3. Sociálně patologické jevy spojené s rodinou
3.2 Syndrom CAN
Druhým negativním jevem, kterým se budeme zabývat, je syndrom CAN.
Tato forma násilí je na rozdíl od výše popsaného partnerského domácího násilí směřována proti dítěti, nikoliv proti partnerovi. Ačkoliv formy a charakteristika se zdají být stejné jako u domácího násilí, hlavní rozdíl je právě v tom, že zde je obětí dítě. Název syndrom CAN pochází z anglického Child Abuse and Neglect, do češtiny jej překládáme jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Ten je definován jako „poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti hodnoceno jako nepřijatelné. Jde o soubor negativních důsledků špatného zacházení s dítětem.“47
45 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál., 2004. s. 641-642.
46 Tamtéž, s. 644-645.
47 Tamtéž, s. 593.
34
Pod pojmem týrání rozumíme především psychické nebo fyzické napadání dítěte. Za zanedbávání se považuje nevšímavost rodiče vůči důležitým potřebám dítěte nebo jejich úmyslným neplněním (např. nedostatečná výživa a oblékání).
Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, za zásadnější problém někteří autoři považují právě zanedbávání. Toto tvrzení zdůvodňují tím, že v případě agresivního chování vůči dítěti rodič na dítě stále reaguje. Rozumové schopnosti týraných dětí nebývají zpravidla nijak narušeny, od svých vrstevníků se liší
například svou ustrašeností nebo naopak agresivitou. Pokud se ale jedná o zanedbávání, dítě pro rodiče jakoby neexistuje.48 Zneužíváním se v případě
syndromu CAN myslí zejména zneužívání sexuální. V dřívějších dobách to byla například i dětská práce, která v některých zemích tzv. „třetího světa“ ještě přetrvává.
Je prakticky nemožné zjistit přesný počet dětí trpících syndromem CAN, protože se odehrává za „zavřenými dveřmi“ a mnoho případů tak zůstává neodhaleno. Dalším důvodem může být i to, že mnohým dětem trpícím syndromem CAN je do dvou let, tudíž nejsou schopny říci, že se něco děje. Takto malé děti bývají také nejvíce ohrožené a zároveň to na ně má silný psychický dopad. Odhadem je ale uváděno, že v České republice trpí syndromem CAN přibližně 1 – 2 % dětí, přesněji tedy 20 000 - 40 000 dětí do 15 let. Nadpoloviční většinu těchto dětí tvoří děti do 6 let.49
3.1.1 Zanedbávání
Nejčastější příčinou zanedbávání dítěte je rozchod či rozvod partnerů.
Partneři jsou zaujati svými negativními pocity, trpí psychickou nestabilitou a obavami ze samoty. Dítěti tak věnují pouze minimum pozornosti, nestarají se o jeho potřeby, dítě u nich nemá pochopení. V některých případech dokonce i rodiče mohou dávat rozpad rodiny za vinu právě jejich potomkovi.50 Forem zanedbávání existuje hned několik. Mezi hlavní patří zanedbávání tělesné, které
48 MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita., 2008. s. 159.
49 http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika
50 DUNOVSKÝ, Jiří, Zdeněk DYTRYCH a Zdeněk MATĚJČEK. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995. s. 114.
35
se projevuje neuspokojováním fyzických potřeb, nedostatkem jídla, oblečení či zanedbávání lékařské péče a prevence. Další oblastí, ve které může být dítě zanedbáváno je bezpečí, které se projevuje tak, že rodič nechá dítě bez dozoru.
Nelze opomenout ani zanedbávání citové, které spočívá v neuspokojování emocionálních potřeb. Mezi hlavní formy zanedbávání řadíme i oblast seberealizace. Sem patří zanedbávání výchovy a vzdělání nebo bránění ve školní docházce.51 Dítě tak trpí dlouhodobým strádáním zapříčiněným neuspokojováním významných potřeb, tedy deprivací. problémy, nepovídají si s ním, nemazlí se s ním), a proto se často orientuje např.
na vrstevníky nebo se uzavírá do sebe, přičemž obojí může znamenat riziko do budoucna. V lepším případě se upne citově na prarodiče nebo sourozence jednoho z rodičů (teta, strýc).52
Zanedbávané dítě nemá dostatek podnětů k rozvoji svého intelektu a tudíž možnost se učit základním dovednostem, opožďuje se například i vývoj řeči.
Zanedbávané děti často neumí navazovat kontakt s cizími lidmi, nemají dostatečný soucit, netrpí pocity viny a na neúspěch či frustraci reagují agresivně.53
Ačkoli, jak již bylo zmíněno výše, je zanedbávání považováno některými autory za zásadní problém ve výchově dítěte, některé jeho formy nejsou postihnutelné trestním zákoníkem. Trestné činy proti rodině a dětem jsou zmíněny ve IV. Hlavě trestního zákoníku54. Zanedbáváním, které je zde upraveno v některých zákonech a je tedy trestné, je například opuštění dítěte, zanedbání
51 FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Praha: Grada Publishing a.s., 2009. s. 147.
52 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Praha: Portál., 2010. s.
559.
53 MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita., 2008. s. 159.
54 Zákon č. 40/2009 Sb.
36
povinné školní docházky nebo zanedbání povinné výživy. Zákon tedy neupravuje takzvané citové zanedbávání, ačkoliv se jedná o jeho velmi závažnou formu.
3.1.2 Týrání
Jak již bylo naznačeno výše, týrání rozlišujeme fyzické a psychické.
Za fyzické, neboli tělesné týrání je považováno nepřiměřené bití rukou nebo různými nástroji, kopání, vytrhávání vlasů, způsobování popálenin, škrcení, dušení nebo například podávání jedů, alkoholu nebo drog. Psychickým týráním pak rozumíme kupříkladu nadávání dítěti, jeho ponižování, násilnou izolaci, citové vydírání nebo kladení nepřiměřených nároků.55
Týráním jsou nejvíce ohroženy děti vyrůstající v rodině, ve které jsou vzájemné vztahy dlouhodobě narušeny a převažuje zde napětí a nespokojenost.
Dítě jakožto nejslabší člen se stává snadným terčem jedince s agresivními sklony k uvolnění onoho nakumulovaného napětí. Týrajícími rodiči mohou být například lidé, kteří mají zvýšený sklon reagovat agresivně nebo lidé, kteří se soustředí na své problémy a zájmy a dítě tak využívají k vybití si svých negativních emocí.
Nelze ani opomenout, že rodiči, kteří své potomky týrají, mohou být i lidé, kteří sami v dětství byli týráni a tento vzorec chování tak převzali.
Mezi děti, které bývají nejčastěji týrány, patří ty, jejichž chování se jeví jako nesrozumitelné, a jejich výchova je tím pádem náročnější (např. mentálně postižené děti, neslyšící nebo úzkostné). Dále to mohou být děti, které například trpí syndromem hyperaktivity a rodiče tak svým chováním nadměrně zatěžují.
Není výjimkou, že týrané bývají i děti, které různým způsobem nesplnily očekávání svých rodičů (děti postižené, nehezké nebo nešikovné).56
55 FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Praha: Grada Publishing a.s., 2009. s. 146.
56 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál., 2004. s. 596.
37 3.1.3 Zneužívání
Pod pojmem zneužívání je myšleno zejména zneužívání sexuální.
„Sexuálním zneužíváním je míněno každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele.“57 V rodině se sexuálního zneužívání (nejčastěji dívek) ve většině případů dopouští nikoliv otec, ale vzdálenější mužský příbuzný, a to strýc či děda.
Výjimkou nejsou ani případy, kdy je zneužívajícím například soused nebo rodinný přítel. Pokud se jedná o otce, kteří sexuálně zneužívají své dcery, jedná se většinou o intelektově podprůměrné jedince a mnoho z nich jsou alkoholici nebo uživatelé jiných drog. Sexuálního zneužívaní se tedy často dopouštějí pod vlivem těchto látek. Mnohdy jsou také tito muži sexuálně odmítáni svými partnerkami.58
Sexuální zneužívání má několik forem, k těm základním patří zneužívání bezkontaktní, které představuje obnažování se před dítětem, masturbaci, nucení dítěte sledovat soulož či pornografické časopisy a filmy nebo pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení a uspokojení. Další formou je zneužívání s kontaktem, tedy osahávání a líbání dítěte na intimních místech, nucení dítěte, aby manipulovalo se svými nebo zneuživatelovými pohlavními orgány či sexuální styk. Poslední základní formou je komerční sexuální zneužívání, které „představuje formu sexuálního zneužívání dětí a obecně se vymezuje jako každé užití dítěte k sexuálnímu účelu za finanční nebo jinou odměnu.“59 Rozlišujeme tři formy komerčního zneužívání, a to dětskou prostituci, dětskou pornografii a obchod s dětmi pro sexuální průmysl.60
57 FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Praha: Grada Publishing a.s., 2009. s. 147.
58 MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita., 2008. s. 162.
59 MILFAIT, René. Komerční sexualizované násilí na dětech. Praha: Portál, 2008. s. 10.
60 Tamtéž.
38