Vliv cyklického vývoje na podnikoekonomické prostředí v České republice a na Slovensku od
roku 2004
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Ľubomíra Žáková
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ing. Pavla Bednářová, Ph.D.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat mé vedoucí práce doc. PhDr. Ing. Pavle Bednářové, Ph.D. za vedení, cenné rady, připomínky a čas které mi věnovala. Mé poděkování patří také mé rodině a přátelům, kteří mne po celou dobu mého studia podporovali.
Anotace
Zvoleným tématem práce je vliv cyklického vývoje na podnikoekonomické prostředí, kterým se práce zabývá v prostředí české a slovenské ekonomiky v časovém období 2004 až 2017. Na cyklický vývoj je ale navázáno mnoho dalších makroekonomických veličin a proto bylo téma práce úžeji orientováno pouze na problematiku zaměstnanosti a nezaměstnanosti ve vztahu k cyklickému vývoji ekonomiky. Cíl práce je formulován jako vyhodnocení cyklického vývoje ekonomik České republiky a Slovenska na základě rešerše odborných zdrojů v období let 2004 až 2017 s důrazem na zaměstnanost, následně provést srovnání zkoumaných ekonomik a odpovědět na formulované výzkumné otázky. Práce je rozdělena na část teoretickou, která nejdříve konstruuje teoretická východiska na základě studia a rešerše odborné literatury a dále praktickou část, která za pomoci obsahové analýzy oficiálních statistik a dalších odborných zdrojů analyzuje a následně porovnává obě vybrané ekonomiky.
Klíčová slova
Česká ekonomika, ekonomický vývoj, hospodářský cyklus, hrubý domácí produkt, nezaměstnanost, slovenská ekonomika, zaměstnanost.
Annotation
The chosen theme of the thesis is the influence of cyclical development on the business environment, which the thesis researches in the environment of the Czech and Slovak economy in the period 2004 to 2017. However, many other macroeconomic variables are linked to the cyclical development and therefore the topic of the thesis is more narrowly oriented only on the issues of employment and unemployment in relation to the cyclical development of the economy. The aim of the thesis is to evaluate the cyclical development of economies of the Czech Republic and Slovakia on the basis of a research of professional resources from 2004 to 2017 with an emphasis on employment, then to compare the studied economies and to answer the formulated research questions. The thesis is divided into a theoretical part, which first constructs the theoretical basis based on the study and the search of specialized literature, and into the practical part, which analyzes and then compares both selected economies with the help of content analysis of official statistics and other professional sources.
Key words
Czech Economy, Economic Development, Economic Cycle, Gross Domestic Product, Unemployment, Slovak Economy, Employment.
Obsah
Seznam grafů ... 9
Seznam tabulek ... 9
Seznam použitých zkratek ... 10
Úvod ... 11
TEORETICKÁ ČÁST ... 13
1. Teoretické vymezení zkoumaných pojmů ... 13
1.1 Hrubý domácí produkt ... 13
1.1.1 Nominální a reálný HDP ... 14
1.1.2 Metody výpočtu HDP... 14
1.2 Trh práce ... 16
1.2.1 Měření nezaměstnanosti ... 18
1.2.2 Typy nezaměstnanosti ... 19
1.2.3 Měření zaměstnanosti ... 20
1.3 Další pojmy ... 20
2. Ekonomický růst a hospodářský cyklus ... 22
2.1 Hospodářský cyklus ... 23
2.1.1 Fáze hospodářského cyklu ... 24
2.1.2 Typy hospodářských cyklů ... 27
2.2 Činnosti patřící do podnikatelského prostředí ... 28
PRAKTICKÁ ČÁST ... 31
3. Ekonomický vývoj ČR od roku 2004 ... 31
3.1 Nezaměstnanost v ČR od roku 2004 ... 33
3.2 Zaměstnanost v ČR od roku 2004 ... 37
3.3 Zaměstnanost v ČR od roku 2004 podle klasifikace NACE ... 38
3.4 Zaměstnanost v ČR v odvětví průmyslu od roku 2004 ... 46
4.1 Nezaměstnanost na Slovensku od roku 2004 ... 50
4.2 Zaměstnanost na Slovenku od roku 2004 ... 53
4.3 Zaměstnanost na Slovensku od roku 2004 podle klasifikace NACE ... 54
4.4 Zaměstnanost na Slovensku v odvětví průmyslu od roku 2004 ... 62
5. Srovnání ... 64
6. Zodpovězení výzkumných otázek ... 68
Závěr ... 70
Seznam použité literatury ... 72
Seznam grafů
Graf 1 - Hospodářský cyklus ... 25
Graf 2 - Vývoj přírůstků HDP v České republice v letech 2004 – 2017 (%) ... 34
Graf 3 - Vývoj vybraných ukazatelů v ČR od roku 2004 ... 47
Graf 4 - Vývoj přírůstků HDP na Slovensku v letech 2004 – 2017 (%) ... 51
Graf 5 - Vývoj vybraných ukazatelů na Slovensku od roku 2004 ... 63
Graf 6 - Srovnání růstu HDP v letech 2004 až 2017 ... 65
Graf 7 - Srovnání vývoje míry nezaměstnanosti v letech 2004 až 2017 ... 66
Graf 8 - Srovnání vývoje zaměstnanosti v letech 2004 až 2017 ... 67
Seznam tabulek
Tabulka 1 - Míra nezaměstnanosti v České republice v letech 2004 – 2008 ... 34Tabulka 2 - Míra nezaměstnanosti v České republice v letech 2009 – 2013 ... 36
Tabulka 3 - Míra nezaměstnanosti v České republice v letech 2014 – 2017 ... 37
Tabulka 4 - Míra zaměstnanosti v České republice v letech 2004 – 2010 ... 38
Tabulka 5 - Míra zaměstnanosti v České republice v letech 2011 – 2017 ... 38
Tabulka 6 - Zaměstnanost v České republice podle klasifikace NACE A – F ... 39
Tabulka 7 - Zaměstnanost v České republice podle klasifikace NACE G – L ... 42
Tabulka 8 - Zaměstnanost v České republice podle klasifikace NACE M – R ... 44
Tabulka 9 - Zaměstnanost v České republice podle klasifikace NACE S-U ... 45
Tabulka 10 - Míra nezaměstnanosti na Slovensku v letech 2004 – 2008 ... 51
Tabulka 11 - Míra nezaměstnanosti na Slovensku v letech 2009 – 2013 ... 52
Tabulka 12 - Míra nezaměstnanosti na Slovensku v letech 2014 – 2017 ... 53
Tabulka 13 - Míra zaměstnanosti na Slovensku v letech 2004 – 2010 ... 54
Tabulka 14 - Míra zaměstnanosti na Slovensku v letech 2011 – 2017 ... 55
Tabulka 15 - Zaměstnanost na Slovensku podle klasifikace NACE A – F ... 56
Tabulka 16 - Zaměstnanost na Slovensku podle klasifikace NACE G – L ... 58
Tabulka 17 - Zaměstnanost na Slovensku podle klasifikace NACE M – R ... 60
Tabulka 18 - Zaměstnanost na Slovensku podle klasifikace NACE S – U ... 62
Seznam použitých zkratek
ČNB Česká národní banka ČSÚ Český statistický úřad
EU Evropská unie
EUROSTAT Evropský statistický úřad HDP Hrubý domácí produkt HNP Hrubý národní produkt HPH Hrubá přidaná hodnota
NAIRU Míra nezaměstnanosti neurychlující inflaci (non-accelerating inflation rate of unemployment)
NBS Národní banka Slovenska
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj USA Spojené státy americké (United States of America) WB Světová banka (World Bank)
Úvod
Ekonomický růst je dnes celosvětově skloňovaným pojmem, od kterého se odvozuje ekonomická síla států, ale i celková životní úroveň obyvatelstva. Ekonomický růst ale není nekonečným procesem, což v minulosti výrazně potvrdila například světová ekonomická krize v roce 2008. S častějším výskytem ekonomických krizí se do popředí dostávají teorie hospodářského cyklu, které ekonomický růst vnímají jako nepravidelné kolísání, které se z dlouhodobého pohledu neustále opakuje. Cyklický vývoj ekonomiky s sebou ale přináší celou řadu situací, na které musí ekonomické subjekty neustále reagovat a vytrhuje je tak z ekonomické rovnováhy. Obzvláště v posledních letech odborníci hovoří o zrychlování hospodářských cyklů, což se sebou nese tlak na zvyšování schopnosti ekonomických subjektů reagovat na přicházející změny flexibilně.
Cyklický vývoj je tedy charakteristický pro vývoj ekonomického růstu. Dále ale ovlivňuje další makroekonomické veličiny, které na sebe navzájem působí a tvoří tak složitý systém národní ekonomiky. Vývoj národního hospodářství lze kvůli jeho složitosti poměrně těžko ve větším časovém předstihu předpovídat. Z historických dat lze ale analyzovat ekonomický vývoj v minulosti a udělat si tak lepší představu o vlivu hospodářských cyklů na podnikoekonomické prostředí. Takové poznání je důležité pro ekonomickou teorii i praxi a usnadňuje tak volbu nástrojů pro minimalizaci negativních dopadů cyklického vývoje na ekonomiku.
Ústředním zaměřením práce tedy bude téma vlivu cyklického vývoje na podnikoekonomické prostředí, kterým se dále bude práce zabývat v podmínkách české a slovenské ekonomiky v časovém období 2004 až 2017. Jak již bylo řečeno, na cyklický vývoj je navázáno mnoho dalších makroekonomických veličin a proto bylo téma práce úžeji orientováno pouze na problematiku zaměstnanosti a nezaměstnanosti ve vztahu k cyklickému vývoji. Cílem diplomové práce je vyhodnotit vliv cyklického vývoje ekonomik České republiky a Slovenska v období let 2004 až 2017 na zaměstnanost a nezaměstnanost obecně a specificky dle klasifikace NACE a následně provést srovnání zkoumaných ekonomik. Na základě provedené analýzy bude možné následně odpovědět na formulované výzkumné otázky, kterými jsou:
VO1: Jak ovlivnil cyklický vývoj podnikatelské prostředí v ČR z pohledu zaměstnanosti?
VO2: Jak ovlivnil cyklický vývoj podnikatelské prostředí na Slovensku z pohledu zaměstnanosti?
VO3: Jak se z dlouhodobého pohledu lišil vývoj nezaměstnanosti v ČR a na Slovensku?
Práce je rozdělena na část teoretickou, která je vypracována na základě metod studia a rešerše odborné literatury a dalších souvisejících odborných zdrojů v českém a anglickém jazyce a dále praktickou část, která navazuje na konstruovaná teoretická východiska a využívá metod obsahové analýzy národních statistik, týkajících se české a slovenské ekonomiky, a dále využívá metod analýzy, komparace a syntézy zjištěných poznatků.
Text práce se tak snaží postihnout ekonomický vývoj v letech 2004 až 2017 nejprve v obou vybraných zemích samostatně. Pro lepší ukotvení zkoumané problematiky je vhodné i stručné uvedení ekonomické situace obou zemí před zvoleným obdobím, na kterou ekonomický vývoj navazuje. Pozornost je věnována vývoji makroekonomických veličin jako hrubý domácí produkt, míra nezaměstnanosti a zaměstnanosti ve vztahu k cyklickému vývoji. Důraz je kladen na zdroje dat, aby následně provedená komparace nebyla deformována heterogenními daty a bylo tak možné vytvořit podložené závěry práce. V textu se tak pracuje nejen s národními statistickými databázemi, ale také s databázemi nadnárodních organizací, kterými jsou Evropský statistický úřad a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Porovnávané peněžní hodnoty jsou vždy vyjádřeny v eurech. Jsou tak zachovány všechny podmínky pro platné srovnání, na základě kterého jsou v závěru práce zodpovězeny výzkumné otázky.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Teoretické vymezení zkoumaných pojmů
Pro potřeby práce je nejprve nutné správně formulovat zkoumané a související pojmy, které jsou klíčové pro správné pochopení dalších kapitol práce.
1.1 Hrubý domácí produkt
Mezi jednotlivými státy světa lze pozorovat výrazné rozdíly v jejich příjmech a bohatství, které vedou k rozdílným životním úrovním obyvatel daných států. (Kunešová, et al., 2014, s. 6) Pro měření ekonomického vývoje státu v průběhu let a pro porovnání jednotlivých států mezi sebou slouží právě hrubý domácí produkt (HDP). Jedná se o makroekonomický ukazatel, který podle Mankiwa (2009, s. 471): „je tržní hodnota všech finálních statků vyrobených občany země za dané časové období.“ Podle definice Jurečky et al. (2017, s. 27) je HDP: „součtem peněžních hodnot finálních (konečných) výrobků a služeb, vyprodukovaných během jednoho roku výrobními faktory alokovanými (umístěnými) v dané zemi (bez ohledu na to, kdo tyto faktory vlastní).“ Druhá definice je tedy o něco podrobnější, ale ve výsledku se obě definice shodují na tom, že HDP představuje celý příjem, neboli důchod země. Do ukazatele HDP se podle definic započítávají finanční hodnoty, za které se statky na trzích prodávají a to jen za finální statky, neboli výrobky a služby. Meziprodukty, které přechází jen mezi jednotlivými úseky firmy se nezapočítávají, protože jsou obsaženy v ceně finálního statku. V případě takového započtení by se tržní hodnoty meziproduktů duplikovaly. Důležité je také zmínit, že HDP se vždy počítá pro určitě časové období a nejčastěji to jsou kalendářní rok a čtvrtletí. (Jurečka, et al., 2017, s. 27-28) (Mankiw, 2009, s. 469-473, 503)
Díky HDP se tak dá vyjádřit celkový příjem státu a dá se také porovnávat v časovém období a mezi jednotlivými státy navzájem. V tomto kontextu existuje ještě hrubý národní produkt (HNP), který se někdy k měření také používá, ale od HDP se liší. Zde se speciální pozornost věnuje právě vlastnictví výrobních faktorů, které jsou k produkci finálních statků využívány.
Zatímco HDP zahrnuje všechny výrobní faktory alokované v daném státě, HNP tvoří všechny národní firmy a pracovní síly, které ale nemusí nutně statky produkovat na území daného státu. Jurečka et al. (2017, s. 35) definuje HNP jako: „celkovou produkci, vyrobenou v průběhu jednoho roku národními firmami a pracovními silami příslušné země, ať již v zemi
samé nebo v zahraničí.“ Jednoduše lze tedy říci, že pro HDP je důležitá geografická působnost firem, zatímco pro HNP je důležitá vlastnická struktura, počítá tedy jen s národními firmami. Pro potřeby práce bude dále využíván pouze HDP, který je rozšířenějším makroekonomickém ukazatelem než HNP. (Jurečka, et al., 2017, s. 35) (Rutherford, 1995, s. 198-199)
1.1.1 Nominální a reálný HDP
HDP je podle předešlých definic vyjadřován v tržních cenách, které například obsahují i nepřímé daně. Hodnota HDP je tedy součinem množství vyprodukovaných statků a jejich cen. Samotné ceny se ale v čase mění a tak je pro dlouhodobé porovnávání nutné HDP od těchto změn očistit. Právě z toho důvodu se rozlišuje nominální a reálný HDP. „Nominální HDP je vypočítán v běžných cenách, tzn. v cenách, které převládají na trhu v době, za kterou je HDP počítán.“ (Jurečka et al., 2017, s. 29) Právě cenové změny ale snižují vypovídající hodnotu nominálních ukazatelů, tedy ukazatelů v běžných cenách, a ty se tak používají spíše jen pro úvahy o množství finančních prostředků v národním hospodářství v krátkodobých horizontech.
HDP, který je očištěn od cenových změn se nazývá reálný HDP. Podle Soukupa, Pošty, Neseta a Pavelky (2018, s. 24) je reálný HDP: „vyjadřován v tzv. stálých cenách určitého základního roku.“ Jeden rok se tedy stanoví jako výchozí pro určení cen, ze kterých dále vycházejí i všechny ostatní roky. Aktuálně se například nejčastěji za základní rok považuje rok 2010. Tímto způsobem je veškerá produkce vyjádřena ve stejných cenách a dá se tak porovnávat napříč časovými obdobími i mezi jednotlivými státy. Sledovaný růst nebo pokles u reálného HDP totiž už svědčí o ekonomickém růstu a ne o možné změně cen. Reálný produkt lze získat buďto oceněním vyprodukovaných výrobků a služeb stálými cenami a nebo tzv. deflováním, kdy je nominální produkt očištěn od inflačních vlivů. Deflování tak referuje k dělení nominálního HDP předem stanoveným cenovým indexem, který představuje změny cenové hladiny v daném roce. (Jurečka, et al., 2017, s. 29) (Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 23-24)
1.1.2 Metody výpočtu HDP
HDP je tedy důležitým ukazatelem, který podává informace o výkonnosti ekonomiky vybraného státu a jejím vývoji v čase. Zjišťováním výše HDP se zabývají statistické úřady, které k tomu využívají tzv. systém národního účetnictví. Zachycena je zde národní produkce, rozdělování důchodů a následně veškeré finanční toky mezi jednotlivými subjekty národního
hospodářství a to i ve vztahu k zahraničí. Sestavování národních účtů se v současnosti řídí evropským standardem ESA 2010. Pro výpočet HDP existují tři nejčastěji používané metody. Jedná se o výdajovou metodu, důchodovou, neboli příjmovou metodu a produkční neboli výrobní metodu. (Jurečka, et al., 2017, s. 30) (Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 21)
Výdajová metoda měří HDP tzv. nepřímo. Je to proto, že se zde sčítají výdaje, které byly vynaloženy na nákup produkce a z jejich výše je odhadována velikost produkce. „Sečtením výdajů domácností, podniků, vlády a zahraničních subjektů na nákup výrobků a služeb vyprodukovaných v dané zemi v daném roce získáme údaj o hodnotě celkového produktu ekonomiky.“ (Jurečka, et al., 2017, s. 30) Jedná se o zjednodušené pojetí výdajové metody, kdy se sčítají výdaje domácností, investice firem, vládní výdaje a dále čistý export. Hodnota čistého vývozu se získává odečtením hodnoty importu od hodnoty exportu. (Mankiw, 2009, s. 475) Podle Soukupa, Pošty, Neseta a Pavelky (2018, s. 21) je ale v případě národních účtů výdajová metoda prováděna s mírnými odlišnostmi. Zde výdajová metoda rozlišuje tři základní složky výdajů - výdaje na konečnou spotřebu, tvorbu hrubého kapitálu a saldo zahraničního obchodu. Některé výdaje tak spadají do jiných kategorií než v případě zjednodušeného pojetí.
Důchodová metoda vychází už podle názvu z důchodů, neboli příjmů ekonomických subjektů, které získávají z vlastnictví výrobních faktorů. Součet všech důchodů, které jsou na území státu za kalendářní rok získány vlastníky výrobních faktorů se nazývá čistý domácí důchod. Jedná se tedy o součet mezd, úroků, zisků, rent, a příjmů ze samozaměstnání. Čistý domácí důchod je nižší než HDP, protože celá vynaložená částka na nákup výrobku neputuje přímo výrobci, ale oddělují se zde nepřímé daně, které plynou státu. Spadají sem například daň z přidané hodnoty nebo spotřební daň. A dále se od částky oddělují výdaje na opotřebení dlouhodobého majetku - amortizaci. Při výpočtu HDP důchodovou metodou se tedy k čistému domácímu důchodu musí přičíst ještě hodnota nepřímých daní a amortizace.
(Jurečka, et al., 2017, s. 33-34) V případě národních účtu se při důchodové metodě opět užívají jiné pojmy a to - náhrady zaměstnancům, daně z výroby a z dovozu mínus dotace a hrubý provozní přebytek a smíšený důchod. V podstatě se ale jedná o stejné údaje. Náhrady zaměstnancům zde představují mzdy, platy a sociální příspěvky zaměstnavatelů. Daně z výroby a z dovozu mínus dotace poukazují na obsažené nepřímé daně v cenách produktů, hrubý provozní přebytek a smíšený důchod poukazují na výdaje na opotřebení
dlouhodobého majetku a zároveň příjmy z vlastnictví kapitálu, jako jednoho z výrobních faktorů. (Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 23)
Produkční metoda je třetí metodou výpočtu HDP a vychází z hrubé přidané hodnoty.
Nejdříve je tak nutné definovat pojem přidaná hodnota. Jurečka et al. (2017, s. 34) tvrdí:
„Přidaná hodnota je hodnota, kterou jednotliví výrobci postupně v průběhu výrobního procesu přidávají svým úsilím k hodnotě nakupovaných surovin, polotovarů a služeb.“ Cena finálního výrobku je tedy součtem postupně přidávaných hodnot v jednotlivých etapách výroby. Hrubá přidaná hodnota se vyjadřuje odečtením nákladů na zakoupení vstupů výrobní činnosti od příjmu z prodeje daného výrobku. Hrubá přidaná hodnota se dá dále vyčíslit pro jednotlivá odvětví národního hospodářství. V České republice například největší přidanou hodnotu vykazuje zpracovatelský průmysl. Produkční metodou se tedy HDP vyčísluje jako součet hrubé přidané hodnoty a nepřímých daní mínus dotace. (Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 22-23) Pro potřeby práce budou dále využívány údaje o vývoji HDP, vypočítané výdajovou metodou.
1.2 Trh práce
Práce je jedním ze tří druhů výrobních faktorů, kterými jsou půda, práce a kapitál. Jedná se o důležité zdroje pro jakoukoliv hospodářskou činnost. Jednotlivci na trhu práce nabízejí svou práci a očekávají za ni mzdu či plat, stojí tedy na straně nabídky. Na straně poptávky stojí firmy, které poptávají práci, za kterou nabízí finanční ohodnocení. Z makroekonomického pohledu lze sledovat vztah trhu práce s ostatními trhy a dalšími makroekonomickými ukazateli. Jedná se ale o specifické prostředí, které ovlivňují, jak ekonomické, tak mimoekonomické vlivy. (Palíšková, 2014, s. 1)
Úlohou trhu práce je obstarání dvojí alokace. Zaprvé alokace pracovní síly, která je potřebná pro produkci potřebného množství statků a služeb, v odpovídající struktuře. Strukturou je zde míněna odpovídající úroveň vzdělání, zkušeností a schopností. Zadruhé alokace finančních prostředků a dalších atributů za vykonanou práci pracovní síle. Alokace by zde měla odpovídat podílu jednotlivce na celkové produkci a zároveň jednotlivci zajišťovat odpovídající životní úroveň a tím i kvalitu života. Alokace finančních prostředků ale musí pamatovat také na osoby nezaměstnané z konkrétních důvodů, jako například osoby, které si aktuálně práci hledají. (Kuchař, 2007, s. 11-16)
V souvislosti s trhem práce se zkoumají především dva hlavní ukazatele a to jsou zaměstnanost a nezaměstnanost. Zaměstnanost si lze v jednoduchém vyjádření představit
jako účast výrobního faktoru práce, tedy osoby poskytující práci, na produkci či produkční činnosti, která vede k získání příjmu. Osoba tak směňuje svůj čas a energii za důchod, neboli příjem. (Rutherford, 1995, s. 147) Za zaměstnané považuje ČSÚ (2017, s. 2) všechny osoby od 15ti let věku, které přísluší mezi placené zaměstnance nebo zaměstnané ve vlastním podniku. Přitom zde nerozhoduje, jestli měla pracovní aktivita trvalý, dočasný, či příležitostný charakter. Za zaměstnané ČSÚ považuje i učně, studenty a osoby v domácnosti, které dostávají plat nebo mzdu. Naopak sem nelze řadit osoby na rodičovské a mateřské dovolené.
Nezaměstnanost je poté podle Rutherforda (1995, s. 473-474) stav, kdy člen aktivního obyvatelstva má zájem směnit svůj čas a energii za důchod, ale nenabízí se mu k tomu příležitost. Za nezaměstnané považuje ČSÚ (2017, s. 2-3) osoby od 15ti let věku, které splňují alespoň jednu ze tří stanovených podmínek. Jedná se tak o osoby, které nejsou zaměstnané, aktivně hledají práci a jsou připraveny k nástupu do práce. Pokud osoby nesplňují alespoň jednu z těchto podmínek, tak jsou považované za zaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Výjimkou jsou osoby, které už práci našly a čekají na nástup do zaměstnání. Osoby, které nepatří do kategorie zaměstnaných ani nezaměstnaných se řadí k ekonomicky neaktivnímu obyvatelstvu, jako například studenti, důchodci a osoby v domácnosti bez důchodu. Z tohoto pohledu lze zaměstnané i nezaměstnané dohromady nahlížet jako ekonomicky aktivní obyvatelstvo. (Mankiw, 2009, s. 548-549)
V ekonomii existují dva hlavní pohledy na trh práce a nezaměstnanost. Jsou jimi neokeynesiánské a klasické pojetí. Liší se od sebe především přístupem k nezaměstnanosti jako celospolečenskému problému a volbou nástrojů pro její snižování. Podle neokeynesiánského pojetí existuje nízká pružnost nominálních mezd a zároveň cen výrobků a služeb. Na trhu práce se tak lze setkat se mzdovou strnulostí, mzdy tedy dostatečně nereagují na vývoj na trhu práce. Důvodů pro mzdovou strnulost existuje celá řada. Jako příklad lze uvést uzavírání mzdových dohod na delší časové období či omezenost dostupných informací na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců. Problematiku nezaměstnanosti tak podle neokeynesiánců nevyřeší samoregulační mechanismus na trhu práce, ale jsou potřeba zásahy státu jako například zvyšování veřejných výdajů. (Palíšková, 2014, s. 16-20)
Naopak klasické pojetí trhu práce vychází z myšlenek liberalismu a upřednostňuje tak fungování trhu se zásahy státu omezenými pouze na minimum. Přirozeným cenovým mechanismem se tak vytváří rovnováha na trhu práce. Klasické pojetí nahlíží nominální
mzdy jako pružné. Nezaměstnanost je tak výsledkem pouze krátkodobé tržní nerovnováhy.
Nezaměstnanost vzniká pomalou reakcí strany nabídky práce na poptávku. Opět zde může existovat řada příčin jako neinformovanost pracovní síly či nízká mobilita. Za hlavní příčinu nezaměstnanosti klasická teorii považuje nadměrné mzdové požadavky vlastníků výrobního faktoru. V této souvislosti je zmiňována také dobrovolná míra nezaměstnanosti, která je na trhu práce v minimální míře neustále přítomna a označuje se tak jako přirozená míra nezaměstnanosti. Klasické pojetí trhu vidí příčiny nezaměstnanosti především na straně nabídky práce a tak se skepticky staví k zásahům státu i odborových organizací. (Palíšková, 2014, s. 20-23)
1.2.1 Měření nezaměstnanosti
Pro měření nezaměstnanosti je nejdříve potřeba rozdělit obyvatelstvo do zmíněných kategorií ekonomicky aktivních a ekonomicky neaktivních obyvatel. Měřením míry nezaměstnanosti se v České republice i na Slovensku zabývá národní statistický úřad, který tak stanovuje obecnou míru nezaměstnanosti a další ukazatele. Zjišťováním úrovně nezaměstnanosti se zabývají také nadnárodní instituce jako Evropský statistický úřad (EUROSTAT) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Míra nezaměstnanosti jako nejčastěji užívaný ukazatel v souvislosti s trhem práce se počítá jako podíl počtu nezaměstnaných osob k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu vyjádřený v %.
Údaje o míře nezaměstnanosti se vykazují nejen pro celý stát, ale také pro jednotlivé regiony a skupiny osob. (Jurečka, et al., 2017, s. 154-155)
Při zkoumání nezaměstnanosti v ekonomice tak není důležitá jen její míra, ale také struktura.
Nezaměstnanost se dá nahlížet z pohledu regionálního rozložení, jednotlivých skupin obyvatelstva, ale i délky trvání. Lze tak rozlišovat krátkodobou nezaměstnanost, která není brána jako závažný problém, protože se počítá v rozmezí týdnů. Dlouhodobá nezaměstnanost je ale jiný případ, protože může trvat jeden rok a déle. Dlouhodobá nezaměstnanost tak může negativně ovlivňovat osoby hledající práci i jejich rodiny.
Pozornost by dále měla být věnována rozložení nezaměstnanosti v regionech i mikroregionech, kde může být rozložení velmi nerovnoměrné. Nezaměstnanost poté v různé míře postihuje jednotlivé věkové kategorie osob a etnické skupiny. (Jurečka, et al.
2017, s. 157-158)
1.2.2 Typy nezaměstnanosti
Podle příčin vedoucích ke vzniku nezaměstnanosti a také jejích projevů lze rozlišovat několik typů nezaměstnanosti. Frikční nezaměstnanost je způsobena životním cyklem obyvatelstva. Jedná se o postupný vývoj od ukončení školy, hledání prvního zaměstnání, hledání lepšího zaměstnání a pohyby osob mezi regiony. Frikční nezaměstnanost je zpravidla krátkodobá a nepředstavuje tak pro ekonomiku výrazné riziko. Jedná se naopak o výraz pružnosti nabídky práce. Strukturální nezaměstnanost je dalším typem, který se odehrává v případě nesouladu kvalifikace osoby ucházející se o pracovní pozici a požadavků na pracovní pozici. Příčinami vzniku strukturální nezaměstnanosti mohou být změny struktury ekonomiky a technický pokrok. Strukturální nezaměstnanost se považuje za nejzávažnější typ nezaměstnanosti, protože v ekonomice přetrvává dlouhou dobu a není jednoduché ji snížit. Nejúčinnější formou jejího snižování je rekvalifikace osob, která ale vyžaduje čas a finanční prostředky. (Jurečka, et al., 2017, s. 159) (Urban, 2015, s. 267) Cyklická nezaměstnanost je typem nezaměstnanosti, kterou způsobuje cyklický pohyb ekonomiky. Ve fázi recese se obvykle cyklická nezaměstnanost zvyšuje a ve fázi expanze naopak klesá. Délka trvání cyklické nezaměstnanosti se odvíjí podle délky aktuálního ekonomického cyklu. Cyklická nezaměstnanost postihuje ekonomiku jako celek, tedy napříč sektory národního hospodářství a je tak rizikovou formou nezaměstnanosti pro národní ekonomiku. Ve fázi recese klesá počet volných pracovních míst, což je zapříčiněno omezováním produkce napříč všemi odvětvími. Často jsou zaměstnanci ve větší míře propouštěni a míra nezaměstnanosti tak roste. Cyklická nezaměstnanost se někdy vyčísluje jako odchylka skutečné nezaměstnanosti od přirozené míry nezaměstnanosti. Dále lze rozlišovat také nezaměstnanost sezonní, kterou lze sledovat v relativně pravidelných výkyvech v průběhu kalendářního roku. Vyskytuje se především v odvětvích národního hospodářství, která jsou výrazně ovlivňování cyklem ročních období. Jsou to například zemědělství nebo cestovní ruch. (Jurečka, et al., 2017, s. 160-161) (Mankiw, 2009, s. 551) Přirozená míra nezaměstnanosti už byla v textu zmíněna v souvislosti s klasickým pojetím trhu práce. Ekonomická teorie ji v souvislosti s trhem práce považuje za jeden z nejdůležitějších ukazatelů. Přirozená míra nezaměstnanosti představuje úroveň nezaměstnanosti, při které je národní trh práce v relativní rovnováze. Tlaky na výši mezd a cen práce jsou tak v přibližné rovnováze. Skutečná míra nezaměstnanosti se tak od přirozené míry nezaměstnanosti výrazně neodchyluje. Přirozená míra nezaměstnanosti nastává v obdobích dlouhodobé rovnováhy. Tedy v obdobích, kdy jsou v ekonomice
optimálně využívány zdroje a existující nezaměstnanost je dobrovolná. Této nezaměstnanosti nejlépe odpovídá nezaměstnanost frikční. Přirozená míra nezaměstnanost je dnes vnímána v souvislosti s inflačním vývojem. Z tohoto pohledu je přirozená míra nezaměstnanosti Jurečkou et al. (2017, s. 162) definována jako: „taková míra nezaměstnanosti, při níž je inflace stabilní a v ekonomice nesílí inflační tlaky.“ Tento stav je označován jako míra nezaměstnanosti neurychlující inflaci, neboli ve zkratce NAIRU podle anglického výrazu non-accelerating inflation rate of unemployment. I přirozenou míru nezaměstnanosti ovlivňuje řada faktorů. Jmenovat lze například motivaci osob hledat si nové zaměstnání, demografickou skladbu pracovní síly či podmínky poskytování podpory v nezaměstnanosti. (Jurečka, et al., 2017, s. 162) (Kunešová, et al., 2014, s. 83) (Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 248)
1.2.3 Měření zaměstnanosti
Míra zaměstnanosti je počítána jako podíl počtu zaměstnaných na celkovém počtu obyvatel v dané věkově kategorii v čase. (Rojíček, et al., 2016, s. 227) Cílem hospodářské politiky státu je dosažení plné zaměstnanosti. Plnou zaměstnanost nelze ale chápat doslova v souvislosti úplného odstranění nezaměstnanosti, ale spíše v souvislosti odstranění negativních druhů nezaměstnanosti jako jsou nezaměstnanost strukturální a cyklická. Urban (2015, s. 268) tedy tvrdí: „Jako „plná zaměstnanost“ je tak označován stav, kdy nezaměstnanost má jen frikční a částečně strukturální povahu.“ Pojem plná zaměstnanost tak odkazuje na již dříve zmiňovaný pojem přirozená míra nezaměstnanosti. Jedná se tak o určitou míru nezaměstnanosti, která je v ekonomice z dlouhodobého pohledu prospěšná.
Výše přirozené míry nezaměstnanosti se podle odhadů průměrně pohybuje kolem 4 až 5 % ekonomicky aktivních obyvatel. (Urban, 2015, s. 268)
1.3 Další pojmy
Mezi další důležité pojmy, které patří mezi makroekonomické ukazatele a ovlivňují i ekonomický vývoj, se řadí inflace. Pro lepší porozumění je přidána její definice podle Jurečky et al. (2017, s. 112): „Inflace je zpravidla pojímána a definována jako zvyšování cenové hladiny, které má za následek snižování kupní síly peněz.“ Jedná se tedy o jakési znehodnocení peněz, které pak v důsledku snižuje jejich hodnotu a tedy i to, kolik statků a služeb si může jejich majitel pořídit. Inflace je silně provázána s dalšími makroekonomickými veličinami jako například nezaměstnanost. Podle ekonomické teorie v krátkém období snížení inflace vyvolává růst nezaměstnanosti a naopak. Opakem inflace
je deflace, kdy naopak dochází k poklesu cenové hladiny v ekonomice. (Mankiw, 2009, s. 713)
Hrubá přidaná hodnota (HPH) je dalším významným pojmem, který už byl v textu zmíněn. HPH je zároveň součástí HDP. Jedná se o hodnotu, která je přidaná k ceně meziproduktů a vyjadřuje se v běžných cenách. Lze si ji představit jako rozdíl mezi cenou meziproduktu a finální cenou produktu. Hrubá přidaná hodnota odráží výkonnost odvětví a je ukazatelem výkonnosti ekonomiky. V dlouhodobém horizontu má vývojová křivka HPH stejný tvar jako vývojová křivka HDP. HPH totiž tvoří kolem 90 % celého HDP. Vývoj HPH je tedy jako HDP navázán na cyklický vývoj ekonomiky. HPH ale v sobě obsahuje také spotřebu fixního kapitálu jako například budovy výroby a stroje. Používá se tak i čistá přidaná hodnota, která se počítá zpětně a už neobsahuje spotřebu fixního kapitálu. Čistá přidaná hodnota tak představuje důchod pocházející z finální produkce. (Hronová, et al., 2009, s. 25)
2. Ekonomický růst a hospodářský cyklus
Ekonomický růst, některými autory označován také jako hospodářský růst, je pojmem, který se váže ke zvyšování výkonu ekonomiky v čase. Podle Pernicy a Šefčíka (2012, s. 93) lze ekonomický růst sledovat až v souvislosti se zavedením specializace do výroby a poskytováním služeb. Ekonomický růst se ale měří už od průmyslové revoluce. Z dnešního pohledu lze jasně sledovat, jak rychle se ekonomická realita mění. Přítomnost se tak dá podle Vlčka (2016, s. 353) považovat za přechodnou etapu mezi minulými a budoucími stavy ekonomiky. Návaznost těchto etap a jejich vývoj představují pohyb ekonomiky, kterým se zabývá právě makroekonomická teorie.
Lidská populace celosvětově vykazuje tendence růstu potřeb, které vytváří tlak na neustálé zvyšování výkonu ekonomiky. S tím přichází pozitivní změny ve struktuře ekonomiky, ale i negativní dopady na životní prostředí a omezené zdroje. Zvyšování výkonnosti národního hospodářství je ale považováno za ekonomický růst. Hlavní příčinou ekonomického růstu je podle Vlčka (2016, s. 353) světový demografický vývoj. Autor vysvětluje, že růst populace vede k existenci většího množství pracovních sil, která zvyšuje nabídku na trhu práce a zároveň vede k rostoucí potřebě po ekonomických statcích. Demografický růst se tedy v ekonomice promítá do zvětšování produkční kapacity ekonomiky, která je teorií chápána jako dlouhodobý růst potenciálního produktu. Zvyšuje se tedy množství výrobních faktorů a ekonomika může vyprodukovat více statků a služeb než dříve. K dalším příčinám ekonomického růstu řadí Soukup, Pošta, Neset a Pavelka (2018, s. 408) technologický pokrok a změnu disponibilního kapitálu v čase.
Autoři Pernica a Šefčík (2012, s. 93) ale hovoří o omezenosti neobnovitelných zdrojů, která bude mít negativní vliv na ekonomický růst, respektive už má. Podle autorů nelze obejít předpovědi geologů a klimatologů a tak už dnes ekonomický růst není podmíněn hospodářskými vstupy, ale investičními, neboli akciovými bublinami. Podle Fostera a Magdoffa (2009, s. 92) se jedná o přesun těžiště ekonomické aktivity od výroby do finančnictví, tedy investice se od ostatních odvětví přesouvají na kapitálové trhy místo toho, aby byly použity pro rozšíření či zefektivnění výroby. Velké množství investic je tak směřováno do finančního kapitálu, což ale v delším horizontu vede k poklesu produkce a bublina tak praskne a může vyvolat globální krizi. (Kunešová, et al., 2014, s. 15-19) Autoři Pernic a Šefčík (2012, s. 93) tedy současný růst ekonomik definují jako plýtvání omezenými zdroji, které jen přispívá k rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými. V rámci světové
ekonomiky tak přestává fungovat „normální trh“ a výsledkem jsou vysoce ziskové subjekty, které nejsou dostatečně motivovány k utrácení svých prostředků. Pernica a Šefčík (2012, s. 98) v tomto důsledku hovoří o střídání ekonomické krizi krizí politickou a v budoucnu také o možné krizi společenské.
Ekonomický růst je ale dnes považován za hlavní cíl států z politického i ekonomického hlediska, protože ve výsledku zvyšuje životní úroveň obyvatelstva. Ekonomický růst se nejčastěji měří pomocí ukazatele HDP. Nelze zde ale vycházet z nominálního produktu, protože ten může růst i vlivem zvyšování cenové hladiny. Při měření ekonomického růstu se tak předpokládá konstantní cenová hladina a používá se ukazatel reálného HDP.
O ekonomickém růstu tak lze hovořit v případě, kdy reálný HDP vykazuje v čase kladné přírůstky. Takovým porovnáním dvou období lze získat absolutní přírůstek HDP. Ve světovém měřítku lze hovořit o ekonomické síle, která představuje hodnoty HDP jednotlivých států. Tedy zjednodušeně podíl ekonomiky státu na celosvětové ekonomice.
Ekonomický růst se také často vyjadřuje tempem růstu reálného HDP. Dynamika změn reálného HDP mezi jednotlivými roky je tak počítána jako relativní přírůstek vyjádřený v %.
(Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 409) (Tuleja, 2007, s. 78) (Vlček, 2016, s. 354-355) (WB, 2016)
Ekonomický růst podle teorie vede k růstu životní úrovně obyvatel. Ta se dá také změřit za pomocí ukazatele HDP, tedy konkrétně podílem HDP na jednoho obyvatele. V případě takového vyjádření se hovoří o ekonomické úrovni státu. Ekonomická síla a ekonomická úroveň tedy nejsou zaměnitelné. Do rozdílnosti obou ukazatelů se může promítnout, jak efektivně dokáží státy se zdroji zacházet, ale také právě demografický vývoj obyvatelstva.
Se zvyšováním životní úrovně se tradičně v ekonomikách lze setkat s ustupováním primárního sektoru národního hospodářství, tedy konkrétních odvětví jako zemědělství do pozadí a naopak růstem sekundárního a hlavně terciálního sektoru, tedy v největší míře služeb. (Soukup, Pošta, Neset, Pavelka, 2018, s. 409-410) (Todaro, Smith, 2015, s. 16-17) (WB, 2016)
2.1 Hospodářský cyklus
Ekonomický růst a výkonnost ekonomiky v čase kolísají a tak ekonomická teorie hovoří o hospodářském cyklu, někdy označovaném i jako ekonomický cyklus. Podla Urbana (2015, s. 331) si ho lze představit jako: „střídající se období hospodářského vzestupu a pomalejšího růstu, stagnace nebo dokonce poklesu ekonomiky“. Pernica a Šefčík (2012, s. 94) definují
hospodářský cyklus jako: „výkyvy celkové ekonomické aktivity vyznačující se expanzí nebo kontrakcí produktu ve většině sektorů ekonomiky“. Kolísání ekonomického růstu se projevuje v úrovni vyprodukovaných statků, ale také zaměstnanosti, cenové hladiny, objemu investic a dalších veličin. Naopak schopnost ekonomiky vzdorovat těmto kolísáním se označuje jako ekonomická stabilita. Cyklický vývoj je ale pro většinu světových ekonomik přirozeným rysem, který vychází z tržního mechanismu. (Vlček, 2016, s. 380-381)
Každý hospodářský cyklus je jedinečný a od ostatních se tak může lišit celou řadou průvodních jevů. Z krátkodobého hlediska lze cyklický vývoj charakterizovat jako kolísání reálného HDP kolem potenciálního HDP. Jedná se tak o situaci kdy se mění využití kapacit výrobních faktorů. Tento stav je označován termínem produkční mezera, tedy mezera mezi potenciálním a reálným HDP. V dlouhodobém období se pak hospodářské cykly opakují v různých obměnách, ale s fázemi, které jsou neměnné. (Vlček, 2016, s. 381) Po proběhnutí celého cyklu se ekonomika nevrací na původní úroveň ekonomického růstu, ale lze zde pozorovat obecnou tendenci k růstu. V opačném případě by byl ekonomický růst z dlouhodobého hlediska konstantní. (Pernica, Šefčík, 2012, s. 94)
2.1.1 Fáze hospodářského cyklu
Průběh hospodářského cyklu je tedy pokaždé jiný, ale jeho hlavní fáze se nemění.
Hospodářský cyklus se rozděluje na čtyři fáze – vrchol, recesi, sedlo a expanzi. V některých odborných zdrojích se lze setkat i s dalšími označeními jako konjunktura pro vrchol a pokles pro recesi. Pro lepší přiblížení tak budou fáze hospodářského cyklu v dalším textu podrobně popsány. Nejdříve ale následuje grafické zobrazení celého hospodářského cyklu.
Graf č. 1: Hospodářský cyklus
zdroj: Jurečka et al. (2017, s. 262)
První fáze hospodářského cyklu expanze nastává, když je hodnota reálného HDP větší než potenciální HDP. Disponibilní zdroje jsou v této fázi přetěžovány a vzniká tzv. expanzivní mezera. Rovnováha v ekonomice je poté dosahována za pomoci zvyšování cenové hladiny.
(Vlček, 2016, s. 381) Fáze expanze tedy představuje stav ekonomiky, kdy HDP společně s dalšími makroekonomickými veličinami roste. Zvyšuje se poptávka domácností, vládních subjektů i firem po statcích a službách. Producenti na straně nabídky reagují zvyšováním produkce, ke které ale potřebují také větší výrobní kapacity a poptávají tak větší množství výrobních faktorů na trzích práce, půdy a kapitálu. Ve výsledku v ekonomice roste zaměstnanost, protože i osoby, které nemohly najít zaměstnání nebo se z jiných důvodů rozhodly nepracovat najednou nachází plnohodnotné pracovní nabídky. Mzdové sazby v této fázi zatím výrazněji nerostou, ale s vyšším počtem odpracovaných hodin roste i příjem zaměstnanců, který dále využívají pro nákup spotřebních statků a služeb. Rostou tak zisky firem a do odvětví vstupují firmy nové. Firmy dále investují do rozšíření produkce a nového vybavení, sjednávají úvěry. Roste tak poptávka po bankovních produktech a banky prosperují. Ve fázi expanze se v ekonomice více spotřebovává, produkuje i investuje.
(Jurečka, et al., 2017, s. 263)
Další fází hospodářského cyklu je vrchol, neboli konjunktura. Jedná se o pokračující fázi ekonomického růstu, která navazuje na fázi expanze. V této fázi rostou mzdové sazby, příjmy domácností za pronájem výrobních faktorů, zisky firem a to včetně bankovního sektoru. Bohužel ale takový růst není možný donekonečna. Ekonomika se podle názvu
opravdu nachází na vrcholu. Roste zde tempo zvyšování nákladových tlaků na producenty, kteří na jeho základě zvyšují ceny produkovaných statků a služeb. Všechny dostupné výrobní faktory jsou využívány a pro další rozšiřování produkce už je jen velmi náročné sehnat další volné výrobní faktory. I přesto se ale firmy snaží pracovní síly přesvědčit vysokými mzdovými sazbami a tak se v konečném důsledku výroba prodražuje. Domácnosti ale získávají stále vyšší důchody a tak stále roste jejich spotřeba, ale i množství sjednaných bankovních úvěrů. Masové konzumní chování vede ke snižování úspor domácností a tím se snižuje i přísun volného kapitálu bankám, které tak zvyšují své úrokové sazby. Vyšší úrokové sazby vedou k dalšímu prodražování výroby. Zároveň roste konkurence, ale i ceny základních surovin. Prodražuje se tak i masová spotřeba domácností. Fáze konjuktury na první pohled evokuje pocit vysokých zisků a růst bohatství, vysoká úroveň cen, mzdových sazeb a zaměstnanosti ale překrývá prohlubující se ekonomické problémy. (Jurečka, et al., 2017, s. 263-264) (Weerapana, Taylor, 2012, s. 105)
Prohlubující se ekonomické problémy se začnou výrazně projevovat ve fázi recese.
Ekonomika reaguje na vysokou produkci a spotřebu zpomalením ekonomického růstu.
S neustálým zvyšováním cen domácnosti začínají opouštět od své výrazné spotřeby, omezují své výdaje a ruší své objednávky. Firmám se tak snižuje odbyt a to zejména v odvětvích jako automobilový průmysl nebo stavebnictví, tedy v případě statků dlouhodobé spotřeby.
Postupně klesá poptávky domácností po všech druzích statků a služeb. V případě nezbytných produktů jako jsou například potraviny je ale tento pokles mnohem nižší než třeba v případě luxusního zboží jako jsou módní doplňky. Prodejci se snaží pro podporu prodejů organizovat slevy a další akce a dále už se orientují na snižování své produkce a snižování nákladů. Firmy tak omezují kapacity výrobních faktorů a přestávají mít zájem také o bankovní úvěry. Bohužel je ale váží uzavřené smlouvy, jak v případě bankovních úvěrů, tak v případě mzdových podmínek. Firmám se tak nedaří dostatečně snižovat náklady a jejich zisk klesá. Pokles míry zisku může některé firmy dohnat až k omezení či úplnému ukončení činnosti. Klesá tak zaměstnanost, bankám narůstají ztrátové pohledávky po firmách v úpadku a zároveň klesá poptávka po úvěrových produktech. (Holman, 2012, s.
163-164) (Jurečka, et al., 2017, s. 264)
Postupně tedy klesají mzdové sazby, ceny výrobních faktorů i ceny statků a služeb, které ekonomiku vedou do fáze deprese až na samotné dno. Tato fáze hospodářského cyklus se vyznačuje vysokou mírou nezaměstnanosti. Stagnují výdaje domácností na spotřebu a investice firem. Zároveň se snižují i investice potenciálních investorů. Domácnosti jsou ve
svých nákupech obezřetné a nákupy odkládají. Výsledkem je nízká poptávky na spotřebních trzích. Banky své činnosti omezují na minimum, protože trpí nedostatkem lukrativních zákazníků. V podnikatelské činnosti dále pokračují jen nejsilnější firmy. Ty ale snížily náklady své výroby na minimum a výrobní proces zefektivnily. Mají tak dobrý základ pro budoucí vývoj. V ekonomice vládne nízká cenová hladina. Domácnosti tak v budoucnu začnou pozvolna zase více nakupovat a firmy na to budou pružně reagovat díky zvýšení efektivity výroby. Začne tak růst potřeba dalších kapacit výrobních faktorů, zvýší se poptávka firem po úvěrových produktech a bude se snižovat nezaměstnanost. Tím se hospodářský cyklus odrazí ode dna a dále bude pokračovat opět do fáze expanze. (Jurečka, et al., 2017, s. 264)
Hospodářský růst tedy probíhá v cyklech a jednoduše lze říci, že se jedná o střídání fází expanze a recese, tedy fází růstu a poklesu reálného HDP. Fáze vrchol a dno jsou poté body zvratu, které představují maximální hodnoty hospodářského cyklu. Ve skutečnosti jsou hospodářské cykly velmi nepravidelné a tak je nelze dost dobře předpovídat. (Holman, 2012, s. 161) Za klasický model hospodářského cyklu je dnes považován střednědobý, neboli Juglarův hospodářský cyklus, viz. dále. Jak uvádí Urban (2015, s. 334) o začínající recesi lze hovořit v případě, kdy HNP klesá dvě až tři čtvrtletí za sebou. Vlček (2016, s. 386) v této souvislosti hovoří o fázi recese v případě poklesu reálného HDP nejméně ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích. Z hlediska určení fáze hospodářského cyklu je tedy důležitá délka trvání ekonomického propadu či růstu.
2.1.2 Typy hospodářských cyklů
Typy hospodářských cyklů se rozlišují z hlediska jejich délky trvání na tři skupiny, tedy krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cykly. Krátkodobé cykly, nazývané také jako Kitchinovy cykly lze sledovat v časovém rozmezí 36 až 40 měsíců a projevují se ve výkyvech zásob a rozpracované výroby. (Pernica, Šefčík, 2012, s. 95) Příčinami vzniku krátkodobých hospodářských cyklů jsou změny poptávky na spotřebních trzích, vyvolané novou generací dlouhodobého spotřebního zboží jako se tomu děje například u počítačů.
A dále vznik krátkodobých cyklů zapříčiňují sezónní vlivy, které lze pozorovat především v odvětvích jako zemědělství nebo cestovní ruch. Ve výsledku tedy krátkodobě kolísají stavy zásob, ale i hotové produkce v některých odvětvích národního hospodářství.
Krátkodobé hospodářské cykly podporují i samotné firmy, které se mezi stavy zásob a finální produkce snaží udržovat konstantní poměr a tak se změny v prodejích výrazně
projevují také přímo na množství vyrobené produkce. Pokles poptávky je v tomto případě firmami vnímán jako krátkodobý a není tak důvodem výrazného snižování produkce.
Zvyšují se stavy zásob a až poté je případně omezovaná výroba. (Vlček, 2016, s. 382) Střednědobé hospodářské cykly jsou jinak označovány jako Juglarovy cykly. Tyto cykly trvají podle Pernicy a Šefčíka (2012, s. 95) průměrně 10 až 11 let. Střednědobé hospodářské cykly lze ve světové ekonomice sledovat od hospodářského poklesu ve Velké Británii v roce 1825. Střednědobé cykly souvisí s investicemi firem do strojů a dalších zařízení, tedy s obnovou fixního kapitálu. Vidina zisku z inovací motivuje firmy k obnově starých strojů, zvýší se tak poptávka po těchto strojích a v konečném důsledku i objem vyrobené produkce.
Hovoří se o tzv. inovačních vlnách, které se odehrávají v obdobích masových rozšíření inovací. Zde také roste poptávka firem po úvěrových produktech a klesají úrokové míry. Po oslabení inovační vlny ekonomika začne vytlačovat přebytečné kapacity a neúspěšné inovátory. Zároveň se úroková míra vrací na svou původní úroveň a firmy se tak snaží další investice omezovat. Firmy ruší své objednávky dalších zařízení a ty zůstávají výrobcům na skladech. V ekonomice v této souvislosti nastává investiční pesimismus, který vede k omezování produkce a tak i zvyšování nezaměstnanosti. (Vlček, 2016, s. 382-383)
Dlouhodobé hospodářské cykly, jinak nazývané jako Kondratěvovy vlny, se projevují v obdobích dlouhých 50 až 60 let a spojovány jsou především se změnami výrobních technologií a politickým vývojem. (Pernica, Šefčík, 2012, s. 95) Z tohoto pohledu lze sledovat vývojové vlny ve světové ekonomice od nástupu průmyslové revoluce. První vlnu tak lze datovat od nástupu průmyslové revoluce a rozvoje parního stroje do roku 1842.
Druhou vlnu poté od roku 1842 společně s rozvojem železnice, ocelářského a chemického průmyslu až do roku 1898. Třetí vlnu od roku 1898 provázel vzestup elektrotechniky a dalších přidružených oborů jako automobilový průmysl až do roku 1950. Čtvrtá vlna se poté odvíjí od konce druhé světové války se zaměřením na jadernou energetiku, kosmonautiku a mikroelektronický průmysl. Konec čtvrté vlny a začátek páté je dnes datován zhruba na přelom nového tisíciletí, kdy se rozvíjí internet, nanotechnologie a mikroenergetika. Dlouhodobé vlny se tedy odvíjí především od životního cyklu základních technologií. (Vlček, 2016, s. 383)
2.2 Činnosti patřící do podnikatelského prostředí
Prostředí národního hospodářství tvoří jednotlivé podniky, které svou činností přispívají k růstu HDP. Jednotlivé ekonomické činnosti jsou uspořádány podle klasifikace
ekonomických činností NACE (Nomenclature générae des activités économiques dans les Communautést Européennes). Klasifikace NACE se používá pro rozdělení činností podle odvětví a dále pro účely statistických úřadu v zemích EU. Aktuálně se používá upravená klasifikace NACE Rev. 2, která byla přijata v roce 2008. V České republice se tak lze setkat se zapracováním klasifikace do národního hospodářství v české verzi CZ-NACE. Před rokem 2008 se v České republice používala odvětvová klasifikace ekonomických činností OKEČ (Rojíček, et al., 2016, s. 232)
Odvětví národního hospodářství jsou podle CZ-NACE rozdělena do 21 sekcí označených písmeny A až U. Tyto sekce jsou dále děleny do 88 oddílů, které představují 272 skupin, neboli 615 tříd. Pro potřeby sestavování národních účtů se v ČR používají pouze první dvě úrovně klasifikace. Rojíček, et al., 2016, s. 233) První úroveň CZ-NACE klasifikace se skládá z následujících skupin činností:
A. Zemědělství, lesnictví, rybářství;
B. Těžba a dobývání;
C. Zpracovatelský průmysl;
D. Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu;
E. Zásobování vodou; činnosti související s odpady a sanacemi;
F. Stavebnictví;
G. Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel;
H. Doprava a skladování;
I. Ubytování, stravování a pohostinství;
J. Informační a komunikační činnosti;
K. Peněžnictví a pojišťovnictví;
L. Činnosti v oblasti nemovitostí;
M. Profesní, vědecké a technické činnosti;
N. Administrativní a podpůrné činnosti;
O. Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení;
P. Vzdělávání;
Q. Zdravotní a sociální péče;
R. Kulturní, zábavní a rekreační činnosti;
S. Ostatní činnosti;
T. Činnosti domácností;
U. Činnosti exteritoriálních organizací a orgánů. (CZ Nace, 2018)
PRAKTICKÁ ČÁST
3. Ekonomický vývoj ČR od roku 2004
Pro úvod do ekonomického vývoje České republiky v letech 2004 až 2017 je vhodné nejprve stručně uvést, co tomuto vývoji předcházelo. Ekonomický vývoj ve sledovaném období let 2004 až 2017 byl totiž předchozím vývojem nesporně ovlivněn. Česká ekonomika zaznamenala na přelomu let 1996 a 1997 mírnou recesi, ze které se v průběhu dalších let postupně vzpamatovávala. Od roku 1999 až do roku 2008 tak měla míra nezaměstnanosti klesající tendenci. Dlouhodobým cílem ČR se stalo snižování inflace a obnova ekonomického růstu, kterého ČR opět dosáhla v roce 1999. Měnová politika se tak začala soustřeďovat na cílování inflace, díky němuž inflace poklesla a dále byla udržována na nízkých hodnotách pod úrovní 5 %. Tento vývoj narušilo v roce 2008 vzedmutí inflace na hodnotu 6,3 %. Podle ČNB (2018a) to zapříčinily zejména uvolnění regulovaných cen, úpravy nepřímých daní a rychlý růst světových cen komodit. Jednalo se ale o výjimku. Od roku 2009 do současnosti už míra inflace nepřekročila hranici 3,5 %. V roce 2017 dosahovala průměrná míra inflace hodnoty 2,5 %. (ČNB, 2018a) (ČSÚ, 2018a)
V roce 2004 dosáhl reálný růst HDP hodnoty 4,9 %. Následovaly dva „zlaté“ roky, jak o nich hovoří ČNB (2018a). V roce 2005 tvořil roční růst reálného HDP hodnotu 6,5 % a v následujícím roce dokonce hodnotu 6,9 %. Jako vrchol této etapy lze označit první čtvrtletí roku 2006 s růstem HDP o 2,3 %. V roce 2007 se ale ekonomický růst zpomalil, kdy následně v roce 2008 dosáhl reálný růst HDP pouze průměrné hodnoty 2,7 %.
V posledním čtvrtletí roku 2008 zaznamenal reálný HDP propad o 1,7 %. V negativním růstu pokračovala i další dvě čtvrtletí roku 2009 v důsledku světové ekonomické krize.
Negativní projevy světové ekonomické krize lze sledovat od poloviny roku 2007, v České republice poté od roku 2008. V české ekonomice se světová ekonomická krize projevila poklesem zahraniční poptávky, který snížil hodnotu českého exportu a v konečném důsledku i ekonomický růst a zaměstnanost. (ČNB, 2018b) (Foster, Magdoff, 2009, s. 112) (ČNB, 2018a) (ČSÚ, 2018b) Největším propadem reálného HDP z celého sledovaného období se vyznačovalo první čtvrtletí roku 2009 se záporným růstem 3,5 %. Celkově se tak v roce 2009 propadl růst HDP do záporných čísel a to až na hodnotu – 4,8 %. Jednoznačně tak lze toto období označit jako recesi české ekonomiky. (OECD, 2018a)
ČNB v důsledku prognóz negativního ekonomického růstu, jako jedna z prvních centrálních bank ve světe, začala uvolňovat měnovou politiku a to například v podobě snižování úrokových sazeb už od srpna roku 2008. Ani včasné zásahy ČNB ale nedokázaly zabránit následnému poklesu ekonomického růstu. Z pohledu posledních 20ti let se o propadu růstu reálného HDP v roce 2009 dá hovořit jako o největším poklesu růstu reálného HDP v ČR.
Následovalo období s nárůstem na kladné hodnoty a záporných čísel reálný růst HDP opět dosáhl ve třetím čtvrtletí roku 2011. Jednalo se ale pouze o výkyv jednoho čtvrtletí následovaný kladným růstem o 0,2 %. Bohužel pokles reálného HDP ve třetím čtvrtletí roku 2011 byl předzvěstí další recese v letech 2012 a 2013. ČNB, 2018a) (ČNB, 2018b) (OECD, 2018a)
Ve druhém a třetím čtvrtletí zaznamenal český HDP největší propad v hodnotách 0,5 %.
Poslední čtvrtletí roku 2012 vykázalo pokles v hodnotě - 0,3 % a první čtvrtletí 2013 opět pokles v hodnotě - 0,5 %. V letech 2012 a 2013 už ale průměrný roční pokles HDP nepřesáhl hodnotu 1 %. Negativní růst HDP v těchto letech doprovázely růst nezaměstnanosti, pokles průměrné míry inflace a pokračující ekonomická stagnace. Na konci roku 2012 tak byla ČNB donucena opět snížit úrokové sazby až k tzv. „technické nule“. Od roku 2013 začala ČNB využívat také nástroj kurzu české koruny. Jednalo se konkrétně o kurzový závazek udržovat kurz na úrovni 27 korun za 1 euro, případně slabší. Česká republika se tak vyhnula hrozící deflaci a ekonomický růst se vrátil na úroveň kladných hodnot. Od druhého čtvrtletí roku 2014 se růst reálného HDP opět pohyboval v kladných hodnotách. (ČNB, 2018a) (ČNB, 2018b) (OECD, 2018a) (OECD, 2018b)
Už v roce 2014 dosáhla česká ekonomika významného růstu. Průměrný roční přírůstek HDP činil 2,7 %. V roce 2015 reálný HDP dále rostl o 5,3 % a následně v roce 2016 o 2,5 %.
Z nejhorších následků recese se tak ekonomika dostala poměrně rychle a znovu se dostala do fáze expanze. Negativními důsledky měnové politiky ČNB v reakci na světovou ekonomickou krizi byly pokles cen energetických surovin, potravin a celkově utlumený cenový vývoj v eurozóně, které až do konce roku 2016 bránily navrácení průměrné míry inflace na hodnotu 2 %. V dubnu 2017 ČNB díky znovunastolení příznivých podmínek pro cílování inflace a pozitivnímu ekonomickému vývoji ukončila kurzový závazek, neboli umělé udržování kurzu české koruny k euru. V roce 2017 dosáhl reálný růst HDP hodnoty 4,3 %. Vývoj hodnot HDP dále znázorňuje grafické zpracování. (ČNB, 2018a) (ČNB, 2018b) (ČSÚ, 2018b) (OECD, 2018a) (OECD, 2018b)
Graf č. 2: Vývoj přírůstků HDP v České republice v letech 2004 – 2017 (%)
zdroj: vlastní zpracování na základě dat OECD (2018a)
Graf č. 1 znázorňuje podrobně vývoj reálných čtvrtletních přírůstků HDP v České republice v procentech v letech 2004 až 2017. Pro lepší porovnání obou zemí byla data čerpána z mezinárodní databáze OECD.
3.1 Nezaměstnanost v ČR od roku 2004
Kapitola popisuje vývoj míry nezaměstnanosti v České republice, jako jednoho z hlavních makroekonomických ukazatelů. Zkoumáno je časové období od roku 2004 do roku 2017.
Tabulka č. 1: Míra nezaměstnanosti v České republice v letech 2004 – 2008 Míra
nezaměstnanosti v ČR (%)
2004 2005 2006 2007 2008
1. čtvrtletí 8,7 8,4 8,0 6,0 4,7
2. čtvrtletí 8,2 7,8 7,1 5,3 4,2
3. čtvrtletí 8,2 7,8 7,0 5,1 4,3
4. čtvrtletí 8,2 7,8 6,5 4,8 4,4
roční průměr 8,3 7,9 7,1 5,3 4,4
zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018c)
-4 -3 -2 -1 0 1 2 3
2004/1 2004/3 2005/1 2005/3 2006/1 2006/3 2007/1 2007/3 2008/1 2008/3 2009/1 2009/3 2010/1 2010/3 2011/1 2011/3 2012/1 2012/3 2013/1 2013/3 2014/1 2014/3 2015/1 2015/3 2016/1 2016/3 2017/1 2017/3
HDP
Z tabulky č. 1 je jasně patrná stabilně mírně klesající míra nezaměstnanosti. V prvním čtvrtletí roku 2004 dosahovala míra nezaměstnanosti nejvyšší hodnoty 8,7 %, která byla způsobena mimo jiné pokračujícím postupným poklesem zaměstnanosti v primárním a sekundárním sektoru českého hospodářství. V dalších třech čtvrtletích roku 2004 se ale míra nezaměstnanosti neměnila a tak lze vyloučit podstatnost vlivu vstupu ČR do EU, a to z pohledu nových možností práce v zahraničí i přílivu nových investorů. S růstem ekonomiky, populace a aktivní politikou zaměstnanosti se v průběhu roku 2005 podařilo míru nezaměstnanosti mírně snížit pod hodnotu 8 %. Dále už nezaměstnanost v ČR tuto hranici nepřekročila. V roce 2005 mělo pozitivní vliv na snižování míry nezaměstnanosti mírné zvýšení zaměstnanosti v sekundárním sektoru českého hospodářství, naopak negativní vliv měl pokles počtu zaměstnavatelů i osob samostatně výdělečně činných. (ČSÚ, 2018d)
V roce 2006 se dále míra nezaměstnanosti postupně snižovala až na hodnotu 6,5 % ve čtvrtém čtvrtletí. Nezaměstnanost klesala díky růstu zaměstnavatelů o skoro 20 000 subjektů a růstu počtu zaměstnanců na pozicích zákonodárců, řídících pracovníků, montérů, technických a odborných pracovníků. V roce 2007 míru nezaměstnanosti dále snížil nárůst počtu samostatně výdělečně činných osob o necelých 32 000. Na konci roku 2007 se tak v ČR podařilo snížit míru nezaměstnanosti pod úroveň 5 %. Zde zůstala i během celého roku 2008, kdy dále rostl počet samostatně výdělečně činných osob, ale počet zaměstnavatelů opět klesal. Růst zaměstnanosti v roce 2008 bylo možné pozorovat ve většině odvětví. (ČSÚ, 2018d)
Míra nezaměstnanosti ve zkoumaných letech 2004 až 2008 dosahovala nejvyšších hodnot vždy v prvním čtvrtletí roku. Lze to vysvětlit ukončováním pracovních poměrů na dobu určitou ke konci roku a sezónností pracovních příležitostí. Zvyšování nezaměstnanosti ve třetím čtvrtletí na základě nemožnosti absolventů nalézt pracovní místo se zde nijak podstatně neprojevilo. (ČSÚ, 2018d)
Tabulka č. 2: Míra nezaměstnanosti v České republice v letech 2009 – 2013 Míra
nezaměstnanosti v ČR (%)
2009 2010 2011 2012 2013
1. čtvrtletí 5,8 8,0 7,2 7,1 7,4
2. čtvrtletí 6,3 7,1 6,7 6,7 6,7
3. čtvrtletí 7,3 7,1 6,6 7,0 6,9
4. čtvrtletí 7,2 6,9 6,4 7,2 6,7
roční průměr 6,7 7,3 6,7 7,0 7,0
zdroj: vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (2018c)
Z tabulky č. 2 je zřejmé přerušení trendu pozvolného klesání míry nezaměstnanosti z předchozích let. Největší vliv lze připsat důsledkům světové finanční krize, která se naplno projevilo na míře nezaměstnanosti až v roce 2009. Zatímco v roce 2008 nestoupla míra nezaměstnanosti ani v jednom čtvrtletí nad hodnotu 5ti %, první čtvrtletí roku 2009 začalo na hodnotě 5,8 % a ta se v průběhu roku dále prohlubovala až na míru nezaměstnanosti přesahující v posledních dvou čtvrtletích úroveň 7 %. V roce 2009 se mírně propadla zaměstnanost v primárním a sekundárním sektoru, jen v terciálním rostla o 1,9 %. V roce 2009 ale stále rostl počet zaměstnavatelů i osob samostatně výdělečně činných. Rostl tak počet zaměstnanců zejména na pozicích specialistů, technických pracovníků a úředníků.
(ČSÚ, 2018d)
V prvním čtvrtletí roku 2010 se míra nezaměstnanosti dostala na nejvyšší hodnotu 8 %. Poté v průběhu roku mírně klesala. V roce 2010 se zpomaloval růst zaměstnanosti i v terciálním sektoru. Klesl počet zaměstnavatelů a část bývalých zaměstnanců se stala osobami samostatně výdělečně činnými, jejichž počet i v tomto roce rostl. Významnější růst zaměstnanosti zaznamenaly pouze pozice úředníků, pracovníků ve službách a prodeji. První čtvrtletí roku 2011 opět zaznamenalo mírně vyšší úroveň nezaměstnanosti v podobě 7,2 %.
V průběhu roku ale míra nezaměstnanosti klesla až na hodnotu 6,4 %. V roce 2011, po 10 letech pozitivního růstu, ale mírně poklesl počet obyvatel ČR. Propadla se zaměstnanost v terciálním sektoru a naopak se mírně zvýšila zaměstnanost v sekundárním sektoru národního hospodářství. (ČSÚ, 2018d)
První dvě čtvrtletí roku 2012 kopírovaly vývoj nezaměstnanosti předchozího roku. V třetím a čtvrtém čtvrtletí roku 2012 ale naopak míra nezaměstnanosti rostla a to ve spojitosti s důsledky evropské dluhové krize. Dále tak klesal počet zaměstnavatelů a naopak stoupal počet osob samostatně výdělečně činných. Jedinými výrazně rostoucími pracovními místy
