Peníze jsou nezbytnou součástí podnikání. Důležité je správně stanovit jejich potřebnou výši a nalézt vhodný zdroj financování [2]. Finanční prostředky lze rozdělit dle druhu na následující 4 kategorie:
a) Peníze nutné k založení firmy – Nezbytnost těchto financí je závislá na právní formě podnikání.
b) Peníze potřebné k pořízení dlouhodobého majetku – Podnikatel ke své činnosti potřebuje ve většině případů pozemek, budovy, počítače, výrobní zařízení, software apod.
c) Peníze nutné k zajištění chodu podniku – Tyto prostředky se nazývají pracovní kapitál nebo též účetně zásoby, pohledávky a finanční majetek.
d) Růstový kapitál – Jeho potřeba se objevuje ve fázi, kdy dochází k změně činností firmy či jejímu rozšíření. Problém s obstaráním těchto financí je podobný jako při získávání peněz na začátku podnikání.
Čtvrtina drobných podnikatelů uvádí jako největší problém jejich podnikání obtížné získávání finančních prostředků [21].
2.5.1 Zdroje financování
Hlavním zdrojem financování, zejména v začátku, jsou vlastní prostředky neboli úspory, které podnikatel vloží do podnikání. Dává tím najevo, že je přesvědčen o svém nápadu, podnikatelském záměru, který je formálně vyjádřen v podnikatelském plánu. Tento
dokument, který obsahuje plán prodeje a tržeb, plán nákladů, plán majetku a plán zdrojů financování, hodnotí potenciální investoři. Ti posoudí jeho rizikovost a na jejím základě požadují za svou investici či půjčku odpovídající výnos [22 s. 24].
Zdroje financování se běžně dělí na vlastní a cizí. Toto rozdělení vychází z právního postavení poskytovatele, takto je uvedeno i v účetní rozvaze.
Mezi vlastní zdroje lze zařadit: vklad podnikatele, dary a dotace, vklad investorů (např. business angels) a emise akcií. Dále sem patří interně vytvořené zdroje financování, kterými jsou zisk běžného období, fondy ze zisku, odpisy, rezervy a nerozdělený zisk minulých let.
Při financování cizími zdroji má získaný kapitál charakter dluhu. Mezi tyto zdroje patří bankovní a obchodní úvěry, finanční a provozní leasing, dluhopisy, factoring a forfaiting.
Dle účetních standardů se k těmto zdrojům řadí i rezervy, jelikož jsou evidovány jako budoucí závazky podniku.
2.5.2 Podpora malých a středních podniků
Podporu podnikatelům je možno rozdělit na přímou a nepřímou. Nepřímá podpora spočívá ve vytváření příznivého prostředí např. zjednodušení administrativy, dále umožnění přístupu k informacím, vzdělávání a poradenství. Přímá podpora umožňuje malým a středním podnikům využít finanční prostředky. Hlavními nástroji přímé podpory jsou [23 s. 21-24]:
- cenově zvýhodněné záruky za bankovní úvěry, - úvěry s nižší úrokovou sazbou,
- dotace a jiné finanční příspěvky.
Na základě důležitosti MSP je snahou poskytovat kapitál prostřednictvím podpůrných programů. Na programech podpory se podílí celá řada ministerstev, hlavními jsou však Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále také MPO ČR), kromě toho i Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy ČR a další. V roce 2007 – 2013 bylo možné získat z evropských fondů přibližně 752 mld. Kč a dalších 135 mld. Kč z národních zdrojů, jelikož EU financuje max. 85 % výdajů.
V prvé řadě bylo možné využít zdroje ze strukturálních fondů EU, které byly v období 2007 - 2013 poskytovány v rámci Operačního programu podnikání a inovace. Současně
s českým spolufinancováním bylo na tento program vymezeno 90 mld. Kč. V souvislosti s tímto programem mohly malé a střední podniky využít zvýhodnění v oblasti úvěrového financování. Řídícím orgánem tohoto operačního programu je MPO ČR, implementací byla pověřena agentura CzechInvest [3 s. 53].
Účelem koncepce podpory malých a středních podniků na období 2014 - 2020, sestavené Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, bylo stanovit opatření, která povedou k efektivitě a rozvoji MSP. Byly stanoveny prioritní oblasti, které budou financovány jak z evropských fondů, tak i národních prostředků. Malí a střední podnikatelé budou dle MPO ČR i nadále hrát klíčovou roli v české ekonomice. Největší důraz je zde kladen na zvýšení konkurenceschopnosti pomocí zavádění inovací. Současně bude podporováno podnikatelské prostředí, zlepšit by se měla i kvalita poradenských služeb určených MSP.
Cílem je též nadále snižovat administrativní zátěž a pozitivně působit na životní prostředí snížením energetické náročnosti [21].
2.5.3 Finanční zdraví firmy
Hlavním nástrojem, kterým lze posoudit finanční zdraví firmy, je finanční analýza.
Fin. analýza je důležitá pro rozhodování samotného podnikatele (managementu firmy), dále se o ni zajímají banky, věřitelé, investoři, obchodní partneři a další. Představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření firmy. Cílem finanční analýzy je určit slabé stránky, které by v budoucnosti mohly vést k problémům a identifikovat silné stránky, na které by se firma měla zaměřit.
Informace důležité pro finanční rozhodování jsou zakotveny v podnikových účetních výkazech, především v rozvaze a ve výkazu zisku a ztráty (výsledovce). Slabinou těchto
výkazů je to, že pracují s údaji, které se vztahují k minulosti, a tudíž je zde riziko toho, že již nemusí být aktuální. Rozvaha ukazuje stav majetku a závazků podniku k určitému datu, výsledovka podává přehled o nákladech a výnosech firmy za určité období. Z těchto primárních údajů se provádí výpočet finančních poměrových ukazatelů, které jsou dále ukazatel se vypočte jako rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky.
Poměrová neboli podílová finanční analýza zkoumá strukturu podnikových aktiv, intenzitu jejich využívání, způsob financování, strukturu nákladů, ziskovost firmy, solventnost, likviditu, apod. Jednotlivé výsledky jsou porovnány s minulými a díky tomu je možné určit budoucí trend společnosti. Podílová analýza je též důležitým nástrojem ale komplexně. Analýza pomáhá pochopit fungování firmy, rozlišit zdravé firmy od těch, které směřují k nesolventnosti [25 s. 53].