1 Teoretická část
Předškolní období trvá přibližně od tří do šesti let. Jedná se o dobu všestranného a intenzivního vývoje dítěte. Důležitým mezníkem je především vstup do mateřské školy. Dítě po-prvé opouští rodinu a její bezpečí. Dochází k socializaci v nové skupině a k rozvoji aktivity, která není samoúčelná, ale vede k uplatnění a prosazení se ve vrstevnické skupině. Je nutné dítěti vytvo-řit prostor, aby mohlo naplnit své rozvojové předpoklady, a poskytnout podpůrné a rozvíjející čin-nosti.
1.1 Charakteristika předškolního dítěte 1.1.1 Základní schopnosti a dovednosti
Období mezi 3. – 6. rokem je považováno za období rozvoje hry. Od jednoduché ,,hry vedle sebe“ až po hru cílenou, systematicky se rozvíjející, s vrstevníky. Oblíbené jsou nejen pohybové
intelektualizace – zapojování myšlení do přípravy a realizace hry
bohatost – řada hrových variací a improvizací
tvořivost – účast fantazie a tvořivého myšlení
symbolismus – klacík je meč, …
Po stránce pohybové je dítě poměrně dobře vybavené. Motorické dovednosti mu umožňují konat většinu základních pohybů, které jsou vytrvalejší a přesnější. Zdokonaluje se hrubá i jemná motorika. Dochází k vyhraněnosti dominantní ruky. Cvičí svou zručnost i v mnohých hrách s pískem, s kostkami, s plastelínou a zejména ovšem při kresbě, kde se uplatní rychlý růst jeho ro-zumového pochopení světa. (Langmeier J., Krejčířová D., 2006, str. 88).
1.1.2 Poznávací procesy
Úroveň racionálně-kognitivních procesů (vnímání, pozornosti, paměti, zpracovávání a osvojování podnětů, včetně pronikavosti porozumění situace) závisí nejen na zrání centrální ner-vové soustavy (to až do počátků dospívání) a narůstající zásobě zkušeností, ale i na dosažené
12
,,vyspělosti subjektivity“, tedy kvalitách imaginativně-emotivních funkcí osobnosti (prožívání, moti-vaci a Jáství). (Čačka O., 2000, str. 69).
1.1.2.1 Čivost a vnímání
Počitky jsou dostatečně rozvinuty. Pomocí hmatu dokáže dítě rozeznat i složitější tvar, čich a chuť umožňuje dostatečně diferencovat podněty, zrakem rozpoznává i doplňkové barvy (fialová, růžová, šedá), sluchem dokáže určit nejrůznější zdroje zvuku (druhy dopravních prostředků, zvířat,
…).
Vnímání je globální, zaměřené především na to, co dítě bezprostředně a subjektivně zaujme.
Vjemy jsou vázané na osobní prožitek.
1.1.2.2 Pozornost
V raných vývojových fázích neumožňují slabé nervové buňky dlouhodobější jednorázový akt pozornosti. K posilování stability pozornosti a zvyšování její záměrnosti pomáhají např. konstruk-tivní hry, samostatně plněné jednoduché povinnosti, ale koneckonců i dětmi oblíbená televize.
Aby však vysedávání u ní účinněji podněcovalo duševní rozvoj, je dobré s dětmi o pořadech hovořit a nechat je třeba i namalovat své dojmy atp. To prospívá jak všímavosti, paměti, představivosti a schopnosti formulovat vlastní myšlenky, tak i emotivitě a rozvoji jemné motoriky. (Čačka O. 2000, str. 71).
1.1.2.3 Paměť
Bezděčná a mechanická paměť, založená především na konkrétních a názorných jevech, po-stupně přechází k úmyslnému zapamatování, a to hlavně u her s pravidly.
1.1.2.4 Představy a fantazie
Se vzrůstající úrovní paměti, pozornosti, emočního prožívání, manipulačních aj. výkonových schopností, jsou také představy stále přesnější a bohatší, zvláště u známých věcí. ( Čačka O. 2000, str. 73). Fantazie se u dětí předškolního věku uplatňuje přirozeně a pozitivně, hlavně v prožitkové orientaci, katarzi a tvořivosti, uplatňuje se zvláště v námětových hrách.
Předškolní děti se nechávají lehce unášet fantazií a emocemi, dokonce i při vlastním líčení ně-jaké události, ať slovy či kresbou. (Čačka O., 2000, str. 74).
13 1.1.2.5 Myšlení a řeč
Po čtvrtém roce dítě opouští ,,předpojmové myšlení“ a dostává se do fáze ,,myšlení názorné-ho“. ,,Myšlení nepostupuje dosud podle logických operací – je prelogické, předoperační. Jak sym-bolické, tak i předoperační myšlení je stále ještě úzce vázáno na vlastní činnost dítěte a v tomto smyslu egocentrické, antropomorfické (všechno polidšťuje), magické (dovoluje měnit fakta podle vlastního přání) a artificialistické (všechno se,,dělá“).“ (Langmeier J. Krejčířová D., 2006, str. 91 – 92).
Řeč se během předškolního období značně zdokonaluje. Pokroky jsou patrné ve větné stavbě, kdy používá věty o více slovech nebo souvětí. Zvyšuje se aktivní slovní zásoba na 2500 – 3000 slov, další asi 1000 slov používá pasivně. Výslovnost by měla být bez vážnějších logopedických vad.
1.1.3 Kresba
Zvláštním způsobem dětské řeči je kresba. Období od 4. do 7. roku nazývá V. Příhoda fází schematického (lineárního) náčrtu. Dítě jednoduchým způsobem, pomocí několika čar, zobrazuje předměty. Vrcholí dětská fantazie. (Novotná L., Hříchová M. Miňhová J. 2012, str. 49). V kresbě dítě vyjadřuje svůj názor na svět. Kresba je jednou ze symbolických funkcí, v níž se projeví tendence zobrazit realitu tak, jak ji dítě chápe (Piaget, 1970). Podobnost kresby a zobrazovaného objektu je závislá na dosažení potřebné úrovně celého komplexu schopností a dovedností (motorika, senzo-motorická koordinace, poznávací procesy, atd.), ale i na dalších faktorech jako je např. aktuální emoční stav. (Vágnerová M., 2000, str. 109).
1.1.4 Citový vývoj
Předškolní děti jsou značně emotivní. U pětiletých dětí již ustupují rychlé citové procesy – smích, pláč, vztek, zlost. Podněty ke strachu často narůstají díky bohaté fantazii. Dítě s její pomocí mnohdy deformovaně dotváří vše záhadné a neznámé. Předškolní věk tak bývá nezřídka obdobím častých a intenzivních strachů a obav, které mohou i omezovat výkonnost. (Čačka O., 2000, str. 77).
Začíná se projevovat i určitý smysl pro situační komiku klaunů a grotesek, kterou rády napodobují.
V druhé polovině předškolního věku se počíná vyskytovat i snaha brát ohled na nároky ostatních, je to zárodek pozdější empatie, altruismu i smyslu pro povinnost. Předškolní dítě se dokáže již také zříci něčeho ve prospěch jiné osoby, kterou má rádo, bojí se o ni, brání ji, má radost z její radosti atp. (Čačka O., 2000, str. 77).
14
1.1.5 Sociální vývoj
V období mezi 3. – 6. rokem se dítě také učí žádoucím vzorcům chování, které mají obecný charakter. Jedná se především o rozvoj prosociálního chování, které je pozitivní a respektující ostatní. Jeho rozvoj je spojen s určitou úrovní empatie a schopností ovládat agresivitu a vlastní ak-tuální potřeby. Hlavním předpokladem pro rozvoj prosociálního chování je uspokojení dětské po-třeby jistoty a bezpečí. Je závislý na dosažené úrovni kognitivních kompetencí a výsledkem sociál-ního učení.