Velká mešita v Córdobě

Abd ar-Rahmán I. jediný z rodu Umajjovců, kterému se podařilo uniknout vyvraţdění, zaloţil svůj vlastní nezávislý emirát ve Španělsku. Stalo se tak v průběhu 8. století a v této době se také vyvíjí v íránských a středoasijských kulturních střediscích nové výtvarné formy. Pod vládou Abd ar-Rahmána I. a jeho nástupců se stala Córdoba, jeţ byla zvolena jako jejich hlavní město, a Španělsko nejdůleţitějšími kulturními centry v islámském světě. Svým postavením se Córdobě v této době rovnalo pouze jen město Bagdád, mezi nímţ a Córdobou panovala otevřená soutěţivá atmosféra. Avšak zbudováním Velké mešity v Córdobě, jeţ je dodnes jednou z nejvýznamnějších děl islámské architektury, a palácového města Madínat al-Zahrá se španělské kulturní centrum zanedlouho vyrovnalo prestiţi Bagdádu a moc místního chalífátu dosáhla svého vrcholu nejen ve Španělsku, ale i v severní Africe.¹⁵⁹

Zprvu, po zabrání Španělska, uţívali Arabové pro správní účely vizigótské stavby. Tyto stavby ale často poslouţily také ke kultovním záměrům. Muslimští stavitelé změnili některé katedrály v mešity nebo přeměnili jen část a to, co zbylo, přenechali křesťanům. Podobný vývoj měla i córdobská katedrála sv. Vincenta, jeţ nenaplňovala představy chalífy Abd ar-Rahmána I., jenţ vládl ve Španělsku v letech 756 aţ 788. Za účelem rozšíření katedrály a přeměnění na mešitu, bylo nutné odškodnit křesťany, aby jejich práva mohla připadnout muslimům. Mešita měla být přinejmenším stejně významná jako ty, jeţ byly postaveny Abbásovci na Východě.

Zároveň však měla sledovat styl mešit v Damašku, který byli Umajjovci donuceni opustit po dobytí města dynastií Abbásovců v roce 750.¹⁶⁰ Stavba mešity začala v roce 785 a byla několikrát rozšiřována a přetvářena. V druhé polovině 10. století poslední zvětšení mešity provedl al-Mansúr, přičemţ jeho úpravy přinesly mešitě podobu, v jaké jí známe dnes.¹⁶¹

158 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 61.

159 GRUBE, E. J. Islámské umění. Praha: Artia, 1973, s. 65.

160 PIJOAN, J. Dějiny umění 4. Praha: Odeon, 1983, s. 182.

161 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 221-227.

55

V córdobské Velké mešitě nalezneme modlitební síň ve tvaru obdélníku, před kterou se nachází nádvoří. Toto nádvoří bylo nutné postavit tak, aby v případě, ţe se modlitební síň zaplní, bylo právě zde místo i pro ostatní věřící. Z tohoto důvodu je nádvoří téměř stejně velké jako modlitební prostor. Rozlehlost modlitební síně představuje nejen duchovní centrum v západní části islámského světa, ale vyjadřuje i potřebu tak početného města po místě, kde by se mohli všichni lidé modlit. Věřící ale nebyli svoláváni k modlitbě z minaretu, jelikoţ ten nebyl součástí původní mešity. K tomuto účelu slouţila věţ blízkého vizigótského paláce, jenţ byl uţíván také jako vládní palác. Původní mešita se skládala mimo jiné i ze čtyř vchodů, z nichţ se dochovala pouze tzv. Báb al-Vuzará neboli Brána ministrů, jeţ soudě dle nápisů nad překladem, byla přistavěna v roce 786. Dnes se nazývá Svatoštěpánská, jelikoţ se za ní nachází kaple sv. Štěpána.¹⁶²

V dnešní době se uvnitř mešity nachází katedrála, jeţ tam byla postavena v 16. století po reconquistě, kdy pozemky mešity získala nazpět katedrální kapitula.

Aby zde mohla katedrála stát, bylo nutné vybourat 63 sloupů. I přesto, ţe katedrála ve středu mešity změnila naprosto celý její ráz a zapříčinila zničení tolika sloupů, byla paradoxně důvodem, proč se aţ do dnešních dnů mešita dochovala téměř celá.

Vysvětlení je ale jednoduché. Mešita nebo jakákoli jiná stavba vytvořená pro bohosluţby je udrţitelná jen v tom případě, ţe je v nich někdo vykonává a navštěvuje ji. Kdyţ v roce 1492 byli muslimové a Ţidé přinuceni opustit Španělsko, nezbyl tu kdyţ poté spatřil, k čemu dal své svolení, řekl prý:„ Kdybych věděl, co tu bylo, nikdy bych se neodvážil staré budovy dotknout. Zničili jste něco, co bylo na světě jedinečné, a postavili něco, co lze vidět kdekoli jinde!“¹⁶³

V mešitě se nachází velmi mnoho průhledů v dvoupatrových obloucích, díky nimţ je přirovnávána k umajjovské Velké mešitě v Damašku. Její struktura se rovněţ sestává z arkád s dvoupatrovými oblouky. Z těchto faktorů by se dalo předpokládat, ţe dvoupatrové oblouky se pouţívaly v duchovní architektuře východních

162 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 221-222.

163 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 222-223.

56

Umajjovců. Nevídaným rysem córdobské Velké mešity je její spojení oblouků kulatých a podkovovitých. Původ podkovovitých oblouků můţeme spatřit u vizigótských staveb, ovšem vyskytují se i u staveb, jeţ pocházejí z předislámského období na Blízkém východě. Inovačním prvkem této mešity je střídání různě barevného stavebního materiálu, zejména kamene a cihly, v podkovovitých obloucích. Světlo v mešitě ji přidává na velikosti prostoru. Dostávalo se do vnitřního prostoru z nádvoří skrze otevřené arkády. Podlaha byla pokryta koberci různých barev, jejichţ úkolem bylo zahalit viditelné rozdíly. Sloupy, jeţ se v mešitě nalézají, nepocházejí z jedné stavby nebo nebyly vyrobeny přímo pro tuto stavbu, nýbrţ byly převezeny z římských a vizigótských staveb. Takţe některé sloupy nebyly stejně velké a ty, co byly vyšší, bylo nutné zapustit hlouběji do země. Sloupy na střední lodi jsou načervenalé, ale ty nacházející se v jiných částech jsou barevné, červené a černé.

Hlavice sloupů jsou původu římského, vizigótského, ale i z východního Středomoří.

Ty nejskvostnější se nalézají ve střední lodi, jejímţ cílem je upozornit na mihráb.¹⁶⁴ Z důvodu zvyšujícího se počtu obyvatel nechal Abd ar-Rahmán II. zvětšit

Impozantně ozdobené hlavice nesou sloupy v posledním arkádovém poli končící před stěnou kibly. Další změnou prošla córdobská Velká mešita za vlády chalífa Abd ar-Rahmána III. v 10. století. Jeho úpravy na mešitě nebyly příliš velkého rázu.

Největšího vrcholu dosáhla córdobská Velká mešita během úprav provedených chalífou al-Hakamem v období mezi lety 962 aţ 966. Chalífa ji nechal rozšířit směrem na jih. Počátek střední lodi byl obohacen o dvoupatrovou strukturu, která je

164 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 223-224.

165 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 225.

57

propletená oblouky zaklenutými masivní ţebrovanou kupolí. Tato část se také nazývá „Capilla de Villaviciosa“. Al-Hakam se při rozšíření středové lodi rozhodl pro jednotný styl sloupů z mramoru červené barvy, zatímco boční lodě vybavil sloupy v černé a červené barvě. Hlavice sloupů nejsou různého tvaru a původu, ale jsou jednotné pouze s výstupky. Pilíře vrchních oblouků ve střední lodi zdobí ovšem islámské hlavice. Nejzajímavější částí mešity je asi mihráb, jenţ je zdoben zlatými mozaikami. Před ním se nalézá tzv. maksúra, coţ je prostor speciálně určený pro vládce, aby byl při modlitbě sám. Maksúra se pravděpodobně skládala ze dvou posledních klenebních polí v jiţní části pěti středových lodí a byla zdůrazněna příčnou stěnou utvořenou z arkád. Tato stěna byla navrţena rovnoběţně se stěnou kibly. K oddělení vládce od ostatních lidí poslouţily oblouky u arkádové stěny, které vystřídaly zábradlí z předchozích let. Tyto oblouky byly vyzdobeny s cílem upozornit na význam maksúry a mihrábu.¹⁶⁶

Mihráb se skládá z centrálního podkovovitého oblouku, dále z alfízu, coţ je obloukový prostor s lemováním ve tvaru obdélníku. Horní část mihrábu tvoří několik slepých oblouků. Po stranách mihrábu jsou mramorové sloupy, jeţ pocházejí z mihrábu postaveného za minulé vlády. Základna mihrábu je z kaţdé strany pokryta mramorovými deskami s rostlinnými motivy. Obloukové cvikly zdobí zlaté štukové spirály a samotné oblouky zdobí alfíz s citáty z Koránu, jeţ jsou zhotovené ve zlaté mozaice na modrém podkladu. Slepé oblouky nad nápisy zkrášlují výjevy stromů ţivota vyrobené v mozaice. Kupole ve tvaru melounu se tyčí nad prostorem před mihrábem a je ozdobena zlatými kamínky v mozaice. Vedle této kupole jsou umístěné ještě dvě další, ale ţebrované. Tyto kupole jsou úzce spojené s obloukovými strukturami v oblasti maksúry. V takové podobě je nenalezneme nikde jinde na světě. Na východní straně mihrábu nalezneme pět místností ve tvaru čtverce, jeţ byly jakési úschovny cenností. Na západní straně je taktéţ pět těchto místností, ale tyto slouţily pouze panovníkovy jako tajné chodby vedoucí z maksúry do soudního paláce.¹⁶⁷

Posledními úpravami prošla mešita pod vedením ministerského předsedy a regenta Hišáma II., al-Mansúra. Rozšíření stavby bylo moţné jiţ východním směrem. Al-Mansúr byl velmi pečlivý a udrţel správný směr k posvátnému městu Mekce. Během předchozích úprav na to nebyl buď brán zřetel, nebo bylo vychýlení

166 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 225-226.

167 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 226-227.

58

směru záměrné, jelikoţ stavba byla natočena směrem k Damašku v Sýrii, kde kdysi ţil Abd ar-Rahmán. Mešita byla zvětšena východním směrem o 50 metrů a bylo přistavěno osm bočních lodí. Při stavbě bylo nutné nechat zazdít vchody na východní straně a ke vstupu bylo probouráno jedenáct otvorů, jeţ byly zaklenuty a kterými se vcházelo do nového prostoru mešity. Po dokončení prací se skládala mešita z 19 lodí a stěna v jiţním úseku byla prodlouţena aţ na necelých 129 metrů. Celková stavba dosáhla neskutečných 23 400 metrů čtverečných.¹⁶⁸ Córdobská Velká mešita v sobě mísí křesťanské a islámské prvky, ovšem právě tento mix vlivů a dědictví dob minulých ji činí tak zvláštní a zajímavou, ţe se stala právem významnou památkou, na kterou můţou být obyvatelé Córdoby hrdí. Představuje genialitu islámských architektů, kteří ji vybudovali v průběhu 8. aţ 10. století.¹⁶⁹