Mešita

Termín mešita pochází z arabského slova masdžid, které značí místo klanění před Bohem.⁷⁶ Mešita není vnímána jen jako stavba, ale jedná se o prostor zasvěcený pro rituál. Mešita je po celém islámském světě povaţována za základní kultovní stavbu, jeţ byla jako vzor přijata všemi muslimy. Je to posvátný objekt navţdy spojený s islámem. Mešita má čtvercový půdorys a jejím nejdůleţitějším prvkem je výklenek ve stěně neboli mihráb slouţící k určení směru při modlitbě. Mihráb je často přirovnávaný k oltáři, který se nachází v křesťanských chrámech. Pro zdůraznění tohoto místa se často uţívalo umístění mihrábu doprostřed kruhu nebo také na místo, kde se kříţily dvě chrámové lodě. Tento výklenek označuje stěnu směřující k Mekce a symbolizuje tak nejposvátnější místo pro muslimy, které se nachází tak daleko za stěnou. V mihrábu někdy stávají rozsvícené svíčky, ale jinak bývá spíše prázdný. K dalšímu vybavení mešity patří minbar neboli kazatelna, odkud

73 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 273.

74 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, 275.

75 NEUŢIL, Oldřich - MIZEROVÁ, Alena. Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, 1995, s. 78-80.

76 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 201.

32

jsou imámem pronášena páteční kázání a k níţ bývá někdy připojena i lóţe pro vzácné osobnosti.⁷⁷ V ose mihrábu se nachází obvykle dikka, coţ je nízké pódium, a vedle něj je umístěn kursi neboli pultík slouţící k odkládání Koránu. Pro svolání muslimů je vyuţíván tzv. minaret, který je umístěn vedle mešity nebo přímo na ní.

Uvnitř mešity se také nachází kašna nebo nádrţ, kde se mohou věřící omýt. Kdyţ vejde věřící do mešity, měl by být jiţ zut a zanechat obuv buď na polici anebo si ji můţe odnést s sebou, poté by se měl jít omýt.⁷⁸ Interiér mešity není vybaven lavicemi či ţidlemi tak, jak to známe z kostelů, ale podlahu pokrývají koberce, přičemţ výzdoba je převáţně ornamentální a kaligrafická. K modlitebně přiléhá dvůr, na němţ jsou často vysázeny stromy. Dvůr bývá lemován arkádovým ochozem a nachází se tam také kašna.⁷⁹

Mešity se v průběhu jejich vývoje rozdělily podle slohu a také dle místa jejich výstavby. K základnímu půdorysu se kromě minaretů připojovaly vstupní brány, školy, knihovny, útulky pro chudé tzv. maristány nebo také mauzolea. Nejstarší dochovaný typ mešity se nazývá hypostylový typ mešit. Jeho název je odvozen od hypostylu neboli sloupořadí, jeţ obklopuje dvůr u modlitebny. U tohoto typu je dispozice mešity velmi široká, aby se do ní vešlo co nejvíc věřících ve stejné vzdálenosti od mihrábu. Původ má tento typ zřejmě v táborových mešitách, jeţ byly zakládány pro vojska během válečných taţení. Ty se stavěly s příkopem, také ve směru k Mekce, ale jen spoře zastřešeny palmovými listy. Takto byla například postavena umajjovská mešita v Damašku, jejíţ nádvoří je ze tří stran zastoupené sloupořadím. Čtvrtá strana obsahuje trojlodí, jeţ protíná kolmá loď skrz celou šířku mešity. Při stavbě této mešity byly uţity inovační prvky, a to mihráb a minaret, zřejmě proto se stala vzorem pro ostatní stavitele. Nejvyššího vrcholu dosáhl tento typ mešity u Velké mešity v Sámarrá, jeţ se proslavila vnějším točitým schodištěm na minaretu. Tento typ se uţíval i v následujících stoletích, zejména na nově získaných územích, kde představovala mešita princip islámské víry.⁸⁰

Další typ mešity, jeţ vznikl za vlády seldţuckých Turků v Íránu, je tzv. ívánový typ mešity. Nejvíce se rozšířil na území Íránu a Střední Asie. Doba vzniku tohoto

77 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 252,254, 257-258.

78 ROBINSON, F. Svět islámu, Praha: Kniţní klub, 1996, s. 184.

79 DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s.

586.

80 DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s.

587.

33

typu mešity se odhaduje na počátek 12. století v prostředí Isfahánu. Tento typ mešity se skládá z jednoho postranního vchodu a hlavního dvora, jehoţ čtyři strany obsahují velké otevřené klenuté síně- zvané ívány.⁸¹ Íván byl s největší pravděpodobností převzat z otevřeného stanu kočovníků. Uţíval se jiţ v perské sásánovské architektuře, kde byl pouţíván u výstavby královských paláců v Ktésifontu.

V islámské architektuře se íván zprvu pouţíval při stavbě madras, ale od 12. století se uplatňoval zejména u mešit. Nejčastěji se vyskytovaly ve formě čtyř ívánů ve středu čtyř stran, kde čtvrtá strana kibly měla o dost větší íván a skrývala za sebou modlitebnu s kupolí a mihráb. Kryté části mešity byly tvořené z rovnoběţných kleneb, jeţ byly neseny pilíři, nebo malých kupolí rozprostírajících se nad půdorysem čtvercového tvaru. K obohacení tohoto typu došlo v období timúrovském, kdy se začala stavět monumentální vstupní brána zvaná téţ pištak, jeţ byla utvořena z niky s lomeným obloukem. V nice je na svislé ose postaven menší vstupní otvor. Tato kompozice důmyslně uţívá kontrastu světla a stínu, ale také kontrastu menšího a většího otvoru. Postupně se utvořil další typ mešity s ívány, tak ţe se za ívány na nádvoří stavěly kupolové sály. Některé kupole utvářely dvě klenby, jejichţ výsledkem byl zaklenutý vnitřní prostor plochou klenbou a vztyčená vysoká klenba v prostoru vnějším. Nejznámějším příkladem tohoto typu je Velká mešita v Isfahánu.⁸²

Posledním typem je mešita s centrální kupolí. Pro tento typ je typická kupole umístěná nad centrálním prostorem, jehoţ součástí velmi často není dvůr, jako u předešlých typů. Předchůdcem tohoto typu jsou maloasijské seldţukovské mešity, které měly uzavřenou modlitebnu. Stejně jako typ mešity s centrální kupolí, ani tyto mešity neměly dvůr. Důraz byl kladen více na modlitebnu, jeţ byla vybavena několika podporami a jednou nebo více kupolemi umístěnými nad stěnou kibly. Část, jeţ byla zaklenutá kupolemi, se neoddělovala nikterak od prostoru, v němţ byla umístěna modlitebna. Cílem bylo utvářet jednotný prostorový tvar. Modlitebna bývá uspořádána podélně, přičemţ lodě jsou utvářeny kolmo ke stěně kibly.

Představitelem tohoto typu je Alaeddínova mešita v Nigde zbudovaná v roce 1223.

Tato mešita má tři rovnoběţné kupole, jeţ nad stěnou kibly uzavírají modlitebnu tvořenou ze tří lodí. Velký důraz u těchto mešit je kladen na vstupní portál, jeţ má

81 DUDÁK, V. - NEŠKUDLA, B. Encyklopedie světové architektury. díl 2. Praha: Baset, 2000, s.

587.

82 KŘIKAVOVÁ, A. - MÜLLER, Z. Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002, s. 203-204.

34

často velmi hojně zdobené průčelí. Dalším typem, který se rozvinul z kupolové mešity, je osmanský typ. Vznikl přibliţně kolem roku 1400. Aby dosáhli stavitelé sjednocení prostoru modlitebny, museli rozdělit prostor determinovaný obvodovými zdmi na menší části tak, aby se kaţdá část dala zaklenout kupolí. Avšak vyskytl se problém s větším počtem kupolí, který celým dojem spíše rozděloval. S řešením tohoto problému přišel architekt Sinan Hodţa, kdyţ stavěl Selimovu mešitu v Edirne.

Posunul čtyři pilíře, jeţ nesly kupoli, blízko obvodovým zdem hlavního prostoru, tak aby se stěnami splývaly a prostor osvětlil pouţitím velkého mnoţství oken. Další ukázkou rozvinutého typu mešity s kupolí je mešita Sulajmánova a Ahmedova v Istanbulu.⁸³