Obrázek 3: Vnitropodniková přeprava a skladování
Zdroj: WÖHE Günter a Eva KISLINGEROVÁ, Úvod do podnikového hospodářství, str. 260
2.5 Skladovací systémy
Ačkoliv jsou skladovací systémy a skladovací operace nedílnou součástí logistiky, bývají vedením firem podceňované. Z důvodu nedostatku znalostí mohou být sklady špatně rozvržené a nezajištují tak optimální průběh operací. Pro uskutečnění plynulých skladovacích procesů by vedení podniku mělo rozhodnout o vhodném řešení skladovací technologie (Synek a Kislingerová, 2010).
Skladovací systém tvoří čtyři základní komponenty:
• statická část (volná a zastřešená skladovací plocha, skladovací budovy, regálové soustavy),
• dynamická část (dopravníky, výtahy, zakladače aj.),
• informační subsystém (podpůrné nebo řídící provozní systémy využívané ve skladování) a
• pracovníci (vedení, pracovníci, skladníci, manipulanti, a další).
Skladovací technologie
Následný soubor skladovacích jednotek a technických prostředků potřebných pro uskutečnění skladovacích činností ve skladech se vyskytuje pod pojmem skladovací technologie. Skladovací technologie staví hlavně na volbě a integraci statické a dynamické části (Gros, 2016).
2.5.1 Statická část skladovacího systému
Způsoby skladování statické části lze rozdělit do tří skupin:
• volné uskladnění,
• stohování a
• uskladnění v regálech (Mikulecká, 2017).
Volné uskladnění je nejstarším a často využívaným způsobem skladování. Jedná se o skladování na volné skladovací ploše, přičemž by povrch plochy měl být zpevněný, případně oplocený. Volné skladovací plochy lze dělit dle jejich využívání dále na:
• úložiště, která jsou tvořena sklady typicky určenými pro sklad odpadů nebo obalů;
• manipulační plochy, které slouží ke skládce surovin nebo paliv;
• odstavné plochy určené k dočasnému ukládání dopravních prostředků a stavebních strojů (Gros, 2016).
Další způsob skladování je stohování, při němž je materiál uložen na palety, které jsou následně pomocí vysokozdvižného vozíků (dále jen VZV) vyskládány na sebe. Stohy se tvoří ve volném prostranství a, oproti volnému uskladnění, lépe využívají prostor a jsou přehledné. Nevýhoda stohů spočívá ve skutečnosti, že VZV nelze k materiálu přistupovat odspodu (Mikulecká, 2017).
Mnohem častěji firma volí skladování v budovách a z důvodu úsporu tamní podlahové plochy jsou v budovách vystavěny regálové systémy, které se mohou tyčit do výšky až několika desítek metrů (Budňáková a Dušátko, 2012). Různé typy skladovacích jednotek podle příslušných charakteristik (velikost, hmotnost, rozměr, druh zboží, obratovost) vyžadují jiný typ regálu, jeho konstrukci a výšku. Regály se skládají z jednotlivých regálových buněk (Mikulecká, 2017). Systémy se člení na policové, paletové a konzolové, automatické sklady na drobné zboží, karuselové, závěsné a systémy s pevnými pojezdovými drahami (Gros, 2016).
Policové regálové systémy se využívají pro skladování zásob umístěných volně v přepravkách a krabicích (Oudová, 2013) Nejčastěji se policové regály objevují v kancelářích, archivech a dílnách. Jejich montáž je snadná a jsou velmi variabilní. Systém
Paletové regálové systémy, slouží ke skladování zásob umístěných na paletách a přepravkách, se kterými se následně manipuluje pomocí VZV a regálových zakladačů (Oudová, 2013). Dále se paletové regálové systémy člení na vjezdové, průjezdné, spádové a pojezdné.
Vjezdové a průjezdné regály představují typ paletového regálu, který lze obsluhovat buď jen z jedné strany (vjezdové regály), nebo z obou stran regálu (průjezdné). Pokud si podnik zvolí tento druh skladovacího systému, musí dodavateli předem sdělit druh obslužného VZV, aby se jeho parametrům regál přizpůsobil (Mikulecká, 2017).
Další typem paletového skladového systému, ze kterého má podnik možnost vybírat, jsou spádové regály, nazývané také gravitační regály. Systém je využíván nejen pro palety, ale i jiné manipulační jednotky, nebo pro ukládání volných kusů zásob. Regály mají mírně nakloněnou plochu, která je vytvořena válečkovými tratěmi. Zboží je do regálu naskladněno ze zadní, širší strany a postupně se samospádem posouvá dopředu k čelní straně, kde je připraveno k vyskladnění (Gros, 2016).
V porovnání se stabilními, pevně ukotvenými paletovými regály jsou na trhu k dispozici pohyblivé paletové regály (označované také jako, mobilní regálové systémy). Do této skupiny patří přesuvné regály s ručním nebo motorickým pohonem, skladovací výtahy, vertikální a horizontální karusely. Přesuvné regálové systémy vznikají spojením klasických regálových systému (policový, konzolový, příčkový) s mobilním podvozkem, který umožňuje následný přesun regálu. Firma uspoří plochu tím, že sníží počet regálových uliček na minimum, a zvýší tak množství uskladněného materiálu (Budňáková a Dušátko, 2012).
Stromečkové regály, některými autory (Oudová, 2013, Mikulecká 2017) nazývané také konzolové regály, se používají pro uskladnění dlouhých materiálů (např. roury, nárazníky, plechy apod.). Regály jsou konstruovány z konzolí do tvaru stojanů a jsou navrženy podle odběratelských požadavků kvůli netypickým rozměrům materiálu. Zavedení regálů poskytuje větší přehlednost skladu a snadnější manipulaci s materiálem (Gros, 2016).
S postupným nárůstem modernizace, vzrostlo i využívání technologií. Automatizované sklady slouží k uskladnění rozsáhlého sortimentu materiálu. Skladové systémy používají
výkonné vozíky s variacemi pro jednotlivé skladové a manipulační systémy, např. regálové zakladače, soubory dopravníků, indukční vozíky aj. (Synek a Kislingerová, 2010).
Karuselové, páternosterové zásobníky konstrukčně představují sestavu polic, které jsou umístěny vertikálně nebo horizontálně na unášecím zařízení. Pomocí řídicího systému vybaveny manipulačními uličkami a výtahy. Manipulační uličky tvoří pojízdné dráhy, které zajišťují vertikální dopravu, a výtahy vykonávají vertikální dopravu.
2.5.2 Dynamická část skladovacího systému
Veškerá vnitropodniková manipulace zásob, včetně horizontální i vertikální dopravy, kompletace i balení, je úkolem dynamické části skladovacího systému. Volba dynamické části by se měla učinit paralelně s volbou statické části, aby byl systém co nejvíce integrovaný a plynulý. Operace se odvíjí od stupně mechanizace a automatizace celého systému.
Dynamická část se dělí na oblasti ruční manipulace, manipulačních vozíků, dopravníků, skluzů a jeřábů (Gros, 2016).
Pokud manipulace s materiálem probírá ručně nebo za pomoci jednoduchého ručního nářadí (páky, kladky, kola hřídele apod.), jedná se o ruční manipulaci. Pracovníci obstarávají přepravování, včetně zvedání, pokládání, tahání a posouvání jednotky (Budňáková a Dušátko, 2012).
Nejrozsáhlejší prvek manipulační skupiny je tvořen manipulačními vozíky. Slouží k dopravě po podnikových prostorech, ke skladování apod. Vozíky lze dále dělit do několika skupin podle jejich funkčních parametrů a charakteristik (nosnost, zdvih, rychlost pojezdu a zdvihu aj.), avšak nejrozšířenějším manipulačním prostředkem je VZV (Gros, 2016).
Pro překonání výškového rozdílu na dopravní trase slouží skluzy. Využívají se pro přepravu jak sypkého, tak kusového materiálu a řadí se k nejjednodušším a nejlevnějším zařízením.
Tíha přepraveného materiálu pohání skluz a tím je lze považovat za téměř bezporuchové (Jurová, 2016).
V horizontální přepravě jsou často dopravní prostředky nahrazovány dopravníky. Zavádění dopravníků je vhodné pro manipulaci jednotek s vysokou frekvencí a na delší vzdálenost.
Ve výrobě se vyskytují válečkové dopravníky, které slouží k přepravě kusového zboží, a pásové dopravníky, které obstarávají dopravu spíše sypkých hmot. Lze se setkat i s jinými typy dopravníků.
Jeřáby slouží převážně k manipulaci těžkých a rozměrných položek např. v oblasti hutního průmyslu. Ve skladech se lze setkat s mostovými stohovacími jeřáby, které pojíždějí na mostové dráze, nebo portálovými stohovacími jeřáby, které jsou oproti mostovým mobilní.
Jeřáby jsou vybaveny elektrickým pohonem a mají velmi vysokou nosnost (Gros, 2016).
2.5.3 Informační systémy v logistice
Pro prosperování na trhu a udržení si své konkurenceschopnosti musí vedení podniku správně rozhodovat na každé organizační úrovni (Lukoszová a kolektiv, 2012). Podnik lze rozčlenit na několik stupňů managementu, přičemž každý z nich vyžaduje specifický druh informací. Nejčastěji jsou uváděny čtyři úrovně - strategická, řídící, znalostní a provozní.
Podle stejného hlediska lze také rozdělit informační systémy do čtyř skupin:
• strategické,
• řídící,
• znalostní a
• provozní informační systémy (Sodomka a Klčová, 2010).
Sixta a Žižka (2009, str. 33) definují informační systém jako „soubor lidí, technických prostředků a metod (programů), zabezpečující sběr, přenos, zpracování a uchovávání dat za účelem prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení.“
Každá organizační úroveň ovlivňuje všechny sektory v podniku (logistiku, výrobu, personalistiku, ekonomiku, obchod a marketing) (Sodomka a Klčová, 2010). Návaznosti jsou konkrétně objasněny níže (viz: Obrázek 4: Informační pyramida podle organizačních úrovní podniku).