dítěte a rodiče mají nadále vyživovací povinnost (Zákon č. 89/2012 Sb., § 961).
Podrobnější zpracování k tomuto tématu se nachází v kapitole 3.
2.4 Poručenství
Další z forem náhradní rodinné péče je poručenství. Poručník se ustanovuje, pokud rodiče vůči svému dítěti nemají rodičovskou odpovědnost nebo ji nevykonávají v plném rozsahu (Zákon č. 89/2012 Sb., § 928, odst. 2).
Jestliže soudem ustanovený poručník o dítě osobně pečuje a naplňuje všechny složky rodičovské odpovědnosti, zastupuje tak místo rodičů v celém rozsahu. Poté lze řadit poručenství do forem náhradní rodinné péče. Poručník i dítě (poručenec) jsou zabezpečeni dávkami pěstounské péče jako u pěstounů (Zákon č. 89/2012 Sb., § 939).
Soud na prvním místě ustanovuje poručníkem toho, koho doporučili rodiče. Pokud není nikdo doporučen, soud ustanovuje poručníkem někoho z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině. Poručníkem mohou být i manželé (Zákon č. 89/2012 Sb.,
§ 931, odst. 1).
V případě, že poručníkem nemůže být stanovena fyzická osoba, soud ustanoví poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. Orgán sociálně-právní ochrany dětí činí neodkladné úkony v zájmu dítěte, dokud není ustanoven poručník nebo dokud se neujme své funkce (Zákon č. 89/2012 Sb., § 929).
Řádné plnění funkce poručníka podléhá soudu a jeho pravidelnému dohledu.
Poručník je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a předkládat účty ze správy jeho jmění. Této povinnosti však může být poručník soudem zproštěn, pokud výnosy nepřesahují náklady na výchovu a výživu poručence (Zákon č. 89/2012 Sb., § 934, odst. 2).
Soud zprostí poručníka jeho funkce, pokud ji nechce již dále vykonávat a totéž platí i v případě, že poručník se stane pro výkon poručenství nezpůsobilý nebo porušuje svoje povinnosti, které jako poručník má vůči dítěti (Zákon č. 89/2012 Sb., § 936).
2.5 Opatrovnictví
Opatrovník je soudem jmenován, pokud hrozí střet zájmu dítěte s jinou osobou a kdy zákonný zástupce dostatečně nehájí zájmy dítěte. Jmenovaný opatrovník je oprávněn
18
podat návrh na zahájení řízení, pokud je zapotřebí z hlediska zájmu dítěte, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte rozhodl (Zákon č. 89/2012 Sb., § 943).
Soud rozhodne, proč je opatrovník jmenován, zda a jak je omezena doba výkonu jeho funkce a jaká má práva a povinnosti (Zákon č. 89/2012 Sb., § 945). Soud dále rozhoduje o opatrovníkovi pro správu jmění dítěte, vymezuje rozsah jmění, které bude opatrovník spravovat a zároveň určí, jakým způsobem má s jednotlivými částmi jmění nakládat (Zákon č. 89/2012 Sb., § 948).
2.6 Osvojení
Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Osvojením tak vznikají mezi osvojitelem a osvojencem vztahy jako mezi rodiči a dětmi a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vztahy příbuzenské. Na matrice se do knihy narození na základě pravomocného rozhodnutí soudu zapíše osvojitel nebo osvojitelé namísto rodiče (Zákon č. 89/2012 Sb., § 797).
Jednou z podmínek osvojení je přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem, až na výjimky ne menší než šestnáct let. Dále je vyloučeno osvojení mezi sourozenci a mezi příbuznými v pokolení přímém (Zákon č. 89/2012 Sb., § 803-804).
Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, která na základě svých osobních vlastností a způsobem života zaručí, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Zároveň zdravotní stav osvojitele nebo osvojitelů nesmí ve značné míře omezit péči o osvojované dítě (Zákon č. 89/2012 Sb., § 799).
O osvojení musí být rozhodnuto na základě souhlasu osvojovaného dítěte, rodičů dítěte nebo osoby, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. Dítě, jehož souhlas je třeba k osvojení, musí dosáhnout alespoň dvanácti let (Zákon č. 89/2012 Sb., § 805- 806).
Osvojitelé mají stejná práva jako rodiče, mají rodičovskou odpovědnost. Zároveň osvojením zanikají příbuzenské vztahy mezi osvojencem a původní rodinou (Zákon č. 89/2012 Sb., § 832- 833).
Soud může na návrh osvojitele nebo osvojence osvojení zrušit, pokud k tomu jsou důležité důvody. Pokud ale uplynou tři roky od rozhodnutí o osvojení, nelze ho již zrušit.
Výjimka platí v případě rozporu se zákonem. Soud může na návrh osvojitele rozhodnout
19
i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné, musí to však být v souladu se zájmy dítěte (Zákon č. 89/2012 Sb., § 840-844).
Nový Občanský zákoník umožňuje též osvojení zletilého. K tomuto institutu se navrací k úpravě, která u nás byla známa do roku 1949. (Ministerstvo spravedlnosti ČR 2014).
Zákon tak rozlišuje dvě možnosti osvojení zletilého, a to osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého a osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého.
Zletilého lze osvojit podle první možnosti, jestliže (Zákon č. 89/2012 Sb., § 847) :
· Přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem.
· V době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý.
· Osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti.
· Osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
Podle staré právní úpravy by mohly být společně osvojeny pouze nezletilé děti, ale jejich dospělí sourozenci nikoli, což by vedlo k rozdělení rodiny.
Osvojení zletilého podle druhé možnosti (Zákon č. 89/2012 Sb., § 849):
· Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv.
· Osvojitel osvojením nenabývá vůči osvojenci a jeho potomkům žádných majetkových práv.
· Osvojenec (a jeho potomci) osvojením nepozbývá práv ve vlastní rodině.
K tomuto druhému způsobu bude docházet ojediněle. Zletilého potomka si pravděpodobně budou osoby, které nemají pokrevní nebo právní potomky, nemají pokračovatele ve svém díle nebo jímž jejich potomci neposkytují náležitou pomoc v nemoci či ve stáří, jsou nedosažitelní, případně pobývají neznámo kde atd. (Ministerstvo spravedlnosti ČR 2014).
20
3 Pěstounská péče
3.1 Počátky pěstounské péče
Za předchůdce placené pěstounské péče lze považovat instituce kojných. S institucí placených kojných, později i chův, opatrovnic či pěstounek se lze setkat ve starověku v městských státech v Řecku i v Římě. Tam se kojné shromažďovaly pod sloupem Columna Lactaria a nabízely zde své služby manželkám patriciů (Matějček 1999, s. 25).
Kojné a chůvy patřily ke služebnictvu panovnických dvorů ve středověké Evropě, někdy i mezi sloužící ve šlechtických sídlech a domácnostech bohatého městského patriciátu. V některých zemích např. ve Francii v době renesance bylo běžnou praxí, že městská rodina svěřovala své dítě na dva roky najaté kojné na venkově. Pak si je zase brala zpět, pokud dítě přežilo. V záznamech se dokládá, že přežití bylo spíše výjimkou než pravidlem (Matějček 1999, s. 25).
Vývoj příliš nepokročil, až do doby hromadného zřizování nalezinců v době osvícenství na konci 18. století. Placené chůvy a kojné však existují nadále. Dostávají již úřední název „pěstouni“. Začal se angažovat i stát se svými úředními orgány. Dítě z nalezince, stejně jako dříve z rodiny, brzy po narození odcházelo ke kojné na venkov, do poměrů ekonomicky a hygienicky „ubohých“, tam pobývalo ne už dva roky, ale šest let.
V každé době se však také objevují hlasy, které instituci kojných kritizují a zavrhují.
Jedním z nich byl i Jan Ámos Komenský (Matějček 1999, s. 25).
Ze zemské porodnice, nazývané Červený dům, přicházely děti do péče pěstounky osmý den po narození (19. století). Pěstounka měla být zdravá, majetná a mravně zachovalá, což prokazovala vysvědčením. Plat pěstounky byl vzhledem k věku dítěte sestupný, dnes je vzestupný. Každá pěstounka se musela podrobit lékařské prohlídce, zda je zdravá. Pražský nalezinec zaměstnával dva lékaře jako tzv. dozorce nad pěstounskou péčí. V rodině vykonával lékař návštěvu jednou za dva měsíce. Běžně se však stávalo, že když se lékař blížil, pěstounka se svěřeným dítětem rychle zmizela nebo naopak rychle je omyla, oblékla a vybavila tak, aby nebyly žádné námitky.
Když dítě ukončilo šestý rok, dosáhlo tzv. normálního věku a muselo být vráceno ústavu i přesto, že by pěstouni byli ochotni se o dítě starat i dál, a to bezplatně.
(To připomínalo situaci po zrušení pěstounské péče za komunistického režimu u nás
21
v r. 1950). Pěstounka odevzdala dítě do přijímací kanceláře, vrátila kontrakt a zbytek ošetřovného.
Z ústavu šly děti do kláštera šedých sester v Karlíně, který fungoval jako přechodná řídící stanice. Odtud byly odesílány do své domovské obce. Tam bylo dítě svěřeno (ovšem už na náklady obce) rodině, která se o něj přihlásila. Ta měla dítě posílat do školy a vést k práci, řemeslu. Mnohdy však děti končily v pastouškách, kde pomáhaly pastýři, anebo se živily střídavě po domech a chodily po žebrotě. Pokrokovým zařízením byly okresní sirotčince, které začaly být zřizovány na podkladě zemského chudinského zákona z r. 1868.
Do první světové války bylo možno zaznamenat ještě určitý pokrok. Zemský výbor v Čechách pro děti a mládež zřídil v r. 1902 sirotčí fond a od r. 1904 vznikaly v jednotlivých okresech Okresní komise pro péči o mládež, jejichž úkolem bylo starat se o děti opuštěné a osiřelé. V r. 1908 vzniklo ve Vídni říšské Ústředí péče o mládež při Zemské školní radě. Tato ústřední komise sdružovala dobrovolné pracovníky různých oborů (bez finanční pomoci státu) a koordinovala činnost Okresních komisí péče o mládež.
Koncem války měla ve své správě už 15 ústavů (Matějček 1999, s. 26).
3.2 Pěstounská péče v období první republiky
Po r. 1918 mohla navazovat Československá republika již na zlepšený stav péče o děti, dosažený v posledních letech bývalého Rakouska-Uherska. Z komisí se stala Okresní péče o mládež, která byla vybavena i mocí výkonnou. Péče o mládež osiřelou a opuštěnou připadla ji. Zemským ústředím péče o mládež se stala Česká zemská komise.
V r. 1931 okresy spravovaly 24 okresních sirotčinců, stát spravoval 60 dětských domovů určených k dočasnému, víceméně „ozdravnému“ pobytu opuštěných či ohrožených dětí.
Jejich funkce byla podobná dnešním diagnostickým ústavům. Kapacita nepřesáhla 20 míst, takže si zachovávaly určitý rodinný ráz. Po krátkém pobytu a po vyřízení soudních formalit se děti vracely buď zpět do vlastních rodin, nebo byly pro ně vyhledávány vhodné rodiny pěstounské či adoptivní, v nejhorším případě přecházely do ústavů pro starší děti nebo do zařízení pro „mládež úchylnou“ (tak se tehdy oficiálně označovaly děti vyžadující zvláštní výukovou a výchovnou péči) (Matějček 1999, s. 29).
22 Pěstounská péče se dělila na čtyři typy:
a) Pěstounská péče „nalezenecká“ – ta navazovala na pobyt dítěte v nalezinci či sirotčinci. Dítě bylo svěřováno nejčastěji oběma pěstounům manželům do určitého věku dítěte.
b) Pěstounská péče řízená a kontrolovaná Okresními péčemi o mládež – zde sociální pracovníci Okresních péčí o mládež vyhledávali pokud možno spolehlivé pěstouny (mravně bezúhonné, v dobrém zdravotním i psychickém stavu, s trvalým zaměstnáním, stálým bydlištěm a schopností zajistit dítěti řádnou výchovu.
c) Pěstounská péče v tzv. koloniích – rodinné kolonie byly zakládány v určité obci, v několika sousedních obcích, v okrese. Zde vyhledali sociální pracovníci 1520 vhodných rodin a svěřili jim děti do pěstounské péče.
d) Pěstounská péče na základě soukromé dohody mezi rodiči dítěte a pěstouny bez soudního jednání. To se pak měnilo na svěřování do péče prarodičům nebo jiným příbuzným. Tento typ je jediný, který přetrval z doby první republiky až do osmdesátých let.
Po druhé světové válce, zvlášť po r. 1948, došlo k podstatným změnám. Zařízení se statusem nalezinců byla přejmenována na „ústavy péče o dítě“, byly zrušeny Okresní komise péče o mládež i jejich Zemské ústředí. Byl zrušen propracovaný systém péče o ohrožené děti a ukončena činnost všech dobročinných sdružení. Ve všech formách byla pěstounská péče zrušena v r. 1950, pouze zůstala příbuzenská. Obnovena byla opět až po 23 letech (Matějček 1999, s. 28).
3.3 Charakteristika pěstounské péče v současnosti
Jednou z forem náhradní rodinné péče, která je garantovaná a financovaná státem, je dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., pěstounská péče (Zákon č. 89/2012 Sb., § 970).
Pěstounskou péči se rozumí osobní péče o dítě třetí osobou. Jejím účelem není přijetí cizího dítěte za své jako v případě osvojení, kdy dochází ke změně statusu dítěte (Ministerstvo spravedlnosti ČR 2014). Pěstounská péče zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali (Bubleová a kol. 2011, s. 6).
Do pěstounské péče se svěřují děti, jejichž výchova není u rodičů zajištěna, ať již dlouhodobě nebo krátkodobě a zájem dítěte takové svěření vyžaduje. Do pěstounské péče
23
může soud svěřit dítě i na dobu přechodnou (Zákon č. 89/2012 Sb., § 958). Soud může pěstounskou péči vymezit na dobu určitou (například v případě, že rodič je hospitalizován v léčebně), ale i neurčitou. Pěstounská péče pak může být řešením nastalé krize v rodině atd. (Ministerstvo spravedlnosti ČR 2014).
Rodičům dítěte zůstávají práva a povinnosti vyplívající z rodičovské odpovědnosti, pokud soud nestanoví jinak. Rodiče též mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti. Při svěření dítěte do pěstounské péče rodičům stále náleží vyživovací povinnost vůči dítěti (Zákon č. 89/2012 Sb., § 960-961).
Ten, kdo se chce stát pěstounem, musí zajistit záruku řádné péče, mít bydliště na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče.
Pěstounem se může stát příbuzný dítěte nebo dítěti blízká osoba anebo osoba dítěti neznámá. U osob dítěti neznámých probíhá proces tzv. zprostředkování. Dítě může být také svěřeno do společné pěstounské péče manželů. Dítě může být také svěřeno do společné pěstounské péče manželů (Zákon č. 89/2012 Sb., § 962-964).
Dítě, které bylo svěřeno do pěstounské péče, by mělo pomáhat podle svých možností a schopností v pěstounově domácnosti. A pokud má vlastní příjem, měl by přispět i na úhradu společných potřeb rodiny Dítě může být také svěřeno do společné pěstounské péče manželů (Zákon č. 89/2012 Sb., § 968).
Pěstounská péče zaniká, pokud dítě nabude plné svéprávnosti. Jinak zaniká jeho zletilostí (Zákon č. 89/2012 Sb., § 970).
3.3.1 Základní pojmy
Osoba pečující
je fyzická osoba odpovědná za výchovu dítěte:
a) která je pěstounem, ale nikoli na přechodnou dobu,
b) která byla po dosažení zletilosti dítěte jeho pěstounem nebo poručníkem po dobu, po kterou má nezaopatřené dítě nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte,
c) které je dítě před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče rozhodnutím soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dočasně svěřeno do péče, má zájem stát se pěstounem, a to po dobu trvání takové péče (tj. osoba, která má dítě v tzv. předpěstounské péči),
24
d) která je poručníkem dítěte, pokud o dítě osobně pečuje,
e) která má v osobní péči dítě, k němuž nemá vyživovací povinnost po dobu, po kterou probíhá soudní řízení o ustanovení této osoby poručníkem.
Osoba v evidenci
je fyzická osoba vedená v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu (Sociální reforma 2013, s. 2).
Nezprostředkovaná pěstounská péče
Fyzická osoba podává návrh na svěření dítěte do pěstounské péče přímo soudu, aniž by uplatňovala žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče. Dle zákona o sociálně-právní ochraně dětí se zprostředkování neprovádí v případě, kdy návrh na svěření dítěte do pěstounské péče podala fyzická osoba k dítěti příbuzná nebo blízká dítěti či jeho rodině.
Zprostředkovaná pěstounská péče
Svěření do pěstounské péče musí být v zájmu dítěte. Vždy se hledá náhradní rodina pro dítě, nikdy dítě pro rodinu. Má-li zájem o pěstounskou péči osoba, která nezná konkrétní dítě, o které by chtěla pečovat, probíhá proces zprostředkování. Zprostředkování v České republice zajišťují krajské úřady.
Zprostředkování probíhá v několika fázích (Středisko náhradní rodinné péče:Zprostředkovaná náhradní péče 2013) :
a) vyhledávání dětí, které mohou být svěřeny do pěstounské péče b) vyhledávání fyzických osob vhodných stát se pěstouny
c) odborná příprava budoucích pěstounů k přijetí dítěte do rodiny
d) výběr určité osoby vhodné stát se pěstounem určitého dítěte, jemuž se pěstounská péče zprostředkovává a zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou.
3.3.2 Práva a povinnosti pěstouna
Povinností pěstouna je o dítě osobně pečovat a při péči o osobu dítěte vykonávat přiměřeně práva a povinnosti rodičů. K povinnostem nepatří vyživovací povinnost k dítěti.
Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech, toto
25
právo totiž náleží nadále rodičům, pokud nejsou omezeni v rodičovské odpovědnosti, nejsou ji zbaveni nebo její výkon není pozastaven. Pokud se pěstoun domnívá, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu.
Další práva a povinnosti při výkonu pěstounské péče jsou upraveny zákonem o sociálně-právní ochraně dětí §47a odst.2.
Práva pěstouna při výkonu pěstounské péče (zákon č. 359/1999 Sb., § 47a):
a) právo na poskytnutí trvalé nebo dočasné pomoci při zajištění osobní péče o svěřené dítě. Jedná se zejména o pomoc v zajištění krátkodobé péče:
1. po dobu, kdy je osoba pečující nebo osoba v evidenci uznána dočasně práce neschopnou nebo při ošetřování osoby blízké,
2. při narození dítěte,
3. při vyřizování nezbytných osobních záležitostí, 4. při úmrtí osoby blízké.
b) právo na poskytnutí pomoci se zajištěním celodenní péče o svěřené dítě nebo děti, která je přiměřená věku dítěte. Péče je v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů v kalendářním roce, jestliže svěřené dítě dosáhlo věku 2 let,
c) právo na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci alespoň jednou za 6 měsíců,
d) právo na zprostředkování nebo zajištění bezplatné možnosti zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě,
e) právo na pomoc a asistenci při kontaktu s biologickou rodinou a zajištění vhodného prostoru.
Povinnosti pěstouna při výkonu pěstounské péče(zákon č. 359/1999 Sb., § 47a): a) povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě
v rozsahu 24 hodin za 1 rok,
b) povinnost umožnit sledování naplňování dohody o výkonu pěstounské péče a spolupracovat se zaměstnancem, který je pověřený sledováním vývoje dětí,
26
c) povinnost v souladu s individuálním plánem udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami jemu blízkými, zejména rodiči, umožnit styk rodičů s dítětem, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak.
Tato práva o povinnosti jsou poté upravena v dohodě o výkonu pěstounské péče ve vztahu ke konkrétní pěstounské rodině.
3.3.3 Finanční zajištění pěstounské péče
Finanční zajištění pěstounské péče je tvořeno dávkami pěstounské péče. Tyto dávky jsou určeny pěstounům, kterým bylo svěřeno nezletilé dítě či děti do péče. Dávky pěstounské péče slouží k finančnímu zabezpečení dětí v pěstounské péči i jejich pěstounů.
Pěstouni mohou dosáhnout na čtyři typy dávek pěstounské péče
Ke dni 1.1.2013 zanikl nárok na dávky pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dávky pěstounské péče se nyní řídí zákonem o sociálně- právní ochraně dětí.
Dávky pěstounské péče:
a) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte b) Odměna pěstouna
c) Příspěvek při převzetí dítěte
d) Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla e) Příspěvek při ukončení pěstounské péče
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte
Nárok na tento příspěvek náleží každému nezletilému nezaopatřenému dítěti, které je svěřeno do péče osoby pečující nebo osoby v evidenci. Osoba pečující a osoba v evidenci žádá o příspěvek po dobu nezletilosti dítěte a také je této osobě příspěvek vyplácen. Nárok na příspěvek trvá i po dosažení zletilosti dítěte, nejdéle do 26 let. Týká se to pouze nezaopatřeného dítěte, které žilo do své zletilosti ve společné domácnosti s osobou pečující. Po dosažení zletilosti je příspěvek vyplácen dítěti. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte nenáleží v případě, že je dítě příjemcem důchodové dávky např. sirotčí nebo invalidní důchod, pokud je tento důchod vyšší nebo roven příspěvku. Dále příspěvek není
27
vyplácen po dobu, po kterou je dítě v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež.
Výše příspěvku za kalendářní měsíc činí:
a) 4 500 Kč pro dítě do 6 let, b) 5 500 Kč pro dítě od 6 do 12 let, c) 6 350 Kč pro dítě od 12 do 18 let, d) 6 600 pro dítě od 18 do 26 let.
Odměna pěstouna
Nárok na tuto dávku má osoba pečující a osoba v evidenci.
Výše odměny pro osoby pečující:
a) 8 000 Kč pokud pečuje o jedno dítě, b) 12 000Kč pečuje-li o dvě děti,
c) 20 000 Kč v případě péče o tři děti nebo pokud pečuje alespoň o jedno dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV. Odměna pěstouna se v těchto případech zvyšuje o 4000 Kč za každé takové dítě.
Výše odměny pro osoby v evidenci (pěstouni na přechodnou dobu):
a) 20 000 Kč od zařazení do evidence osob, jenž mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu. Platí i v případě, že aktuálně nepečuje o žádné dítě,
b) 24 000 Kč je-li svěřeno dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV.
Odměna pěstouna se pro účely zákonů upravující daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na úrazové pojištění a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění považuje za příjem ze závislé činnosti (Sociální reforma 2013, s. 5). V zákoně je výše odměny pěstouna uvedena „v hrubém“. Úřad práce provede před výplatou srážky, poté dostává pěstoun odměnu „v čistém“. Osoba pečující a osoba v evidenci si mohou (při)vydělávat.
28
Odměna pěstouna se poskytuje i po dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Nejdéle však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo byla nařízena karanténa. Po dobu, po kterou pěstoun pobírá v případě pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény odměnu pěstouna, není mu nemocenské z titulu odměny poskytováno (na náhradu mzdy ani na nemocenské poskytované z titulu zaměstnání nemá pobírání odměny pěstouna vliv) (Sociální reforma 2013, s. 5).
Pěstoun může současně pobírat starobní důchod. Výjimkou je pobírání předčasného starobního důchodu, v tomto případě si pěstoun musí vybrat, kterou z dávek bude pobírat.
Příspěvek při převzetí dítěte
Příspěvek se vyplácí jednorázově osobě pečující, převzala-li dítě do pěstounské péče. Příspěvek náleží osobě pečující, které bylo svěřeno dítě do předpěstounské péče a následně do péče pěstounské. Jestliže poté bylo dítě svěřeno do péče jiné osobě, náleží tento příspěvek i další osobě pečující. Příspěvek náleží i osobě v evidenci, které bylo svěřeno dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu.
Výše příspěvku:
a) 8 000 Kč do 6 let, b) 9 000 Kč od 6 do 12 let, c) 10 000 Kč od 12 do 18 let.
Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla
Příspěvek náleží osobě pečující, která převzala do pěstounské péče nejméně 3 děti nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o 3 děti (včetně zletilých nezaopatřených dětí, zakládající osobě pečující nárok na odměnu pěstouna) a zakoupila osobní motorové vozidlo nebo zajistila nezbytnou celkovou opravu motorového vozidla, pokud ho nepoužívá k výdělečné činnosti.
Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí 70% pořizovací ceny tohoto vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč.
29 Příspěvek při ukončení pěstounské péče
Nárok náleží fyzické osobě, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči osoby pečující i osoby v evidenci, a to ke dni zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Příspěvek se vyplácí jednorázově každé osobě ve výši 25 000 Kč.
Pokud dítě místo příspěvku na úhradu potřeb dítěte pobírá důchod z důchodového pojištění, přesto mu náleží příspěvek při ukončení pěstounské péče ke dni následujícímu po skončení jeho nezaopatřenosti (Sociální reforma 2013, s. 6).
Vznik nároku na dávky pěstounské péče
Dávky pěstounské péče náleží nejdříve ode dne vykonatelnosti rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem (zákon č 359/1999 Sb.,
§47p, odst. 2). Dávky pěstounské péče náleží nejdříve za měsíc, ve kterém byl návrh na svěření dítěte do pěstounské péče osoby podán. Osoba v evidenci má nárok na odměnu pěstouna ode dne právní moci rozhodnutí krajského úřadu o zařazení této osoby do evidence osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu (Sociální reforma 2013, s. 8).
Zánik nároku na dávky pěstounské péče
Obecně lze shrnout, že nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím 1 roku (především u jednorázových dávek). U opakujících se dávek jako odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte, nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím 3 měsíců (Sociální reforma 2013, s. 8).
30
4 Pěstounská péče na přechodnou dobu
Od 1. června 2006 byla doplněna právní úprava pěstounské péče o novou speciální úpravu, která by měla umožnit řadě dětí ještě rychlejší cestu do náhradní rodiny, a to pěstounskou péči na přechodnou dobu.
Dle Ministerstva práce a sociálních věcí umožňuje pěstounská péče na přechodnou dobu (dále jen PPPD), aby dítě mohlo vyrůstat v náhradním rodinném prostředí u proškolených pěstounů i krátkodobě a bylo mu zabezpečeno právo na rodinný život podle Úmluvy o právech dítěte (čl. 20, 21) a v souladu s principy a cíli Národní strategie ochrany práv dětí. Klade se důraz na odbornou přípravu pěstounů, jejich další vzdělání a supervizi. Od pěstounů se očekává především schopnost spolupracovat s rodiči dítěte.
Případně s trvalou náhradní (osvojitelkou či pěstounkou) rodinou (Macela 2013, s. 1).
Pro účely zajištění pěstounské péče pro dítě na přechodnou dobu vedou krajské úřady evidenci osob, které mohou pěstounskou péči po přechodnou dobu vykonávat (Zákon č. 359/1999 Sb., §27a, odst. 1).
Do PPPD může soud na základě návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě osobám zařazeným do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, a to na (Zákon č. 359/1999 Sb., §27a, odst. 7):
a) dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat (z důvodů zdravotních, výkonu trestu odnětí svobody a dalších),
b) dobu, po jejímž uplynutí může matka dát souhlas k osvojení nebo po kterou může rodič souhlas k osvojení dítěte odvolat,
c) dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení.
Dá se říci, že každá pěstounská péče může být ze své podstaty přechodná a je možné, že dítě nezůstane v pěstounské rodině až do dospělosti.
Specifika PPPD spočívají (Macela 2013, s. 1):
· V její časové omezenosti (PPPD může trvat nejdéle 1 rok - § 27a odst.9 zákona o SPOD.
31
· Dítě může být do PPPD svěřeno pouze rozhodnutím soudu na návrh OSPOD a jen osobám, které jsou vedeny ve zvláštní evidenci pěstounů na přechodnou dobu.
· Před umístěním dítěte do PPPD neprobíhá proces zprostředkování náhradní rodinné péče.
· Osoby, které mohou PPPD vykonávat, jsou vedeny ve zvláštní evidenci a pobírají odměnu i po dobu, kdy o žádné dítě nepečují, jsou v pohotovosti a měly by být připraveny přijmout dítě v krizové situaci bezprostředně po rozhodnutí soudu.
· Přípravy na PPPD mají větší časový rozsah (72 hodin podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona o SPOD).
4.1 Kritéria výběru pěstounů pro pěstounskou péči na přechodnou dobu
Na osoby vykonávající pěstounskou péči na dobu určitou by mělo být pohlíženo jako na profesionály, kteří vykonávají specifickou činnost v oblasti výchovy a péče o ohrožené děti. Očekává se od nich, že budou dítěti poskytovat stabilní a láskyplné prostředí po dobu několika týdnů až měsíců. Jejich péče by měla dětem pomoci začít se vyrovnávat s traumaty a ztrátami z minulosti a připravit je na přechod do trvalé péče nebo návrat do původní rodiny. Tito pěstouni se musejí připravit na komunikaci a spolupráci s rodinou dítěte či budoucí náhradní rodinou, proto potřebují dobré komunikační schopnosti. Dále se budou podílet na práci odborného týmu, který poskytuje podporu dítěte a jeho rodině (Macela 2013, s. 2).
Děti přecházející do PPPD zažívaly často v životě již různá traumata a ztráty. PPPD by jim měla poskytnout co nejstabilnější a nejklidnější prostředí. Z toho důvodu je třeba posoudit:
Rodinou situaci (Macela 2013, s. 2):
· Stabilní partnerský svazek, současný stav, ve kterém partneři žijí min. 5 let bez aktuálních konfliktů.
32
· U samoživitelů, jedná se o osoby, které v danou chvíli nehledají partnerský vztah, přijímají své postavení a jsou smířeny s tím, že nemají partnera/partnerku.
· Žadatelé, kteří jsou rozvedeni max. 1x – výjimka je na základě individuálních situací, po důkladné prozkoumání stability partnerského vztahu.
· Nesmí být ohroženo naplňování potřeb dětí v rodině případným přijetím dětí na PPPD.
· Děti v rodině by měly být schopny pochopit smysl PPPD .
· Od příchodu posledního dítěte do rodiny uplynula dostatečná doba (zpravidla 2-3 roky) a všechny děti v rodině si vytvořily bezpečný a pevný vztah ke svým rodičům (pěstounům).
· Rodina by měla mít dostatečnou kapacitu věnovat se dítěti, které přijde na přechodnou dobu.
Životní zabezpečení a bydlení (Macela 2013, s. 3):
· Charakter bydlení, kvalita, vybavenost a stabilita – bytové podmínky by měly zajišťovat dostatečný prostor pro přijímané dítě a zajistit mu přiměřené soukromí.
· Jeden z pěstounů se musí připravit opustit svoje zaměstnání a to nejpozději při přijímání prvního dítěte. Měl by se dítěti věnovat na plný úvazek.
· Socioekonomická úroveň rodiny by měla být stabilní, bez vážných problémů, které by bránily vlastnímu výkonu PPPD (př. nařízená exekuce).
Osobnostní charakteristiky a zdravotní stav (Macela 2013, s. 3):
· Dostatečná osobnostní zralost a životní zkušenosti, zohledněn i věk (zpravidla 28-65 let) a zdravotní stav.
33
· Trestní bezúhonnost obdobně jako u žadatelů o jiné formy NRP, v anamnéze vyloučeny závislosti, prostituce.
· Očekává se spolupráce s dalšími odborníky, výrazný podíl na sociálně- právní ochraně dětí, je proto třeba, aby pěstouni měli dostatečné intelektové schopnosti.
· Byla vyloučena patologie osobnosti, psychických poruch, členství v rizikové skupině či sektě.
· Zralost, uvědomování si svých nedostatků, trpělivost, motivace, neočekávání vděku od přijatých dětí, připravenost děti předat dál, absence nezpracovaných traumat či nedořešených ztrát z minulosti, schopnost uznat vlastní chybu, sebereflexe, schopnost dávat lásku a přijetí.
Podpůrnou síť (Macela 2013, s. 3):
· Pěstouni mají své přátele a příbuzné, o které se mohou opřít.
· Dostupnost odborné péče pro pěstouny i pro přijaté dítě a zároveň ochota přijmout podporu.
· Dostupnost podpůrných a odborných služeb.
4.2 Postup při svěření dítěte do PPPD
PPPD by měla být využita pro ty děti, které musí dočasně žít mimo vlastní rodinu nebo pro které se hledá dlouhodobé řešení jejich situace. Před tím, než bude dítě umístěno, je nutná důkladná příprava dítěte na příchod do pěstounské péče na přechodnou dobu.
Mělo by to být provedeno způsobem vhodným s ohledem na věk dítěte. Tzn. vysvětlit dítěti situaci, vysvětlit, kdo jsou pěstouni, plán zachování kontaktu s vlastní rodinou, společně s dítětem plánování dalších kroků, kvalifikovaně získaný zápor dítěte atd. I rodina dítěte je zapojena do procesu přípravy na přechod do PPPD, pokud je to možné (Macela 2013, s. 6).
34
Výjimkou je svěření dítěte do PPPD předběžným opatřením soudu ihned po narození do doby, než uplyne lhůta šesti týdnů pro udělení souhlasu rodiče k osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům, nebo do doby pravomocného rozhodnutí soudu o splnění podmínek nezájmu rodičů o dítě (Macela 2013, s. 6).
Některé typické příklady situací, kdy je možné využít PPPD (Macela 2013, s. 6):
· Pečující osoba nemůže dočasně vykonávat péči o dítě (nepříznivý zdravotní stav, výkon trestu….).
· Dítě se ocitlo v krizové situaci, umístění do PPPD do doby než se ujasní, zda je možný návrat do vlastní rodiny nebo vyhledání jiné formy náhradní rodinné péče.
· Dítě bylo zneužíváno či týráno, hledá se pro ně trvalé řešení.
· Výchovu dítěte rodiče nezvládají.
· Dítěte, které je rodičem opuštěné nebo nalezené.
· Rodiče chtějí svěřit dítě do dlouhodobé rodinné péče a dosud nebyla nalezena vhodná rodina.
Orgány sociálně-právní ochrany dětí mají od příslušného krajského úřadu k dispozici evidenci osob vhodných k výkonu PPPD. Když nastane případ, že se sociální pracovnice/pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností dozví o dítěti, jemuž má být zajištěna PPPD, osloví subjekty, které mají v evidenci osoby v hodné k výkonu PPPD, zda by některá z těchto osob mohla dítěti PPPD poskytnout. Poté se jedná s pěstouny o umístění dítěte (Macela 2013, s. 6).
Soud může pouze na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do PPPD osobám, které jsou zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu. Proto, aby soud mohl rozhodnout o svěření dítěte do PPPD, musejí být splněny obecné podmínky pěstounské péče, a to (Macela 2013, s. 9):
· výchova v rodině není řádně zabezpečena,
· zájem dítěte na svěření do jiného výchovného prostředí a jeho kladné vyjádření k této věci přiměřené věku,
35
· existuje vhodná osoba (tedy osoba zařazená v evidenci osob, které mohou vykonávat PPPD) a tato osoba se svěřením dítěte do péče souhlasí.
PPPD je institut překlenovací, proto je povinnost soudu za spolupráce OSPOD přezkoumávat nejméně jednou za tři měsíce důvody trvání PPPD. Pokud soud uzná, že dítě může být v osobní péči svých rodičů nebo jiných blízkých osob, nebo je možné dítě svěřit do dlouhodobé náhradní rodinné péče, rozhodnutí o PPPD zruší (Macela 2013, s. 10).
4.3 Dávky pěstounské péče u PPPD
Za kalendářní měsíc činí výše odměny pěstouna pro osoby v evidenci (pěstouni na přechodnou dobu):
· 20 000 Kč od právní moci rozhodnutí krajského úřadu o zařazení do evidence osob, které jsou vhodné vykonávat PPPD. To platí i v případě, že aktuálně nepečuje o žádné dítě, nebo pečuje pouze o děti v PPPD, které jsou zdravé nebo nejvýš ve stupni I závislosti na pomoci jiné fyzické osoby.
· 24 000 Kč, pokud má osoba v evidenci ve své péči dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III nebo IV (Macela 2013, s. 11).
Pokud je osobě v evidenci svěřeno dítě do jiné péče, než je pěstounská péče na přechodnou dobu (klasická PP, předpěstounská péče, poručenství), zvyšuje se za každé takové dítě odměna pěstouna o 4 000 Kč (Macela 2013, s. 11).
Odměna pěstouna nenáleží, pokud PPPD je přerušeno (na žádost pěstouna nebo rozhodnutím krajského úřadu). Příspěvek při převzetí dítěte nenáleží při přijetí dítěte do PPPD, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte po dobu péče o dítě v PPPD. Je možný souběh s dávkami státní sociální podpory (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek atd.) (Macela 2013, s. 11).
Podle Zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, má pojištěnec, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nárok na peněžitou pomoc v mateřství (PPM). Musejí být však splněny zákonem stanovené podmínky jako je doba účasti na nemocenském pojištění alespoň 270 kalendářních dnů v posledních 2 letech před nástupem na PPM, u osob samostatně výdělečně činných pak alespoň 180 kalendářních dnů účasti na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně
36
činných v posledním roce před nástupem na PPM a dítě je mladší 7 let. V takovém případě náleží PPM po dobu 22 týdnů. Jestliže osoba v evidenci současně převezme dvě a více dětí do pěstounské péče, náleží PPM po dobu 31 týdnů, pokud ale osoba v evidenci po uplynutí 22 týdnů pečuje alespoň o dvě ze svěřených dětí. PPM nenáleží, pokud je účast na nemocenském pojištění založena pouze pobíráním odměny pěstouna (Macela 2013, s. 12).
4.4 Přechod do další péče
Při plánování přechodu dítěte by se měly zapojit všechny osoby, které se na péči o dítě podílejí, poskytovatelé služeb a doprovázející osoby a další subjekty dle konkrétního případu. Přechod dítěte, průběh a časování se provádí podle zpracovaného individuálního plánu, který stanoví role a povinnosti jednotlivých subjektů. Konkrétní průběh přechodu, formu seznámení dítěte s novými pečujícími osobami, zapojení dítěte do procesu přechodu do další péče, jeho vyhodnocování apod. Dítě se může vrátit zpět ke svým rodičům či jiným příbuzným, nebo bude předáno do dlouhodobé náhradní péče pěstounské nebo osvojitelské rodiny (Macela 2013, s. 12).
4.5 Ukončení a vyhodnocení cyklu PPPD, supervize
Je třeba se zaměřit po ukončení procesu předávání dítěte na potřeby pěstounů. Měli by mít příležitost zpracovat svoji „ztrátu“, případně doporučit terapii, supervizi. Podrobné vyhodnocení průběhu výkonu PPPD je třeba provést především u začínajících pěstounů na přechodnou dobu. Vyhodnocení je vytvářeno na základě hodnocení pěstounů, doprovázející organizace, náhradní rodiny, která převzala dítě do péče, případně dítěte (Macela 2013, s. 14):
· co bylo přínosem, co se podařilo, co bylo naopak obtížné, co by šlo udělat příště lépe,
· co dítě potřebovalo nejvíc,
· co potřebovali či potřebují pěstouni,
· pěstounům poskytnout dostatek času na prožití ztráty a možnost supervize podle individuálních potřeb rodiny (někteří pěstouni jsou schopni přijmout druhý den po odevzdání jednoho dítěte další dítě, jiní potřebují více času na prožití ztráty).
37
· vyhodnocení, zda tato rodina je připravena na přijetí dalšího dítěte do PPPD.
Na základě takovéhoto vyhodnocení o průběhu PPPD je možné znovu zvážit, zda a jaké dítě do pěstounské rodiny umístit, jaké potřeby mají pěstouni (supervize, doprovázení, vzdělávání). Zpráva o vyhodnocení průběhu PPPD je součástí spisové dokumentace pěstounů.
Vhodné je přerušení zařazení osoby v evidenci pěstounů na přechodnou dobu v případě, že rodina bude cítit potřebu dlouhodobějšího oddychu (Macela 2013, s. 14).
4.6 Názory na potřebnost institutu přechodné pěstounské péče
Středisko náhradní rodinné péče o.s. (dále jen Středisko NRP) vytvořilo projekt za spolupráce Nadace Sirius „Náhradní rodina + dítě + odborník jako partneři. Cílem jejich projektu bylo, zmapovat názory a zkušenosti s pěstounskou péčí na přechodnou dobu z pohledu odborníků (pracovníci krajského úřadu, sociální pracovníci z obecních úřadů, odborníci zajišťující přípravy žadatelů, pracovníci z ústavních zařízení) a náhradních rodičů (zkušení pěstouni s dětmi biologickými i přijatými, nezkušení rodiče s čerstvě přijatým dítětem do osvojení, rodičovské páry i samoživitelky, z velkých měst i zapomenutých pohraničních vísek, s různým stupněm vzdělání) v ČR. (Konečná H., Sudová M., 2011, s. 5).
Názory odborníků na PPPD nejsou jednotné. Část odborníků PPPD nevěří jako dobré instituci, pochybují o kvalitě a prospěšnosti krátkodobého vztahu mezi pěstounem a dítětem. Často se odborníci přiklánějí k využití a zlepšení institutů a ústavních zařízení a intenzivnější snaze vyhledat dítěti pěstouny dlouhodobé. Dle odborníků je v ústavech dostupná potřebná zdravotní péče a možná více času na děti než v rodině (Konečná H., Sudová M., 2011, s. 12).
Druhá část odborníků naopak považují institut PPPD za potřebný. Dle jejich názoru je normální rodina lepší než sebelepší ústav. Dále zastávají názor, že není potřeba být zdravotnicky specializován a že se dopředu ví, které dítě bude specializovanou zdravotní péči potřebovat. Myslí si, že PPP by se hodila i jako určitým způsobem respitní péče.
PPPD by se mohla využít k přechodné péči o děti se zdravotním postižením z funkčních rodin, v rámci sanace nebo podpory rodiny (Konečná H., Sudová M., 2011, s. 15).
38
Z dotazovaného vzorku pouze minimum rodičů také nevěří PPPD jako dobré instituci. Spíše vidí pro krátkodobý pobyt přednosti ústavu. Naopak naprostá většina rodičů považuje rodinné prostředí za nenahraditelné. Podle nich je v rodině více tělesného kontaktu jako pomazlení, láskyplný vztah a není tam ústavní režim (Konečná H., Sudová M., 2011, s. 15).
Odborníci i rodiče se shodují na tom, že vše týkající se institutu PPP je hodně složité a málo předvídatelné. Vidí zde určitě nejistoty a neznalost kolem této instituce. Mají obavy ze zneužití institutu, že by někdo mohl PPP pojmout jako zdroj výdělku a nevěnovat se dítěti (Konečná H., Sudová M., 2011, s. 22).
4.7 Možná úskalí PPPD
Podle Mgr. Martiny Zábranské z oddělení péče o rodinu a dítě Městského úřadu v Chrudimi by mohly v souvislosti s PPPD vzniknout určitá rizika. Domnívá se, že tento typ péče nebude plně schopen v budoucnu suplovat roli ústavních zařízení, zvláště pak zařízení pro děti s výchovnými problémy, těžkým zdravotním postižením nebo děti traumatizované, kde je vyžadována vysoká odbornost poskytované péče.
Možná úskalí PPPD (Zábranská M., 2012):
· Nedostatek žadatelů o pěstounství na přechodnou dobu – nepodaří se oslovit dostatečný počet zájemců.
· Nedostatečná připravenost pěstounů na přechodnou dobu – špatně nastavený systém příprav a způsob ověřování předpokladů pro výkon PPPD.
· Nedostatek kvalitních sociálních služeb pro rodiny a pěstounské rodiny – v současné době je stále nedostatek služeb, které by měly podporovat realizaci PPPD, tj. sociálně aktivizační služby, psychologická pomoc, tréninkové služby, odlehčovací služby atd.
· Nedostatečná kapacita pracovníků OSPOD – za stávající vytíženosti pracovníků nebude možné plnit stanovené lhůty pro PPPD, dohled nad výkonem PPPD bude pouze formální a nedojde k navázání vztahu s dítětem.
· Nedostatek finančních prostředků pro zamýšlené změny – vytvoření nových služeb, zvýšení počtu pracovníků OSPOD.
