6. Rytmus v životě člověka
6.2 Rytmus v lidské kreativitě
6.2.2 Rytmus v literatuře
Literatura je dalším uměleckým odvětvím, ve kterém je vliv rytmu a z rytmu odvozených kvalit velmi dobře patrný. Můžeme zde mluvit zejména o rytmu v básnictví, tedy ve versologii, ale také o rytmech v próze či v dílech dramatických.
Rytmus je zpravidla definován na bázi „slyšeného“ či „viděného“ v čase, což platí i v případě versologie a prosodie a literatury obecně, neboť se tu předpokládá četba textu a tudíž se počítá se sekvencemi v čase, kdy postup čtoucího nebo naslouchajícího je i tentokrát „progresivní“ a sukcesivní.81
Pro úplnost bychom měli ještě vysvětlit výše zmíněný pojem prosodie, což je tedy literárněvědný termín, jež se zabývá rytmem v jazyce, přízvučností ve verši a časomírou.82 Tím se pomalu dostáváme k samotným rytmům ve slovesném umění, protože i naše mluva je dílem rytmických pohybů mluvidel. Z tohoto důvodu se v řeči střídají, i když nepravidelně, přízvučné a nepřízvučné slabiky a na tomto přirozeném rytmu řeči je založen také umělý rytmus básnické i řečnické řeči, tak jako taneční rytmus vyrůstá z rytmu chůze a běhu.83
Obecně bývá rytmus v literatuře charakterizován jako záměrné uspořádání zvukových prvků pravidelně se opakujících v každém verši a vytvářejících tak
79 NUSKA, Bohumil. Symbolonika speciální neboli aplikovaná. In Souvislosti. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 2001, s. 178.
80 NUSKA, Bohumil. Tvar jako derivace rytmu (Symbolonická analýza tvaru). In Tvar, vnímání a formalizace. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 1998, s. 18.
81 Tamtéž, s. 13.
82 Tamtéž, s. 15.
83 Ottův slovník naučný nové doby : dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému. Dílu pátého, svazek druhý, [Rón-Sl]. Praha : Argo : Paseka, 2002. s. 943, [22] s. obr. příl. ISBN 80-7185-500-6.
rytmický (metrický) impuls. Už z tohoto je patrné, že rytmem v literatuře je většinou myšlen právě rytmus v básnictví, rytmus veršů. Ve většině slovnících, encyklopediích a literárněvědných publikacích se tedy většinou dočítáme, že rytmus v poezii bývá umožněn pravidelným střídáním slabik přízvučných a nepřízvučných ( tím je charakterizován rytmus přízvučný) nebo dlouhých a krátkých (tedy rytmus časoměrný). Rytmická organizace básnického textu bývá ale složitější, je dána opakováním rytmických úseků, uspořádaných zvukově a často i významově obdobně. Vnímání básnického rytmu se zakládá na již zmíněném rytmickém impulsu, tedy na očekávání, že po rytmickém úseku organizovaném jistým způsobem bude následovat další, podobně organizovaný.84 Toto pravidelné opakování vytváří jistou rytmickou normu, tzv. metrum, ovšem na rozdíl od rytmu není metrum pro básně nezbytné. Rytmus, jak známo, v sobě zahrnuje takové kvality, jako je pohyb či opakování a vynořuje se z naturelu básně jako přechodná struktura.
Pro poezii je rytmus tedy přímo bazální složkou, kdežto v próze potom není až tak patrný. V próze je totiž vzájemná podobnost rytmických úseků mnohem neurčitější než ve verši, a proto zde také není rytmický impuls. Slovník literární teorie definuje rytmus v próze jako syntaktickou výstavbou podmíněné členění prozaického textu na mluvní takty, na které se potenciálně navršují nejrůznější typy opakování, a to buď na rovině fonetické, gramatické, lexikální nebo sémantické apod. Dále také můžeme rozlišit prózu rytmizovanou, ve které se projevuje tendence k pravidelnému využívání zvukových prostředků jazyka, jako jsou pravidelnosti v intonačním členění větných úseků, které úzce souvisejí s nejrůznějšími druhy syntaktického paralelismu.85
Nutno také uvést myšlenku, že každé literární dílo má dva odlišné rytmy. Kromě rytmu opakování, který je komplexem přízvuku, metra a zvukových osnov, existuje také sémantický rytmus, neboli rytmus významů, který je právě obvykle rytmem prózy.86
Významným termínem, který se váže k pojmu rytmus, a to jak v literatuře, tak i v oblasti hudby a tance, a který již byl několikrát zmíněn, je pojem metrum (z lat.
84 Příruční slovník naučný. 1. vyd. 3. díl, M - Ř. Praha : Academia, 1966. s. 931.
85 Slovník literární teorie. 2., rozš. vyd. Praha : Čs. spis., 1984. s. 338.
86 Průvodce po světové literární teorii. 1.vyd. Praha : Panorama, 1988. s.137.
metrum a to od řec. to metron = míra, pravidlo, délka, objem, posléze i míra ve verši). Metrum značí obecně pravidelné střídání těžkých a lehkých jednotek, prvků, pulzů v daném vzorci určitého systému. V antické metrice rozuměli metrem měřící jednotku, stopu, případně dvojstopu nebo i delší útvar (kólon), jimiž byl verš odměřován. Podle jiné definice jej můžeme charakterizovat jako normovaný rytmus ve veršovaných útvarech nebo normu opakovanou v čase, která tvoří podstatu básnického rytmu, takže rytmus básně je vlastně realizací této normy. Můžeme říci, že metrum abstrahuje z rytmu jednotlivých veršů ideální schéma (tedy normu), které je jednotlivými verši uskutečňováno, ale nemusí být uskutečňováno beze zbytku.
Metrika pojednává zejména o metrech básnických - je součástí versologie, teorie verše, nebo též o metrech hudebních a zabývá se různými druhy taktu a jeho částmi.87
Odlišování rytmu a metra je v literární vědě běžné a časté, i když definice a charakteristiky obou termínu i jejich vzájemný vztah procházely četnými změnami.
Na rozdíl od metra, které normuje prvky, vymezující závazný tvar daného útvaru, rytmus zahrnuje celý komplex jevů organizovaný fakultativně.88 Rytmus je pojem, který v sobě zahrnuje i metrum a je pojmu metrum nadřazen, hlavně však metrum je
„lidská“ kategorie, jež se týká lidské intelektuální a umělecké činnosti, zatímco rytmus, který má existenci objektivní a jaksi „mimolidskou, je lidskou psychikou reflektován a symbolizován, mezi jiným a jako zvláštní případ, také ve formě metra.89
Závěrem je třeba dodat, že i v oblasti literárních děl lze aplikovat symbolonické analýzy. Symbolonová kvalita v této oblasti se nazývá syngrafogéma.
Ukazuje se, že syntografogémy v próze podléhají určitým zákonitostem výskytů, což zahrnuje i frekvence určitých gém. Dále je zajímavá i skutečnost, že symbolonová kvalita většinou tvoří podstatu estetické působivosti dané literární struktury.
Zpravidla ovšem převládá některá z gém, jestliže se v rámci určité sledované struktury vyskytuje pospolu více symbolonových sémantik neboli gém.
87 NUSKA, Bohumil. Tvar jako derivace rytmu (Symbolonická analýza tvaru). In Tvar, vnímání a formalizace. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 1998, s. 19.
88 Slovník literární teorie. 2., rozš. vyd. Praha : Čs. spis., 1984. s. 338
89 NUSKA, Bohumil. Tvar jako derivace rytmu (Symbolonická analýza tvaru). In Tvar, vnímání a formalizace. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 1998, s. 19.
Velmi zajímavá je aplikace symboloniky při studiu přísloví a různých
„mudrosloví“, gnómů a aforismů, maxim a jiných „informačních koncentrátů“ v literárním podání. Stejně tak se symbolonové kvality vyskytují i v operních libretech a i zde se samozřejmě jedná o kvality primárně literární ( tedy zmíněné syngrafogémy) nikoliv o hudební entity ( čili músikogémy). Podobně speciální symbolonika umožňuje pochopit také specifiku písňové struktury, a to z hlediska percepce cyklických a jiných kvalit. Aplikace symboloniky obohatí i stávající interpretace básnických figur z hlediska jejich obecné podstaty.90