4.3.1 Královská mešita
Za vlády safíjovského šáha Abbáse I. se stal hlavním městem Isfahán leţící v srdci staré Persie. Isfahán byl centrem východního islámského umění a kultury.
Safíjovská architektura se projevila zejména na isfahánských stavbách pocházejících ze 17. století. Poté co se stalo toto město hlavním městem říše, došlo zde k významným změnám, především co se šířky města týče. Byl zde postaven
130 ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 69.
131 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 189.
132 ALTMAN, J., ABRAM, D. Indie. RO-TO-M, 2008, s. 70.
133 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 189.
49
palácový komplex a také známé pólové hřiště, zvané Majdán-i-Šáh.134 Toto hřiště, dnes slouţící jako náměstí, je jedním z nejrozlehlejších náměstí vůbec. Součástí tohoto náměstí jsou čtyři nádherné stavby: Lutfulláhova a Šáhova mešita, zvaná téţ královská, dále palác a monumentální vchod. I dodnes si Isfahán svým kouzlem a nádhernými stavbami drţí pověst slavné a proslulé metropole. Je popisováno jako „ Isfahán nesfe dţahán“ neboli „ Isfahán je polovina světa“.135
Královská mešita vznikla na příkaz šáha Abbáse v roce 1611, jehoţ cílem bylo postavit výraznou stavbu, jeţ by dominovala ostatním vznikajícím stavbám v novém hlavním městě Isfahánu. Šáh měl zkušenosti jiţ z výstavby předchozích budov obklopující náměstí a s velkým zájmem sledoval i tuto výstavbu. Téměř hotovou budovu i s kupolí mohl spatřit Abbás aţ o několik let později v průběhu jeho posledního roku vlády.136 Šáhova mešita měla nahradit páteční mešitu ve staré části města, jeţ byla postavena během seldţucké vlády. Mešita byla pojmenována jako Šáhova, ale nedávno byla přejmenována na Imámovu mešitu. Její výstavba pokračovala i za vlády šáhova nástupce Safího, který panoval v letech 1629 aţ 1642.
K mešitě byly za jeho vlády v roce 1638 přidány alabastrové sokly. Celá stavba měla slouţit nejen pro účely nové shromaţďovací mešity, ale také jako náboţenské portály sledují zřetelnou základní osu, Šáhova mešita se v této přímé ose nenachází.
Důvodem tohoto vychýlení je umístění mihrábu, který musí nutně směřovat k Mekce. Architekti zvolili důmyslné řešení pomocí kupole, aby tento problém vyřešili. Mešita je spojena s portálem kupolovým vestibulem, jeţ prochází severním ívánem mešity a to pod úhlem 45°. Tímto systémem dosáhli zachování harmonického řádu celého náměstí. Vchod do mešity je vysoký 27 metrů a je velmi bohatě zdobený.138 Půdorys stavby o rozměrech 100x130 metrů je stejný jako u jiných íránských pátečních mešit. Skládá se z ústředního nádvoří, jeţ je lemováno
134 GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 169-170.
135 BRŮHOVÁ, S. Krásy osy zla: Írán a Jemen. České Budějovice: Jiří Brůha A+U DESIGN, 2003, s. 55-60.
136 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 114.
137 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 513.
138 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 114.
50
arkádami. Kaţdá ze čtyř stran sestává z ívánu, za nímţ se vţdy nachází kupolová síň.
Za ívánem, jenţ se nachází na straně kibly, je kupolová modlitební síň.139
Modlitební síň má po stranách klenuté obdélníkové místnosti, které se vyuţívaly pro modlitby v zimním období. Obdélníkové dvory s arkádami jsou také součástí ústředního nádvoří a slouţí jako náboţenské školy. Vstupní portál a íván se svatyní jsou obohaceny o dva minarety. Vchod do mešity je opravdovým mistrovským dílem. Jeho keramická výzdoba je utvářená z mozaik v sedmi barvách.
Objevuje se zde barva světle a tmavě modrá, ţlutá, zelená, bílá, černá a biskvitová.
Vstupní portál se skládá z ívánu, jenţ je rámován pásem s náboţenskými texty v bílé barvě a písmu zvaném thuluth na tmavě modrém podkladě; a oblouku lemovaného světle modrou hůlkovou kanelurou. K výzdobě polokupole u portálu byla pouţita mukarnasová výzdoba. Na některých panelech můţeme spatřit hvězdy, popínavé rostliny, ale i pávy. Strany vchodu jsou pokryty alabastrovými deskami a panely zpodobňující modlitební koberečky. Uvnitř ívánu se vyskytuje další nápisový pás o zaloţení mešity. Je zhotoven stejným způsobem jako předchozí nápis, ale na jeho konci je jméno autora, umělce Alího Rezy, a datum zhotovení rok 1025 hidţry, tedy rok 1616.140
Nad Královskou mešitou se tyčí do výše 52 metrů obrovská kupole. Ta má tvar cibule a je posazena nad vysokým tamburem. Kupole má dvojitý plášť a její vnější část je o 14 metrů výš neţ vnitřní polokoule. Výzdoba kupole sestává z obkladů z dlaţdic, které mají na sobě vzor spirálové arabesky v béţové barvě, ty jsou namalovány na světle modrém podkladě. Kupole, stejně jako zbytek mešity, je zdobená polychromními glazurovanými dlaţdicemi. Většinou se zde vyskytují v barvě modré, ale kryté síně se skládají z dlaţdic v barvě ţlutozelené. Tyto dlaţdice byly zhotoveny technikou polychromní glazury, jeţ se persky nazývá haft rang, značící „sedm barev“. V ostatních částech islámského světa je známá téţ pod názvem cuerda seca. Technika byla vyuţívána proto, ţe byla mnohem rychlejší a nenáročná jako technika keramické mozaiky.141 Výzdoba této stavby působí více neţ znamenitým dojmem. Velmi dobře ji vystihl E. J. Grube kdyţ napsal, ţe „vytváří
139 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 513.
140 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 513-514.
141 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 514.
51
dojem ostrova plujícího ve volném prostoru, kde se podařilo překonat všechny fyzikální vlastnosti hmoty.“142