Při psaní této diplomové práce, tvorbě metodiky a její následné evaluaci s žáky mě napadla celá řada otázek, u kterých bych se v této části rád zastavil.
Právě propojením témat stará mapa, turistika a budní hospodářství dává možnost vzniku unikátní mezipředmětové vazby, kdy se nám v jednom tematickém celku velmi výrazně podílí složky z dějepisu, občanské výchovy, tělesné výchovy a zeměpisu. A právě toto propojení čtyř předmětů je klíčové a velmi specifické pro náš tematický celek. Jelikož každá ze složek je svým způsobem klíčová a jejím odstraněním bychom přišli o vnitřní vztahy mezi jednotlivými pojmy. Bez složky dějepisné bychom nepochopili důvod toho, proč vlastně lidé žijí v krajině, která jim rozhodně život neusnadňuje. Bez složky občanské výchovy bychom neporozuměli vztahům, které si lidé vytvářeli k takto nehostinné krajině. Kdybychom zanedbali složku tělesné výchovy, přišli bychom o vztahy mezi zábavou a dobrodružstvím při dobývání hor a poměrně ráznou a rychlou změnou životního stylu obyvatel žijících v horách. Bez složky zeměpisné bychom dostali pouze faktické informace bez prostorového umístění. A tento celý systém můžeme vidět právě při studiu starých map, kde si můžeme všimnout, jak se vyvíjela toponyma ve sledované oblasti, jak přibývalo turistických cest a dopravních spojení, jak se měnil ráz krajiny, kde mizely lesy na úkor pastvin, a kde naopak musely pastviny ustoupit obnově lesního porostu. A právě využití map nám do jisté míry může simulovat skutečnou práci v terénu. Pokud použijeme vhodné mapy, například satelitní snímky, či další speciální mapy, získáme zcela jiný pohled na krajinu. Běžnou součástí dnešních mapových aplikací je také tzv.
street view, tedy opravdu již skutečná forma virtuální reality, z pohodlí domova se můžeme za pomocí map a snímků procházet po Londýně, Saharskou pouští nebo stát na vrcholu Everestu. Tyto možnosti nám otevírají úplně nové formy výuky zeměpisu ve školách. Žákům můžeme za pomocí map ukázat krajinu na druhém konci světa a pokud použijeme starou mapu, můžeme jim ukázat krajinu na druhém konci světa před 100 lety.
Jedním z cílů této diplomové práce bylo vytvoření didaktického nástroje, pomocí kterého bychom realizovali praktickou část hlavního cíle.
A abychom mohli vytvořit kvalitní nástroj pro výuku tak specifického a lokálního tématu, bylo nejprve nutné získat teoretický základ.
Ten byl získán rešerší a zkoumáním dostupné literatury, která se zabývá tématem. Což bylo v mnohých ohledech velmi obtížné, jelikož jsem narážel na dva zcela odlišné problémy, prvním problémem byl fakt, že například v oblasti didaktiky geografie existuje velmi mnoho zdrojů, článků, knížek a výzkumů. A logicky tak vzniká velká spousta závěrů, definicí, doporučení a návrhů, které jsou nejednotné a často i nerealizovatelné v běžné školní praxi. Nebojím se říci, že v české odborné literatuře panuje poměrně velký chaos v používání základních didaktických pojmů, jako je například znalost / dovednost.
Protipólem tohoto problému byl fakt, že se téměř nikdo nezabýval využíváním starých turistických map ve vzdělávání. Můžeme najít některé práce, které se zabývají využitím historických map, jakožto zdrojů informací ve výuce zeměpisu a nebo zdroje, které se zabývají využíváním obecných či jinak tematických map, ovšem většinou současných. Ani v zahraniční literatuře jsem neměl moc štěstí.
A proto bylo v celku příjemné se probírat literaturou z oblasti, která je mi blízká, dějinami Krkonoš a krkonošského sportu. V této oblasti nalezneme poměrně dost zdrojů, které ale na sebe většinou navzájem odkazují.
Při studiu literatury jsem si uvědomil ohromnou propojenost Krkonoš a Jizerských hor. Obě tyto pohoří jsou spolu spojena již odpočátku jejich vzniku. Byly společně remodelovány a utvářeny. Jsou spolu spjata tak úzce, že pouhým okem obtížně rozlišíme hranici, kde končí Jizerské hory a začínají Krkonoše. I toto bylo důvodem, proč jsem si jako téma práce zvolil staré turistické mapy Jizerských hor a Krkonoš. Další podobností je také způsob života lidí v těchto pohořích, kdy sem první lidé přicházeli těžit rudy
a drahokamy. Tito lidé se zde usadili a začali budovat sídla. S příchodem většího počtu lidí bylo třeba hledat nové formy obživy, a tak se v Krkonoších rozvíjelo budní hospodaření a v Jizerských horách sklářské řemeslo. Byť se tyto způsoby hospodaření zdají být odlišné, jsou velmi podobné v tom, jak člověk měnil krajinu. Společným znakem obou pohoří je také i fakt, že zde bylo v hojné míře zastoupené obyvatelstvo německé národnosti, které v určitém momentu našich dějin bylo odsunuto a na jejich místa s vidinou snadného zisku přišli lidé, kteří neměli žádný vztah k místní krajině. Z tohoto důvodu původní způsob života obyvatel téměř vymizel.
Po té, co se mi podařilo shromáždit dostatečné množství informací a teoretických poznatků a zároveň jsem měl adekvátní mapové podklady, jsem se mohl pustit do vytváření tematického celku. Zde bylo důležité si uvědomit s jakými vědomostmi a dovednostmi do něho žáci budou vstupovat a z toho vycházet i při samotné realizaci. Myslím, že se mi velmi osvědčila metodiku mnou vytvořenou využít bez větších změn a úprav pro další použití v hodinách zeměpisu v jiné lokalitě. Téma budního hospodářství můžeme zaměnit třeba za zaniklé osady na Jesenicku, Jizerských horách či na Šumavě. Pokud bychom chtěli pracovat mimo pohoří ČR, můžeme pracovní list transformovat na jiné místo. Například horskou turistiku nahradit vodní turistikou a téma horských bud nahradit stavbou přehradních nádrží, případně jiným lokálním tématem.
Realizování výuky tematického celku proběhlo nakonec úplně jinak než bylo původně plánováno. Z počátku jsem měl naplánované dva dvouhodinové bloky. V tom prvním bychom se naučili pracovat se Story mapu a rozhraním Google My Maps, v tom druhém by probíhala samotná práce žáků. Ovšem vzhledem k nastalé situaci s pandemií viru Covid – 19 a vyhlášeným
nouzovým stavem, kdy byly uzavřeny základní školy, jsem musel zvolit výuku online za pomocí nástrojů aplikace G-Suite, díky které jsem si mohl vytvořit virtuální učebnu a videokonferenci s žáky.
Jak jsem již na začátku diskuze uvedl, dalším logickým krokem do budoucna, by bylo převedení výuky přímo ven do hor v rámci terénní exkurze.
Bylo by zajímavé porovnání výsledků vstupních a výstupních ukazatelů realizované na skupině, která pracovala v terénu, a která pracovala ve školní třídě.