Stejně jako v oblasti medicíny i v oblasti zločinu platí, že vhodnější než řešení projevů samotných je jim předejít. Pro společnost znamenají nejmenší újmu ty trestné činy, které se vůbec nestanou. Společnost ovšem musí nalézt způsoby, které k předcházení kriminality budou sloužit.100
„Prevence kriminality představuje soubor nejrůznějších společenských aktivit orientovaných na odstranění, oslabení či neutralizaci kriminogenních faktorů.“101 Mezi tyto aktivity lze zařadit i opatření, jejichž cílem je snižování rozsahu kriminality a její závažnosti. Tato opatření mohou probíhat pomocí omezení kriminogenních příležitostí nebo působením na možné pachatele a oběti trestných činů.102
Aktivity spojené s prevencí lze třídit dle několika hledisek. Prvním hlediskem je obsah zaměření prevence. V tomto případě rozlišujeme prevenci sociální, situační a viktimologickou.
a) Sociální prevence se zaměřuje na identifikaci, překonávání a neutralizaci sociálních kriminogenních faktorů. Opírá se například o psychologické, pedagogické, sociologické či kriminologické poznatky. Tato
prevence působí od ochrany a rozvoje jednotlivce (výchova), přes obměnu nevhodného rodinného prostředí a širšího sociálního prostředí (škola, zájmové aktivity a skupiny) jednotlivce po zásahy v makrosociální vrstvě společnosti (sociální politika, právní řád, normy, hodnoty).103 Kriminalita je tedy v tomto případě chápána převážně jako selhání jiných osob nebo jako důsledek strukturálních nedostatků ve společnosti. Zde se předpokládá, že pokud dojde ke zlepšení v oblastech funkcí rodiny, zaměstnanosti, bydlení, školství a volného času dojde rovněž k poklesu kriminality. Sociální prevence se zaměřuje především na prevenci kriminality mládeže. V rodinném prostředí je pro prevenci
100 TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Praha: Grada, 2010. s. 183.
101 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ. I., a kol. Kriminologie. Praha: Wolters Kluwer, 2014. s. 142.
102 ZAPLETAL, Josef. Prevence kriminality. Praha: PA ČR, 2008. s. 8.
103 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ. I., a kol. Kriminologie. Praha: Wolters Kluwer, 2014. s. 143-144.
56
důležité, aby rodina plnila všechny své funkce. Prevence sociálně deviantních jevů v rodinách je limitována především kvalitou rodinného prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Jestliže vyrůstá v prostředí konfliktů, hádek, nezájmu, bez pozitivního mužského nebo ženského vzoru pak jen obtížně můžeme očekávat, že se v dospělosti při výchově svých dětí bude chovat jinak. Co se týká širšího sociálního prostředí, je nutné, aby v něm byla mládež vybavena schopností prosociálního chování. Zde může širší sociální prostředí alespoň částečně kompenzovat nedostatky z rodinného prostředí.104
b) Situační prevence se zaměřuje na odstranění kriminogenních situací, omezení příležitostí ke spáchání trestných činů a na zvýšení rizika dopadení pro pachatele. Tato teorie vychází z předpokladu, že určité druhy kriminality a jiných sociálně patologických jevů mají své prostorové a časové zákonitosti. Dále předpokládá, že většina potenciálních pachatelů si předem racionálně promyslí klady a zápory dané kriminální aktivity a pokud zjistí, že námaha a riziko spojené s jejím vykonáním jsou vyšší než očekávaný úspěch, od svého záměru upustí.
Opatření situační prevence jsou především technického, organizačního a administrativního charakteru. Mezi základní opatření patří například zvýšení
ochrany objektů, osob a věcí (bezpečnostní zámky, hlídací psi, poplašná zařízení, atd.), ztížení přístupu k prostředkům vhodným pro spáchání trestného činu (kontrola zavazadel na letištích) nebo zlepšení dohledu nad lokalitou (pořádkové a hlídkové služby policie, hlídači, vrátní, kamerové systémy, atd.)105 Opatření situační prevence jsou využívány zejména v případech majetkové kriminality (vloupání, krádeže aut, v obchodech) a vandalismu a jsou hlavní doménou policie.106
c) Viktimologická prevence, tedy prevence zaměřené na potenciální i skutečné oběti trestných činů, se překrývá s prevencí sociální i situační.
Soustředí se na osvětovou a poradenskou činnost, kde jsou lidé poučeni o tom, jak
104 ZAPLETAL, Josef. Prevence kriminality. Praha: PA ČR, 2008. s. 13-15.
105 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ. I., a kol. Kriminologie. Praha: Wolters Kluwer, 2014. s. 153.
106 ZAPLETAL, Josef. Prevence kriminality. Praha: PA ČR, 2008. s. 16-17.
57
se mají chovat, aby sebe a svůj majetek zbytečně nevystavovali zvýšenému riziku napadení a jak se bránit útoku, jak se chovat v jeho průběhu i po něm.107
Druhým hlediskem, pomocí kterého se dá na prevenci nahlížet je podle toho, komu jsou preventivní aktivity adresovány. Zde rozeznáváme prevenci primární, která je adresována celé společnosti nebo vymezeným skupinám obyvatel (mládež, ženy, atd.). Primární prevence působí na příčiny kriminality prostřednictvím například sociální, kulturní nebo právní politiky. Sekundární prevence je orientována na potenciální pachatele, oběti, kriminogenní situace, především pak na kriminálně rizikové skupiny (záškoláci, alkoholici, narkomani, bezdomovci aj.) Do sekundární prevence lze zařadit například práci terénních pracovníků. Terciární prevence je zaměřena na hlavně na kriminální recidivu pachatele. Tento druh prevence tedy předpokládá, že trestný čin byl již spáchán a je třeba zabránit jeho opakování, tedy recidivě.108
Prevence sociálně deviantních jevů u dívek a žen se sice nevymyká z jejich celkového obrazu ve společnosti, přesto nacházíme některá specifika. O většině z nich jsme se zmínili v předcházejícím textu. Výrazným specifikem prevence sociálně patologického jednání dívek a žen je také nezpochybnitelná rozdílnost a významně menší rizikovost zejména v oblasti násilné a mravnostní kriminality.
Je zřejmé, že dívka, která vyrostla v sociálně deviantním prostředí narušené rodiny, bude jen obtížně hledat pozitivní vzory pro svoji roli partnerky a matky.
Těžiště prevence sociálně patologického jednání žen musí ležet nejen v primární prevenci (v sekundární a zejména terciární bývá obvykle pozdě), ale i v citové a mravní výchově k získání kompetencí ke vztahovosti s budoucím partnerem a roli matky.
107 GŘIVNA, T., SCHEINOST, M., ZOUBKOVÁ. I., a kol. Kriminologie. Praha: Wolters Kluwer, 2014., s. 160.
108 Tamtéž, 160-162.
58
Závěr
V předložené práci jsme se zabývali sociologickými, kriminologickými a vybranými psychologickými a sociálními aspekty života rodiny, které ve svém souhrnu mohou negativně ovlivnit vývoj dítěte.
Práce se zaměřila na ženskou populaci a to proto, že kriminalita žen je
v důsledku relativně nízké četnosti na okraji zájmu nejen společnosti, ale i výzkumných studií, zejména z oblasti kriminologie a penologie jako vědy o trestu a trestání.
Rovněž jsme se pokusili prokázat rozdílné pohledy a přístupy, které v nahlížení na sociálně patologické jevy včetně kriminálního chování, existují podle předmětů zkoumání vědních disciplín. I když dnes již nikdo nepochybuje o multidisciplinárním přístupu ke kriminalitě a sociálně patologickým jevům, stává se, že některé jevy jsou posuzovány jednostranně a náhled na ně podléhá momentálním náladám ve společnosti a to zejména pod vlivem sdělovacích prostředků (např. po brutální vraždě, zejména dítěte, začínají ve společnosti sílit hlasy po znovuzavedení trestu smrti apod.).
V analýze výzkumných prací, které jsme při zpracování bakalářské práce prostudovali, se ukázalo, že obecně přijímané tvrzení o tom, že delikventní ženy pocházejí pouze z dysfunkčního nebo jinak narušeného rodinného prostředí nelze již jednoznačně přijmout. I když nelze popřít, že negativní rodinné prostředí, např.
absence jednoho z rodičů, domácí násilí nebo zneužívaní návykových látek mají
svůj nesporný podíl na kriminalitě, objevuje se stále více kriminálně se chovajících jedinců, kteří pocházejí z úplných rodin a relativně dobrého
rodinného prostředí.
Z tohoto pohledu není překvapivé, že toto zaznamenali i výzkumníci, z jejichž prací jsme čerpali. Přesto se ukázalo, že nenarušené rodinné prostředí odsouzených žen bývá pouze zdánlivé. Současná krize tradiční rodiny se ukazuje
býti krizí vztahovou, rovněž chybění vzoru otce nebo matky se přenáší do pozdějšího života a znamená zvýšené riziko možného sociálního selhávání
ženy.
59
Jsem si vědoma limitů mé práce, zejména toho, že je vypracována na základě sekundárních zdrojů. Přesto se domnívám, že studium ženské kriminality, včetně přítomnosti dívek a žen v rizikových skupinách je důležitým tématem a úkolem současné sociologie a dalších věd.
60
Seznam použité literatury
BARGEL, Miroslav a Pavel MÜHLPACHR. Inkluze versus exkluze - dilema sociální patologie. 1. vyd. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2010. ISBN 978-80-87182-12-3.
BLATNÍKOVÁ, Šárka a Karel NETÍK. Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti: (psychologické a kriminologické aspekty). Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2007., Studie. ISBN 978-80-7338-063-2.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/publikace.html
DUNOVSKÝ, Jiří. Dítě a poruchy rodiny. Praha: Avicenum, 1986.
DUNOVSKÝ, Jiří. Sociální pediatrie: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-254-9.
DUNOVSKÝ, Jiří, Zdeněk DYTRYCH a Zdeněk MATĚJČEK. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Vyd. 1. Praha: Grada, 1995. ISBN 8071691925.
FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: analýza příčin a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009.
ISBN 978-80-247-2781-3.
GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0807-1.
GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo. 1999. ISBN 80-7203-124-4.
GILLERNOVÁ, Ilona, Vladimír KEBZA a Milan RYMEŠ. Psychologické aspekty změn v české společnosti: člověk na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2011. ISBN 978-80-247-2798-1.
GŘIVNA, Tomáš, Miroslav SCHEINOST a Ivana ZOUBKOVÁ. Kriminologie.
4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80-7478-614-3.
HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5.
HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 280 s. ISBN 978-80-247-1168-3.
61
HELUS, Zdeněk. Úvod do sociální psychologie: (aktualizovaná témata pro studující učitelství). Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2001. ISBN 80-7290-054-4.
HERETIK, Anton. Extrémna agresia. 1. vyd. Nové Zámky: Psychoprof, 1999.
ISBN 80-968083-3-8.
HOLCR, Květoň. Kriminologie. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009. ISBN 978-80-87212-27-1.
HRUŠKOVÁ, Lenka a Iva ČEJKOVÁ. Strategie vyučování z pohledu genderové diference u adolescentů. In GENDER-ROD v pedagogickom výskume a praxi.
Trnava: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, 2006. ISBN 80-89220-39-8.
JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3679-2.
JEDLIČKA, Richard et al. Děti a mládež v obtížných životních situacích: nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí.
Vyd. 1. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038-0.
KOHOUTEK, Rudolf, Irena OCETKOVÁ a Jaroslav ŠTĚPANÍK. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, 1998. ISBN 80-7204-064-2.
LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 3. vyd.
Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-195-x.
MAREŠOVÁ, A., CEJP, M. a kol. Analýza trendů kriminality v roce 2013. Praha:
Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009. ISBN: 978-80-7338-142-4.
Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/417.pdf
MATOUŠEK, Oldřich a Andrea MATOUŠKOVÁ. Mládež a delikvence: možné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeže. Vyd. 3., aktualiz.
Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-825-8.
MATOUŠEK, Oldřich a Hana PAZLAROVÁ. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-739-8.
MILFAIT, René. Komerční sexualizované násilí na dětech. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-320-8.
62
MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. 2., upr. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. ISBN 978-80-86429-87-8.
MOŽNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. ISBN 80-85850-75-3.
MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4550-7.
NEDBÁLKOVÁ, Kateřina. Spoutaná Rozkoš: sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. ISBN 80-86429-65-2.
SINGLY, François de. Sociologie současné rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 127 s. ISBN 80-7178-249-1.
SLUKOVÁ, K.: Specifické penitenciární problémy vězněných žen. Dizertační práce. PedF UK, Praha 2010., s. 133-134. Dostupné z:
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/88775/?lang=en
SMOLÍK, Josef. Subkultury mládeže: uvedení do problematiky. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2907-7.
ŠEVČÍK, Drahomír a Naděžda ŠPATENKOVÁ. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-690-2.
TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Vyd. 1. Praha:
Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2982-4.
URBANOVÁ, Martina. Ženská delikvence jako sociální jev : sborník příspěvků z konference pořádané Katedrou právní teorie Právnické fakulty MU v Brně, dne 4.11.2004 [Sborník z konference]. / redakce sborníku: Martina Urbanová. Vyd. 1.
Brno: Masarykova univerzita, 2004. 144 s. (Spisy PrF MU v Brně. Řada teoretická ; Sv. 280). ISBN 80-210-3609-5.
URBANOVÁ, Martina a Miloš VEČEŘA. Ženská delikvence: teoreticko-empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3608-7.
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 3., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3.
63
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd.
1. Praha: Portál, 2014, 815 s. ISBN 978-80-262-0696-5.
VÝROST, Jozef a SLAMĚNÍK, Ivan. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha:
Portál, 1998. ISBN: 80-7178-269-6.
ZAPLETAL, Josef. Prevence kriminality. 3., přeprac. vyd. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2008. ISBN 978-80-7251-270-6.
Seznam použitých elektronických zdrojů
Český statistický úřad [online]. 2014, [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.czso.cz/.
Národní informační centrum pro mládež [online]. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z:
http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika
O drogách [online]. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://www.drogy-about.estranky.cz/clanky/statistiky.html
Policie České republiky: Informační servis [online]. [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2014.aspx Vězeňská služba České republiky [online]. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z:
http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/statistiky-a-udaje-103/statisticke-rocenky-1218/