Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce
Studijní obor: Penitenciární péče
UPLATNĚNÍ PEDAGOGIKY PŘI
ESKORTOVÁNÍ ODSOUZENÝCH OSOB EXERCISE PEDAGOGY AT ESCORT
CONDEMNED MEN
Bakalářská práce: 10–FP–KSS–4009
Autor: Podpis:
Zdeněk Dostál
Vedoucí práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
72 19 4 19 32 5 + 1 CD
V Liberci dne: 29. 4. 2011
Č estné prohlášení
Název práce: Uplatnění pedagogiky při eskortování odsouzených osob
Jméno a příjmení autora: Zdeněk Dostál
Osobní číslo: P08000169
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména
§ 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě, a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 29. 4. 2011
Zdeněk Dostál
Poděkování
Chtěl bych poděkovat paní Mgr. Květuši Slukové, Ph.D. za odborné vedení práce, za cenné rady a důležité informace, věnovaný čas, trpělivost a profesionální přístup při vedení bakalářské práce. Dále pak paní Mgr. Lence Zadinové za její ochotu a vstřícnost při stylistické kontrole bakalářské práce.
Název bakalářské práce: Uplatnění pedagogiky při eskortování odsouzených osob Jméno a příjmení autora: Zdeněk Dostál
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2010/2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.
Resumé
Bakalářská práce se zabývala problematikou uplatnění pedagogiky při eskortování odsouzených osob ve výkonu trestu odnětí svobody do zdravotnických zařízení. Jejím cílem bylo zjistit míru bezpečnosti příslušníků a civilních osob při eskortách odsouzených a stav možného ohrožení života nebo zdraví. Práce byla rozčleněna do dvou hlavních částí. Teoretická část se zabývala vymezením základních pojmů, prezentací odborných zdrojů a základními pravidly při eskortování osob ve výkonu trestu. Praktická část průzkumu vycházela z analýzy dotazníkové metody.
Předmětem zkoumání byly příslušníci Vězeňské služby České republiky, kteří se podílí na organizaci eskort do zdravotnických zařízení, odsouzené osoby ve výkonu trestu a civilní občané, kteří zdravotnická zařízení navštěvují. Ke zpracování dat byl nejdříve realizován pilotní průzkum. Rozbor výsledků pilotáže byl následně použit k hlavnímu průzkumu. Vyhodnocením těchto dat jsme dospěli k závěru, že se zkoumaný vzorek respondentů cítí bezpečně při realizaci eskort s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody. Zjištění vyústila v konkrétní navrhovaná opatření: využívat před eskortováním informace o odsouzených, dynamicky obnovovat výcvik příslušníků eskortní služby, zdokonalovat formy školení a využívat podmínky vytvořené na Institutu vzdělávání Vězeňské služby České republiky v plném rozsahu.
Klíčová slova: Vězeňská služba České republiky, bezpečnost, příslušník, odsouzená osoba, civilní osoba, výkon trestu odnětí svobody, eskorta.
Bachelor thesis title: Exercise pedagogy at escort condemned men Author´s name and surname: Zdeněk Dostál
Academic year of submition bachelor´s thesis: 2010/2011 Supervisor of bachelor thesis: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.
Summary
This bachelor thesis dealt with the problems of exercise pedagogy at condemned persons escort from the execution of punishment to the medical facilities.
The aim was to find out the rate of the guards and civilians safety by the escorts of the convicts and the possible threat of their lives or health. This work is composed from two main parts. The theoretical part dealt with the definition of the basic terms, presentation of the professional sources and the basic rules by escorting the convicts.
The practical part of the search appeared from the analysis of the questionnaire method. Subjects of the search were guards of the Prison service, who take part in the organization of the escorts to the medical institutions, furthermore convicted persons and the civilians who visit these health care facilities. At first the pilot research was used for the data processing. The analysis of this piloting was further used for the main search. After finishing the data evaluation we came to the conclusion that the searched sample of the respondents feel safely by the realization of the convicted escorts. The work resulted in particular suggested measures – to work with the information about the convicts before the escorts, dynamically renew training of the escort service guards, develop the training forms and in entirety use the conditions created in the Institute of the education of the Prison Service of the Czech Republic.
Keywords: Prison Service of the Czech Republic, safety, guard, convicted person, civilian, execution of a punishment, escort.
Name der Bachelorarbeit: Verwertungen Pädagogik bei eskortieren verurteiltPersonen Vor- und Nachname der Autorin: Zdeněk Dostál
Akademisches Jahr der Abgabe der BA: 2010/2011
Betreuende Lehrende der BA: Mgr. Květuše Sluková, Ph.D.
Zusammenfassung
Diese Arbeit (Bachelorarbeit) beschäftigte sich mit der Problematik der Durchsetzung der Pädagogik für die Begleitung verurteilten Personen im Vollzug der Freiheitsstrafe zu den medizinischen Einrichtungen. Ziel war es, das Niveau der Sicherheit von Angehörige und Zivilisten während Escort Häftlinge und der Zustand der möglichen Gefahr für Leben oder Gesundheit bestimmen. Die Arbeit wurde in zwei Hauptteile gegliedert. Der theoretische Teil befasste sich mit der Definition der Grundbegriffe, Präsentation der fachlichen Ressourcen und Grundregeln bei der Begleitung von Menschen im Vollzug. Der praktische Teil der Befragung basiert auf einer Analyse des Fragebogens Methode. Gegenstand der Untersuchung waren Mitglieder des Gefängnisdienstes Tschechische Republik, die an der Organisation der Begleitung zu medizinischen Einrichtungen beteiligten, verurteilte Personen im Strafvollzug und die Zivilisten, die medizinischen Einrichtungen besucht. Zu der Datenverarbeitung wurde zunächst eine Piloterhebung durchgeführt. Analyse der Ergebnisse der Lenkung wurde anschließend für die Hauptuntersuchung verwendet.
Durch Auswertung dieser Daten wurden wir zum Ergebnis gelangen, dass untersuchte eine Stichprobe der Befragten sich sicher bei der Umsetzung des Eskorte mit Personen im Vollzug der Freiheitsstrafe fühlt. Die Erkenntnisse führten zu den spezifischen Maßnahmen vorgeschlagen. Es ist gut, vor der Eskortierung von Gefangenen verwenden Informationen über verurteilten. Dynamisch erneuern die Ausbildung von Escortdienst, verbesserte die Formen der Ausbildung und nutzen Bedingungen durch das Institut für Bildung des Gefängnisdienstes Tschechische Republik in ihrer Gesamtheit geschaffen.
Die Schlüsselwörter: das Gefängnisdienst Tschechische Republik, die Sicherheit, der Angehörige, die verurteilte Person, die Zivilperson, der Vollzug der Freiheitsstrafe, die Eskorte (die Begleitung)
Obsah
Úvod... 12
1 Teoretická část... 14
1.1 Historický vývoj trestu ... 14
1.2 Trest ... 15
1.3 Účel trestu... 16
1.4 Penologie... 17
1.5 Poruchy osobnosti a chování... 17
1.6 Kriminální chování ... 18
1.7 Společenské faktory ovlivňující vývoj kriminality... 18
1.8 Delikvent a delikvence ... 19
1.9 Věznice ... 20
1.10 Typy věznic... 20
1.11 Bezpečnost ve věznicích ... 21
1.12 Oddělení vězeňské a justiční stráže ... 22
1.13 Vzdělávání příslušníků VS ČR... 23
1.14 Eskortní směna... 26
1.14.1 Rozdílení příslušníků eskortní směny... 27
1.14.2 Donucovací prostředky... 28
1.14.3 Zásady při eskortování odsouzených motorovými vozidly.... 29
1.14.4 Důkladná osobní prohlídka... 29
1.14.5 Nástin mimořádných událostí ... 30
2 Praktická část... 32
2.1 Cíl průzkumu... 33
3 Teoretické předpoklady ... 33
3.1 Stanovení předpokladů... 33
3.2 Metody průzkumu ... 34
3.3 Charakteristika výzkumného vzorku ... 35
3.4 Pilotní průzkum ... 35
3.5 Hlavní průzkum... 36
3.6 Výsledná data prvního průzkumu ... 37
3.7 Průzkum druhého předpokladu... 53
3.8 Výsledná data druhého průzkumu ... 54
4 Vyhodnocení předpokladů... 63
5 Shrnutí praktické části ... 65
Závěr ... 66
Návrh na opatření ... 68
Seznam použitých zdrojů... 69
Seznam příloh ... 72
Úvod
Všeobecně je známo, a to od samotného počátku lidstva, že pokud někdo provedl závažný prohřešek proti normálnímu žití v dané době, byl potrestán. Tresty byly různé, právě podle vyzrálosti společnosti a doby, ve které člověk žil. Useknutí ruky zloději nebo upálení čarodějnic je dnes již dávná historie. Také odsouzení jedince do vězení má dnes naprosto jinou podobu. Lidské potřeby, důstojný lidský život a člověk samotný vstupují na primární místo ve společnosti. Přesto má trestání, již od samotného počátku lidstva, svůj smysl a plní účel prevence. Trestání se uplatňuje v nejrůznějších stránkách lidského života a je součástí každodenních situací.
Rodiče, v rámci výchovy a dodržování společenských norem, trestají své děti. Smysl je, aby lidská bytost dokázala rozeznat, co je správné a co ne. Tyto tresty jsou mírné, neboť skutky dětí, z pohledu rodiče, nejsou tolik závažné. Bohužel se však v naší společnosti setkáváme s jedinci, kteří již zasahují do svobody druhých. Projevuje se to tím, že překročí hranici zákona. Naplní skutkovou podstatu trestního činu a soud je pravomocně odsoudí k výkonu trestu odnětí svobody. Jdou tedy do vězení.
Náplní tohoto vysokoškolského akademického textu je zjistit míru bezpečnosti při eskortování osob ve výkonu trestu odnětí svobody s využitím pedagogických zásad, které organizace příslušníkům předává. To je pro lepší pochopení rozděleno na teoretickou a praktickou část.
Smyslem teoretické části je seznámit nejen čtenáře znalého v oboru, ale i laickou veřejnost se základními procesy, které následují, když je člověk odsouzen a nastoupí do výkonu trestu. Hlavním tématem je samotné eskortování těchto osob mimo střežený objekt, důvody těchto eskort, kam se odsouzení zpravidla eskortují, vytipování možných rizik narušení bezpečnosti eskorty, kdo tyto eskorty provádí, platí-li nějaké zásady při eskortování osob, diferenciace odsouzených a postupy, jak eliminovat a minimalizovat vznik mimořádných událostí při eskortování těchto osob.
Dále pak, zda proškolení, vycvičení, znalosti a dovednosti příslušníků Vězeňské služby České republiky (VS ČR), kteří jsou samotnými aktéry, organizátory a jistotou těchto eskort, jsou na požadované úrovni. Všechny tyto aspekty musí být v souladu s tím, že se odsouzený navrátí po absolvování potřebných vyšetřovacích úkonů zpět do věznice.
Praktická část bude zaměřena na etapy průzkumu a samotné empirické znalosti autora. V posloupnosti se tedy seznámíme s problémy, které považujeme za důležité, z vyplývajících předpokladů, s volbou metod pro analýzu a získání pevných informací od zkoumaného vzorku, s konkretizací způsobu získaných dat a jejich provedením (realizace samotného průzkumu), s interpretací dat, jejich vyhodnocením a porovnáním s předpoklady z teoretické části a na závěr se samotným shrnutím výsledků a vytvořením závěrů, či možných doporučení, které nám praktický průzkum prokázal. Předmětem bádání předložené bakalářské práce je zaměřit se na společenskou nebezpečnost při styku s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody, a to z pohledu civilních a uniformovaných osob.
V obou případech bude k ověření předpokladů této práce použita dotazníková metoda. K doplnění dat budou ještě využity v sekundární rovině metody rozhovoru a studium spisové dokumentace. Předpokládáme, že zkoumaný vzorek respondentů bude dostatečně velký pro validní závěr. Tyto metody by nám měly odhalit skutečný stav nejen u zainteresovaných věznic, ale s velkou pravděpodobností bychom dospěli k podobným zjištěním i v ostatních věznicích. Dále pak by měly ukázat, do jaké bezpečnostní míry je samotný systém nastaven, jakou roli v něm hrají eskortovaní, eskortující nebo nezúčastněné osoby a co lze u příslušníků VS ČR zkvalitněním kompetencí ovlivnit.
Smyslem této předložené bakalářské práce je zjistit momentální stav možného ohrožení společnosti při eskortách s odsouzenými osobami. Důležitost spatřujeme v tom, že se kdokoliv a kdykoliv z nás s těmito osobami může setkat, a to například při transportu na veřejné komunikaci, ale hlavně ve zdravotnických zařízeních.
V průběhu těchto setkání spatřujeme v teoretické rovině možné ohrožení života či zdraví nezúčastněných osob, nevyjímaje naše nejbližší rodinné příslušníky, přátele.
1 Teoretická č ást
1.1 Historický vývoj trestu
Ve starověku převládal hlavně trest smrti a tělesné tresty. Nejblíže k dnešnímu výkonu trestu odnětí svobody bylo otroctví. Otrok byl zbaven všech svých práv a svobody. Věznice existovaly jen jako dnešní vazby, využívaly se hlavně před a v průběhu soudu. Stanovení trestu bylo ovládáno myšlenkou odplaty tak, že cílem trestu bylo způsobení utrpení a nastolení spravedlnosti. Ve středověku platilo takzvané nepsané právo „Oko za oko, zub za zub“. Se sílícím vlivem a mocí státu začíná stát přebírat aktivitu ve vyhledávání a trestání pachatelů trestného činu.
Do 14. století na našem území byly zavedeny tzv. ordály neboli boží soudy. Ordály existovaly ve dvou formách, vodou a železem. Vodou - pachatel se svázaný hodil do vody, když se utopil byl správným pachatelem, pokud se neutopil, byl propuštěn.
Železem - dělala se jím na pachateli různá poškození, pokud se hojila, byl pachatel propuštěn, pokud se nehojila, byl potrestán. Ucelený historický přístup k věznění a vězeňství na území Čech, Moravy a Slezska se vyskytuje v odborné literatuře 20. století ojediněle a výjimečně, zejména pokud jde o díla domácí provenience.
Jedním z prvních pokusů byla příručka pro vězeňské úředníky a kandidáty na službu v trestních ústavech. Ta byla sepsaná Viktorem Leitmaierem v roce 1890 ve Vídni.
Smyslem příručky bylo seznámit veřejnost o vývoji a podmínkách věznění a zásadách moderního vězeňství. Ta byla vydána v roce 1925 a jmenovala se: „O žaláři, jeho dějinách a organizaci“.1
Husitství přispělo mimo jiné také ke krystalizaci tří stavů - panského, rytířského a městského. Ty se rovnoměrně podílely na moci. Přesto vzrůstal vliv panského stavu a naopak politický význam měst klesal. Obě strany se shodly až v roce 1517 na tzv. svatováclavské smlouvě, která stanovila zásadu, že měšťané patří před městské soudy a šlechtici před zemský soud. Skutečným pokrokem v duchu zásad osvícenského absolutismu se stala až reforma z roku 1787, která usilovala o přenesení kriminální agendy, a to pouze na takové soudy, které budou vybaveny postačitelným počtem zkušených a řádně placených mužů. V první instanci vznikly kriminální soudy v krajských městech. Tím byla zároveň zrušena kriminální pravomoc zemských soudů
1UHLÍK. J. Historie věznění a vězeňství v Čechách., s. 7
pro šlechtice. Jejich delikty příslušely právě vytvořeným kriminálním soudům.
Politické zločiny náležely do kompetencí politických vrchností. V druhé instanci je stíhala gubernia, ve třetí pak dvorská kancelář. Kriminální soudy byly kolegiální, zasedali u nich i laičtí přísedící. Zeměpanský charakter získaly až roku 1845.
Dřívější dělení na zločiny, přečiny a přestupky bylo zrušeno socialistickým trestním zákonem z roku 1950, přičemž namísto zločinů se objevil pojem trestného činu, který přetrvává do současnosti. Nejzávažnější trestné činy ve smyslu trestního zákona jsou tzv. zvlášť závažné úmyslné trestné činy, mezi něž mimo jiné patří právě vražda, loupež, znásilnění a tak podobně. Trest za tyto skutky je pak jedním z právních následků spojených se spácháním trestného činu, přičemž není právním následkem jediným ani nutným, neboť trestní zákon i trestní řád uvádí škálu možností, jak řešit konkrétní trestní věc bez uložení trestu. (alternativní tresty, upuštění od potrestání, narovnání, apod.). V současnosti se velmi zaměřujeme právě na alternativní tresty, neboť nejsou tak nákladné a potrestaný neztrácí sociální kontakt.
V souvislostí s přibývající trestnou činností a následnou recidivou, která vyvolává další problémy, je způsob takového trestání pro stát neúnosný. Proto je zapotřebí přehodnotit účinnost trestního systému. To podněcuje nutnou potřebu najít a rozšířit nové metody výkonu trestu. 2
1.2 Trest
Trest je nástrojem a opatřením státního donucení, které ukládá jménem státu v mezích státu a mezi povolanými soudy uložit trest pachateli za spáchaný trestný čin.
Stát trestem chrání společnost a občany před dalšími trestnými činy. Trest musí postihnout pouze pachatele trestného činu, ale také musí být přiměřený spáchanému trestnému činu. Charakteristickým a nezbytným znakem trestu je např. způsobení určité újmy určité osobě. Jedná se zejména o újmu na svobodě, cti, újmu majetkovou apod. Tyto újmy, které obsahuje trestní zákon, by měly odvracet pachatele i ostatní členy společnosti od páchání dalších trestných činů. Tato újma nesmí však převyšovat nezbytně nutnou potřebu ochrany společnosti. Všude, kde je to jen možné, má být použit trest bez ztráty svobody. Podle trestního zákona nesmí být výkonem trestu ponížena lidská důstojnost.
2FRANCEK, J. Zločin a trest v českých dějinách., s. 33
Zákonná definice trestného činu je upravena v § 3 odst. 1 a 2 trestního zákona.
Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně a jehož stupeň nebezpečnosti je u dospělých větší než nepatrný, u mladistvých vyšší než malý. Trest odnětí svobody je v naší republice nejpřísnějším trestem. Hlavní účel je oddělit jedince páchajícího trestnou činnost od společnosti a zabránit mu v jeho dalších trestních skutcích. „Pod zorným úhlem stále přibývajících poznatků o psychice člověka a jeho chování ve společnosti (včetně jeho sociálně-patologických projevů a možností dosahování pozitivních změn), z hlediska poznatků o sociálně- ekonomických a politických proměnách společnosti a jejich vlivu na chování člověka je analyzován nejzávažnější trest – trest odnětí svobody.“3
1.3 Ú č el trestu
Hlavní úmysly trestu, tedy jeho účel, jsou obsaženy v ustanovení trestního zákona, který stanovuje, že účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působil výchovně i na ostatní členy společnosti.
Základním cílem je tedy ochrana společnosti. Trest je nástroj sebeobrany společnosti před trestným činem. Zde hovoříme zejména o tzv. individuální prevenci. Ta má za povinnost zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti, což znamená přimět pachatele k respektování zákonů. Je zapotřebí mu co nejvíce zkomplikovat či úplně znemožnit páchání trestné činnosti. K dosažení tohoto cíle může vést buď trest odnětí svobody nebo trest zákazu činnosti, která pachateli poskytla příležitost k páchání trestné činnosti, anebo trest propadnutí věci, které pachatel využil ke spáchání trestné činnosti.
Dále zde musíme zmínit i generální prevenci. Ta má zajistit ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potenciálním pachatelům. Nejedná se zde pouze o hrozbu trestem, kdy spravedlivé a včas ukládané tresty mohou preventivně působit i na ostatní občany, kteří hodlají spáchat trestný čin, ale spíše se jedná o posilování důvěry veřejnosti v trestní právo tím, že jsou ukládány tresty z hlediska individuální prevence pokud možno adekvátní. Proto je velmi důležité vznést spravedlivý trest. Ten musí být zároveň neodvratný. Občané mohou být uložením trestu pachateli upozorněni
3 ČERNÍKOVÁ, V. a kol. Sociální ochrana terciární prevence, její možnosti a limity, s. 17
na nebezpečnost, zavrženíhodnost i trestnost spáchaných trestných činů. V současnosti se jako výhoda zdá zavedení a vývoj alternativních sankcí a trestů.
1.4 Penologie
Penologie se zabývá kriminálním chováním lidí, je vědou o trestání, o výkonu trestu a jeho účincích. Zkoumá vývoj penologických myšlenek, sociálně psychické procesy a realitu pachatele. Na základě výzkumů se zřizují instituce sloužící k uplatnění postihu. Cílem je dosáhnout korektivních změn v jednání pachatelů Poznatky z penologie se používají pro tvorbu zákonů a jsou součástí kriminologie.
V penologii je kladen důraz na individuum, jeho poznání a stanovení individuálního programu, přístupu a zacházení. V užším smyslu se zabývá reálným výkonem trestu a ochrannými opatřeními. V širším smyslu zahrnuje alternativní sankce, penologické myšlenky, procesy, jevy, vztahy a zákonitosti. Zkoumá psychosociální realitu pachatele, metody zacházení s pachateli, efektivitu trestu a jeho metod, systém institucí a jejich funkce, hledání jiných – alternativních sankcí. Základním těžištěm penologie je tak zkoumání otázek souvisejících s výkonem trestu odnětí svobody a jeho účinnosti a účinků na odsouzené.
1.5 Poruchy osobnosti a chování
Subjektivní názor o společensky uznávaném duševním životě si každý z nás na základě socializace vytváří sám. Je to dáno tím, že si pod tímto pojmem můžeme představit hodnotově něco jiného. Přesto si však vnitřně uvědomujeme, co znamená slovo „normální“. Pojem norma nebo normální je však v oblasti duševního života značně složitý, často nemá vymezenou hranici. Přesto, když hovoříme o poruchách duševního života nebo o odchylkách od normy, máme na mysli jednak to, že určitý psychický stav u daného jedince se významněji odchyluje od normy, a jednak to, že je chování jednotlivce ze sociálního i biologického hlediska nepřípustné. Často ho vede k agresivním sklonům a chybí mu přirozený náhled a autoregulace.
Porucha osobnosti je definována jako určitý, trvalý a těžko ovlivnitelný vzorec osobnostních rysů, které se odlišují od aktuální sociokulturní normy. Její součástí jsou některé nadměrně zvýrazněné vlastnosti a odchylky v oblasti citového prožívání,
uvažování i chování. Porucha osobnosti je trvalý stav, který s určitými výkyvy přetrvává po celý život. Projevuje se:
• podivným, maladaptivním až hrubě rušivým chováním, jehož důsledky v nestejné míře trpí sám jedinec i jeho okolí, v němž zvyšuje riziko nejrůznějších konfliktů;
• sníženou tolerancí k zátěži a snadným navozením nepřiměřených reakcí;
• nedostatkem náhledu na nepřiměřenost vlastního chování, názorů a postojů, které takoví lidé považují za adekvátní;
• rezistencí ke změnám, neschopností poučit se ze zkušeností.4
1.6 Kriminální chování
Vědecké zkoumání kriminálního chování je vzhledem k jeho společenské nebezpečnosti rozsáhlé. Teorií, které se pokouší vysvětlit příčinu tohoto chování, je řada a vycházejí z různých hledisek. Obecně můžeme zaznamenat tři přístupy:
• přístup biologicko psychologický
• přístup sociálně psychologický
• přístup sociologický
Znalost možných příčin kriminálního chování a typických vlastností jeho nositelů může mít vliv na účinnost etopedické a terapeutické práce.
Z psychosociálního hlediska etopedie v rámci pojetí delikvence proto pokládáme za užitečné se o hlavních teoriích zdrojů kriminálního chování stručně zmínit.
Otázka zdrojů se úzce dotýká možností etopedické práce s pachateli kriminálních činů, volby metod a postupů v rámci prevence, působení a ovlivnění těchto osob.5
1.7 Spole č enské faktory ovliv ň ující vývoj kriminality
Dříve, než přistoupíme k úvaze o tom, jaké metody a techniky jsou při výzkumu společenských předpokladů vzniku kriminogenních faktorů použitelné,
4 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pracovníky policie a vězeňské služby 2. díl., s. 45
5 FISCHER, S. Etopedie v penitenciární praxi, s. 13
a než se zamyslíme nad některými výzkumnými výsledky, musíme připomenout několik základních východisek. Nade vší pochybnost je známo, že kriminalita není izolovaným jevem, ale odehrává se v určitém společenském rámci. Některé prvky v tomto společenském systému působí tak, že v něm kriminalita vzniká a realizuje se.
Existence zločinu má zároveň pro společnost i určité důsledky. Kriminologie akceptuje tyto skutečnosti. Kromě získávání poznatků o stavu, struktuře a vývoji kriminality, o pachatelích a o obětech, kromě analýzy účinnosti právních prostředků, preventivních i dalších opatření a případně i kromě předvídání možných variant dalšího vývoje se zabývá i společenskými a individuálními kriminogenními faktory.
Jejich rozbor by měl odhalit, proč je určitý druh trestné činnosti páchán, proč se pachatelé zaměřují právě na tuto činnost a proč ji páchají právě určitým konkrétním způsobem.
Analýza kriminogenních faktorů by měla zároveň zjistit, proč jsou oběťmi právě určití lidé za určitých podmínek. Budeme-li toto – pokud možno co nejpřesněji - vědět, můžeme navrhovat efektivní kriminální politiku. Vycházíme z předpokladu, že společenské podmínky jsou obecnější kategorií, v jejímž rámci existují konkrétní faktory, které mohou kriminalitu působit a které vedou k ohrožení jednotlivců i společenského systému a jeho institucí. Analýza těchto faktorů není samoúčelná.
Společnost se musí proti působení kriminogenních faktorů a proti tomu, co zločin způsobuje, bránit. Tato obrana musí být co nejefektivnější a účinná. Při výzkumu nemůžeme zůstat pouze u analýzy možných společenských faktorů, ale měli bychom analyzovat i možné dopady jejich působení. Odhalení možných zdrojů fungování zločinu v konkrétních společenských podmínkách a jejich následků je jedním z významných předpokladů pro nalézání opatření, která by bylo možné proti tomuto nežádoucímu jevu uplatnit.6
1.8 Delikvent a delikvence
Delikvenci lze definovat jako formu společensky zvláště závažného nepřijatelného chování a delikventa jako jedince, který se takto vymezeného jednání dopustil či dopouští. Oba pojmy pronikly do etopedie i do ostatních pedagogicko psychologických disciplín až druhotně z disciplín právních. Pojem delikvence
6 SCHEINOST, M. a kol.: Kriminalita očima kriminologů, s. 19
je ve své podstatě právnickým hodnocením společensky nepřijatelného činu, který spočívá v porušování určitých legislativních norem konkrétního státu, přičemž toto jednání je následně sankciováno.7
1.9 V ě znice
Věznice jsou hmotné instituce, tvořené budovami v určitém prostředí.8 Věznice jako instituce není obvykle ve středu zájmu většiny veřejnosti. Politici, média a veřejnost začínají věnovat pozornost věznicím pouze v případě, že je něco špatně, například když nastane hromadný útěk vězňů, anebo při velkém maléru, jakým je vzpoura vězňů. Podobně se také diskuse o vhodnosti používání trestu odnětí svobody obvykle objevuje v případě zvýšení míry vězněnosti, anebo když se zvažuje propuštění většího množství vězňů (amnestie). Bez ohledu na (obvykle) chybějící zájem veřejnosti prošly v posledních letech vězeňské systémy mnoha velkými změnami.9 V České republice se v současné době nachází 36 věznic, z toho 10 vazebních a 2 ústavy zabezpečovací detence.
1.10 Typy v ě znic
Zařazení odsouzeného do určitého typu věznice je provedeno na základě rozhodnutí soudu, které je součástí rozsudku. To odsouzenému jedinci ukládá nástup do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Nepodmíněný trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na dvacet let, jestliže nejde o mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo o výjimečný trest (§ 54).10
Výkon trestu odnětí svobody je realizován ve věznicích, které se člení podle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti do čtyř základních typů11.
7 FISCHER, S., Etopedie v penitenciární praxi, s. 12
8 COYLE, A. Řízení věznic v čase změn, s. 98
9 COYLE, A. Řízení věznic v čase změn, s. 11
10Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
11Zákon č. 169/1999 Sb.,o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů
Soud zpravidla zařadí pachatele trestného činu do věznice:
• a) s dohledem pachatele, kterému byl uložen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin,
• b) s dozorem pachatele, kterému byl uložen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující tři léta a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin,
• c) s ostrahou pachatele, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro přečin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem,
• d) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen výjimečný trest (§ 54), kterému byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108), kterému byl za zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3) uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. s dohledem - pokud mu byl uložen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. 12
1.11 Bezpe č nost ve v ě znicích
Pokrok se nedá zastavit. Vývojem samotného lidstva a tím i zároveň nových a dokonalejších technologií docházíme ke zjištění, že je velmi důležité nejen u vězeňské služby, zda dokáže držet krok s dobou a flexibilně reagovat. Celkově lze konstatovat, že bezpečnostní technologie vhodné v oblasti vězeňství procházejí nejen u nás, ale i ve světě rychlým vývojem. Tím se stávají účinnějšími a sofistikovanějšími. Je proto nutné vhodně začlenit do našich věznic nové moderní přístroje a zařízení.
12 Zákon č.40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
I v tomto případě se však setkáváme minimálně se třemi překážkami, jež tento rozvoj zpomalují. Prvním faktorem je objem finančních prostředků, které každoročně získává Vězeňská služba ČR ze státního rozpočtu. Z této finanční částky je však jen malá část využita k investicím do nových zařízení a prostředků. Není žádným tajemstvím, že v novodobé historii Vězeňské služby ČR se pokaždé jednalo o menší množství finančních prostředků, než by bylo zapotřebí. Druhým faktorem je konkrétní rozdělení investičních prostředků uvnitř Vězeňské služby ČR. Zde hraje velkou roli to, jak a v jakém množství byly finanční prostředky investovány v minulosti, neboť při určitém několikaletém zanedbávání některé oblasti (např. modernizace operačního střediska) vzrůstá potřeba finančních prostředků téměř geometrickou řadou a tím se prostor pro investování zmenšuje. Třetím faktorem je otázka politické podpory záměrů vězeňské služby v oblasti bezpečnosti.
Tato podpora se zpravidla projeví až při vzniku nějaké mimořádné události, jako jsou pokusy a útěky odsouzených ze střeženého objektu, nebo při eskortě. Teprve potom je vláda schopna a ochotna rozhodnout o navýšení financí na nákup moderní techniky.
1.12 Odd ě lení v ě ze ň ské a justi č ní stráže
Oddělení vězeňské a justiční stráže (OVaJS) má za úkol velet příslušníky svým denním rozkazem na jednotlivá strážní stanoviště. Mezi tato stanoviště patří zejména hlavní vchod a vjezd. Zde je hlavním úkolem kontrola osob, zavazadel a vozidel, aby se do věznice nedostaly nepovolené předměty, které by ohrozily život nebo zdraví, narušily bezpečnost či napomohly odsouzeným k útěku. Další strážní stanoviště je například doprovod vozidel a strážní zásahová hlídka. Všechny tato stanoviště mají společné, že jsou součástí věznice.
Mezi specificky hodnocené strážní stanoviště patří eskortování odsouzených osob mimo věznici. Jedná se o dočasné, pohyblivé, vnější strážní stanoviště. Eskortou se rozumí každý ozbrojený doprovod odsouzeného mimo střežený objekt. Eskortu tvoří příslušníci Vězeňské služby a v našem případě odsouzený. Eskorty dále dělíme podle způsobu provedení (pěší, motorové nebo letecké) a podle účelu (k umístění a přemístění, k soudnímu řízení, do zdravotnických zařízení, na vnější pracoviště, k vyšetřovacím úkonům, na základě žádosti policejního orgánu nebo jiného oprávněného orgánu, k vyhoštění osob, v jiných oprávněných případech).
K nejpočetnějším pohybům odsouzených ze střeženého objektu dochází při jejich
přemisťování z věznice do jiné věznice, ale zejména při eskortách do zdravotnického zařízení a také k soudnímu jednání. Zde může dojít k ohrožení bezpečnosti nebo hladkého průběhu eskorty. Tato skutečnost je dána tím, že se eskortující s eskortovanými pohybují v prostorách, kde je značný pohyb nezúčastněných civilních osob. Tyto osoby svým způsobem chování překáží v pohybu eskorty, někdy se však mohou chovat i agresivně (např. jde-li eskorta na vyšetření dříve a po kratším čekání v ordinaci než pacient).
Jako přednost před eskortováním osob ze střeženého objektu hodnotím nastudování si informací v záznamech o odsouzeném. V osobním spisu, jak se tato složka dokumentů nazývá, jsme před eskortou schopni vyčíst údaje a informace, které nás nutí zvýšit pozornost při provádění a organizaci eskorty, při způsobu poutání (tj.
přiložení donucovacích prostředků), výběru vozidla nebo vozidel, počtu příslušníků atd. Zde se lze mimo jiné dočíst, za jaký trestný čin byl eskortovaný odsouzen, délku jeho trestu, spolupachatele, předchozí chování atd. Lze tvrdit, že možné riziko napadení cizí osobou je pravděpodobnější u odsouzených, kteří si svůj trest odpykávají za organizovaný zločin nebo podvod, než paradoxně u vrahů.
Typologie (metoda umožňující třídění soustav, objektů nebo jevů pomocí typů) umožňuje v kriminologii rozčlenit pachatele trestných činů (osoby i osobnosti) podle určitých kritérii, znaků či souboru znaků do skupin, z nichž každou lze charakterizovat pomocí určitého modelu, prototypu, typu. Typ ve vztahu k osobnostem lidí pak bývá nejčastěji definován jako určitý komplex vlastností, rysů či jiných znaků osobnosti, které sice nepostihují celou osobnost jedince, ale jsou společné většímu počtu osob, z nichž podle výskytu právě těchto znaků lze vytvořit dílčí skupinu v rámci konkrétní typologie. Výsledky empirických výzkumů potvrzují, že „čisté“ typy ve skutečnosti neexistují, vždy se jedná jen o přiblížení se nějakému, pro potřeby dalšího třídění vymezenému typu.13
1.13 Vzd ě lávání p ř íslušník ů VS Č R
Být zaměstnanec Vězeňské služby ČR s sebou přináší povinnost naučit se velké množství znalostí a dovedností. Tato práce je velmi specifická a ne každý
13 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. Kriminologie, s. 103
je pro ni vhodný. Základním stavebním kamenem pro budování profesionálního postavení a kompetencí je neustálé vzdělávání. Toto vzdělávání zaměstnanců Vězeňské služby ČR je řešeno prostřednictvím jejího Institutu vzdělávání a řídí se Pravidly vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech, schválenými vládou ČR.
Podle těchto pravidel se vzdělávání dělí na vstupní a prohlubující. Vstupní se dále dělí na úvodní a následné. Vstupnímu vzdělávání úvodnímu odpovídá v prostředí Vězeňské služby ČR zhruba měsíční pobyt nově přijatých zaměstnanců v kmenových organizačních článcích, vstupnímu vzdělávání následnému odpovídá teoretická příprava v Institutu vzdělávání, která se děje v nástupních kurzech neboli kurzech základní odborné přípravy. Na závěr kurzu skládají posluchači závěrečné zkoušky a úspěšní absolventi obdrží Osvědčení o způsobilosti k výkonu zaměstnání ve Vězeňské službě ČR.
Úrovni prohlubujícího vzdělání odpovídá vzdělávání, které se realizuje v rámci Programu celoživotního vzdělávání zaměstnanců Vězeňské služby ČR. Základní odbornou přípravu lze rozdělit na nástupní kurz, což je teoretická příprava probíhající v Institutu vzdělávání Vězeňské služby ČR, a na přípravu praktickou, která probíhá v organizačních článcích.
Teoretická příprava ve škole je realizována ve třech soustředěních v Institutu vzdělávání Vězeňské služby ČR ve Stráži pod Ralskem. Každé soustředění trvá čtyři týdny, v posledním týdnu třetího soustředění probíhají závěrečné zkoušky.
Vyučují se zde předměty: právo, psychologie, pedagogika, modelové situace, profesní etika, služební příprava, výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby, speciální příprava a sebeobrana.
Ve výuce všech výše uvedených předmětů se klade důraz na dodržování a naplňování zákonů a předpisů upravujících výkon trestu, výkon vazby a výkon služby justiční stráže, práva vězněných osob a povinnosti a oprávnění zaměstnanců Vězeňské služby ČR. Ve všech předmětech jsou posluchači vedeni k dodržování základních lidských práv, a to v konkrétních situacích běžného výkonu služby nebo zaměstnání.
Zvláštním doplněním výuky humanitních i služebních předmětů v nástupním kurzu pro příslušníky vězeňské a justiční stráže jsou již zmíněné modelové situace.
Tato výuka je praktikována již více než osm let. Je založena na působení osobního prožitku a je při ní využíváno i působení negativní facilitace. Probíhá ve druhém a třetím soustředění nástupního kurzu, trvá celý jeden vyučovací den, tj. osm hodin, a aktivně se ho musí účastnit všichni z dané výukové skupiny, což představuje 24 posluchačů. Cílem výcviku v předmětu modelové situace je získat zkušenosti a dovednosti v oblasti sociální komunikace specifické pro vězeňské prostředí, prostředí soudů a státních zastupitelství i v prostředí běžného života. Posluchači si pod vedením dvojice trenérů modelových situací (v kombinaci učitel psychologie a učitel služební přípravy) mají možnost vyzkoušet některé typické činnosti příslušníka vězeňské a justiční stráže při výkonu profese a prožít situaci, s níž se mohou v praxi setkat. Nacvičují prohlídky, poutání, předvádění vězňů, komunikaci s osobami, které vstupují do budov soudů atd. Tyto situace se odehrávají v prostředí do jisté míry stresujícím, kde jsou spolužáci aktérů, učitelé a snímá je videokamera.14
Účastníci, kteří momentálně nejsou zapojeni do hraní rolí, pozorně sledují vystoupení svých kolegů, dělají si poznámky podle předem dohodnutých postupů.
Po skončení výstupu sdělují své dojmy a pocity z vystoupení svého kolegy.
Tím se cvičí v aktivním pozorování, psychologickém úsudku a schopnosti empatie.
V neposlední řadě si obohacují slovní zásobu a zdokonalují se v přiměřené komunikaci před více lidmi. Každý účastník je při nácviku snímán videokamerou, což umožňuje zpětně provést objektivní rozbor jeho chování a slouží i jako kontrola pro pozorovatele, zda si významných projevů chování dostatečně povšimli.
Po výstupu se sám aktér snaží popsat své dojmy: jak situaci zvládal, co mu vadilo, a pokouší se uvědomovat si vlastní prožitek z vystoupení. Slyší i hodnocení svých spolužáků. Při promítání nahrávky svého vystoupení má možnost porovnat osobní prožitek se zaznamenanou realitou a i hodnocením ostatních.
Účelem tedy není prosté zautomatizování reakcí a úkonů, nýbrž poskytnutí možnosti porozumět chování svému i chování druhých v konkrétní nácvikové situaci.
Zpětná vazba, která u všech aktérů proběhne po skončení výstupu, umožní případnou korekci chování, vede k uvědomění si vlastních nedostatků, obsahuje i další možné návody na další vhodný postup nebo upozorní na možný vznik negativních reakcí ze strany druhého komunikanta či komunikantů.
14 PAUKERTOVÁ, J. Vstupní vzdělávání příslušníků vězeňské a justiční stráže, s. 18
Významný je i prožitek protihráčů. V roli vězně hodnotí přístup svého kolegy i z hlediska profesní etiky a sociálního cítění a své pocity mu sdělí. Při všech akcích jsou účastníci hodnoceni i z hlediska přiměřenosti a správnosti služebních postupů a respektování lidské důstojnosti.
Způsob vedení modelových situací vyžaduje od dvojice trenérů vysokou kreativitu a odbornou způsobilost, vysokou komunikační zdatnost, souhru a především pedagogický takt. Cílem není posluchače zdeptat a psychicky rozložit, ale vést je k uvědomění si vlastní individuality, vlastních kvalit, k tomu, aby přestali z nejistoty napodobovat druhé, ale našli si vlastní cestu v přístupu k lidem, s nimiž budou dále zacházet v zátěžovém prostředí vězení. Studenti hodnotí modelové situace jako jednu z nejnáročnějších, ale současně pro ně nejpřínosnějších částí nástupního kurzu, přestože za ně nejsou hodnoceni známkou. K tomuto netradičnímu způsobu výuky probíhají pravidelné supervize, které se konají za přítomnosti specialistů z mimoresortního prostředí. V současnosti jsou na přechodnou dobu modelové situace zredukovány na osm hodin.
1.14 Eskortní sm ě na
Vězeňská služba ČR v posledních letech zajišťuje hodně přes 100 tisíc eskort ročně. Nemálo z nich se přitom týká nebezpečných vězňů. Jenže, a to je téma k úvahám, hlavním úkolem vězeňské služby je zabezpečit výkon trestu odnětí svobody a výkon vazby, tedy úkony odehrávající se v prostředí pevného objektu.
Konkrétně řečeno v 35 věznicích a vazebních věznicích (dnes už jich je 36 ), které se dnes nacházejí na území České republiky. Snad právě proto se objevily návrhy, aby eskortní službu zajišťovala policie, jak je tomu v některých zemích Evropské unie.
Jenže od návrhu k rozhodnutí bývá často dost daleko a někdy z něj i zcela sejde. Pro příslušníky eskortní služby se tím zatím nic nemění. Jak jsme řekli, jejich odpovědnost je veliká, a proto vítají každé rozhodnutí, které jim usnadní jejich práci. S nástupem nového generálního ředitele genmjr. Mgr. Luďka Kuly bylo takovýchto rozhodnutí hned několik a vedly například k výměně zastaralých eskortních vozidel za nová nebo ke zkvalitnění výstroje a výzbroje.15
15 MONTGOMERYOVÁ, E. Eskorťáci, s. 21
1.14.1 Rozdílení p ř íslušník ů eskortní sm ě ny
Rozdílení strážní, dozorčí a eskortní směny provádí příslušný vrchní inspektor strážní služby (VISS) nebo vrchní inspektor strážní služby pro eskortní směnu, inspektor strážní služby pro dozorčí službu (dále jen "inspektor dozorčí služby") a velitel eskorty. K tomuto účelu si zpracovávají přípravu. Rozdílení jednotlivých směn může být prováděno samostatně na základě rozhodnutí ředitele věznice. Místo a dobu rozdílení strážní a eskortní směny nebo eskorty určuje vedoucí oddělení, místo a dobu rozdílení dozorčí směny určuje vedoucí oddělení výkonu vazby a výkonu trestu, a to vždy po dohodě s vedoucím oddělení. Všichni příslušníci Vězeňské služby určení jako strážní a dozorci jsou povinni dostavit se k rozdílení strážní, dozorčí a eskortní směny nebo eskorty včas, upraveni a se stanovenou výzbrojí a výstrojí.
Strážní a dozorci se dostaví k přípravě k výkonu služby se stanovenou výzbrojí a výstrojí. Inspektor strážní služby nebo inspektor dozorčí služby, popřípadě určený strážný nebo dozorce zorganizuje nástup směny do určeného tvaru, prověří úplnost výzbroje, výstroje a celkovou upravenost, přičemž nařídí odstranit zjištěné nedostatky.
Po skončení přípravy k výkonu služby inspektor strážní služby, určený dozorce, velitel eskorty nebo určený strážný u eskortní směny podá hlášení při příchodu vrchního inspektora strážní služby, vrchního inspektora strážní služby pro eskortní směnu nebo inspektora dozorčí služby. Vrchní inspektor strážní služby, vrchní inspektor strážní služby pro eskortní směnu nebo inspektor dozorčí služby seznámí příslušníky strážní, dozorčí nebo eskortní směny resp. eskorty s nedostatky ve výkonu služby, které se vyskytly v předcházejícím výkonu služby, s mimořádnými úkoly a zvláštnostmi na strážních nebo dozorčích stanovištích a dalšími poznatky souvisejícími s výkonem služby, seznámí příslušníky eskorty s organizací eskort, nebezpečností eskortovaných a uloží konkrétní úkoly, prověří strážné a dozorce z teoretických znalostí strážní a dozorčí služby a ze znalostí povinností na jednotlivých strážních a dozorčích stanovištích a provede vyhodnocení jejich znalosti, prověří dotazem, zda jsou příslušní strážní, dozorčí nebo eskortní směny, resp. eskorty, schopni řádně vykonávat službu, vyhlásí denní rozkaz vedoucího oddělení s určením strážných na jednotlivá strážní stanoviště, popřípadě určí smluvené signály pro kontrolu strážných a zároveň vyhlásí denní rozkaz vedoucího oddělení výkonu vazby a výkonu trestu s určením dozorců na jednotlivá dozorčí stanoviště.
Vyhlášením denního rozkazu vedoucího oddělení končí rozdílení strážní a eskortní
směny, resp. eskorty a vyhlášením denního rozkazu vedoucího oddělení výkonu vazby a výkonu trestu končí rozdílení dozorčí směny. Strážní směna nebo eskorta pod vedením vrchního inspektora strážní služby, inspektora strážní služby, vrchního inspektora strážní služby pro eskortní směnu nebo inspektora strážní služby pro eskortní směnu odchází k nabíjení zbraní a střídání strážních stanovišť, resp.
pod vedením inspektora dozorčí služby ke střídání dozorců na dozorčích stanovištích.16
1.14.2 Donucovací prost ř edky
Vězeňská služba ČR, respektive její příslušníci mají k dispozici dle zákona č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži ČR čtrnáct donucovacích prostředků. K zajištění bezpečnosti eskorty se využívají předváděcí řetízky, pouta a poutací opasek. (Je-li k tomu věznice přizpůsobena, zvyšuje se bezpečnost eskort navíc služebními psy). Z praxe víme, že dalším navyšujícím bezpečnostním prvkem jsou pouta na nohy. Ta se používají spíše výjimečně, a to zejména v případech, kdy odsouzená osoba vyhrožuje útěkem, je-li jakákoli důvodná obava z předchozího chování osoby ve VTOS, nebo je- li v Indexu útěkářů nebo odsouzených osob vedena jako zvlášť nebezpečná. Další donucovací prostředek, který není v právních normách nikde zakotven, ale je velmi účinný, jsou poutací řetízky. Ty lze použít dle jejich specifikace jak na nohy, tak na ruce. Používají se zejména u osob, u kterých jsou fyzické atributy těla v nestandardní velikosti a přiložení pout by nesplnilo jejich účel.
Příslušníci vězeňské stráže jsou oprávněni k zajišťování bezpečnosti při předvádění, eskortování nebo střežení podle § 42 písm. a), b), c), e), f) a g) použít předváděcích řetízků, pout nebo pout s poutacím opaskem. O přiložení těchto donucovacích prostředků před eskortováním rozhodne vedoucí oddělení a v případě jeho nepřítomnosti službu konající vrchní inspektor strážní služby nebo v případě nutnosti v průběhu eskorty velitel eskorty.17
16 NGŘ 11/2006, o Vězeňské a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů, s. 21
17 NGŘ 11/2006, o Vězeňské a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů, s. 15
1.14.3 Zásady p ř i eskortování odsouzených motorovými vozidly
Při eskortě motorovým vozidlem (dále jen "vozidlo") platí zejména tyto zásady:
a) počet přepravovaných osob je dán stanoveným počtem míst k sezení ve vozidle,
b) rozmístění eskortovaných ve vozidle stanoví velitel eskorty; eskortovaní nesmějí sedět bezprostředně za řidičem,
c) eskortovaní nastupují do vozidla nebo vystupují z vozidla v zástupu;
eskortující zaujímají kruhové střežení,
d) po celou dobu eskorty vozidlem jsou eskortovaní bezprostředně střeženi, e) dveře vozidel se zajišťují proti otevření zevnitř,
f) eskorty se neprovádějí nákladními motorovými vozidly,
g) bezpečnost eskort se na pokyn ředitele věznice zvyšuje doprovodnými vozidly18
1.14.4 D ů kladná osobní prohlídka
Důkladná osobní prohlídka se provádí
a) při příjmu a před propuštěním obviněných a odsouzených,
b) před a po provedení eskorty u všech obviněných a odsouzených, pokud nejde o eskortu na pracoviště (písmeno f)),
c) při každém opuštění věznice (a po návratu) bez dohledu zaměstnance Vězeňské služby a dále je-li důvodné podezření, že obviněný nebo odsouzený má u sebe nebezpečné předměty nebo nepovolené věci,
d) před a po provedení návštěvy, pokud nebude odsouzený nebo obviněný po celou dobu návštěvy bezprostředně střežen příslušníkem dozorčí služby nebo příslušníkem vězeňské stráže,
18 NGŘ 11/2006, o Vězeňské a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů, s. 15
e) před umístěním obviněného a odsouzeného k výkonu kázeňského trestu do cely uzavřeného oddělení a samovazby a před umístěním do krizového oddělení nebo cely, v níž je nařízen zvláštní režim (dohled),
f) při příchodu nebo příjezdu obviněných a odsouzených z vnitřního nebo vnějšího pracoviště, a to minimálně u 10 % z počtu pracovní čety obviněných nebo odsouzených, nejméně však 4 osoby k prohlídce; s přihlédnutím k nebezpečnosti obviněných a odsouzených, charakteru práce a pracoviště je oprávněn příslušník vězeňské stráže nebo příslušník dozorčí služby rozhodnout o vyšším počtu osob určených k prohlídce,
g) při generálních prohlídkách.
Důkladná osobní prohlídka se provádí v určené, dostatečně vytápěné místnosti, vybavené rohožemi, odkládacími lavicemi a věšáky. Obviněný nebo odsouzený se při důkladné osobní prohlídce svlékne donaha. Poté se provede prohlídka těla, odložených svršků a všech osobních věcí obviněného nebo odsouzeného za využití detektoru kovů.19
1.14.5 Nástin mimo ř ádných událostí
Dne 4. 2. 2008 došlo k napadení a odzbrojení eskorty z věznice Kynšperk nad Ohří, na poliklinice v Sokolově. Zde se podařilo uprchnout odsouzenému P. N.
Na základě této závažné a mimořádné události se konala mimořádná porada vedoucích oddělení vězeňské a justiční stráže, na které bylo přijato celkem 12 návrhů na opatření. V tomto případě příslušníci VS ČR nepochybili.
Dne 29. 5. 2008 se při zdravotní eskortě z Vazební věznice Praha - Ruzyně do nemocnice vězeňské služby ve Vazební věznici Praha - Pankrác pokusil o útěk obviněný H. A.. Zde dokonce došlo ke dvěma výstřelům, které mohly ohrozit životy nebo zdraví nezúčastněných osob. V tomto případě příslušníci VS ČR pochybili, neboť byly špatně přiloženy donucovací prostředky, navíc odvrátili pozornost při střežení.
19 NGŘ 11/2006, o Vězeňské a justiční stráži, ve znění pozdějších předpisů, s. 52
Další přepadení zdravotní eskorty bylo v Plzni dne 10. 11. 2009. Jednalo se o klasickou eskortu do zdravotnického zařízení. Žena, která eskortu přepadla, na ni čekala u Fakultní nemocnice. Na vězeňskou eskortu při přesunu do nemocnice vystřelila. Odsouzený P. T. uprchl. Ze strany velitele i členů eskorty došlo k porušení služebních povinností příslušníka.
Dne 26. 10. 2010 v Prostějově z budovy Okresního soudu v Prostějově uprchl 31letý vězeň. Muž, který čekal na soudní líčení, vykopl v tzv. odkládací cele okno.
Zde došlo opět k pochybení příslušníků eskortní směny, neboť nebyla provedena stanoveným způsobem důkladná osobní prohlídka a střežení u odkládací cely.
Nejaktuálnější mimořádná událost je ze dne 27. 12. 2010. Pokus o útěk odsouzeného, který byl eskortován k lékařskému vyšetření v nemocnici v Českých Budějovicích, zmařil příslušník, do kterého odsouzený vrazil při mytí rukou po použití toalety. Příslušníci v tomto případě nepochybili.
2 Praktická č ást
Praktická část závěrečné části tohoto tématu je zaměřena na popis vlastního průzkumu a dosažených výsledků. Tento popis je rozdělen do dvou částí. Je to z důvodu prostředí a rozlišnosti zkoumaných vzorků.
Prvním zkoumaným vzorkem jsou příslušníci VS ČR, kteří se aktivně podílejí na organizaci a provádění eskort. Původní záměr studie byl, že část respondentů budou tvořit příslušníci VS ČR, kteří nemají odslouženo více jak tři roky a jsou tedy ve zkušební době. Dospěli jsme k závěru, že by tento zkoumaný vzorek byl značně malý. Nízký počet respondentů by nepoukazoval na objektivní zjištění. Prostředí, ve kterém se tito příslušníci pohybují, je velmi různorodé - od samotného převzetí odsouzeného od vrchního inspektora strážní služby ve věznici (zpravidla na eskortních celách, kde následuje první kontakt s odsouzeným při dosti neoblíbené, ale povinné důkladné osobní prohlídce), přes přepravu automobilem po několikakilometrové trase, do přesně stanoveného místa určení. V našem případě je místo určení specifikováno jako zdravotnické zařízení. (např. soukromé ambulance lékařů, polikliniky, nemocnice atd.)
Druhým zkoumaným vzorkem jsou civilní osoby, které navštěvují zdravotnická zařízení, kam se realizují zdravotní eskorty s vězni.. Zde nás zajímá, zda se cítí tito občané ohroženi na zdraví či na životě při společné návštěvě zdravotnického zařízení nebo v prostorách chodeb, čekáren atd.
Oba zkoumané vzorky mají tedy společnou snahu, aby při styku z pozice příslušníka (profesionála), nebo civilního občana (laika) s osobou, která vykonává trest odnětí svobody, nedošlo k ohrožení života či zdraví příslušníka, nebo nezúčastněných osob. Jako hlavní nástroj prevence je možno uplatnit některé pedagogické zásady.
2.1 Cíl pr ů zkumu
Cílem průzkumu této bakalářské práce je zjistit a charakterizovat podmínky při eskortování odsouzených osob mimo střežený objekt do prostor, kde se pohybuje velké množství civilních osob. dále získat poznatky, zda jsou příslušníci VS ČR, provádějící tyto eskorty, dostatečně vyškoleni a vycvičeni pro komunikaci a jednání s eskortujícími osobami; posoudit, zda mají dostatečné množství informací o eskortované osobě před vlastní realizací eskorty do zdravotnického zařízení;
zda znají dobře prostředí, ve kterém se pohybují s odsouzenými, a také jsou-li dostatečně vyškoleni a vycvičeni k samotnému zákroku při mimořádné události.
S tím souvisí rozšíření cíle průzkumu na civilní návštěvníky zdravotnických středisek a jejich pohled na nečekaná setkání s eskortujícími a eskortovanými.
Podle dosažených výsledků a jejich podrobné analýzy je smyslem této práce navrhnout možná řešení, která by přispěla k dokonalejší prevenci předcházení mimořádných událostí během přesunu odsouzeného ze střeženého objektu.
3 Teoretické p ř edpoklady
3.1 Stanovení p ř edpoklad ů
Zvýšení možných mimořádných událostí při eskortování osob může radikálně ovlivnit a změnit výsledná procenta odpovědí příslušníků zkoumaného vzorku.
Průzkum proběhl v období od ledna roku 2010 do února 2011.
Předpoklad č. 1: Předpokládáme, že 90% příslušníků, provádějících eskortování odsouzených osob, se v průběhu eskorty cítí bezpečně. Pro zajištění dostatečného množství respondentů a celkové objektivity bude osloveno 30 příslušníků VSČR z různých věznic.
Druhý předpoklad se bude týkat civilních občanů, kteří přijdou náhodně do styku s odsouzenými při řešení svých soukromých zdravotních problémů ve zdravotnických zařízeních. Zkoumaný vzorek bude obsahovat minimálně 30 civilních osob.
Předpoklad č. 2: Předpokládáme, že 80% civilních občanů se cítí při styku s odsouzenými ve zdravotnickém zařízení v bezpečí..
3.2 Metody pr ů zkumu
K sestavení této bakalářské práce byla použita data a informace, získané nastudováním a obsahovou analýzou odborných materiálů a literatury. Výběr zdrojů byl rozvržen tak, aby podle obsahu a charakteristiky textu úzce souvisely s touto problematikou. (pedagogické, forenzně psychologické a kriminologické zdroje, platná znění právních předpisů, penologie atd.). V neposlední řadě byly využity i zkušenosti autora, neboť jeho dosavadní sedmiletou náplní práce je zejména eskortovaní osob ve výkonu trestu odnětí svobody a styk s civilními osobami ve zdravotnických zařízeních.
V teoretické části byly poskytnuty informace od počátku vývoje trestu a trestání až po současný výkon trestu odnětí svobody, objasnění náplně jeho účelu, o diferenciaci věznic, o činnosti příslušníků VSČR se zaměřením na eskortní službu.
K realizaci průzkumného záměru byly využity následující metody:
1. Jako primární metody a techniky průzkumu byly použity dotazníky.
2. Jako sekundární metoda a technika průzkumu byl použit rozhovor a analýza spisové dokumentace.
Dotazník – je považován za vysoce efektivní techniku sběru dat, která může postihnout velký počet respondentů při relativně malých nákladech.20 Výhody jsou v anonymitě dotazovaného a výzkumník je schopen data zpracovat sám. Nevýhody jsou v ochotě dotazovaných odpovědět na dané otázky.
Rozhovor – je velice pracnou a nákladnou technikou sběru dat. Je náročný také časově a často se stává, že ani přes záruky výzkumníka není průzkum vedený metodou rozhovoru vnímán respondenty za dostatečně anonymní. To vše může velmi výrazně zkreslit data, která výzkumník rozhovorem získává. Velmi silně zde působí také zkreslení dané osobou samotného výzkumníka.21
Metoda analýzy dokumentů. – dokumentem v této souvislosti nazýváme jakýkoli hmotný záznam lidské činnosti, který nevznikl za účelem průzkumu a který podrobíme analýze.22
3.3 Charakteristika výzkumného vzorku
Úmyslem prvního předpokladu bylo dotazovat se příslušníků VSČR, kteří se podílejí na provádění a organizaci eskort osob ve VTOS do zdravotnických zařízení.
V počátku realizace byl pro zisk dat vytvořen pilotní průzkum.
3.4 Pilotní pr ů zkum
V pilotáži bylo osloveno za pomoci dotazníku pět příslušníků VS ČR. Cílem tohoto pilotního projektu bylo zjistit, zda je dotazník sestaven vhodným a srozumitelným způsobem. Analýzou výsledků a následným rozhovorem s oslovenými příslušníky jsme dospěli k závěru, že takto sestavený dotazník lze bez problému použít. Otázky v něm formulované jsou jasné a srozumitelné.
20 JIHLAVEC, J., PALOUNKOVÁ, Z., PEŠATOVÁ, I., THELENOVÁ, K. Metodika tvorby bakalářské práce, s. 66
21JIHLAVEC, J., PALOUNKOVÁ, Z., PEŠATOVÁ, I., THELENOVÁ, K. Metodika tvorby bakalářské práce, s. 63
22 JIHLAVEC, J., PALOUNKOVÁ, Z., PEŠATOVÁ, I., THELENOVÁ, K. Metodika tvorby bakalářské práce, s. 73
