Domácí násilí

Prvním negativním společenským jevem, kterým se budeme zabývat a jenž je spojen s rodinou je domácí násilí. „Domácí násilí lze definovat jako zneužití postavení a moci, kterou pachatel v rodině má. Projevuje se nepřiměřenými požadavky, vynucováním podřízenosti oběti a kontroly nad jejím životem.“⁴¹

39 MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita., 2008. s. 55.

40 JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Praha: Grada., 2012. s. 47.

41 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál., 2004. s. 633.

31

Obětí i pachatelem se může stát kterýkoliv člen rodiny. Cílem agresora je kromě uvolnění napětí a vzteku rovněž získání nadvlády nad jeho obětí.

Domácí násilí může mít mnoho podob, obecně rozlišujeme:

1) Fyzické násilí, které zahrnuje například fackování, bití, tahání za vlasy, kopání nebo pálení.

2) Za psychické násilí je považováno například ponižování, zesměšňování a vyhrožování. Lze sem zařadit i sociální izolaci, tedy zákaz styku oběti s příbuznými a přáteli, zákaz telefonování a neustálou kontrolu.

3) Sexuální násilí zahrnuje sexuální činy, které oběť koná proti své vůli.

4) Ekonomické násilí představuje zamezování oběti disponovat s vlastními nebo rodinnými financemi.

Někteří autoři rozlišují tři složky domácího násilí, a to partnerské násilí, generační násilí a transgenerační násilí. Partnerské násilí se tedy může odehrávat

mezi manželem a manželkou, druhem a družkou, partnerem a partnerkou, ale i mezi partnerkou a partnerkou nebo partnerem a partnerem. Generační násilí

je pácháno zletilými nebo nezletilými dětmi vůči jejich rodičům.

Transgeneračního násilí se dopouštějí zletilá či nezletilá vnoučata vůči svým prarodičům.⁴²

V následujícím textu se budeme blíže zabývat nejčastěji vyskytovanou složkou ve společnosti a tou je partnerské domácí násilí. Ve většině případů je pachatelem domácího násilí muž. Příčin domácího násilí je mnoho a jednotlivé případy se od sebe liší. Jedna z možných příčin je však dána sociálně. Společnost již tradičně chápe muže jako „hlavu rodiny“, muž podle této představy musí rodinu chránit a být schopen jí ekonomicky zabezpečit. Žena je naopak považována za slabou, zranitelnou a závislou (ekonomicky, sociálně) na muži.

Pokud se v partnerství objevují časté konflikty, bývá to právě muž, který využije

42 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence.

Praha: Portál., 2011. s. 26.

32

své dominance a větší síly k prosazení svého názoru a dopustí se tak násilí.

Příčinou mohou být i charakterové vlastnosti jedince a jeho osobnost, například je-li muž cholerický nebo perfekcionista má vyšší sklony k agresivní reakci.

Do skupiny rizikových mužů patří i takoví, kteří trpí psychickou poruchou nebo jsou závislí například na drogách či alkoholu. Zvýšené riziko výskytu domácího násilí v prokreační rodině představuje rodič, který sám prožil násilí v rodině orientační a tento vzorec chování převzal.⁴³

Partnerské domácí násilí se stejně jako týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte odehrává v soukromí a okolí jej nemusí zaregistrovat. Kromě

neveřejnosti je znakem domácího násilí jeho opakování a dlouhodobost, za domácí násilí tedy nelze považovat ojedinělý útok. Dalším znakem je eskalace.

Domácí násilí ve většině případů začíná urážkami mířenými proti oběti a postupuje až k fyzickému nebo sexuálnímu násilí, které může v krajním případě

ohrozit život oběti. Pokud se jedná o domácí násilí, jsou jasně rozděleny role, tedy je zřejmé, kdo má nadřazenou roli. Není to tedy případ hádky nebo jiného konfliktu, kde jsou si oba účastníci rovni.⁴⁴

Typická je také cykličnost násilí, to znamená, že se násilí děje v několika stále se opakujících cyklech. Po útoku obvykle začne pachatel projevovat lítost a slibuje oběti, že se již nic podobného nebude opakovat. Po této fázi usmíření nastává fáze opětovného sblížení, během kterého se vztah dočasně zlepší. V další fázi se začne zvyšovat četnost i intenzita útoků a období klidu se zkracuje.

V poslední fázi se může stát, že se u oběti rozvine syndrom adaptace na týrání (battered woman syndrome). Ten se projevuje tím, že oběť přijme svoji roli oběti, protože je přesvědčena, že se proti útokům nemůže nijak bránit ani se jim vyhnout a na obranu tak rezignuje. Nabídky pomoci (útěk od partnera k příbuzným, azylový dům) odmítá s tím, že jí stejně již není pomoci. Nejčastějším argumentem ale je, že chce dětem zachovat úplnou rodinu. Známky agrese se před okolím snaží utajit, pokud si okolí všimne například poranění na těle, vymluví se na svou

43 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál., 2004. s. 637.

44 ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence.

Praha: Portál, 2011. s. 37.

33

nešikovnost či náhodné úrazy. Odmítat pomoc může oběť i proto, že se bojí agresivní reakce partnera, nechce ho „rozzlobit“.⁴⁵

Domácí násilí ohrožuje citový, rozumový a mravní vývoj dítěte. Děje se tak i pokud nejsou jeho přímými účastníky, ale pouze svědky. Děti ztrácí přesvědčení o bezpečí domova a bojí se i okolního světa. Například matku, která bývá velmi často ponižována, děti nemohou vnímat jako osobu, která je schopna je ochránit. V mnoha případech se také dítě (častěji dcera) snaží matku bránit,

vytvoří s ní koalici a z agresivního otce má strach a odmítá ho. U chlapců je častější, že otcovo chování jim imponuje a sami začnou vykazovat známky

agresivního chování, nejdříve vůči vrstevníkům, později členům rodiny a dokonce i vůči matce. Tento model chování si chlapec může přenést i do vlastního partnerského vztahu. Děti z rodin postižených domácím násilím jsou častěji vývojově opožděné, častěji se chovají agresivně a nedovedou ovládat své reakce.⁴⁶