Charakteristika souboru respondentů

Zastoupení respondentů dle pohlaví

Tab. 1: Rozložení respondentů dle pohlaví

ženy muži

počet 77 8

% 90,6 9,4

90,6 9,4

ženy muži

Graf 1: Rozložení respondentů dle pohlaví

Mezi respondenty převažovaly ženy, to je ale pouze potvrzením dlouhodobě neměnného stavu v našem školství a to i více než dvacet let po změně systému. Nic nesvědčí pro možnost, že by se objevil nový trend, což dokládá tabulka a graf.

Složení respondentů podle věku

Tab. 2: Rozložení respondentů dle věku

věk 20-25 26-30 31-35 36-40 41-45 46-50 51-55 56-60 61-66 66-70

počet 4 3 7 10 16 21 11 8 3 2

% 4,7 3,5 8,2 11,8 18,8 24,7 12,9 9,4 3,5 2,4

0,0 5,0 10,0 15,0 20,0 25,0 30,0

20-25 26-30 31-35 36-40 41-45 46-50 51-55 56-60 61-66

věkové kategorie

procenta

věk

Graf 2: Rozložení respondentů dle věku

Nejvíce pedagogických pracovníků v kladenském regionu je ve věkových skupinách mezi 41-50 lety, mladých učitelek a učitelů do 30 let je ale pouhých 8%.

Největší počet respondentů spadá do věkové kategorie od 46 do 50 let (25 %), druhá největší skupina odpovídá věkovému pásmu od 41 do 45 let (19%)

Charakteristika respondentů podle délky praxe

Tab. 3: Rozložení respondentů dle délky praxe

praxe 1-4 5-9 10-14 15-20 21-24 25-29 30-34 35-40 41-45

počet 8 9 9 21 8 13 8 6 3

% 9,4 10,6 10,6 24,7 9,4 15,3 9,4 7,1 3,5

0 5 10 15 20 25

1-4 5-9 10-14 15-20 21-24 25-29 30-34 35-40 41-45 praxe v letech

Graf 3: Rozložení respondentů dle věku

Při sledování délky praxe v oboru jsme zjistili, že 80% pedagožek a pedagogů působí ve školství více než 10 let, což by se mohlo, se vší opatrností, interpretovat tak, že velká většina pedagogického sboru je velmi zkušená, zároveň by také ale mohla být ohrožena syndromem vyhoření.

Délka pedagogické praxe může být faktorem sehrávajícím důležitou úlohu ve schopnosti vyučovat adekvátně integrované žáky s akceptací jejich psychických potřeb.

Neboť to, co nezíská respondent odborným vzděláním, může se předpokládat, že částečně vykompenzuje profesní zkušeností. Konkrétně nás proto zajímalo, jak je u našich respondentů praxe distribuována, v jakém rozmezí hodnot se pohybuje.

Rozdělení respondentů dle získaného vzdělání

VŠ pedagogické Mgr. VŠ pedagogické Bc. VŠ + DPS SpgŠ DiS jiná VŠ bez ped. vzdělání

typ vzdělání

Graf 4: Rozložení respondentů dle vzdělání

Více než 60% procent učitelského sboru ve sledovaných školách kladenského regionu má vysokoškolské vzdělání pedagogického směru, bez pedagogického vzdělání zůstává 9% sboru. Vzhledem k schopnosti orientovat se z pohledu psychologie i pedagogiky v užití adekvátních metod a forem práce směrem k integrovaným žákům ve vyučovacím procesu je užitečné zjistit, kolik respondentů působících ve školách na pozici učitele má přímo vzdělání pedagogické. Informuje o tom graf 4.

Charakteristika respondentů dle zkušenosti s prací se žáky se SPU delší než 3 roky

Tab. 5: Rozložení respondentů dle zkušeností s žáky s SPU

počet %

73 86

12 14

Délka praxe u dětí s SPU Déle než 3 roky ANO Déle než 3 roky NE

86%

14%

Déle než 3 roky ANO Déle než 3 roky NE Graf 5: Rozložení respondentů dle zkušeností s žáky s SPU

Tabulka 5 a graf 5 vyjadřují poměr pedagogů, kteří pracují s dětmi s diagnózou specifických poruch učení déle než tři roky a těch s dobou kratší než tři roky.

Pro přímou práci se žáky jsou teoretické poznatky o SPU nezbytné, stejně tak je ale důležité umět je aplikovat v přímé edukační činnosti s žáky se SPU. Z praxe máme ověřeno, že zhruba tříletá přímá praktická zkušenost s výukou těchto dětí vede většinou pedagoga k postupnému odbourávání vlastní nejistoty, zda s integrovanými žáky pracuje tím odpovídajícím způsobem. Proto jsme zjišťovali, kolikaletou přímou zkušenost mají pedagogové našeho zkoumaného souboru s výukou těchto dětí. Z grafu 5 vyplývá, že 86 % respondentů mělo možnost vyučovat tyto žáky po dobu delší než 3 roky. Oproti tomu přibližně 14 % dotázaných tuto možnost nemělo.

Charakteristika respondentů dle výskytu SPU v příbuzenstvu či u blízkých známých

Tab. 6: Rozložení respondentů z kladenského regionu dle výskytu SPU v příbuzenstvu

ano ne

počet 43 42

% 51 49

51%

49% ano

ne

Graf 6: Rozložení respondentů z kladenského regionu dle výskytu SPU v příbuzenstvu

Osobní zkušenost s dětmi se SPU mimo školní prostředí v konfrontaci s tzv.

realitou všedního dne je pro každého učitele nepřenositelná. Pokud je pedagog konfrontován s dítětem s jakýmkoliv druhem handicapu nejen z pozice učitele, ale i z pozice rodiče, blízkého příbuzného či alespoň zprostředkovaně rodinou svých přátel a známých, snadněji se většinou vžívá do osobnosti svých žáků s uváděnými problémy a lépe chápe též případné každodenní strasti jejich rodičů.

Z grafu 10 je zřejmé, že 51 % respondentů tuto zkušenost má. Ve srovnání s celorepublikovými čísly jde o lepší výsledek. V ČR je 47% učitelů, kteří mají v rodině někoho s diagnózou SPU.

Charakteristika respondentů dle znalostí o SPU a zájmu o další vzdělávání

Tab. 7: Rozložení respondentů dle znalostí o SPU dostačující nedostačující

počet 59 26

% 69 31

Znalosti o SPU

69%

31%

dostačující nedostačující

Graf 7: Rozložení respondentů dle znalostí o SPU

Bezmála sedmdesát procent učitelů (69%) se domnívá, že jejich znalosti o SPU jsou pro jejich profesionální praxi dostačující, stejné procento učitelů by ale uvítalo další vzdělávání v tomto oboru. Zde se nepochybně otevírá prostor pro další profesní růst učitelů.

Tab. 8: Rozložení respondentů dle zájmu o vzdělávání

ano ne

počet 59 26

% 69 31

Další v zdělávání v oblasti SPU

69%

31%

ano ne

Graf 8: Rozložení respondentů dle zájmu o vzdělávání

Charakteristika souboru dle možnosti úzké spolupráce se školním psychologem či školním speciálním pedagogem

Základní úlohou pedagoga je výchovně-vzdělávací činnost. Především na učiteli závisí realizace cílů, obsahu výchovy a vzdělávání. Měl by se podílet na motivaci žáků

k učení, včetně těch se SPU, na stylu, jakým se žáci učí. Podílí se i na utváření postojů žáků ke škole obecně. Učitel ale bývá často osamocen a nemá patřičnou jistotu v přístupu k určitým jedincům z řad žactva. Může se zbavovat určité nejistoty při práci se žáky se SVP, má-li možnost případné problémy konzultovat s dalšími pracovníky v týmu, především se školními speciálními pedagogy nebo školními psychology.

Pracovníci školních poradenských pracovišť vnášejí do škol některá specifika poradenské práce, která jsou úzce spojena se školou. Mohou pomoci identifikovat žáky s výukovými obtížemi, konzultovat a vytvářet strategie používané ve školách pro prevenci výukových obtíží ve vztahu k reedukaci SPU, ale především v přístupu k těmto žákům. Zvládají se intenzivně věnovat metodické podpoře učitelů a následné péči o žáky se SPU, což bývá obvykle dobrou zpětnou vazbou zkvalitňování čtenářských dovedností a matematických schopností žáků. Učitelé, kteří popisovanou podporu ze strany školního speciálního pedagoga či školního psychologa v prostředí své školy skutečně dle potřeby dostávají, mívají dle našich zkušeností větší pochopení pro integrované žáky a vytvářejí jim spíše skutečnou potřebnou adekvátní podporu.

Nezaměřují se pouze na úlevy a toleranci dětí při výuce.

Tab. 9: Rozložení respondentů dle možnosti spolupráce se školním psychologem

ano ne

počet 40 45

% 47 53

Tyto důvody nás vedly k tomu, že jsme se v rámci šetření v kladenském regionu zajímali, zda naši respondenti mají možnost spolupráce se školním psychologem či speciálním pedagogem. Z grafu 9 je zřejmé, že 47% respondentů tuto možnost má. Ne vždy se však jedná o skutečného kmenového školního speciálního pedagoga či psychologa coby zaměstnance školy, ale psychologa či speciálního pedagoga, který do školy dochází jako zaměstnanec PPP. Kmenový školní psycholog je v současnosti na základních školách spíše výjimkou, kterou si tyto instituce mohou dovolit např.

s pomocí úspěšných projektů v evropských fondech. Tito zástupci školských poradenských pracovišť se však díky způsobu financování školství objevují spíše na plně organizovaných větších základních školách.

47%

53%

ano ne

Graf 9: Rozložení respondentů dle možnosti spolupráce se školním psychologem