Historie osídlení Krkonoš a Jizerských hor

Z historického hlediska můžeme najít několik důležitých milníků, některé jsou pozitivní, některé negativní.

V období počátku prvního tisíciletí našeho letopočtu byly jak Krkonoše, tak Jizerské hory pokryty rozsáhlým lesními porosty smrků, jedlí a buků. Nad horní hranicí lesa Krkonoš se nacházela kosodřevina (FLOUSEK, 2007), kterou v Jizerských horách (díky nižší nadmořské výšce) nalezneme jen v místech vrchovišť. Vývoj a osídlování Jizerských hor a Krkonoš mají shodné znaky a jsou úzce spjaty se stavem lesů, které pokrývaly a dosud pokrývají většinu území. Jižní část Jizerských hor byla pro jejich omezenou přístupnost osídlena ve srovnání se severní částí později (RABŠTEINEK, 1960). Poprvé člověk pronikl na území Frýdlantska, a to již během doby bronzové, tj. asi před 5000 lety. Intenzivní kolonizace Krkonoš začala někdy na přelomu 13. a 14. století. Docházelo k vysoušení bažin, přeměny luk na pastviny a k těžbě dřeva. S rozvojem těžby dřeva pak docházelo k rozvoji hornictví a sklářství. dodnes (Jablonec, Rychnov, Držkov, Zlatá Olešnice) (NEVRLÝ, 1981).

Jako další milník můžeme považovat třicetiletou válku, tento válečný konflikt se dostal až do oblastí Podkrkonoší a vyhnal původní obyvatelé výše do hor. Kde vznikala první stavení, na loukách v oblasti horní hranice lesa se začalo sklízet seno a rozvíjel se chov dobytka. Tato lidská činnost začala formovat tzv. budní hospodářství (FLOUSEK, 2007). Také v Jizerských horách docházelo k intenzivním zásahům do lesního porostu na přelomu 17.

a 18. století byla v Josefově dole postavena Zenknerova huť a k obživě místních obyvatel v jizerskohorských vsích přibyly nejrůznější úkony spojené se sklářskou výrobou, mačkáním skla a jeho broušením či jen navlékání knoflíků a korálků. S rozvojem tohoto nového odvětví docházelo k velmi intenzivní těžbě lesů, které se již netěžily výběrově, ale holosečně (KARPAŠ, 2014).

Stav lesa v 18. století byl špatný, velmi se na něm podepsalo masivní kácení stromů z důvodu těžby pro sklárny a železárny. Nevýznamné nebyly ani škody napáchané pastvou. Pro obnovu lesa byla zavedena plánovaná výsadba původního lesního porostu. Pro nedostatek místních semen, se začala používat sadba z Německa a Rakouska, smrkové monokultury nepůvodních druhů brzo vytlačily původní krkonošský a jizerskohorský ekotyp smrku. Jedním z dalších negativních jevů bylo bylinářství, sběr léčivých bylin dosáhl ve druhé polovině 18. století takového rozmach, že byla poškozena řada velmi cenných lokalit (BAŠTA, 2008). Stejný stav je také v Jizerských horách, kdy na konci 19. století jasně převažuje smrk nad jedlí a bukem, které zde byly tradiční (KARPAŠ, 2014).

Na konci 19. století nastal pro Krkonoše další významný milník, došlo k rozmachu a rozvoji turistického ruchu. Původní sezónní a hospodářské boudy byly přestavovány pro potřeby celoročního turistického ruchu. Na těchto boudách docházelo k prodeji místních potravin a rukodělných výrobků z kosodřeviny. Významný byl i rozvoj a budování cest a komunikací (FLOUSEK, 2007).

Před druhou světovou válkou bylo v Krkonoších postaveno hraniční opevnění. Během let okupace došlo opět k masivnímu nárůstu těžby dřeva, což vedlo k poměrně velkým kůrovcovým kalamitám. Jelikož byla část Krkonoš na území Sudet, převažovalo zde obyvatelstvo německé národnosti.

V roce 1938 po Mnichovské dohodě a násilnému odtržení Sudet Německu, bylo české obyvatelstvo přesídleno více do vnitrozemí (DVOŘÁK, TICHÝ, 2009). Po druhé světové válce došlo v sudetských pohořích k velkým změnám. V Čechách, přesněji v tehdejším Československu, probíhaly

nadšené akce v rámci osvobozování, pocity strachu a nejistoty se projevily především u Němců, žijících na území Sudet. Zavládla mezi nimi pohřební nálada, smutek, nejistota, obavy z budoucnosti i strach z českého obyvatelstva. Straníci nacistické strany i funkcionáři státní správy utíkali, nebo alespoň zametali stopy, hledali úkryty. Mnozí volili v zoufalství sebevraždu, jen v Jablonci nad Nisou v době od 14. 5. do 3. 6. bylo spácháno 60 sebevražd (RICHTER, 1994). Ti, co nestačili z pohraničí odejít, čekal velmi nepříjemný osud. Osvobozování americkou armádou probíhalo většinou v poklidu, více problémů bylo v místech, která byla osvobozována armádou sovětskou, zde se často brutálně rabovalo, obyvatelé německé národnosti byli biti, zastrašováni a znásilňováni. O odsunu Němců se sice mluvilo již za války, jasné stanovisko, ale padlo až na konferenci v Postupimi. Toto setkání tzv.

Velké trojky (Stalin, Truman, Churchill) od 17. července do 2. srpna 1945 definitivně rozhodlo o osudu milionů Němců, kteří žili na území Sudet a celého Československa. V souvislosti s následným transferem českých Němců byly založeny sběrné tábory, dále byly použity prostory věznic jako internační střediska pro osoby české, německé i jiné národnosti (OTČENÁŠEK, 2006). Oblast byla osídlena lidmi z vnitrozemí a zahraničí, tedy lidmi, kteří neměli vztah ke zdejší půdě a historii. Mnoho lidí přicházelo do těchto míst s vidinou rychlého zbohatnutí, díky opuštěnému majetku po odsunutém německém obyvatelstvu. Mnoho domů a kulturních památek však bylo zničeno a zbouráno (SPURNÝ, 2006).

V současné době oblast Krkonoš, ale také Jizerských hor, poznamenává negativní faktor: intenzivní turistický ruch.

Intenzivní turistický ruch, je stále živý problém, který se v krajině projevuje nejvíce v rámci budování nové infrastruktury, komunikací či rekreačních zařízení. Správa krkonošského národního parku podporuje určité druhy sportů a sportovního využití Krkonoš, ovšem za jistých podmínek. Mezi povolené sporty patří (KLAPKOVÁ, 2005):

• pěší turistika ( pouze po vyznačených trasách),

• cykloturistika (na silnicích a komunikacích k tomu určených),

• běžecké lyžování ( na vyznačených trasách),

• sjezdové lyžování ( na místech k tomu určených),

• skialpinismus (na vyznačených trasách),

• jízda na koni ( na povolených okruzích),

• horolezectví (pouze v oblastech Hnědé skály, Hranostaj, Lubošské skály, Emina skála),

• vodní sporty (sjíždění v bezmotorových plavidlech na Jizeře a horním toku Labe).

Také správa CHKO Jizerských hor si vytyčila jasná pravidla chování při sportovní vyžití (AOPK, 2020):

Na celém území CHKO Jizerské hory není dovoleno:

• vjíždět a parkovat motorovými vozidly mimo silnice, místní komunikace a vyhrazená místa. Na lesní účelové komunikace je vjezd motorových vozidel zakázán.

• tábořit, rozdělávat a udržovat ohně mimo vyhrazená místa.

• Zachovávejte ticho a klid v lesích!

• ukládat a zneškodňovat odpady mimo místa vyhrazená.

Dále na území I. a II. zóny není dovoleno:

• nevratně poškozovat půdní povrch (týká se zejména vjíždění cyklistů mimo vyznačené cesty).

• pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená Správou CHKO JH.

Dále v národních přírodních rezervacích není dovoleno:

• vstupovat a vjíždět mimo vyznačené cesty, provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích.

• jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená Správou CHKO JH.

• vjíždět motorovými vozidly