Novorozenecké období

John Bowlby, anglický psychoanalytik, který svým konceptem přimknutí (attachment) silně ovlivnil i jiné psychologické školy, ve své knize Vazba uvádí: „Dítě má řadu fyziologických potřeb, které musí být uspokojeny, zejména potřebu potravy a tepla.

Pokud se dítě začne zajímat o nějakou lidskou postavu a připoutávat se k ní, tedy

2 LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd.

Praha: Grada, 2006, s. 23-24.

zejména připoutávat se k matce, je to důsledek toho, že matka naplňuje jeho fyziologické potřeby a že se dítě postupně naučí, že matka je zdrojem jeho uspokojení.“³

Bowlbyho úvahy ve mně často zanechávaly svazující pocit, kdy jsem si představila děti z centra, kteří jsou v domově od malička, a mají jednu „matku“ společně s několika dalšími dětmi. Hůře jsou na tom děti, které svou matku měly, ale neuspokojovala jejich potřebu potravy a tepla a tak je jejich osud dostal právě do centra.

„Nejenže mají děti tendenci chovat se určitým způsobem k lidem, ale také matky mají tendenci chovat se určitým způsobem k malým dětem. Když si matka natočí miminko do pozice tváří v tvář, dává mu příležitost, aby se na ni dívalo. Když si je přitiskne břichem na břicho a pohupuje s ním, pravděpodobně u něj vyvolá reflexní reakce, které nejen dítě přesněji zorientuje k ní, ale také mu poskytne příležitost použít úst, rukou a nohou pro přichycení se k matce. A čím více se tito dva při interakcích vzájemně vnímají, tím více sílí jejich příslušné reakce. Takto vzájemně začínají první interakce mezi matkou a dítětem.“⁴

Neumím si představit, jaké musí být začátky života pro děti v dětském domově, přesněji tedy v kojeneckém ústavu, u kterých se střídá hned několik „tet“. Horší to pak musí být pro dítě, které žije prvotní měsíce u matky a poté je jí odebráno.

Novorozeneckým obdobím se rozumí období do jednoho měsíce života.

„Novorozenecké období je dobou adaptace, během níž se dítě přizpůsobuje novým podmínkám. Novorozenec je vybaven základními reflexy, vrozenými způsoby chování

3 BOWLBY, John. Vazba: Teorie kvality ranných vztahů mezi matkou a dítětem. Praha:

Portál, 2010, s. 161.

4 Dříve citované dílo, s. 237.

a schopností učení. Rozvoj novorozence závisí na přiměřeném přísunu podnětů. Učení novorozence je aktivizováno především v rámci sociální interakce.“⁵

Nedostatek přísunu podnětů předchází frustraci a deprivaci u dětí v pozdějším věku.

Osud člověka se určí už v době narození. Lidé si často myslí, že si dítě nebude pamatovat, když je mu ublíženo v raném dětství. Dítě sice nedokáže situaci popsat ani si ji vybavit, ale na jeho psychickém vývoji se daná situace poznamená.

„Šťastné je dítě, jež přijde na tento svět s dobrými geny a milujícími rodiči i prarodiči, kteří jsou vůči němu vstřícní a s ohromným nadšením si je užívají. Musíme si uvědomit, že dítě bez základní důvěry nemůže přežít...Je třeba trvat na tom, že v prvních měsících je životně nutné, aby matka byla dítěti plně k dispozici.“⁶

Nevzpomenu si už přesně, v jaké knize to bylo, ale nikdy nezapomenu na větu Sigmunda Freunda: „S mateřským mlékem dítě saje i mateřskou lásku a ta je možná důležitější než výživa“. Tato věta mi utkvěla v hlavě a myslím si, že to je přesně to, co tvrdí Erik Erikson a děti z dětských domovů tuhle „dávku mateřského mléka a tudíž mateřské lásky“ nemají.

Josef Langmeier ve své knize uvádí poznatek amerických lékařů M. H. Klause a J. H.

Kennela, a to sice, že lepší adaptaci dítěte způsobuje příjemnější porod. Tvrdí, že je důležité, aby žena rodila v co nejpohodlnějším prostředí, a doporučují, aby například i místnost, kde žena rodí, připomínala spíše obývací pokoj, než porodní sál.

„Všechny hlavní znaky, které charakterizovaly psychický vývoj už v prenatálním období, se uplatňují na vyšší úrovni hned po narození. Roste schopnost novorozence aktivně ovládat prostředí a zapojit se do sociální interakce. Tyto charakteristické vlastnosti,

5 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie 1. Praha: Karolinum, 2005, s. 71.

6 ERIKSON, Erik. Životní cyklus rozšířený a dokončený. 2. vyd. Praha: Portál, 2015, s.

110.

které si nese každý člověk s sebou už od nejútlejšího věku, nebyly vždy nejmenším dětem přiznávány. Teprve poslední doba přinesla nezvratné doklady, že nejde o období pasivní závislosti a nemohoucnosti, jak bylo ve starších učebnicích novorozenecké období zpravidla označováno.“⁷

Novorozenec prospí z pravidla až 20 hodin denně, ale spánek je málo konsolidovaný.

Kromě spánku lze však u novorozenců rozeznávat ještě různé přechodné stavy, například T. B. Brazelton rozlišuje šest základních behaviorálních stavů dítěte.

1. Hluboký spánek – dech je pravidelný, oči zavřené, bez spontánních pohybů.

Novorozenec se skoro nehýbe.

2. Lehký spánek – oči dítěte jsou zavřené nebo pootevřené, pod víčky lze zpozorovat rychlé oční pohyby, dech je nepravidelný. Dítě má drobné záškuby či nahodilé pohyby, časté jsou změny mimického výrazu.

3. Dřímota – přechodný stav mezi spánkem a bděním. Oči mohou být otevřené s neurčitým pohledem.

4. Klidný bdělý stav – oči jsou otevřené s jasným pohledem, dítě veškerou svou pozornost věnuje naslouchání a pozorování.

5. Aktivní bdělý stav – oči jsou otevřené, dítě hýbe všemi končetinami, často jsou slyšet i hlasové projevy.

6. Pláč – oči jsou otevřené nebo zavřené a dítě hýbe celým tělem. Pláče.

„Rozeznávání těchto stavů je pro správné zacházení s novorozencem velmi důležité, protože právě na aktuálním stavu bdělosti závisí i všechny ostatní reakce dítěte. Aktivní zájem o okolí a zapojení do sociální interakce projevuje dítě jen tehdy, je-li v klidném bdělém stavu. Probuzení dítěte ke kojení můžete očekávat spíše z lehkého spánku. Citliví rodiče tento fakt, ostatně na rozdíl od výzkumníků, vždy respektovali a svoji péči stavu

7 LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ. Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd.

Praha: Grada, 2006, s. 30.

dítěte přizpůsobovali. Vždy, když se dospělý rozhoduje, jakou péči má dítěti v daném okamžiku poskytnout, ověřuje nejprve intuitivně jeho stav – dotýká se ručky dítěte a hodnotí její svalové napětí, pozoruje rytmus dechu, sleduje reakci dítěte na dotyk poblíž jeho úst apod. ⁸

Dále má, podle Josefa Langmeiera, novorozenec vyvinuty všechny základní nepodmíněné reflexy – hledací, sací, polykací, vyměšovací, obranné, orientační, úchopové a polohové, které mu umožňují se vyrovnat s požadavky nového životního prostředí. Pozornost dítěte je přitahována pohybem. Dítě sleduje zrakem, a často i mírně otáčí hlavou. Jsme-li u zraku, nutno podotknout, že novorozenec dobře rozlišuje základní barvy i tvary a dává přednost kontrastům a složitým vzorcům. Zvláště přitažlivý je pro dítě lidský obličej a předměty ho připomínající.

Velmi dobře je u novorozenců vyvinut hmat, který je také rozvíjen již intrauterinně.

Hmatem se dítě uklidňuje i samo, sání prstů je pozorováno již od 24. týdne těhotenství.

Dobře jsou vyvinuty také chuť a čich, které mají u malých dětí zřejmě větší význam, než kdykoli později. Nejpozději šest týdnů po porodu již dítě rozezná všechny základní chutě a pozná svou matku po čichu.

„Dokonce aktivně vyhledává problémy v okolí a pátrá po jejich správném řešení. Je tedy už při narození vybaven schopností jednoduchých myšlenkových pochodů a jeho chování je mnohem aktivnější a autonomnější, než se dříve vůbec pokládalo za možné.

To, co se naučil, je novorozenec schopen uchovat i déle než 24 hodin. Brzy už dokonce objevuje, že existuje vztah mezi jeho vlastním chováním a následky tohoto chování v okolí – získal tedy základ pro pochopení principu kauzality. Učí se aktivně si vyhledávat příjemné a vyhýbat se nepříjemnému. Už jedna starší studie dokázala, že

8 Dříve citované dílo, s. 33.

novorozenci, kteří se při prvních pokusech o kojení dusili (nevhodným přiložením k prsu), odmítali brzy energicky situaci kojení vůbec.“⁹