Historie Romů

1.1. Historie Romů

Abychom lépe pochopili specifika romského etnika, porozuměli jim a mohli se pokusit předcházet problémům, které vznikají při interakci romských a českých obyvatel, musíme věnovat několik odstavců také romské historii, kultuře, jejich hodnotám a jazyku.

Historie Romů je obtíţně zmapovatelná vzhledem k tomu, ţe ji sami Romové nezakotvili do písemných pramenů. Veškeré informace tradičně předávali pouze ústní formou, neboť neznali po dlouhá staletí písmo. To je příčinou toho, ţe romská lidová slovesnost je natolik pestrá. Ve svých vyprávěních uchovali také mnoho pověr o vlastním původu, ale tradované mýty a pověry bývají dobarveny jejich bohatou fantazií.

Musela se proto najít jiná cesta, pomocí které by se vědci dobrali výsledku. Řeč je o lingvistice a zkoumání romského jazyka. Za pomoci srovnávací metody lingvisté určili romštinu jako jazyk příbuzný jazykům indickým a původ Romů usadili do oblasti Indie.

Zmínky o Romech nacházíme jen v písemnostech cizích kultur, avšak dochované informace bývají zkresleny předsudky a subjektivními soudy obyvatel dané oblasti, do které romské obyvatelstvo migrovalo.

5 VÁGNEROVÁ, M. Psychologické podmínky vzdělávání zdravotně, sociálně a sociokulturně znevýhodněných lidí. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 112 s. ISBN 78-80-7372-184-8. str. 60 – 61

O původu se dodnes vedou mnohé debaty. Etnografka a historička Jana Horváthová⁶ líčí kořeny romské historie následovně.

Za původní vlast Romů je povaţována Indie. Obyvatelstvo Indie bylo rozděleno do kastovního systému, v němţ nejniţší společenskou třídu zaujímali právě Romové.

Stalo se ale tak ale aţ po obsazení Indie dobyvatelskými kmeny.

Existuje několik hypotéz, proč Romové svou vlast opustili. První z nich je moţnost, ţe odešli na západ za hledáním lepšího ţivobytí. Čili do oblastí, které nebyly tolik postihovány suchem a následným hladomorem. Další variantou odchodu je snaha vymanit se z přísného kastovního systému, který ovládal sever země. Jinou moţností je vyhnutí se válkám způsobeným expanzí cizích kmenů do Indie. Variant je opravdu hodně a ţádná z nich není nejpravděpodobnější.

Migrace probíhaly v několika vlnách přibliţně mezi 3. – 10. stoletím.

O tom, kudy Romové putovali, nám podává svědectví opět jazyk, který byl neustále obohacován o prvky jazyka země, ve které se alespoň na čas usídlili. Byla to perská říše, Arménie, oblast Malé Asie (Řecko), odtud cesta vedla na Balkánský poloostrov a do Evropy.

Pravděpodobně v 11. století vzniká i pojmenování Romů jako „cikánů“. Stalo se tak moţná omylem, kdyţ byli označeni za příslušníky sekty zvané Athinganoi, která se v oblasti Malé Asie věnovala věštění a černé magii. I kdyby byli Romové s touto skupinou spojeni opravdu mylně, vzniklo z tohoto označení Athinganoi – Atsigános slovo „cikán“, které dodnes nese negativní zabarvení.⁷

1.1.1. Příchod Romů do Evropy a posléze na naše území

Do Evropy přichází lidé, kteří svým zjevem neodpovídají dobovým ideálům.

Tmavé vlasy a pleť, odlišné zvyky v chování a vystupování. Zpočátku vystupují jako poutníci na cestě za pokáním. Náboţensky ovlivněné společnosti a v první řadě pak církvi se však nelíbil „vlahý“ přístup Romů, coby v Boha věřících lidí, k tradičním

6 HORVÁTHOVÁ, J. Kapitoly z dějin Romů. [online]. Společnost Člověk v tísni. 2002 [cit.2011-3-12]

Dostupné z: <http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf>, str. 9 – 20

7 Tamtéţ, str.11

křesťanským zásadám.⁸ Navíc bylo romské náboţenství pravděpodobně ovlivněno indickou kulturní a náboţenskou tradicí.

Na naše území se Romové dostávají přibliţně v polovině 15. století. Věnovali se předpovídání budoucnosti, hudbě a tanci. Pochopení od obyvatelstva se jim nedostalo pro jejich způsob obţivy, který nebyl zaloţen na běţných zásadách místního obyvatelstva – co potřebovali, si opatřili krádeţemi, pytláctvím a podobně.

Jejich tradiční řemesla (např. kovářství) na obţivu nestačila, neboť nemohla konkurovat ekonomicky výše postavené majoritě. Začínají se vytvářet první bariéry mezi Romy a stávajícím obyvatelstvem.

V roce 1427 přichází exkomunikace Romů z církve.⁹ V 16. století začínají být vyháněni z mnoha evropských zemí a tím začíná zesilování protiromské represe.

V Čechách roku 1545 vzniká mandát, díky kterému mají být všichni Romové vypovězeni ze země.¹⁰ Ke zostření situace došlo na konci 17. století – Romové byli prohlášeni za psance a kaţdý tímto dostal povolení ho zabít, spatří-li ho na území Čech. Tresty byly stanoveny i pro ty, kteří se snaţili pronásledovaným Romům pomoci. Nepřátelství mezi Romy a majoritou se definitivně prohlubuje.

První asimilační tendence byly zaznamenány v souvislosti s vládou Marie Terezie. Panovnice se snaţila Romy přinutit k trvalému usazení a k rolnickému způsobu ţivota, dala jim pro tento účel půdu. Nesměli však pouţívat svůj jazyk, tradiční oděv a zakázány byly i sňatky mezi Romy. Asimilační snahy začínají romské obyvatelstvo pronásledovat po mnoho dalších let. To mělo a má negativní aţ destruktivní vliv na celou romskou kulturu – na její tradice a hodnoty, ale i na způsob ţivota.

1.1.2. Situace Romů v 1. polovině 20. století

Trnem v oku byli Romové po mnoho století. S rokem 1927 přichází zákon o potulných cikánech, kdy se (nejen) kočovní Romové museli prokazovat tzv. cikánskými legitimacemi namísto občanských.¹¹

8 HORVÁTHOVÁ, J. Kapitoly z dějin Romů. [online]. Společnost Člověk v tísni. 2002 [cit.2011-3-12]

Dostupné z: <http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf>, str. 16

9 Tamtéţ, str. 20

10 Tamtéţ, str. 17

11 Tamtéţ, str. 43

Za nejčernější období pro romskou komunitu lze právem povaţovat období, které začíná uţ před 2. světovou válkou a mluvíme o něm jako o romském holocaustu.

Norimberskými zákony z roku 1935 byli Romové společně se Ţidy označeni za nečistou árijskou rasu. Měla následovat nucená práce v táborech, jejímţ cílem bylo zbránit rozmnoţování těchto jedinců a jejich následné vymření. Z pracovních táborů uţ byl jen krok k jejich cílenému vyhlazování.

Jak uvádí Nečas¹², s rokem 1939 přichází zákaz kočovného způsobu ţivota Romů a nutnost jejich trvalého usazení. Kdo neuposlechl, byl spolu s nepracujícími Romy zadrţen a převezen do kárných táborů, které byly otevřeny od roku 1940 v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.

Od roku 1942 po uveřejnění výnosu o potírání cikánského zlořádu¹³ byli všichni Romové bez ohledu na způsob ţivota, úroveň vzdělání či míru společenské integrace evidováni a opatřováni cikánskou legitimací. Evidované osoby byly rozděleny na dvě skupiny, kdy menší, avšak problémová část romského obyvatelstva, byla i se svými rodinami převezena do cikánských táborů, které vznikly namísto kárných táborů.

Zde vykonávali těţkou práci, ţili v otřesných sociálních a hygienických podmínkách.

Postupem času se z těchto táborů staly tábory sběrné, ze kterých byli Romové transportováni do cikánských koncentračních táborů mimo území ČR a vyhlazováni v plynových komorách.

Od roku 1943 se tak dělo i s asimilovanými Romy. Kolik Romů tímto způsobem muselo přijít o ţivot, nelze přesně určit, jisté je pouze to, ţe do vlasti se vrátilo pouhých 583 přeţivších vězňů. Téměř všichni původní čeští Romové zahynuli za zdmi koncentračních táborů.¹⁴

1.1.3. Poválečný vývoj

Skončení druhé světové války je historickým mezníkem v postavení a podmínkách ţivota československých Romů, jakýmsi výchozím, nulovým bodem jejich

12 NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 1995. 97 s. ISBN 80-7067-310-9. str. 45

13 HORVÁTHOVÁ, J. Kapitoly z dějin Romů. [online]. Společnost Člověk v tísni. 2002 [cit.2011-3-12]

Dostupné z: <http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf>, str. 46

14 NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 1995. 97 s. ISBN 80-7067-310-9. str. 45

dalšího vývoje.¹⁵ Romové, kteří přeţili hrůzy 2. světové války, se navrací do svých domovů. Situace na Slovensku byla mnohem méně příznivá neţ v Čechách, proto některé romské rodiny se vydávají hledat nové ţivobytí právě do Čech. Pohraniční průmyslové oblasti jim nabízí moţnost lepšího bydlení a také pracovní příleţitosti. Kromě tohoto byla hlavní příčinou jejich stěhování touha po bydlení v jiném prostředí, prostředí s menší koncentrací obyvatel a očekávání lepšího společenského postavení.¹⁶

Slovenští Romové, kteří přichází do Čech, opouští prostředí, ve kterém si pěstovali konkrétní kulturu. Nesou si také návyky a normy, které běţně dodrţovali.

Opouští prostředí, jehoţ fungování stojí na jiných kořenech neţ prostředí majoritní společnosti, které na ně v Čechách čeká. Navenek se tato skutečnost projevila hlavně v odlišném způsobu bydlení, který znali ze slovenských romských osad a který se snaţili uchovat i po příchodu do českých měst.

Na konci 50. let 20. století přichází v řadě jiţ několikátý zákon o nuceném usazení kočovných Romů, který si dává za úkol asimilovat romské obyvatelstvo, odstranit jejich dosavadní nevyhovující způsob ţivota a zajistit Romům lepší podmínky pro ţivobytí.

Řešením mělo být potlačení romství a co největší přizpůsobení se majoritní společnosti.

Neštěstí tohoto zákona spočívalo v tom, ţe Romové se museli ze dne na den usídlit v oblasti, ve které se momentálně nacházeli. Mnohdy odtrţeni od svých rodin, přátel.

Bohuţel ani tentokrát se nedaří sociální problémy vyřešit. Naopak se přidávají nové problémy vzniklé s násilným usídlením.

60. léta probíhala ve znamení tzv. rozptylu romských obyvatel z vysoce koncentrovaných oblastí – zejména z osad na Slovensku. Dochází k další vlně stěhování slovenských Romů na naše území. Tentokrát neopouští Romové oblast, kde ţijí, dobrovolně, jako tomu bylo při první poválečné migrační vlně na české území.

Na závěr je třeba se zmínit o problému koncentrace Romů na sídlištích, které probíhalo zejména v období 70. let. Docházelo k sestěhování romských rodin do bytů v panelových domech, příkladem je neblaze proslulé sídliště Chánov u Mostu v severních Čechách. Přestoţe v předchozích letech bylo tendencí rozptýlit romské obyvatelstvo mezi ostatní obyvatele, docházelo nyní k opačnému postupu.

15 DAVIDOVÁ, E. Romano drom 1945 – 1990. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 245 s.

ISBN 80-7067-533-8. str. 9

16 Tamtéţ, str. 142

V případě Chánova se do sídliště, vybudovaného za městem Chomutov, začaly z důvodu likvidace starého města zničeného dolováním uhlí stěhovat romské rodiny bez ohledu na stupeň jejich integrace do společnosti. Ačkoliv probíhal sociální průzkum, jehoţ výsledky měly ukázat přání a představy chomutovských Romů, diferencovat celou skupinu na méně adaptabilní rodiny aţ po rodiny s vyšší ţivotní úrovní a podle toho jim přidělit nové bydlení, nic z toho se v praxi neuskutečnilo.¹⁷ Výsledkem je polorozbořené sídliště, které uţ z dálky smutně bije do očí.

Mezi léty 1972 a 1989 se začíná řešit otázka romské integrace do společnosti spočívající ve vyrovnání se majoritní společnosti při zachování etnických a kulturních odlišností. Začíná se Romům blýskat na lepší časy?

Po roce 1989 získali konečně Romové status národnostní menšiny a z toho vyplývající práva. Začali zakládat romská sdruţení a v roce 1991 mohli poprvé uvést svoji pravou národnost při sčítání lidu. Tuto moţnost ovšem ne zcela všichni vyuţili, stejně tak jako později při dalším sčítání v roce 2001.