Účetní zásady se vztahem k výkazu zisku a ztráty

Následující účetní zásady mají vztah k dalšímu významného účetního výkazu – výsledovce. Oproti rozvaze je tento výkaz dynamický. To znamená, že shrnuje výsledek veškerých operací, které ve ÚJ proběhly za určité období. Účetní výkazy rozvaha a výkaz zisku a ztráty jsou provázané a proto jsou do značné míry provázané i účetní zásady, které jsou zde popsány.

Akruální princip

Jeden z podstatných rozdílů mezi účetnictvím na peněžní bázi a akruální bázi jsou podvojné zápisy o transakcích, či jiných událostech, které jsou předmětem účetnictví. Tyto transakce jsou uznány v době, kdy nastaly, tedy v období, s nímž věcně a časově souvisejí, bez ohledu na peněžní pohyby. Ve výjimečných případech může dojít k porušení tohoto principu. Jedná se zejména o opravy nesprávného zaúčtování. V tomto případě může ÚJ zaúčtovat opravené stavy do období, v němž pochybení zjistila. [12]

K dodržení tohoto principu využívá ÚJ mnoho účetních metod. Jejich stručný přehled podle Březinové [13] je obsahem tabulky č. 1.

Tabulka 1: Účetní metody zajišťující akruální princip Účetní metoda Zdůvodnění

Časové rozlišení Umožňuje rozlišit náklady, výdaje, výnosy a příjmy v čase a přiřadit je do období, s nímž věcně a časově souvisí.

Dohadné položky

Umožní vykázat náklady a výnosy do období, s nímž věcně a časově souvisí, přesto, že je nezbytné jejich výši odhadnout.

Rezervy Pomocí rovnoměrného zatížení výsledku hospodaření v jednotlivých letech umožní realizovat pravděpodobný výdaj v následujícím období.

Odpisy Zohlední v čase dopad fyzického a morálního opotřebení majetku na výsledek hospodaření.

Opravné položky

Zohlední možný dopad snížení hodnoty majetku v čase, kdy se jeví, byť dočasně, že jeho účetní cena je nadhodnocena proti realitě.

Kurzové rozdíly Riziko ze změny kurzu české měny je zahrnuto do období, kdy dochází ke změně.

Odložená daň Zohledňuje dopad dočasného rozdílu mezi účetním oceněním majetku a daňovou hodnotou do příslušného účetního období.

Zdroj: Vlastní zpracování v souladu s [13]

Pro správně vedené účetnictví není nutné využívat vždy veškerých metod uvedených v tabulce, ale je nutné rozumět účelu těchto účetních metod, aby mohla ÚJ správně rozhodnout, kdy výše popsané metody zvolit. Tabulka obsahuje zdůvodnění, proč daná účetní metoda naplňuje právě akruální princip a co je jejím hlavním úkolem s ohledem na tento princip.

Zásada opatrnosti

Tato zásada se poměrně často dostává do rozporu se zásadou věrného a poctivého zobrazení. Mnoho ÚJ také tuto zásadu opomíjí kvůli její poněkud komplikované daňové stránce. ZoÚ v § 25 odst. 2 říká: „Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika

účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.“ [6] Z toho vyplývá, že ÚJ si počíná tak, aby v žádném případě nedocházelo k nadhodnocování aktiv a podhodnocování pasiv společnosti. Jinými slovy do účetnictví se zaznamenávají výnosy až ve chvíli, kdy je jisté, že nastaly a náklady okamžitě jak ÚJ zaznamená, že by mohly nastat. K tomuto počínání určenými nástroji jsou zejména opravné položky, rezervy a rovněž je nutné zvolit vhodné metody oceňování majetku. Pokud je dodržena tato zásada, zamezí se přenášení současného rizika do příštích let. Přílišná opatrnost však může vést k porušení zmiňovaného věrného zobrazení finančního stavu společnosti a někdy je výše jmenovaných nástrojů využíváno k daňové optimalizaci, která může být finančním úřadem vnímána jako daňový únik, což samozřejmě narušuje poctivé zobrazení. [16]

Zásada realizace

Koncept realizace by se na první pohled mohl zaměnit s konceptem opatrnosti. V obou případech se jedná o uskutečněné příjmy, ale z pohledu konceptu opatrnosti je pro společnost důležité zaznamenávat výnosy až ve chvíli, kdy skutečně nastanou, kdežto u konceptu realizace ÚJ zajímá, v jaké skutečné výši výnosy nastaly – v jaké skutečné výši byly realizovány. V obchodní praxi společnost často nezíská celou výši výnosů, které by ji připadaly za vyrobené výrobky, či provedené služby. Občas musí zákazníkovi nabídnout slevu, aby byl obchod realizován, nebo z různých důvodů nezíská veškeré platby. Jinými slovy, i když společnost vystaví faktury v určité výši, to znamená, že v této výši přejdou do výnosů, nemusí to ještě znamenat, že se tyto očekávané finanční prostředky do společnosti opravdu dostanou. Proto je nutné sledovat nejen výnosy, ale i příjmy společnosti.[7]

Zásada přiřazování nákladů výnosům

Zásada přiřazování nákladů výnosům je zástupcem těch účetních zásad, které nejsou v oficiálních účetních předpisech a směrnicích doslova vyjádřeny, patří však mezi základní principy účetního výkaznictví a funguje jako základní pravidlo dodržování všech ostatních pravidel a zásad v účetnictví. Správně přiřazovat náklady výnosům se daří hlavně v provozní oblasti, kde se snáz celkové náklady rozdělují na náklady, které byly

vynaloženy na dosažení konkrétního výnosu. Určitými metodami je možné rozdělovat i náklady z ostatních oblastí, tento postup je však mnohem komplikovanější a rapidně se zvyšuje možnost chyby a množství úkonů, které svou povahou ani přímo přiřadit nelze.

Důvodem, proč jsou náklady přiřazovány výnosům, je snaha zobrazit ve výkazu zisku a ztráty náklady a výnosy tak, aby přímo a věrně popisovaly daný účetní případ. Tato zásada zajišťuje, že jsou ve výkazu zisku a ztráty jasně patrné souvislosti jednotlivých účetních transakcí.

Náklady s ohledem na konkrétní období lze rozdělit do těchto tří skupin:

 náklady, které jsou v daném období přímo přiřaditelné realizovaným výkonům,

 náklady systematicky přiřaditelné danému období, ve kterém je uznán související ekonomický prospěch,

 náklady, u nichž se nedá určit měřitelný ekonomický prospěch, a proto se uznávají a vykazují jako náklady období.

Jak již bylo řečeno, přiřazování nákladů výnosům s sebou nese jisté problémy a omezení.

Například ne všechny náklady se dají přiřadit k určitým výnosům, také může dojít ke komplikacím z toho důvodu, že náklady obyčejně nastávají mnohem dříve než výnosy.

[19]

Okamžik uskutečnění účetní případu

Požadavek na zaúčtování účetního případu v okamžiku uskutečnění účetního případu je zakotven v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech. V odstavci 2.4.3. jsou detailně charakterizovány jednotlivé účetní případy, které mohou v účetní praxi nastat a den, který se považuje za den uskutečnění těchto účetních případů. V podvojném účetnictví rozeznáváme tyto okamžiky uskutečnění účetního případu:

 den pohybu výkonů (prodej zboží, příjem materiálu,…),

 dokončení práce (opravy, ale i práce zaměstnanců),

 zjištění dané situace (manko,…) nebo

Okamžik uskutečnění účetního případu není klíčový jen z pohledu účetnictví, správně rozpoznat a určit tento den je klíčové i pro některé daně, například daň z přidané hodnoty.

Největší opatrnost je nutná na přelomu účetního roku, aby byly doklady správně zařazeny a zaúčtovány.[5]

Zásada zjišťování hospodářského výsledku v pravidelných intervalech (periodicita)

Tato velmi jednoduchá zásada uznává, že zisk je tvořen v průběhu času a není možné plnohodnotně mluvit o zisku, dokud nedefinujeme délku období, za které má být vypočten.

Nejdelší obvyklé období je rok. To samozřejmě nezabraňuje připravovat výkazy pro investory v kratším období. Stále častěji větší podniky tvoří reporty pro externí uživatele pololetně, nebo čtvrtletně a pro interní potřeby i měsíčně. [17]

Ve většině ÚJ je pravidelným intervalem, za který se zjišťuje hospodářský výsledek, kalendářní rok. Zákon však umožňuje, aby tímto obdobím byl tzv. hospodářský rok.

Hospodářský rok začíná 1. dnem jiného měsíce než je leden a trvá 12 měsíců stejně jako rok kalendářní. ZoÚ v paragrafu 3 umožňuje při přeměně společnosti využít zkrácení, nebo prodloužení 12 měsíčního intervalu o 3 měsíce. V odstavci 4 jsou vyjmenovány situace, které tuto změnu umožňují.[6]

Stálost metod

Účetní jednotka si pro účtování o skutečnostech vzniklých v rámci společnosti může vybrat z několika metod. Tyto metody vybírá podle toho, která co nejvěrněji, s přiměřenými náklady, vystihne podstatu hospodářských operací. Jak již bylo několikrát zmíněno, aby mohlo být účetnictví srovnatelné mezi jednotlivými roky, je nutné dodržovat zásadu stálosti metod. Proto se tímto problémem zabývá i ZoÚ v § 7. Změna metody účtování může výjimečně proběhnout jen z vážných důvodů pro dosažení ještě přesnějšího popisu skutečnosti a vše musí být jasně popsáno a vyčísleno v účetní závěrce a příloze k účetní závěrce. [3]