1 Teoretická část

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

(6)

Poděkování:

Děkuji PhDr. Ivě Šeflové, Ph.D. za odborné vedení v průběhu zpracování této bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval ZŠ Dobiášova v Liberci, panu řediteli, učitelům tělesné výchovy a žákům, kteří byli ochotni podílet se na výzkumu. Nakonec chci poděkovat Nikole Gončárové, studentce Technické univerzity v Liberci, za pomoc s korekturou textu bakalářské práce.

(7)

Anotace

Předložená bakalářská práce se zabývala porovnáním úrovně zdravotně orientované zdatnosti dětí staršího školního věku ve sportovních a nesportovních třídách vybrané základní školy v Liberci. Jejím cílem bylo zjistit a porovnat zdravotně orientovanou zdatnost mezi žáky sportovních a nesportovních tříd. Následně jsme porovnali naměřené hodnoty s normami zdravotní zdatnosti. Žáci byli testováni pomoci testové baterie FITNESSGRAM. Práci tvořily dvě části. Jednalo se o část teoretickou, která byla tvořená základními pojmy z oblasti zdravotně orientované zdatnosti a vývoje dětí v starším školním věku. Praktická část zjišťovala úroveň zdravotně orientované zdatnosti testovaných žáků. Výsledky ukazovali, že nejvíc problémovou oblasti je flexibilita.

Klíčová slova: zdravotně orientovaná zdatnost, FITNESSGRAM, sportovní a nesportovní třídy, žáci na základní škole, životní styl, pohybová aktivita

(8)

Annotation

The Bachelor thesis dealed with a comparison of the level of health related fitness in older school-age children in sports and non-sports classes at selected school in Liberec. The purpose was to find out and compare health related fitness between sports and non-sports class pupils, followed by comparison of the measured values with health standards. Pupils were tested using the FITNESSGRAM test battery. The work consists of two parts. There is a theoretical part, which is focused on the basic concepts of health- related fitness and development of children in the older school age. In the practical part the level of health related fitness of the tested pupils was ascertained. The results showed that the most problematic area is flexibility.

Keywords: health related fitness, FITNESSGRAM, sports and non-sports classes,

elementary school pupils, lifestyle, physical activi

(9)

Obsah

Anotace ... 6

Annotation... 7

Úvod ... 12

1 Teoretická část ... 13

1.1 Charakteristika staršího školního věku ... 13

1.1.1 Pohybový vývoj v období staršího školního věku ... 13

1.1.2 Tělesný vývoj v období staršího školního věku ... 14

1.1.3 Psychický vývoj v období staršího školního věku ... 16

1.1.4 Sociální vývoj v období staršího školního věku ... 17

1.2 Rámcově vzdělávací program pro oblast tělesné výchovy ... 18

1.2.1 Činnosti ovlivňující zdraví ... 18

1.2.2 Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností ... 19

1.2.3 Činnosti podporující pohybové učení ... 19

1.2.4 Rozdíly mezi sportovní a nesportovní třídou ... 20

1.3 Vliv motorické aktivity na zdravotní stav dítěte ... 20

1.3.1 Životní styl ... 20

1.3.2 Pohybová aktivita... 21

1.3.3 Prospěšnost pohybu ... 22

1.4 Základní pojmy ... 23

1.4.1 Zdatnost... 23

1.4.2 Tělesná zdatnost ... 23

1.4.3 Zdravotně orientovaná zdatnost ... 24

1.5 Testovací baterie FITNESSGRAM ... 27

1.5.1 Využití testové baterie FITNESSGRAM... 28

1.5.2 Nevhodné využití testové baterie FITNESSGRAM ... 29

(10)

1.5.3 Složky testové baterie FITNESSGRAM ... 29

1.5.4 Standardy cílových zón ZOZ ... 40

2 Cíl bakalářské práce ... 43

3 Metodologie ... 44

3.1 Charakteristika výzkumného souboru ... 44

3.2 Druhy požitých metod ... 44

4 Praktická část ... 45

4.1 Organizace průzkumu ... 45

5 Výsledky práce... 46

5.1 Tělesné složení a antropometrie nesportovních tříd ... 46

5.1.1 Tělesná výška chlapců ... 46

5.1.2 Tělesná hmotnost chlapců ... 47

5.1.3 Index tělesné hmotnosti – BMI ... 48

5.2 Aerobní kapacita chlapců nesportovních tříd ... 49

5.2.1 Vytrvalostní člunkový běh ... 49

5.3 Svalová síla, vytrvalost a flexibilita chlapců nesportovních tříd ... 50

5.3.1 Síla a vytrvalost břišních svalů ... 50

5.3.2 Síla a vytrvalost horní části trupu ... 51

5.3.3 Záklon v lehu na břiše ... 52

5.3.4 Předklony v sedu pokrčmo jednonož ... 53

5.4 Tělesné složení a antropometrie sportovních tříd ... 54

5.4.1 Tělesná výška chlapců ... 54

5.4.2 Tělesná hmotnost ... 55

5.4.3 Index tělesné hmotnosti – BMI ... 56

5.5 Aerobní kapacita chlapců sportovních tříd... 57

(11)

5.6 Svalová síla, vytrvalost a flexibilita chlapců sportovních tříd ... 58

5.7 Tělesné složení a antropometrie nesportovních tříd ... 63

5.7.1 Tělesná výška dívek ... 63

5.7.2 Tělesná hmotnost dívek ... 64

5.7.3 Index tělesné hmotnosti ... 65

5.8 Aerobní kapacita dívek nesportovních tříd ... 66

5.9 Svalová síla, vytrvalost a flexibilita dívek nesportovních tříd ... 67

5.10 Tělesné složení a antropometrie dívek sportovních tříd ... 71

5.10.1 Tělesná výška dívek ... 71

5.10.2 Tělesná hmotnost ... 72

5.10.3 Index tělesné hmotnosti ... 73

5.11 Aerobní kapacita dívek sportovních tříd ... 74

5.12 Svalová síla, vytrvalost a flexibilita dívek sportovních tříd ... 75

(12)

5.13 T-test ... 80

6 Úspěšnost testovaných žáků v jednotlivých zónách zdravotní zdatnosti... 81

7 Diskuze ... 84

Závěr ... 86

Přínos pro teorii a praxi... 87

Použitá literatura ... 88

Elektronické zdroje ... 90

Seznam obrázků ... 91

Seznam tabulek ... 93

(13)

Úvod

Hlavním tématem bakalářské práce, zejména pak její praktické části, je zdravotně orientovaná zdatnost u dívek a chlapců staršího školního věku ve sportovních a nesportovních třídách na vybrané škole v Liberci. Hlavním cílem je změřit a porovnat výsledky sportovních i nesportovních tříd, a tím dokázat pozitivní vliv pohybové aktivity na lidský organizmus. Sportovní aktivita obecně je tedy velmi důležitá nejen pro fyzický, ale i sociální a psychický rozvoj osobnosti.

Bakalářská práce je rozdělená na dvě části, na teoretickou část, do které je zahrnut cíl bakalářské práce a metodologie a na praktickou část, do které je zahrnuta organizace průzkumu, výsledky práce a závěr s přínosem měření pro teorii a praxi.

V teoretické části práce jsou definovány důležité pojmy, ze kterých následně vycházíme při zpracování cílů v praktické části. Jedná se například o pohybovou, tělesnou, psychickou a sociální charakteristiku staršího školního věku; životní styl; pohybovou aktivitu; zdatnost a tělesnou zdatnost; zdravotně orientovanou zdatnost.

V praktické části jsou uvedeny tabulky a grafy, kde jsou znázorněny výsledky měření vybraných testů. Pro ověření předpokladů jsme pro bakalářskou práci zvolili testovou baterii FITNESSGRAM. Následně jsou výsledky porovnány s cílovými zónami určenými pro zdravotně orientovanou zdatnost.

(14)

1 Teoretická část

1.1 Charakteristika staršího školního věku

Školní věk neboli období základní školy můžeme také chápat jako období oficiálního vstupu dítěte do společnosti, kterou zde představují instituce školy. Školní období lze rozdělit na tři základní fáze, a to na raný školní věk, střední školní věk a starší školní věk (Vágnerová, 2012).

Starší školní věk, který také můžeme nazvat etapou 2. stupně základní školy, trvá přibližně do patnácti let, resp. do ukončení povinné školní docházky. Z biologického hlediska nazýváme toto období jako pubescenci neboli první fázi dospíváni dítěte, které je charakteristické prudkým fyzickým a duševním rozvojem (Vágnerová, 2012).

Období pubescence se dále dělí na dvě fáze, prepubertu a pubertu. V období prepuberty dochází k urychlení růstu a k prvním projevům pohlavního dospívání, kdy se objevují sekundární pohlavní znaky. Fáze puberty se u dívek začíná projevovat nástupem menarché a u chlapců noční polucí. Fázi uzavírá dosažení reprodukčních schopností jedince (Thorová, 2015).

Vágnerová (2000) uvádí, že období puberty nastupuje dříve u děvčat, a to již na konci období mladšího školního věku, resp. mezi devátým a desátým rokem života.

Naopak u chlapců přichází nejčastěji po jedenáctém roce.

V této životné etapě, když se z malého dítěte stává dospělý jedinec, dochází ke snaze zařadit se do skupiny svých vrstevníků a najít svou vlastní identitu. Dále vznikají jak pochybnosti o sobě samém a o své pozici ve společnosti, tak konflikty s učiteli, rodiči a dalšími osobami se kterými přichází jedinec do kontaktu. U pubescenta vychází na povrch potřeba získat nové jistoty a naproti tomu dochází ke ztrátě jistot dosavadních.

Jedinec má tedy potřebu ustálit se v zcela nových podmínkách (Říčan, 2004).

V současné době chápe většina dospívajících dětství jako čas, který je zapotřebí co nejrychleji zvládnout, tudíž mají sklon k co nejdřívějšímu zbavení se sociální podřízenosti a dětských vlastností (Vágnerová, 2012).

1.1.1 Pohybový vývoj v období staršího školního věku

V období staršího školního věku se mění hmotnost a výška těla, urychluje se růst, zvětšuje se svalová síla, a to díky působení tělesných hormonů. Zrychlený růst se

(15)

k zhoršení. Toto zhoršení je viditelné zejména u obratnostních schopností. Nápadnější nekoordinované pohyby, které jsou neohrabané, strnulé a chybí jim plynulost a přesnost, vznikají díky rychlejšímu růstu těla, kdy dochází k většímu nepoměru některých částí těla. Problém s koordinací končí u dívek dříve než u chlapců, přibližně okolo věku 13 let. Ke zhoršení koordinace nemusí dojít vůbec, pokud má dítě pravidelnou pohybovou činnost. Zde naopak dochází ke zvýšení výkonů (Dovalil, 2002).

Se stoupajícím věkem stoupá i rozdíl v pohybové výkonnosti mezi děvčaty a chlapci. Období po 16. roku života můžeme označit jako vrchol motorické aktivity.

Intenzitní pohybový rozvoj trvá u děvčat zpravidla do 17 let a u chlapců o rok déle. Na závěru pubescentní fáze dochází k vyrovnávání disproporcí a současně vznikají morfologické znaky typické pro ženy či muže (Dovalil, 2002).

1.1.2 Tělesný vývoj v období staršího školního věku

Období staršího školního věku neboli pubescence se vyznačuje důležitým biologickým mezníkem, kdy se z dítěte stává člověk, který je schopný reprodukce.

K určitým změnám hormonální produkce nedochází zpravidla až v pubertálním věku, ale už nejméně dva nebo tři roky předtím, než se začnou projevovat viditelné tělesné změny (obr. 1, 2). V průběhu dospíváni jedince dochází jak k fyziologickým změnám, tak k morfologickým (Bursová, Rubáš, 2001).

Tělesná proměna se projevuje viditelnými i pociťovanými důsledky, jako je například růst postavy a proměna tělesných proporcí, funkce pohlavních orgánů, sexuální prožitky, a především sekundární pohlavní znaky.

Růstový spurt neboli dočasné prudké zrychlení růstu je viditelné u dívek i chlapů.

U dívek vrcholí spurt nejběžněji mezi jedenáctým až dvanáctým rokem, u chlapců až o dva roky později, proto je typické, že dívky chlapce v růstu o něco předhoní. Nicméně mužský spurt je prudší, a proto vede k trvalému rozdílu mezi výškou žen a mužů. Pokud u dívky vrcholí její růstový spurt, může za rok vyrůst až o devět centimetrů. Chlapec nejčastěji vyroste o deset až dvanáct centimetrů. Prvotně se začínají prodlužovat paže, nohy a krk, o rok později roste i trup. Tyto disproporce můžou vypadat komicky a často přivádí jedince do rozpaků (Říčan, 2004).

„Růstový skok má jeden prostý, ale psychologicky významný důsledek:

patnáctiletý už nevzhlíží k dospělému, je s ním doslova na stejné úrovni.“ (Říčan, 2004, s. 171)

(16)

V pubertě se také mění tělesné tvary. Dochází k vývinu lícní části lebky, díky kterému se mění tvar obličeje, který se následně prodlužuje a ztrácí dětský výraz.

Zvětšují se uši a nos, rozšiřuje se dolní čelist a vlasy nabývají konečné barvy. Chlapcům se rozšiřují ramena a hrudní koš, dívkám hlavně boky, jelikož pánev roste do šířky i do hloubky. U obou pohlaví se linie pasu zužuje, ale u děvčat je výraznější (Vágnerová, 2005).

Obrázek 1 Percentilový graf hmotnostně-výškového poměru - chlapci s tělesnou výškou 100 až 160 cm (Suchomel, 2006)

Na bocích a na nohou, převážně na stehnech, se vytváří vrstva podkožního tuku, která u dívek přetrvává, ale u chlapců časem mizí. Chlapcům začíná růst hrtan a hlasivky, což způsobuje mutaci, která brání ve zpěvu a dává řeči tzv. chraplavý ráz.

Mutace muže zapříčinit rozpaky, které jedinci zakrývají klátivou chůzí, obličejovými grimasami a přešlapováním, které je pro ně typické (Říčan, 2004).

Začínají se rozvíjet sekundární pohlavní znaky, které jsou u děvčat nápadnější,

(17)

ňadra, a to v deseti nebo jedenácti letech. Signálem pohlavního zrání je první menstruace, která se nejčastěji objevuje po dvanáctém roce, nicméně výskyt první menstruace není přesně věkově daný. Chlapcům roste penis a varlata, ve kterých se zvyšuje produkce testosteronu. Díky vlivu hormonů produkují varlata zralé spermie, které jsou schopné se spojit s vajíčkem a zplodit nového jedince. K dozrávání spermií dochází kolem patnáctého roku života. Kolem třináctého roku se u chlapců objevuje první poluce, což je signál nastupující mužnosti (Langmeier, Langmeier, Křejčířová, 2002).

Obrázek 2 Percentilový graf hmotnostně-výškového poměru - dívky s tělesnou výškou 100 až 160 cm (Suchomel, 2006)

1.1.3 Psychický vývoj v období staršího školního věku

Psychický vývoj je vyznačován především rozvojem rozumových funkcí, kdy se myšlení pubescentů posouvá od fantazijních představ k realitě. Dospívající jedinci jsou schopni uvažovat o různých věcech hypoteticky, a to i o těch, které jsou velmi málo pravděpodobné, nebo reálně neexistují (Říčan, 2004).

(18)

Pro způsob myšlení dospívajících jsou typické tři znaky, jako je připouštění variability různých možností, dovednost experimentovat s vlastními myšlenkami a dovednost uvažovat systematičtěji (Vágnerová, 2005).

Rozvíjí se induktivní uvažování kombinačního myšlení a schopnost interpretovat pozorované výsledky v kontextu. Dochází taky ke změně vnímáni času, kdy nabývá na významu budoucnost jedince. Změna uvažování zpravidla ovlivňuje vztah k základním psychickým potřebám, jako jsou potřeby jistoty a bezpečí, potřeby otevřené budoucnosti a seberealizace (Vašutová, 2005).

Charakteristická je změna pohledu na svět, která směřuje k posílení poznávání egocentrizmu. Pubescenti bývají nadměrně kritičtí, mají sklon polemizovat, bývají vztahovační, přecitlivělí a podléhají klamu, že jejich úvahy jsou zcela výjimečné (Vágnerová, 2005).

Většina dospívajících upřednostňuje radikalismus, jehož projevem je tendence reagovat nepřesně nebo zcela nesmyslně (např. „všichni učitele jsou nespravedliví“).

Pubescent trvá na svých názorech a není schopen připustit, že nemusí být zcela správné (Vágnerová, 2005).

Období puberty bývá často označováno jako citová rozkolísanost neboli emoční labilita. U jedince se střídá depresivní a povznesená nálada, snadno vybuchuje, reaguje nestále a nepředvídatelně, často impulsivně tzn., že ihned jedná a až následně myslí. Je zde patrná i nechuť projevovat svoje city navenek. K emočním projevům se často přidávají vegetativní poruchy, jako je zvýšená únavnost, zhoršený spánek, soustředěnost nebo chuť k jídlu. Díky této emoční labilitě bývá období puberty označováno jako období „bouří“, „krizí“ nebo „vulkanizmu“. Tyto projevy se u jedinců různí a jejich úplná nepřítomnost bývá někdy označovaná za patologickou (Langmeier, Langmeier, Křejčířová, 2002).

1.1.4 Sociální vývoj v období staršího školního věku

V období raného dospívání se mění sociální postavení, které je signalizováno několika důležitými sociálními mezníky. Jedná se zejména o získání občanského průkazu ve věku patnácti let, ukončení povinné školní docházky a následně volbu dalšího vzdělávání (Langmeier, Krejčířová, 2006).

Dospívající musí ve svém životě řešit důležité vývojové úkoly, kam patří především hledání vlastní existence a své role ve společnosti, navazování vztahů

(19)

k vrstevníkům stejného, ale i opačného pohlaví a emancipace od velmi úzké závislosti na rodině. Pro toto období je tedy velmi typické hledání vlastního postavení ve společnosti, kdy si jedinci pokládají otázky, nad kterými dříve vůbec neuvažovali. Nejčastějšími otázkami, kterými se dospívající zaobírají, jsou: proč jsme na světě, jaký je smysl života.

Také velmi často přemýšlí o tom, jak se na ně dívají druzí a co si o nich myslí (Čačka, 2000).

V období staršího školního věku dochází ke změnám vztahu s lidmi, jak s dospělými, tak i s vrstevníky. Pubescenti odmítají své podřízené postavení, jsou kritičtí k vrstevníkům i sobě samému a k dospělým jsou netolerantní. Odpoutávají se od vázanosti na rodinu a prochází proměnou citové vazby k rodičům. Tráví s rodiči méně času, ubývá zde sdílení různých zážitků a také vzájemné komunikace. Ze začátku mají dospívající více konfliktů s matkami, což je nejspíše zapříčiněno tím, že mají k matkám bližší vztah než k otcům. Charakteristikou vztahu k matce je odmítání nadměrného pečovatelství (Jedlička, 2017).

V období dospívání je velmi typická změna k výuce a školní práci. Mění se motivace k učení, která závisí na subjektivním významu učiva a také dochází ke změnám k učitelům, kdy bývají dospívající k požadavkům učitele kritičtější. Žáci nejsou ochotni automaticky akceptovat rozhodnutí či názory učitelů, jsou k nim netolerantní a jejích chování si vykládají ze svého pohledu (Vašutová, 2005).

Jako opora k vytváření společenských vztahů slouží vrstevnická skupina, kde pubescenti můžou uspokojovat své psychické potřeby. Mezi tyto potřeby patří potřeba stimulace, smysluplného učení, potřeba být akceptován, potřeba jistoty a bezpečí, určitého postavení a v neposlední řadě potřeba určit si vlastní pravidla (Čačka, 2000).

1.2 Rámcově vzdělávací program pro oblast tělesné výchovy

1.2.1 Činnosti ovlivňující zdraví

Od žáků druhého stupně základní školy se očekává, že se budou samostatně připravovat před pohybovou činností a ukončí ji ve shodě s hlavní činností. Dále by měli žáci aktivně vstupovat do organizace svého pohybového režimu a některé pohybové činnosti zařazovat pravidelně s konkrétním účelem (MŠMT, 2016).

Žáci odmítají drogy a jiné škodlivé látky, které jsou neslučitelné se zdravím a sportovní etikou. Aplikují vhodné, bezpečné chování, a to i v méně známém prostředí

(20)

sportovišť, přírody nebo silničního provozu. Toto chování předvídá možným nebezpečím úrazu. Přizpůsobí jim tedy svou činnost. Pohybová aktivita se upravuje vzhledem k údajům o znečištění ovzduší. Žáci uplatňují základní zásady poskytování první pomoci a zvládají zajištění odsunu raněného (MŠMT, 2016).

Součástí učiva je význam pohybu pro zdraví, kdy se aplikují rekreační a výkonnostní sporty; zdravotně orientovaná zdatnost; prevence a korekce jednostranného zatížení a svalových dysbalancí, kde se používají kompenzační, relaxační, průpravná, vyrovnávací a jiná zdravotně zaměřená cvičení; hygiena i bezpečnost při pohybových činnostech, kdy se jedná o nácvik první pomoci při tělesné výchově a sportu v různém prostředí i klimatických podmínkách (MŠMT, 2016).

1.2.2 Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností

Žáci umí posoudit provedení osvojované pohybové činnosti, zároveň označí nedostatky a jejich možné příčiny. V souladu s individuálními předpoklady zvládají osvojované pohybové dovednosti, které následně aplikují tvořivě ve hře, soutěži nebo při rekreačních činnostech (MŠMT, 2016).

Učivo tvoří pohybové hry s různým zaměřením; gymnastika, kdy se jedná o akrobacii, cvičení s náčiním nebo na nářadí, přeskoky; estetické a kondiční formy cvičení doprovázené hudbou; úpoly, kdy se učí základy sebeobrany, základy aikida, karate či juda; atletika, kterou tvoří rychlý a vytrvalý běh na dráze nebo v terénu, skok do dálky nebo do výšky, vrch koulí, hod míčkem nebo granátem, základy překážkového běhu; sportovní hry jednotlivců či týmů; turistika nebo pobyt v přírodě, kdy se žáci učí přípravě na turistické akce, pravidla bezpečnosti silničního provozu v roli chodce i cyklisty, ochranu přírody, dále přežití v přírodě a orientaci v přírodě; plavání, kdy se učí plaveckým dovednostem, dovednostem záchranného a branného plavání, prvky zdravotního plavání, plaveckých sportů; lyžování, snowboarding, bruslení, kde se vyučuje běžecké lyžování, lyžařská turistika, sjezdové lyžování nebo jízda na snowboardu, jízda na vleku, především pak bezpečnost pohybu v horské krajině v zimě (MŠMT, 2016).

1.2.3 Činnosti podporující pohybové učení

Žáci učívají v činnostech osvojené názvosloví na úrovni cvičence, rozhodčího či diváka. Ve školních podmínkách naplňují základní olympijské myšlenky, tedy čestné

(21)

soupeření, respekt k opačnému pohlaví, respekt a pomoc handicapovaným, ochranu přírody při sportu. Žáci se dohodnou na spolupráci a jednoduché taktice, která vede k úspěchu družstva. Uplatňují povinnosti a práva vyplývající z role hráče, rozhodčího, diváka nebo organizátora. Organizují v týmu i samostatně jednoduché turistické akce na úrovni školy, závody, turnaje. Sledují, evidují a vyhodnotí určené prvky pohybové činnosti a výkonnosti (MŠMT, 2016).

Součástí učiva je komunikace v tělesné výchově, kdy se žáci učí smluvené povely, signály, gesta a základy grafického zápisu pohybu; organizace prostoru a pohybových činností; historie a současnost sportů; pravidla osvojovaných pohybových činností; měření výkonů a posuzovaní pohybových dovedností; zásady jednání a chování v různém prostředí, při různých činnostech (MŠMT, 2016).

1.2.4 Rozdíly mezi sportovní a nesportovní třídou

Základem péče o sportovně talentované děti a mládež jsou sportovní třídy vytvořené na základních školách. Sportovní třídy mají za úkol rozvíjet sportovní nadání žáků v daném druhu sportu, a to na základě všestranné přípravy. Žáci se zde připravují na přechod do Sportovních center mládeže, Sportovních gymnázií, případně do výkonnostního sportu dorosteneckých a juniorských kategorií. Charakteristickým znakem tříd je získávání pozitivního vztahu děti a mládeže pro aktivní pohybovou i sportovní činnost (MŠMT, 2007).

1.3 Vliv motorické aktivity na zdravotní stav dítěte

1.3.1 Životní styl

Životní styl je jeden ze základních faktorů, které ovlivňují kvalitu lidského života. Můžeme ho charakterizovat jako souhru dobrovolného chování a životní situace.

Vytváří se v průběhu celého života a dochází zde ke střetávání a kombinování vlivů výchovy, ekonomických podmínek, kulturních zvyklostí, sociálního prostředí, vrozených předpokladů i vlastností člověka (Slepičková, 2000).

Zdravý životní styl může ohrozit několik faktorů:

 kouření;

 zneužívání drog;

 nesprávná výživa;

(22)

 nadměrný konzum alkoholu;

 nízká pohybová aktivita;

 nadměrná psychická zátěž;

 rizikové sexuální chování (Machová, Kubátová a kol., 2015).

„Životní styl lze charakterizovat jako paletu prakticky všech lidských aktivit od myšlení, přes chování až po jednání a to takových, které zaujímají v životě trvalejší místo, většinou se opakují, jsou typické a předvídatelné“ (Slepičková, 2000).

Jelikož se časem mění potřeby člověka a prostředí prochází různými změnami, je životní styl proměnlivý v čase. Mladý člověk preferuje kontakty s vrstevníky, je plný energie a touhy po poznávání nového, naproti tomu starší člověk musí změnit částečně své návyky z mládí, aby své nové povinnosti zvládl (Duffková, Urban, Dubský, 2008).

1.3.2 Pohybová aktivita

Jedním ze základních projevů existence člověka je pohyb. S pohybem se setkáváme každý den, a to jak při chůzi, běhu nebo přemísťování, tak i při práci, rekreaci a jiných pohybových úkonech. S pohybovou aktivitou se můžeme nejčastěji setkat tam,

kde se hovoří o tělesném cvičení (obr. 3) (Křivohlavý, 2001).

Obrázek 3 Vzájemné vztahy zdraví a pohybové aktivity v dětství a v dospělosti (Suchomel, 2006)

Pohybovou aktivitu nejčastěji definujeme jako pohyb, který je uskutečňovaný na základě činnosti kosterního svalstva. Výsledkem pohybu je výdej energie. Pravidelná tělesná aktivita je díky výdeji energie základem zdravého životního stylu, a také napomáhá k udržení dalších tělesných změn. Velmi příznivě působí na duševní stav jedince a zvládaní stresových situací (Machová, Kubátová a kol., 2015).

(23)

Pohybovou aktivitu ovlivňuje několik faktorů. Jedná se například o věk, zdravotní stav, pohlaví, socioekonomický status, typ zaměstnání, životní prostředí, ve kterém žijeme a také období nebo počasí (Klescht, 2008).

1.3.3 Prospěšnost pohybu

Pohyb nebo pohybová aktivita (obr. 4) umožňuje jedinci posilovat svalovou sílu, rozvíjet svalovou souhru neboli koordinaci. Přispívá ke zvyšování výdeje energie neboli spalování a tím napomáhá k udržování přiměřené tělesné hmotnosti a zabraňuje vzniku obezity. Dále zlepšuje činnost většiny orgánu například srdce, krevního oběhu, dýchaní a také schopnost těla dokonale využívat přijatý kyslík.

Podílí se na snižování cholesterolu, krevního cukru, krevního tlaku, působí jako ochrana před nemocemi cév, srdce, a také před cukrovkou. Zvyšuje celkovou odolnost organizmu jak proti běžným, tak i závažnějším onemocněním. Pohyb zpevňuje kosti, a díky tomu redukuje riziko jejích řídnutí neboli osteoporózy.

Z psychologického hlediska snižuje pohyb duševní napětí, zároveň posiluje osobnost, sebedůvěru, tvořivost a pomáhá zvládat stresové situace.

Obrázek 4 Pyramida pohybové activity (Suchomel, 2006)

(24)

1.4 Základní pojmy

1.4.1 Zdatnost

V současnosti se zdatnost nevztahuje pouze k fyzickému zatížení, ale je pojímána mnohem rozsáhleji. Můžeme ji definovat jako připravenost organizmu konat práci, vyrovnávat se s požadavky každodenní aktivity i s nároky, které nám klade zaměstnání.

Zdatnost umožňuje příjemné prožívání volného času a podílet se na celém spektru pohybových aktivit (Cuberek, Měkota, 2007). Bunc (1995) uvádí, že zdatnost je připravenost organizmu vykonávat fyzickou nebo psychickou práci. Do pojmu zdatnosti je možné zahrnout vše, co vytváří harmonický stav člověka, jako je například duševní vyrovnanost nebo psychická odolnost.

1.4.2 Tělesná zdatnost

Tělesná zdatnost je součástí obecné zdatnosti. Můžeme ji definovat jako stav organismu člověka, který umožňuje vykonávat denní činnosti bez nepřiměřené únavy, s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času. Kovář (in Cuberek, Měkota, 2007, s. 143) uvádí: „Tělesná zdatnost je schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné trávení volného času.“

Měkota (in Suchomel, 2006) popisuje tělesnou zdatnost jako stav životní pohody, který se vyznačuje malým rizikem předčasných zdravotních problémů. Představuje tedy potenciální nespecifickou adaptaci organizmu na určitou pohybovou zátěž. Zprvu byla tělesna zdatnost vnímána jako zdůrazňování funkčních schopnosti organizmu, a to ve vztahu k tělesnému zatížení. V určitých případech mohla být definována jako fyziologická výkonnost (Suchomel, 2006).

V pozdější době byla chápána především jako souhra předpokladů, jak nejlépe reagovat na různé podněty z vnějšího prostředí i na náročnou pohybovou činnost. Také napomáhala v odolávání stresu jak ve fyzickém, tak ve společenském prostředí. Až v 80.

letech minulého století byla tělesná zdatnost považována jako součást celkové zdatnosti, která se dále dělila na složky sociální, emociální a duševní (Suchomel, 2006).

V současné době se dostává do popředí postoj, který rozlišuje výkonnostně orientovanou zdatnost a zdravotně orientovanou zdatnost (Suchomel, 2006).

(25)

Do značné míry je tělesná zdatnost podmíněná geneticky. Během našeho života ji udržujeme, dále rozvíjíme, a to prostřednictvím tělesných cvičení, přiměřenou zdravou výživou, životosprávou i otužováním (Cuberek, Měkota, 2007).

1.4.3 Zdravotně orientovaná zdatnost

Zdravotně orientovaná zdatnost je považována za zdatnost, která ovlivňuje přímo či nepřímo zdravotní stav jedince (obr. 5). Zároveň preventivně působí na zdravotní problémy spojené s hypokinézou (Corbin & Pangrazi in Suchomel, 2006). Zdravotně orientovaná zdatnost se může ve svém důsledku projevovat i jako stav dobrého bytí neboli well-bing, jenž umožňuje kvalitně a s vysokým nasazením vykonávat každodenní aktivity (Bunc, 1995).

Člověk, který je tělesně i pohybově kultivovaný, a který chápe přiměřenou, vhodnou pohybovou činnost podporující jeho zdraví jako nezbytnou součást života, je cílem prosazování zdravotně orientované zdatnosti. Tento jedinec zařazuje pohybové činnosti individuálně do svého denního režimu, přičemž má dostatečné teoretické dovednosti o pohybovém zatěžování těla, následně o jeho účincích na lidský organismus (Kovář, 2001).

Obrázek 5 Vztahy mezi pohybovou aktivitou, zdravotně orientovanou zdatností a zdravím (Suchomel 2006)

(26)

Uvedená zdatnost úzce souvisí s pojmem zdraví, které je definované jako stav úplné tělesné, sociální a duševní pohody, ne však pouze jako absence nemoci nebo tělesné vady (World Health Organization in Suchomel, 2006).

Na základě toho, že tělesná zdatnost je prioritním činitelem zdraví v dospělém věku, je velice důležité učit děti, které jsou ve školním věku, jak dlouhodobě udržovat a zároveň zdokonalovat zdravotně orientovanou zdatnost. Děti by měly mít možnost získat zkušenosti, které je motivují a zároveň se seznámit v rámci kondičního tréninku s funkcemi a kapacitou vlastního těla (Dobrý, 1998).

Ve zvýšené míře to platí i pro tělesné nezdatné jedince. Pro dané jedince je nezbytně nutné mít dlouhodobě adekvátní úroveň pohybové aktivity, následně postupně dosahovat požadované úrovně tělesné zdatnosti a obojí udržet až do pozdní dospělosti.

Při práci s tělesně nezdatnými dětmi je důležité vycházet ze základních cílů, které je potřeba se správně naučit. Jedná se o pohybové dovednosti, které jsou potřebné pro pohybovou aktivitu v dalším životě; sebehodnocení a následnou interpretaci výsledků zdravotně orientované zdatnosti; motivování sebe sama k udržení dostatečné úrovně pohybové aktivity nejlépe po celý jejich život a sestavování plánu osobního kondičního programu (Bunc, 1998).

1.4.3.1 Komponenty zdravotně orientované zdatnosti

Dle původních pramenů rozdělili Měkota a Cuberek (2007) komponenty zdravotně orientované zdatnosti na komponentu morfologickou, svalovou, motorickou, kardiorespirační, metabolickou. Dobrý (1998) uvádí, že složky zdravotně orientované zdatnosti jsou svalová zdatnost, aerobní zdatnost, flexibilita, koordinace pohybu, složení lidského těla, výbušnost a rychlost krátkodobých pohybů.

Bunc, Freedson, Welk (in Suchomel, 2006) popisují, že k základním komponentám zdravotně orientované zdatnosti patří aerobní neboli kardiorespirační zdatnost, tělesné složení, flexibilita, svalová síla a vytrvalost, která může být nazývána jako svalově-kosterní zdatnost. Někteří čeští i zahraniční znalci zařazují do složek zdravotně orientované zdatnosti i držení těla v základních posturálních polohách a kvalitu pohybových stereotypů. Vzpřímené držení těla vzniká během vývoje každého jedince, tudíž se jedná o individuální posturální program (Suchomel, 2006).

(27)

 Aerobní zdatnost

Aerobní zdatnost můžeme chápat jako kardiorespirační nebo kardiovaskulární vytrvalost, což je z fyziologického hlediska bráno jako schopnost dýchacího, svalového a srdečné-cévního systému přijímat, využívat i transportovat kyslík během pohybového zatížení. Je základní kapacitou k provádění vytrvalostních výkonů, které jsou závislé na aerobním metabolismu. Dále je aerobní zdatnost uváděná jako klíčová složka tělesné zdatnosti, kterou člověk potřebuje v každodenním životě. Někdy může být považována za důležitou složku zdravého životního stylu (Meredith & Welk, 2010).

Bylo dokázáno, že lidé s vyšší aerobní kapacitou lépe zvládají vysoký stres, který přichází z vnějšího prostředí a že dostatečná úroveň aerobní zdatnosti snižuje rizika obezity, některých forem rakoviny, cukrovky, ale i kardiovaskulárních onemocnění (Bunc, 2002). Mezi složky aerobní zdatnosti zařazujeme maximální spotřebu kyslíku, mechanickou účinnost a anaerobní práh. Aerobní zdatnost rozvíjíme vytrvalostním cvičením s určitým objemem, frekvencí a intenzitou (Suchomel, 2006). Hodnotíme ji laboratorně podle spiroergometrického vyšetření, na základě výsledků výkonnostních vytrvalostních testů jedince, jako je například dvanácti minutový běh (Cuberek, Měkota, 2007), nebo podle testovací baterie FITNESSGRAM, kde jsou využívány tři alternativní testy, které jsou: vytrvalostní člunkový běh, běh na jednu míli, od 13 let chůze na jednu míli (Meredith & Welk, 2010, Suchomel, 2003).

 Tělesné složení

Z hlediska prevence narůstajícího výskytu obezity je životně důležité sledovat a udržovat odpovídající tělesné složení u tělesně nezdatných dětí pomocí měření tělesného tuku. Měření rozložení tělesného tuku je velmi citlivou záležitostí, jelikož někteří z nich trpí nadváhou, popřípadě obezitou. Měření musí být prováděno v diskrétním prostředí, kde se jedinec cítí bezpečně. Měří se zde kožní řasy, vypočítávají se indexy hmotnosti a vykonává se bioelektrická impedance (Cuberek, Měkota, 2007). Z většiny pak hodnocení výsledků vychází z přepočtu na procento tělesného tuku (Suchomel, 2006).

 Svalová síla a vytrvalost

Svalová síla a vytrvalost je jako složka zdravotně orientované zdatnosti nezbytná pro plnění všech pohybových úkolů, má velký význam v předcházení bolesti zad

(28)

v dolní části a také výskytu svalových dysbalancí. Pro vznik svalové síly jsou důležité svalové kontrakce, které můžou probíhat v několika režimech svalové činnosti (izometrické, koncentrické, excentrické). Vše závisí na délce a napětí svalu (Měkota, Novosad, 2005).

K rozvoji svalové síly a vytrvalosti se používají posilovací cvičení, které se vyznačují zvýšeným odporem, popřípadě s vnějším a dělí se na základní, speciální a cvičení s překonáváním hmotnosti vlastního těla. Vývoj dané složky zdravotně orientované zdatnosti závisí na věku, pohlaví, tělesných parametrech, stavu biologické zralosti a úrovni pohybové aktivity jedince (Suchomel, 2006).

Podle testové baterie FITNESSGRAM, můžeme hodnotit svalovou sílu a vytrvalost ve třech oblastech, jako jsou síla a vytrvalost svalů horní části trupu, síla a flexibilita extenzorů trupu, síla a vytrvalost břišních svalů (Meredith &

Welk, 2010).

 Flexibilita

Flexibilita neboli kloubní pohyblivost, má za úkol zajišťovat větší ekonomičnost pohybů, snižovat pravděpodobnost zranění, také má význam pro správné držení těla (Cuberek, Měkota, 2007). Je podmíněna několika činiteli. Jedná se o konstituční činitele (struktura kloubů, schopnost protažení svalů, šlach, vazů), koordinační činitele (svalové a šlachové reflexy), kondičně-energetické činitele (síla svalů, která vyvolává pohyb) (Měkota, Novosad, 2005).

Flexibilita se s věkem mění, a proto je důležité, udržet ji adekvátní. Základem pro udržení flexibility jsou různá protahovací cvičení, která působí na svaly a vazy, na regulaci svalového tonu a na intermuskulární koordinaci. Pro nejběžnější měření flexibility používáme test „předklon v sedu“, který je součástí testových baterií zdravotně orientované zdatnosti (Suchomel, 2006).

1.5 Testovací baterie FITNESSGRAM

FITNESSGRAM je komplexní tělovýchovný program, který má za účel sloužit jako komplexní testová baterie určená ke zjišťování zdravotně orientované zdatnosti.

Jeho cílem je podporování celoživotní zdravotně orientované zdatnosti i pohybové aktivity. Byl vytvořen v 80. letech 20. století v Cooper Institut v USA a nahradil testové baterie zaměřené na zdravotně orientovanou zdatnost, které byly používány dříve. Jedná

(29)

se například o YMCA Youth Fitness Test nebo o FIT Youth Today Program (Dobrý, 2006).

Testová baterie FITNESSGRAM obsahuje tři testové položky, které jsou rozdělené podle složek zdravotně orientované zdatnosti: tělesné složení; svalová síla, vytrvalost a flexibilita; aerobní kapacita. Tyto uvedené složky byly vybrány díky jejich vztahům k optimálním funkcím organizmu a celkovému zdraví (Plowman & Meredith, 2013).

Celkové zaměření testové baterie FITNESSGRAM je shrnuto do koncepce, která se nazývá HELP. Cílem koncepce HELP je podpora zdraví pro každého jedince, a to bez ohledu na pohlaví, věk nebo pohybové předpoklady. Je zde kladen důraz na pravidelnou pohybovou aktivitu, která je celoživotní a uspokojuje osobní potřeby a zájmy.

V anglickém jazyce zkratka HELP znamená: Health, Everyone, Lifetime, Personal (Plowman & Meredith, 2013).

1.5.1 Využití testové baterie FITNESSGRAM

Primárně se testová baterie FITNESSGRAM využívá k individuálnímu sebehodnocení tělesné zdatnosti. Při sebehodnocení, což je hlavní zaměření FITNESSGRAMU, se jedinci učí interpretovat a ohodnotit vlastní výsledky jednotlivých testů bez odborníků tedy speciálního týmu examinátorů. Dále se jedinci učí plánovat různá tělesná cvičení, která jsou určená pro ně samotné. Díky školskému vzdělání by měly dosáhnout potřebných dovedností, vědomostí a praktických zkušenosti (Plowman

& Meredith, 2013).

Dále můžeme využit FITNESSGRAM k individuálnímu testování, které má za cíl poskytnout žákům informace, které se týkají pouze jejich osoby. Testování je prováděno individuální formou neboli sebetestováním nebo je realizováno s pomocí další osoby, rodiče nebo učitele. Výsledky testů napomáhají dalšímu plánování různých fyzických aktivit (Plowman & Meredith, 2013).

Dalším využitím FITNESGRAMU je institucionální testování. Cílem testování je pomoc poskytnuta učitelům a pedagogům při přípravě studijních osnov a plánů, také při určování správného zatížení žáků ve třídě. Výsledky testů můžou být poskytnuty i rodičům dětí. Pokud chceme provádět institucionální testování, potřebujeme tým vyškolených lidí, kteří tyto testy připravují, následně provádějí a vyhodnocují. Pro testování je zapotřebí využít větší rozsah vyučovacích hodin. Dle odborníků, kteří se

(30)

specializují na FITNESSGRAM, je dobré provádět institucionální testování každé tři roky. Mělo by být uskutečňováno ve stejnou dobu během roku, ale nemělo by se provádět na začátku školního roku a na konci školního roku, jelikož zabírá velmi mnoho času (Plowman & Meredith, 2013).

Poslední způsob, jak lze FITNESSGRAM využít je testování osobního maxima, které je nejlepší provádět mimo školní vyučování a pouze na základě dobrovolnosti.

Jedná se totiž o dlouhodobé testování a průběžné osobní testování, tudíž ne všichni žáci projevují o toto testování zájem (Plowman & Meredith, 2013).

1.5.2 Nevhodné využití testové baterie FITNESSGRAM

Za nevhodné využití testové baterie FITNESGRAM považujeme hodnocení celkové kvality výuky tělesné výchovy, hodnocení žáků v tělesné výchově podle testů, porovnávaní studentů podle výsledků testů, osvobození žáka z tělesné výchovy dle jeho výsledků z testů a použití výsledků jako měřítko učitelova úspěchu či neúspěchu (Suchomel, 2006).

1.5.3 Složky testové baterie FITNESSGRAM

Testovou baterií FITNESSGRAM rozdělujeme do tří základních skupin, a to dle složek zdravotně orientované zdatnosti. Jedná se o aerobní kapacitu, kam zařazujeme vytrvalostní člunkový běh (preferovaný test), běh na jednu míli (1600 m) a chůze na jednu míli; tělesné složení, kdy se jedná o měření kožních řas, index tělesné hmotnosti a bioelektrické impedance nebo automatizovaný kapilár; svalová síla, vytrvalost a flexibilita. Tato třetí skupina se dále dělí na sílu a vytrvalost břišních svalů, kdy se provádějí hrudní předklony v lehu pokrčmo; síla a flexibilita extenzorů trupu, kdy se dělá záklon v lehu na břiše; síla a vytrvalost svalů horní části trupu, kdy se volí jeden ze čtyř testů (90° kliky, výdrž ve shybu, modifikované kliky). Poslední složkou třetí skupiny je flexibilita, kde se volí také jeden test, ale pouze ze dvou testů, které jsou:

dotyk prstů za zády nebo předklony v sedu pokrčmo jednonož (Plowman & Meredith, 2013).

(31)

1.5.3.1 Testování aerobní kapacity Vytrvalostní člunkový běh (PACER)

Cílem vytrvalostně člunkového běhu je běžet co nejdéle, jelikož výsledky jsou vyjádřeny počtem přeběhnutých úseků. Jedinci mají za úkol běhat tam a zpět na vzdálenost 20 metrů. Běh je řízen zvukovými intervaly z CD nebo z kazety. Každou minutu se zkracuje doba, která je potřebná k přeběhnutí 20 metrů neboli jednoho kola.

Následné jedno pípnutí oznamuje konec kola. V té době by už měl být testovaný jedinec na konci dráhy. Dvojitým pípnutím se oznamuje konec kola a zvýšení rychlosti a je slyšitelné na konci každé minuty. Testovaný může doběhnout na konec kola i dříve, ale do dalšího kola nesmí vyběhnout ještě před zazněním signálu. Jestliže jedinec nestihne podruhé doběhnout na konec kola, je mu zaznamenán počet přeběhů a test je pro něj ukončen.

Výhodou vytrvalostního člunkového běhu je možnost provedení v tělocvičně, relativně krátké trvání, menší závislost na stanoveném tempu běhu a relativně přesné určení intenzity zatížení prostřednictvím zvukových signálů. Nevýhodou vytrvalostního člunkového běhu je zvýšené riziko u ne zcela zdravých osob a nutnost maximálního úsilí, které je nevýhodou převážně pro mladší jedince (Suchomel, 2006).

Dle Suchomela (2006), je reliabilita testu velmi příznivá, koeficienty stability se uvádí od 0,86 až do 0,95. Z hlediska teoretických požadavků jsou publikované hodnoty koeficientů validity dostačující. Ale je nutné brát v potaz, že většina výzkumů byla realizována na velmi malých počtech testovaných jedinců.

Běh na jednu míli

Úkolem testovaných jedinců je uběhnout jednu míli, tedy 1600 metrů, co nejrychleji. Při provádění tohoto testu je povolena i chůze, která je vhodná pro tělesné nezdatné jedince. Abychom zjistili aerobní kapacitu jedince je zapotřebí dosadit do rovnice dle Curetona (in Plowman & Meredith, 2013) výsledný čas, pohlaví a index tělesné hmotnosti.

Dle Beets & Pitettiho (2006) je koeficient reliability 0,66 u chlapců a 0,77 u dívek. Baumgartner & Jackson (1991) uvádí, že validita běhu na jednu míli se pohybuje v rozmezí od 0,60 do 0,80.

(32)

Chůze na jednu míli

Hlavním cílem testu chůze na jednu míli je ujít danou vzdálenost v co nejrychlejším možném čase. Tento test je určen pouze pro děti starší 13 let. Do vzorce dle Klinea (in Plowman & Meredith, 2013) je zapotřebí dosadit hodnoty věku, tělesné hmotnosti, pohlaví, a také tepovou frekvence, která se musí jedinci změřit ihned po dojití do cíle. Měří se po dobu 15 sekund. Test je prospěšný pro sebehodnocení v dalším životě testovaného jedince.

Dle McSwegina (in Meredith & Welk, 2010) je validita testu chůze na jednu míli 0,84 a reliabilita udává koeficient 0,91.

1.5.3.2 Měření tělesného složení Měření kožních řas

Test měření kožních řas je většinou preferován díky nižší predikační chybě, ke které častěji dochází u ostatních metod. K testu je zapotřebí zácvik examinátora, a to s minimálně 30 dobrovolnými jedinci. U dětí školního věku je v rámci testové baterie FITNESSGRAM stanoveno procento tělesného tuku regresivními rovnicemi z tloušťky dvou kožních řas, které se nachází na pravé straně těla, konkrétně nad tricepsem a na lýtku (Suchomel, 2003).

Od věku 18 let je možno měřit procento tělesného tuku i z třetí kožní řasy na břiše. První dvě řasy, které jsou určeny pro děti školního věku, byly zvoleny z praktických důvodů, jelikož je zde umožněno měření jedinců v tričku a ve spodním prádle (Plowman & Meredith, 2013).

Kožní řasa, která se nachází nad, tricepsem (obr. 6) se měří na zadní straně pravé paže, přibližně uprostřed svalu, tedy mezi nadpažkem a loktem. Jedinec, který provádí testování, uchopí kožní řasu testovaného mezi palec a ukazovák a zhruba jeden centimetr od prstů směrem dolu přiloží kaliper. Ruka testovaného by měla být ve vertikální poloze.

(33)

Obrázek 6 Méření kožní rasy nad musculus triceps (Mojžíš, 2010)

Kožní řasa na lýtku (obr. 7) se měří v maximálním obvodu lýtka na jeho vnitřní straně. Měřená končetina jedince by měla být pokrčená v koleni, a to pod úhlem 90°.

Zároveň je opřená o chodidlo na podložce. Lýtko je tudíž ve vertikální poloze.

Obrázek 7 Měření kožní řasy na lýtku (Mojžíš, 2010)

Měření třetí kožní řasy na břiše (obr. 8) provádíme v pomyslné čáře pod pažní jamkou a asi 3 centimetry nad hřebenem pravé kosti kyčelní. Kožní řasu vytahujeme šikmo, kdy je její směr přibližně 45° k horizontále.

(34)

Obrázek 8 Měření kožní řasy nad spinou (Mojžíš, 2010)

Každé měření kožní řasy se provádí 3krát a výsledkem je medián z naměřených hodnot. Při interpretaci výsledků naměřených hodnot musíme přihlížet k tomu, že měření kožních řas umožňuje jen odhad množství tělesné tuku s chybou měření od 3 % do 5 % (Suchomel, 2006).

Index tělesné hmotnosti

Index tělesné hmotnosti neboli BMI je alternativní postup, který se využívá v případě, že nelze s určitého důvodu změřit kožní řasy. Důvodem muže být nezkušenost učitele, nesouhlas rodičů nebo školní předpisy. Index tělesné hmotnosti spočítáme podílem tělesné hmotnosti udané v kilogramech a druhé mocniny tělesné výšky udané v metrech.

BMI = hmotnost (kg) / výška (m²)

Index poskytuje testovanému jedinci pouze adekvátní informace o tělesné hmotnosti k tělesné výšce, ale nevyjadřuje přesný podíl tělesného tuku. Pokud při měření zjistíme vysoké nebo nízké hodnoty indexu, musíme provést měření kožních řas, abychom upřesnily informace o tělesné složení. U štíhlých jedinců s vysokým procentem tělesného tuku a u mohutně svalově vyvinutých jedinců jsou výsledky BMI zkreslené (Suchomel, 2006).

Bioelektrická impedance

Bioelektrická impedance neboli BIA slouží k získávání většího množství informací o tělesném složení testovaného jedince než metoda měření kožních řas. Tato

(35)

metoda závisí na elektrickém odporu, který kladou tělesné tkáně, vůči elektrickému proudu vysoké frekvence a zároveň nízké intenzity, který prochází tělem jedince (Jürimäe & Jürimäe, 2001).

1.5.3.3 Testování svalové síly a vytrvalosti Hrudní předklony v lehu pokrčmo

Hrudní předklony se v testu provádí z lehu pokrčmo (obr. 9), kdy úhel nohou svírá 140°. Ruce testovaného leží podél těla, aby se při zvednutí horní části těla a hlavy posunuli po podložce vpřed ve vymezeném rozsahu. Zvednutí horní části těla a hlavy se vykonává silou břišních svalů (obr. 10). Daný pohyb se uskutečňuje ve stanoveném tempu, což je přibližně jeden cvik za 3 sekundy. Maximální počet opakování je 75 (Suchomel, 2003).

(36)

Záklon v lehu na břiše

Uvedený test se provádí z lehu na břiše (obr. 11), kdy jsou dlaně položeny pod stehny. Pomalým pohybem se hrudník zvedá směrem nahoru. Při pohybu těla se testovaný jedinec dívá na značku na úrovni očí. Při testu se vykonávají dva pokusy, ale započítává se pouze lepší výkon, který je měřený pravítkem mezi zemí a bradou testovaného (obr. 12). Maximální možné skóre je 30 centimetru. Z důvodu nepříznivé hyperextenze, která je spojená s nadměrnou kompresí meziobratlových plotének, nejsou vyšší hodnoty podporovány (Vrbas, 2010).

(37)

90° kliky

90° stupňové kliky se vykonávají ze sporu ležmo (obr. 13), kdy jsou ruce položené na podložce v šíři ramen, lokty jdou postupně od trupu do koncové polohy, kde svírají uhel 90°. Dle pokynů z CD se provádí ve stanoveném tempu maximální počet kliků (Suchomel, 2006).

Výdrž ve shybu

Testovaný se chytá hrazdy nadhmatem a následně se přitahuje k hrazdě tak, aby jeho brada byla nad hrazdou. Lokty by měly být pokrčené a hrudník blízko hrazdy (obr. 14). Testovaný jedinec má za úkol vydržet v této poloze co nejdéle. Pokud se brada testovaného dotkne hrazdy nebo klesne pod hrazdu, je test ukončen. Skóre testu se zaznamenává v sekundách (Plowman & Meredith, 2013).

(38)

Modifikované shyby

V uvedeném testu uchopuje respondent hrazdu nadhmatem, ruce jsou od sebe vzdáleny zhruba na šíři ramen, trup udržuje toporně a pouze paty se dotýkají země (obr. 15). Přibližně 18 cm pod hrazdou je umístněná páska. Následný rozsah pohybu je vymezen pohybem brady nad nataženou pásku. Testovaný jedinec se z dolní pozice přitahuje nahoru, dokud se bradou nedotkne pásky a poté se opět dostává do dolní pozice. Jestliže testovaný nezvládne přítah nahoru je test ukončen. K vyhodnocení se zaznamenává počet opakování shybů (Plowman & Meredith, 2013).

(39)

1.5.3.4 Testování flexibility Předklony v sedu pokrčmo jednonož

Testovaný jedinec provádí test ze sedu pokrčmo, kdy má přednoženou pravou nebo levou nohu, ruce předpažené s dlaněmi položenými na měřícím boxu (obr. 16).

Box má výšku 32 cm. Respondent vykonává pomalý předklon s posunem dlaní po boxu.

Maximální požadovaný výkon je 30 cm a vyšší výkony nejsou z důvodu zdravotně nepříznivé hypermobility podporovány (Vrbas, 2010).

Obrázek 16 Předklony v sedu pokrčmo jednonož - výchozí a cílová pozice (Presidential Youth Fitness Program,

(40)

Dotyk prstů za zády

Test se provádí na pravou i levou stranu, kdy se testuje pohyblivost horní části trupu (obr. 17). Nehodnotí se vzdálenost mezi konci prstů, ale pouze jejich dotyk. Pokud se jedinec prsty dotkne, test splnil, jestliže se nedotkne, test nesplnil.

(41)

1.5.4 Standardy cílových zón ZOZ

Cílové zóny ZOZ jsou hranice, které jsou tvořeny v jednotlivých testových položkách dvěma standardy. Pokud jsou výsledky z testů horší, než je cílová zóna, jsou zařazeny do kategorie výkonů, které vyžadují zlepšení hodnot.

Tabulka 1 Standardy cílových zón ZOZ - chlapci

Věk

Běh na jednu míli [min/s]

Vytrvalostní člunkový

běh [přeběhy]

Chodecký test [ml/kg/min]

Tělesný tuk [procenta]

BMI

[kg/m²]

Hrudní předklony v

lehu [počet]

5

Účast v testu (čas není stanoven)

Účast v testu (přeběhy

nejsou stanoveny)

25 10 20,0 14,7 2 10

6 25 10 20,0 14,7 2 10

7 25 10 20,0 14,9 4 14

8 25 10 20,0 15,1 6 20

9 25 7 20,0 13,7 9 24

10 11:30 9:00 23 61 25 7 20,0 14,0 12 24 11 11:00 8:30 23 72 25 7 20,0 14,3 15 28 12 10:30 8:00 32 72 25 7 20,0 14,6 18 36 13 10:00 7:30 41 83 42 52 25 7 20,0 15,1 21 40 14 9:30 7:00 41 83 42 52 25 7 20,0 15,6 24 45 15 9:00 7:00 51 94 42 52 25 7 20,0 16,2 24 47 16 8:30 7:00 61 94 42 52 25 7 20,0 16,6 24 47 17 8:30 7:00 61 106 42 52 25 7 20,0 17,3 24 47 17+ 8:30 7:00 72 106 42 52 25 7 20,0 17,8 24 47

(42)

Tabulka 2 Standardy cílových zón ZOZ - chlapci

Věk

Záklon v lehu na břiše

[cm]

90° kliky

[počet]

Shyby ve svisu ležmo

[počet]

Výdrž ve shybu

[sekundy]

Předklony v sedu pokrčmo

jednonož [cm]

Dotyky prstů za

zady

5 15 30 3 8 2 7 2 8 20

Splnění = dotyk prstů za zády na obě strany

6 15 30 3 8 2 7 2 8 20 7 15 30 4 10 3 9 2 8 20 8 15 30 5 13 4 11 2 8 20 9 15 30 6 15 5 11 2 8 20 10 23 30 7 15 5 15 2 8 20 11 23 30 8 15 6 17 2 8 20 12 23 30 10 15 7 20 2 8 20 13 23 30 12 25 8 22 2 8 20 14 23 30 14 30 9 25 2 8 20 15 23 30 16 35 10 27 2 8 20 16 23 30 18 35 12 30 2 8 20 17 23 30 18 35 14 30 2 8 20 17+ 23 30 18 35 14 30 2 8 20

Tabulka 3 Standardy cílových zón ZOZ - dívky

Věk

Běh na jednu míli

[min/s]

Vytrvalostní člunkový

běh [přeběhy]

Chodecký test [ml/kg/min]

Tělesný tuk [procenta]

BMI

[kg/m²]

Hrudní předklony v

lehu [počet]

5

Účast v testu (čas není stanoven)

Účast v testu (přeběhy

nejsou stanoveny)

32 17 21,0 16,2 2 10

6 32 17 21,0 16,2 2 10

7 32 17 22,0 16,2 4 14

8 32 17 22,0 16,2 6 20

9 32 13 23,0 13,5 9 22

10 12:30 9:30 7 41 32 13 23,5 13,7 12 26 11 12:00 9:00 15 41 32 13 24,0 14,0 15 29 12 12:00 9:00 15 41 32 13 24,5 14,5 18 32 13 11:30 9:00 23 51 36 44 32 13 24,5 14,9 18 32 14 11:00 8:30 23 51 35 43 32 13 25,0 15,4 18 32 15 10:30 8:00 32 51 35 43 32 13 25,0 16,0 18 35 16 10:00 8:00 32 61 35 43 32 13 25,0 16,4 18 35 17 10:00 8:00 41 61 35 43 32 13 26,0 16,8 18 35 17+ 10:00 8:00 41 72 35 43 32 13 27,3 17,2 18 35

(43)

Tabulka 4 Standardy cílových zón ZOZ - dívky

Věk

Záklon v lehu na břiše

[cm]

90° kliky

[počet]

Shyby ve svisu ležmo

[počet]

Výdrž ve shybu

[sekundy]

Předklony v sedu pokrčmo

jednonož [cm]

Dotyky prstů za

zády

5 15 30 3 8 2 7 2 8 23

Splnění = dotyk prstů za zády na obě strany

6 15 30 3 8 2 7 2 8 23 7 15 30 4 10 3 9 3 8 23 8 15 30 5 13 4 11 3 10 23 9 15 30 6 15 4 11 4 10 23 10 23 30 7 15 4 13 4 10 23 11 23 30 7 15 4 13 6 12 25 12 23 30 7 15 4 13 7 12 25 13 23 30 7 15 4 13 8 12 25 14 23 30 7 15 4 13 8 12 25 15 23 30 7 15 4 13 8 12 30 16 23 30 7 15 4 13 8 12 30 17 23 30 7 15 4 13 8 12 30 17+ 23 30 7 15 4 13 8 12 30