4. Kriminalita jako sociálně patologický jev
4.1 Kriminalita žen a její vybraná specifika
4.1.1 Teorie kriminality žen
Podobně jako u kriminality obecně se i kriminalitou žen zabývají určité teorie. Rovněž jsou to teorie biologické, psychologické a sociální.
Podle biologických teorií jsou ženy biologicky a psychicky méně vyspělé, pasivní a labilnější než muži. U žen převládají emoce a mateřské pudy, což vede k menší míře dostávání se do konfliktu, než muži. Když se tedy žena dopustí
72 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999. s. 207.
73 HOLCR, Květoň a kol. Kriminologie. Praha: Leges., 2009. s. 72-73.
74 URBANOVÁ, Martina. Úvodní referát: Situace v oblasti ženské kriminality u nás. In:
URBANOVÁ, Martina. Ženská delikvence jako sociální jev : sborník příspěvků z konference pořádané Katedrou právní teorie Právnické fakulty MU v Brně, dne 4.11.2004 [Sborník z konference]. / redakce sborníku: Martina Urbanová. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s.
15.
75 MAREŠOVÁ, A., CEJP, M. a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2013. Praha: IKSP, 2004.
s. 32.
76 Tamtéž., s. 19.
47
kriminální činnosti, je to považováno za individuální patologii a za odchylku od biologicky determinovaného chování ženy.77
Psychologicky zaměřené teorie tvrdí, že zatímco u mužů převládají důvody k trestné činnosti, jako je kupříkladu egoismus, chamtivost nebo surovost, u žen je to spíše z důvodů emočních. Dalším důvodem, který je však shodný s muži, mohou být psychické poruchy.78
4.1.1.1 Genderová problematika a sociologické teorie kriminality žen
Abychom mohli popsat různé teorie zabývající se zkoumáním rozdílů mezi ženskou a mužskou kriminalitou, je třeba vysvětlit pojem gender. Pojmem gender rozumíme pohlaví. Na rozdíl od pojmu pohlaví (který označuje anatomické a fyziologické zvláštnosti) se týká psychologických, kulturních a sociálních rozdílů mezi muži a ženami. Kromě biologických rozdílů muže a ženy se pohlaví odlišuje i pomocí generové socializace. Tou je učení se genderovým rolím, jinými slovy muži a ženy se socializují k plnění očekávaných rolí. Role, které společnost očekává, jsou vztaženy právě k pohlaví. Pokud jedinec těmto očekáváním nevyhoví, je považován za deviatního, tedy vybočujícího z norem dané společnosti. Důraz na rozdíly mezi oběma pohlavími je dětem dáván při mnoha příležitostech, ať se jedná o hračky, dětské pořady nebo knížky.
Odlišování pohlaví, jakožto sociálního konceptu, vede k genderové nerovnosti, která je vyjádřena nadvládou mužů nad ženami ať už v oblasti
politiky, ekonomiky nebo rodiny. Ženy mají vůči mužům nerovné postavení, ať už se týká moci, prestiže nebo bohatství. Většina kultur považuje ženy
zodpovědné primárně za péči o děti nebo domácí práce, muži na druhou stranu mají za úkol obstarat rodině živobytí.79
77 URBANOVÁ, M., VEČEŘA M. a kol. Ženská delikvence. Brno: Masarykova univerzita, 2004.
s. 29.
78 Tamtéž.
79 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2013. s. 554-565.
48
Genderová problematika se samozřejmě dá uplatnit i v případě kriminality a kriminálního chování. Existuje mnoho sociologických teorií, z nichž si některé zmíníme, které se snaží vysvětlit, proč se ženská kriminalita liší od té mužské.
Podle sociologických teorií nejvýznamněji ovlivňuje kriminalitu žen sociální prostředí.80 Na rozdíl od mužů nepovažují ženy, podle některých autorů, za důležitou v průběhu socializace identifikaci se skupinou, ve které je kriminalita páchána. I v rodině je uplatňován k děvčatům odlišný přístup, než k chlapcům.
Děvčata jsou vedena k větší konformitě, a pokud normy poruší, jsou posuzovány přísněji než chlapci. Projev agresivity u chlapce je totiž posuzován jako něco, a blízkým, tedy pro ně je i ve společnosti snadnější podřizovat se nejen právním normám.82 Žena tak prochází specifickou socializací, učí se charakteristickým způsobům chování, postojům a motivům.83
Zajímavá je ovšem teorie O. Pollacka, který tvrdí, že kriminalita žen ve skutečnosti není tak nízká, jak se jeví být. Podle něj existuje takzvaný
„maskovaný“ charakter ženské kriminality. Ten spočívá v tom, že ženské delikty jsou méně často oznamovány, v méně případech jsou i ženské delikty odhaleny.
Kromě toho policie a soudy často projevují vůči ženám shovívavost.
80 URBANOVÁ, M., VEČEŘA M. a kol. Ženská delikvence. Brno: Masarykova univerzita, 2004.
s. 30.
81 BLATNÍKOVÁ, Š., NETÍK, K. Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2007. s. 15.
82 URBANOVÁ, M., VEČEŘA M. a kol. Ženská delikvence. Brno: Masarykova univerzita, 2004.
s. 30.
83 URBANOVÁ, Martina. Úvodní referát:K teoriím ženské kriminality. In: URBANOVÁ, Martina. Ženská delikvence jako sociální jev : sborník příspěvků z konference pořádané Katedrou právní teorie Právnické fakulty MU v Brně, dne 4.11.2004 [Sborník z konference]. / redakce sborníku: Martina Urbanová. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 11.
49
Stejný autor též tvrdí, že ženy jsou rafinovanější než muži, jsou totiž často iniciátorkami trestného činu a muže ke kriminálnímu chování zmanipulují.84
Etiketizační teorie, jejímž představitelem je například H. Becker, se velmi podobá teorii předchozí. Uvádí, že ženy se dopouští kriminality ve stejném měřítku jako muži. Teorie rovněž zastává názor, že kromě toho, že ženy však trestnou činnost provozují nenápadně a tajně, její konání se u žen také častěji přehlíží a toleruje. Podle této teorie tedy nelze považovat statistiky o ženské kriminalitě za reálné, protože je odhalena jen část ženské kriminality.85
Feministická teorie je poslední z řad teorií vycházejících ze sociologie, kterou si popíšeme. Tato teorie dává důraz na status quo (postavení jedince ve společnosti, společnost je považována za systém, kde jsou lidé hodnoceni na vertikální škále – některé pozice jsou vyšší, některé nižší)86 ve společnosti. Muži podlé této teorie ve společnosti vládnou, a tudíž přidělují pohlavím role a určují i kriminalitu. Mužům tedy přísluší kriminalita v oblasti materiální výroby, ženám v oblasti přirozené reprodukce. Nízká míra kriminality žen je dána tím, že na ženy se, jak tato koncepce říká, vztahuje trestní právo jen velmi málo.87
Pro ilustraci genderového pohledu na kriminalitu uvádíme jako příklad její extrémní formu – vraždu, a to z pohledu významného slovenského forenzního psychologa A. Heretika.88 Ten zkoumal velký soubor pachatelek/pachatelů vražd na Slovensku. Z jeho výzkumu vyplynulo, že matky žen – pachatelek vražd byly ve srovnání s matkami pachatelů vražd-mužů vzdělanější (stejně tak otcové, avšak statisticky méně průkazně). V oblasti kvality rodiny byly u obou pohlaví ukazatelé stejně negativní, tedy například disharmonické vztahy mezi rodiči nebo rodina nadměrně trestající. Významné rozdíly mezi oběma pohlavími nebyly zjištěny ani v úrovni intelektu a dosaženého vzdělání, avšak u mužů se objevilo signifikantně více poruch chování. Ženy však podle výzkumu častěji spáchají trestný čin vraždy
84 URBANOVÁ, M., VEČEŘA M. a kol. Ženská delikvence. Brno: Masarykova univerzita, 2004.
s. 30.
85 Tamtéž.
86 JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů. Praha: Grada Publishing, 2012. s. 222.
87 URBANOVÁ, M., VEČEŘA M. a kol. Ženská delikvence. Brno: Masarykova univerzita, 2004.
s. 32.
88 HERETIK, Anton. Extrémna agresia. Nové Zámky: Psychoprof, s.r.o., 1999. s. 116.
50
v domácím prostředí a v silném afektu hněvu. Ve většině případů byla motivem vraždy dlouhodobá vztahová krize s obětí. Obětmi žen - vražedkyň jsou tedy většinou jejich partneři, kteří své partnerky fyzicky napadají. Ženy jsou často tak obětmi domácího násilí a vraždy se dopustí při jednom z opakovaných útoků proti jejich osobě. S tím je spojen i fakt, že ženy používají stejnou škálu vražedných nástrojů jako muži, ale zároveň mají vyšší tendenci k použití bodnořezných nástrojů, které jsou v čase činu po ruce (kuchyňský nůž). Ženy ale také často vraždí děti a jiné blízké rodinné příslušníky, ovšem kromě rodičů.
Při studiu kriminality žen z genderového pohledu nelze pominout vrstevnické skupiny včetně místa tzv. subkultur v procesu socializace. „Součástí socializačního procesu jedince je schopnost jeho adaptace a jeho ztotožnění se se sociální rolí, kterou má v jednotlivých obdobích zaujímat.“89 Vliv často mají právě vrstevnické skupiny a subkultury mládeže. Subkultura je v sociologii vymezována velmi nejednotně. Autoři se však vesměs shodují, že členové subkultury sdílejí jiné, specifické hodnoty a normy, které se rozcházejí s normami
akceptovanými většinovou společností. Proto bývají spojovány (nutno dodat, že často neprávem) se sociálně patologickým prostředím a kriminalizovány.
I když u některých není pochyb o jejich antisociálním zaměření a činnosti, mnohé žádné antisociální aktivity kriminálního charakteru nevyvíjejí.
Podobně jako v mnohých studiích kriminality nebo jiných forem sociálně patologického chování není problému přítomnosti žen věnována větší pozornost, stejně tomu je i v případě výskytu dívek a mladých žen v subkulturách mládeže.
Aniž bychom chtěli jakýmkoliv způsobem subkultury mládeže kriminalizovat nelze pominout fakt, že i mnohé odsouzené ženy mají ve své životní historii členství v problémových partách mládeže, zejména problémové uživatelky drog.
„Ve většině popisovaných subkultur se žena jevila pouze jako doplněk partnera, genderová role nebyla vnímána“.90 Týž autor však upozorňuje sice na sporadický, ale přesto existující výskyt dívek ve hnutí mezi skinheads (skin girls, renees).
89 SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže. Praha: Grada 2010. s. 21.
90 Tamtéž, s. 85.
51
Řada subkultur má stanovená pravidla chování k ženám (nejen v rámci zmíněné subkultury). I v rámci subkultur existují proudy, které „nerovnoprávné a
„podřadné“ postavení žen kritizují (straight edge).“91