Typologie rytmu se zaměřuje zejména na rytmy člověkem rytmizovaných struktur, na jejich realizaci a samozřejmě percepci. Tyto rytmy mohou být symbolizovány akusticky a percipovány auditivně, dále také symbolizované opticky a vnímané vizuálně. Rytmus může být symbolizován rovněž hmatově (hapticky), takže je „čten“ postupně, obdobně jako při vnímání vizuálním, ovšem v těchto případech hmatem. Vnímání čili percepce rytmu mohou být také kombinovány, takže často dochází ke spojení percepce vizuální a auditivní, případně některá z nich převažuje. Zvláštním případem mohou být i rytmizovaná gesta, pohyb, tanec, vnímané vizuálně, probíhající však v aktuálním čase.51Typologie rytmu z hlediska akustické nebo optické symbolizace vychází tedy především z generování rytmu, zatímco rozlišování na auditivní a vizuální vnímání vychází z percepce daného typu rytmu.
Rytmologicky zásadně relevantní a významnou charakteristikou rytmu je skutečnost, že jeho podstatou je uplývání v čase, což ostatně vyplývá již z etymologie původního řeckého termínu pro rytmus, řecky ho rhythmos, jenž souvisí se slovem rhein = téci, plynouti a rheithron = proud, tok atd. Tudíž rytmus je proudem, tokem, který je však v čase uspořádán, je kvantifikován, rozdělen na
„stejně vzdálené“ tj. ekvidistantní úseky.52
Symbolonická typologie rytmu, rozlišuje tudíž dva základní typy symbolizace a spolu s tím i dva typy příslušné „časovosti“: Tou první je symbolizace akustická, či generování akustické, vnímané auditivně, tudíž sluchem, přičemž realizace z hlediska temporality je v tomto případě aktuální, protože provedením zároveň i zaniká (jako kupř. hudba, zpěv, bubnování, recitace atd.), a to jak v případě člověkem rytmizovaných struktur, tak i rytmických přírodních jevů a dějů. Další skupinu tvoří symbolizace optická, která je vnímána zrakem, kdy čas je v rytmizovaném artefaktu jakoby „zastaven“ a temporalita při percepci rytmu se odehrává postupným „čtením“
51 NUSKA, Bohumil. Některé základní otázky symboloniky. Umění, 1987, roč. XXXV, č. 6, s.548-549.
52 NUSKA, Bohumil. Hledání nekonvenčního syntagmatu (Proces výstavby symboloniky). In Konvence ve vědě a filosofii. Praha: Filosofia, 2000, s. 270.
dané struktury v postupně po sobě jdoucích či následných sekvencích – percepce se tu odehrává zrakem a z rytmizovaných struktur sem náleží např. písmo, ornamentální systémy a celá oblast výtvarného umění a vlastně všech dokladů hmotné kultury, neboli artefaktů (artefakt je nutno charakterizovat jako výsledek lidské činnosti, ne jako přírodninu). Zvláštním případem je pak již zmíněný tanec a jiný rytmizovaný pohyb či gesta, který probíhá aktuálně, není však percipován auditivně, nýbrž vizuálně - oproti symbolizacím „hmotným“ (architektura, ornament, písmo atd.), které jsou „fixovány“ a čas je v nich „uložen“. Jak jistě vyplynulo z výše uvedeného, existuje nespočet možných kombinací, kdy jsou spojeny různé typy rytmu anebo jejich zvláštní případy, včetně kombinací různých temporalit.53
Na tomto místě je také nezbytné zmínit skutečnost, že rytmizované struktury, ať již akusticky nebo opticky symbolizované náležejí mezi nejstarší umělecké projevy člověka. To se týká tance, bubnování, rytmizovaných pohybů a tleskání, primitivní ornamentace v podobě diskrétních (nespojitých) řad ekvidistantních zářezů, vrubů atp. nebo indiskrétních (kontinuálních) grafémů v podobě vlnovek, rytmizovaných čar atp. Je také velmi pravděpodobné, že ona nejzákladnější symbolizace rytmu, kterou je bezesporu rytmizovaný pohyb, potlesk, tanec, či bubnování – patrně ještě starší nežli primitivní ornament čili grafický záznam rytmu - bude možná i tou poslední realizací, kterou by si lidé ještě ponechali, pokud by lidstvo upustilo od veškeré ostatní „kulturní vymoženosti“. Pokud by se lidé rozhodli opustit všechny ostatní tradiční a zděděné kulturní vzorce, přesto by si možná ponechali alespoň rytmizovaný pohyb – tanec a redukovaný až minimalizovaný rytmus, třeba jen opakující se údery, které udávají základní rytmickou strukturu při tanci. Navíc i v případě dalšího kulturně a duchovně descendenčního vývoje lidstva, tanec a rytmizované údery jsou natolik bazální a nonverbálně srozumitelné všem populacím, že vzájemně spojují lidi bez rozdílu jazyka, národnosti i rasy a nevyžadují ani řečovou komunikaci. A tak, jako byla zmíněná symbolizace rytmu prvním „z umění“, v případě zániku všech ostatních „umění“ by mohla být akustická i taneční symbolizace rytmu také „uměním“ posledním. Z uvedeného hypotetického modelu
53 NUSKA, Bohumil. Současný stav vývoje symboloniky. In Horizonty vědění. Liberec: SCHOLÉ FILOSOFIA, 2000, s. 36-37.
také dostatečně vyniká významné postavení rytmu a jeho symbolizací v životě lidstva.54
Dalším důležitým a často přehlíženým faktem v rámci typologie rytmu je, že podíl rytmizovaných struktur percipovaných vizuálně se množstvím výskytů vyrovná symbolizacím akustickým, dokonce je i předčí. Optických symbolizací rytmu přibývá zvláště v posledních tisíciletích kulturního vývoje lidstva,, zvláště po průběhu „neolitické revoluce“, tedy po vzniku usedlého života v důsledku zemědělství, pěstování užitkových plodin a chovu domácího zvířectva, k čemuž došlo již v mladší době kamenné, přibližně před deseti tisíci lety i později (nejdříve v oblasti východní části Malé Asie a na území na jih od Kavkazu až po západní Írán).
Zemědělství a usedlý život, poté rozvoj obce a posléze i státu, tudíž také civilizace jako zvláštního stupně kulturního vývoje, toto všechno se postupně stalo jevem globálním a náleží mezi nejvýznamnější „revoluce“ ve vývoji lidské kultury. Díky těmto změnám následně vznikl například dům jako trvalé, pevné obydlí člověka, vznikla keramika, rozvíjely se domácí výroby textilií, objevil se fenomén řemesla, zrodila se architektura a apod. Zde všude se totiž projevují i realizace rytmizovaných struktur, jež příslušejí do širokého pole rytmů percipovaných vizuálně. Stačí se jen rozhlédnout a zjistíme, kolik kvalit a zároveň derivátů rytmu dnes okolo sebe vidíme v podobě množství symetrií a ze symetrie odvozených kvalit (včetně geometrických tvarů a geometrického uspořádání), nesčetných „kontrastů“ atd.55
54 NUSKA, Bohumil. Hledání nekonvenčního syntagmatu (Proces výstavby symboloniky). In Konvence ve vědě a filosofii. Praha: Filosofia, 2000, s. 270-71.
55 NUSKA, Bohumil. Některé základní otázky symboloniky. Umění, 1987, roč. XXXV, č. 6, s.548-549.