Gymnastika

Zmíníte-li se v kterékoli civilizované zemi o hokeji, dá se s vysokou pravděpodobností předpokládat, že tamní obyvatelé budou mít celkem přesnou představu o podobě daného sportu. V případě gymnastiky to není tak jednoduché.

Gymnastika je podobně jako atletika sportovní odvětví, které zastřešuje hned několik disciplín.

Schlegel (2012, p. 8–9) označuje odvětví gymnastiky tituly, které by se daly volně přeložit jako „Sport všech sportů“, „Sport pro všechny věkové kategorie“,

„Sport, kde nehraje roli pohlaví“, „Sport, který se hodí“. Obecně mám v povědomí jako zástupkyně tohoto sportu malé drobné gymnastky, které na prvním stupni o přestávkách předvádějí spolužákům, jak dobře umí „provaz“ a naproti tomu Neal Anderson, statný hráč amerického fotbalu v 80. letech, který se právě cvičením gymnastiky udržoval ve formě a naučil se své pověstné salto vzad, jímž na univerzitním hřišti slavil téměř každý ze svých touchdownů.

1.1.1 Co je gymnastika

V naučných slovnících se můžeme dočíst, že pojem gymnastika je odvozen z řeckého „gymnos“, což znamená nahý nebo starověkého slova „gymnasein“ neboli cvičiti nahý, jež označovalo jak cvičence, tak bojovníka nebo člověka zabývajícího se vědou o tělesných cvičeních. Odborník by vysvětlil, že v antice nešlo jen o obyčejné cvičení nahých lidí, ale o filozofii svobodných občanů. Ideálem výchovy tehdejší řecké společnosti byla tělesná a duševní vyrovnanost – kalokagathie. Gymnastiku oslavovali tehdejší myslitelé jako Aristoteles, Euripides, Platon, Sokrates Hippokrates a další.

Základ filosofii dbající o tělesné a duševní zdraví byl však položen již ve starověké Číně, Indii a Egyptě. Z této doby se zachoval čínský systém zdravotních cvičení Kung-fu a indický systém jógy (Svatoň 1995, s. 3).

14

Ve středověku se člověk odklání od starověkých principů vzdělanosti a velký vliv náboženství odklání pohybová cvičení pouze tam, kde byla nezbytná, např. u rytířského stavu. Navázání na tradice starověkých tělovýchovných systémů zaznamenáváme až v renesanci u osobností jako J. J. Rousseau či J. A. Komenský.

V nových systémech tělesných cvičení se objevují i nové cíle: ovlivnit celkový stav zdraví, cíl výchovný a současně posílení národního sebevědomí obyvatelstva.

Od gymnastiky, jak se v té době (konec 18. a průběh 19. století) označovaly všechny pohybové aktivity, osamostatnila školní tělovýchova, sport, pohybová rekreace, léčebná gymnastika apod. V 2. polovině 19. století již můžeme mluvit o několika odlišných směrech, jimiž se vydala základní gymnastika napříč Evropou. Severský systém, s nímž se pojí jméno švédského pedagoga P. H. Linga, charakterizovala přesná cvičení vycházející ze znalostí anatomie a fyziologie. Pánové J. Ch. Guts-Muths, F. L.

Jahn a E. Eiselen byli představiteli německého turnérského systému, který lze charakterizovat jako nářaďový tělocvik s důrazem na nápravnou a zdravotní funkci cvičení. Na západě prosazoval G. Demenÿ systém francouzské přirozené metody, který byl založen na přirozených cvičeních souvisejících s životosprávou a hygienickými návyky cvičenců. Ve středu Evropy pak nabývalo na síle hnutí Sokol v čele s M. Tyršem, jehož cvičení vycházelo z turnérského systému, ale přebíral i prvky ostatních a respektuje pravidlo všestrannosti (Skopová, aj. 2013, s. 12).

Obsah pojmu gymnastika se postupně měnil. Spousta tělovýchovných a sportovních činností, které vznikly, měly základ v jejím původním pojetí. Postupně se gymnastika rozvinula do neomezené šíře pohybových činností.

Moderní doba s prudkým rozvojem vědy a techniky klade na gymnastiku nové požadavky. Velký rozmach zaznamenaly specializované druhy gymnastiky pro ženy na současnou hudbu. S rozšiřováním hnutí fitness se vyvíjí gymnastika se zaměřením na aerobní zdatnost cvičenců. Vznik nového nářadí a načiní, podnítil zaměření na výkon s nárůstem obtížnosti. Jak uvádí Skopová (2013, s. 13), tak pojem gymnastika jako všestranná tělesná výchova je dodnes používán v angloamerické oblasti a severských zemích. U nás dochází od druhé světové války k dělení tělesných cvičení na gymnastiku, sport, hry a turistiku.

15

Dnešní gymnastika do sebe absorbovala historické i současné zdroje pohybové činnosti. Chápeme ji jako otevřený systém metodicky uspořádaných pohybových činností esteticko-koordinačního charakteru se zaměřením na tělesný a pohybový rozvoj člověka, prožívání pohybu samotného a na udržení a zlepšování zdraví.

Gymnastika je volní pohybová činnost, která splňuje následující specifické úkoly: kultivaci pohybového projevu a držení těla, rozvoj tělesné zdatnosti, osvojování dovedností s pozitivním prožitkem a s cílem vytvoření trvalého vztahu ke gymnastickým pohybovým programům, a pochopení vlivu pravidelné pohybové činnosti na zdraví cvičence (Skopová, aj. 2013, s. 13).

1.1.2 Dělení

Spolu s vývojem gymnastiky se vyvíjel i náhled na tento sport a jeho náplň.

Zaměřme se na gymnastiku v České republice, tj. po roce 1992. Svatoň (1995, s. 3) uvádí, že gymnastika nabízí tělocvičné a sportovní vyžití širokému spektru lidí a dělí ji na:

• základní gymnastiku – školní, spolková,

• účelové druhy gymnastiky – pro sportovce, léčebná atd.,

• rytmické druhy gymnastiky – rytmická, džezgymnastika,

• sportovní druhy gymnastiky – sportovní gymnastika, moderní gymnastika, kulturistika atd.

O téměř 20 let později můžeme v odborné literatuře (Skopová, aj. 2013, s. 14) nalézt poněkud odlišné dělení. To se, i přes vzájemné ovlivňování a prolínání jednotlivých směrů a druhů gymnastiky, přiklání k vymezení dvou hlavních skupin dle charakteru obsahu a účelu cvičení:

• gymnastické sporty

o olympijské (sportovní g., moderní g., skoky na trampolíně) o neolympijské (sportovní aerobik, sportovní akrobacie,

TeamGym, aerobic fitness družstev, fitness jednotlivců atd.)

16

• gymnastické druhy

o základní gymnastika (pořadová, prostná, s náčiním, na náčiní, akrobatická, užitá)

o rytmická gymnastika (hudebně-pohybová výchova, cvičení bez náčiní, cvičení s náčiním, tanec)

o aerobik (kondiční, taneční)

Na olympijské i neolympijské gymnastické sporty dohlíží Mezinárodní gymnastická federace FIG, která vznikla již v polovině roku 1881. Jde o nejstarší sportovní federaci mezinárodního charakteru.

Pro naše účely je zajímavé si povšimnout, že Svatoň (1995, s. 3) ve svém dělení zmiňuje školní gymnastiku, která v pozdějším systému zmíněna není. Z čeho tedy vychází výuka gymnastiky v dnešních školách?

1.1.3 Zastoupení v kurikulárních dokumentech

Kurikulární dokumenty jsou v ČR vytvářeny a uplatňovány na dvojí úrovni – státní a školní. Státními kurikulárními dokumenty jsou Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha) a Rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP).

Pro každý obor vzdělávání (předškolní, základní, střední a ostatní) vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zvláštní RVP. Ty normativně stanovují obecný rámec jednotlivých etap vzdělávání – konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání. RVP jsou závazné pro tvorbu Školního vzdělávacího plánu (dále jen ŠVP), hodnocení žáků a tvorbu učebnic. RVP ZV třídí veškerý obsah základního vzdělávání do devíti vzdělávacích oblastí, kde každá z nich zahrnuje jeden či více obsahově blízkých vzdělávacích oborů (Jeřábek, aj. 2016, s. 6-14).

Každý ze vzdělávacích oborů má v RVP ZV mimo jiné rozpracován vzdělávací obsah zvlášť pro 1. i 2. stupeň skládající se z očekávaných výstupů a učiva. Učivo gymnastiky je v RVP pro 2. stupeň ZV zmíněno ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví v sekci nazvané Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností následovně:

• „gymnastika – akrobacie, přeskoky, cvičení s náčiním a na nářadí“,

17

• „estetické a kondiční formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem – základy rytmické gymnastiky, cvičení s náčiním; kondiční formy cvičení pro daný věk žáků; tance“ (Jeřábek aj. 2016, s. 100).

Na základě „instrukcí a požadavků“ vyplývajících z RVP je potom na školní úrovni sestavován ŠVP, jehož individuální tvorba dovoluje školám, aby se profilovaly dle svých potřeb a umožňuje jim určitou volnost v rozvržení a uskupení obsahu vyučování napříč jednotlivými ročníky. Další úrovní kurikulárních dokumentů jsou tematické plány (jejichž vytvoření není pro školy povinné), které vycházejí z ŠVP. Jde o časově organizační pomůcku pro učitele, s jejíž pomocí plánuje výuku daného předmětu v konkrétním ročníku. Zahrnuje mimo jiné i pravidla hodnocení a požadované učebnice či jiné učební pomůcky, o které se může učitel při výuce opřít.

Z toho vyplývá, že z velké části záleží na tvůrci ŠVP, případně tvůrci tematických plánů pro obor Tělesná výchova, jakou měrou bude gymnastika ve výuce na konkrétní škole zastoupena. Mimo jiné závisí i na možnostech, jež může škola k výuce nabídnout: materiální vybavení, prostory, časová dotace v jednotlivých ročnících (z RVP plyne povinnost minimální časové dotace 10 hodin pro vzdělávací oblast Člověk a zdraví na 2. stupni ZV a je na řediteli školy, jak danou časovou dotaci rozloží mezi obory Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, případně zda tuto hodinovou dotaci navýší) a v neposlední řadě i odborná kvalifikace vyučujících.

Tolik ve zkratce k tomu, jakými dokumenty se řídí výuka jednotlivých předmětů včetně tělesné výchovy v českých školách. Otázkou zůstává: Zasedne-li vyučující TV ke stolu s papírem a tužkou v ruce, aby sepsal přípravu na následující vyučující jednotku TV, z čeho může čerpat?“ Nabízí se nahlédnout do Tematického plánu tělesné výchovy pro daný ročník, nicméně ten pouze určuje, jaká látka se má v daném období vyučovat. Učebnice tělesné výchovy pro jednotlivé ročníky, kde by vyučující našel konkrétní cviky a jejich návaznost, v ČR nejsou obecně rozšířené. Jako důvody se nabízí rozdílné vybavení tělocvičen, odlišné profilování škol a s tím související převaha výuky konkrétních sportů, a velice individuální rozložení obsahu výuky TV již na úrovni ŠVP.

18

Z doporučení v Bílé knize (2001, s. 49): „Zvýšit autonomii učitelů tím, že bude legislativně zajištěna svoboda volby metod a forem práce učitelů základního vzdělávání, ale i jejich odpovědnost za změny v pojetí vyučování.“, vyplývá, že je v kompetenci vyučujícího, jakým způsobem pojme výuku TV. Které prvky nad rámec RVP do ní zařadí a také to, jaký metodický materiál pro výuku jednotlivých

„Gymnastika pro všechny (dříve Všeobecná gymnastika) je otevřený výchovně vzdělávací systém gymnastických, všestranně rozvíjejících a kondičních cvičení pro všechny. Nabízí pohybové programy od základní pohybové průpravy až k formám, které umožňují pohybovou seberealizaci. Vede k rozvoji celoživotního zájmu cvičenců o pohybovou aktivitu.“ (Novotná in Skopová, aj. 2013, s. 14)

Mimo jiné i z Tyršova cvičebního systému založeném na všestrannosti později vzešla nezávodní forma gymnastiky, která byla ve struktuře České gymnastické federace pojmenována jako „Všeobecná gymnastika“. Mezinárodní gymnastická federace FIG označuje takový druh pohybové činnosti s obsahem nezávodních forem gymnastiky a dalších rekreačních aktivit právě jako Gymnastika pro všechny – GFA (z anglického „Gymnastics for All“). Zakladatelem tohoto směru je Belgičan Nicolas Cuperus.

Jejím cílem je tvorba zajímavého programu zaměřeného na vyvážený rozvoj osobnosti, na proces ozdravení člověka v širší perspektivě – od preventivních účinků v oblasti zdraví přes kultivování pohybového projevu až k ideální úrovni zdatnosti, a rozvoj pozitivního sebevědomí zlepšujícího uplatnění ve společnosti (Skopová, aj.

2013, s. 15). Cvičení jsou převážně prováděna v kolektivu, ve skupinách podle určitého zájmu nebo zaměření. Je však možné vytvářet i individuální programy cvičení. V oblasti sportu pro všechny se upřednostňuje získávání pozitivních zážitků a prožitků z pohybové činnosti před dosaženým výkonem (Zítko 2005, s. 6).

19

Základní koncept gymnastiky pro všechny vyjadřuje její filozofie „4F“:

• “have FUN” (BAVIT SE),

• “gain FITNESS” (nabýt ZDATNOST),

• “acquire good FUNDAMENTALS” (získat dobré ZÁKLADY),

• “enjoy healthy FRIENDSHIP” (užít si PŘÁTELSTVÍ).

Tato filozofie určuje základní přístup ke gymnastickým činnostem. Nabádá učitele, cvičitel a trenéry, aby připravovali takové gymnastické programy, které budou jejich účastníkům přinášet ZÁBAVU (fun), udržovat a rozvíjet jejich ZDATNOST (fitness), vytvářet kvalitní pohybové ZÁKLADY (fundamentals) a podporovat mezilidské vztahy a PŘÁTELSTVÍ (friendship). Dnes má pro GFA stěžejní význam pravidelně pořádaná mezinárodní akce zvaná Světová gymnaestráda, což je týdenní festival, na němž se setkávají skupiny gymnastů z celého světa, jejich ražení je v duchu GFA.

Čtyři nejvýznamnější tělovýchovné a sportovní organizace, které se zabývají gymnastickými činnostmi u nás – Asociace školních sportovních klubů (AŠSK), Česká asociace Sport pro všechny (ČASPV), Česká obec sokolská (ČOS) a Česká gymnastická federace (ČGF), společně s výrobcem sportovního nářadí a náčiní JIPAST, spolupracují na projektu nazvaném „Gymnastika pro děti". Cílem tohoto projektu je představit a propagovat gymnastiku jako jedno z nosných sportovních odvětví, které má nenahraditelný vliv na rozvoj zdravotně orientované zdatnosti a pohybové gramotnosti dětí a mládeže.

Vytvořený obsah pohybového programu vychází z běžného (potažmo v českých školách nejčastěji používaného) vybavení školní tělocvičny gymnastickým nářadím a náčiním jako jsou lavičky, žebřiny, šplhadla, žebřík, hrazda, přeskokové nářadí, kruhy, žíněnky, švihadla, míče, krátké tyče apod. Smyslem projektu je doplnit výše uvedené standardní vybavení tělocvičen o nářadí, které svojí konstrukcí lépe vyhovuje dětem, bezpečnosti cvičení a principům gymnastiky pro všechny (Zítko, aj., s. 2–4).

Existují totiž metodická doporučení ohledně bezpečnosti provozu a skladování tělocvičného náčiní, nářadí a pomůcek, avšak legislativa dále neurčuje žádné normy pro standardní vybavení tělocvičen na ZŠ ani jejich skladů.

20

Kolektiv autorů brožury Gymnastika pro děti (Zítko, aj., s. 4) uvádí: „Jsme si vědomi, že gymnastika může být některými jedinci vnímána jako sport, který není v popředí zájmu současné generace mládeže ani dospělých. Pokud však prostudujte naši metodickou příručku, zjistíte, že není náhodné, že gymnastika pro všechny (Gymnastics for All) je jednou z nejrychleji se rozvíjejících sportovních oblastí v zemích vyspělého světa. Důvodem je nejen nesmírně široký pohybový obsah a rozličné formy, ale také nový filosofický přístup k oblasti Gymnastics for All.“

Vzhledem k charakteru GFA a její filozofii „4F“ považuji tento směr za ideální koncept pro výuku gymnastiky na školní úrovni. Snaží se přiblížit gymnastiku veřejnosti a svým přístupem k výuce smazat punc méně oblíbeného sportu. Je v souladu mimo jiné i s doporučením uvedeném v Bílé knize (2001, s. 50) „Měnit klima ve třídách, způsoby motivace žáků, hledat a ověřovat aktivizující metody a formy vyučování, publikovat zkušenosti nejlepších učitelů, iniciovat zpracování nových didaktických materiálů, podpořit výzkumné ověřování inovativních změn a efektivity vzdělávání za účasti učitelů.“

Jsou to právě principy GFA, jimiž se autor práce řídil, při sestavování programu pohybových her pro výuku gymnastiky v tělesné výchově na základní škole, na jejichž základě bude zjišťovat, zda podněcují zájem o gymnastiku u dětí staršího školního věku.