4.1.1 Mešita al-Azhar
Mešita al-Alzhar byla zaloţena při vzniku al-Qáhiry slavným vojevůdcem chalífou Dţauharem, aby plnila funkci hlavní mešity, zejména měla slouţit pro páteční modlitby a náboţenské a politické bohosluţby. Byla umístěna blízko panovníkova paláce a oproti ostatním mešitám nenesla jméno svého zakladatele, nýbrţ byla nazvána al-Azhar neboli vzkvétající. Zpočátku byla střediskem šiítského proudu, avšak v osmanské éře, kdy dosáhla největšího rozkvětu, uţ byla zasvěcená směru sunnitskému. Během prvních let se zde vyučovalo právo a teologie.102 Později se zde začala vyučovat i gramatika, rétorika, ale i logika. V průběhu 14. a 15. století nabývala vysoké prestiţe a byla nejvyhledávanější univerzitou nejen mezi muslimskými studenty. V této době se také rozšířila škála vyučovacích předmětů o astronomii, matematiku, dějepis a v neposlední řadě i o přírodní vědy. Vyučování se zakládalo spíše na výměně názorů a bádání. Al-Azhar se stal významným střediskem vzdělanosti a svůj post si udrţela aţ dodnes.103
Se zvyšujícím se zájmem o univerzitu, vzrůstala i potřeba ji rozšiřovat jak do výšky, tak do šířky. Z tohoto důvodu se z původní mešity dochovalo velmi málo, ovšem základní styl si drţela i při rekonstrukcích. V průběhu přestavby byla mešita obohacena o madrasy, brány, předsíně a minarety.104 Al-Azhar je typickým příkladem velké mešity se čtvercovým půdorysem, jenţ je lemován arkádami po všech stranách. U stěny kibly se nacházely arkády tvořené z pěti lodí, ostatní arkády sestávaly z pouhých tří lodí. Za Fátimovců se začalo uţívat jedné kupole nad mihrábem a druhé na začátek hlavní lodě. Takto byla obohacena i mešita al-Azhar.
Druhá kupole byla umístěna nad hlavní loď, jeţ vede z nádvoří k mihrábu, aţ za vlády chalífy al-Háfíze. Za jeho vlády bylo přidáno k mešitě vyvýšené monumentální průčelí. Jako nosný prvek zde bylo uţito antických sloupů, jeţ byly zdobeny korintskými hlavicemi. Sloupy měly nejen architektonický účel, ale také slouţily při
102 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 111.
103 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 40.
104 CABOT, A. Poklady orientu: historie a kultura islámu. Čestlice: Rebo, 2010, s. 40.
41
výuce. Učitel si usedl k sloupu a kolem něho se shromáţdili studenti. Skrze tyto sloupy prochází sít dřevěných trámů. Zprvu byly arkády zastřešeny půlkruhovými oblouky, ale poté se změnily v tzv. kýlové oblouky. Ty představují tvar kýlu převrácené lodi a zároveň také další inovační prvek této dynastie, jenţ se uchytil v islámské architektuře aţ do příchodu Osmanů. Tyto kýlové oblouky se vyuţily i při stavbě minaretů, které byly přidány k mešitě aţ za vlády Mamlúků v průběhu 15. a 16. století.105
Z výzdoby mešity z prvních let stavby za Fátimovců se dochovala štuková výzdoba zdobící omítky na lodích. Kupole se skládá z oken, jejichţ mříţe jsou vyplněny barevnými sklíčky a jsou zdobeny sloţitými štukovými mříţemi. Mihráb, jenţ pochází ještě z období vlády chalífy Dţauhara, je lemován florálním kúfickým písmem ve dvou řadách ve štukovém provedení, přičemţ jeho horní klenutá část je arabesková s florálním motivem. Štuková výzdoba a kúfické nápisy se dochovaly i na průčelí na nádvoří. Toto průčelí pochází z doby al-Háfizovy. Se zánikem dynastie Fátimovců výstavba a rozšiřování mešity nekončí, ba naopak nadále pokračuje v ajjúbovském, mamlúckém i osmanském období. Dnešní dva minarety, madrasy a školy zasvěcené náboţenství pocházejí z doby mamlúcké. První minaret byl zbudován v roce 1483 a je umístěn nad hlavním vchodem. Druhý minaret, jenţ nese dvě cibule na svém vrcholu, nechal postavit sultán al-Ghúrí v roce 1510. Na pravé straně se nachází madrasa amíra Tajbarse, jeţ má uvnitř vlastní nádherný mihráb. Po levici se tyčí madrasa amíra Aqbughy z roku 1339, k níţ byl připojen minaret. Na severu od vchodu byla později postavena madrasa Dţauhara al-Qanaqbá’ího. Největší proměnu zaţil al-Azhar v době osmanské, kdy byl znatelně zvětšen prostor pro modlitby. Bylo také zbudováno hlavní průčelí mešity s centrálním vstupem do ní. Zdobí ho dva půlkruhové oblouky a cypřiše. Za osmanské vlády prošla tato mešita nejvýznamnějšími proměnami, jeţ jí daly podobu známou v dnešní době.106
4.1.2 Ibn Túlúnova mešita
Přestoţe není Ibn Túlúnova mešita tou nejstarší dochovanou mešitou v Káhiře, je právě ona, z historického hlediska, tou nejdůleţitější, a sice proto, ţe jako jediná
105 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 113-115.
106 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 115-116.
42
z dob prvních islámských dynastii v Egyptě, se zachovala skoro v původní podobě.
Mešita se nalézá ve čtvrti zvané Salíba poblíţ citadely. Za vlády Ibn Túlúna a jeho nástupců se z Egypta stala nezávislá země. Ahmad ibn Túlún se narodil jako syn tureckého otroka a byl prodán. Dostal se tak do sluţby v panovníkově gardě. Ovšem jak moc tureckých vojáků rostla, stejně tak i získával většího postavení Ibn Túlún. Po studiu islámských věd, arabštiny a vojenské akademie v Sámarrá, byl v roce 868 poslán chalífou do Egypta, aby zde zosobňoval moc abbásovského chalífátu a zasílal vybrané daně. Avšak netrvalo dlouho a chytrý Ahmad ibn Túlún vyuţil situace a chopil se vlády nad Egyptem úplně sám. Později k tomuto území připojil i Sýrii.107
Jako výraz svého vítězství nad abbásovským chalífátem se Ibn Túlún odhodlal postavit své vlastní město. Své nové palácové město nazval al-Qatá’i‘. Ve městě nechal zbudovat nejen mešitu, ale vládní budovy, paláce, hipodrom, nemocnice, bazáry a lázně. Bohuţel se z tohoto města dochovala jen mešita, jeţ se stala jednou z mála zachovaných památek z abbásovské doby. Ibn Túlún se inspiroval mešitami v Sámarrá, zejména pak Velkou mešitou. Ibn Túlúnova mešita byla dostavěna v roce 879 a opisuje základní půdorys mešit v Sámarrá. Sestává se z centrálního nádvoří, jeţ je lemováno riwáqy. Zatímco mešity v Sámarrá mají spíše obdélníkovou základnu, mešita Ibn Túlúna má základnu tvaru čtverce.108 Stavba měří 47 x 37 metrů a uzavírají ji tři stěny, jeţ jsou opevněny zijádou měřící 162 metrů na jednotlivých stranách. Toto opevnění mělo zabránit pronikání hluku z rušného města.109 Materiál, jenţ byl pouţit při stavbě mešit, se sestává převáţně z cihel. Jedinou výjimkou je minaret, který byl vyroben z kamene. Zatímco v pozdějších stavbách nalézajících se v Káhiře podpěrný systém zajišťují antické sloupy, u této mešity je podpěrný systém řešen pomocí zděných pilířů. Je to z toho důvodu, ţe se zde projevuje opět vliv
107 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 82-83.
108 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 83-84.
109 Islám: umění a architektura. Praha: Slovart, 2006, s. 113.
110 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 84-85.
43
Obvodová zeď uvnitř mešity se skládá z 22 dveří, jim podobné dveře se nacházejí i ve vnější části, a 128 lomených obloukových oken, kolem nichţ byly umístěny malé sloupky a byly k nim přidány i štukované mříţe. Okna mezi sebou skrývají menší okénka s mušlovou hlavou. Lomený oblouk se objevuje i na arkádách, jeţ lemují nádvoří. Na vnější i vnitřní obvodové zdi se nalézá sloţitě vyzdobené cimbuří s omítkou z cihlového zdiva. I na tomto cimbuří se objevuje vliv sámarrských staveb. Nejvýznamnější částí mešity je její kamenný minaret, jenţ byl postaven vedle mešity v severní zijádě. S mešitou je minaret spojen kamenným mostem připevněným ke střeše mešity. Původ dnešního minaretu je nejasný. Točité schodiště nacházející se na vnější straně minaretu dokazuje Ibn Túlúnův příspěvek, zatímco volba výzdoby a kamenného materiálu odkazuje k mamlúckým stavbám.
Další odchylkou je zde čtvercový půdorys minaretu, jenţ se přibliţně v polovině mění v kruhový. Tento typ není vídaný ani u památek v Sámarrá.111
Během úprav za vlády mamlúckého sultána Ládţína, jenţ vládl ve 13. století, byla postavena i fontánka uprostřed nádvoří, jeţ slouţila pro rituální omývání. Ještě před touto fontánkou zde stávala původní fontána z doby Ibn Túlúnovy, bohuţel ale byla zničena poţárem v roce 986. Nynější podoba fontánky stojí na půdorysu ve tvaru čtverce otevírající se do svého okolí průchodem na všech stranách a je zaklenuta kupolí. Pod kupolí je ukryt bazén o osmi stranách, z něhoţ lze spatřit stalaktitovou výzdobu na přechodech stavby. Jako typicky mamlúcký prvek se zde projevuje střídání kamene v různých barvách, které vytváří ve zdivu pruhy. Ve středu stěny kibly byl postaven mihráb, jenţ pochází ještě z období vlády Ibn Túlúna.
Vnitřní výzdoba byla změněna, skládá se z malovaného dřeva, skleněných mozaik s textem šahády a nakonec z mamlúckých panelů z mramoru. Na výzdobě mešity se projevil vliv jak byzantské tak sámarrské architektury. Převládá zde štuková výzdoba například na obloucích v riwácích nebo na oknech, mříţích a mihrábu.112
111 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 85.
112 MACHÁČEK, Š., NOVÁKOVÁ, H., BENEŠOVSKÁ, H. Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009, s. 86-87.
44