Charakteristika vybrané skupiny

Jak je uvedené již v názvu, program jsem realizovala s dětmi z Dětského centra Sluníčko v Liberci. Konkrétně se třemi dívkami a jedním chlapcem, kteří se pohybují ve věku 2 – 3,5 let.

Dívka AB (*8. 1. 2012) Dívka CD (*25. 2. 2013) Dívka EF (*18. 7. 2012) Chlapec (*22. 7. 2012)

Dívka AB byla nejstarší, na začátku realizace projektu ve věku 36 měsíců, v dětském centru je již od 21. měsíce. Byla přijata na základě předběžného opatření. Má dva sourozence, z nichž o starším nevím nic, a mladší sestra také pobývá v centru. Dívka AB mi neustále vyprávěla o své kamarádce „Sandě“. Dokázala ji přesně popsat. Na otázku: „Kde je?“, odpovídala převážně: „Doma, spinká.“ Když jsem se zeptala vrchní sestry, kdo je Sanda, dozvěděla jsem se, že to byla paní z personálu dětského centra, co si vzala jednou domů dívku na Vánoce. Evidentně se k dívce chovala velice hezky, a tak se na ni dívka upnula. Na výzvu: „Zazpívej mi prosím písničku“ děvče odpovídalo, že zná jenom jednu jedinou a začala zpívat vymyšlenou melodii, do které vkládala jen větu: „Sando, Sando, kde jsi.“ Postupem času přestala odmítat zpívání nové písničky a o kamarádce přestávala mluvit. Jinak byla samostatná, hravá, komunikativní.

Vyžadovala pohlazení, objetí a při všech aktivitách pozornost.

Dívce CD, sestře dívky AB, bylo na začátku realizování programu 23 měsíců. Do centra byla přijata ve věku 8 měsíců. Dívka byla samostatná a moc nemluvila. Často napodobovala svou starší sestru, hlavně při kresbě. Mezi její oblíbené aktivity patřilo zpívání a prohlížení knížek. Obě sestry se do dětského centra dostaly na základě

předběžného opatření. Matka o ně nejevila zájem, opouštěla své dcery a odcházela z domu. K plakajícím dívkám se často dobývali sousedé.

Dívka EF byla na začátku realizování projektu ve věku 30 měsíců, přijata byla ve věku 14 měsíců. Dívka byla dost introvertní, odmítající se zapojovat do společných aktivit.

Nesmála se. Vždy mlčky splnila, co se po ní chtělo. Byla vzorná, samostatná a pečlivá.

Matka této dívky byla alkoholička a o otci se nic neví.

Chlapec byl ve věku 30 měsíců. Má staršího sourozence narozeného v roce 2000. Přijat byl 4. porodní den. Matka docházela chlapce kojit, zpočátku denně, později vynechávala. Posléze bylo třeba krmit chlapce umělou stravou, což toleroval a prospíval. Často ho navštěvovala babička a to nadále i po dobu realizování projektu.

Když přišla, chlapec radostí nechal vše stranou a běžel ji obejmout. Byl velice extrovertní a nepozorný. U každé aktivity vydržel vždy jen krátkou chvíli.

Každé dítě je jedinečné a nezaměnitelné. Narodí se se základním vybavením, určitými možnostmi rozvoje, ale taky určitými omezeními. Děti v dětském domově nemají takový individuální přístup, jaký by potřebovaly mít a tak je jejich vývoj často mírně, někdy více, opožděn. Avšak i tak je potřeba pomocí působení okolního prostředí, v tomto případě tedy životem ve skupině v dětském domově, zpřístupnit možnosti dítěte. „Tety“ v Dětském centru Sluníčko se dětem snaží věnovat co nejlepší péči, ale vědí, že je nutno udržovat vztah na mírné profesionální bázi, aby se děti v případě stěhování do adoptivní rodiny lépe integrovaly a nebyly na žádném pracovníkovi centra závislé. S dětmi se mi pracovalo skvěle a vzhledem k tomu, že má práce s nimi pro ně byla zpestřením denního režimu, tak děti byly rády, když jsem přišla.

Při práci s dětmi byl velmi znát rozdíl věku, ačkoli se jedná pouze o několik měsíců.

Chlapec a nejstarší dívka byli otevření, komunikativní a spíše extrovertní. Přednost dávali aktivitám pohybovým a méně klidovým. Dívka AB byla nejmladší, k vyvození jakéhokoli slova se dostala pouze u zpívání, občas u aktivity jako prohlížení knížek a poznávání zvířat. Tato aktivita byla její oblíbená. Dívka EF již byla zcela nekomunikativní, uzavřená a introvertní. Co se kresby a klidnějších prací týče, dokázala

Vytvořila jsem program, na jehož základě budu moci stanovit, zda se vývoj dětí v dětském domově shoduje s výše nastudovanou teorií.

Pro lepší pracování s dětmi je dobré vytvořit si „maňáska“, jehož prostřednictvím se k dětem bude mluvit lépe. Já si takového vytvořila a s dětmi se mi s jeho pomocí, především ze začátku, komunikovalo mnohem lépe. (Obrázek č. 10)

7.1 Potřeby dětí cílové skupiny

Při jakékoli práci s dětmi je potřeba nezapomenout, že každé dítě má nějaké potřeby a tím nemyslím jen ty fyziologické, jako je žízeň, hlad apod. Každé dítě je jiné, v tomto případě je každé jinak poznamenané a tudíž každé vykazuje i jiné potřeby. Nyní uvedu obecnější potřeby, které jsou důležité u dětí v raném věku v dětském domově.

Potřeba poznávání, zkoumání – jinak taky řečeno potřeba učení. Děti jsou zvědavé a v tomto není žádný rozdíl mezi dětmi vychovávanými v úplné rodině a dětmi z dětského domova. Mají potřebu se na všechno ptát, všechno znát, o všem vědět. Děti jsem si brala vždy po dvou, tudíž pro ně bylo nové, že mají jednu tetu a musejí se o ni dělit jen s jedním svým vrstevníkem. Vyžadovaly proto moji pozornost více, než když pak byly ve skupině více dětí. Líbilo se jim, že jsem jim ukazovala zvířátka, vyprávěla jim o nich a napodobovala jsem je.

Potřeba být motivován – je složité malé dítě zaujmout a proto je pojem motivace v práci s dětmi raného věku to důležitější. Pro mé děti bylo motivací, nejen to, že věděly, že nakreslí-li co se po nich žádá, budeme si pak hrát, ale i třeba to, že u učení písniček jsme tancovaly nebo se houpaly na houpacím koni. U jakékoli aktivity jsem používala maňáska, na kterého si děti musely nejdříve zvyknout, ale posléze se jim jejich další

„kamarád“ velmi zalíbil.

Potřeba být uznáván – potřeba uznání je podlé mého potřeba, kterou pociťuje člověk od útlého dětství po celý život. V období dítěte je však tato potřeba v popředí. Pochvala je pro dítě nejen motivací, ale dítě tak utváří svou sebekontrolu.

Potřeba emocionálního a sociálního kontaktu – první návštěvy v dětském domově byly poznávací a děti mě braly spíše jako dalšího člověka z personálu, se kterým nepřijdou tolik do kontaktu. Později se vztah mezi námi začal více upínat. Vždy, když jsem si pro děti přišla, nechaly všeho, co měly rozdělané a běžely ke mně. Konkrétně dívka AB si potrpěla na objetí, když jsme se viděly a na neustálé mazlení v průběhu činnosti. Dívka EF, která byla spíše introvertní, neprojevovala žádné emoce, ale i ta zbystřila, když jsem si pro ni přišla a vydala se ke mně s úsměvem. Chlapec vyžadoval mou pozornost při vyprávění. Často si vymýšlel a byl rád, že ho poslouchám.

7.2 Vymezení obecných cílů

Cíle můžeme chápat jako „ideály“, které si stanovíme a chceme jich dosáhnout. Dělíme je na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.

Uspokojit potřeby dětí (cíl dlouhodobý) – potřeby, které jsem uvedla výše, jsou potřeby, které jsou pro rozvoj dětí nezbytně důležité. Mým úkolem je přistupovat k dětem tak, aby byly všechny tyto jejich potřeby uspokojeny.

Zhodnotit funkční oblasti jednotlivých dětí (cíl dlouhodobý) - k určení dlouhodobého cíle je potřeba vědět, co by dítě mělo vzhledem ke svému věku zvládat (viz. 1 Charakteristika jednotlivých období vývoje dítěte). Poté můžeme určit jeho vývoj v oblasti jemné a hrubé motoriky, řeči, myšlení a vnímání.

Podpořit rozvoj řečových dovedností, sebeobsluhy a nácvik hygienických dovedností (cíl dlouhodobý) – je potřeba dítě neustále vést k tomu, aby si po použití toalety umylo ruce. Aby si po sobě uklidilo hračku, kterou si vytáhlo a dále je potřeba na něj neustále mluvit.

Vytvořit v dětech důvěru (cíl střednědobý) – jen těžko lze pracovat s dětmi, pokud Vám nevěří a nemají k Vám důvěru. Proto je nutné ji v dětech vzbudit, aby s Vámi začaly komunikovat a dělat úkoly, které po nich žádáte.

Postavit aktivity tak, aby byly přínosem pro všechny děti (cíle krátkodobé) – jak už

to ale velmi patrný rozdíl a tak je třeba uvědomit si, že dívka AB bude zručnější, než dívka CD.

Další krátkodobé cíle jsou určeny u jednotlivých aktivit zvlášť – je mezi nimi např.

poznávání barev, rozlišení velikosti na malé – velké, stavění kostek, pochopení pojmu

„více“ apod.