• No results found

Epidemie obezity se stala jednou z hlavních obav týkajících se zdravotního stavu populace. Ve Spojených státech amerických, kde je populace tímto problém nejvíce zasažena, bylo v roce 1990 zjištěno, že přibližně 15 % dospělých obyvatel americké populace trpí obezitou. Avšak do roku 2012 se tato hodnota ve Spojených státech amerických výrazně zvýšila a ve 36 státech dosáhla na hodnotu okolo 25 % a ve 13 státech dokonce tato hodnota vzrostla až na přibližně 30 %. V Kanadě byly zjištěny podobné hodnoty jako ve Spojených státech amerických. Z původních 14 % z roku 1978 vzrostlo do roku 2004 procento obézních dospělých jedinců v Kanadě na 23 %. Mezi země s nejvyšší mírou obezity patří Mexiko, Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Kanada a Austrálie, avšak tento problém narůstá ve všech zemích kromě těch nejchudších v subsaharské Africe. Obezita se stala tak závažným problémem, že Světová zdravotnická organizace ji označuje za globální epidemii. Odhaduje se, že v roce 2003 bylo na světě 2, 1 mld. obézních lidí, zatímco v roce 1980 to bylo jen 857 milionů (World Health Organization, 2010).

Shrnutí

V tomto historickém období došlo pomocí vědeckých studií k prokázání pozitivního vlivu pohybových aktivit na rozvoj a optimalizaci zdraví člověka. V této době bylo také uskutečněno poměrně velké množství národních průzkumů, které poskytly důležité informace o stavu zdraví a pohybové zdatnosti populace. Pohybové aktivity byly a jsou provozovány zejména za účelem rozvoje zdraví a pro zábavu. Přestože je v tomto období věnována propagaci pohybových aktivit za účelem rozvoje zdraví největší pozornost v porovnání s předešlými historickými obdobími, je populace tohoto historického období pohybově nejpasivnější.

11 Historický vývoj doporučení k úrovni pohybové aktivity u dětí a mládeže

Tato kapitola popisuje historický vývoj doporučení k úrovni pohybové aktivity u dětí a mládeže. Tento vývoj je představen ve formě tabulky, která obsahuje jméno autora a rok vydání, zemi původu autora a také samotné doporučení k úrovni pohybové aktivity. Tabulka obsahuje historický vývoj doporučení od přibližně poloviny 17. století do prvního desetiletí 21. století.

Tabulka 1. Historický vývoj doporučení k úrovni pohybové aktivity u dětí a mládeže

Autoři (rok) Stát Doporučená úroveň pohybové aktivity John Milton

(1644)

Anglie Milton doporučoval, že by chlapci měli trávit 3 až 4 hodiny denně na výuce tělesné výchovy, zejména doporučoval pohybové programy podobné vojenskému výcviku.

Jan Amos Komenský (1658)

Markhrabství

moravské Komenský doporučoval vykonávat na každou hodinu akademického učení 30 minut pohybových cvičení.

Johann Christoph Friedrich Guths-Muths (1793)

Německo GutsMuths doporučoval pro děti od věku 7 let vykonávat 10 hodin pohybových aktivit denně, zejména doporučoval přirozené pohybové aktivity na čerstvém vzduchu a venkovní pohybové hry.

Německo Navýšeno množství hodin tělesné výchovy na státních německých školách ze 2 hodin týdně na 2 hodiny denně.

Sallis, Patrick, (1994)

Spojené státy americké

Doporučení pro vykonávání pohybových aktivit 30–60 minut denně. Alespoň třikrát týdně vykonávat pohybové aktivity střední až vyšší intenzity po dobu alespoň 20 minut. alespoň v šesti týdnech z osmi a nebo dosáhnout více než 12 000 kroků za den na krokoměru.

Ohta, Tabata a Mochizuki (2000)

Japonsko Doporučení pro pohybovou aktivitu dětí alespoň 60 minut denně. Tato aktivita by měla být prováděna pomocí

pohybových her ve venkovním prostředí a při těchto hrách by měly děti využívat pohybu celého těla. Děti pozdního věku by také měly vykonávat pohybové aktivity pro rozvoj svalové síly dvakrát až třikrát týdně.

Tudor-Locke, Basset (2004)

Spojené státy americké

Doporučení pro úroveň pohybové aktivity dětí ve věku 6–

12 let určeno v krocích za den. Pro chlapce této věkové kategorie doporučeno 15 000 kroků za den. Pro dívky této věkové kategorie doporučeno 12 000 kroků za den

Strong et al.

(2005)

Spojené státy americké

Doporučení pro děti školního věku vykonávat alespoň 60 minut pohybových aktivit střední až vyšší intenzity denně.

Doporučené množství pohybových aktivit za den může být dosaženo kumulativním způsobem během dne. Pro děti, které byly po delší dobu pohybově neaktivní je doporučeno zvyšovat postupně množství pohybových aktivit o 10 procent každý týden až do dosažení doporučeného množství.

World Health Organization (2010)

Švýcarsko Doporučení pro děti a mládež ve věku 5–17 let. Děti a mládež spadající pod tuto věkovou kategorii by měly akumulovat alespoň 60 minut pohybové aktivity střední až vyšší intenzity. Množství fyzické aktivity prováděné po delší dobu než 60 minut za den přináší dodatečné zdravotní benefity. Největší množství denních pohybových aktivit by mělo být aerobního charakteru. Navíc by měly být

prováděny pohybové aktivity vyšší intenzity pro posílení svalů a kostí dětí a mládeže. Tyto pohybové aktivity vyšší intenzity by měly být prováděny alespoň třikrát týdně.

Historický vývoj doporučení prošel poměrně významnou změnou od spíše obecných doporučení určujících zejména množství času, který by měl být věnován pohybové aktivitě k přesnějšímu popisu doporučení pohybových aktivit, který obsahuje intenzitu zátěže a také dělí pohybové aktivity na aktivity aerobní, aktivity pro rozvoj svalové síly a také aktivity pro posílení kostí a svalů. S vývojem přesných krokoměrů také docházelo k popisu doporučení v počtu vykonaných kroků. Doporučení k úrovní pohybových aktivit dětí a mládeže vydané v prvním desetiletí 21. století se zaměřují zejména na minimální množství pohybové aktivity, které může mít pozitivní vliv na zdraví dětí a mládeže. V tomto období také dochází k oceňování pozitivního vlivu postupné kumulace času stráveného provozováním pohybových aktivit během dne.

12 Závěr

Názory na vztah zdraví a pohybové aktivity prošly postupným vývojem. V začátcích lidské civilizace byly pohybové aktivity provozovány za účelem přežití a o vztahu mezi pohybovou aktivitou a zdravím nebylo uvažováno. Ve starověkých civilizacích byl kvůli častým vojenským konfliktům hlavním důvodem pro provozování pohybových aktivit rozvoj vojenské zdatnosti. V antických civilizacích byla poměrně velká pozornost věnována

lidskému tělu a rozvoji pohybové zdatnosti a několik významných lékařů a filozofů této doby propagovalo rozvoj zdraví pomocí pohybových aktivit. V období středověku byla zejména kvůli vlivu církve rozvoji zdraví a pohybovým aktivitám věnována jen minimální pozornost.

K obratu docházelo během období renesance a osvícenství. V těchto obdobích se šířily nové myšlenky a názory a mnoho lékařů a filozofů těchto období uznávalo pozitivní vliv

pohybových aktivit na zdraví. Ve viktoriánském období získávaly pozitivní názory na rozvoj a optimalizaci zdraví pomocí pohybových aktivit na větší důležitosti, zejména díky novým objevům v mnoha vědních oborech zabývajících se lidským tělem. V této době byla na mnoha školách zavedena tělesná výchova. V období od začátku první světové války do 60. let 20.

století byla zejména kvůli první a druhé světové válce upřena pozornost spíše na rozvoj pohybové zdatnosti potřebné během vojenských konfliktů než na rozvoj zdraví. Zejména ve státech, v nichž byly u moci totalitní režimy. Po druhé světové válce začalo docházet k podpoře provozování pohybových aktivit účelem rozvoje zdraví populace zejména ve Spojených státech amerických. Ve druhé polovině tohoto období se v mnoha státech pozornost zaměřila na vrcholový sport a dosahování maximálních výkonů ve sportu bez ohledu na negativní vliv této snahy na zdraví sportovců. V období od 60. let 20. století do přítomnosti byl vztah mezi zdravím a pohybovou aktivitou podložen vědeckými studiemi.

Vlády mnoha států se také začaly soustředit zejména na pozitivní účinky pohybových aktivit na zdraví populace a s tím spojené ekonomické benefity. Přestože je v současnosti pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví brán jako fakt, nedostatek pohybové aktivity způsobuje špatný zdravotní stav populace po celém světě.

13 Literatura

ALEXIOU, S. 1969. Minoan civilization. Spyros Alexiou.

ANGEL, JL. 1971. The people of Lerna. Smithsonian Institute, Washington, DC.

AVALOS, H. 1995. Illness and health care in the ancient near East: the role of the temple in Greece, Mesopotamia, and Israel. Scholars Press, Atlanta, GA.

BLAIR, SN., et al. 1989. Physical fitness and all-cause mortality: a prospective study of healthy men and women. Jama, 262.17: 2395-2401.

BOUCHARD, C., BLAIR, S., HASKELL, WL. 2012. Physical activity and health. Human Kinetics,Champaign, IL.

BOLTZ, WG. 1986. Early Chinese writing. World Archaeology, 17(3), pp. 420-436.

BROWNSON, RC., BOEHMER, TK., LUKE, DA. 2005 Declining rates of physical activity in the United States: what are the contributors?. Annu. Rev. Public Health, 2005, 26: 421-443.

BURIAN, J. 1997. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace, Praha, Svoboda.

ISBN 80-205-0536-9.

CAROL G. 1988. Paths from ancient Greece. BRILL. ISBN 978-90-04-08846-7. pp. 27–50.

CHURCH, TS., et al. 2001. Trends over 5 decades in US occupation-related physical activity and their associations with obesity. PloS one, 6.5: e19657.

COOPER, KH. 1968. Aerobics. 14490 (revised ed.). Bantam Books. ISBN 978-0-553-14490-1.

DALTON, K. 2002. Theodore Roosevelt: A Strenuous Life (full scholarly biography), ISBN 0-679-76733-9.

DAMM, H. 1970. "The so-called sport activities of primitive people. A contribution towards the genesis of sport." Lüschen G. The cross-cultural analysis of sport and games, Champaign, Illinois, Stipes publishing Company. pp. 52–68.

DECKER, W. 1992. Sports and games of ancient Egypt. Yale University Press.

DURANT, W. 1939. "The Life of Greece". The Story of Civilization. II. New York: Simon &

Schuster. p. 21.

FAGAN, B. 2007. World Prehistory: A brief introduction. New York:Prentice-Hall, Seventh Edition, Chapter One.

FILER, J. 1996. Disease. Austin, Texas: University of Texas Press. ISBN 0-292-72498-5.

GALLAGHER, B. 2008. The secrets of life power: how to open the door to your best life.

Nightengale Press, Mequon, W.

GOLDEN, R. 2004. A History of William Osler’s The Principles and Practice of Medicine.

Osler Library, McGill University. ISBN 0-7717-0615-4.

HUA, T. 2000. The Effects of the Confucian Culture on Chinese Ancient Sports [J]. Sichuan Sports Science, 4, 001.

IFEDI, F. 2008. Sport participation in Canada, 2005. Ottawa, Ontario, Canada: Statistics Canada, Culture, Tourism and the Centre for Education Statistics.

KEMP, B. 1991. Ancient Egypt: Anatomy of a Civilization. London, England: Routledge.

ISBN 0-415-06346-9.

KOCH, HW. 2000. The Hitler Youth: Origins and Development 1922-1945. Rowman &

Littlefield.

KÖSSL, J., KRÁTKÝ, F., MAREK, J. 1986. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia.

KUIJT, I. 2000. Life in Neolithic farming communities: social organization, identity, and differentiation. Springer. ISBN 978-0-306-46122-4.

LLOYD, S. 1978. The Archaeology of Mesopotamia: From the Old Stone Age to the Persian Conquest. London: Thames and Hudson.

MCGRATH, A. 1990. A Life of John Calvin, Oxford: Basil Blackwell, ISBN 0-631-16398-0.

MECHIKOFF, R. A. 2006. A history and philosophy of sport and physical education: From ancient civilizations to the modern world.

METCALFE, R. 1898. Life of Vincent Priessnitz, Founder of Hydropathy. London: Simpkin, Marshall, Hamilton, Kent & Co., Ltd. Retrieved 3 December 2009.

NADLER, S. 1999. Spinoza: A Life. Cambridge University Press, Cambridge England, ISBN 978-0-521-55210-3.

NAUL, R., HARDMAN, K. 2002. Sport and physical education in Germany. Psychology Press.

NEMET-NEJAT, R. 1998. Daily Life in Ancient Mesopotamia. London and Westport, Conn.:

Greenwood Press.

OHTA, T., TABATA, I., MOCHIZUKI, Y. 2000. Japanese National Physical Activity and Health Promotion Guidelines. Journal of Aging and Physical Activity, 8.2: 178-193.

PETTITT, P., WHITE, M. 2012. The British Palaeolithic: human societies at the edge of the Pleistocene world. Routledge.

PIAGET, J. 1953. The origin of intelligence in the child. New Fetter Lane, New York:

Routledge & Kegan Paul.

REN, H. 1993. History of sports in China. People’s Sports Press, Beijing, China.

ROBINSON, CA. 1951. Ancient history from prehistoric times to the death of Justinian. New York: Macmillan.

ROGERS, R. 2003. A History of Babylonia and Assyria. Lost Arts Media. ISBN 978-1-59016-317-7.

SANDISON, AT., & TAPP, E. 1998. Disease in ancient Egypt. Cambridge: Cambridge University Press. pp. 38–58.

SCARRE, C., 1995. The Penguin historical atlas of ancient Rome. Penguin Books, London, UK.

SHEPHARD, R. 2015. An Illustrated History of Health and Fitness, from Pre-History to our Post-Modern World. 1st ed. Springer. ISBN 978-3319116709.

SHEPHARD, R., AOYAGI, Y. 2012. Measurement of human energy expenditure, with particular reference to field studies: an historical perspective. European journal of applied physiology, 112.8: 2785-2815.

SALLIS, JF., PATRICK, K. 1994. Physical activity guidelines for adolescents: consensus statement. Pediatric exercise science, 6.4: 302-314.

STRONG, WB., et al. 2005. Evidence based physical activity for school-age youth. The Journal of pediatrics, 146.6: 732-737.

SUCHOMEL, A. 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku (motorické hodnocení, hlavní činitelé výskytu, kondiční programy). 1. vyd. Liberec: TU. ISBN 80-7232-140-6.

THOREAU, HD. 1971. "Walden. 1854." Ed. J. Lyndon Shanley. Princeton: Princeton UP.

TISSIÉ, P. 1922. L’e ́ducation physique rationnelle (Rational physical education). Alcan, Paris, France.

TUDOR-LOCKE, C., BASSETT, D. R. 2004 How many steps/day are enough?. Sports medicine, 34.1: 1-8.

UNGERER, T.1998.Tomi: a childhood under the Nazis. Roberts Rinehart Pub.

WELCH, P. 2004. History of American Physical Education and Sport. 3rd ed. Charles C Thomas Pub Ltd. ISBN 978- 0398090456.

WEINER, J. 1964. Proposals for international research. Human adaptability project 5. Royal Anthropological Institute, London, UK.

WORLD HEALTH ORGANIZATION. 2002.The world health report 2002: reducing risks, promoting healthy life. World Health Organization.

WORLD HEALTH ORGANIZATION. 2010. World health statistics 2010. World Health Organization.

WORLD HEALTH ORGANIZATION. 2010. Global recommendations on Physical Activity for health. World Health Organization.

ZIEGLER, EF. 1988. History of physical education and sport. Stipes, Champaign, IL.

ZEIGLER, EF. 2006. History and status of American physical education and educational sport. Trafford Publishing.

ZVELEBIL, M. 1986. Mesolithic societies and the transition to farming: problems of time, scale and organisation. Cambridge, UK: Cambridge University Press.