Podpora pohybových aktivit mezi čelními státníky měla v některých případech velice důležitý vliv na formování názoru veřejnosti ohledně vztahu zdraví a pohybové aktivity. Řada politiků 19. století byla svým aktivním životním stylem dobrým vzorem pro veřejnost. V této podkapitole budou popsány názory politiků, jako jsou Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt nebo Frederick Arthur Stanleyna, na provozování pohybových aktivit za účelem rozvoje a optimalizace zdraví a životní styl politiků.
Benjamin Franklin (1706–1790) byl americký státník, diplomat, přírodovědec a spisovatel. Franklin byl nadšeným zastáncem pravidelných pohybových aktivit a jejich přínosů pro zdraví člověka. Franklin doporučoval zejména běh, plavání a také základní formy tréninku s odporem. V době, kdy Franklin žil, umělo plavat málo lidí, přesto byl Franklin velice zdatný plavec a v jedné době dokonce uvažoval, že se stane plaveckým instruktorem.
Tento státník měl také velkou fyzickou sílu. Franklin pravidelně trénoval s činkami – tento namáhavý druh tréninku prováděl zejména kvůli tomu, že ho lze dokončit v poměrně krátkém časovém limitu. Franklin soudil objem tréninku podle toho, kolik množství tepla jeho těla
vyprodukovalo. Tento státník vysvětloval, že právě trénink s činkami je výborný způsob, jak takové teplo vyprodukovat (Gallagher, 2008).
Dalším zastáncem rozvoje zdraví pomocí pohybových aktivit z řad státníků byl americký prezident Thomas Jefferson (1743–1826). Jefferson představil ve Spojených státech amerických krokoměr, který také sám používal pro sledování svého náročného tréninkového programu. S nadšením propagoval nezbytnost provozování pravidelných pohybových aktivit jak pro zdraví fyzické, tak mentální. Prosazoval zejména chůzi a doporučil věnovat se cvičení aspoň dvě hodiny denně (Shephard, 2015).
Theodore Roosevelt (1858–1919) byl americký prezident a velký zastánce pohybových aktivit. Vybudoval si velký zájem o sport a pohybové aktivity tím, že se snažil zlepšit stav svého astmatického onemocnění pomocí pravidelného cvičení. V mládí se tento státník věnoval boxu, tréninku s činkami nebo lezení. Roosevelt veřejně podporoval provozování pohybových aktivit také kvůli obavám americké společnosti z toho, že industrializace a přesun obyvatel do měst oslabují průměrné americké občany (Dalton, 2002).
Jedním ze zastánců provozování pohybových aktivit byl také generální guvernér Kanady z let 1888–1993, Frederick Arthur Stanley (1841–1906). Stanley byl horlivým sportovcem, jenž propagoval především lední hokej. Stanley je pravděpodobně znám pro uvedení Stanley Cupu. Tento pohár byl původně určen jako ocenění pro nejlepší amatérský hokejový tým Kanady, ovšem v roce 1909 se tato trofej stala oceněním pro nejlepší profesionální hokejový tým Kanady (Shephard, 2015).
8.5 Tělesná výchova ve vzdělávacích kurikulech
Během viktoriánského období docházelo zejména v lepších evropských školách ke zdůrazňování významu gymnastických systémů. Mezi hlavní gymnastické systémy, které mezi sebou soupeřily o popularitu, patřily německý, dánský a švédský systém. Mezi další vlivné gymnastické systémy patřily například československý, francouzský a švýcarský.
Během posledních dvou desetiletí 19. století si začal v Evropě také získávat pozornost anglický školní atletický program. Evropští imigranti rozšířili švédský a německý systém do Spojených států amerických. V Kanadě byly při snaze zdokonalit formu tělesné výchovy začleněny prvky z německého turnerského systému.
V Německu stoupal zájem o tělesnou výchovu zejména kvůli vlivu takových osobností jako byli Basedow, Guts-Muths nebo Jahn. Tělesná výchova byla ve viktoriánském období zastoupena v německých školních kurikulech průměrně dvěma hodinami týdně.
Jednou z osobností německé tělesné výchovy byl Johann Bernhard Basedow (1723–
1790), německý pedagog, jehož vzorem byl francouzský filozof Jean-Jacques Rousseau.
Basedow se inspiroval zejména jeho myšlenkami na vzdělávání, které byly představeny v knize Emile. Basedow založil školu s názvem Philanthropinum v německé Desavě.
Každodenní rozvrh v této škole se skládal z pěti hodin akademického učení (zejména v německém jazyce spíše než v latinském), tří hodin her a pohybových cvičení a dvou hodin fyzické práce a řemeslné výroby. Přestože byl školní den pro žáky velice dlouhý, hlavní důraz byl kladen na učení hrou. Jednou ze sportovních disciplín, která proslavila tuto školu, byl takzvaný desavský pětiboj skládající se z běhu, skoků, hodů, nošení břemen a rovnovážných cvičení. Tento pětiboj vyvinul Basedow ve spolupráci s dvěma francouzskými pedagogy, Simonem a Du Toitem (Naul, Hardman 2002).
Další osobností, jež ovlivnila vyučování tělesné výchovy v Německu, byl Guths-Muths (1759–1839). Tento německý pedagog je často označován za zakladatele gymnastiky, konkrétně tzv. umělecké gymnastiky. V roce 1793 vydali Guths-Muths a Salzmann první systematický text o gymnastice pro školy (Gymnastik für die Jugend). V tomto díle tvrdili, že morální zdraví a mentální síla jsou velice často závislé na síle těla. Guths-Muths věřil, že všechny pohybové aktivity by se měly vykonávat venku na čerstvém vzduchu a že pokud dítě dosáhne věku přibližně sedmi let, mělo by vykonávat pohybové aktivity po dobu deseti hodin každý den. Tento pedagog také doporučoval, aby celkový pohybový program zahrnoval aktivity jako zahradničení nebo sociální hry. Guths-Muths vyvinul široké množství různých pohybových cvičení. Pohybové programy, které vymyslel, obsahovaly běh, skoky a přeskoky, zvedání a nošení břemen, tanec, rovnovážná cvičení, šerm, střelbu nebo vojenské nácviky (Shephard, 2015).
Dalším pedagogem, který se zasadil o reformaci tělesné výchovy v Německu, byl německý pedagog a vlastenec Friedrich Ludwig Jahn (1778–1852). Jahn založil v Berlíně gymnastický spolek zvaný Turnverein v roce 1811. Přívrženci tohoto pedagoga ho začali oslovovat Turnvater Jahn, což v překladu přibližně znamená otec gymnastiky. Zanedlouho po založení tohoto gymnastického spolku se pravidelně dvakrát týdně scházelo okolo tisíce
mladých nadšenců, aby společně cvičili za branami Berlína. Forma cvičení byla jednoduchá, ale zároveň dostatečně často obměňována, aby toho cvičení zůstalo pro cvičence zajímavé.
Brzy si tento spolek našel vlastní pozemky na cvičení, kterým se říkalo Turnplatz. Tréninky cvičenců se skládaly z běhů, skoků a přeskoků, rovnovážných cvičení a šplhaní. Jahn také vymyslel pro své cvičence gymnastická cvičení na hrazdě a bradlech. Cílem tohoto gymnastického spolku byl nejen rozvoj zdraví a pohybové zdatnosti, ale i podpora němectví.
Z politických důvodů bylo mnoho členů tohoto turnerského hnutí nuceno opustit Německo, a proto tito členové přispěli k šíření tohoto gymnastického systému zejména do Spojených států amerických a Kanady (Naul, Hardman 2002).
Ve Skandinávii byla gymnastika považována za výchovný nástroj na rozdíl od německé gymnastiky, ve které byl velký důraz kladen na vojenskou stránku. Nicméně určité vojenské prvky se vyskytovaly také v dánských a švédských gymnastických systémech.
Významnými postavami dánských gymnastických systémů byli Christiani, Nachtegall a Bukh.
Christiani otevřel v roce 1795 soukromou školu ve Vesterbo, poblíž Kodaně. V kurikulu této školy se zdůrazňovala tělesná cvičení a pohybové hry. Učitel Franz Nachtegall (1777–1847) byl další významnou postavou dánské tělesné výchovy. V roce 1804 se po nepříznivém vývoji napoleonských válek rozhodl dánský král Frederik VI. založit Institut vojenské gymnastiky a Nachtegall byl pověřen vedením tohoto institutu. Nachtegall připravil podrobné gymnastické manuály pro učitele tělesné výchovy na vojenských školách. V roce 1809 byla v Dánsku zavedena vyhláška, která požadovala, aby každá střední škola vyučovala jednu hodinu gymnastiky denně. V roce 1814 se pak stala gymnastika nedílnou součástí tělesné výchovy pro všechny chlapce navštěvující státní základní školy (Shephard, 2015).
Další významnou postavou dánské tělesné výchovy byl Niels Ebbesen Bukh (1880–
1950, vedoucí představitel dánské moderní gymnastiky. Přestože byl Bukh velkým zastáncem sportu pro všechny, zaměřoval se ve velké míře na trénink elitních gymnastů. Propagoval tzv.
„základní gymnastiku”, jejímž cílem bylo budování dokonalého těla (Shephard, 2015).
Švédští učitelé tělesné výchovy se zaměřovali zejména na uvolněný pohyb končetin a zvládnutí rytmických aktivit spíše než na záměrné budování svalové hmoty pomocí cvičení na nářadí. Nejvýznamnější osobností švédské tělesné výchovy byl Pehr Henrik Ling (1776–
1839). Ling představoval nejvlivnější postavu švédského systému tělesné výchovy a
terapeutické gymnastiky na začátku 19. století. Vytvořil gymnastický systém se čtyřmi specifickými důrazy, mezi něž patřily pedagogická gymnastika, vojenská gymnastika, lékařská gymnastika a estetická gymnastika (Ziegler, 1988).
8.6 Provozování sportů a pohybových aktivit ve společnosti
Během tohoto historického období docházelo k zakládání velkého množství různých sportovních organizací, což podává důkaz o tom, že se zvětšoval počet obyvatelstva podílejícího se na provozování široké škály různých pohybových aktivit. Sporty a pohybové aktivity byly provozovány zejména obyvateli z vyšších sociálních vrstev, ale zároveň se na určitých pohybových aktivitách také podíleli členové středních nebo i nižších vrstev. V tomto období rostla popularita diváckých sportů. Vynález bezpečnostního bicyklu poskytl nové možnosti pro aktivní přesun obyvatel do práce a pro aktivní trávení volného času. Uvolnění předepsaného stylu oblékání dovolilo zejména ženám provozovat velké množství různých sportů. V tomto období došlo k uspořádání prvních moderních mezinárodních olympijských her v roce 1896, avšak vliv těchto her na zdraví a pohybovou zdatnost populace je předmětem vášnivých debat. Přestože organizátoři této události tvrdili a tvrdí, že olympijské hry mají pozitivní vliv na zdraví a pohybovou zdatnost populace, pro většinu světové populace byly a bývají olympijské hry obvykle pouze jeden z dalších sedavých způsobů trávení volného času.
Členové vyšší a střední sociální vrstvy obyvatelstva projevovali v tomto období rostoucí zájem o provozování různých druhů pohybových aktivit sloužících k aktivní rekreaci. Mezi tyto aktivity patřily například jachting, veslování nebo kanoistika. Bylo postaveno poměrně velké množství koupališť, avšak tyto prostory byly využívány obyvateli spíše k lenošení, konzumaci jídla, kouření a pití než k plavání (Shephard, 2015).
Shrnutí
V tomto historickém období působilo mnoho odborníků na zdraví člověka, kteří prosazovali pozitivní vliv provozování pohybových aktivit na rozvoj a optimalizaci zdraví člověka. Také docházelo k mnoha novým objevům v oblasti fyziologie člověka, které pomohly ke zlepšení zdravotního stavu populace a také podpořily pozitivní názory ohledně vlivu pohybové aktivity na zdraví. V této době také došlo k zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu na mnoha školách a obyvatelům nižších sociálních vrstev bylo umožněno provozovat pohybové aktivity pro zábavu díky většímu množství volného času.
9 Období od začátku první světové války do 60. let 20. století
Tato kapitola bude popisovat historické období od začátku první světové války do šedesátých let dvacátého století. V této době se odehrály dva největší světové konflikty v dějinách lidstva, jež ovlivnily pohled mnoha lidí na život. V tomto období docházelo k oslabení tradičních náboženských norem, rozšíření vlastnictví automobilů mezi větší část populace, vynalezení mnoha přístrojů, které usnadňovaly fyzickou práci, představení nových komunikačních prostředků – kina, rádia nebo televize, rovněž docházelo k postupnému prosazování rovnoprávnosti mezi obyvateli a také mezi muži a ženami. Prodloužila se průměrná délka života ve vyspělých zemích. Zmenšila se zejména úmrtnost při akutních onemocněních, ovšem více obyvatel tohoto období trpělo chronickými onemocněními.
Několik faktorů poukazuje na to, že docházelo k poklesu pohybové zdatnosti obyvatel oproti předešlým historickým etapám.
Mezi faktory, které pozitivně ovlivnily zdraví a pohybovou zdatnost populace, patřilo nalezení efektivnějších léčebných postupů pro nemoci, jež v předešlých etapách obvykle způsobovaly smrt pacientů, a rozšíření možnosti využití lékařské péče pro větší procento populace. Vlády některých zemí se také začaly soustředit na zlepšování podmínek ubytování, stravy a sociálních potřeb pro chudší část populace. Šířily se informace, které dokazovaly důležitost pohybových aktivit pro rozvoj a optimalizaci zdraví. Docházelo k porozumění fyziologickým podmínkám potřebným pro dosažení dobré úrovně pohybové zdatnosti a rovněž se začaly objevovat standardizované testy pro zjištění úrovně pohybové zdatnosti.
Navíc zavedení placených dovolených umožnilo mnoha pracovníkům strávit volný čas aktivně. Mezi pozitivní faktory, které ovlivňovaly úroveň pohybové zdatnosti populace, by se dal také uvést rozvoj kin, rádií a televizí, které umožnily šíření informací o rozvoji zdraví a pohybové zdatnosti mezi širokou část obyvatelstva.
Na druhou stranu se v tomto období objevilo také poměrně velké množství faktorů, které ovlivňovaly zdraví a pohybovou zdatnost populace negativně. Patřily mezi ně mechanizace ve strojírenském průmyslu, zvětšující se část populace vlastnící automobily nebo představení domácích spotřebičů, které usnadňovaly fyzickou práci. Tyto faktory vedly ke snížení denního výdeje energie u mnoha lidí, kteří byli před uvedením těchto inovací fyzicky
aktivní. Analýzy zdravotních statistik ukazovaly vzrůstající procento populace trpící nemocemi způsobenými nadměrnou fyzickou pasivitou. K negativnímu vývoji zdraví a pohybové zdatnosti populace také přispěly nové formy zábavy a trávení volného času, jako je chození do kina, poslouchání rádia nebo sledování televize, jež podporovaly pasivní formu trávení volného času.