Aktivizace sociálně znevýhodněných skupin ve vzdělávacím systému ČR (v

Dne 9. července 2014 byla usnesením vlády č. 538 schválena Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 (dále jen Strategie), která se stala základním kamenem současné české vzdělávací politiky (Strategie vzdělávací politiky 2020).

Podstatou vzdělávací politiky je odpovídat na otázku, jak by měl být organizován a rozvíjen vzdělávací systém, aby přispíval k rozvoji společnosti, demokratického vládnutí, uplatnění jednotlivců v měnícím se světě i ke konkurenceschopnosti státu (Strategie, s. 4).

V České republice plnil v uplynulé dekádě úlohu dokumentu vymezující obecný základ vzdělávací politiky Národní program rozvoje vzdělávání z roku 2001. Tato tzv. Bílá kniha vznikla na přelomu tisíciletí jako výsledek široké společenské diskuse a mnohé z jejích myšlenek lze považovat za aktuální dodnes (s. 4).

Stejně jako autoři Bílé knihy vychází i předpokládaný dokument z předpokladu, že se rozvoj vzdělávací soustavy musí opírat o obecný strategický rámec, jemuž jsou podřízeny všechny dílčí koncepce, iniciativy a konkrétní opatření. V souladu s tím je předkládaná Strategie koncipována jako obecný základ pro tvorbu vzdělávací politiky v České republice v následujících letech, který má být sdílen jejími klíčovými aktéry. Spíše než souborem

17

konkrétních opatření je dokumentem, který vymezí priority dalšího rozvoje vzdělávací soustavy (s. 5).

Strategie si klade jako svůj obecný cíl zlepšení výsledků a motivace dětí, žáků a studentů na všech stupních školského systému od předškolního až po terciární vzdělávání. Vychází přitom z myšlenky, že každému jednotlivci by vzdělávání mělo pomoci maximálně rozvinout vlastní po tenciál (s. 9).

„Strategie vzdělávání 2020 je klíčovým dokumentem a zároveň podmínkou pro čerpání prostředků z Evropské unie. Dokument obsahuje tři klíčové priority:

 Tou první je snižování nerovnosti ve vzdělávání.

 Druhou je podpora kvalitní výuky učitele, s čímž souvisí dokončení a zavedení kariérního systému či posílení kvalitní výuky budoucích pedagogů na vysokých školách.

 Třetí prioritou je odpovědné a efektivní řízení vzdělávacího systému“ (Strategie vzdělávací politiky 2020).

1. Snižovat nerovnosti ve vzdělávání

Strategie usiluje o to, aby žádná společenská skupina nebyla v přístupu ke školnímu vzdělávání znevýhodněna a aby vzdělávací příležitosti i výsledky byly co nejméně ovlivněny takovými faktory, jako je pohlaví, socioekonomický status, region, národnost, původ v kulturně odlišném prostředí (imigranti) apod., které jedinec nemůže ovlivnit (s. 13).

Základním předpokladem pro zlepšování v této oblasti je zajistit, aby kvalitní výuka byla dostupná pro každé dítě či mladého člověka v každé škole. Specifickou pozornost přitom bude třeba zaměřit na rozšíření vzdělávacích příležitostí pro některé cílové skupiny tak, aby jejich vzdělanostní potenciál mohl být maximálně naplňován. Z výše uvedených poznatků plyne potřeba kompenzovat znevýhodnění dětí, žáků a studentů daná zejména jejich socioekonomickým a kulturním zázemím (s. 13).

a) Zvýšit dostupnost a kvalitu předškolního vzdělávání a rané péče

V následujících letech budou rozvíjena opatření s cílem např.:

 zavést poslední rok předškolního vzdělávání jako povinný,

 včasnou diagnostikou potíží dítěte v průběhu předškolního období eliminovat odklady školní docházky (na bázi spolupráce mezi rodiči,

 předškolními pedagogy a poradenskými institucemi, zdravotníky a orgány sociálně-právní ochrany dětí, případně poskytovateli služeb sociální prevence),

18

 posilovat spolupráci mezi rodinou a školním prostředím,

 cíleně zvyšovat účast na předškolním vzdělávání dětí ze skupin a lokalit ohrožených sociálním vyloučením (s. 15).

b) Omezovat vnější diferenciaci (rozlišení) v základním vzdělávání a efektivně začleňovat žáky do hlavního vzdělávacího proudu

V následujících letech budou rozvíjena opatření s cílem:

 eliminovat odklady školní docházky, resp. je povolovat pouze ve výjimečných případech a provázat je se systémem přípravných tříd,

 přesněji vymezit typy a stupně znevýhodnění a nadání dětí a žáků a jim odpovídající podpůrná opatření včetně financování,

 podporovat kompenzaci všech typů znevýhodnění a rozvoj všech typů nadání, a to na principu individualizace podpory,

 zavést systém diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb pro děti a žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí tak, aby bylo možno vyhodnocovat úspěšnost opatření na podporu jejich vzdělávání,

 podporovat propojování školního a mimoškolního vzdělávání,

 vyrovnávat podmínky v přístupu k mimoškolním vzdělávacím příležitostem, zdrojům a službám a specificky se přitom zaměřit na lokality a skupiny ohrožené sociálním, kulturním nebo jazykovým vyloučením (s. 17-18).

První priorita se zaměřuje na střední vzdělání, terciární vzdělání (vyšší odborné a vysokoškolské), a další vzdělávání.

U terciárního vzdělání se zmiňují, že by chtěly usnadnit přechod absolventů škol do praxe, což znamená, že by neměli problém sehnat práci, jako tomu je tak nyní (s. 22).

Škola by rozvíjela sociální partnerství se zaměstnavateli. Každý student má velmi těžké sehnat práci ve svém oboru, který několik let studoval, protože v každé práci ve většině případů řeknou, že málo praxe, či po skončení školy žádnou. Když jsem já osobně sháněla zaměstnání, absolvovala jsem pohovory a důvod, proč jsem nebyla přijata, byl nedostatek požadované praxe.

(Mnohdy je realita na trhu ohledně praxe taková, že absolventi nejsou žádaní, protože nemají žádnou praxi a lidé po 50 letech věku už sice praxi a zkušenosti mají, ale jsou už „staří.“

Vypadá to, že ideálním věkem je věk kolem 30 let.) Skoro všichni absolventi škol nemají žádnou praxi v oboru tak vidím jako správné, že se i tímto do budoucna bude zabývat Strategie.

Dále chtějí usnadnit zdravotně a sociálně znevýhodněným studentům přechod ze středního do terciárního vzdělávání (s. 21).

19

2. Podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad

Stěžejním předpokladem pro maximální rozvoj dětí, žáků a studentů je kvalitní výuka. Zlepšení kvality vzdělávání přitom může nastat pouze tehdy, pokud cílům a potřebám vzdělávání rozumí většina společnosti a pokud jsou všichni aktéři vzdělávacího procesu motivovaní a oddaní myšlence soustavného zlepšování výuky, ke kterému mají patřičné schopnosti a podmínky.

(s. 25)

V následujících letech budou rozvíjena opatření s cílem:

 dokončit a zavést kariérní systém pro učitele a zlepšovat podmínky pro jejich práci,

 modernizovat počáteční vzdělávání učitelů a vstupní vzdělávání ředitelů,

 posílit význam kvalitní výuky ve vysokoškolském vzdělávání,

 modernizovat systém hodnocení na úrovni dítěte, žáka a studenta a školy (Strategie vzdělávací politiky 2020).

3. Odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém

V následujících letech budou rozvíjena opatření s cílem:

 ustavit Národní radu pro vzdělávání,

 zlepšit dostupnost a kvalitu informací o vzdělávacím systému,

 systematicky využívat výsledky výběrového testování výsledků žáků jako zpětnou vazbu o fungování vzdělávacího systému,

 otevřeně a srozumitelně prezentovat změny rodičům i širší veřejnosti,

 zlepšit komunikaci mezi aktéry ve vzdělávání včetně široké veřejnosti (Strategie vzdělávací politiky 2020).

Realizace strategie

Vzdělávací politika má k dispozici tři základní oblasti, kterými ovlivňuje vývoj vzdělávacího systému:

1. nastolování problémů a cílů (co a proč je třeba změnit), 2. institucionální uspořádání systému (kdo změny uskutečňuje), 3. nástroje vzdělávací politiky - jak mají být změny provedeny (s. 39).

K dosažení cílů je třeba volit správné kombinace nástrojů vzdělávací politiky.

Sledování a vyhodnocení

20

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nese zodpovědnost za průběžně monitorování plnění Strategie. V dvouletých intervalech bude ministerstvo předkládat vládě pro informaci vyhodnocení pokroku při naplňování Strategie, první hodnotící zpráva bude vládě předložena do 31. 8. 2016. (Indikátory Strategie, s. 49)

Indikátory Strategie

V této části jsou rozepsané jednotlivé priority na další pod body, kde je u každého pod bodu napsaná definice, dostupnost dat, stav roku 2012, cíl pro rok 2020. V cílech mají určené v procentech, jaké hodnoty chtějí dosáhnout do roku 2020.

Strategie sociálního začleňování 2014 – 2020

Sociální začleňování: V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je sociální začleňování definováno jako „proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný“ (Zákon č. 108/2006 Sb. § 3, písm. e). K obecným cílům sociálního začleňování patří:

 zajištění účasti v zaměstnání a rovného přístupu ke všem zdrojům, právům, zboží a službám;

 prevence rizika sociálního vyloučení;

 pomoc nejvíce zranitelným;

 mobilizace všech relevantních aktérů.

„Účelem Strategie sociálního začleňování 2014 – 2020 je přispět k plnění národního cíle redukce chudoby a sociálního vyloučení, ke kterému se ČR zavázala v rámci evropského cíle v této oblasti strategie Evropa 2020“ (Strategie sociálního začleňování 2014 – 2020, s. 3).