SOCIOKULTURNÍ A JAZYKOVÝ HANDICAP VE VZDĚLÁVÁNÍ ROMSKÝCH ŢÁKŮ NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY SOCIOKULTURAL AND LANGUAGE HANDICAP IN THE EDUCATON OF ROMA STUDENTS AT SECONDARY SCHOOL IN THE CZECH REPUBLIC

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Pedagogiky a psychologie Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň ZŠ Studijní obor Český jazyk – Občanská výchova

Diplomová práce: 09–FP–KPP–59

Autor: Podpis:

Jarmila Jonášová

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

78 6 12 2 37 1 + 1 CD

CD obsahuje celé znění diplomové práce.

V Liberci dne: 8. 12. 2011

SOCIOKULTURNÍ A JAZYKOVÝ HANDICAP VE VZDĚLÁVÁNÍ ROMSKÝCH ŢÁKŮ

NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY

SOCIOKULTURAL AND LANGUAGE HANDICAP IN THE EDUCATON OF ROMA STUDENTS AT SECONDARY SCHOOL IN THE CZECH REPUBLIC

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Tomáš Kasper, PhD.

Konzultant: Mgr. Miroslav Kotlár

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Sociokulturní a jazykový handicap ve vzdělávání romských ţáků na 2. stupni základní školy Jméno a příjmení autora: Jarmila Jonášová

Osobní číslo: P06100131

Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, ţe má diplomová práce je ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 8. 12. 2011

Jarmila Jonášová

(5)

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce doc. PhDr. Tomášovi Kasperovi, PhD., za jeho trpělivé vedení a cenné rady při realizaci diplomové práce.

Za praktické připomínky patří poděkování taktéţ Mgr. Miroslavu Kotlárovi. Děkuji také všem pedagogům základních škol, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

A v neposlední řadě děkuji mé rodině a přátelům za pomoc nejen při vzniku této práce, ale hlavně za podporu v průběhu celého studia.

(6)

Anotace:

Diplomová práce se zabývá sociokulturním a jazykovým handicapem romského ţáka na druhém stupni základní školy. Cílem diplomové práce je zjistit, s jakými sociokulturními a jazykovými problémy – handicapy jsou konfrontováni romští ţáci v rámci vzdělávání na druhém stupni základní školy. Pozornost je věnována zejména jazykovému deficitu. Dále byly vypracovány příklady pracovních materiálů pro hodiny českého jazyka a literatury s tematikou romské literatury a kultury.

Teoretická část práce se zabývá pojmy sociokulturní a jazykový handicap ve vzdělávání romského ţáka nadruhém stupni základní školy, dále pojmy jako je inkluzivní vzdělávání a multikulturní výchova. Praktická část práce si klade za cíl pomocí dotazníku zmapovat sociokulturní a jazykový handicap romských ţáků na druhém stupni základních škol.

Klíčová slova

sociokulturní handicap, jazykový handicap, vzdělávání Romů, inkluzivní pedagogika, multikulturní výchova

Annotation

The Diploma thesis deals with the sociocultural and linguistic disability of the Roma students at secondary school. The aim of this thesis is to find out how Roma students face with sociocultural and linguistic problems – disabilities – within the frame of education at secondary school. The attention is especially devoted to the linguistic shortage. In addition, there are included examples of working sheets for lessons of the Czech language and literature with a theme of the Roma culture and literature.

The theoretical part of the diploma thesis deals with the concepts of sociocultural and linguistic handicap in education of the Roma students at secondary school; the other terms involved are multicultural education or inclusive education.

The aim of the practical part is to map sociocultural and linguistic handicap of Roma students at secondary school by means of questionnaires.

(7)

Key words

sociocultural handicap, linguistic handicap, education of the Roma people, the inclusive pedagogy, the multicultural education

Annotation

Die Diplomarbeit befasst sich mit soziokulturellem und sprachlichem Handicap der Zigeunerschüler auf der zweiten Stufe der Grundschule. Das Ziel der Arbeit ist festzustellen, mit welchen soziokulturellen und sprachlichen Problemen die Zigeunerschüler konfrontiert sind. Die Aufmerksamkeit wurde vor allem dem sprachlichen Defizit gewidmet. Des Weiteren wurden Beispiele für Arbeitsdokumente für Tschechisch- und Literautstunden mit der Thematik der Zigeunerliteratur und Kultur erstellt.

Theoretischer Teil der Arbeit befasst sich mit den Begriffen soziokulturellem und sprachlichem Handicap in der Ausbildung der Zigeunerschüler auf der zweiten Stufe der Grundschule, des Weiteren befasst sich die Arbeit mit den Begriffen wie inklusive Ausbildung und multikulturelle Erziehung. Das Ziel des praktischen Teiles ist mit Hilfe von Fragebögen das soziokulturelle und sprachliche Handicap der Zigeunerschüler auf der zweiten Stufe der Grundschule zu erstellen.

Schlüsselwörter

soziokulturelle Handicap, sprachliche Handicap, Zigeunerausbildung, inklusive Pädagogik, multikulturelle Erziehung

(8)

Černé oči, černé oči, proč se usmívají?

Ţe ta černá růţe uţ není sama, vedle ní sestra bílá, jaká krása, jaká síla, kdyţ jsou spolu!

O všechno se dělí, jedna druhou nezradí, úctu a lásku k sobě mají a jedna druhou nenechá zajít.

(Jan Horváth)

(9)

9

OBSAH

ÚVOD ... 12

TEORETICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE ... 14

1. ROMSKÁ POPULACE V ČESKÉ REPUBLICE ... 14

1.1. Historie Romů ... 15

1.1.1. Příchod Romů do Evropy a posléze na naše území ... 16

1.1.2. Situace Romů v 1. polovině 20. století ... 17

1.1.3. Poválečný vývoj... 18

1.2. Současné postavení Romů v České republice ... 20

1.2.1. Sociální vyloučení ... 20

1.2.2. Koncepce romské integrace na období 2010 – 2013 ... 21

1.3. Romská osobnost ... 22

1.3.1. Hodnotová orientace Romů ... 23

1.4. Romský jazyk ... 25

2. ROMSKÝ ŢÁK V ČESKÉ ŠKOLE ... 27

2.1. Rovný přístup ke vzdělání ... 27

2.2. Vzdělávání romského dítěte ... 28

2.2.1. Odlišné rysy romského dítěte ze sociokulturně znevýhodněného prostředí ... 29

2.2.2. Příčiny školního neúspěchu romských ţáků ... 31

2.2.3. Rodinná výchova a vzdělání ... 31

2.3. Jazykový handicap ... 32

2.3.1. Příčiny jazykového handicapu ... 33

2.3.2. Romský etnolekt češtiny ... 34

2.3.3. Komunikační bariéra ... 35

2.3.4. Překonávání jazykového handicapu... 36

2.4. Podmínky pro zlepšení vzdělávání romských ţáků se sociokulturním a jazykovým znevýhodněním ... 36

2.4.1. Individuální vzdělávací program ... 37

2.4.2. Přípravný ročník ... 38

2.4.3. Romský pedagogický asistent ... 39

2.4.4. Metody výuky ţáků se sociokulturním a jazykovým handicapem .... 39

2.5. Strategie vzdělávání romských ţáků ... 41

2.6. Inkluzivní pedagogika ... 42

2.7. Interkulturní vzdělávání ... 43

2.7.1. Multikulturní výchova v Rámcovém vzdělávacím programu ... 45

2.8. Romská tematika ve výuce literatury na 2. stupni základní školy ... 46

(10)

2.8.1. Romské pohádky ... 47

2.9. Ukázky pracovních listů ... 48

2.9.1. Pracovní list č. 1 ... 49

2.9.2. Pracovní list č. 2 ... 55

PRAKTICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE ... 59

3. PRAKTICKÝ VÝZKUM ... 59

3.1. Cíle a předpoklady šetření ... 59

3.1.1. Cíle šetření: ... 59

3.1.2. Předpoklady šetření: ... 59

3.2. Metoda šetření ... 60

3.3. Charakteristika respondentů ... 60

3.4. Vyhodnocení dotazníkového šetření a ověření stanovených předpokladů62 ZÁVĚR ... 70

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ ... 71

Odborná literatura ... 71

Sborníky a časopisy ... 72

Internetové zdroje ... 73

PŘÍLOHY ... 75

Příloha č. 1 - Dotazník ... 75

(11)

Seznam zkratek

č. číslo

ČR Česká republika

IVP individuální vzdělávací plán

MS Microsoft

MKV multikulturní výchova

Např. například

PPP pedagogicko-psychologická poradna RVP Rámcový vzdělávací program SPC speciální pedagogické centrum SPUCH specifické poruchy učení a chování

tzv. takzvaný

ZŠ základní škola

% procenta

(12)

12

ÚVOD

Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma z oblasti vzdělávání romských ţáků. Dobré vzdělání je důleţité pro kaţdého člena společnosti, ať je jakékoliv národnosti, náboţenského vyznání či barvy pleti. Hraje klíčovou roli při jeho socializaci a uplatnění, neboť díky němu je schopný konkurovat ostatním jedincům, můţe najít lepší zaměstnání a má šanci na kvalitnější ţivot.

Na našem území ţije několik národnostních menšin, tak proč bychom se měli výhradně zabývat vzděláváním dětí z té romské? Moţná proto, ţe děti například ze slovenských a ukrajinských menšin nám nejsou natolik vzdálené svou kulturou, zvyky, chováním, jednáním či vzhledem a většinu sociálních návyků sdílí s českou majoritou. Proto se při vzdělávání dětí z jiných menšin nesetkáváme s tolika problémy, jako tomu je ve vzdělávání romských ţáků. Jsou to problémy spojené především se sociální a ekonomickou situací romské populace u nás. Spolu s tímto problémem je zde určitý jazykový handicap, se kterým se romští ţáci v české škole potýkají.

Dnešní společnost klade vysoké nároky na kaţdého z nás, proto bychom měli vzdělání věnovat maximální úsilí. Bohuţel, díky malé školní úspěšnosti většina Romů ukončí svoje vzdělávání absolvováním povinné devítileté školní docházky, a to jim ztěţuje cestu k sociálnímu začlenění se. Strhává je to zpět k pomyslnému dnu, ze kterého se Romové jako minoritní skupina potřebují odrazit, aby se mohli vyrovnat majoritě.

Při práci na teoretické části jsem vycházela převáţně z publikace Vzdělávání Romů od Evy Šotolové. Díky ní jsem si utvořila počáteční vhled do problematiky vzdělávání Romů a utvořila obecný rámec vznikající práce. Důleţité podněty k tématu vzdělávání romských ţáků nabízí publikace od Miroslavy Bartoňové a Marie Vítkové – Strategie ve vzdělávání dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Romskou historii srozumitelně podávají Kapitoly z dějin Romů od Jany Horváthové. Uţitečné informace nejen k oblasti aktuálního postavení romského etnika nabízí publikace Ctibora Nečase – Romové v České republice včera a dnes.

V neposlední řadě jsem čerpala z článků zaměřených na tematiku vzdělávání romských ţáků uveřejněných v časopise Speciální pedagogika.

Diplomová práce je rozčleněna do třech kapitol. V první kapitole jsou zahrnuta témata z oblasti romské historie a z oblasti aktuálního sociálního postavení romského

(13)

etnika, které z historických souvislostí vyplývá a má bohuţel přímý dopad na vzdělávání romských ţáků.

Druhá kapitola se věnuje vzdělávání romského ţáka v české škole. Jsou zde rozpracovány otázky rovného přístupu ke vzdělávání, velká část kapitoly je věnována příčinám školního neúspěchu, které pramení ze sociokulturního a jazykového handicapu romských ţáků ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

Nastíněny jsou i podmínky, které by měly vést ke zlepšení vzdělávání romských ţáků z tohoto znevýhodňujícího prostředí. Součástí kapitoly jsou ukázky pracovních listů pro výuku českého jazyka a literatury na druhém stupni základní školy, které zahrnují romskou tematiku.

Poslední kapitola je věnována praktickému výzkumu. Šetření bylo realizováno na druhých stupních vybraných mladoboleslavských základních škol pomocí nestandardizovaného dotazníku, který vychází z informací získaných díky teoretické části diplomové práce.

(14)

TEORETICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE

1. ROMSKÁ POPULACE V ČESKÉ REPUBLICE

Důleţitý fakt je, ţe Romové tvoří svébytnou a do jisté míry nestejnorodou sociální skupinu. V České republice ţije pět společensky odlišných skupin romského obyvatelstva, patří mezi ně slovenští Romové, olašští Romové, tzv. čeští a moravští Romové, Sinti a maďarští Romové. Největší zastoupení mají slovenští Romové, neboť Sinti s českými a moravskými Romy byli za druhé světové války z velké části vyvraţděni.¹

Nejprve je však potřeba soustředit se na vymezení pojmu Rom. Pro účely této práce povaţuji za Roma takového jedince, který se za něj sám povaţuje, aniţ by se k této příslušnosti za všech okolností hlásil anebo je za Roma povaţován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních či sociálních) indikátorů.²

K romské národnosti se přihlásilo při sčítání lidu v roce 2001 pouhých přibliţně 11 tisíc obyvatel, přestoţe odhadovaný počet je 200 – 300 tisíc. 80 – 90 % z nich je původem ze Slovenska.³ Z Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin (1998) vyplývá, ţe kaţdý příslušník národnostní menšiny má právo svobodně si zvolit, zda chce či nechce být za takového příslušníka povaţován, a ţádná nevýhoda nesmí vzejít z této volby nebo z výkonu práv s ní spojených.⁴ Proč se Romové v České republice nehlásí k romské národnosti? Příčin je celá řada.

První velkou příčinou je stav, respektive pocit tzv. vykořeněnosti, ke kterému došlo zpřetrháním původních vazeb s romskou komunitou v období po druhé světové válce, kdy k nám Romové začali migrovat z východního Slovenska zničeného válkou.

Následovaly asimilační snahy, které měly za následek oslabení romské identity a postupně likvidovaly vztah k romskému jazyku, hodnotám, postojům

1 ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. 156 s. ISBN 978-80-246-1524-0 str. 70

2 Gabal Analysis Consulting. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. [online]. 2006 [cit.2011-7-05] Dostupné z <http://www.mpsv.cz/files/clanky/3043/Analyza_romskych_lokalit.pdf>, str. 10

3 PAPE, I. Jak pracovat s romskými ţáky. [online]. Vydalo Občanské sdruţení Slovo 21. 2007 [cit.2011-

4-24] Dostupné z:

<http://internetovekluby.cz/LinkClick.aspx?link=prirucka_jak_pracovat_s_romskymi_zaky_text_web.pdf

&tabid=157>, str. 11

4 Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin. Oddíl I., článek 3. [online]. 1998 [cit.2011-3-17]

Dostupná z: <http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/ramcova-umluva-o-ochrane- narodnostnich-mensin-1405/>

(15)

a všem etnickým aspektům, které tvořily ono „romství“. Těţko se Romům navazuje na něco, k čemu nemají vypěstovaný vztah uţ od narození, neboť stále ţijeme v době, která je tímto stavem ještě hluboce poznamenaná.

Romská menšina se od majoritní společnosti v mnoha směrech liší a tyto rozdíly nelze zdůvodnit pouze nezkušeností, nedostatkem informací a komunikativních kompetencí. Vyplývají z rozdílných pravidel a odlišného stylu ţivota romského etnika, v neposlední řadě jsou důsledkem specifických zkušeností této minority. Rozdíly v postojích a chování Romů nejsou důsledkem neznalosti pravidel, která platí v majoritě. Navíc bývají interpretovány jako projev neochoty či důkaz neschopnosti těchto lidí.⁵

1.1. Historie Romů

Abychom lépe pochopili specifika romského etnika, porozuměli jim a mohli se pokusit předcházet problémům, které vznikají při interakci romských a českých obyvatel, musíme věnovat několik odstavců také romské historii, kultuře, jejich hodnotám a jazyku.

Historie Romů je obtíţně zmapovatelná vzhledem k tomu, ţe ji sami Romové nezakotvili do písemných pramenů. Veškeré informace tradičně předávali pouze ústní formou, neboť neznali po dlouhá staletí písmo. To je příčinou toho, ţe romská lidová slovesnost je natolik pestrá. Ve svých vyprávěních uchovali také mnoho pověr o vlastním původu, ale tradované mýty a pověry bývají dobarveny jejich bohatou fantazií.

Musela se proto najít jiná cesta, pomocí které by se vědci dobrali výsledku. Řeč je o lingvistice a zkoumání romského jazyka. Za pomoci srovnávací metody lingvisté určili romštinu jako jazyk příbuzný jazykům indickým a původ Romů usadili do oblasti Indie.

Zmínky o Romech nacházíme jen v písemnostech cizích kultur, avšak dochované informace bývají zkresleny předsudky a subjektivními soudy obyvatel dané oblasti, do které romské obyvatelstvo migrovalo.

5 VÁGNEROVÁ, M. Psychologické podmínky vzdělávání zdravotně, sociálně a sociokulturně znevýhodněných lidí. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 112 s. ISBN 78-80-7372- 184-8. str. 60 – 61

(16)

O původu se dodnes vedou mnohé debaty. Etnografka a historička Jana Horváthová⁶ líčí kořeny romské historie následovně.

Za původní vlast Romů je povaţována Indie. Obyvatelstvo Indie bylo rozděleno do kastovního systému, v němţ nejniţší společenskou třídu zaujímali právě Romové.

Stalo se ale tak ale aţ po obsazení Indie dobyvatelskými kmeny.

Existuje několik hypotéz, proč Romové svou vlast opustili. První z nich je moţnost, ţe odešli na západ za hledáním lepšího ţivobytí. Čili do oblastí, které nebyly tolik postihovány suchem a následným hladomorem. Další variantou odchodu je snaha vymanit se z přísného kastovního systému, který ovládal sever země. Jinou moţností je vyhnutí se válkám způsobeným expanzí cizích kmenů do Indie. Variant je opravdu hodně a ţádná z nich není nejpravděpodobnější.

Migrace probíhaly v několika vlnách přibliţně mezi 3. – 10. stoletím.

O tom, kudy Romové putovali, nám podává svědectví opět jazyk, který byl neustále obohacován o prvky jazyka země, ve které se alespoň na čas usídlili. Byla to perská říše, Arménie, oblast Malé Asie (Řecko), odtud cesta vedla na Balkánský poloostrov a do Evropy.

Pravděpodobně v 11. století vzniká i pojmenování Romů jako „cikánů“. Stalo se tak moţná omylem, kdyţ byli označeni za příslušníky sekty zvané Athinganoi, která se v oblasti Malé Asie věnovala věštění a černé magii. I kdyby byli Romové s touto skupinou spojeni opravdu mylně, vzniklo z tohoto označení Athinganoi – Atsigános slovo „cikán“, které dodnes nese negativní zabarvení.⁷

1.1.1. Příchod Romů do Evropy a posléze na naše území

Do Evropy přichází lidé, kteří svým zjevem neodpovídají dobovým ideálům.

Tmavé vlasy a pleť, odlišné zvyky v chování a vystupování. Zpočátku vystupují jako poutníci na cestě za pokáním. Náboţensky ovlivněné společnosti a v první řadě pak církvi se však nelíbil „vlahý“ přístup Romů, coby v Boha věřících lidí, k tradičním

6 HORVÁTHOVÁ, J. Kapitoly z dějin Romů. [online]. Společnost Člověk v tísni. 2002 [cit.2011-3-12]

Dostupné z: <http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf>, str. 9 – 20

7 Tamtéţ, str.11

(17)

křesťanským zásadám.⁸ Navíc bylo romské náboţenství pravděpodobně ovlivněno indickou kulturní a náboţenskou tradicí.

Na naše území se Romové dostávají přibliţně v polovině 15. století. Věnovali se předpovídání budoucnosti, hudbě a tanci. Pochopení od obyvatelstva se jim nedostalo pro jejich způsob obţivy, který nebyl zaloţen na běţných zásadách místního obyvatelstva – co potřebovali, si opatřili krádeţemi, pytláctvím a podobně.

Jejich tradiční řemesla (např. kovářství) na obţivu nestačila, neboť nemohla konkurovat ekonomicky výše postavené majoritě. Začínají se vytvářet první bariéry mezi Romy a stávajícím obyvatelstvem.

V roce 1427 přichází exkomunikace Romů z církve.⁹ V 16. století začínají být vyháněni z mnoha evropských zemí a tím začíná zesilování protiromské represe.

V Čechách roku 1545 vzniká mandát, díky kterému mají být všichni Romové vypovězeni ze země.¹⁰ Ke zostření situace došlo na konci 17. století – Romové byli prohlášeni za psance a kaţdý tímto dostal povolení ho zabít, spatří-li ho na území Čech. Tresty byly stanoveny i pro ty, kteří se snaţili pronásledovaným Romům pomoci. Nepřátelství mezi Romy a majoritou se definitivně prohlubuje.

První asimilační tendence byly zaznamenány v souvislosti s vládou Marie Terezie. Panovnice se snaţila Romy přinutit k trvalému usazení a k rolnickému způsobu ţivota, dala jim pro tento účel půdu. Nesměli však pouţívat svůj jazyk, tradiční oděv a zakázány byly i sňatky mezi Romy. Asimilační snahy začínají romské obyvatelstvo pronásledovat po mnoho dalších let. To mělo a má negativní aţ destruktivní vliv na celou romskou kulturu – na její tradice a hodnoty, ale i na způsob ţivota.

1.1.2. Situace Romů v 1. polovině 20. století

Trnem v oku byli Romové po mnoho století. S rokem 1927 přichází zákon o potulných cikánech, kdy se (nejen) kočovní Romové museli prokazovat tzv. cikánskými legitimacemi namísto občanských.¹¹

Dostupné z: <http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf>, str. 16

9 Tamtéţ, str. 20

10 Tamtéţ, str. 17

(18)

Za nejčernější období pro romskou komunitu lze právem povaţovat období, které začíná uţ před 2. světovou válkou a mluvíme o něm jako o romském holocaustu.

Norimberskými zákony z roku 1935 byli Romové společně se Ţidy označeni za nečistou árijskou rasu. Měla následovat nucená práce v táborech, jejímţ cílem bylo zbránit rozmnoţování těchto jedinců a jejich následné vymření. Z pracovních táborů uţ byl jen krok k jejich cílenému vyhlazování.

Jak uvádí Nečas¹², s rokem 1939 přichází zákaz kočovného způsobu ţivota Romů a nutnost jejich trvalého usazení. Kdo neuposlechl, byl spolu s nepracujícími Romy zadrţen a převezen do kárných táborů, které byly otevřeny od roku 1940 v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.

Od roku 1942 po uveřejnění výnosu o potírání cikánského zlořádu¹³ byli všichni Romové bez ohledu na způsob ţivota, úroveň vzdělání či míru společenské integrace evidováni a opatřováni cikánskou legitimací. Evidované osoby byly rozděleny na dvě skupiny, kdy menší, avšak problémová část romského obyvatelstva, byla i se svými rodinami převezena do cikánských táborů, které vznikly namísto kárných táborů.

Zde vykonávali těţkou práci, ţili v otřesných sociálních a hygienických podmínkách.

Postupem času se z těchto táborů staly tábory sběrné, ze kterých byli Romové transportováni do cikánských koncentračních táborů mimo území ČR a vyhlazováni v plynových komorách.

Od roku 1943 se tak dělo i s asimilovanými Romy. Kolik Romů tímto způsobem muselo přijít o ţivot, nelze přesně určit, jisté je pouze to, ţe do vlasti se vrátilo pouhých 583 přeţivších vězňů. Téměř všichni původní čeští Romové zahynuli za zdmi koncentračních táborů.¹⁴

1.1.3. Poválečný vývoj

Skončení druhé světové války je historickým mezníkem v postavení a podmínkách ţivota československých Romů, jakýmsi výchozím, nulovým bodem jejich

12 NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 1995. 97 s. ISBN 80-7067-310-9. str. 45

14 NEČAS, C. Romové v České republice včera a dnes. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. 1995. 97 s. ISBN 80-7067-310-9. str. 45

(19)

dalšího vývoje.¹⁵ Romové, kteří přeţili hrůzy 2. světové války, se navrací do svých domovů. Situace na Slovensku byla mnohem méně příznivá neţ v Čechách, proto některé romské rodiny se vydávají hledat nové ţivobytí právě do Čech. Pohraniční průmyslové oblasti jim nabízí moţnost lepšího bydlení a také pracovní příleţitosti. Kromě tohoto byla hlavní příčinou jejich stěhování touha po bydlení v jiném prostředí, prostředí s menší koncentrací obyvatel a očekávání lepšího společenského postavení.¹⁶

Slovenští Romové, kteří přichází do Čech, opouští prostředí, ve kterém si pěstovali konkrétní kulturu. Nesou si také návyky a normy, které běţně dodrţovali.

Opouští prostředí, jehoţ fungování stojí na jiných kořenech neţ prostředí majoritní společnosti, které na ně v Čechách čeká. Navenek se tato skutečnost projevila hlavně v odlišném způsobu bydlení, který znali ze slovenských romských osad a který se snaţili uchovat i po příchodu do českých měst.

Na konci 50. let 20. století přichází v řadě jiţ několikátý zákon o nuceném usazení kočovných Romů, který si dává za úkol asimilovat romské obyvatelstvo, odstranit jejich dosavadní nevyhovující způsob ţivota a zajistit Romům lepší podmínky pro ţivobytí.

Řešením mělo být potlačení romství a co největší přizpůsobení se majoritní společnosti.

Neštěstí tohoto zákona spočívalo v tom, ţe Romové se museli ze dne na den usídlit v oblasti, ve které se momentálně nacházeli. Mnohdy odtrţeni od svých rodin, přátel.

Bohuţel ani tentokrát se nedaří sociální problémy vyřešit. Naopak se přidávají nové problémy vzniklé s násilným usídlením.

60. léta probíhala ve znamení tzv. rozptylu romských obyvatel z vysoce koncentrovaných oblastí – zejména z osad na Slovensku. Dochází k další vlně stěhování slovenských Romů na naše území. Tentokrát neopouští Romové oblast, kde ţijí, dobrovolně, jako tomu bylo při první poválečné migrační vlně na české území.

Na závěr je třeba se zmínit o problému koncentrace Romů na sídlištích, které probíhalo zejména v období 70. let. Docházelo k sestěhování romských rodin do bytů v panelových domech, příkladem je neblaze proslulé sídliště Chánov u Mostu v severních Čechách. Přestoţe v předchozích letech bylo tendencí rozptýlit romské obyvatelstvo mezi ostatní obyvatele, docházelo nyní k opačnému postupu.

15 DAVIDOVÁ, E. Romano drom 1945 – 1990. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 245 s.

ISBN 80-7067-533-8. str. 9

(20)

V případě Chánova se do sídliště, vybudovaného za městem Chomutov, začaly z důvodu likvidace starého města zničeného dolováním uhlí stěhovat romské rodiny bez ohledu na stupeň jejich integrace do společnosti. Ačkoliv probíhal sociální průzkum, jehoţ výsledky měly ukázat přání a představy chomutovských Romů, diferencovat celou skupinu na méně adaptabilní rodiny aţ po rodiny s vyšší ţivotní úrovní a podle toho jim přidělit nové bydlení, nic z toho se v praxi neuskutečnilo.¹⁷ Výsledkem je polorozbořené sídliště, které uţ z dálky smutně bije do očí.

Mezi léty 1972 a 1989 se začíná řešit otázka romské integrace do společnosti spočívající ve vyrovnání se majoritní společnosti při zachování etnických a kulturních odlišností. Začíná se Romům blýskat na lepší časy?

Po roce 1989 získali konečně Romové status národnostní menšiny a z toho vyplývající práva. Začali zakládat romská sdruţení a v roce 1991 mohli poprvé uvést svoji pravou národnost při sčítání lidu. Tuto moţnost ovšem ne zcela všichni vyuţili, stejně tak jako později při dalším sčítání v roce 2001.

1.2. Současné postavení Romů v České republice

Zatím ţádný přístup ani ţádná vládní koncepce nedokázala systémově vyřešit

„romskou problematiku“. Moţná přichází určitá zlepšení a část romských obyvatel se začíná plně integrovat do majoritní společnosti, zůstávají však nadále mezi námi skupiny Romů ţijících v chudobě a ve špatných sociálních podmínkách.

1.2.1. Sociální vyloučení

Vlastním nezaviněním se velká část romské populace potýká se sociálním vyloučením. To znamená, ţe mnoho rodin má omezený přístup ke zdrojům, které jsou potřebné pro participaci na sociálním, ekonomickém i politickém ţivotě společnosti.¹⁸ To se odráţí i na kvalitě vzdělání těchto lidí – je velmi nízké.

S tím souvisí i vysoká míra nezaměstnanosti, nízké příjmy a chudoba, zadluţenost, nevhodné podmínky pro bydlení, materiální nedostatky, zhoršené hygienické

ISBN 80-7067-533-8. str. 169

18 NAVRÁTIL, P. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.

223 s. ISBN 80-7178-741-8. str. 28

(21)

a zdravotní podmínky. Zůstávají uvězněni v kruhu, ze kterého sami, ač by chtěli, nedokáţí uniknout.

Situace, ve které se nachází, jim nedovoluje se integrovat do většinové společnosti a plně se podílet na jejím fungování. Romské děti vyrůstající v těchto nevyhovujících výchovných podmínkách čelí sociokulturnímu handicapu, který se odráţí v jejich chování a jednání. Problematické je i přijímání autorit zejména z řad majority a v neposlední řadě v přístupu ke vzdělávání.

Proč vzniká tato sociální izolace? Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti z roku 2006 udává tyto moţné příčiny vzniku romských sociálně vyloučených lokalit¹⁹:

k sociálnímu vyloučení dochází z důvodu „přirozeného“ sestěhování chudých romských rodin do lokalit s cenově dostupnějším bydlením,

z důvodu vytlačování romských rodin z lukrativních bytů a přidělování náhradního bydlení v lokalitách s často vysokým podílem romského obyvatelstva,

z důvodu řízeného sestěhování (především ze strany obcí) neplatičů nájmu a obecně lidí povaţovaných za „nepřizpůsobivé“ či „problémové“ do ubytoven či holobytů.

1.2.2. Koncepce romské integrace na období 2010 – 2013

Koncepce romské integrace na období 2010 – 2013 je vládní dokument, který pojednává o integraci příslušníků romské komunity do většinové společnosti. Základem koncepce je řešení romských záleţitostí z těchto třech perspektiv: z hlediska lidských práv, z hlediska národnostního a z hlediska socioekonomického.

Tyto přístupy se doplňují, proto řešení otázek romské komunity musí být systémové. Důleţitým faktorem při začleňování romských obyvatel je v první řadě překonání sociálního vyloučení. Integrací Romů nesmíme rozumět potlačení či zlikvidování jejich identity.

19 Gabal Analysis Consulting. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. [online]. 2006 [cit.2011-7-05] Dostupné z <http://www.mpsv.cz/files/clanky/3043/Analyza_romskych_lokalit.pdf>, str. 10

(22)

Hlavní cíle koncepce jsou tyto²⁰:

vytvoření tolerantního prostředí bez předsudků, v němţ příslušnost ke skupině vymezené rasou, barvou pleti, národností, jazykem či příslušností k národu není důvodem k odlišnému posuzování jednotlivce a zacházení s ním,

odstranit vnější překáţky, které brání začlenění příslušníků romských komunit do společnosti – tj. odstranění všech forem diskriminace vymezených rasou, barvou pleti, národností, jazykem, příslušností k národu či etnické skupině,

pomoc při odstraňování vnitřních překáţek, které brání začlenění příslušníků romských komunit do společnosti, především je to odstranění handicapu ve vzdělání,

zlepšení sociální úrovně příslušníků romských komunit, sníţení jejich nezaměstnanosti, zlepšení bytové a zdravotní situace, předcházení sociálnímu vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků,

zajištění rozvoje romské kultury a romského jazyka, zajištění bezpečnosti příslušníků romských komunit.

1.3. Romská osobnost

Na rýsování vlastností romské osobnosti bezesporu dlouhá léta působily události, které vyplývaly z putování Romů po světě. Ať uţ odešli z Indie z jakéhokoliv důvodu, na cestě po vzdálených zemích se víceméně nesetkali s kladným přijetím. Z počátku tomu tak nebylo, avšak s překlenutím 15. století nastalo Romům nepříjemné období.

Čím déle pobývali na území hostitelské země, tím více se prohlubovaly konflikty mezi Romy a jejím obyvatelstvem. Romové vykazovali jiné vzorce chování a jednání, byli zvyklí si zajišťovat obţivu způsobem odlišným místním zvykům, jiné byly i jejich hodnoty. I v dnešní době sledujeme u Romů odlišnější chování a jednání.

20 Koncepce romské integrace na období 2010–2013, Úřad vlády České republiky [online]. 2009 [cit.2011-6-23] Dostupný z: <http://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske- komunity/dokumenty/Koncepce-romske-integrace-2010---2013.pdf>, str. 8

(23)

Bakalář²¹ popisuje některé archetypy romské mentality:

proţívání času a prostoru je jiné neţ u majority – čas omezují jen na přítomné proţívání skutečnosti, neplánují dopředu, nemají rádi pravidelný reţim,

preferování poţitku – nutnost uspokojení všech momentálních fyziologických a psychických potřeb, příkladem je hospodaření s penězi, kdy jsou schopni vše utratit za uspokojení momentální potřeby i za cenu toho, ţe budou v dalších dnech strádat,

zvnitřnění snu – dokáţí se silně identifikovat se svojí představou, aţ přestanou rozlišovat realitu od fikce,

sociální komunikace – Romové ovládají velmi rozvinutou nonverbální komunikaci, pouţívají hojně mimiku, gestiku, haptiku, posturologii, typické je afektové jednání,

negace individualismu – nemají potřebu vynikat nad rámec ostatních členů komunity, individualismus chápou jako odvracení od romství.

Dalším rysem romské osobnosti, jak uvádí Vágnerová²² je například chybějící tendence k sebepoznávání a k sebehodnocení. Emoční reaktivita a temperamentové vlastnosti jsou jiné neţ u majority. Standardní je niţší motivace k výkonu.

1.3.1. Hodnotová orientace Romů

Z výzkumu Šimíkové²³ zveřejněného v publikaci Romové v České společnosti vyplývá, ţe nejvyšší hodnotou pro Romy stále zůstává rodina. Druhou nejdůleţitější hodnotou pro Romy je zdraví, následují humanitní ideály (potřeba svobody, rovnoprávnosti, náboţenství, vzdělání, …), materiální hodnoty (peníze, bydlení, sociální jistoty), práce a nakonec příjemný a pohodlný ţivot.

21 BAKALÁŘ, P. Psychologie Romů. 1. vyd. Praha: Votobia, 2004. 179 s. ISBN 80-7220-180-8. str. 75 – 76

22 VÁGNEROVÁ, M. Psychologické podmínky vzdělávání zdravotně, sociálně a sociokulturně znevýhodněných lidí. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. 112 s. ISBN 78-80-7372- 184-8. str. 62

23 NAVRÁTIL, P. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2003.

223 s. ISBN 80-7178-741-8. str. 67

(24)

Obrázek 1: Hodnotová orientace Romů Zdroj: Vlastní

Romská rodina

Romové vţdy ţili v komunitách, které se skládaly z mnoha rodin – vícegeneračních rodin. Rodinná soudrţnost pro ně byla a je obrovskou hodnotou.

V kaţdé komunitě vládla určitá hierarchie, vůdčí postavení a přirozenou autoritu měl tzv. vajda.²⁴ Ten měl mnoho pravomocí – dohlíţel na dodrţování nepsaného práva, oddával, křtil.

Tradiční romská rodina je patriarchální, vůdčí autoritu má tedy muţ, ţena aţ druhé místo. Rolí ţeny je hospodyně, stará se o rodinu a chod domácnosti. Muţ obstarává peníze tím, ţe vyrábí výrobky tradičních romských řemesel, jako je například kovářství, kotlářství, či košíkářství. Ovšem prodat je nebo vyměnit za jídlo či jiné věci musí tradičně ţena. Pokud není co prodat nebo vyměnit, chodí ţebrat o jídlo, aby nakrmila svou rodinu.

Tradiční způsob obţivy nespočíval v uzavírání pracovních poměrů a v získávání pravidelného výdělku, za který si mohli pořídit vše potřebné. Mnozí ţili

„na úkor společnosti“²⁵, neboť neměli dostatečné vzdělání, aby mohli vykonávat konkrétní povolání a mnohdy jim tedy nebylo umoţněno zaměstnání získat.

Důleţitá je i vazba na minulost a na předky. Stáří má v romské rodině úplně jiné postavení neţ v majoritní společnosti. Ke starým lidem se chodí pro radu a jsou váţenými členy společnosti.

ISBN 80-7067-533-8. str. 164 0

10 20 30 40 50

rodina zdraví humanitní ideály

materiální hodnoty

práce příjemný, pohodlný

život

%

(25)

Děti jsou v rodině na prvním místě. Romské přísloví říká: „Nane čhave, nane bacht!“ (Pokud nejsou děti, není štěstí!)²⁶. Rodiče hledí na potřeby svých dětí a udělají vše pro jejich uspokojení. Prvorozeným dětem je věnována maximální péče, s dalšími dětmi matce pomáhají starší sourozenci, hlavně děvčátka.

1.4. Romský jazyk

Vztah Romů k jejich jazyku jasně vyjadřuje jedno z tradičních přísloví:

„Ko pes ladţal vaš peskeri čhib, ladţal pes the peskeri daj.“ (Kdo se stydí za svůj jazyk, stydí se i za svou matku.)²⁷ Romštinu nepovaţují jen za svou mateřskou řeč, ale zároveň ji chápou jako vyjádření vlastního romství, tzv. romipen.

Romština není jednotný jazyk, ale skrývá v sobě velké mnoţství dialektů. Největší část nejen českých Romů mluví východoslovenským dialektem romštiny. Proto i jazykové učebnice, mluvnice a jiné publikace, například Romsko-český a česko-romský kapesní slovník vydaný poprvé v roce 1991 autorkami Milenou Hübschmannovou, Hanou Šebkovou a Annou Ţigovou vychází z této jazykové variety slovenské romštiny.

K jádru jazyka – romaňi čhib se postupem času dostala slova z jazyka země, ve které se momentálně Romové pohybovali. Vzhledem k tomu, kudy putovali po odchodu z vlasti, můţeme v romštině najít slova z různých jazyků. Mnoţství přejatých slov záleţelo na délce pobytu, proto nejvíc je jich z perštiny, řečtiny či balkánských jazyků.

Po dlouhý čas byla romština jazykem uzavřené etnické skupiny²⁸, proto neměla moţnost se rozvíjet jako jazyky ostatních národů. Aţ donedávna proto neměla pojmenování pro některé nové jevy či předměty z oblasti ekonomie a techniky, ale i běţného ţivota. V dnešní době se slovní zásoba obohacuje o neologismy, a to zejména díky jazykovědnému působení mezinárodní romské organizace International Romani Union (IRU).

Čím mladší generace, tím horší je znalost romštiny jako mateřského jazyka.

Dnešní mládeţ uţ romštinu pouţívá málo, znalost češtiny ovšem také není dostatečná.

26 MANN, A. Romský dějepis. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2001. 48 s. ISBN 176-1218-01. str. 28

ISBN 80-7067-533-8. str. 19

(26)

Nejen ţe tím pádem vznikají problémy s dorozumíváním se, ale především jde o problém psychologický, kdy dochází k ochuzení myšlení a narušení jemnosti cítění, tvrdí Říčan.²⁹

Romové jsou bilingvní, neboť pouţívají k dorozumívání jak romštinu (to převáţně v komunikaci mezi sebou), tak češtinu. Ţlnajová³⁰ však tvrdí, ţe romština je českém prostředí stále více vytlačována jako mateřský jazyk a nahrazována nezvládnutou, pojmově chudou a špatně strukturovanou češtinou.

29 ŘÍČAN, P. S Romy ţít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998.

143 s. ISBN 80-7178-410-9. str. 42

(27)

2. ROMSKÝ ŢÁK V ČESKÉ ŠKOLE

V předchozích kapitolách jsme se zabývali romským etnikem převáţně z pohledu historického, sociálního a politického. Nyní přejděme k otázce vzdělávání romských dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Chápejme vzdělání jako důleţitý moment při zlepšování postavení romského etnika v České republice.

Úroveň vzdělání romských obyvatel naší země je ţalostně nízká. Tato situace má několik důvodů, z nichţ vysoký podíl nesou zejména špatné sociální a ekonomické podmínky, ve kterých Romové ţijí. Velkou měrou se na tomto stavu podepisuje přístup Romů ke vzdělávání, respektive nedocenění jeho důleţitosti.

Institucionální vzdělání a nabývání vědomostí touto cestou pro ně nemá takový význam.

S nedostačujícím vzděláním a nízkou kvalifikací se zuţuje, dokonce znemoţňuje výběr lepšího zaměstnání, které by jim pomohlo dostat se na vyšší ţivotní úroveň a zajistit tak základní potřeby pro sebe a svou rodinu.

„Vzdělávání není pouhým mechanismem, díky němuţ mají jednotlivci získat základní dovednosti v úzkých vybraných oblastech. Je to jeden ze základních prostředků, umoţňující podporovat hlubší, harmoničtější formy rozvoje lidstva a tím omezovat chudobu, vyčleňování, nevědomost, útlak a války.“ (J. Delors ve zprávě Mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“ – Učení je skryté bohatství – český překlad Praha, 1997)³¹

2.1. Rovný přístup ke vzdělání

Ze Zákona č. 561/2004 Sb.³², §2, odst. 1, písmene a), b), c) vyplývá, ţe vzdělání je zaloţeno na zásadách:

rovného přístupu kaţdého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboţenství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana,

zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce,

31 POLECHOVÁ, P. a kol. Jak se dělá „škola pro všechny“. 1. vyd. Kladno: Občanské sdruţení ASIS, 2005. 101 s. ISBN 80-239-4667-6. str. 17

32 ZÁKON č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [online]. [cit.2011-3-29] Dostupný z:

<http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb>

(28)

vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání.

Vzdělávání je zaloţeno také na obecných cílech, stanovených v témţe zákoně v §2, odst. 2, písmeně c), e), f) jako je například:

pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudrţnost,

utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboţenské identitě kaţdého,

poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro souţití v národním a mezinárodním měřítku.

2.2. Vzdělávání romského dítěte

V některých případech se romští ţáci bez problému integrují do výuky. Není tomu tak pokaţdé – to mohou potvrdit i výsledky Analýzy postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeţe³³, ze kterých vyplývá, ţe více jak polovina romských ţáků buď alespoň jednou propadne, nebo je přeřazena do speciálních tříd běţné základní školy, popřípadě odchází na základní školu praktickou.

Určité procento romských ţáků nenastoupí na běţnou základní školu vůbec, protoţe je na základě posouzení školní zralosti doporučeno rovnou do školy praktické.

Posuzování školní zralosti se ale děje podle kritérií, která jsou přizpůsobena dětem majoritní společnosti, aniţ by zohledňovala specifické znaky etnicky odlišné skupiny obyvatel.³⁴ Dochází k segregaci romských ţáků z tzv. hlavního vzdělávacího proudu, tedy odloučení od vzdělávání ve skupině majoritních ţáků, coţ negativně působí na jejich vzdělávací a mentální rozvoj a odpírá jim některé výhody, na které by dosáhly v rámci integrovaného školského systému.³⁵

33 Gabal Analysis Consulting. Analýza postojů a vzdělávacích potřeb romských dětí a mládeţe.

[online]. 2007 [cit. 2011-5-23] Dostupné z http://www.nros.cz/programy-nros/ukoncene- programy/transition-facility/novinky/analyza-postoju-a-vzdelavacich-potreb-romskych-deti-a-

mladeze/resolveUid/200d844c44e6a9e978d844af80b4d6f0, str. 10

34 ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. 156 s. ISBN 978-80-246-1524-0. str.

52

35 ČERMÁK, M., ŠPONDROVÁ, P. Férová škola nediskriminuje. 1. vyd. Brno: Liga lidských práv.

2007. 26 s. ISBN 978-8090-3473-3-5. str. 17

(29)

Těmito nerovnostmi v českém vzdělávacím systému se zabývá Polechová³⁶, která uvádí, ţe naprostá většina dětí romské národnosti, které v současnosti tvoří 75%

ţáků praktických škol v české republice je apriori označována za „mentálně zaostalé“ a úroveň očekávaných studijních výsledků u těchto ţáků je podstatně niţší, neţ je tomu u dětí v hlavním vzdělávacím proudu. Dále Polechová uvádí, ţe velkou bariérou pro zapojení romských ţáků do hlavního proudu vzdělávání představuje jazyk. Jazyková bariéra totiţ brání rozvoji jejich dalších schopností a dovedností. V předškolním věku nedostatečně rozvíjejí svůj mateřský – romský jazyk, a tím se sniţuje schopnost rozvíjet jazyk druhý, v našem případě český.

Důleţitým a nepřehlédnutelným faktem je, ţe rodiče romských dětí zvolí cestu speciálního vzdělávání svých dětí uţ jen z toho důvodu, ţe sami jej absolvovali. Děti jsou ve škole tohoto druhu vystavovány menšímu tlaku a sníţenějším nárokům.³⁷

2.2.1. Odlišné rysy romského dítěte ze sociokulturně znevýhodněného prostředí

Postavíme-li vedle sebe romské a české dítě, na první pohled viditelná odlišnost je biologická. Barva pleti ale není určující faktor a nikoho neopravňuje vnímat romské dítě jako méněcenné, které nemůţe dosáhnout stejných výsledků ve škole jako ostatní děti.

Přítomnost romského ţáka ve výuce nelze přehlíţet, protoţe často vyţaduje odlišnější pedagogické přístupy neţ ostatní ţáci, zvláště jedná-li se o dítě ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí.

Romští ţáci jsou talentovaní o oblasti muzikálnosti, vnímání rytmu, estetického cítění a sportovního zaměření – to by mělo být to prvotní, čeho vyuţít, aby získali respekt, snahu a potřebu se vzdělávat.³⁸

37 HOLOMEK, K. Zrádná úskalí problematiky souţití mezi menšinou Romů a majoritou. Speciální pedagogika, 2010, roč. 20, číslo 1. Praha: Univerzita Karlova. ISSN 1211 – 272. str. 74

38 BARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. 2. vyd. Brno: Paido, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7315-158-4. str. 154

(30)

Horňák³⁹ popisuje některé psychické odlišnosti romských ţáků:

Vnímání

Romské děti ze sociálně znevýhodněných rodin mívají pomalejší vnímání s mnohem větším výskytem zrakových a sluchových poškození a se sníţeným intelektem.

Pozornost

Úmyslná pozornost a koncentrace je niţší neţ u ostatních ţáků. Je důleţité uspokojit jejich zvědavost. Vzhledem k jejich vysoké unavitelnosti je potřeba zařazovat do výuky častější přestávky na odpočinek.

Paměť

Paměť můţe být méně výkonná v souvislosti se sníţeným intelektem. Proces osvojování poznatků je pomalejší, proto bychom měli často opakovat. Obecně platí, ţe na lepší zapamatování má vliv, spojíme-li nové poznatky s různými situacemi, se kterými se ţáci setkávají v běţném ţivotě.

Myšlení

Myšlení je zaměřeno na bezprostřední proţívání. Obratně řeší situace spojené s uspokojováním aktuálních vlastních potřeb nebo potřeb rodiny. Nesnaţí se měnit situace na základě uvaţování. Charakteristickým rysem je malá schopnost generalizace, neboť jejich myšlení je konkrétní na základě specifik romštiny, ve které je nedostatek obecných pojmů. Na myšlení má vliv málo podnětné prostředí a nízký rozvoj řeči.

Učení

Pomalé tempo učení vyplývá ze specifik poznávacích procesů, zejména pozornosti a paměti.

Vůle

Vůle romských ţáků je velmi slabá, to se vyznačuje netrpělivostí, nízkou vytrvalostí a nesamostatností, coţ pramení z tradičního kolektivního romského rozhodování a potlačování individualismu.

39 HORŇÁK, L. Romské etnikum. In LECHTA, V. Základy inkluzivní pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál.

2010. 435 s. ISBN 978-80-7367-679-7. str. 387 – 392

(31)

Emoce

Romské emoce se vyznačují vysokou intenzitou. Ţáci bývají často labilní, neurotičtí, bojácní, v opačném případě výbušní aţ agresivní. Špatně se vytvářejí vyšší city, jako jsou například intelektuální city – potřeba poznání či nadšení.

Temperament

Romské dítě je ţivé, temperamentní, hlučné, uráţlivé a vyznačuje se ţivou gestikulací a mimikou. Postupem času přechází ve vzdorovitého ţáka a začne ztrácet zájem o školu.

2.2.2. Příčiny školního neúspěchu romských žáků

Šotolová⁴⁰ hovoří o těchto příčinách školního neúspěchu:

odlišný jazykový vývoj – nezvládají vyučovací jazyk odlišná kvalita plnění funkce rodinné výchovy u některých Romů nedocenění významu vzdělání nedostatečná příprava na školu

niţší informovanost dětí vyplývající ze sociální izolovanosti mnohých rodin nedostatečná připravenost učitelů pro práci s minoritami

2.2.3. Rodinná výchova a vzdělání

Říčan⁴¹ uvádí, ţe v romské rodině panuje klidná, málo direktivní výchova. Děti nejsou pod takovým tlakem jako děti české. Rodiče se zaměřují na plnění jejich aktuálních potřeb a přání a nejsou tolik nároční na plnění školních povinností.

S tímto souvisí nedostatečná příprava na školu. Navíc ani prostředí, ve kterém romské děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí ţijí, nepomáhá tento problém řešit. Ţijí s ostatními dospělými členy rodiny v přeplněné místnosti, nemohou se plně soustředit na učení. Mnohdy nemají ani vlastní stůl, kde by domácí úkol napsaly.

40 ŠOTOLOVÁ, E. Vzdělávání Romů. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. 156 s. ISBN 978-80-246-1524-0. str.

51

143 s. ISBN 80-7178-410-9. str. 47

(32)

Romské maminky nečtou dětem romské pohádky před spaním, nemalují si s dětmi pastelkami jako maminky českých dětí. Rozvoj inteligence, myšlení a řeči je proto značně omezený.

Vzdělávání není pro rodiče romského ţáka prioritou, chybí motivace k dobrým výsledkům z rodiny.⁴² Proto se u romských ţáků častěji projevují, jak uvádí Bartoňová⁴³, tyto problémy:

problémy s chováním,

jsou u nich častěji diagnostikovány poruchy chování, agresivita,

záškoláctví,

předčasná sexuální aktivita.

Česká škola je pro většinu Romů represivní institucí, ke které mají nedůvěru, a ta se přirozeně přenáší na dítě.⁴⁴ Důleţité je proto získat důvěru rodičů a přimět je ke spolupráci.

2.3. Jazykový handicap

Vedle sociokulturního handicapu, který je daný prostředím a podmínkami, ve kterých rodina ţije, je u romských ţáků citelný jazykový handicap. Oba handicapy spolu neprozřetelně souvisí. Kaleja⁴⁵ uvádí, ţe dle Bernsteinovy teorie jazykového kódu odráţí sociální prostředí řečové návyky dítěte. Jednotlivé sociální skupiny se neliší jen rozsahem slovní zásoby nebo vyjadřovacími schopnostmi, ale rozdíly jsou znatelné přímo ve způsobech komunikace. Hovoří o omezeném a rozvinutém jazykovém kódu.

Omezený jazykový kód je charakteristický pro sociální skupiny s niţším společenským statusem. Vyznačují se spíše vysokou mírou předávání praktických zkušeností a jednoznačným vyjadřováním neţ přebíráním abstraktních pojmů, vztahů a procesů.

Naopak u rozvinutého kódu je verbální projev méně vázán na specifický kontext, coţ umoţňuje snazší zobecňování a vyjadřování abstraktních představ.

42 BARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. 2. vyd. Brno: Paido, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7315-158-4. str. 154

143 s. ISBN 80-7178-410-9. str. 113

45 KALEJA, M. Mateřský jazyk romských ţáků základních škol v procesu vzdělávání. Speciální pedagogika, 2011, roč. 21, číslo 3. Praha: Univerzita Karlova. ISSN 1211 – 2720. str 170

(33)

2.3.1. Příčiny jazykového handicapu

Díky nedostatečné znalosti vyučovacího jazyka mají romští ţáci problém s osvojováním znalostí a s rozvojem rozumových schopností při výuce.

Polechová⁴⁶ tvrdí, ţe Romové nevěnují dostatečnou péči rozvoji mateřského jazyka svých dětí. Ze strachu před jejich moţným neúspěchem ve škole začnou s dětmi velmi brzy mluvit česky, výsledek je však opačný. Bez řádného osvojení mateřského jazyka nezvládnou češtinu jako vyučovací jazyk a mají ve škole podstatné problémy.

Z rodiny si nenesou navíc ani dobré základy češtiny, neboť rodičové těchto dětí nebývají dostatečně gramotní, někdy nemají dokončené základní vzdělání. Důsledkem toho je nedostačující slovní zásoba dítěte jak z hlediska jejího rozsahu, tak i z hlediska uţívání a porozumění obsahu.⁴⁷ Vliv předškolního vzdělávání je v tomto případě nezastupitelnou skutečností, která ovšem neodpovídá realitě.

Romistka a lingvistka Milena Hübschmannová⁴⁸ upozorňuje na některé problémy, které vznikají rozdílností obou jazyků v rovině fonetické, gramatické a sématicko-lexikální. Díky těmto rozdílům můţe vznikat další z příčin jazykového handicapu romských ţáků.

FONETIKA

V rovině fonetické jde o problémy v souvislosti s výslovností délky samohlásek a s výslovností, která souvisí s rozloţením přízvuku, který je jiný neţ v romštině.

V některých nářečích slovenské romštiny se nevyskytují dvojhlásky ou, au, stejně tak romština nemá české ř, proto se můţeme setkat s tím, ţe ţák napíše místo autobus

„avtobus“, místo říká „ţíká“ a podobně. Na rozdíl od češtiny má romština aspirované konsonanty. Přízvuk je v romštině pevný, stejně tak jako v češtině, jen má jinou funkci a zpravidla bývá fixován na předposlední slabiku.⁴⁹

47 KAMIŠ, K. Čeština a romština v českých zemích. Překonávání komunikačních bariér. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1999. 140 s. ISBN 80-7044-251-4. str. 104

48 HÜBSCHMANNOVÁ, M. Můţeme se domluvit. Šaj pes dovakeras. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 159 s. ISBN 80-244-0496-6. str. 74 – 81

49KAMIŠ, K. Čeština a romština v českých zemích. Překonávání komunikačních bariér. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1999. 140 s. ISBN 80-7044-251-4. str. 89