Pohled církve na vztah zdraví a pohybové aktivity byl v tomto období do jisté míry pozměněn, a to zejména z důvodu vytvoření poměrně velkého množství nových křesťanských sekt, jako byli anabaptisté, kongregacionalisté nebo metodisté. Anabaptisté měli pozitivní přístup ke cvičení, zejména co se týkalo cvičení dětí. Avšak obvykle se jednalo o velice jednoduché hry, což pramenilo z touhy této sekty po jednoduchém životním stylu.
Kongregacionalistická církev neschvalovala takzvané lehkomyslné pohybové aktivity, jako je tanec. Tato církev obvykle neschvalovala takové pohybové aktivity a sporty, které sloužily k pobavení diváků. Jinak byla v mnoha pohledech na sport a pohybové aktivity poměrně
liberální. Poslední zmíněnou sektou jsou metodisté. Tato církev měla velice pozitivní pohled na rozvoj zdraví pomocí pohybové aktivity. Zakladatelem této církve byl John Wesley (1703–
1790), jenž byl velkým sportovním nadšencem a provozoval mnohé pohybové aktivity.
Wesley se dokonce sám vybavil provizorním simulátorem jízdy na koni, který měl uložený v prostorách domu, aby mohl tento simulátor používat, když bylo venku nepříznivé počasí.
Wesley byl přesvědčen, že pravidelné cvičení je nezbytné pro udržení dobrého zdraví a dožití se vysokého věku. Wesley zejména doporučoval chůzi na čerstvém vzduchu pro udržování a optimalizaci zdraví a také jízdu na koni pro ty, kteří nejsou schopni snášet pěší výlety (Shephard, 2015).
7.4 Tělesná výchova ve vzdělávacích kurikulech
I přes zpočátku pomalý progres v přijímání názorů o zařazení tělesné výchovy do vzdělávacích programů u filozofů osvícenství se tato myšlenka nakonec ke konci období prosadila díky novému nahlížení na život, vzrůstajícímu pocitu vlastenectví a rostoucímu významu rozvoje morálních hodnot při vykonávání pohybových aktivit. V tomto období se výrazně lišila školní kurikula v Evropě, Spojených státech amerických a v Kanadě.
V evropských školách trval školní den někdy dokonce až 13 hodin s krátkými přestávkami na jídlo. Ve většině případů systém těchto škol nenabízel čas ani prostor pro provozování pohybových aktivit. Typické evropské školní kurikulum bylo omezeno jen na čtení, psaní, studium náboženství a v některých případech také na základy počtů. Často jediná fyzická aktivita, se kterou se žáci ve školách setkali, bylo uklízení v učebnách (Shephard, 2015).
Školní kurikula ve Spojených státech amerických obvykle zahrnovala čtení, psaní, aritmetiku a intenzivní studium Bible. V těchto školách byla věnována jen velmi malá pozornost tělesné výchově. Benajmin Franklin (1706–1790) byl jedním z těch, kteří se snažili tyto nedostatky vylepšit. Franklin pomohl v roce 1751 založit akademii nebo tzv. „anglickou”
školu, která byla otevřena pro chudé děti v rozmezí od 8 do 13 let. V těchto školách se kladl velký důraz na tělesnou výchovu, avšak musely soupeřit o dotace s tzv. „latinskými” školami, jež nakonec vyšly z tohoto souboje vítězně (Mechikoff, 2006).
Ve školách v kanadských městech zajišťovaly organizaci vzdělávacího kurikula katolické církve. Mezi vyučované předměty patřil katechismus, čtení, psaní a aritmetika. V
kurikulu ale nebyla obsažena žádná forma tělesné výchovy. Nicméně, kanadské děti obvykle musely vykonávat poměrně velké množství fyzické práce. Zejména musely pomáhat obdělávat půdu jejich rodiny, čemuž byla přizpůsobena i školní docházka, jež bývala přerušena na několik měsíců, aby mohly děti na poli pracovat (Shephard, 2015).
Mezi nejvýznamnější filozofy, kteří podporovali zařazení tělesné výchovy do školského kurikula, patřili Jan Amos Komenský a Jean-Jacques Rousseau.
Jan Amos Komenský (1592–1670) byl moravský biskup jednoty bratrské, filozof a spisovatel. Komenský naléhal na to, že by učitelé měli brát v úvahu přirozenou povahu dětí a že by měli ze vzdělávacího procesu vytvořit radostný zážitek a ne nepříjemnou zkušenost chápanou dětmi jako trest. Komenský argumentoval, že jak je duše vyživována čtením knih, tak by tělo mělo být vyživováno pohybem. Z toho důvodu Komenský doporučoval, aby každé hodině akademického učení odpovídalo 30minutové cvičení (Shephard, 2015).
Další filozof, Jean-Jacques Rousseau (1712–1778), kladl velký důraz na zdraví a souznění těla a duše. Podle jeho názoru hrály sport a pohybové aktivity důležitou terapeutickou roli v rozvoji a optimalizaci zdraví a přispívaly k dožívání se vysokého věku.
Rousseau poukazoval na to, že ve většině případů se dožívají nejvyššího věku jedinci, kteří se věnují sportu a pohybovým aktivitám nejvíce. Rousseau popisoval sedavý život u dětí jako škodlivý. Podle tohoto filozofa, byl záměr přírody v první řadě posílit tělo pohybem před procvičováním mysli. Takto vysvětloval, proč jsou děti často aktivní a v pohybu. Rousseau prosazoval zejména provozování pohybových aktivit na čerstvém vzduchu za jakéhokoliv počasí. Tvrdil, že alespoň do věku 12 let by měl být kladen důraz ve vzdělávání dětí na rozvoj těla a smyslů spíše než na intelektuální schopnosti. Rousseau také věřil, že skrze získání nových pohybových dovedností se děti učí o fungování světa kolem nich a o jejich vlastní osobě. Podle tohoto myslitele má fyzická aktivita také důležitou roli ve formování charakteru dětí (Ziegler, 1988).
7.5 Provozování sportů a pohybových aktivit ve společnosti
Během období osvícenství docházelo ke snížení množství provozovaných pohybových aktivit příslušníky vyšších společenských vrstev. K tomuto faktu přispělo zejména mezi bohatšími obyvateli používání nosítek a kočárů k přepravě. Komplikovaný styl oblečení, které nosila šlechta a bohatší vrstvy obyvatelstva, rovněž nepřispíval k rozvoji aktivního životního
stylu. Mezi nižšími společenskými vrstvami obvykle k nedostatku pohybu nedocházelo. Tyto vrstvy obyvatelstva také kvůli náročnosti práce, která byla nezbytná pro jejich přežití, neměly většinou čas ani energii na provozování sportů a pohybových aktivit. Přestože práce dělníků v továrnách byla ulehčena díky novým technickým pokrokům, dlouhá pracovní doba, nedostatek volných dnů a chudoba byly příčinou toho, že se tito dělníci zřídkakdy věnovali volnočasovým pohybovým aktivitám. Farmáři pokračovali i v tomto období v každodenní náročné fyzické práci, která zajišťovala více než dostačující množství denní pohybové aktivity (Shephard, 2015).
V osvícenství se sporty a pohybové aktivity provozované vyšší a nižší vrstvou obyvatel lišily. Aristokracie a bohatší vrstvy obyvatelstva se věnovaly aktivitám, které působily pozitivně po estetické stránce a také byly fyzicky nenáročné. Mezi oblíbené sporty a aktivity patřily lov, jízda na koni, veslování nebo jachting. Nižší vrstvy obyvatelstva se ve svém volném čase věnovaly zejména prvotním formám fotbalu, kriketu a také lidovým tancům (Mechikoff, 2006).
Shrnutí
Nové vědomosti v oblasti fyziologie člověka umožnily lepší porozumění lidskému tělu, což umožnilo výzkum vlivu pohybové aktivity na zdraví člověka. Během tohoto historického období vzrůstal zájem o provozování pohybových aktivit za účelem rozvoje zdraví. Významné osobnosti jak v akademickém, tak i v církevním prostředí si začaly uvědomovat hodnotu vlivu pohybových aktivit na duševní rozvoj člověka a na optimalizaci zdraví. Poměrně velké množství učenců tohoto období zdůrazňovalo důležitost tělesné výchovy ve vzdělávacích kurikulech.
8 Viktoriánské období
Tato kapitola zahrnuje časový úsek ohraničený vládou britské královny Viktorie, jež vládla od roku 1837 do roku 1901. Dále popisuje období od konce vlády královny Viktorie do začátku první světové války. Tento časový úsek je charakteristický dlouhým obdobím míru, ekonomickým rozvojem a průmyslovou revolucí. Docházelo rovněž k velkému množství objevů ve vědních odvětvích, mezi něž patřily takové obory jako fyziologie člověka, biochemie nebo třeba mikrobiologie. Tyto nové objevy měly za důsledek zlepšení zdravotního stavu populace a zdravého životního stylu. Tělesná výchova získala v tomto období své místo ve vzdělávacích kurikulech mnoha škol. Široké spektrum nových příležitostí pro rekreaci jak aktivní, tak pasivní bylo přístupné nejen pro muže z vyšších sociálních vrstev, ale také pro dělníky a ženy. Průměrná délka života v tomto období se zvýšila zejména kvůli snížené úmrtnosti novorozených dětí a pokrokovým opatřením proti závažným epidemickým onemocněním. Pozitivní názory na rozvoj a optimalizaci zdraví pomocí pohybových aktivit získávaly na větší důležitosti, avšak nejsou k dispozici téměř žádné objektivní důkazy o tom, zda se pohybová zdatnost obyvatel zlepšovala či zhoršovala.