Po důkladné analýze všech skutečností a informací, které jsem během studia problematiky rytmu nashromáždila a jež jsem uvedla v této práci, jsem dospěla k závěru, že ačkoliv si to běžně neuvědomujeme, náš život je obklopený a prostoupený rytmy, protože rytmus je oním bazálním prvkem podstatným pro lidský život a pro život vůbec.
Rytmus je součástí života člověka již od samého počátku jeho fylogenetického vývoje. Je jeho jedním z jeho nejvýznamnějších prvků, protože jej můžeme nalézt téměř ve všem, co člověk dělá. Můžeme jej vnímat v podobě biorytmů, ať už endogenních, neboli vnitřních, které vycházejí z organismu samého a jsou bytostně spjaté s jeho existencí, nebo biorytmů exogenních, které vyplývají ze schopnosti reagovat na periodické změny v okolí a na proměny vnějšího prostředí. Samotné fungování organismu je podřízeno všem těmto rytmům. Vždyť rytmicky dýcháme, chodíme, běháme, myslíme, a i naše srdce tepe v určitém, pravidelném rytmu. Celý náš život je podřízen a organizován podle střídání dne a noci, tedy podle rytmů cirkadiánních, díky kterým rozlišujeme čas práce, čas odpočinku či spánku. Řídíme se také podle střídání ročních období či podle cyklů Měsíce. Pokud je tento „rytmus života“ nějakým způsobem narušen, působí to člověku nemalé nepříjemnosti, což zná spousta lidí ze své vlastní zkušenosti.
Jak píše Jan Sokol ve své knize Čas a rytmus: „Základní rys rytmu, to jest jakási
„živá“ pravidelnost, či návrat podobného, člověka ovšem upoutává jako cosi zásadně nápadného, přitažlivého a příjemného.“110 Dočasná arytmie sice za jistých okolností vhodně doplňuje rytmické kontinuum, ovšem případná dlouhotrvající arytmie se stává pro člověka nepříjemnou, ba přímo nesnesitelnou. Je-li násilně rozbit veškerý jedincův denní „životní rytmus“ dlouhodobě nebo trvale, dotyčný zpravidla umírá - právě tak, jako kterýkoliv živočich, dlouhodobě vystavený naprosté disrytmii.
Jak bylo prokázáno, rytmus, jakož i kvality z rytmu odvozené, se promítá také do oblasti tvůrčí aktivity člověka a nalezneme jej tedy ve všech dokladech lidské
110 SOKOL, Jan. Čas a rytmus. 2., rozš. vyd. Praha : Oikoymenh, 2004. s. 230. ISBN 80-7298-123-4.
hmotné i duchovní kultury. Je tudíž obsažen ve všem, co je dílem člověka.
Podrobným studiem tohoto tématu jsem se dostala do oblastí, které bývají s rytmem běžně spojovány, tedy umělecké oblasti jako je hudba, tanec či literatura, ale uvědomila jsem si také, že rytmus je obsažen i v takových oblastech lidské tvorby, které na první pohled s rytmem nesouvisí. Mezi tyto oblasti patří tedy výtvarné umění, ať již se jedná o malířství nebo sochařství, a zejména architektura. Ačkoliv jsou tyto oblasti výskytu rytmu v odborné literatuře velmi často přehlíženy, provází člověka již od doby neolitické revoluce, kdy vznikala první obydlí a došlo ke vzniku optické symbolizace rytmu. Skutečnost, že odborná literatura tento fakt přehlíží byla prokázána také slovníkovou analýzou pojmu rytmus, kdy bylo zjištěno, že rytmus výtvarný ani architektonický není ve většině slovníků ani encyklopedií uveden.
Ze studia odborné literatury jsem proto dospěla k závěru, že rytmus je neustále podceňován a není brán ohled na to, jak důležitou roli v lidském životě hraje. Rytmus také zůstává na okraji zájmu filosofických disciplín a chybí i ve většině filosofických slovníků, ačkoli jeho studiem se zabývali již starověcí myslitelé a filosofové jako Platón či Aristoteles.
Přes tuto skutečnost je fatální význam rytmu pro život každého člověka i pro celé lidstvo neoddiskutovatelný, neboť je v podobě biorytmů součástí všech životních dějů a projevuje se ve všech již zmíněných oblastech lidské tvořivosti. Můžeme říci, že jeho přítomnost je pro člověka životně důležitá, jeho nepřítomnost naopak znamená smrt.
Seznam literatury
Praha : Baset, 2000. s. 535-1029. ISBN 80-86223-08-6.
DUROZOI, Gérard - ROUSSEL, André. Filozofický slovník. 1. vyd. Praha : Ewa, 1994. 352 s. Řada encyklopedických slovníků. ISBN 80-85764-07-5.
Filosofický slovník. 1. vyd. Olomouc : Fin, 1995. 479 s. ISBN 80-7182-014-8.
Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 80-7182-064-4.
Filosofický slovník. Vyd. 1. V Praze : Knižní klub, 2009. 358 s. Universum.
ISBN 978-80-242-2582-1.
HENCKMANN, Wolfhart - LOTTER, Konrad. Estetický slovník. 1. vyd.
Praha : Nakladatelství Svoboda, 1995. 229 s. Členská knižnice. ISBN 80-205-0478-8.
HORNBY, Albert Sydney. Oxford Advanced Learner's Dictionary of Current English. 4th Ed. Oxford : Oxford University Press, 1989. 1579 s. ISBN 0-19-431167-8.
CHARALAMBIDIS, Alexandros, et al. Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 2000. 128 s.
ISBN 80-7235-052-8.
ILLNEROVÁ, Helena. Circadian rhythms in the mammalian pineal gland.
Praha : Academia, 1986. 105 s.
Ilustrovaný encyklopedický slovník : (pro - ž). 1. vyd. 3. díl. Praha : Academia, 1982. 975 s.
Komenského slovník naučný IX. [1.] vyd. Praha : Nakl. a vydav. Komenského slovníku naučného, 1938. 607 s.
KRÖSCHLOVÁ, Eva. Temporytmus a pojmy, které s ním souvisejí. In České divadlo IV., Praha, 1981, s.98-124.
KUČERA, Václav. Architektura inženýrských staveb. 1.vyd. Praha : Grada, 2009. 230 s. ISBN 978-80-247-2504-8.
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Fraus slovník literárních pojmů, aneb, Co se skrývá za slovy. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 2006. 159 s. ISBN 80-7238-620-4.
Lexikon teorie literatury a kultury : koncepce, osobnosti, základní pojmy. 1.
vyd. Brno : Host, 2006. 912 s. ISBN 80-7294-170-4.
LUCE, Gay Gaer. Body Time. 1. vyd. New York : Pantheon Books, 1971. 394 s. ISBN 0-394-46819-0.
Malá československá encyklopedie. 1. vyd. Sv. 5., Pom-S. Praha : Academia, 1987. 998 s.
Malá encyklopedie hudby. 1. vyd. v Supraphonu. Praha : Supraphon, 1983.
736 s., [48] s. fot. Příl.
NEFF, Vladimír. Filosofický slovník pro samouky : neboli Antigorgias. 2.
rozšíř. vyd. Praha : Mladá fronta, 1993. 439 s. ISBN 80-204-0383-3.
NESVADBA, Petr. Slovník základních pojmů z filosofie. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1999. 149 s. ISBN 80-7168-627-1.
NUSKA, Bohumil. Co je rytmus (Etymologická východiska symbolonické analýzy pojmu rytmus). In Čas a doba. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 1999, s. 3 – 26.
NUSKA, Bohumil. Hledání nekonvenčního syntagmatu (Proces výstavby symboloniky). In Konvence ve vědě a filosofii. Praha: Filosofia, 2000, s. 269-294.
NUSKA, Bohumil. Maieutický výklad při interpretaci symboloniky (Metodologické poznámky. In Sókrates – filosofie výchovy, vzdělání. Liberec:
SCHOLÉ FILOSOFIA, 1997, s. 8-12.
NUSKA, Bohumil. Některé základní otázky symboloniky. Umění, 1987, roč.
XXXV, č. 6, s.548-557.
NUSKA, Bohumil. Pragmatika umělecké kompozice ze symbolonického aspektu. In O interpretácii umeleckeho textu 20. Pragmatika umeleckej konzervácie. Nitra: Univerzita Konštatína Folozofa, 1999, s. 79-100.
NUSKA, Bohumil. Sémantické a tvarové proměny slova SYMBOLON.
Estetika, 1991, č. 1, s. 16-34.
NUSKA, Bohumil. Současný stav vývoje symboloniky. In Horizonty vědění.
Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 2000, s. 31-41.
NUSKA, Bohumil. Symbolonics and Structure in Arts (Symbolonical Interpretation of Rhythm and Structure). In Rhythm and Structure. Praha, 1998, s. 75-86.
NUSKA, Bohumil. Symbolonika speciální neboli aplikovaná. In Souvislosti.
Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 2001, s. 166-182.
NUSKA, Bohumil. Symbolonové hodnoty analogie a modelu. In Model a analogie ve vědě, umění a filosofii. Praha : FILOSOFIA, 1994. s. 264-288.
NUSKA, Bohumil. Syntézie z hlediska symboloniky. In Filosofická skepse.
Liberec : SCHOLÉ FILOSOFIA, 2003, s. 166-204.
NUSKA, Bohumil. Tvar jako derivace rytmu (Symbolonická analýza tvaru).
In Tvar, vnímání a formalizace. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 1998, s. 5-23.
OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filosofických pojmů současnosti. 2.rozšíř. vyd., Praha : Academia, 2005. 261 s. ISBN 80-200-1266-4.
Ottův slovník naučný nové doby : dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému. Dílu pátého, svazek druhý, [Rón-Sl]. Praha : Argo : Paseka, 2002.
s. 723-1441, [22] s. obr. příl. ISBN 80-7185-500-6.
PETRÁČKOVÁ, Věra - KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov : [A-Ž].
1. vyd. Praha : Academia, 1998. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
PRACH, Václav. Řecko-český slovník. Fototypické vyd., dle vyd. z roku 1942.
Praha : Scriptum, 1993. 588 s. ISBN 80-85528-22-3.
Průvodce po světové literární teorii. 1. vyd. Praha : Panorama, 1988. s. 640.
Příruční slovník naučný. 1. vyd. 3. díl, M - Ř. Praha : Academia, 1966. 959 s.
ROESELOVÁ, Věra. Linie, barva a tvar ve výtvarné výchově.1.vyd. Praha : Sarah, 2004. 265 s. ISBN 80-902267-5-2.
Slovník literární teorie. 2., rozš. vyd. Praha : Čs. spis., 1984. 456 s.
SOKOL, Jan. Čas a rytmus. 2., rozš. vyd. Praha : Oikoymenh, 2004. 332 s.
ISBN 80-7298-123-4.
SOURIAU, Etienne. Encyklopedie estetiky. Praha : Victoria Publishing, 1994.
939 s. ISBN 80-85605-18-X.
The new encyclopaedia Britannica : micropaedia. 15th ed. Vol. 10, Reti - Solovets : ready reference. Chicago : Encyclopaedia Britannica, c1993. 952 s.
ISBN 0-85229-571-5.
The new encyclopaedia Britannica : micropaedia. 15th ed. Vol. 2, Bayeu - Ceanothus : ready reference. Chicago : Encyclopaedia Britannica, c1993. 982 s. ISBN 0-85229-571-5.
Universum : všeobecná encyklopedie. 1. vyd. 8. díl, R-So. V Praze : Odeon, 2001. 656 s. ISBN 80-207-1070-3.
VOLTAIRE. Filosofický slovník, čili, Rozum podle abecedy. Praha : Votobia, 1997. 277 s., front. ISBN 80-7220-061-5.
Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. 1, a/b. Praha : Diderot, 1999.
518 s. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-3-1.
Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. 6, p/r. Praha : Diderot, 1999.
482 s. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2.
Webster's Ninth New Collegiate Dictionary. [1]. vyd. Springfield : Merriam-Webster Inc., 1990. 1563 s. ISBN 0-87779-509-6.