Řízení vybraných logistických procesů v podniku
Diplomová práce
Studijní program: N6208 Ekonomika a management
Studijní obor: Podniková ekonomika – Vybrané procesy v podniku
Autor práce: Bc. Anna Krupová, M.Sc.
Vedoucí práce: Ing. Eva Štichhauerová, Ph.D.
Katedra podnikové ekonomiky a managementu
Liberec 2020
Zadání diplomové práce
Řízení vybraných logistických procesů v podniku
Jméno a příjmení: Bc. Anna Krupová, M.Sc.
Osobní číslo: E17000327
Studijní program: N6208 Ekonomika a management
Studijní obor: Podniková ekonomika – Vybrané procesy v podniku Zadávající katedra: Katedra podnikové ekonomiky a managementu Akademický rok: 2019/2020
Zásady pro vypracování:
1. Teoretické základy v oblasti logistiky.
2. Analýza současného stavu ve vybraném podniku se zaměřením na oblast vnitropodnikové logistiky.
3. Na základě výsledků analýzy navržení příslušného opatření.
4. Vyhodnocení návrhu opatření včetně jeho ekonomického zhodnocení.
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovní zprávy: 65 normostran Forma zpracování práce: tištěná/elektronická
Jazyk práce: Čeština
Seznam odborné literatury:
CIMORELLI, Stephen C. 2013. Kanban for the supply chain: fundamental practices for manufacturing management. 2nded. Boca Raton: CRC Press/Taylor & Francis Group. ISBN 978-156327-314-8.
FERNIE, John a Leigh SPARKS. 2014.Logistics and retail management: emerging issues and new challenges in the retail supply chain. 4thed. London: Kogan Page. ISBN 07-494-8160-9.
CHRISTOPHER, Martin. 2011. Logistics & supply chain management. 4thed. Edingburgh: Pearson education Limited. ISBN 978-0-273-73112-2.
JUROVÁ, Marie. 2016. Výrobní a logistické procesy v podnikání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5717-9.
MULAČOVÁ, Věra a Petr MULAČ. 2013.Obchodní podnikání ve 21. století. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4780-4.
PROQUEST. 2019 Databáze článků ProQuest [online]. Ann Arbor, MI, USA: ProQuest. [cit. 2019- 09-26].
Dostupné z: http://knihovna.tul.cz
Konzultant: Ing. Jan Lachman, BENTELER Automotive Rumburk s.r.o., vedoucí logistiky závodu
Vedoucí práce: Ing. Eva Štichhauerová, Ph.D.
Katedra podnikové ekonomiky a managementu
Datum zadání práce: 31. října 2019 Předpokládaný termín odevzdání: 31. srpna 2021
L.S.
prof. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D.
vedoucí katedry
Prohlášení
Prohlašuji, že svou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s ve- doucím mé diplomové práce a konzultantem.
Jsem si vědoma toho, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.
Beru na vědomí, že má diplomová práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.
28. dubna 2020 Bc. Anna Krupová, M.Sc.
Anotace
Diplomová práce s názvem „Řízení vybraných logistických procesů v podniku“ se zabývá rozborem procesů interní logistiky, které probíhají ve výrobním závodu Benteler Automotive Rumburk s.r.o. Cílem je nalezení problematické logistické oblasti v závodu a následné navržení opatření vedoucího ke zlepšení této oblasti. Diplomová práce se člení na dvě roviny, teoretickou a aplikační. Část práce věnována rešerši vymezuje teoretické základy logistiky, řízení materiálového toku a skladování. Část aplikační představuje firmu Benteler Automotive Rumburk s.r.o., náležící do skupiny Benteler International AG. Práce se především zaměřuje na probíhající materiálové toky a na jejich následnou analýzu. Na základě zjištěných faktů v materiálovém toku shledává diplomová práce oblast přepravy materiálu nedostačující. Závěrem práce autorka doporučuje opatření vedoucí k odstranění nedostatků v oblasti přepravy zásob, které je doprovázeno ekonomickým zhodnocením návrhu.
Klíčová slova
Automatizace, interní logistika, logistika, řízení materiálového toku, skladování.
Annotation
This diploma thesis is called "Management of Selected Logistics Processes in a business"
deals with the analysis of the internal logistics processes that taking place in the production plant Benteler Automotive Rumburk s.r.o. The aim is to find a problematic logistic process in the production plant and then suggest measures that leads to improvement of it. The thesis is divided into two levels, theoretical and application level. Part of the work, devoted to recherché, defines the theoretical foundations of logistics, supply chain management, and warehousing. The application part represents Benteler Automotive Rumburk s.r.o., belonging to the Benteler International AG group. The work focuses mainly on the ongoing material flows and their subsequent analysis. Based on the facts founded in the material flow, the thesis finds the area of supply insufficient. In conclusion, the work recommends measures leading to the elimination of deficiencies in the area of transport of stocks, which is accompanied by an economic evaluation of the proposal.
Key words
Automation, internal logistics, logistics, supply chain management, warehousing.
Poděkování
Své poděkování věnuji paní Ing. Evě Štichhauerové, Ph.D., která vedla moji diplomovou práci. Děkuji hlavně za investovaný čas do konzultací, rad a všeobecné pomoci.
Dále mé poděkování také patří panu řediteli Benteler Automotive Rumburk s.r.o., který souhlasil se vzájemnou spoluprací, a také panu Ing. Janu Lachmanovi, vedoucímu tamního logistického oddělení, který mi poskytnul přístup a náhled do chodu oddělení, cenné informace a dostatek času k jejich zpracování. Poděkování patří také Jiřímu Duškovi, který zastává pozici skladového manažera, a dalším zaměstnancům logistického oddělení, kteří mi byli nápomocní při sběru podkladů k diplomové práci.
V poslední řadě děkuji mé rodině, blízkým přátelům a spolužákům za všeobecnou podporu a porozumění.
Obsah
Obsah ... 11
Seznam obrázků ... 13
Seznam tabulek ... 14
Seznam zkratek ... 15
Úvod ... 17
1 Problematika logistiky ... 19
1.1 Definice logistiky ... 19
1.2 Cíle logistiky ... 20
1.3 Management logistiky ... 22
1.4 Trendy v logistice ... 25
1.5 Členění logistiky ... 26
2 Řízení materiálového toku pomocí logistiky ... 29
2.1 Správa a řízení materiálového toku ... 29
2.2 Nástroje materiálového řízení ... 31
2.2.1 Just in Time ... 31
2.2.2 Kanban ... 33
2.3 Zásoby a zásobování ... 35
2.4 Skladování ... 37
2.4.1 Funkce skladování ... 37
2.4.2 Druhy skladů ... 38
2.5 Skladovací systémy ... 39
2.5.1 Statická část skladovacího systému ... 40
2.5.2 Dynamická část skladovacího systému ... 42
2.5.3 Informační systémy v logistice ... 43
2.6 Automatizace skladů ... 45
2.6.1 Systém automatické identifikace ... 46
2.6.2 Dopravní zařízení jako jeden z prvků automatizace ... 48
2.6.3 Uplatnění a využití AIS ... 49
3 Benteler Automotive Rumburk s.r.o. ... 51
3.1 Benteler International AG ... 51
3.1.1 Historie ... 52
3.1.2 Informace o společnosti ... 52
3.1.3 Logistické trendy ... 53
3.2 Úvodní informace o společnosti ... 56
3.3 Organizační struktura BAR... 57
3.4 Produkty a služby ... 58
3.5 Logistické principy BAR užívané ve výrobě ... 59
3.6 Prostory ... 60
3.7 Zásoby a skladování ... 61
3.7.1 Pořízení zásob ... 61
3.7.2 Skladovací systém ... 62
3.8 Interní materiálový tok ... 65
3.9 Identifikace nedostatku v materiálovém a informačním toku ... 69
3.9.1 Průběh materiálového a informačního toku mezi halami BAR1 a BAR2 ... 69
3.9.2 Analýza materiálového toku ... 70
3.10 Návrhy řešení zjištěných nedostatků ... 73
3.10.1 Návrhy pro oblast přepravy materiálu do výroby v BAR1 ... 73
3.10.2 Komunikační systém ... 79
3.11 Ekonomické zhodnocení navrženého řešení ... 80
3.11.1 Metoda hodnocení investic za pomoci ukazatele čisté současné hodnoty ... 80
3.11.2 Metoda hodnocení investice za pomoci ukazatele diskontované doby návratnosti ... 84
3.11.3 Shrnutí ekonomického zhodnocení investice ... 87
Závěr ... 89
Seznam citací ... 91
Seznam příloh ... 97
Seznam obrázků
Obrázek 1: Vnitřní cíle logistiky ... 21
Obrázek 2: Logistická krychle ... 24
Obrázek 3: Vnitropodniková přeprava a skladování ... 39
Obrázek 4: Informační pyramida podle organizačních úrovní podniku ... 44
Obrázek 5: Benteler globálně ... 54
Obrázek 6: Organizační struktura BAR ... 57
Obrázek 7: Organizační struktura oddělení logistiky ... 58
Obrázek 8: Skladovací systém v BAR2 ... 63
Obrázek 9: Schéma materiálového toku ... 66
Obrázek 10: Layout haly BAR1 ... 71
Obrázek 11: Layout haly BAR2 ... 72
Obrázek 12: Layout haly BAR1 včetně špagetového diagramu ... 72
Obrázek 13: Layout haly BAR2 včetně špagetového diagramu ... 73
Obrázek 14: Automatické tahače EZS 350a a P-Matic ... 76
Seznam tabulek
Tabulka 1: Legenda k layoutům hal BAR1 a BAR2 ... 71
Tabulka 2: Přehled nabídky tahačů ... 74
Tabulka 3: Porovnání parametrů tahačů ... 76
Tabulka 4: Porovnání parametrů dopravníků ... 77
Tabulka 5: Výpočet NPV ... 84
Tabulka 6: Výpočet diskontované doby návratnosti ... 86
Seznam zkratek
3 R Reduce, Reuse, Recycle
AGV Automatic Guided Vehicle
AIS Automatický Identifikační Systém BAR BENTELER Automotive Rumburk s.r.o.
ERP Enterprise Resources Planning FIFO First In, First Out
JIT Just In Time
MICR Magnetic Ink Character Recognition MRP Material Requirements Planning MRP II Manufacturing resources planning
NPV Net Present Value
OCR Optical Character Recognition RFID Radio Frequency Identification SAP Systems, Applications and Products
SCM Supply Chain Management
TISAX Trusted Information Security Assessment Exchange
VZV Vysokozdvižný vozík
WMS Warehouse Management System
Úvod
Logistické činnosti probíhají od pradávných dob a v dnešní moderní době je fungování firem bez nich téměř nepředstavitelné. Logistika se prolíná do všech oblastí a ovlivňuje celý dodavatelský řetězec. Význam logistiky se prohlubuje a je doprovázen vzestupem logistických trendů, jako jsou postupná globalizace a čím dále častější technologické inovace.
Diplomová práce vychází ze správného charakterizování několika potřebných oblastí.
Budou zde objasněny znalosti z oblasti logistiky týkající se například logistických procesů, řízení dodavatelského anebo materiálové řetězce. Tyto znalosti budou aplikovány na vybraný výrobní podnik Benteler Automotive Rumburk s.r.o. Cílem diplomové práce je na základě analýzy aktuálního stavu společnosti nalézt problematické části interního logistického řetězce ve firmě a navrhnout případné řešení, které by mělo vést ke zlepšení aktuálního stavu a řešení ekonomicky zhodnotit.
Diplomová práce bude členěna do třech hlavních kapitol, první dvě obsáhnou teoretickou rovinu a budou založeny hlavně na rešerši odborné literatury. Poslední kapitola se budou věnovat zvolené případové studii.
První kapitola obsahuje informace o definici logistiky, jejich cílů, managementu logistiky, aktuálních logistických trendů a o logistických informačních systémů. Druhá kapitola se zaměřuje na řízení materiálového řetězce a využívaných metod, mezi které spadá koncepce JIT, Kanban a jiné. Prostor je věnován také oblasti zásob a skladování. Objasněním těchto problematik se uzavírá teoretická rovina diplomové práce.
Třetí kapitola se bude věnovat analýze společnosti Benteler Automotive Rumburk s.r.o., určení problematické oblasti interní logistiky a návrhu řešení, které by vedlo ke zlepšení.
Závěrečná část bude zaměřena na ekonomické vyhodnocení návrhu řešení pomocí vybraných metod.
Při zkoumání problému a celkovém zpracování diplomové práce bude využíváno několik výzkumných metod. Metoda popisu bude např. použita při popisu aktuálního stavu ve firmě
anebo také při popisu firmy či její struktury. Metoda individuálně řízeného pohovoru bude použita během osobních schůzek s vedoucím logistického oddělení. V případě analýzy aktuálního stavu interní logistiky ve společnosti bude využito špagetového diagramu zpracovaných layoutů budov. Dále bude zapotřebí metody komparace pro zvážení všech možností navržených pro zlepšení aktuální situace. V závěru budou aplikovány vybrané metody hodnocení efektivnosti investice, na jejichž základě autorka doporučí, nebo naopak nedoporučí, některé z navržených opatření realizovat.
1 Problematika logistiky
Kořeny logistických činností sahají hluboko do minulosti, vyskytují se od dob vzájemné lidské spolupráce. Nicméně dříve nevystupovaly pod pojmem logistika, ale byly pojmenovávány názvy jednotlivých činností, které dnešní logistika zahrnuje. Jednalo se o procesy skladování, balení, přepravu, opatřování anebo odesílání zboží. Dnes je pojem logistika všeobecně známý termín. Její význam se neustále prohlubuje a zasahuje takřka do všech oblastí (Gudehus a Kotzab, 2012).
První kapitola obecně představuje logistiku, objasňuje její podstatu, cíle, management logistiky a trendy, které v logistice dominují. V poslední řadě se kapitola věnuje klasifikaci logistiky.
1.1 Definice logistiky
Logistiku nelze shrnout ustálenou a jednoznačnou definicí, jedná se spíše o mnohoznačný pojem, při jehož vývoji se různí autoři přiklání k různým školám, a tak přiřazují logistice rozdílné funkce, charakter a význam.
Pro začátek lze logistiku představit definicí, ke které se přiklání mnoho autorů a to pro její jednoduchost. Logistika se zabývá obstaráním správného produktu na správné místo a v ten správný čas. Toto vysvětlení obsahuje tzv. 3 „S“. (Christopher, 2011). Někteří autoři filozofii původních 3 „S“ rozvíjejí o další 4 „S“. Potom lze logistiku definovat větou:
Logistika se zabývá zajištěním správného produktu, správnému zákazníkovi, ve správné kvalitě, za správných podmínek, na správné místo, ve správný čas a za správné náklady (Coyle, Langley, Gibson, Novack a Bardi, 2008). V tomto podání se zdá logistika jako jednoduchý proces, ale není tomu tak. Jedná se o logistický systém, který obnáší propracované, komplexní procesy na mnoha úrovních. Systém funguje a je vystavěný na dobrém vedení v čele (Fernie a Sparks, 2014).
Další z definic je více specifická a popisuje logistiku již jako nauku zabývající se souborem funkcí: integrované plánování, formování, provádění a kontrolování hmotného a informačního toku. Činnosti probíhají na různých úrovních; mezi dodavateli a podnikem,
uvnitř podniku napříč všemi odděleními až nakonec k finálnímu odběrateli (Tomek a Vávrová, 2007).
V jiných publikacích logistika představuje management materiálových a informačních toků směrem od firmy až k jejím zákazníkům. Či ještě obecněji řečeno se logistika zabývá detailním naplánováním jakéhokoliv komplexního procesu. Často je logistika zaměňována za řízení dodavatelského řetězce, ale již jen z výše uvedených definic je zřejmé, že tomu tak není (Law, 2016).
Na logistiku lze nahlížet i jako na souhrnný obor, který zasahuje nejen do odvětví ekonomiky, ale i životního prostředí. Komplexně řeší pohyb toků skrze celý řetězec dodavatel – výrobce – zákazník, kde všechny zahrnuté operace na sebe neustále vzájemně působí. Je zde značná snaha o ucelení a sjednocení všech položek zapojených v procesu a snaha o využívání nejmodernějších technologií, které by měly vést ke zlepšení kvality, k redukci nákladů a ke snížení časových prodlev (Muláčová, Mulač a kolektiv, 2013).
Důležitost logistiky není dána pouze tím, že zaopatřuje pohyb hmotného toku, tedy výrobního materiálu, provozního materiálu, obalů, náhradních dílů, nedokončených výrobků, hotových výrobků aj. Její význam tkví i v návaznosti na dostupné vybavení, stroje, zařízení, zaměstnance a jejich kvalifikace, kapitál firmy či technologie. Také velmi úzce souvisí s procesy nákupu, výroby a prodeje, které probíhají s logistickými procesy souběžně (Tomek a Vávrová, 2007).
1.2 Cíle logistiky
Správný logistik by si měl klást za cíl naplnění individuálních potřeb a požadavků svých zákazníků. Cíle by měl dovršit v optimálním časovém horizontu, naúčtovat zákazníkovi přiměřené ceny a poskytnout mu výrobek či službu v nejvyšší možné kvalitě se zárukou spolehlivosti (Muláčová, Mulač a kolektiv, 2013).
Soustředěním se na vnitřní logistické cíle tedy výše zmíněné:
• minimální náklady,
• kvalitu,
• výkon,
by se firma měla zároveň potkávat s obecnými ekonomickými cíli, mezi kterými dominuje dosahování udržitelného profitu v podniku.
Vnitřní cíle logistiky sumarizuje logistický trojúhelník (viz Obrázek 1: Vnitřní cíle logistiky);
každý z vrcholů vždy ovlivní celý trojúhelník a cíle jsou vzájemně provázány (Gudehus a Kotzab, 2012).
Obrázek 1: Vnitřní cíle logistiky
Zdroj: vlastní zpracování dle GUDEHUS Timm a Herbert KOTZAB, Comprehensive Logistics, str.
65
Kromě vnitřních logistických cílů existují i jiné cíle, a to humanitární a ekologické. Mezi humanitární cíle logistiky a technologií patří například maximální bezpečnost pracovníků, snaha o eliminaci primitivních rutinních prací (například ve výrobě) nebo zajištění cenově dostupné, frekventované veřejné dopravy do místa pracoviště. V neposlední řadě se nesmí zapomínat na ekologické cíle, které jsou v dnešní době důležitým tématem. Zvolený postoj k ekologii ovlivní vnímání firmy zákazníky a měl by se odrážet ve zvolených postupech, dodavatelích a jiných aspektech (Gudehus a Kotzab, 2012). Rostoucí zájem o naplnění ekologických cílů se promítá v ekologických logistických trendech (De Bock, Lu, 2016).
K uskutečnění stanovených vnitřních cílů logistiky je nutná neustálá optimalizace hmotných toků a všech logistických výkonů, tak aby splňovaly firmou stanové standardy na technické komponenty, náklady logistických výkonů (Tomek a Vávrová, 2007).
Stanovením cílů v různých oblastech mohou mezi cíli vznikat rozpory, kdy se logistik dostává do situace, kde jsou jednotlivé z cílů vzájemně neslučitelné, např.: nízký ekologický dopad a nejnižší náklady. Rozhodnutí o tom, které z cílů má firma upřednostňovat na úkor jiných, nenáleží logistickému oddělení, nýbrž vrcholovému managementu. Cílů není možno dosáhnout bez správného řízení logistiky a top managementu (Gudehus a Kotzab, 2012).
1.3 Management logistiky
Fernie a Sparks (2014) uvádějí pět základních komponentů logistického mixu, na kterém je řízení logistiky vystavěno. Logistický mix tvoří: skladová vybavenost, inventář, doprava, sjednocení a balení a v poslední řadě komunikace. Jednotlivé prvky jsou stručně charakterizovány níže.
Skladová vybavenost
Každý z obchodů, podniků, firem potřebuje korektně spravovat své skladové prostory, aby byl schopen své výrobky, polotvary, materiál a další hmotné prostředky uskladnit a manipulovat s nimi podle aktuální poptávky a být schopen reagovat na změny. Hmotné toky dále směřují buď k zákazníkům, pokud se jedná o hotový výrobek, nebo zpět do výroby v případě nedokončené výroby.
Inventář
Firmy si vždy z bezpečnostního hlediska drží ve skladech více, než je aktuální potřeba (více materiálu do výroby, více zhotovených výrobků), předcházejí tak možným nepředvídatelným událostem, které by mohly firmu poškodit. Inventář slouží k zaznamenání množství a místa umístění zhotovených kusů nebo nedokončené výroby, aby byly snadno dohledatelné a k dispozici.
Doprava
V procesu od počátku výroby až ke konečné spotřebě produktů se většina komponentů nebo výrobků musí přepravit. Na různých stadiích procesu se pro různé části využívá jiný druh přepravy. Doprava zahrnuje rozdílné způsoby přepravy, položky mají odlišné velikosti a tvary, převážejí se v jiném počtu a odlišných kontejnerech pomocí četných vozítek, které se na pracovišti vyskytují. Pro přepravu firma potřebuje kvalifikované pracovníky povolané tyto dopravní prostředky ovládat.
Sjednocení a balení
Zákazníci většinou své nákupní rozhodnutí činí dle prezentace produktu, balení a obalu.
Ovlivňuje je i dostupnost, cena, nebo zda jsou produkty lehce manipulovatelné. Proto je nutné tyto aspekty v logistickém systému zvážit.
Komunikace
Informace lze považovat za klíčové pro logistické operace. Bez správných informací, např.:
o místě dodání, kvantitě, cenách, skladových prostorech či pohybech s produkty, by se logistický systém stal velmi chaotickým a neefektivním. Proto logistika hojně využívá informačních systémů, díky kterým jsou informace využívány co nejefektivněji.
Všechny prvky logistického mixu jsou vnitřně propojeny. Dříve byly běžně jednotlivé části odděleny, avšak dnešní trendy se snaží odstranit komunikační bariéry mezi odděleními a pomocí technologií sdílet informace a tak co nejefektivněji kooperovat (Fernie a Sparks, 2014).
Řízení logistiky komplexně vysvětluje a zachycuje logistická krychle (viz Obrázek 2), kde každá ze stran zobrazuje jeden z elementů.
Obrázek 2: Logistická krychle
Zdroj: TOMEK, Gustav a Věra VÁVROVÁ, Řízení výroby a nákupu, str. 212
První ze stěn zahrnuje podnikové a logistické funkce. Spadá sem – nákup, výroba, marketing, odbyt a dílčí funkce jako příprava obalu a kompletace zakázky, balení a signování, doprava, skladování a uzavření zakázky.
Druhá stěna krychle se věnuje útvarům a účastníkům logistických cest. Popisuje vnitřní i vnější struktury ve firmě. Vnější struktura se skládá z pěti účastníků počínaje zasílatelem, pokračuje k odesílacímu speditéru, dále k přepravci, příjímacímu speditéru a ke konečnému příjemci.
Třetí stěna popsuje úrovně informačního zpracování. Slouží hlavně ke zpracování informací v oblastech plánování, řízení, realizace, jež je doprovázeno kontrolou činností.
Kombinací všech tří rozměrů logistické krychle se jednoduše dospěje k řešení určitého problému, např.: strategie výrobní logistiky ve vztahu k zajištění materiálu (Tomek a Vávrová, 2007).
Oproti Fernieho a Sprakse (2014) logistickému mixu, který se věnuje pěti základním elementům, je logistická krychle Tomka a Vávrové (2007) více komplexní, i přesto, že logistický mix uvádí novější publikace. Logistickou krychli jako první uvedl německý profesor Palupski (2002).
1.4 Trendy v logistice
Vývoj logistiky v posledních desítkách let, od přelomu 20. století, ovlivňovaly rozsáhlé aspekty spojené s moderní společností. Mezi nejdůležitější lze zahrnout pět následující trendů.
Globalizace nesmírně narostla ve druhé polovině 19. století a předpokládá se, že tento trend bude v budoucnu nadále pokračovat v současných rozvojových zemích nacházejících se v Asii, Africe nebo Jižní Americe. Společnosti musí přemýšlet a jednat v pomyslném globálním trhu (Christopher, 2011), protože na globální úrovni mají šanci uspět pouze dvě skupiny firem: buď jedna vedoucí firma daného trhu, která udává trend ostatním firmám, nebo specializovaná firma nabízející úzký sortiment, s vyspělou technologií, čímž se stává reálně bezkonkurenční (Sixta a Žižka, 2009). Logistika se stává centrálním zájmem globálních společností, které usilují o konkurenční výhody například pomocí správné logistické strategie (Christopher, 2011).
Technologické inovace se neustále vyvíjí a přicházejí nové. V logistice se lze běžně setkat s využitím osobních počítačů, laptopů, a jiných zařízení využívajících technologie. To umožňuje firmám pracovat rychleji, efektivněji, bezpečněji a levněji. Příslib přínosů vedoucích z využívání technologií, žene firmy více investovat do výzkumu (Grant, 2012).
Technologie, které mají perspektivu v oblasti logistiky, je mnoho. Z hlediska inovací je možné technologie rozdělit do tří skupin. Známé a prohlubující se technologie (např.
optimalizace softwaru, integrace dat, automatické skladování atd.), růstové technologie (např. analýza dat, sociální média, mobilita) a nově přicházející technologie (např. 3D tisk, drony, automatizované vozíky) (Pagano, Giymah, 2016).
Mezi další trendy se zajisté řadí snaha o eliminaci negativních dopadů na životní prostředí a společenská odpovědnost (Grant, 2012). Dnešní společnost se snaží volit
udržitelná řešení s minimálním negativním vlivem na životní prostředí. Považuje se za důležité snižovat následky na životní prostředí (např. karbonová stopa, emise uhlíku, hluk, nesprávné, nebezpečné a neadekvátní zacházení s půdní plochou aj.). Trendem je i zvýšení využívání obnovitelných zdrojů a snížení používání fosilních paliv (De Bock, Lu, 2016).
Firmy se dnes řídí tzv. 3 R – Reduce, Reuse, Recycle (redukovat, znovu použít, recyklovat) v oblasti zdrojů a materiálů. Sociální odpovědnost podniků se vztahuje k ekologii, viz ekologické cíle a opatření výše, ale zároveň díky strategii 3R se spotřebovává méně zdrojů, což se následně odráží v ziskovosti firem (Christopher, 2011). Neměla by se opomíjet i společná sociální odpovědnost, která zprostředkovává např. spravedlivý obchod (Grant, 2012).
Vztahy, spolupráce a kooperace jsou trendem, pod kterým vystupuje nastolení vzájemně výhodných vztahů ke všem zainteresovaným stranám, které jsou klíčové pro management logistiky a řízení dodavatelského řetězce (Grant, 2012).
Bez lidských zdrojů se logistické operace neobejdou, přestože narůstá automatizace v jistých oblastech (výroba, interní logistika). Záleží na firmě, zda bude investovat do automatizování, nebo spíše do kvalifikovaných pracovníků a jejich další školení (Grant, 2012).
1.5 Členění logistiky
Logistika se dělí na dvě hlavní odvětví, a to makrologistiku a mikrologistiku.
Makrologistika mapuje zákazníky, podniky nebo státy s potřebným zbožím, materiálem a jinými zdroji z destinací celého světa a organizuje obchodní toky mezi nimi (Gudehus a Kotzab, 2012). Jedná se tedy o logistiku v celkové ekonomice; lze tvrdit, že pokud absolutní hodnota logistických nákladů vzroste, zvýší se také ekonomický růst.
Naproti makrologistice stojí mikrologistika, o které se obecně hovoří jako o logistice ve firmě. Zahrnují se zde vztahy mezi logistikou a dalšími odděleními, mezi které patří organizace, marketing, výroba, finance a účetnictví a jiné (Coyle, Langley, Gibson, Novack a Bardi, 2008). Mikrologistika se například zaměřuje na privátní objednávky, smlouvy a dohody s podniky a zákazníky. Jejím úkolem je uskutečnit a spravovat logistické operace
k zajištění logistického systému, tedy výše zmíněné oblasti. Podskupinou mikrologistiky je podniková logistika, která zaopatřuje logistické operace v rámci jednoho podniku.
Náplní podnikové logistiky je výrobní logistika, která řeší problematiku řízení toku materiálu v podniku. Podniková logistika zahrnuje i zásobovací logistiku, distribuční logistiku a málokdy uváděnou logistiku zpětného materiálového toku (Sixta a Mačát, 2005).
Podle směru nebo druhu materiálového toku logistiky se logistika člení na logistiku příchozí, odchozí, zásobovací, distribuční, likvidační nebo zpáteční logistiku.
Hlavním úkolem zásobovací logistiky je zajištění dodávky zboží od dodavatele do podniku.
Distribuční logistika je zrcadlovým odrazem k zásobovací logistice. Ta se soustředí na dodávku zboží z podniku k příjemci.
Zpětná logistika cílí na sběr, transport, skladování a recyklování zbytkového materiálu vzniklého během výroby, obalových materiálů, prázdných obalů, opotřebovaného materiálu a zmetků (Gudehus a Kotzab, 2012).
Výrobní logistika zahrnuje interní logistiku a externí logistiku (Sixta a Mačát, 2005). Interní logistika, některými autory nazývána vnitropodniková logistika, zajišťuje hmotný tok uvnitř firmy od bodu příjmu materiálu až po okamžik výdeje hotového zboží. Materiál proudí napříč celým podnikem skrze individuální oddělení, dílny nebo haly (Gudehus a Kotzab, 2012). Interní logistika musí fungovat ruku v ruce s procesem výroby, který by se neobešel bez manipulačních a dopravních prostředků. Jejich modifikace a používání ovlivňuje typologie skladů, nebo druh přepravovaného materiálu nebo produktu (Sixta a Mačát, 2005).
Externí logistika zaopatřuje hmotné toky plynoucí od místa příjmu nebo místa expedice mezi několika lokacemi (Gudehus a Kotzab, 2012). Tedy probíhá mimo prostory firmy, někdy se vyskytuje pod názvem, mimopodniková logistika (Sixta a Mačát, 2005).
2 Řízení materiálového toku pomocí logistiky
Jak již bylo uvedeno v kapitole 1.1, logistika zaopatřuje toky, které proudí od dodavatele až po zákazníka, snaží se procesy sjednotit a zlepšit. Logistika tedy řeší i problematiku řízení procesů spojených s hmotným, materiálovým, tokem. Jedná se o aktivity, jako je fyzická manipulace, skladování materiálů atd. (Štůstek, 2007).
Management logistiky zajištuje ve společnosti správný druh materiálu, v požadovaném množství na správné místo a ve správný čas. Procesy probíhají za neustálého respektování pravidel vedoucích k zajištění optimálních nákladů vynaložených na uskutečnění hmotného toku (Štůstek, 2007).
Manipulace je součástí jak výroby v podniku, tak i spadá do oblasti logistiky. Náklady na manipulaci činí značnou část celkových nákladů podniku a pomocí správného řízení, by mělo být dosaženo eliminování výdajů, respektive dojít ke zvýšení zisku díky (Jurová, 2016).
Následující kapitola se věnuje správě a řízení materiálového toku, vybraným nástrojům materiálového řízení např. metody Just in Time nebo Kanban. Dále se věnuje zásobám a zásobování a skladům a skladování. V poslední řadě jsou uvedeny trendy spojené se skladováním, jako jsou procesy automatizace prováděny automatickými identifikačními systémy, kterých využívají např. automaticky naváděné vozíky (angl. Automatic Guided Vehicle, dále jen AGV). Nakonec je prostor vyčleněn pro vymezení pojmů o informačních systémech v logistice, konkrétně využívány ve skladování.
2.1 Správa a řízení materiálového toku
Správa a řízení materiálového toku se odvíjí od japonské revoluce v 70. letech 20. století, kdy se v tamních poměrech zaváděl koncept štíhlé výroby, který je např. představen strategií Just-in-Time (dále jen JIT). Koncept štíhlé výroby se zabýval převážně výrobou a jejím zlepšením. Na produkci byl vyvíjen nátlak vyrábět levněji, rychleji, kvalitněji, stát se více flexibilními a nezávislými (Prater a Whitehead, 2012). Samotný termín „řízení materiálového toku“ (angl. supply chain management, dále jen SCM), byl poprvé zmíněn
v roce 1982 autory Oliverem a Weberem, v popisování návazností logistiky na další funkce, které by dnes již spadaly pod funkce SCM (Khojansteh, 2017).
SCM se tedy soustředí na všechny procesy, které probíhají skrze celý dodavatelský řetězec (dodavatel–výrobce–zákazník) v podniku a jejich integraci. Mezi procesy SCM patří: řízení logistiky, výrobní operace, řízení koordinace aktivit marketingového oddělení, prodeje, produktového designu, finanční aktiv a informačních technologií (Lukoszová, 2012).
Cílem SCM je vytvoření efektivní struktury, která poslouží k organizování materiálového toku a k jeho skladování. Důležitost je kladena na integraci procesů v rámci celého dodavatelského řetězce (Prater a Whitehead, 2012). SCM také cílí na poskytování vyšší úrovně služeb zákazníkům, redukci zásob, minimalizaci nákladů logistického řetězce a sdílení informací se subjekty dodavatelského řetězce (Lukoszová a kolektiv, 2012).
Mezi dílčí aktivity managementu materiálového toku nedílně patří předpovídání poptávky, výběr dodavatele, objednávání materiálu, přijímání a řízení zásob, doprava a dodání objednávek odběrateli, výměna informací v podniku (Prater a Whitehead, 2012).
Management dodavatelského řetězce ovlivňuje vnitropodnikové prostředí, dodavatele a vlastně celý trh. Firma má díky integraci procesů v řetězci přístup k aktuálním, reálnějším informacím. Informace ulehčují operativní rozhodování v oblasti kapacit, řízení zásob a odbytu. To má za následek finanční odlehčení podniku, protože se uvolňuje část obratového kapitálu a výrobní a skladovací procesy se stávají efektivnějšími (Tomek a Vávrová, 2014).
Ve výrobě jsou uplatňovány dva základní logistické systémy řízení materiálového toku:
• systému tlaku (angl. push systém),
• a systému tahu (angl. pull systém).
Tradiční systém tlaku řídí výrobní proces podle dlouhodobého horizontu plánování, založeného na prognózované poptávce, reálná změna poptávky výrobu neovlivní a stále se vyrábí podle plánu, než dojde k sestavení nového plánu (Christopher, 2011). Jeho největším problémem je tedy zvyšování zásob nedokončené výroby či hotových výrobků, které jsou
skladování a udržování zásob. Je zde častá nutnost přeplánování výroby, podnik pomalu reaguje na zákaznické požadavky a celkové zavádění změn ve výrobě je velmi pomalé (Gros a kolektiv, 2016). Výhodou pro firmy je značná eliminace rizik vyplívajících z nedodání produktu zákazníkům včas. Pod tlačný systém spadá například technologie Just in Case (dále JIC), která je založena na uplatnění systému optimálních dodávek v skladování (Lukoszová, 2013).
Oproti tomu tažný systém se odvíjí od spotřebitelské poptávky po produktech firmy, intenzitu výroby ovlivňují samotní zákazníci. Výrobní proces se řídí poptávkou po produkci.
Pokud se poptávka zvýší, zvyšuje se produkce, a naopak pokud se poptávka sníží, výrobní aktivity se snižují. Všechny procesy jsou vzájemně provázány (Mulač a Vochozka, 2012).
Mezi technologie tažného systému patří například JIT, Kanban a nebo JITM (angl. Just in Time Manufacturing) (Lukoszová, 2013).
2.2 Nástroje materiálového řízení
Správné fungování SCM může být zajištěno s podporou různých logistických technologií.
V současnosti je známo okolo dvou desítek logistických technologií, aplikovaných v dodavatelském řetězci. Níže budou uvedeny pouze technologie, které věcně souvisejí s případovou studií. Kapitola se zaměřuje na řízení dodavatelského řetězce pomocí strategie JIT, dále bude představen logistický systém kanban, který je nástrojem JIT a po zvolení tohoto přístupu firmami je nejčastěji zaváděn a používán. Samotný kanban, jako oddělený nástroj od JIT řízení, by byl pro firmy bezvýznamný (Lukoszová a kolektiv, 2013).
2.2.1 Just in Time
JIT je výrobní strategie pro řízení zásob, jejímž cílem je dostat správnou zásobu na správné místo ve správný čas. Přístup JIT vyvinula a aplikovala japonská firma Toyota v 80. letech 20. století, ale samotný systém se začal rozšiřovat až později. V dnešní době lze JIT považovat za nejrozšířenější a nejvíce používanou technologii, nejčastěji využívanou v automobilovém průmyslu.
Strategie JIT je vystavěna na eliminaci ztrát v oblasti zásob. Ztráty vznikají jako důsledek nadbytečné manipulace materiálu či nadbytečnou tvorbou zásob, kdy manipulační doba a množství skladovaných jednotek nejsou úměrné vzhledem ke skutečné potřebě.
V oblasti skladování má tak firma možnosti aplikovat opatření vedoucí k úsporám. V rámci strategie JIT jsou však redukovány ztráty napříč celým výrobním procesem, od nákupu materiálu až k distribuci hotových výrobků (Lukozsová, 2013), tím že eliminuje činnosti, které nepřidávají produktu žádnou přidanou hodnotu.
Pro zavedení strategie JIT je potřeba různých opatření – systémová podpora, vedení firmy, zapojení zaměstnanců do řízením celková týmová práce na pracovišti a implementace systému tahu (Gros, 2016).
Firma má možnost aplikovat přístup k výrobě JIT na dvou odlišných úrovních z hlediska přístupu k zákazníkům a podle strategie realizovat výrobu a dodávku zboží. První varianta, kterou firma může zvolit, je synchronizační strategie JIT. Podnik vyrábí a odesílá odběrateli přesně požadované množství v předem stanovených intervalech. Dodavatel tak ušetří na výdajích na skladování, ale strategie se projeví ve vyšších nákladech na výrobu menších dávek a v nákladech na dopravu zákazníkovi.
Druhá strategie se nazývá emancipační strategie JIT. U této strategie výrobce vyrábí ve větším množství a sníží si tak náklady, které by plynuly z výroby menších dávek u první strategie, a zboží uloží na sklad, což se promítne ve vyšších nákladech na skladování.
Následně čerpá zboží ze skladu a zasílá ve množstvích a intervalech dle zákaznických požadavků. Firma disponuje větší pružností reagovat na neočekávané změny odběru zboží (Sixta a Žižka, 2009).
Zavádění systému do výroby je komplikované a mohou se zde vyskytnout určité problémy.
První nastává při změně vztahu dodavatel–odběratel, kdy se dodavatel přizpůsobuje svým zákazníkům a svoji výrobu přizpůsobí jejich požadavkům. Je jen na výrobci, jakou formu strategie JIT pro naplnění odběratelských požadavků zvolí. Ale vždy musí dodat požadovanou kvalitu a množství zboží ve stanovený čas. Další komplikace mohou nastat ve volbě dopravce, kdy firma vyhledává spolehlivého a přesného přepravce (Lukoszová a kolektiv, 2013).
Z úspěšného zavedení koncepce JIT do výroby plynou pro firmy následující přínosy:
• růst kvality,
• snížení zásob,
• efektivní lokalizace zásob,
• růst úrovně služeb,
• zkrácení dodacích cyklů materiálu,
• vyšší úroveň firemního prostředí,
• pokles výrobních nákladů,
• růst produktivity práce (Gros, 2016).
Strategie JIT se samozřejmě neobejde bez negativních důsledků, mezi které patří snižování komplexnosti výroby, zvyšování nároků na přepravu a ekologické efekty dopravy (Lukozsová, 2013).
2.2.2 Kanban
Systém kanban byl jako první vyvinut a zaveden ve firmě Toyota, jedná se o centrální řídící systém, který je založený na principu tahu a využívá se hlavně ke zlepšení provozu materiálového toku ve výrobě. Konkrétní pojem „kanban“ pochází z japonštiny a v předkladu znamená slovo karta nebo štítek (Tomek a Vávrová, 2014). V systému jsou zahrnuty všechny možné druhu materiálu, který může být tažen; nezáleží, zda je pořízen vlastní výrobou, nebo nákupem, zda se jedná o suroviny, díly, spojovací materiál, polotvary nebo nedokončenou výrobu. Systém tak obstarává tah materiálu a dodává informace o tom jaký druh a množství materiálu přepravit, odkud a kam materiál přepravit a kdy je potřeba ho přepravit (Cimorelli, 2013). Vzniká tak samoregulační okruh mezi výrobním pracovištěm a místem odběru. Systém také poskytuje větší flexibilitu v nasazování lidí i výrobních prostředků v podniku, jedná se např. o přenesení krátkodobých řídících funkcí na provádějící pracovníky (Tomek a Vávrová, 2014).
Kanbanové karty (často označované zkráceně pojmem kanban) jsou nosiči informací o dodávce (jméno dodavatele a číslo, skladovací lokace), o jednotce (ID číslo, popis a kvantitu) a o zákazníkovi (jméno/číslo, lokaci, skladovací lokaci, kanbanové číslo). Záleží
na firmě, jak rozšířené karty si povede. Karty mohou obsahovat i informace o surovině, transferu, vyzvednutí aj. (Cimorelli, 2013).
Velké firmy s komplexním SCM používají jednoznačně kanbanové karty pro komunikaci uvnitř firmy, ale mohou i pro komunikaci s vnějšími dodavateli. Rozlišují se tři typy kanbanových systémů dle využívání typů kanbanových karet – produkční, přepravní, dodavatelské.
Produkční kanban se používá ke komunikaci v rámci jednoho pracoviště. Pomocí karty se obnovují informace o předchozím kroku v produkci (Mulač a Vochozka, 2012). Jsou sdíleny informace o doplnění materiálu potřebnému k produkci výrobku (Cimorelli, 2013).
Přepravní kanbanová karta slouží ke komunikaci mezi dvěma pracovišti a obsahuje informace s požadavky na přesun jednotlivých částí materiálu mezi nimi (Mulač a Vochozka, 2012).
Dodavatelský kanban autorizuje externího dodavatele dodat více materiálu na pracoviště, které materiál právě využívá. Dodavatelský kanban firmy většinou nepoužívají a zůstávají pouze u dvoukartového kanbanového systému, tedy využití produkčního a přepravního kanbanu. S dodavateli komunikují pomocí objednávek nebo objednacích systémů. Po svém dodání je zboží zařazeno dle karet do příslušných kontejnerů a nasnímáno pomocí čtečky čárových kódů do systému (Cimorelli, 2013).
Systém Kanban se řídí jednoduchými pravidly:
• Produkty se vyrábí až poté, co je to zadáno kanbanovou kartou. Pokud ve schránce není žádný příchozí kanban, výroba je pozastavena.
• Každý přepravní kontejner má vlastní kanban, je tak zajištěna jednoznačnost informací.
• Kontejnery jsou vždy plněny stejným prvkem.
Elektronický kanban
Dříve se jednotlivé údaje vypisovaly na papírovou kartu, dnes jsou nahrazeny elektronickým kanbanovým systémem ve spolupráci s informačním systémem. Nejznámějším informačním
produkce pracovníky a komunikaci mezi výrobou a logistikou. Na základě sledování materiálového toku a daného plánu výroby lze reagovat na aktuální situaci a tak informovat jednotlivá pracoviště o stavu materiálu a rozpracované produkci (Lukozsová, 2013).
Elektronický kanban využívá čárové kódy nebo radiofrekvenční identifikaci, známé pod zkratkou RFID (angl. Radio Frequency Identification) (Mulač a Vochozka, 2012).
2.3 Zásoby a zásobování
Pro zajištění plynulé výroby je potřeba obstarat určité zásoby (suroviny, materiál, nedokončená výroba, polotvary a jiné). Zásoby mají rozdílnou funkci v podniku, objednávají se v odlišném množství a lze je klasifikovat dle různých hledisek (Oudová, 2013).
Např. Tomek a Vávrová (2007) uvádí rozdělení zásob z hlediska postavení zásob v hodnototvorném procesu, z hlediska funkčních složek a z hlediska signalizace stavu zásob.
Někteří autoři např., Jurová (2016), nezahrnují signalizační zásoby pod samostatnou skupinu, nýbrž jen uvádějí rozdělení zásob z hlediska funkčních složek. Uvedená hlediska klasifikace jsou rozebrána níže.
Zásoby podle postavení ve výrobním procesu
Cesta zásob ve výrobním procesu začíná nákupem materiálu od dodavatelů podniku, dále pokračuje do výroby a končí prodejem hotových výrobků odběratelům. Podle toho, v jakém bodě výrobního procesu se zásoby nacházejí, lze zásoby dělit na výrobní zásoby, zásoby nedokončené výroby a zásoby hotových výrobků.
Výrobní zásoby jsou tvořeny veškerým materiálem nakoupeným od dodavatelů (Tomek a Vávrová, 2007). Tento druh zásob lze z hlediska jeho pořízení i řadit do nakoupených zásob (Oudová, 2013). Operativní zásoby představují položku výrobních zásob od okamžiku pořízení až do bodu, kdy vstupují do procesu výroby.
Poté, co vstoupí výrobní zásoby do výrobního procesu, spadají do zásob nedokončené výroby. Zásoby nedokončené výroby tvoří vyrobené polotvary a nedokončená výroba (Tomek a Vávrová, 2007). Z hlediska pořízení zásoby spadají do zásob vlastní výroby (Oudová, 2013).
Zásoby hotových výrobků představují část zásob tvořenou dokončenou výrobou. Hotové výrobky prošly výstupní kontrolou a postupně se připravují pro expedici zákazníkům.
Zásoby podle funkčních složek
Z hlediska operativního řízení zásob má smysl kvalifikovat zásoby podle jejich funkčních složek na běžnou, pojistnou, technickou a havarijní zásobu (Tomek a Vávrová, 2007).
Běžná (obratová) zásoba představuje množství zásob, které je na skladě k dispozici v časovém intervalu mezi dvěma dodávkami. Výše zásob kolísá mezi maximální a minimální výší zásob.
Pojistná zásoba slouží k pokrytí nevyzpytatelných odchylek od plánované spotřeby.
Využívá se v případě zpoždění dodávky, neočekávané vyšší spotřeby materiálu, nižší dodávky materiálu a v případě příjmu naléhavé zákaznické objednávky (Oudová, 2013).
Technická zásoba představuje množství materiálu, které je potřeba k zajištění standardní jakosti nebo technologických požadavků výrobní zásob než vstoupí do výrobního procesu.
Příkladem jsou procesy zrání dřeva, vysychání odlitků aj. (Tomek a Vávrová, 2007).
Havarijní zásoba má strategickou funkci, slouží při nepředvídatelných událostech ve firmě a umožňuje dál její fungování. Je vytvářena u klíčových zásob pro chod podniku (např.
záložní zdroj energie) (Sixta a Žižka, 2009).
Signalizační zásoby
V procesu operativního řízení zásob jsou velmi důležité minimální a maximální zásoby. Ty slouží k signalizaci stavu zásob a také ke kapacitním propočtům při projektování logistiky (Tomek a Vávrová, 2007).
Minimální zásoba představuje součet technické, pojistné zásoby a havarijní zásoby.
Signalizuje hranici, kdy nedostatek určitého materiálu může narušit plynulost výroby (Jurová, 2016). Na minimální úrovni jsou zásoby v okamžiku před dodáním nové dodávky (Oudová, 2013).
Naopak po naskladnění nové dodávky je dosaženo stavu maximálních zásob (Tomek a Vávrová, 2007), je dána součtem minimální zásoby a velikosti dodávky (Jurová, 2016).
2.4 Skladování
Skladování hraje velmi důležitou roli v budoucím úspěchu podniku. Zasahuje do dodavatelského řetězce a tak se i stává nedílnou součástí výroby. Cílem řízení skladování je, analogicky jako u jakéhokoliv výrobního řízení, efektivní integrace procesů a činností. Ve snaze zefektivnění výroby se sklady stávají více zautomatizovanými, centralizovanými a mechanizovanými.
Mezi skladové procesy, které je třeba plánovat a řídit, patří manipulace s příchozími zásobami, tj. příjem, přiřazení lokace produktu, uskladnění produktu, dávkování a uvolňování zásob, vychystávání, akumulace, třídění a balení (Faber, de Koster a Smidts, 2013). Procesy skladování zasahují do čtyř hlavních fází hmotného toku, jimiž jsou:
• vnější a meziobjektová doprava,
• vnitrozávodní manipulace,
• skladové hospodářství
• a obalové hospodářství (Synek a Kislingerová, 2010).
2.4.1 Funkce skladování
Přestože podnik cílí na snížení nákladů vynaložených na skladování, stále se žádný podnik neobejde bez využívání skladování.
Skladování má velmi důležité funkce, mezi základní patří:
• vyrovnávací funkce – ta slouží při časovém i kvantitativním nesouladu v toku materiálu, vzniklém mezi samotným pořízením a výrobou;
• bezpečnostní funkce – podněcují podnik si tvořit opatrnostní zásoby pro případ výkyvů a kolísání na trhu;
• spekulativní funkce – představuje navyšování naskladněných zásob v případě zvýšení cen materiálu či zboží na trhu (Wöhe a Kislingerová, 2007; Oudová, 2013).
Oudová (2013) uvádí další dvě skladovací funkce:
• kompletační funkce – slouží k vytváření sortimentu požadovaném zákazníkem;
• zušlechťovací funkce – souvisí s druhem zboží, které vyžaduje uskladnění pro průběh jakostních změn (zrání sýrů, vysychání dřeva).
2.4.2 Druhy skladů
Sklady lze členit dle různých kritérií, např. podle skupenství skladovaných položek (pevné látky, kapaliny, plyny), druhu SKU1 (drobné díly, hutní materiály, stupeň mechanizace a automatizace aj.) a podle postavení ve výrobním řetězci (Gros, 2016).
Podle průběhu výroby se sklady člení do čtyř skupin skladů:
• vstupní sklady, které skladují vstupní materiál;
• příruční sklady obsahují potřebný výrobní materiál a jsou umístěny před daným pracovním místem;
• mezisklady obsahují polotvary a jsou umístěny mezi jednotlivými stupni výroby;
• expediční sklady, které uskladňují hotové výrobky a slouží k jejich akumulaci a následnému odbytu (Wöhe, Kislingerová, 2007).
Provázanost skladovacích procesů a činností s výrobními procesy je zobrazena na obrázku níže (viz Obrázek 3), který znázorňuje jednotlivé skladovací prostory a fáze výroby, které jsou provázané manipulací mezi nimi.
1 SKU - (angl. Stock Keeping Unit) je označení využívané pro skladované položky, které determinují komplementační část skladu. Jedná se tedy o spotřebitelské balení položek, ve
Obrázek 3: Vnitropodniková přeprava a skladování
Zdroj: WÖHE Günter a Eva KISLINGEROVÁ, Úvod do podnikového hospodářství, str. 260
2.5 Skladovací systémy
Ačkoliv jsou skladovací systémy a skladovací operace nedílnou součástí logistiky, bývají vedením firem podceňované. Z důvodu nedostatku znalostí mohou být sklady špatně rozvržené a nezajištují tak optimální průběh operací. Pro uskutečnění plynulých skladovacích procesů by vedení podniku mělo rozhodnout o vhodném řešení skladovací technologie (Synek a Kislingerová, 2010).
Skladovací systém tvoří čtyři základní komponenty:
• statická část (volná a zastřešená skladovací plocha, skladovací budovy, regálové soustavy),
• dynamická část (dopravníky, výtahy, zakladače aj.),
• informační subsystém (podpůrné nebo řídící provozní systémy využívané ve skladování) a
• pracovníci (vedení, pracovníci, skladníci, manipulanti, a další).
Skladovací technologie
Následný soubor skladovacích jednotek a technických prostředků potřebných pro uskutečnění skladovacích činností ve skladech se vyskytuje pod pojmem skladovací technologie. Skladovací technologie staví hlavně na volbě a integraci statické a dynamické části (Gros, 2016).
2.5.1 Statická část skladovacího systému
Způsoby skladování statické části lze rozdělit do tří skupin:
• volné uskladnění,
• stohování a
• uskladnění v regálech (Mikulecká, 2017).
Volné uskladnění je nejstarším a často využívaným způsobem skladování. Jedná se o skladování na volné skladovací ploše, přičemž by povrch plochy měl být zpevněný, případně oplocený. Volné skladovací plochy lze dělit dle jejich využívání dále na:
• úložiště, která jsou tvořena sklady typicky určenými pro sklad odpadů nebo obalů;
• manipulační plochy, které slouží ke skládce surovin nebo paliv;
• odstavné plochy určené k dočasnému ukládání dopravních prostředků a stavebních strojů (Gros, 2016).
Další způsob skladování je stohování, při němž je materiál uložen na palety, které jsou následně pomocí vysokozdvižného vozíků (dále jen VZV) vyskládány na sebe. Stohy se tvoří ve volném prostranství a, oproti volnému uskladnění, lépe využívají prostor a jsou přehledné. Nevýhoda stohů spočívá ve skutečnosti, že VZV nelze k materiálu přistupovat odspodu (Mikulecká, 2017).
Mnohem častěji firma volí skladování v budovách a z důvodu úsporu tamní podlahové plochy jsou v budovách vystavěny regálové systémy, které se mohou tyčit do výšky až několika desítek metrů (Budňáková a Dušátko, 2012). Různé typy skladovacích jednotek podle příslušných charakteristik (velikost, hmotnost, rozměr, druh zboží, obratovost) vyžadují jiný typ regálu, jeho konstrukci a výšku. Regály se skládají z jednotlivých regálových buněk (Mikulecká, 2017). Systémy se člení na policové, paletové a konzolové, automatické sklady na drobné zboží, karuselové, závěsné a systémy s pevnými pojezdovými drahami (Gros, 2016).
Policové regálové systémy se využívají pro skladování zásob umístěných volně v přepravkách a krabicích (Oudová, 2013) Nejčastěji se policové regály objevují v kancelářích, archivech a dílnách. Jejich montáž je snadná a jsou velmi variabilní. Systém
Paletové regálové systémy, slouží ke skladování zásob umístěných na paletách a přepravkách, se kterými se následně manipuluje pomocí VZV a regálových zakladačů (Oudová, 2013). Dále se paletové regálové systémy člení na vjezdové, průjezdné, spádové a pojezdné.
Vjezdové a průjezdné regály představují typ paletového regálu, který lze obsluhovat buď jen z jedné strany (vjezdové regály), nebo z obou stran regálu (průjezdné). Pokud si podnik zvolí tento druh skladovacího systému, musí dodavateli předem sdělit druh obslužného VZV, aby se jeho parametrům regál přizpůsobil (Mikulecká, 2017).
Další typem paletového skladového systému, ze kterého má podnik možnost vybírat, jsou spádové regály, nazývané také gravitační regály. Systém je využíván nejen pro palety, ale i jiné manipulační jednotky, nebo pro ukládání volných kusů zásob. Regály mají mírně nakloněnou plochu, která je vytvořena válečkovými tratěmi. Zboží je do regálu naskladněno ze zadní, širší strany a postupně se samospádem posouvá dopředu k čelní straně, kde je připraveno k vyskladnění (Gros, 2016).
V porovnání se stabilními, pevně ukotvenými paletovými regály jsou na trhu k dispozici pohyblivé paletové regály (označované také jako, mobilní regálové systémy). Do této skupiny patří přesuvné regály s ručním nebo motorickým pohonem, skladovací výtahy, vertikální a horizontální karusely. Přesuvné regálové systémy vznikají spojením klasických regálových systému (policový, konzolový, příčkový) s mobilním podvozkem, který umožňuje následný přesun regálu. Firma uspoří plochu tím, že sníží počet regálových uliček na minimum, a zvýší tak množství uskladněného materiálu (Budňáková a Dušátko, 2012).
Stromečkové regály, některými autory (Oudová, 2013, Mikulecká 2017) nazývané také konzolové regály, se používají pro uskladnění dlouhých materiálů (např. roury, nárazníky, plechy apod.). Regály jsou konstruovány z konzolí do tvaru stojanů a jsou navrženy podle odběratelských požadavků kvůli netypickým rozměrům materiálu. Zavedení regálů poskytuje větší přehlednost skladu a snadnější manipulaci s materiálem (Gros, 2016).
S postupným nárůstem modernizace, vzrostlo i využívání technologií. Automatizované sklady slouží k uskladnění rozsáhlého sortimentu materiálu. Skladové systémy používají
výkonné vozíky s variacemi pro jednotlivé skladové a manipulační systémy, např. regálové zakladače, soubory dopravníků, indukční vozíky aj. (Synek a Kislingerová, 2010).
Karuselové, páternosterové zásobníky konstrukčně představují sestavu polic, které jsou umístěny vertikálně nebo horizontálně na unášecím zařízení. Pomocí řídicího systému operátor výroby zadává např. číslo police a následně se automaticky požadovaná police přesune na výdejové místo. V porovnání s tradičními regálovými systémy, karuselové zásobníky šetří místo (Oudová, 2013).
Závěsné skladovací systémy se nejvíce využívají v oděvnickém a masném průmyslu.
Systém tvoří podvěsné dráhy, na kterých je zboží zavěšeno, slouží ke skladování, ale i k třídění nebo kompletaci.
Systémy s pevnými pojezdovými drahami jsou obdobou paletových regálů, ale jsou vybaveny manipulačními uličkami a výtahy. Manipulační uličky tvoří pojízdné dráhy, které zajišťují vertikální dopravu, a výtahy vykonávají vertikální dopravu.
2.5.2 Dynamická část skladovacího systému
Veškerá vnitropodniková manipulace zásob, včetně horizontální i vertikální dopravy, kompletace i balení, je úkolem dynamické části skladovacího systému. Volba dynamické části by se měla učinit paralelně s volbou statické části, aby byl systém co nejvíce integrovaný a plynulý. Operace se odvíjí od stupně mechanizace a automatizace celého systému.
Dynamická část se dělí na oblasti ruční manipulace, manipulačních vozíků, dopravníků, skluzů a jeřábů (Gros, 2016).
Pokud manipulace s materiálem probírá ručně nebo za pomoci jednoduchého ručního nářadí (páky, kladky, kola hřídele apod.), jedná se o ruční manipulaci. Pracovníci obstarávají přepravování, včetně zvedání, pokládání, tahání a posouvání jednotky (Budňáková a Dušátko, 2012).
Nejrozsáhlejší prvek manipulační skupiny je tvořen manipulačními vozíky. Slouží k dopravě po podnikových prostorech, ke skladování apod. Vozíky lze dále dělit do několika skupin podle jejich funkčních parametrů a charakteristik (nosnost, zdvih, rychlost pojezdu a zdvihu aj.), avšak nejrozšířenějším manipulačním prostředkem je VZV (Gros, 2016).
Pro překonání výškového rozdílu na dopravní trase slouží skluzy. Využívají se pro přepravu jak sypkého, tak kusového materiálu a řadí se k nejjednodušším a nejlevnějším zařízením.
Tíha přepraveného materiálu pohání skluz a tím je lze považovat za téměř bezporuchové (Jurová, 2016).
V horizontální přepravě jsou často dopravní prostředky nahrazovány dopravníky. Zavádění dopravníků je vhodné pro manipulaci jednotek s vysokou frekvencí a na delší vzdálenost.
Ve výrobě se vyskytují válečkové dopravníky, které slouží k přepravě kusového zboží, a pásové dopravníky, které obstarávají dopravu spíše sypkých hmot. Lze se setkat i s jinými typy dopravníků.
Jeřáby slouží převážně k manipulaci těžkých a rozměrných položek např. v oblasti hutního průmyslu. Ve skladech se lze setkat s mostovými stohovacími jeřáby, které pojíždějí na mostové dráze, nebo portálovými stohovacími jeřáby, které jsou oproti mostovým mobilní.
Jeřáby jsou vybaveny elektrickým pohonem a mají velmi vysokou nosnost (Gros, 2016).
2.5.3 Informační systémy v logistice
Pro prosperování na trhu a udržení si své konkurenceschopnosti musí vedení podniku správně rozhodovat na každé organizační úrovni (Lukoszová a kolektiv, 2012). Podnik lze rozčlenit na několik stupňů managementu, přičemž každý z nich vyžaduje specifický druh informací. Nejčastěji jsou uváděny čtyři úrovně - strategická, řídící, znalostní a provozní.
Podle stejného hlediska lze také rozdělit informační systémy do čtyř skupin:
• strategické,
• řídící,
• znalostní a
• provozní informační systémy (Sodomka a Klčová, 2010).
Sixta a Žižka (2009, str. 33) definují informační systém jako „soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečující sběr, přenos, zpracování a uchovávání dat za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení.“
Každá organizační úroveň ovlivňuje všechny sektory v podniku (logistiku, výrobu, personalistiku, ekonomiku, obchod a marketing) (Sodomka a Klčová, 2010). Návaznosti jsou konkrétně objasněny níže (viz: Obrázek 4: Informační pyramida podle organizačních úrovní podniku).
Obrázek 4: Informační pyramida podle organizačních úrovní podniku
Zdroj: SODOMKA, Petr a Hana KLČOVÁ, Informační systémy v podnikové praxi, str. 74
Pro zpracování a poskytnutí dat, podniky využívají podporu informačních systémů (Lukoszová a kolektiv, 2012). Z věcného hlediska práce, budou uvedeny pouze ty, které mají roli v dodavatelském řetězci a souvisejí s materiálovými toky a procesy skladování.
MRP (angl. Material Requirements Planning) je metoda aplikovaná v informačních systémech. Stanovuje materiálové požadavky a návrhy v oblasti nákupu materiálu a v oblasti výrobních příkazů vyráběných skupin a dílů. Činí tak na základě stavu skladových zásob a plánu výroby (Basl a Blažíček, 2012). Metoda navazuje na logistický řetězec, především na procesy zásobování, skladování a dopravu. Efektivní využití metody MRP podnik nalezne např. přerušovaná a zakázková výroba (Lukozsová a kolektiv, 2012).
