Předškolní období

Pavel Říčan tvrdí, že duševní i tělesný vývoj v předškolním věku je již pomalejší.

„Socializace předškolního dítěte sice stále probíhá především v rodině, ale dítě se již musí přizpůsobovat požadavkům jiného sociálního prostředí. Významným sociálním

25 Dříve citované dílo, s.82.

mezníkem je zařazení do mateřské školy. Předškolní děti se učí žádoucím způsobům chování, především prosociálního, respektujícího práva ostatních. Osvojují si základní normy chování, s nimiž se postupně ztotožňují. Zatím je pro ně důležité především to, jak budou za jejich dodržení oceněny. Rodiče dítěti slouží jako model různých rolí, jako vzor, s nímž se identifikují. Vázanost na rodinu a na dospělé se postupně uvolňuje, předškolní věk lze charakterizovat jako období přípravy na život ve společnosti. Děti navazují kontakty s vrstevníky, při výběru kamaráda převažuje důraz na shodu v oblasti potřeb a zájmů. Ve vrstevnické skupině dochází k postupné diferenciaci rolí, dítě se zde učí soupeřit i spolupracovat. Rozvoj poznávacích procesů ovlivní i sebepojetí dítěte.

Předškolák přejímá názory dospělých na sebe sama nekriticky, tak jak jsou mu prezentovány. Dítě o sobě také uvažuje, avšak převážně egocentricky a s tendencí k fantazijnímu zkreslení sebepojetí. Součástí dětské identity jsou především pozorovatelné charakteristiky, vztahy k lidem, vlastnictví i různé sociální role, např.

generové role. Předškolní děti mají tendenci zveličovat generové rozdíly, jsou přesvědčeni o vyšší hodnotě vlastního tenderu, identifikují se s rodičem téhož pohlaví.“²⁶

Josef Langmeier a Dana Krejčířová tvrdí, že podíváme-li se na předškolní věk v širokém slova smyslu, mluvíme o době již od narození dítěte až do jeho nástupu do školy. Z tohohle úhlu jsem se na to ještě nepodívala a přijde mi to jako myšlenka hodna k pozastavení. Co ale autoři knihy dodávají je následující: „Takové široké pojetí má svůj praktický význam při plánování sociálních a výchovných opatření pro děti před jejich povinnou školní docházkou. Má však i svá úskalí. A svádí k tomu, aby se vývojové potřeby všech dětí v prvých šesti letech jejich života nepřístupně srovnávaly a aby se podstatné rozdíly, jaké pozorujeme mezi batolaty a dětmi mezi třetím a šestým rokem života ignorovaly, nebo alespoň redukovaly na rozdíly pouze kvantitativní. Potom uslyšíme z úst laiků, ale i odborníků dobře myšlené, ale nesprávně založené argumenty typu: „Když to jde v mateřské škole, proč by to nešlo v jeslích?“ – Je třeba proto pojednávat o tříletém období před vstupem do školy zvlášť a všimnout si jeho

26 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie 1. Praha: Karolinum, 2005, s.236.

významných charakteristik, které je oddělují od etap předcházejících i od následujícího věku školního. „²⁷

1.5.1 Vývoj základních schopností a dovedností

Čtyřleté dítě už nejen dobře utíká a seběhne hbitě ze schodů, ale už i skáče, hopsá, leze po žebříku, seskočí z lavičky, umí házet míčem, skákat po jedné noze nebo například dokáže skákat i panáka. Je více zručné, zvládne se samostatně najíst, obléknout, nandat boty a pokouší se i zavázat tkaničky. Také, například na toaletě, již potřebuje jen menší pomoc. Pod dohledem se zvládne i samo vykoupat. Cvičí svou zručnost především ve hrách, skládá kostky, staví hrady z písku, a především při kresbě, která je u dětí tohoto věku oblíbená a u které se uplatní rychlý růst jeho rozumového pochopení světa.

„Tříleté dítě ovládá už své pohyby rukou natolik, že mu nedělá obtíže napodobit různý směr čáry – dovede nápodobu vertikální, horizontální i kruhové čáry, třeba jenom podle předlohy. Ve třetím roce ovládne i kresbu křížku, v pátém roce je schopno napodobit čtverec a asi v šestém roce trojúhelník. Současně roste i jeho schopnost vyjádřit kresbou vlastní představu. Pokud se o to pokouší tříleté dítě, obyčejně něco načmárá a dodatečně to pojmenuje, i když výtvor se znázorňovanému předmětu vůbec nepodobá.

Čtyřleté dítě již podá realističtější obraz, i když zatím jen v nejhrubších obrysech:

kresba člověka, téma pro dítě patrně nejzajímavější, začíná hrubým znázorněním hlavy, nohou a hlavní části obličeje. I když většinou začíná už s nějakým záměrem, konečný výtvor může ještě pojmenovat docela jinak: „Nakreslím žábu“ zakončí přesvědčivým

„Je to slon“. Kresba pětiletého dítěte však odpovídá již předem stanovené představě, je mnohem detailnější a také prozrazuje lepší motorickou koordinaci – „pán“ má hlavu, trup, nohy, ruce, ústa, oči, nos, i když paže jsou většinou dosud znázorňovány pouhými

27 LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd.

Praha: Grada, 2006, s. 87.

čarami a proporce jsou víceméně nahodilé. Naproti tomu výtvor šestiletého dítěte – zralého na školu – je už po všech stránkách vyspělejší.“²⁸ (obrázek č. 2)

Také řeč se během předškolního věku značně zdokonalí. Výslovnost dítěte ve třech letech je často nedokonalá, hlásky vyslovuje nepřesně, nebo je nahrazuje jinými slovy.

Během čtvrtého a pátého roku již dětská „patlavost“ vymizí a dítě zvládne dát dohromady i souvětí. Dítě čtyřleté už má i mnohem větší zájem o mluvenou řeč. Dítě vydrží naslouchat krátkým povídkám a to i v menších skupinkách. Ve třech letech už ovládá několik krátkých a jednoduchých říkanek, jejichž počet narůstá. Ve třech letech dokáže dítě říct nahlas celé svoje jméno a říct své pohlaví. Ve čtyřech už pak na prstech umí ukázat kolik je mu let.

1.5.2 Emoční vývoj a socializace

„V útlém věku je dítěti dovoleno všechno – nemusí udržovat tělesnou čistotu, nemusí jíst samo lžičkou, neočekává se od něho, že hned uposlechne rozkazu rodičů. Teprve později je podrobováno sociálnímu tlaku, aby své chování přizpůsobilo způsobům, které jsou společností schvalovány, a aby se chovalo podobně jako dospělí členové.“ ²⁹

„Významná úloha v socializačním procesu dítěte připadá hře. Kdybychom chtěli celé období předškolního věku jednotně označit, mohli bychom mluvit nejspíše o období hry, která se v této době stává hlavní činností dítěte.…Formy dětské hry mohou být nejrůznější. Při některých hrách jde ještě o procvičování tělesných funkcí ve složitějších formách – funkční či činnostní typ hry. Jindy jsou hry zaměřeny na konstrukci nových věcí ze specifického materiálu (stavění kostek, konstrukce scének z domečků, figurek, vláčků aj., cílené stavby z písku či plastelíny, znázorňování předmětů kreslením) – konstrukční či realistický typ hry. V jiných případech dítě užívá předmětů v přeneseném významu a přeměňuje svět podle své představy, např. zachází s klacíkem hned jako s dítětem, hned zase jako s puškou, s hadříkem jako s peřinkou nebo jako s padákem

28 Dříve citované dílo, s. 88.

29 Dříve citované dílo, s. 94.

apod. – iluzivní typ hry. Jindy si dítě samo nebo se spoluhráči hraje na prodavače, na listonoše, na princeznu, na maminku a tatínka, a tak získává zkušenosti se sociálními rolemi, které pozoruje, ale které samo zastávat nemůže – úkolové hry.“³⁰

30 Dříve citované dílo, s. 102.