Symbolonové kvality

Jak již bylo řečeno, symbolonové kvality jsou deriváty rytmu, tedy reflexe rytmu v lidské kreativitě a v lidském vnímání in genere. Na tomto místě bych tedy chtěla upřesnit, o které kvality se jedná a zmínit několik důležitých, souvisejících termínů.

Mezi nejzákladnější z rytmu odvozené kvality patří cyklus, kontrast, dualita a symetrie. Je ovšem nutné zdůraznit, že tyto symbolonové kvality cyklu-opakování, symetrie, kontrastu a duality jsou pouze výchozími, základními mody, ze kterých lze odvodit genetické řady dalších modů. Například z duality pramení fenomén analogie (určitá kvalita či entita namísto jiné), což se týká ohromného množství oblastí aktivit a kreativit, které postihují celou oblast symboliky (tedy myšlení, jazyka, výtvarného umění, dále písma, matematiky atd., vlastně všech „zástupných znaků“, takže sem patří i sémiotika, nauka o znacích, zvaná též sémiologie). Princip analogie vysvětluje například i funkci a význam podpisu, úlohu hlavy státu, jakéhokoliv výboru, či kteréhokoliv „zastupitelského“ systému, ať již jde o poslance nebo nejrůznější další

„zastupování“, jak je známe z běžného každodenního života.

Další derivací rytmu, která vychází z duality, podobně jako analogie, je fenomén rovnosti, či totožnosti, což v podstatě znamená, že určitá kvalita se rovná kvalitě jiné. Sem náleží všechny projevy totožnosti, všechny rovnice, ať již v matematických strukturách nebo fenoménech financí či obchodu, přísluší sem ovšem také sázka, oběť, modlitba a posléze i jakákoliv výměna a směna atd. Můžeme také konstatovat, že organizace lidské společnosti, pak zvláště státu souvisí s principem hierarchického uspořádání daného systému, kdy se dualita konkretizuje v různých stupních a modech, jejichž východiskem je kontrast dvou pólů, etáží, tedy dvojnost.

Významnou derivací základních kvalit rytmu je také inverze, obrácení, obrat, opak, dalo by se říct i „změna znamének“, a to nejen v matematické rovnici, ale především v dalších nejrůznějších oblastech kulturní fenomenologie. Na několika těchto výše uvedených příkladech snad vynikne důležitost a obrovský dosah působení reflexí rytmu a rytmových odvozenin nejen na bezprostřední kreativitu člověka, ale též na

veškerou lidskou aktivitu, včetně uspořádání lidské společnosti a vlastně celého pole lidské kultury.⁶³

Nutno také zdůraznit, že východiskem a vlastním počátkem vzniku a vývoje symbolonického systému bylo poznání, že sledované kvality lze kategorizovat do dvou základních skupin. První skupina obsahuje morfologicky klasifikované struktury „cyklické“ a jim odpovídající sémantiky (podstatou je tu kruh, kyklos, kyklóma, cyklus atd.), do druhé skupiny naopak přísluší tvarově i významově klasifikovatelné struktury, které můžeme charakterizovat jako kontrast, dualitu nebo symetrii (nejběžnějším příkladem této struktury je kříž, stauros, crux anebo kráž).

Obě tyto skupiny de facto abstraktních sémantických kvalit se vyskytují ve smyslově názorné podobě buď ve tvaru kruhu nebo ve tvaru kříže, ale také v podobě tvarů z nich odvozených, a to v rámci abstraktních grafémů či geometrických obrazců. Ty mohou být rozprostřeny nejen plošně, ale také trojrozměrně, ať jsou již plastické nebo skulptivní. Objevují se například právě v ornamentálních systémech, také v emblematice a heraldice, ale též v nejrůznějších symbolických strukturách, které jsou vyvedeny v hmotném substrátu, jakým jsou ku příkladu výtvarná díla nebo různé jiné doklady hmotné kultury. Velmi často, ba ještě mnohem častěji se oba tvarové a významové uvedené typy, typ cyklický a typ kontrastně-dualitně symetrický, vyskytují v různé podobě obrazové či eikónové. Je třeba také vyzdvihnout, že jejich implicitní sémantika, která je daná již samotným „tvarem“

vzbuzuje podobné dojmy u percipientů v nejrůznějších kulturních prostředích. Tato sémantika je tudíž transkulturální, na rozdíl od významu konvečního, který je dán dotyčnou konvencí, která je přijímána pouze určitou skupinou, jistou kulturou atd. a která se navíc mění i v průběhu času. Jako příklad můžeme uvést cyklus a jeho obměny jako symbol nekonečna, klidu, absolutna, úplnosti, totality, nebo celostna a tím spíše pak ve smyslu symbolu určitého náboženského, filosofického nebo politického hnutí. Cyklus má tudíž sémantiku, která je v uvedených případech konvenční. Stejně tak implicitní sémantika kontrastu, duality a symetrie, v konkrétním hmotném reálu například dvou překřížených dřev, zkřížených čar apod., je dána již samotným vjemem, tedy tím, jak působí na příjemce, bez ohledu na

63 NUSKA, Bohumil. Symbolonics and Structure in Arts (Symbolonical Interpretation of Rhythm and Structure). In Rhythm and Structure. Praha, 1998, s. 79.

jakékoliv „ideové“ souvislosti. Na druhou stranu konvenční významy sémantické kvality křížení mohou být zcela odlišné, jelikož jsou dány určitým konkrétním prostředím a kulturním substrátem, který ovlivňuje příjemce vjemu, navíc se mohou projevovat i změny významů v čase – můžeme pak vnímat kříž jako symbol života či jako symbol smrti.⁶⁴

Dalšími termíny, o kterých je nutno pohovořit v rámci symbolonových kvalit jsou symbolonová typóze, symbolonový druh a typ. Symbolonovou typózí (symbolonová typósis) je myšlena vlastní realizace symbolonové kvality, a to ve smyslu procesu tvorby symbolonu člověkem, ať se jedná o projev individuální nebo kolektivní.

Symbolonový druh, neboli symbolonogéma, označuje určitou symbolonovou kvalitu z hlediska „místa výskytu“ dotyčné kvality, tedy oboru lidské činnosti, kde je příslušný jev sledován či popisován (např. mythogéma, theatrogéma, músikogéma atd.). Koncovka –géma, která je kvantifikujícím neologismem, napovídá, že se jedná o konkrétní symbolonový výskyt, kořen slova podává informaci o oboru či příslušné aktivitě člověka, jíž se dotyčný druh symbolonu týká. Symbolonový typ (géma) znamená určitou symbolonovou kvalitu z hlediska její sémantiky, např. kyklogéma značí cyklus, opakování, antigéma = kontrast, digéma = dualita, symmetrogéma = souměrnost, symetrie, atd. Také u těchto symbolonových typů tvoří kořen každého termínu slovní základ, který tedy naznačuje základní sémantiku příslušné symbolonové kvality, zatímco koncovce géma opět náleží funkce kvantifikující.

Uvedený pojem symbolonový typ, jenž je vlastně označením pro určitou symbolonovou sématickou hodnotu (cyklus, kontrast, symetrie, inverze, identita, analogie atd.), je zkráceně symbolonicky nazýván géma. Gémy, jsou tedy v podstatě deriváty základních vlastností rytmu, o nichž již byla zmínka, a tvoří jakoby souvislé genetické řady, kdy každá z gém přechází plynule do druhé gémy, takže vzniká jakési sémantické kontinuum, které je v abstraktní symbolizaci rozprostřené

„v ploše“ nebo i „v prostoru“.

Pro úplnost ještě musíme zmínit, že výše uvedené symbolonové druhy můžeme dále rozdělit do dvou skupin. Ty, které patří do kategorie realizací „hmotných“, tedy

64 NUSKA, Bohumil. Pragmatika umělecké kompozice ze symbolonického aspektu. In O interpretácii umeleckeho textu 20. Pragmatika umeleckej konzervácie. Nitra: Univerzita Konštatína Folozofa, 1999, s. 81-82.

realizací v oblasti tzv. hmotné kultury, včetně výtvarného umění atp., se nazývají cheirómata, zatímco symbolonové druhy příslušející kultuře duchovní, tj. kreacím

„nehmotným“ (hudba, věda, folklór, mýtus, náboženství, matematika atd.) jsou nazývány ergmata. Tato sumativní označení symbolonových druhů se užívají proto, že v podstatě umožňují přehlednější popisy při symbolonických analýzách a usnadňují některé formulace.⁶⁵

Na samé hranici mezi ergmaty a cheirómaty, stojí symbolonové grafémy čili geometrické abstraktní obrazce, tvořící základ eikónové symboliky, tj. obrazové symboliky v běžném smyslu obecně historickém nebo uměleckohistorickém (například v ornamentice, emblematice, heraldice, symbolice atd.), a posléze i v mytologických strukturách. Symbolonové grafémy jsou sice fixovány a hmotně realizovány a tudíž i smyslově velice názorné, ale zároveň představují i koncentráty informace, bez nadbytečností a obrazových „zátěží“ a „šumů,“ i bez dalších blokád, které jsou vyvolávány mezními hodnotami hmotné realizace. Symbolonové grafémy tak vystupují v pomyslné hierarchii symbolonových druhů na nejvyšších místech a

„nad“ nimi se nacházejí ergmata, čili symbolonové druhy v abstraktní, pouze myšlené sféře, tedy symbolonové kvality nehmotné duchovní povahy. Směrem

„dolů“ v této pomyslné řadě cheirómatických druhů postupně přibývá limitů

„hmotné“ povahy až po industrii ryze technického charakteru (kladivo, nůžky, stroj, vodní přehrada). Symbolonové grafémy jsou smyslově názorné, takže jejich sémantika je mnohem „zřejmější“ oproti symbolonové sémantice v logice či matematice, řeči nebo hudbě. Můžeme tedy říci, že symbolonová kvalita v grafémě je zato nejsnáze čitelná a zřejmá.⁶⁶

Ovšem v jiných případech mohou být tyto „geometrické“ tvary grafémů

„zahaleny“, někdy téměř úplně zakryty, v obrazovém rouše. Takovýto výskyt se nazývá eidólon. K použitému termínu eidólon (od něho pak další termíny eidólonizace, eidólonát atp.) dodejme, že symbolonové kvality se zpravidla nevyskytují v relativně „čisté“ formě (jako např. geometrické obrazce

65 NUSKA, Bohumil. Hledání nekonvenčního syntagmatu (Proces výstavby symboloniky). In Konvence ve vědě a filosofii. Praha: Filosofia, 2000, s. 273-274.

66 NUSKA, Bohumil. Pragmatika umělecké kompozice ze symbolonického aspektu. In O interpretácii umeleckeho textu 20. Pragmatika umeleckej konzervácie. Nitra: Univerzita Konštatína Folozofa, 1999, s. 84-85.

symbolonových grafém, harmonické a rytmické struktury v oblasti músikogém, barevné korelace v oblasti chrómatogém, logémové struktury nebo symbolizace matematických vztahů atd.), ale bývají zapojeny do širších, morfologicky i sématicky relevantních kontextů, jež spolu se symbolonem vytvářejí eidólonové struktury.

Eidólon nebo-li eidólonát určitého symbolonu při tom nepůsobí ze symbolonického hlediska ztrátu či oslabení „čitelnosti“ významové hodnoty a sémantické působivosti dané struktury, naopak, tato působivost může být eidólonizací dokonce ještě umocněna. Symbolonová graféma v podobě geometrického obrazce, kupř. kruhu, tak může nabýt v eidólonizované podobě, uvedeme-li nejjednodušší případy, tvar některého obrazce či obrazového symbolu, stojícího na kruhové bázi. Je to na příklad symbolický obraz sluníčka, štít, terč, koróna, nomisma, sebepožírající had Uroboros, hvězdný kruh atd. Obdobně cyklický princip, objevující se v mýtu (symbolonová kyklogéma), může mít nejrůznější podobu v konkrétní realizaci některého

„zemědělského mýtu“ s prvky smrti a vzkříšení k novému životu, objevujícího se již od „neolitické revoluce“. Eidólonátem kříže či kráže (kosého kříže) jsou například zkřížené meče, klíče, umrlčí kosti a jakékoliv jiné chiasmaticky strukturované kompozice a další množství možných příkladů. Nutno poznamenat, že jsou zde uvedeny pouze nejjednodušší možné příklady. Zároveň symbolonové grafémy, ať již jsou geometrizované, to znamená „ čisté“, anebo prezentovány jako eidólony, mohou tvořit nejrůznější složitě strukturované systémy a objevovat se v nejrozmanitějších souvislostech, a to i tehdy, pokud zůstáváme pouze v oblasti obecných grafémů, symbolik, ornamentálních systémů a dalších fixovaných dvojrozměrných symbolizací v oblasti hmotné kreace.⁶⁷

Obecně je tedy symbolonová kvalita v určité struktuře invariantní, protože je odvozena z rytmu a podstatné vlastnosti rytmu se nemění, pokud trvá tento „náš“

vesmír. To, co můžeme označit jako proměnlivé, je výše zmíněné eidólonové

„roucho“, ať už se jedná o kterýkoliv symbolonový druh, nazíráno z hlediska „místa výskytu“ (např. mathéma, músikogéma atd.), anebo se jedná o symbolonový typ, pojímáno ze sémantického hlediska (např. kyklogéma, antigéma atd.). Eidólonové roucho je proto také nositelem slohových kvalit dané symbolonové struktury, tedy

67 Tamtéž, s. 82.

struktury z hlediska obsahu symbolonové kvality. Díky němu lze také daný materiál datovat a lokalizovat. Eidólonové roucho je tedy slohonosné, měnící se v čase a v průběhu vývoje. Je variantní, kdežto symbolon je invariantem – tak jako báze, kterou reflektuje, čili objektivní rytmus, který je rovněž neměnný od dob sapientace člověka až po současnost. Výše zmiňovaný termín symbolonová struktura je označením pro určitou strukturu z hlediska jejích symbolonových kvalit, podobně jako termín symbolonový systém. Nutno ještě připomenout, že strukturou se rozumí, zcela ve smyslu etymologických východisek, obecně jakákoliv stavba (lat.

structura), zatímco systémem je myšlena soustava (řec. to systéma) podle zásady, „že každý systém má určitou strukturu“.⁶⁸

Na závěr této kapitoly bych se ještě ráda pozastavila u termínu symbolonový substrát neboli symbolonová hypostasis, která je buď abiotického původu (abiostáze) nebo původu biotického (biostáze). Tento symbolonový substrát funguje tak, aby umožňoval, že člověk jako jedinec i lidstvo jako celek v průběhu svého vývoje „poznává“ různé derivace rytmu viditelně, slyšitelně a hmatatelně z okolní

„reality“. Ovšem za předpokladu, že toto poznávání není odvozováno přímo z objektivního rytmu, tedy z kontaktu s „přírodním“ rytmem jako takovým. Obdobný vztah, který můžeme najít mezi symbolonem a jeho eidólonátem dotyčné gémové kvality, lze analogicky sledovat také ve vztahu symbolonové hypostáze a symbolonově hypostatickými kvalitami, které jsou často zastřeny vnějším videm jevů; jedná se o tzv. parabléma, jakousi zastírající „oponu“, kterou vytváří zdánlivá

„chaotičnost“ vzhledu věcí, přírody, světa okolo nás atd.

Symbolonový substrát je tedy většinou pro pozorovatele zastřený právě parablématem přírodního rámce skutečnosti. Je zakrytý zdánlivou neuspořádaností

„objektivních“ jevů a úkazů při celostném „vnějším“ pohledu příjemce vjemu. Přesto četné výjimky tvoří např. obecně známé případy ve výtvarném umění, výtvarně motivovaná abstrakce nebo geometrizace přírodních objektů nebo lidských artefaktů, ale též krajin, zátiší, figur atd., jako výsledek procesu abstrakce a redukce, většinou na základě primární analýzy a následně syntézy, často ale také intuitivní syntézy,

68 NUSKA, Bohumil. Hledání nekonvenčního syntagmatu (Proces výstavby symboloniky). In Konvence ve vědě a filosofii. Praha: Filosofia, 2000, s. 274.

vesměs realizované neuvědomovaně, mimovědomě a mimovolně, a to již od dob pravěku – až do dnešní doby.⁶⁹

Závěrem ještě nutno dodat, že zde bylo zmíněno pouze základní pojmosloví, při zdůraznění některých pojmů a jejich termínů, zvláště pak s přihlédnutím ke vztahu k rytmu, který je vlastně výchozím bazálem celého symbolonického studia.

69 Tamtéž, s. 275-276.