Sixta a Žižka (2009, str. 33) definují informační systém jako „soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečující sběr, přenos, zpracování a uchovávání dat za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení.“
Každá organizační úroveň ovlivňuje všechny sektory v podniku (logistiku, výrobu, personalistiku, ekonomiku, obchod a marketing) (Sodomka a Klčová, 2010). Návaznosti jsou konkrétně objasněny níže (viz: Obrázek 4: Informační pyramida podle organizačních úrovní podniku).
Obrázek 4: Informační pyramida podle organizačních úrovní podniku
Zdroj: SODOMKA, Petr a Hana KLČOVÁ, Informační systémy v podnikové praxi, str. 74
Pro zpracování a poskytnutí dat, podniky využívají podporu informačních systémů (Lukoszová a kolektiv, 2012). Z věcného hlediska práce, budou uvedeny pouze ty, které mají roli v dodavatelském řetězci a souvisejí s materiálovými toky a procesy skladování.
MRP (angl. Material Requirements Planning) je metoda aplikovaná v informačních systémech. Stanovuje materiálové požadavky a návrhy v oblasti nákupu materiálu a v oblasti výrobních příkazů vyráběných skupin a dílů. Činí tak na základě stavu skladových zásob a plánu výroby (Basl a Blažíček, 2012). Metoda navazuje na logistický řetězec, především na procesy zásobování, skladování a dopravu. Efektivní využití metody MRP podnik nalezne např. přerušovaná a zakázková výroba (Lukozsová a kolektiv, 2012).
Rozšířenou variantou metody MRP je systém MRP II (angl. Manufacturing resources planning). Oproti MRP obsahuje navíc finanční, marketingové a logistické elementy. Na rozdíl od svého předchůdce, MRP II přesně kontroluje plánování nákupu v souvislosti s výrobou a prodejem (Lukozsová a kolektiv, 2012). Obsahuje plánování zdrojů materiálu a kapacit; také plán obchodu, výroby a nákupu. Svému uživateli nabízí finanční přehledy o zakázkách, o výrobě a o skladovaném materiálu (Basl a Blažíček, 2012).
ERP systém (angl. Enterprise Resources Planning) přestavuje softwarový nástroj, který se zejména používá pro podporu plánování a k řízení všech hlavních procesů v podniku. ERP systém lze členit na jednotlivé funkční modely (logistika, výroba, personalistika atd.).
Jednotlivé modely je možno přizpůsobit a upravit na základě podnikových požadavků (Lukoszová a kolektiv, 2012).
ERP se postupně rozvinul do podoby ERPII. Jeho základ je tvořen ERP systémem, který je rozšířen o oblast:
• řízení dodavatelského řetězce – SCM (angl. Supply Chain Management),
• řízení vztahu se zákazníkem – CRM (angl. Customer Relationship Management) a manažerský informační systém – BI (angl. Bussines Inteligence) (Basl a Blažíček, 2012).
Systém řízení skladu WMS (angl. Warehouse Managament System) se využívá ve skladovém hospodářství. Pomocí WMS podnik řídí příjem a zaskladnění produktů, jeho vychystávání, balení a odesílání produktů; celkově podává data o uspořádání skladu. (Gála, Pour a Šedivá, 2015).
2.6 Automatizace skladů
V nynější době technologických změn, za podmínek rostoucích konkurenčních tlaků, tlaků na zvyšování bezpečnosti společně s minimalizací rizik, nedostatkem pracovních sil na trhu, kdy masová kustomizace a individualizace výroby je nabízeným standardem, jsou podniky nuceny se adaptovat a tato adaptace se promítá i do logistiky. Adaptace logistiků na situaci je cestou automatizace skladovacích procesů, automatizace manipulace a dopravy a vyšší
využívání autonomních robotů, bezpilotních dopravních prostředků aj. (Nenadál a kol., 2018). Modernizace se tedy týká oblasti přepravy, manipulace a skladování. Podnik se snaží o celkovou integraci procesů, která by vedla ke snížení nákladů společně se zvýšením efektivnosti a spolehlivosti. Skladová automatizace probíhá postupně, začíná automatizací dílčích procesů a postupně vede k ucelenější automatizaci (Synek a Kislingerová, 2010).
Automatizování procesů ve výrobě následně vede ke snižování počtu zaměstnanců, ale také ke zvýšení bezpečnosti a energetickým úsporám. Zároveň podnik získává větší kontrolu nad zásobami (Pagano, Giymah, 2016).
2.6.1 Systém automatické identifikace
Automatický identifikační systém představuje informační síť prostupující skrze články výroby, které jsou zastoupeny pasivními i aktivními prvky. Jeho využití v podnicích je čím dál častější. Automatické identifikační systémy (dále jen AIS) se uplatňují v oblasti materiálových toků ve výrobě založené na tažném principu a napomáhají tak dodržování zásady, že informační tok je v předstihu před materiálovým tokem. AIS se nejvíce používá v dopravě, při identifikaci dopravních prostředků, kontejnerů, nebo ve skladech při identifikaci paletových jednotek (Cempírek, Kampf a Široký, 2009).
Systém automatické identifikace se skládá ze čtyř základních komponentů, jimiž jsou snímací zařízení, nosič kódu, programovací jednotka a vyhodnocovací jednotka (Oudová, 2013).
AIS využívá různých principů – optického, radiofrekvenčního, induktivního, magnetického nebo hlasového. Níže jsou AIS z hlediska využívaných principů stručně charakterizovány.
Optické AIS jsou založeny na principu snímání odraženého světla od obrazového kódu, který je osvětlen ve viditelném nebo neviditelném spektru. Tento princip je nejvíce rozšířen, využívá jej cca 80 % AIS.
Radiofrekvenční AIS pracují na základě vyslaného radiofrekvenčního signálu, který vyvolá odpověď u speciálního štítku, velmi rychle se rozvíjí a rozšiřuje, ačkoliv jen okolo 9 % identifikačních systémů volí radiofrekvenční princip (Cempírek, Kampf a Široký, 2009).
Induktivní AIS jsou složeny ze snímače a speciální štítku, přičemž snímač vyšle signál a speciální štítek mu odpoví, přenos je prováděn elektromagnetickou indukcí, která působí jen na relativně krátkou vzdálenost.
Magnetické AIS používají systém, který pomocí snímací hlavy snímá zakódované informace z magnetického proužku umístěného na kartě nebo čipu.
Hlasové AIS jsou vystavěny na principu, který pracuje s rozeznáním určité skupiny slov nebo i mluvené řeči.
Jednotlivé principy AIS využívají rozdílné technologie, kterých existuje celá řada.
Technologie se liší úrovní zabezpečení, kvalitou práce a náklady na pořízení a provoz (Cempírek, Kampf a Široký, 2009). Ve spojitosti s AIS se lze setkat s technologií čárových kódů, MICR (angl. Magnetic Ink Character Recognition) a RFID aj.
Na optickém principu funguje například technologie čárových kódů. Výhoda čárových kódů je jejich finanční nenáročnost, a proto jsou tak rozšířené (Cempírek, Kampf a Široký, 2009). Čárové kódy patří k 1D kódům, tedy informace jsou kódované v jedné řadě pomocí čar a mezer. Nyní do výroby proniká i technologie dvojrozměrných kódů (2D), příkladem jsou QR kódy nebo Semacode. 2D kódy umožňují zvýšení objemu informací na menším povrchu (Gros, 2016).
Na principu magnetického AIS pracuje MICR technologie, která se uplatňuje v bankovnictví ve spojení s finančními operacemi. Umožňuje přesné a bezpečné rozpoznání znaků vytvořených magnetickou barvou.
Radiofrekvenční princip využívá RFID technologii, která se používá k identifikaci pasivních (palety, přepravky, kontejnery) a aktivních prvků (manipulační prostředky a vozítka). Nejčastěji se vyskytují v rámci průmyslové výroby, dopravy a ve skladech (Oudová, 2013). K výhodám této technologie patří schopnost čtení mnoha čipů najednou
(zboží na paletě), práce se stává efektivnější. Lze je využívat i ve ztížených podmínkách, kde hrozí znečištění a čárové kódy by se mohly stát nefunkčními. Za nevýhodu se považuje samotný radiový signál využívaný touto technologií, který může být rušen či dokonce zneužit. Nosičem informací jsou čipy, které lze dle způsobu přenosu a způsobu napájení dělit na pasivní, aktivní a polopasivní. Pasivní čipy nemají vlastní zdroj napájení a mají zapsané v paměti stálé údaje, na rozdíl od aktivních čipů, kde jsou informace na čipu přepisovatelné čipy a využívají vlastního zdroje napájení. Polopasivní čipy disponují vlastním zdrojem napájení, ale stejně jako u pasivních čipů nelze informace na čipu přepisovat (Gros, 2016).
Induktivní technologie pracuje na podobné principu jako RFID technologie, uplatnění nachází například při označování a identifikaci palet, jejich obsahu a změn obsahu palet.
Existují další technologie, které ale potřebují k jejich fungování přítomnost člověka, např.
OCR technologie (angl. Optical Character Recognition), biometrické technologie a dotykové technologie. OCR je technologie, která je čitelná pouhým okem. Jedná se o nejstarší a nejlevnější způsob automatické identifikace, při kterém lze zapisovat ručně.
Biometrické technologie pracují s fyziologickými znaky člověka (otisky prstů, záznamem hlasu aj.), které se převádí do digitální podoby a následně slouží k identifikaci. Biometrické technologie jsou velmi exkluzivní, drahé, ale velmi bezpečné. Na druhou stranu však neposkytují tištěné výstupy. Existuje i dotyková technologie, při které dochází k identifikaci na základě doteku; využívá se například při kontrole vstupu, při manipulaci materiálu nebo ve zdravotnictví.
2.6.2 Dopravní zařízení jako jeden z prvků automatizace
Jak již bylo uvedeno, automatizace se projevuje do různých oblastí podniku a následování tohoto trendu je pro firmu zásadní (viz kapitola 2.6). Níže je pozornost zaměřena na dopravní zařízení, které představuje jeden z možných návrhů diplomové práce pro řešení nedostatku v oblasti materiálového toku interní logistiky ve vybraném výrobním podniku.
Konkrétním dopravním zařízením, které uplatňuje systému automatické identifikace, jsou automaticky naváděné vozíky (též automatické vozíky, angl. Automatic Guided Vehicle, dále AGV). AGV jsou pohybující roboti, kteří jsou nejčastěji využíváni industriálními
firmami v oblasti řízení materiálových toků. Nejčastěji usnadňují procesy související s manipulací materiálu jak do výroby, tak po prostorách skladu. Vozíky se zavádějí do závodů čím dál častěji ve snaze integrace procesů v řetězci.
AGV využívají k navigaci různé technologie automatické identifikace: mohou následovat značky, vodiče na podlaze, laser, magnet, pásku či kontury, kde se využívají obrazové senzory nebo senzory vidění. Vozíky jsou schopny manipulovat s různou váhou a vyzdvihnout materiál do výšky několika metrů. AGV si poradí s manipulací materiálu, s pohybem ve výrobě, s manipulací palet, s manipulací hotových produktů, s nakládáním do přívěsů aj. Volba modelu AGV, tedy způsob jeho navigování a parametry dosahu nebo zdvihu, se jednoduše odvíjí od požadavků na AGV a částky, kterou je firma ochotna vynaložit na jeho pořízení. U většiny z nich se náklady na pořízení pokryjí do několika let od zavedení do výroby (Pagano, Giymah, 2016).
2.6.3 Uplatnění a využití AIS
Oblasti využití AIS jsou velmi široké, využívají se nejen pro identifikaci předmětů, ale i osob a jejich umístění. Využití AIS lze uplatnit k záznamu, identifikaci a vyhledávání informací, k identifikaci a vyhledávání předmětů, k orientaci v prostoru tedy k identifikaci míst, ke kontrole stavů např. ve skladovém hospodářství, ke skladování a k řízení procesů např.
v automatizované výrobě aj.
Ze správného zavedení a využívání AIS mohou pro firmu vyplývat určité ekonomické, provozní i strategické výhody.
Ekonomický přínos se projeví v budoucí úspoře personálních nákladů firmy. Pokud poroste objem přepravy zboží a materiálu, firma bude muset najmout více logistických pracovníků, což povede ke zvýšení celkového objemu mezd. AIS eliminuje faktor lidské chybovosti, čímž se sníží i náklady na zbytečnou manipulaci např. při volbě nesprávného kusu.
Provoz se zkvalitní a zrychlí snížením času na manipulaci např. při nakládce a vykládce zásob, pohyby materiálu ve výrobě aj. Provozní výhodou se stává i zrychlení informačního toku mezi články přepravního systému (Cempírek, Kampf a Široký, 2009). Vozíky také
zvyšují produktivitu SCM, jeho efektivitu a zajištují konzistentnost procesů (Pagano, Giymah, 2016).
Zavedením AIS se firma přiblíží blíže k západoevropským standardům výroby, zlepší se externí i interní informovanost a firma se strategicky stane konkurenceschopnější (Cempírek, Kampf a Široký, 2009).
3 Benteler Automotive Rumburk s.r.o.
Benteler Automotive Rumburk s.r.o. je výrobní závod, který byl vybrán pro spolupráci na této diplomové práci. Společnost je součástí rodiny Benteler International AG a spadá do jedné z divizí akciové společnosti, pod divizi Benteler Automotive. Z tohoto důvodu, pro uvedení, bude věnován prostor obecným informacím o akciové společnosti Benteler International AG a také informacím o jednotlivých divizích.
Následně se práce bude pohybovat pouze na rovině Benteler Automotive Rumburk s.r.o.
Budou uvedeny úvodní informace o společnosti a bude popsána její organizační struktura.
Dále budou představeny produkty a služby vyráběné v závodu a informace, čím se společnost ve výrobě odlišuje. Prostor bude věnován informacím o dodržovaných logistických principech a budou zde popsány prostory společnosti. Také bude objasněna i problematika zásob, jejich pořízení a řízení zásob. Práce se dále bude věnovat i oblasti skladovacích systémů a způsobům přepravy materiálu, které společnost sama zvažuje v časovém horizontu 5 let částečně zautomatizovat. Z tohoto důvodu bude práce zaměřena na průběh přepravy materiálu ze skladu do výroby. V závěru kapitoly bude proces přepravy materiálu zanalyzován a následně budou navrhnuta řešení, která by mohla vést ke zlepšení průběhu materiálového toku a tyto navrhnuté řešení budou obecně a ekonomicky zhodnoceny.
3.1 Benteler International AG
Následující kapitola bude věnována mateřské společnosti Benteler Internacional AG, která zaštituje celou skupinu Benteler, tedy i vybraný závod Benteler Automotive Rumburk s.r.o.
Postupně budou uvedeny informace o její historii, informace o společnosti Benteler International AG (např. členění, zastoupení divizí apod.) a informace o zvoleném postoji k logistickým trendům.
3.1.1 Historie
Benteler International AG započal působit na trhu více než před 140 lety, v roce 1876, ve městě Bielefeldu, nacházejícím se v Německu. Počátky společnosti se pojí s drobným rodinným podnikem, vlastněným Carlem Bentelerem, který začal s provozem obchodu se železářstvím. Po 30 letech, již syn Carla Bentelera, Eduard Benteler, zakoupil první strojírenský závod. Podnik se postupem času rozrostl ve více závodů a divizí, vybudoval nespočet budov. Společnost začala působit i na jiných světových kontinentech než pouze v Evropě. Benteler proniknul na území USA v roce 1980. Do Číny vstoupil v roce 2002.
Od počátku působení podniku se mnohé změnilo, ale jedno přece trvá, podnik je stále držen v rukách rodiny původního majitele, v současnosti již ve čtvrté generaci. Ovšem došlo ke spoustě změn, Benteler se rozrostl na podnik globální úrovně s rozsáhlým sortimentem nabízených služeb a produktů, s manufakturami lokalizovanými ve 38 rozdílných zemích na více než 141 různých místech, která jsou strategicky rozmístěna, aby byly co nejdostupnější zákazníkům. Celkově zaměstnává okolo 30 000 zaměstnanců (údaje ke dni 29.08.2019) a neustále se vyvíjí. Na rok 2019 byla plánována expanze vybudovat další 2 závody, jeden na území Španělska a druhý v Číně (Benteler International AG, 2019).
3.1.2 Informace o společnosti
Benteler International AG, se sídlem v rakouském Salzburgu, zaštituje celou společnost a všechny její divize, stará se o strategii managementu a prezentování společnosti ve světovém měřítku. Celá skupina je rozdělena do tří hlavních divizí – Benteler Automotive, Benteler Steel/Tube a Benteler Distribution. Automotive je největší a nejdůležitější divize celé společnosti a tvoří 76 % z celkových příjmů společnosti. Následuje Benteler Steel/Tube divize, která činí cca 15 % z celkových příjmů a zbylých 9 % tvoří segment distribuce.
Celkové příjmy za rok 2018 činily 8 072 milionů € (Benteler International AG, 2019).
Benteler Automotive se soustředí hlavně na rozvoj, produkci a služby v oblasti automobilové technologie. Divize se prezentuje profesionálním přístupem, kdy zaměstnanci přistupují k práci nerozdílně od jednoduchého produktu až po složitou technologickou soustavu, či od jednoho komponentu až po celou platformu. Práci odvádějí precizně a vždy se snaží vyhovět individuálním přáním svých zákazníků. Divize se dělí do šesti regionů –
Asie/Pacifik, Mercosur, severní Amerika, severní/východní Evropa, jižní Evropa a západní Evropa. Evropské regiony zaujímají největší podíl na zisku skupiny Benteler (Benteler International AG, 2019). Benteler Automotive celkově působí ve 24 zemích, ve kterých je vybudováno 74 výrobních závodů, a je zde zaměstnáno okolo 26 000 (k datu 12.10.2019) zaměstnanců. S ohledem na celková čísla skupiny Benteler, divize Automotive je největší a nejdůležitější částí.
Benteler Steel/Tube se zaměřuje na produkci ocelových trubek pro automobilový průmysl a pro jiné oblasti průmyslu. Na trhu působí více než sto let a stále zdokonaluje své postupy výroby a finální produkty.
Benteler Distribution spravuje distribuci a skladování nabízených produktů. Působí celkově na padesáti rozdílných lokacích, které dohromady zaujímají více než 310 tisíc m2. Patří k nejlepším distributorům ocelových trubek světově. Tato divize se vyznačuje celosvětovým prodejem a logistikou sítí rozprostřenou po celém světě.
Benteler International AG má další dvě méně významné divize – Benteler Glass processing equipment a Benteler Lightweight Protection. Obě divize jsou poměrně mladé k porovnání celkové historii společnosti Benteler International AG. Další sesterskou společností je Benteler Business Services GmbH se sídlem v německém Paderbornu, která se hlavně stará o další druhotné funkce spojené s vedením celé akciové společnosti a také se spravováním akcií a podílů, které společnosti náleží.
3.1.3 Logistické trendy
Vývoj společnosti, jejích jednotlivých závodů a logistických procesů doprovázela a stále doprovází existence logistických trendů, tedy aspektů moderní společnosti (viz kapitola 1.4).
V případové studii bude uvedeno, jaký přístup ke každému ze šesti uvedených trendů zaujímá skupina Benteler.
Globalizace
Celá Benteler International AG se stále rozšiřuje, zvětšuje, expanduje a funguje více globálně. Na Obrázek 5 jsou modře vyznačeny veškeré státy, ve kterých společnost působí.