Výkon lze chápat jako uskutečnění nebo splnění procesu, ať už má hmotnou či nehmotnou podobu. (Vodáková, 2016)
V dnešní společnosti není výkon a výkonnost nikterak neznámým pojmem. Je ovšem otázkou, kolik lidí je schopno správně tento termín používat. Výkonnost lze nalézat od oblasti sportu až po světovou ekonomiku. Existuje tedy celá škála definic.
Z ekonomického hlediska výkonnost znamená proces, popisující způsob a průběh, jakým zkoumaný subjekt provádí danou činnost či úkol. Důležité ovšem je porovnání s výchozím způsobem provádění této činnosti. Je nutno tedy vybrat taková kritéria, která nám srovnání umožní a zároveň jsou důležitá k hlavní činnosti subjektu. (Wagner, 2009) (Veber, 2009) K porovnání výkonnosti slouží základní principy: cílovost, finalita, informace o výkonnosti, výkonnost a sebereflexe a výkonnost a hodnotové orientace.
Cílovost
Sledovaná činnost, aby mělo smysl jí vůbec sledovat, by měla směřovat k určitému cíli, nebo se alespoň snažit k němu přiblížit. Výkonnost by tedy měla být cílově zaměřená. Zde se výkonnost dá pozorovat ve dvou rovinách. Výkonnost lze zkoumat z pohledu efektivity, kdy je kladen důraz na volbu činností, které pomohou dosáhnout daný cíl. Druhou rovinou je účinnost, kde se důraz klade na volbu postupu, kterým se k danému cíli dojde. Z tohoto principu pak vychází model nazývaný 3E.
Problematikou ohledně výkonnosti se zabývá zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole.
Tento zákon uvádí, že k dosažení ideální výkonnosti je zapotřebí vyvážený model 3E. Tento model se skládá z hospodárnosti (economy), efektivnosti (efficiency) a účelnosti (effectiveness). (Vzory směrnic.cz, 2017)
17 Hospodárnost
Tato složka se zakládá na úspornosti, vynaložení pokud možno minimálních nákladů, ať už v podobě ceny zboží či služeb, nebo také včasnosti dodání poptávané věci, k dosažení daného cíle s dodržením stanovené kvality. Hospodárnost je zapotřebí především při nedostatku finančních zdrojů. (Management Mania, 2018)
Efektivnost
Efektivnost můžeme nalézt také pod pojmem produktivita či efektivita. Principem tohoto pilíře je účinnost vynaložených zdrojů s maximálním získaným užitkem. Jedná se tedy o poměr námi pořízených vstupů v porovnání s kvalitou nebo množstvím výstupů určité činnosti. K dosažení správné efektivnosti je zapotřebí důkladné vyhodnocení patřičných kritérií zajišťujících potřené zdroje. (Management Mania, 2016)
Účelnost
Účelnost si klade za cíl produkci požadovaných věcí. Je zde důležité využití optimálních prostředků na vytvoření odpovídajícího výsledku. Před zahájením činnosti je nezbytná přípravná fáze. Kontrolu veškerých podmínek má na starosti především manažer kvality.
Zda byla účelnost splněna, se hodnotí na výstupu produktu při vyhodnocování. Hodnotí se, zda nebyly vyprodukovány nežádoucí či nekvalitní produkty. (Management Mania, 2016) Tyto tři složky jsou nedílnou součástí výkonnosti a mohou tvořit konkurenční výhodu, která může zajistit úspěšnost podniku na trhu. (Vzory směrnic.cz, 2017)
Z obrázku níže je patrné, že efektivita s účelností mají na starost kvalitativně nejlepší výsledek. Hospodárnost a efektivita se starají o nejnižší možné náklady. Poslední průsečík leží mezi hospodárností a účelností, kde se nachází nejvyšší hodnota za dané peníze.
Uprostřed všeho můžeme nalézt optimum, které nám ukazuje ideální výkonnost.
18 Obrázek 1: Principy 3E
Zdroj: Vzory směrnic.cz, 2017 Finalita
Měření výkonnosti je časově omezené a z toho důvodu je nutné rozdělení tohoto měření na dvě kritéria. Měření výkonnosti pomocí primárních kritérií, které mohou měřit celkovou výkonnost, kterou lze pozorovat až po ukončení tohoto procesu. Jedná se tedy o komplexní vyhodnocení činnosti. Pro průběžnou kontrolu dění jsou zapotřebí sekundární kritéria výkonnosti, která jsou odvozena od primárních. Tato kritéria by měla být průběžně porovnatelná a interpretovatelná.
Informace a výkonnosti
Měřený subjekt není k výsledkům pozorování neutrální. Podle Wagera (2009, s. 19):
„Měření výkonnosti představuje nástroj, jehož vhodným či špatným využitím je možné pozitivně či negativně působit na chování a jednání těch osob, které mohou průběh zkoumané činnosti ovlivnit.“
Autor vychází z toho, že zkoumaný subjekt nejedná pouze na základě intuice a instinktů, ale především uvědoměním si své práce. Záleží tedy na způsobu interpretace a následné komunikaci s pozorovaným, jakým směrem se vyvolané změny budou ubírat. Dá se mluvit o stimulujícím účinku. (Wagner, 2009)
19 Výkonnost a sebereflexe
Pokud zkoumaný jedinec disponuje výsledky měření své výkonnosti a jedná na základě uvědomělého chování, je schopen sebereflexe. Subjekt může kontrolovat své jednání a uvědomovat si důsledky svých činů. Lze předpokládat, že toto může mít za důsledek i změnu v etické rovině podniku, například výběr dodavatelů nebo vztah k životnímu prostředí. Sebereflexe má za důsledek také motivační dopady vedoucí k neustálé potřebě se zlepšovat.
Výkonnost a hodnotová orientace
Jak již bylo zmíněno, subjekt má snahu dosahovat co možná nejvyšší úroveň výkonnosti, ovšem jakou on sám považuje za nejlepší. Jedná se tedy o zcela subjektivní pohled na hodnocení dané výkonnosti. Odlišný jedinec by měl své vlastní priority při výběru a rozhodování o důležitosti svých výkonů a přisuzoval by jim svou specifickou hodnotu.
Z tohoto pohledu výkonnost nelze zcela objektivně změřit, jelikož pro každou zainteresovanou osobu má každá hodnota jinou vypovídající úroveň. Dochází zde k takzvané multivariabilitě cílů. (Wagner, 2009) (Vodáková, 2016)
1.1.1 Výkonnost podniku
Z pohledu ekonomie se o výkonu a výkonnosti mluví nejčastěji v souvislosti s podnikem.
Zde se tyto výkony rozvětvují na externí a interní. Externí výkony slouží jako hlavní myšlenka podnikatelské činnosti, která je postupně přizpůsobena a prodávána zákazníkům.
Externí výkon je penězi vyjádřen ve formě výnosů, který zachycuje účetní systém. Tuto výkonnost lze v prostředí podnikání dobře a důkladně měřit. Interní výkony se předávají uvnitř podniku mezi jednotlivými útvary a jsou nezbytnou součástí k zajištění souhrnných podmínek, nutných k vytváření externích výkonů. (Vodáková, 2016)
Výkonnost podniku lze sledovat v mnoha rovinách: z pohledu vlastníka podniku, zaměstnanců, zákazníků, banky a mnoha dalších. Pro každého je ovšem důležitá jiná měřitelná část podnikové výkonnosti. Zásadní ukazatele výkonnosti jsou zajisté z pohledu vlastníka, jelikož on je ten, kdo do podnikání vnáší ideu, kapitál a zároveň nese i nejvyšší riziko za podnikání. V průběhu let se vyvinula celá řada kritérií pro výběr vhodných ukazatelů výkonnosti podniku.
V tabulce níže je možné vidět historický vývoj názorů, který poukazuje na transformaci měření výkonnosti od měření marží a růstu zisků přes výnosnost kapitálu pomocí měření
20
rentabilit investovaného kapitálu, až k současným pojetím postavených na tvorbě hodnoty pro vlastníka. (Pavelková a spol., 2009)
Tabulka 1: Vývoj ukazatelů finanční výkonnosti podniku
Zdroj: Pavelková a spol. 2009
EVA – ekonomická přidaná hodnota, CFROI – provozní návratnost investice, FCF – volné cash flow
Pří zkoumání výkonnosti podniku se vyvinuly dva rozdílné koncepty. Koncept zaměřený na vlastníky nebo akcionáře podniku, se nazývá shareholder value. Koncept pracuje s myšlenkou, že finanční prostředky lze získávat z finančních trhů a domácností. Tyto zdroje by měly být investovány do podniku v podobě akcií. Shareholder value vychází z anglosaského prostředí s vyspělými kapitálovými trhy, které mají za úkol monitorovat výkonnosti jednotlivých podniků za pomoci tržních cen akcií, díky čemuž mohou přesouvat kapitál akcionářů z méně výkonných podniků do výnosnějších.
Druhým z konceptů je Stakeholder value, jehož cílem je vytváření hodnoty pro všechny osoby, které jsou podnikem zainteresovány, mezi něž patří například vlastník, zaměstnanec věřitel, stát. Každý subjekt má odlišné uspokojení, ovšem jejich společným zájmem je dlouhodobě udržitelný progres a tvorba hodnoty společnosti. Vztahy těchto subjektů tvoří pak podnik jako takový. (Vodáková, 2016)
Každému ze stakeholderů podnik přináší různé uspokojení a je na každém zvlášť, aby si posoudil úspěšnost své investice.