Základem nepřímé metody je výsledek hospodaření. Nepřímá metoda pracuje s výnosy a náklady, které jsou transformovány na peněžní toky, čili na příjmy a výdaje. Náklad, který není výdajem se k VH opět přičte a naopak výnos, který není výdajem, se musí od VH odečíst. Výdaj, který není výnosem, se musí odečítat a příjem, jenž není výnosem přičítat, jelikož tyto hodnoty nejsou ve VH. (Pavelková a spol., 2009)
31
U celkového CF je nutné zajistit přehled veškerých operací, které peněžní prostředky zvyšují, i ty, které snižují. Veškeré pohyby Peněžních prostředků je nutné kategorizovat do těchto tří oblastí: provozní činnost, investiční činnost a finanční činnost. Peněžní tok lze sestavit porovnáním těchto oblastí.
CF = (P + I + F) = (KS - PS)
P - provozní činnost I - Investiční činnost F - Finanční činnost KS – Konečný stav PS – Počáteční stav
Provozní činnost je chápána jako běžná výdělečná činnost, popřípadě mimořádná. Jsou to veškeré činnosti, které nepatří do investiční či finanční činnosti. Do běžné činnosti spadají všechny operace související s hlavním předmětem podnikání, např. nákup zboží, surovin a materiálu, výroba a prodej výrobků, poskytování služeb atd. Investiční činnost je chápána jako veškerá činnost související s pořízením a vyřazováním dlouhodobého hmotného majetku, ale také zahrnuje činnosti, které souvisí s poskytováním úvěrů a zápůjček, ale nespadají do provozní činnosti. Do finanční oblasti spadají účetní případy ovlivňující velikost vlastního kapitálu, dlouhodobých a krátkodobých závazků.
2.2 Analýza absolutních ukazatelů
Finanční analýza má za úkol zkoumat finanční prostředí firmy. Jednou z metod finanční analýzy je analýza absolutních ukazatelů, která používá údaje bezprostředně z účetních výkazů. Tato metoda je velice choulostivá na srovnávání jiných podniků, jelikož u metody velice záleží na velikosti podniku. Jde ovšem o metodu, která umožňuje porovnání výsledků podniku s předcházejícími obdobími. Analýza absolutních ukazatelů zahrnuje horizontální a vertikální analýzu. (Business Info.cz, 2009)
2.2.1 Horizontální analýza
Horizontální analýza zkoumá především vývojové trendy. Tato analýza porovnává změny absolutních hodnot za daný čas. Změna může být vyjádřena v absolutní částce, v procentech, nebo indexem. Při absolutní změně je od hodnoty stávajícího roku odečtena hodnota předchozí. U této metody je důležité mít dostatečně širokou škálu časových řad, jelikož se díky tomu lze vyhnout nepřesnostem při interpretaci výsledků. (Růčková, 2019)
Absolutní změna = ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑛 – ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑛−1 (1)
32 Relativní změna
=
ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑛 – ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑛−1ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑎𝑛−1 * 100 [%] (2)
2.2.2 Vertikální analýza
Vedle horizontální analýzy existuje i vertikální, která se zaměřuje na procentuální rozbor komponentů. Vertikální analýza neboli procesní rozbor podle Knápkové a spol. (2013, s.
68): „spočívá ve vyjádření jednotlivých položek účetních výkazů jako procentuální podíl k jedné zvolené základně položené jako 100%.“ V případě rozvahy se nejčastěji jedná o celková aktiva (pasiva) a u VZZ pak o celkové výnosy, nebo náklady.
(Knápková Adriana a spol., 2013)
2.3 Analýza rozdílových ukazatelů
Analýza rozdílových ukazatelů slouží k posouzení podnikové likvidity. Tato metoda vychází z analýzy absolutních ukazatelů, jelikož hodnoty získáme rozdílem dvou absolutních ukazatelů. Metoda může být známa pod pojmem fondy finančních prostředků. Tato analýza využívá výkazů zahrnujících tokové složky. Jedná se především o výkaz zisku a ztráty a cash flow. V neposlední řadě je to také rozvaha, kde lze zkoumat za pomoci rozdílových ukazatelů oběžná aktiva. Mezi nejvíce využívaný rozdílový ukazatel patří čistý pracovní kapitál. (Růčková, 2019)
2.3.1 Čistý pracovní kapitál
Čistý pracovní kapitál, označovaný zkratkou ČPK, je součástí oběžných aktiv, konkrétně krátkodobého majetku. ČPK uvádí, jaká část oběžných aktiv je financována dlouhodobým kapitálem a je tedy k dispozici pro realizaci záměrů podniku. ČPK lze vypočítat rozdílem oběžných aktiv a krátkodobých závazků. Tento způsob můžeme nazvat výpočtem z položek aktiv. Velikost ČPK je závislá na oboru, ve kterém podnik působí. ČPK lze považovat za měřítko likvidity, konkrétně je úzce spjatý s běžnou likviditou. (Růčková, 2019)
ČPK = oběžná aktiva – krátkodobé závazky (cizí kapitál krátkodobý) (3)
33 Obrázek 6:Schéma ČPK z položek aktiv
Zdroj: Pavelková a spol., 2009
Na ČPK se lze dívat z pohledu investorů, ti chápou čistý pracovní kapitál jako část dlouhodobého kapitálu, kterým můžeme uhradit oběžná aktiva. Tento pohled výpočtu je z položek pasiv. Viz následující výpočet a schéma.
ČPK = dlouhodobý kapitál – dlouhodobý majetek (4)
Obrázek 7: Schéma ČPK z položek pasiv
Zdroj: Vlastní zpracování podle Průvodce účetními výkazy a finanční analýza, 2014
34
2.3.3 Čisté peněžní prostředky
ČPK můžeme použít k analyzování míry likvidity, ovšem pouze v některých případech.
Důvodem totiž je, že oběžná aktiva mohou obsahovat položky s nízkou likviditou.
Vhodnějším ukazatelem pro likviditu je peněžní finanční fond. Tento ukazatel známe také pod pojmem čisté peněžní prostředky. Vzorec pro výpočet čistých peněžních prostředků je rozdíl pohotových peněžních prostředků a okamžitě splatných závazků. ČPP lze vypočítat dvěma úrovněmi přesnosti. V případě pečlivějšího vzorce je do pohotových peněžních prostředků zahrnuta pouze hotovost a peníze na bankovním účtu, ve druhém případě lze přičíst i ekvivalenty peněz, například šeky, krátkodobé cenné papíry atd. (Sedláček, 2007) ČPP = pohotové peněžní prostředky – okamžitě splatné závazky (5)
2.3.2 Čistý peněžní majetek
Čistý peněžní majetek, nebo také peněžně pohledávkový finanční fond je na pomezí obou předchozích ukazatelů. Právě díky první složkce peněžních prostředků a pohledávek má ukazatel název peněžně pohledávkový finanční fond. (Business Info.cz, 2009)
ČPM = oběžná aktiva – zásoby – nelikvidní pohledávky – krátkodobá pasiva (6)
2.4 Analýza poměrových ukazatelů
Poměrové ukazatele jsou základními ukazateli finanční analýzy. Jak již vyplývá z názvu, tato metodika vychází z podílu jedné nebo skupiny položek k jiné položce či skupině položek, přičemž tyto položky mají mezi sebou obsahovou návaznost. Poměrových finančních ukazatelů můžeme v dnešní době nalézt spoustu, je důležité vyselektovat takové, které budou pro naši analýzu prospěšné. Do této analýzy spadají ukazatele rentability, aktivity, likvidity, zadluženosti apod. (Růčková 2019) (Business Info.cz, 2009)
2.4.1 Ukazatele rentability
Ukazatele rentability, jinak známé jako výnosnost vloženého kapitálu, jsou kritérium pro schopnost firmy dosáhnout nových zisků, za pomoci vloženého kapitálu. Jinými slovy, rentabilita vyjadřuje poměr zisku k vložené částce. Zdrojem vstupních hodnot těchto ukazatelů je nejčastěji rozvaha a výkaz zisku a ztráty. Tyto ukazatele lze porovnávat z hlediska času, ale i mezi jednotlivými podniky. (Růčková, 2019)
35 Rentabilita tržeb
Ukazatel rentability tržeb (ROS, z anglického Return on Sales), je ukazatel, sdělující nám ziskovou marži podniku. Tato veličina by u prosperujícího podniku měla mít stoupající tendenci. Pro výpočet ROS se do čitatele vloží výsledek hospodaření a ve jmenovateli zaujmou pozici tržby. VH má nejčastěji podobu EBIT. V tomto případě je ideální pro srovnávání různých podniků, bez ohledu na kapitálovou strukturu. (Pavelková, 2009) 𝑅𝑂𝑆 =𝑬𝑩𝑰𝑻
𝐭𝐫ž𝐛𝐲 * 100 [%] (7)
Rentabilita aktiv
Rentabilita aktiv (ROA, anglicky Return on Assets), poměřuje zisk společnosti s celkovými aktivy, které společnost investovala do podnikání, nehledě na způsob, jakým tato aktiva financovala. ROA je označována za produkční sílu, která nám ukazuje výnos vlastního a cizího kapitálu v porovnání s vloženými zdroji. (Management Mania, 2019)
𝑅𝑂𝐴 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 * 100 [%] (8)
Rentabilita investovaného kapitálu
Ukazatel rentability investovaného kapitálu (ROI, anglicky Return on Investmant), udává výnos v procentech z investované sumy. Jedná se o návratnost investice a vloženého kapitálu do podniku. K dosažení tohoto ukazatele je nezbytné poměřit zisk plynoucí z investice s náklady vynaloženými na tuto investici. Obdobným ukazatelem zaměřeným na ziskovost je návratnost použitého kapitálu nebo také rentabilita dlouhodobého kapitálu (ROCE, Return on Capital Employed). Oba ukazatelé zkoumají efektivnost vložených zdrojů, ovšem návratnost použitého kapitálu nepočítá s jednotlivými investicemi, ale s investovaným kapitálem jako s celkem. (Investopedia.com, 2021)
ROCE je vhodným ukazatelem pro porovnávání různých časových období jednoho podniku.
Ukazatel nemá příliš velkou vypovídající hodnotu při srovnávání různě velkých podniků, nebo podniků z různých odvětví. (Arnold, 2008)
Kapitál v tomto vzorci je vázán na podnik v časovém horizontu delším než jeden rok. Výši použitého kapitálu pak lze spočítat jako sumu aktiv, od které jsou odečteny krátkodobé závazky. (Investopedia.com, 2021)
𝑅𝑂𝐼 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑖𝑛𝑣𝑒𝑠𝑡𝑖𝑐𝑒 * 100 [%] (9)
36
𝑅𝑂𝐶𝐸 = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡ý 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (10)
Rentabilita vlastního kapitálu
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE, anglicky Return on Equity), je důležitým ukazatelem finanční analýzy, především z pohledu vlastníků. ROE vyjadřuje efektivnost vlastního kapitálu vloženého do podniku. ROE je podílem čistého zisku a vlastního kapitálu. Udává, kolik přinese každá koruna čistého zisku vložená do společnosti. (Management Mania, 2015)
𝑅𝑂𝐸 = 𝐸𝐴𝑇
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 * 100 [%] (11)
2.4.2 Ukazatele likvidity
Dalším poměrovým ukazatelem je ukazatel likvidity. Jedná se o důležitý pojem v oblasti platební schopnosti podniku. Tento ukazatel udává schopnost podniku přeměnit svá aktiva na hotovost či její ekvivalenty a tím dostát svým závazkům. Nedostatečná likvidita vede k neschopnosti hradit závazky a může vést až k bankrotu společnosti. Neméně podstatným faktem je, že nízká likvidita zabraňuje podniku využívat ziskové příležitosti na trhu. Naopak, příliš vysoká likvidita znamená negativní vliv na aktiva, která dostatečně nezhodnocují vložené prostředky vlastníků. Likvidita nabývá několika stupňů, které jsou dány stupněm likvidnosti aktiv. (Business Info.cz, 2009)
Okamžitá likvidita
Okamžitou likviditu můžeme nalézt pod pojmem likvidita 1. stupně. Jedná se o nejužší vymezení likvidity, jelikož tento ukazatel zahrnuje nejlikvidnější rozvahové položky.
Ze strany aktiv vstupují do čitatele pohotové platební prostředky, obsahující peníze na běžném učtu a jiných účtech, ale i šeky a volně obchodovatelné cenné papíry. Některé zdroje uvádí pouze peníze na bankovních účtech a v hotovosti, z důvodu zachování nejvyšší likvidnosti. Ze strany pasivní, v našem případě ve jmenovateli vystupují dluhy s okamžitou splatností. U okamžité likvidity je doporučován výsledný interval v rozmezí od 0,9 do 1,1, ovšem některé zdroje uvádějí i nižší hranici tohoto intervalu.
𝑂𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦
𝑑𝑙𝑢ℎ𝑦 𝑠 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡𝑜𝑢 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡í (12)
37 Pohotová likvidita
Pohotová likvidita je též likvidita 2. stupně. U této likvidity je žádaný poměr čitatele se jmenovatelem 1:1, rostoucí až do poměru 1,5:1. V případě vyrovnaného poměru je podnik schopen dostát všem svým závazkům bez nutnosti prodeje svých zásob. Poměr s vyšší hodnotou v čitateli je výhodnější u věřitelů, ovšem není příliš příznivý z hlediska akcionářů, neboť velká část oběžných aktiv v podobě pohotových prostředků generuje nižší úrok.
𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦+𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑑𝑙𝑢ℎ𝑦 (13)
Běžná likvidita
Běžná likvidita bývá označována jako likvidita 3. stupně a udává, kolikrát jsou oběžná aktiva, která kryjí krátkodobé dluhy, větší než tyto závazky. Ukazatel tedy vyjadřuje poměr, jak by byl schopen uspokojit své věřitele v okamžiku prodeje veškerých svých oběžných aktiv. Běžná likvidita by měla nabývat hodnot v rozmezí od 1,5 do 2,5.
𝐵ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑑𝑙𝑢ℎ𝑦 (14)
(Růčková 2019)
2.4.3 Ukazatele zadluženosti
V případě tohoto ukazatele se můžeme setkat s pojmem ukazatel věřitelského rizika.
Ukazatel vychází z faktu, že podnik používá k financování svých aktiv část vlastních a část cizích zdrojů. V praxi je velice nepravděpodobné, že by podnik využíval pouze vlastní, nebo cizí zdroje. Využívání pouze vlastních zdrojů s sebou nese nevýhodu snížení výnosu vlastního kapitálu. U použití pouze cizích zdrojů je velice komplikované jejich získání a dle zákona je firma povinna disponovat alespoň minimální výší vlastního kapitálu. Podstatou ukazatele zadluženosti je hledání optimálního poměru těchto zdrojů. Zde můžeme hovořit o kapitálové struktuře.
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑠𝑢𝑚𝑎 𝑝𝑎𝑠𝑖𝑣 * 100 (15)
Zadluženosti vlastního kapitálu
K výpočtům zadluženosti můžeme použít ukazatel zadluženosti vlastního kapitálu, jako podíl cizího kapitálu a vlastního kapitálu. Z pohledu věřitelů je výhodnější vyšší podíl
38
vlastního kapitálu, naopak vlastníci stojí o vyšší podíl cizího kapitálu, který díky „finanční páce“ vede k vyššímu zhodnocení jejich výnosů. (Sedláček, 2007)
𝑍𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛íℎ𝑜 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑢 =𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏ý 𝑐𝑖𝑧í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 * 100 (16) K optimalizaci množství cizího a vlastního kapitálu pomáhá finanční paka, která může mít pozitivní, nebo negativní efekt. Pozitivní efekt nastává v případě, kdy výnosnost z vloženého kapitálu je vyšší než cena úroků cizích zdrojů. V tomto případě využití cizího kapitálu zhodnocuje kapitál vlastní. Budou-li náklady na cizí kapitál vyšší než rentabilita vloženého kapitálu, páka bude působit negativně.
𝐹𝑖𝑛𝑎𝑛č𝑛í 𝑝á𝑘𝑎 = 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑒𝑚
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 (17)
Pro celkový výpočet optimálního poměru VK a CK slouží pyramidový rozklad rentability vlastního kapitálu, který zobrazuje rentabilitu tržeb, kde jako vstupní hodnoty používáme EBIT a tržby (𝐸𝐵𝐼𝑇 vzorce, a to skrze úrokovou redukci zisku a finanční páku. Vyšší zadluženost vyvolá růst finanční páky, což má pozitivní vliv na ROE. Tento nárůst se také promítne na výši
Jedná se o měření efektivnosti hospodaření s aktivy. Tento ukazatel dává informace o tom, jak je společnost schopna nakládat se svými aktivy, zda tato aktiva jsou produktivní nebo alespoň jaká část je produktivní. U tohoto ukazatele se kombinují položky rozvahy a Výkazu zisku a ztráty. Tyto aspekty se nejčastěji zobrazují v podobě počtu obrátek jednotlivých položek aktiv, pasiv nebo v době obratu těchto zdrojů, což je převrácená hodnota počtu obrátek. (Sedláček, 2007)
Tyto dvě formy ukazatele obratu udávají v případě doby obratu, za jako dobu, vyjádřeno ve dnech, se obrátí určitá položka. V případě počtu obrátek, kolikrát se tato položka využije za určitý interval, nejčastěji za rok. (Pavelková a spol., 2009)
39 Obrat celkových aktiv
Tento parametr udává počet obrátek, kolikrát se aktiva otočí za rok. Za ideální hodnotu tohoto ukazatele se považuje 1, je-li tento poměr nižší, podnik nedisponuje dostatečně produktivními aktivy. Obecně se má za to, že čím vyšší hodnota, tím lépe. Jedná se o poměr tržeb a aktiv. Při opačném poměru mluvíme o vázanosti celkových aktiv.
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (19)
Doba obratu zásob
Definici tohoto ukazatele lze chápat dle Pavelkové a spol. takto (2009, s. 33): „Ukazatel udává, jak dlouho trvá jeden obrat, tj. doba nutná k tomu, aby peněžní fondy přešly přes výrobní a zbožní formu opět do peněžní formy.“
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 =𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑠𝑡𝑎𝑣 𝑧á𝑠𝑜𝑏
𝑡𝑟ž𝑏𝑦 * 360 (20)
Obrat zásob (rychlost obratu zásob)
Ukazatel obratu zásob, nebo také rychlost obratu zásob je reciproká hodnota k době obratu zásob. Stejnou reciprokou hodnotu můžeme nalézt i u ostatních ukazatelů rychlosti obratu.
Obrat zásob říká, kolikrát podnik každou položku zásob použije a znovu naskladní. Obecně se má za to, že čím intenzivnější obrat zásob a kratší doba obratu, tím lépe.
(Pavelková, 2009) 𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 (21)
Doba obratu pohledávek
Doba obratu splatnosti pohledávek vyjadřuje poměr průměrných pohledávek a průměrných denních tržeb. Ukazatel říká, jakou dobu se majetek společnosti vyskytuje v podobě pohledávek, neboli jakou dobu inkaso peněz za tržby stráví ve formě pohledávek, proto se můžeme v tomto případě setkat s termínem inkasní období. Data tohoto ukazatele jsou důležitá především u obchodních úvěrů, tudíž často dochází k zúžení pohledávek pouze na pohledávky z obchodních vztahů. V případě tržeb je žádoucí regulovat tuto složku o prodej za hotové peníze. Praxe je často ovšem ovlivněna nedostatkem údajů a tento fakt se promítá do výpočtů, které často zahrnují celkové pohledávky a celkové tržby.
(Holečková, 2008)
40
Obdobným způsobem firma pracuje se svými závazky od svých dodavatelů u doby obratu závazků. Tento ukazatel vystihuje dobu, kdy dochází ke vzniku závazku až k jeho uhrazení.
V tomto případě do vzorce zasahují krátkodobé závazky a jsou v podílu s tržbami.
Doporučuje se minimální délka alespoň jako doby obratu pohledávek. Tento vztah popisuje obchodní deficit. (Pavelková, 2009) dodavatelé. Tento fakt hraje významnou roli u likvidity podniku a může zvyšovat cash flow společnosti. (Holečková, 2008)
𝑂𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛í 𝑑𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑡 = 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 − 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů (25)
2.5 Analýza soustav ukazatelů
Předešlé analýzy, ať už rozdílových nebo poměrových ukazatelů, jsou zaměřené na určitý úsek podniku, nikoliv na podnik jako celek. K posouzení celkové finanční situace podniku je zapotřebí sestavení analytického systému, nebo také bankrotních a bonitních modelů finanční analýzy. Výhodou těchto systémů je především detailnější rozbor ekonomické situace společnosti, ovšem tento fakt vyvažuje nevýhoda v podobě horší orientace ve výsledcích. Soustavy ukazatelů je možno rozřadit do dvou skupin: hierarchické uspořádání ukazatelů, kam spadají například pyramidové soustavy ukazatelů a účelové výběry ukazatelů, které můžeme dále dělit na bonitní a bankrotní modely. (Sedláček, 2007)
41
2.5.1 Pyramidový rozklad
Pyramidový rozklad, nebo také pyramidové soustavy jsou nejvýznamnějším reprezentantem hierarchicky uspořádaných ukazatelů. Podstata této soustavy je zakořeněna v názvu, kdy základem soustavy je podrobnější rozklad ukazatele a tím vznikající pyramida. Rozklad se často zobrazuje v grafické podobě, pro přehlednější vyjádření. Uspořádání ukazatelů v každé úrovni pyramidy má matematickou provázanost, ať už se jedná o součet nebo rozdíl v případě aditivního rozkladu, nebo o součin a podíl u rozkladu multiplikativního. Hlavním záměrem soustav je analýza vnitřních vazeb ukazatelů a popsání jejich vzájemných závislostí. U správně zvolené soustavy lze posuzovat minulou, přítomnou i budoucí výkonnost vybraného podniku. Pyramidový rozklad byl poprvé použit nadnárodní chemickou společností Du Pont de Nomeurs, která jej aplikovala na ukazatele ROE.
Rozklad ukazatele ROE je i dnes nejčastějším pyramidovým rozkladem. (Růčková 2019)
Obrázek 8: Schéma rozkladu ukazatele ROE pomoci Du Pontovy analýzy Zdorj: Management Mania, 2015
42
3 Moderní metody měření finanční výkonnosti
Třetí kapitola této práce se zaměřuje na moderní metody měření finanční výkonnosti podniku. Vznik těchto moderních metod je úzce spjat s potřebami vlastníků podniku. Jelikož klasické metody zkoumají podnik především z pohledu manažerů, bylo zapotřebí vzniku moderních metod, které se intenzivněji věnují finanční stránce podniku z pohledu držitelů vlastnických podílů. Dalším z faktorů, který vedl ke vzniku moderních metod, může být fakt, že tradiční metody čerpají své informace zásadně z účetních ukazatelů. Moderní metody dopomáhají klasickým účetním ukazatelům v analýze podniku ve všech zainteresovaných subjektech. Do vyhodnocování měření výkonnosti je nutné zahrnout počítání rizika a velikost vázaného kapitálu. Zapojením moderních metod by mělo vést k snadnějšímu dosažení podnikatelského cíle, kterým je nárůst tržní hodnoty společnosti. Mezi nejvýznamnější zástupce patří ekonomická přidaná hodnota (EVA Economic Value Addet), hodnota přidaná trhem (MVA Market Value Addet) a diskontované cash flow. Všechny tyto metody mají své lepší a horší stránky. Tyto moderní metody mají zatím poměrně velké potíže prostoupit na český trh. (Růčková 2019)
3.1 Ekonomická přidaná hodnota
Ukazatel EVA vychází z podstaty, že investice přináší hodnotu pouze tehdy, přesáhne-li výnosnost investice kapitálové náklady související s ní. EVA ovšem počítá nejen s cizími náklady v podobě úroků, ale také s náklady vlastního kapitálu, které se zobrazují v podobě nákladu obětované příležitosti. Společnost vykazuje hodnotu pouze tehdy, převyšuje-li čistý provozní výsledek hospodaření (NOPAT) náklady použitého kapitálu. V případě že ukazatel EVA nabývá kladných hodnot, projekt vytváří hodnotu pro vlastníky. EVA rovnající se nule znamená investici bez zhodnocení a u záporné EVA dochází k poklesu hodnoty společnosti.
Tento vztah lze vyjádřit několika rovnicemi. (Pavelková, 2009)
První část rovnice je NOPAT, který se skládá z provozního výsledku hospodaření a výše daňové sazby. Cílem této složky je co nejlépe informovat investory o provozním zisku společnosti. Druhou částí rovnice jsou náklady použitého kapitálu, které se uvádí jako vážené průměrné náklady kapitálu. Ukazatel EVA se vyskytuje také v podobě, kde pracuje s rentabilitou vlastního kapitál a náklady na vlastní kapitál, druhý jmenovaný je od ROE odečten. Tato celá složka se násobí vlastním kapitálem. (Růčková 2019)
43
𝐸𝑉𝐴 = 𝑁𝑂𝑃𝐴𝑇 − 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑦 𝑝𝑜𝑢ž𝑖𝑡éℎ𝑜 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙𝑢 (26)
𝐸𝑉𝐴 = 𝐸𝐵𝐼𝑇 ∗ (1 − 𝑡) − 𝑊𝐴𝐶𝐶 ∗ 𝐶 (27)
𝐸𝑉𝐴 = (𝑅𝑂𝐸 − 𝑟𝑒) ∗ 𝑉𝐾 (28)
Vztah těchto dvou vzorců zachycuje schéma ekonomické přidané hodnoty níže.
Obrázek 9: Schéma ekonomické přidané hodnoty Zdroj: Management Mania, 2016
3.1.1 Vážený průměr nákladů kapitálu
WACC se dá rozdělit na části nákladů na cizí kapitál a nákladů na kapitál vlastní. V teorii
WACC se dá rozdělit na části nákladů na cizí kapitál a nákladů na kapitál vlastní. V teorii