Biorytmy

Pokud začneme pozorně vnímat základní aspekty života, nepochybně zjistíme, že život znamená nejenom častou a intenzivní změnu, ale že tyto změny lze často vnímat jako změny pravidelné. Biorytmy jsou tedy periodickou složkou změn kvantitativní charakteristiky živé soustavy.¹⁰³ Jsou to procesy v živých organismech, opakující se cyklicky v různém časovém rozmezí. Vědní disciplína, která se zabývá studiem těchto cyklů se nazývá biorytmologie.

Biorytmy pak mohou být tříděny podle různých kritérií. Podle jednoho z nich se mohou dělit na biorytmy endogenní, vnitřní, tj. vycházející z organismu samého a udržující se jeho existencí, anebo exogenní, vnější, které nevycházejí a nevyplývají z vnitřních procesů organismu, ale z jeho reflexí, ze schopnosti reagovat na periodické změny v okolí a na proměny vnějšího prostředí. Rytmy exogenní tedy nemají schopnost samy sebe udržovat.

Biologické rytmy lze klasifikovat rovněž na základě délek periody, což znamená podle doby trvání jednoho cyklu. Dělíme je tedy na biorytmy ultradiánní (s periodou kratší než 20 hodin), denní či diurnální neboli cirkadiánní (perioda tedy trvá asi 24 hodin), dále na biorytmy přílivové (perioda cca 12,8 hod.), rytmy lunární či mensuální (cca 28 dní), rytmy semilunární (14 -15 dní), rytmy roční neboli anuální a posléze i rytmy víceleté, trvající i několik desetiletí.

Ovšem právě tak existují periody krátkodobé až i velice krátké, údajně nejkratší dosud známý biorytmus trvá tři a půl milisekundy. Takovou periodu mají například biorytmy spojené s nervovou aktivitou, periodu v sekundách má srdeční puls, v minutách dýchání a periodicitu v hodinách vykazuje například aktivita žláz.

Nejvýznačnější mezníky period v biorytmech jsou ovšem základní cykly dne a noci, střídající se bez nebezpečí „výpadku“, od samého počátku vzniku života a jeho

102 NUSKA, Bohumil. Některé základní otázky symboloniky. Umění, 1987, roč. XXXV, č. 6, s.

550.

103 BERGER, Josef. Biorytmy. 1. vyd. Praha : Paseka, 1995. s. 28. ISBN 80-7185-019-5.

vývoje, trvajícího miliardy let. Dále střídání ročních období nebo pravidelné změny počasí v různých klimatických pásmech, také periody Měsíce, jenž rotuje kolem Země, cykly a další relace mezi Zemí a Sluncem a řada dalších. Tyto skutečnosti právě potvrzují zásadní význam rytmu pro všechno živé. Zdůrazňují jeho vliv na reflexe organismu, vedoucí posléze k nejvyšším dosud známým projevům reflexe, kterými jsou bez pochyby reflexe v lidské psychice, projevující se při produkci symbolonových kvalit.¹⁰⁴

V poslední části své práce bych se ovšem ráda zaměřila zejména na biorytmy exogenní a endogenní, jež mají pro člověka asi nevětší význam.

a) Endogenní biorytmy

Tyto biorytmy můžeme pozorovat na různých úrovních organizace živých soustav. Už na molekulární úrovni byly popsány různé druhy biorytmů, například cirkadiánní rytmy změn obsahu DNA v různých tkáních a cirkadiánní rytmy některých parametrů syntézy DNA. Vzhledem k tomu, že v DNA jsou zakódovány naše dědičné vlastnosti, jde o opravdu velmi důležité biorytmy. U savců jsou velmi důležité rytmy hormonu melatoninu, jenž se podílí na synchronizaci cirkadiánních biorytmů. Na buněčné úrovni existují například circadiánní rytmy dělivé aktivity buněk orgánů. Biorytmy byly dokonce zjištěny i u jednobuněčných organismů. Na úrovni celého mnohobuněčného organismu jsou popsány například cirkadiánní a cirkanuální rytmy projevů chování, fyzické aktivity nebo produkce tepla. Můžeme říci, že biorytmy se vyskytují na všech úrovních organizace živých soustav. V živém organismu tudíž osciluje téměř vše, a proto jsou biorytmy jednou ze základních vlastností života.¹⁰⁵

U člověka jsou zřejmě nejvýraznější a nejlépe pozorovatelné cirkadiánní biorytmy – jeho „vnitřní hodiny“. Den má 24 hodin, z nichž člověk přibližně 16 hodin bdí a 8 hodin spí. Když uléháme ke spánku, začne nám stoupat tvorba hormonu melatoninu v šišince a klesat tělesná teplota. K ránu, před probuzením, je to

104 NUSKA, Bohumil. Tvar jako derivace rytmu (Symbolonická analýza tvaru). In Tvar, vnímání a formalizace. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 1998, s. 17.

105 BERGER, Josef. Biorytmy. 1. vyd. Praha : Paseka, 1995. s. 31. ISBN 80-7185-019-5.

obráceně – tvorba melatoninu klesá, tělesná teplota stoupá a vzrůstá i tvorba hormonu nadledvinek kortizolu, který připravuje celý organismus na zátěžové situace.

Tato pravidelnost je tedy dána našimi vnitřními hodinami – endogenními biorytmy.

Žije-li člověk stále v tmavé jeskyni, bez vědomí o vnějším čase, zažívá také svůj subjektivní den, kdy bdí, a subjektivní noc, kdy je ospalý a usíná. Hodiny ovšem neřídí jen denní rytmy ve spánku a bdění, v tělesné teplotě, v tvorbě melatoninu či kortizolu, ale stovky dalších rytmů: ve fyzickém výkonu, v psychickém výkonu, v hladinách hormonů, v příjmu pití a potravy, v energetickém hospodaření organismu, v rozkladu a v účinnosti léků, v zapínání a vypínání četných genů apod.

Pokud žijí organismy včetně člověka v neperiodickém prostředí, např. ve stálé tmě, pak jejich vnitřní hodiny ubíhají s periodou blízkou 24 hodinám, ale nerovnající se jim úplně. Lidé mají tuto periodu zpravidla o trochu delší než 24 hodin. Má-li jedinec periodu vnitřních hodin o mnoho delší než 24 hodin, bude mít tendenci

„zpožďovat se“, tj. např. pozdě chodit spát a pozdě vstávat. Bude se tedy chovat jako sova. Naopak má-li někdo periodu vnitřních hodin výrazně kratší než 24 hodin, bude mít tendenci se „předbíhat“ vzhledem ke společnosti, tj. bude brzy chodit spát a brzy vstávat. Takového člověka zpravidla označujeme názvem skřivánek. Existence sov i skřivánků je potom podmíněna geneticky.¹⁰⁶

Existují však i další teorie o biorytmech, založené na jiných cyklech než cirkadiánních. S jistou teorií biorytmů přišel v 19. století například Wilhelm Fliess, berlínský lékař, numerolog a blízký přítel (i pacient) doktora Sigmunda Freuda.

Zavedl jen dvě periody – 23 a 28denní. Fliess byl přesvědčen, že svět je řízen magickými čísly 23 a 28 (mužský a ženský cyklus). V roce 1920 popsal a přidal k biorytmům třetí, 33denní periodu rakouský učitel Alfred Teltscher. Vycházel ze sledování výkonnosti svých studentů. Podle těchto teorií je tak průběh jednoho cyklu pro fyzickou kondici 23 dnů, pro emocionální 28 dnů a pro intelektuální 33 dnů.¹⁰⁷

106 ILLNEROVÁ, Helena. Circadian rhythms in the mammalian pineal gland. Praha : Academia, 1986. 105 s.

107 LUCE, Gay Gaer. Body Time. 1. vyd. New York : Pantheon Books, 1971. s. 24-26. ISBN 0-394-46819-0.

b) Exogenní biorytmy

Za normálních okolností člověk i ostatní organismy žijí v prostředí periodickém s periodou 24 hodin a toto prostředí způsobuje synchronizaci vnitřních hodin přesně k 24hodinovému dnu. Nejsilněji a nejmocněji se v této synchronizaci času vnitřních hodin projevuje pravidelné střídání světla a tmy, zejména světlá část dne. Světlo zvečera a v první polovině noci může hodiny zpozdit, světlo ve druhé polovině noci a zrána naopak působí předběhnutí hodin. Pro synchronizaci vnitřních hodin člověka s vnějším dnem je zpravidla důležité ranní světlo, neboť vnitřní perioda hodin je u většiny lidí o něco delší než 24 hodin, a hodiny se tudíž musí každý den o maličko

„předběhnout“.

Světlá část dne, která ovlivňuje hodiny v mozku, je různě dlouhá v závislosti na roční době; v létě bývá dlouhá, v zimě krátká. Stav vnitřních hodin živočichů, tedy i člověka, závisí tudíž také na délce dne. Hodiny tedy slouží nejen jako denní časový program, ale také jako roční kalendář. I když nutno přiznat, že civilizovaný člověk již většinou takto na změnu roční doby neodpovídá, neboť je převážně kryt před celou délkou světlé části dne střechou nad hlavou. Okrajově však i dnešní člověk může být citlivý např. ke zkracování dnů na podzim a v zimě.

Dobrá znalost časového systému člověka je také nezbytná pro mnoho lékařských oborů. Je potřebná například pro sportovní lékaře. Ti by měli vědět, jak načasovat fyzický výkon svých svěřenců, aby byl optimální v době závodu. To obnáší i nezbytnou znalost, jak nejrychleji je možné zadaptovat vnitřní hodiny člověka k novému času v místě výkonu po přeletu přes více časových pásem. Takovou znalost samozřejmě potřebuje i laik pro vykázání optimálního duševního výkonu. Znalost časového řádu je nutná i pro pracovní lékařství, aby umělo poradit, jak se vyrovnat se směnným provozem či případně kdy jedinec již bezpodmínečně nesmí ve směnném provozu pokračovat. Znalost časového systému je potřebná i pro neurology zabývajícími se spánkovými poruchami, či pro psychiatry léčící sezónní deprese, které přicházejí s podzimním zkracováním dnů.¹⁰⁸

108 ILLNEROVÁ, Helena. Circadian rhythms in the mammalian pineal gland. Praha : Academia, 1986. 105 s.

Z uvedených případů je tedy jasně patrné, že i rytmy endogenní hrají velice důležitou a nepostradatelnou úlohu v životě každého člověka i jiných organizmů.

Rytmičnost je totiž základní vlastností živého organismu, jeho neoddělitelnou součástí. Obrazně tudíž můžeme nazvat člověka „systémem úplně nasáklým rytmy“.¹⁰⁹

109 DOSKIN, V. A. - LAVRENTIEVOVÁ, N. A. Rytmy života. 1. vyd. Martin : Osveta, 1983. s. 9.